Inspirujte se novou kolekcí designových tlačítek na záchod. Chcete přeci, aby vaše koupelna byla krásná a moderní…
Více fotografií a celý článek na www.modernibyt.cz
zdroj: www.modernibyt.cz
OBRAZEM: Kožená tlačítka na záchod
Blog
Netušené možnosti tapet
Nabídka tapet je až neuvěřitelná. V současnosti si můžete vybrat z tisíce různých tapetových vzorů ze stovek sérií, a to v mnoha různých šířkách. Oproti standardním papírovým tapetám, které se musely obtížně a pracně lepit, nejsou výjimkou ani tapety samolepicí, omyvatelné či fototapety.
Designové tapety
Moderní tapety vás oproti klasickým tapetám překvapí mnohem výraznějšími vzory i barvami. Proto se dnes hovoří o designových tapetách. Moderní tapety se hodí převážně do jednodušeji zařízených pokojů či do interiérů v minimalistickém stylu, ale k mání je i velké množství retro dekorů, které navazují na tapety, jak je známe např. ze zámeckých sídel. V tomto případě modernost nespočívá ani tak v dekoru, jako spíš ve schopnostech a vlastnostech materiálů tapet.
Klasické tapety
Barvy nejsou tak výrazné jako u moderních tapet, využívají se spíše pastelové barvy. Jsou vhodné do klasičtěji zařízených pokojů nebo pro osoby, které upřednostňují tradiční tapetové motivy před moderními výraznějšími vzory. Rozhodně zde ale nejde o nudu či unylost, spíš o měkkost a romantické vyznění. Do této skupiny řadíme též tapety saténové nebo látkové. Jde o speciální materiály, většinou se zámeckými a klasickými dekory, které imitují starožitné vzory a které se hodí do místností v historizujícím stylu.
Nezapomeňte |
| Než vyrazíte do obchodu, změřte si plochu, kterou budete tapetovat. Tapet s velkými vzory se na sebe mnohem hůře napojují, proto počítejte s rezervou a kupte o jednu roli víc. Tapety pro jednu stěnu by měly mít na etiketě stejné výrobní číslo, tak budete mít jistotu, že jednotlivé role nebudou mít barevné odchylky. |
Vliesové tapety
Dnes nejžádanější tapety, které se lepí takzvaně za sucha. Lepidlo se nanáší válečkem nebo štětkou přímo na stěnu a suchý pás tapety se poté na stěnu přiloží a suchým kartáčem vyhladí, eventuálně se zahladí tapetářskou stěrkou. Přebytečné lepidlo se očistí vlhkým hadrem nebo houbou, a to jak z tapety, tak ze zdi. Vliesové tapety jsou z vláknité buničiny, takže jsou dokonale prodyšné. Před vlastním lepením vliesových tapet je třeba důkladně připravit povrch stěn. Stěny místnosti pečlivě očistěte a upravte nerovnosti např. vyrovnávací hmotou.
Staré tapety a vodou rozpustnou malbu odstraňte. Vlhké podklady nejsou pro tapetování vhodné, proto nejprve proveďte kontrolu vlhkosti stěny. Čerstvou omítku, sádrokarton a veškeré savé podklady nejprve opatřete penetrací, která podklad dokonale sjednotí. Penetraci podkladu můžete provést penetračním nátěrem, případně lepidlem na tapety podle návodu výrobce.
Pokud je podklad výrazně barevně odlišný nebo jinak vzorovaný než zvolená tapeta, je lépe jej natřít penetrací v odstínu tapety (jinak by podklad přes vliesovou tapetu prosvítal). Pokud budete tapetu přetírat, podklad může být barevně odlišný. Máte-li tedy podklad čistý, suchý, pevný a zbavený všech mastnost a nečistot, můžete přistoupit k lepení.
Víte, že |
| Nejlevnější jsou papírové tapety, jsou však méně odolné a obtížněji se lepí. Vliesové tapety jsou omyvatelné, stálobarevné a na rozdíl od papírových tapet se s nimi velmi snadno pracuje. Vinylové a vliesové tapety jsou dražší než tapety papírové, ale jsou mnohem odolnější, barevně stálejší a snadno se udržují. |
Do koupelny a kuchyně
Samostatnou kategorii představují tapety do koupelen a kuchyní. Většina koupelnových a kuchyňských tapet je vyrobena z odolného vinylu, který dostatečně vyhoví náročným vlhkostním požadavkům i na snadnou údržbu. Na těchto tapetách většinou najdete jednoduché vzory a často imitují obkladový materiál (cihly, obkladačky, dřevo, kámen).
Přetíratelné tapety
Pokud si nejste jisti konečným odstínem a rádi experimentujete, můžete vyzkoušet přetíratelné tapety. Jejich barvu totiž můžete průběžně měnit. Tapety jsou vyrobeny z odolného vliesu, aby vydržely několikanásobné přetření barvou, a můžete je použít i pro plochy s drobnými nerovnostmi. Do skupiny přetíratelných tapet řadíme i tapety dřevovláknité, které se dají použít na problematické podklady, jako jsou např. silně popraskané stěny, kde potřebujeme zakrýt trhliny. Tyto tapety pak přemalujeme klasickými interiérovými barvami, např. Primalexem.
Dětské tapety
U tapet pro dětské pokoje je kladen velký důraz na maximální zdravotní nezávadnost. Mezi nejčastější vzory patří postavičky z pohádek a komiksů, zvířata, sportovní tematika či jednoduché ornamenty. U malých dětí byste měli při výběru částečně přihlížet i k povaze své ratolesti.
Pokud je dítě tiché a málo aktivní, je dobrou volbou sytá červená, žlutá nebo zelená. Naopak je-li dítě hyperaktivní, lze mu vytvořit uklidňující prostředí použitím světle modrých, nevýrazných zelených nebo jiných krémových odstínů tapet.
Fototapety
Hitem poslední doby jsou fototapety, na kterých jsou reálné fotografie nebo obrazy. Mezi časté náměty patří moře, příroda, města, zvířata, rostliny, vesmír či kulturní památky. Fototapety dávají místnostem neopakovatelnou atmosféru, ale pamatujte na to, že pro dosažení dokonalého efektu musíte mít od nich dostatečný odstup. Můžete je také doplnit tapetami určenými k polepu dveří, tzv. fotodveřmi.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz. |
Textilní omítky
Do obsáhlé rodiny tapet řadíme i tzv. textilní omítky, nazývané též tekuté bezešvé tapety, bavlněné omítky apod. Tento způsob úpravy stěn pochází původně z Japonska, ale rozšířil se již po celém světě a po roce 1989 se dostal i k nám. Textilní omítky (neboli též bavlněné tapety) jsou složeny z přírodních vláken – převážně bavlněných – a vodou rozpustného lepidla, s příměsí zvýrazňujících prvků, jako jsou např. flitry. Po rozmíchání s vodou je můžete nanést na jakýkoli pevný povrch v interiéru.
Textilní omítku obdržíte v sáčku jako suchou směs a k vlastní montáži potřebujete jen kbelík, ve kterém se směs rozmíchá s vodou, a plastové hladítko, nebo běžnou pistoli na stříkání omítek. Při tloušťce natahované vrstvy 2 mm s jedním balením pokryjete plochu 3,5–4 m2. Textilní omítky mají řadu zajímavých vlastností, např. to, že zlepšují zvukovou a tepelnou izolaci místnosti, jsou stálobarevné, ekologicky naprosto nezávadné a regulují vzdušnou vlhkost v místnosti.
text: Adama Krejčík, foto: archiv
Možnosti mobilních dřevostaveb
Dům do dvou měsíců a kdekoliv, to jsou další nemalé výhody, které mobilní domy nabízejí. Stále více lidí je v dnešní době nuceno přehodnocovat svoje základní životní priority. Díky vysokým finančním nárokům na pořízení vlastní nemovitosti proto hledá alternativy pro plnohodnotné, ale zároveň finančně dostupné bydlení. Řešením může být tzv. mobilní dřevostavba – faktická novinka posledních dvou let.
Mobilheim
Klasické mobilní domy neboli „mobilheimy“ jsou u nás už několik let poměrně známým fenoménem. Většinou si pod tímto pojmem představíme plechový domek nápadně připomínající karavan větších rozměrů. Jde zpravidla o objekty určené především k rekreačnímu obývání, a tudíž nevhodné k celoročnímu trvalému bydlení. Životnost těchto domů se zpravidla pohybuje kolem třiceti let, po kterých jsou určeny k ekologické likvidaci.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Mobilní dřevostavba vs. mobilheim
Smyslem mobilních dřevostaveb je skloubit výhody mobilheimu – což jsou zejména mobilita a absence nutnosti stavebního povolení, při zachování komfortu bydlení srovnatelného s klasickými rodinnými domy. Mobilní dřevostavby jsou tedy kvalitní alternativou pro trvalé bydlení. Při její výrobě se používají stejné materiály, technologie a principy jako u klasických rodinných dřevostaveb stavěných na základové desce, což znamená, že jejich životnost není oproti klasickému domu nikterak omezena.
KDE VŠUDE UŠETŘÍTE |
| ◗ úspora za realizaci základové desky (náklady na zemní vruty nepřekročí 50 % ceny základové desky) ◗ úspora za stavební dozor ◗ úspora za projektové práce (cca 50 % projektu je dodáno v rámci dodávky dřevostavby; zájemce řeší pouze dokumenty spojené s konkrétním pozemkem, nikoliv samotnou dřevostavbou) |
Technické provedení
Skelet domu tvoří dřevěná samonosná konstrukce z dokonale vysušených KVH profilů – masivní konstrukční dřevo, spojovaná precizním systémem kónických dlabů a čepů, což zaručuje požadovanou mechanickou pevnost při manipulaci s domem. Taková konstrukce disponuje životností přes sto let. Vodorovné a svislé konstrukce jsou montovány sendvičovým systémem suché výstavby Fermacell – jde o sádrovláknité desky, které oproti klasickým deskám ze sádrokartonu poskytují výrazně lepší mechanické, protipožární a akustické vlastnosti.
Mobilní dřevostavby jsou navrženy tak, aby i v základním provedení plnily energetické požadavky na trvalé bydlení. Samozřejmostí je také možnost úpravy skladby stěn za účelem dosažení nízkoenergetického standardu. Ruku v ruce s izolačními vlastnostmi jdou způsoby vytápění. Možnosti nejsou oproti klasickým domům nikterak omezeny – nabízeny jsou elektrické konvektory, podlahové vytápění, krbová kamna s komínovým systémem, elektrické či plynové kombinované kotle s rozvody či fotovoltaické systémy. Ostatní materiály a komponenty – střešní krytiny, fasádní systémy, vnitřní obklady, podlahy, výplně atd., jsou voleny s ohledem na dosažení maximální životnosti dřevostavby.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Modularita
Typická mobilní dřevostavba disponuje maximální výměrou 25 až 90 m2 a dispozičním řešením 1+kk až 4+kk. Základní moduly o délce 6 až 12 m a šířce 4,2 m je možné postupem času rozšiřovat podle požadavků zájemce. Jednotlivé moduly jsou už od začátku projektovány tak, aby je bylo možné vybavit klasickým nábytkem bez nutnosti realizace finančně náročného interiéru na klíč. Jednotlivé moduly jsou dodány majiteli přímo na pozemek v řádu několika týdnů od objednání.
Jejich usazení na tzv. zemní vruty nejen zachovává faktickou mobilitu stavby, ale je také předpokladem, že pro jejich usazení není potřeba stavební povolení. Mobilní dřevostavba není stavba (ale výrobek), proto ani pozemek, na kterém má být domek umístěn, nemusí být veden v katastru nemovitostí jako stavební. Umístění mobilní dřevostavby na pozemek je předmětem ohlášení. Dřevostavba se na pozemku napojuje na přívod elektrické energie, vody a na septik nebo kanalizaci, pokud je na pozemku.
PRO KOHO JSOU |
| Mobilní dřevostavby nejsou výrobkem zaměřeným na jedinou cílovou skupinu. Jejich výhody by měli ocenit zájemci napříč celým věkovým spektrem: ◗ mladí lidé a studenti ocení finanční nenáročnost při startovacím bydlení s vizí postupného rozšiřování objektu ◗ lidé v produktivním věku často pořizují mobilní dřevostavby jakožto rekreační objekt s vizí následného využití k trvalému bydlení v důchodovém věku ◗ lidé v postproduktivním věku spatřují v mobilních dřevostavbách kvalitní alternativu trvalého bydlení, přičemž obvyklým modelem je prodej současné nemovitosti a pořízení dřevostavby za zlomek inkasované prodejní ceny původní nemovitosti. Takové řešení navíc přináší i dostatek finančních prostředků pro další důchodové zajištění. |
Okamžitá obyvatelnost
Domy jsou vyráběny ve výrobní hale jako tzv. na klíč včetně vnitřního vybavení – kuchyňské linky a koupelny. Připojení na přípojky IS a „zprovoznění“ dřevostavby je otázka maximálně jednoho dne, po kterém je dům připraven k nastěhování. V případě zájmu lze dřevostavby dodat také v různých fázích dokončenosti, což představuje výrazné cenové úspory. Ceny dokončených dřevostaveb na klíč v základním provedení začínají na 500 000 Kč (1+kk, 25 m2) a končí na cca 1 350 000 Kč včetně DPH (4+kk, 95 m2).
text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem
Přenosná zahradní ohniště
Fascinace ohněm přetrvává od pravěku dodnes, mění se však představy lidí o tom, do čeho by měl být „zabalen“. „Zaznamenali jsme trend, kdy stále více lidí věnuje velkou pozornost vzhledu své zahrady a okolí domu nebo chaty,“ potvrzuje Ing. Pavel Mařík, sales manager firmy Rösler Praha, která k nám dováží přenosná ohniště. „Dříve kladený důraz na hospodářskou funkci zahrady je potlačován snahou o estetický dojem a relaxační funkci zahrady.
Těm, kteří milují posezení u otevřeného ohně a chtějí si jej dopřát třeba na terase, nabízíme hned několik variant přenosných ohnišť. Odpadají tak nevzhledné díry obložené kameny uprostřed pečlivě střiženého trávníku,“ vysvětluje. Některé modely umožňují i grilování, takže spojují funkci relaxační a společenskou s gastronomickým zážitkem. „Podle našich zkušeností poptávají zákazníci nejvíce model Ohniště 3v1, které lze použít i jako gril,“ potvrzuje Pavel Mařík.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Kam pro ohniště
Vybírat můžete i ve společnosti Weber. V současné době nabízí k letnímu grilování také mobilní ohniště s typickým designem produktů společnosti. Ohniště i poklop Weber Fireplace jsou vyrobeny z pevné, porcelánem smaltované oceli, středová nosná konstrukce je z galvanické oceli. Tepelný štít zabraňuje šíření tepla dolů a proudění tepla je usměrněno do stran. Poklop a středová nosná konstrukce jsou jednotlivě odnímatelné a posazením poklopu na kotel lze snadno uhasit oheň.
Praktické jsou odnímatelné drážky s deseticentimetrovým kruhem z galvanické oceli, který zabraňuje létání jisker a popela. Přenosná ohniště nabízejí přirozeně i velké obchodní řetězce typu Baumax, Bauhaus či OBI. Najdete je také v nabídce společnosti Mountfield. Konkrétně je to ohniště s názvem Modern, které je vhodné pro dokreslení nostalgické atmosféry zahrady. Můžete ho umístit na terasu a využívat ho nejenom jako běžné ohniště, ale také jako historickou venkovní kuchyni.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Hleďte na design
„Vybírejte nejen podle funkce, ale i vzhledu,“ radí Šárka Lišková ze společnosti Respektus, která k nám dováží designová ohniště značky Tulp. Sérii přenosných ohnišť, která vycházejí z tvarů antických nádob a těží z bohaté tradice ohně, navrhl pro tuto firmu holandský designér Roderick Vos. Vtip nepostrádá ani barevný Tulp Barrel, který spojuje gril na dřevěné uhlí s originálním přenosným ohništěm. „Prioritní je ta funkce, kterou si určí sám uživatel,“ říká Šárka Lišková.
Dobře to zvažte
„Zajímejte se, z jakého materiálu jsou ohniště zhotovená, jaká je jejich životnost a odolnost vůči povětrnostním vlivům,“ radí Pavel Mařík z firmy Rösler Praha. „Řiďte se také jejich hmotností: výrobek vážící pár kilogramů je zpravidla ze slabého plechu a jeho životnost, stabilita a funkčnost nebude úplně ideální.“
text: Vlastimil Růžička, foto: archiv
Sezona elegance, kontrastů a nostalgie
Letošní, již 51. ročník této Mekky interiérového designu se nesl ve znamení rozmanitosti, odvahy kombinovat a návratů ke starým časům.
Rafinované barvy a materiály
Sezoně vládnou výrazné barvy sedmdesátých let – žlutá a černá, žlutá a modrá (tyrkysová), oranžová a černá, oranžová a červenofialová, zjednodušené vzory s motivy růží, motýlů, lučních květin. Imitace zlata a stříbra na dřevěném, laminovaném, textilním či koženém povrchu dodávají jednoduchým kusům nábytku výjimečný luxusní vzhled. Designéři rafinovaně zapojují do hry třpytivé efekty – střídání matných a lesklých ploch, zrcadlové plochy, Swarovského krystaly a další „pozlátka“.
Nečekaně spojují do jednoho celku zdánlivě nesourodé materiály, takže nakonec zjišťujeme, že rustikálně zpracované dřevo si dobře „rozumí“ s plastem či laminátem, sklo s kůží, nerez ocel s plastem atd. Některé materiály se díky novým technologiím povrchových úprav napohled vydávají za jiné – dřevo se leskne jako sklo, kůže získává matný metalizovaný povrch, plast dokáže imitovat dřevo, sklo získává díky moderním lakům „teplejší“ matný vzhled. Zpravidla nejde jen o samoúčelnou estetickou hru, ale o to spojit krásu s odolnějším povrchem, který se snadno udržuje.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz. |
Inspirace u našich (pra)babiček
Po letech puritánské střídmosti a chladného high-tech stylu se design nábytku poslední dobou opět obrací k elegantním oblým liniím, přírodním materiálům a osvědčeným tradičním formám. Vracejí se dokonale promyšlené a propracované detaily i zdobnost. Nejde samozřejmě o těžkopádné napodobeniny, ale o moderní, odlehčené variace na staré formy. Křesla, připomínající kdysi tak oblíbené ušáky, jsou velmi pohodlná, komody se pyšní dekorativními profilovanými dvířky a tajnými zásuvkami, jídelní stoly s centrální masivní „nohou“ jsou nejen elegantní, ale i velmi stabilní, i když mají moderní tenké desky z kompozitního materiálu či skla.
SALONE 2012 V KOSTCE |
| Na celkové ploše přes 209 000 m² představilo své novinky na 2 500 vystavovatelů. Součástí výstavy byla také velká mezinárodní expozice EuroCucina, zaměřená na prezentaci kuchyňského nábytku a vybavení, mezinárodní výstava koupelnového a wellness vybavení (kromě dlažeb a obkladů). Jako každý rok žilo designem celé město. Zona Tortona, bývalá průmyslová čtvrť, hostila mladé výtvarníky a designéry, kteří si nemohou dovolit účast na komerčním veletrhu. Ve starých halách a dílnách našli útočiště také tvůrci, které nelze zařadit do oficiálních „škatulek“ odpovídajících výstavnímu sortimentu, zhlédli jsme tu avantgardní francouzský design, ale i nekomerčně pojaté prezentace renomovaných výrobců. V pavilonu Triennale nedaleko milánského hradu probíhala po celý duben řada tematicky souvisejících výstav. Viděli jsme historii italské grafiky, belgický design, vizionářsky pojaté prezentace nových možností laminátů, mramoru, překližky, plastů, ale i komerční projekty – například Benetton představil vtipnou kolekci stylového vybavení do předsíní a šatních skříní. |
Do pohovek s plastickým prošíváním či proplétanými sedáky je radost se zabořit, židle – lehké anatomické skořepiny, mají „solidní“ dřevěné nohy. Zjišťujeme, že zapomenuté tvary a prvky, které po staletí vyvíjely generace truhlářů a řezbářů, jsou nejen krásné, ale také dobře plní svou funkci. V moderním, zjednodušeném a subtilním provedení se vracejí ladné prvky, které známe z období empíru či upomínají na éru secese a art-deca. Hlavní důraz ale vždy spočívá na kvalitním materiálu a dokonalém technickém zpracování každého kusu nábytku.
text: Jitka Pálková, foto: archiv
Dům doslova na dlani…
Podle Evropské unie od roku 2020 nepostavíte jiný než pasivní dům. Spousta lidí však na tyto objekty – především kvůli obavám z vyšších nákladů a složitosti řešení – stále nahlíží s neskrývanou skepsí. Neopodstatněné negativní postoje se snad podařilo zahnat praktickou ukázkou montáže funkčního a kompletně vybaveného mobilního pasivního domku během brněnského veletrhu. Hlavním organizátorem stavby a odborným garantem bylo sdružení Centrum pasivního domu.
Co stěna, to originál
Na stavbu pasivního domu byly využity materiály a technologie běžně používané u sendvičových dřevostaveb. Základ tvoří stěnové panely NOVATOP z vrstveného masivního dřeva a rámové konstrukce: podlaha Novatop Elements (nosná spodní vícevrstvá deska (SWP) s izolací, stěny – panely Novatop Solid tl. 84 (42/42) mm a střecha – elementy Novatop Open. Tuhá konstrukce panelů umožňuje transport buňky jako celku na návěsu a montáž pomocí autojeřábu (půdorysné rozměry 3,5 x 7,5 m).
Dílčí komponenty se vyrábí ze smrkového dřeva s povrchem v pohledové kvalitě, proto byly „přiznány“ i v interiéru buňky. Z venkovní strany je tepelná izolace v tloušťkách obvyklých u pasivních domů. „Chtěli jsme veřejnosti přiblížit pasivní domy jako moderní, designově zajímavou a kreativní architekturu, která není svázána s žádným konkrétním produktem ani nosnou konstrukcí,“ komentoval celou akci ředitel Centra pasivního domu Ing. Ján Bárta. „Proto jsme například každou stěnu izolovali jiným způsobem a na separátních dílčích stěnách ukazovali práci s různými konstrukčními materiály.“ Ukázkově byly použity celkem čtyři typy skladeb obvodových stěn.
Na zadní straně domu je varianta s kontaktní izolací z tvrdé minerální vlny se stěrkovou omítkou. Jednu boční stěnu pak izoluje měkká minerální izolace, vkládaná mezi žebříkové dřevěné nosníky kotvené k bočnímu nosnému panelu. Druhá boční stěna je zaizolována měkkou dřevovláknitou deskou, vkládanou mezi typový dřevěný I nosník se stojinou vyizolovanou opět dřevovláknitou izolací. Přední strana domu je řešena z úsporných typových I-nosníků na celou šířku stěny s neseným vyplněním foukanou izolací z celulózy. Tloušťky izolací se u stěn pohybují v rozmezí 300–360 mm, hodnoty součinitele prostupu tepla U jsou v rozmezí 0,10-0,12 W/m2K.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Hi-tech izolace
V čelní stěně jsou osazeny vstupní dveře určené pro pasivní domy a velkoformátové okno s posuvnými dveřmi pro přímý vstup na terasu. Výplně tvoří kvalitní dřevěná eurookna s izolačním trojsklem. Pro přerušení tepelného mostu byly rámy v šířce 52 mm překryty dřevovláknitou izolační deskou. V kritických místech napojení parapetů a v místě „kastlíků“ (nad oknem a nad dveřmi) elektricky ovládaných venkovních žaluzií pro regulaci solárních zisků pak byly použity nanoporézní aerogelové a polymer polystyrenové tepelné izolace. Čelní a boční fasády jsou obloženy modřínovou palubkou. Pultovou provětrávanou střechu kryje trapézový plech, minerální izolace je vložená v konstrukci stropního panelu (systém dřevěného fošinkového stropu se spodním záklopem z biodesky) a mezi fošny nad panelem tvořícím spád střechy.
Podlahu tvoří fošinkový rámový systém, zde s oboustranným záklopem a vnitřní minerální izolací 240 mm. Dům bude stát na osazovacím roštu s další vloženou izolací tl. 220 mm. „Při této ojedinělé stavební reality show jsme tak dokázali, že stavba pasivních domů nemusí být časově ani finančně náročnější než stavba běžných domů. Výsledkem je však pro majitele a investory až 90% úspora nákladů na vytápění a velmi vysoký komfort bydlení,“ doplňuje Jan Bárta.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Inteligentní výbava
Buňka je vybavena technologií řízeného větrání s rekuperací s vysokou účinností. Byla provedena i tlaková zkouška těsnosti, blower-door test. Za zmínku pochopitelně stojí i integrované nadstandardní vybavení prvky inteligentního domu iNELS – „chytrá“ elektroinstalace kupříkladu ovládá vytápění pomocí malého přímotopu, postará se o stmívání svítidel nebo spouštění venkovních žaluzií, na systém lze napojit i řízené větrání s případným čidlem CO2, zabezpečení domu a podobně. „Za pouhé čtyři dny se nám podařilo domek dokončit tak, aby byl obyvatelný, ale především komfortní pro jeho uživatele. Věřím, že se tak podařilo českou veřejnost posunout o další krok směrem k nižší energetické závislosti, a tedy i nižším výdajům za vytápění a ke komfortnějšímu a zdravějšímu bydlení,“ uzavírá Jan Bárta.
Pasivní (mini)dřevostavba je vybavena kuchyňskou linkou (pod dřezem je umístěn 30 l elektrický bojler k přípravě teplé vody a součástí je i vařič a zabudovaná lednička), sociálním zázemím (skýtá umyvadlo, sprchový kout a WC) a moderním šedým modulovým nábytkem z vysoce kvalitního umělého ratanu. Designéři z Bytového ateliéru jej navrhli a nechali vyrobit tak, aby se dal bez problému použít i v exteriéru. Linka navazuje na jídelní stůl pro 4 osoby. Také sezení lze přemístit na venkovní terasu, úložná stěna je kombinována s velkoplošnou televizí. Hotová stavba je nyní k vidění v Národním stavebním centru EDEN v Brně. Šanci získat právě tento domek budete mít na zářijové aukci. Vyvolávací cena je totiž pouhá jedna koruna.
text: Petr Saulich, foto: Centrum pasivního domu
Zahrada jako obývací pokoj
Během budování a stavebního ruchu ještě považujete na normální, že je všude kolem bláto, špína a prach. A samozřejmě i všudypřítomný hluk a lomoz. Méně už jste ale připraveni na to, že po pár letech, kdy stavební ruch ustává, ho nahradí nové zdroje problémů. Soused se rozhodne sekat trávu ve stejný čas, kdy si chcete na terase užít siestu. Hlasité štěkání psů druhého souseda zase neustává ani v nočních hodinách, nemluvě o tom, že celé léto sdílíte vůni připálených grilujících se lahůdek, aniž byste na ně měli chuť.
Izolace od okolí
Jedinou možností, jak alespoň částečně omezit tyto rušivé vlivy ze svého okolí, je důsledné odizolování se od nich. Pominemeli vysoké betonové zdi, které jsou z mnoha dobrých důvodů nevhodné či neproveditelné, máte prakticky jedinou možnost: vysokou a hustou zeleň! S touto myšlenkou jsem se v roce 1998 pouštěl do projektování zahrady v nově vznikajícím satelitu nedaleko velkého města na sever od Prahy. Tehdy mne oslovila sympatická manželská dvojice ve středním věku, která právě dokončila nový dům. Děti již byly z domu a žily vlastním životem, ale širší rodina se velmi ráda navštěvovala. Tato skutečnost pak měla významný vliv na řešení celé zahrady: pokud máte velkou rodinu a relativně malou zahradu, je třeba ji mimo jiné koncipovat tak, aby se na ni všichni pohodlně vešli.
S tím souvisí především velikost terasy a trávníkové plochy. Hlavní požadavky majitelů zněly: pohledové odclonění od sousedů a vytvoření zeleného prostoru s velkou plochou trávníku. Dále tu mělo být malé okrasné jezírko a spousta kvetoucích rostlin. Na první pohled by se zdálo, že je to na relativně malou plochu trochu přehnané přání, ale nakonec se sem vše nejen vešlo, ale navíc zbylo i na další prvky a nápady.
Všem bylo od počátku jasné, že se kýženého efektu nedá dosáhnout bez použití vzrůstnějších stromů, které již po krátké době budou plnit svou roli. Základním opatřením bylo srovnání terénu a vytvoření vyšší zelené clony na hranicích pozemku, která bude fungovat jako bariéra proti pohledům, hluku, prachu i větru. Před touto stěnou se pak vysadí nižší kvetoucí keře, růže a trvalky. Vzhledem k tomu, že se takto na zahradě budou nacházet místa osluněná i stinná, je možné uplatnit celou řadu okrasných rostlin podle jejich požadavků na sluneční svit. Vzniknou zákoutí rododendronů a dalších stínomilných rostlin stejně jako skupiny, které vyžadují slunce a teplo.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Tragická změna
Takto zahrada fungovala ke všeobecné spokojenosti mnoho let a kromě péče a údržby se příležitostně vylepšovala například o automatickou závlahu. Pak ale přišla velká rána, milovaný manžel náhle zemřel a paní domu stála před velkým dilematem – jak dál? Větší dům a zahrada je pro jednoho člověka velké sousto, zvláště když byla zvyklá, že je vždy všechno v domě i na zahradě jako ze škatulky. Nakonec po velkém a těžkém zvažování bylo rozhodnuto: „Nechtěla jsem dům a zahradu oprašovat jako muzeum časů minulých. Rozhodla jsem se i dále žít dneškem a budoucností.
Spoléhala jsem přitom i na svou oblíbenou zahradu, na které trávím mnoho času. Ale chtěla jsem ji vnímat trochu jinak nežli dříve – chtěla jsem ji s novými a krásnými rostlinami, aby mi pomohla překonat bolest. Proto dostal pan architekt Prouza nový úkol: podívat se na zahradu současnýma očima a v rámci možností ji vylepšit tak, aby zase mohla další léta fungovat co nejlépe.“
S tím souvisela hlavně inventura stávající situace a rozhodování, které dřeviny ponechat a které nahradit. Majitelka si také přála co nejvíce nových a kvetoucích rostlin, hlavně růží, aby tu po celou sezonu stále něco kvetlo. A tak se zase na zahradě rozběhly práce. „Na terase u domu jsme původně s manželem chtěli nějakou elegantní dlažbu, která by se dobře udržovala. Výsledkem bylo, že jsem ji každý den myla, protože nesnesu nic jen trochu špinavé. Navíc když v zimě namrzlo, byla kluzká a nebezpečná. V létě se naopak nadmíru rozpalovala a nedalo se po ní chodit.
Proto jsem chtěla změnu. Teď tu mám tropické dřevo massaranduba a jsem spokojená,“ dodává paní domu. Také se hledalo místo pro druhou terasu, která by byla ve stínu a tím pádem příjemnější v letních vedrech. Záhony bylo třeba zvětšit tak, aby se vedle už vzrostlých stromů vešly i další rostliny. Došlo i na vybudování nového osvětlení zahrady a zrestaurování malé fontánky s mlýnským kamenem. Při této příležitosti se ukázalo, že ani po více než deseti letech nejsou velké dřeviny na hranicích pozemku žádnou překážkou. Největší stromy (kostra zahrady) se jen mírně upravily – především se odspodu mírně prosvětlily, aby se před ně i pod ně vešly nové. Některé menší, které už nebyly na svém místě ideální, se přesadily na nové místo. Jiné rostliny stačilo vhodně zastřihnout a ztvarovat, aby opět plnily účel, pro jaký byly vysazeny.
A nakonec se vysadilo mnoho nových rostlin, hlavně růží, trvalek a okrasných trav, aby zahrada dostala moderní a pestřejší háv. Těm, kteří mají neopodstatněný strach z větších dřevin, paní majitelka vzkazuje: „Také jsem se zprvu bála vzít nůžky do ruky, ale postupně mne pan architekt naučil, že když se ví kdy a jak, dá se téměř každá rostlina stříhat a upravovat podle potřeby. A to se týká i větších jehličnanů a stromů.“
text a foto: Jiří Prouza
Neutrální bílá pro vaše spotřebiče
Ještě před lety doporučovali bytoví návrháři: „Vyhoďte bílou ledničku!“ Samozřejmě šlo o nadsázku. Domácí spotřebiče, zejména větší typy, jako jsou chladničky, myčky nebo pračky, si v bílém provedení najdou místo ve většině domácností asi vždycky. Nyní ale budete za bílou pochváleni. Poslední trendy totiž velí: Bílá je in! Z nedávné historie Opomeneme-li takzvané černé kuchyně, zařizovaly se kuchyně hlavně ve světlých barvách, nejčastěji v různých odstínech bílé – od čisté až po zabarvení v tónu slonové kosti.
Podobně tomu bylo i v koupelnách. Hlavní důvod patrně spočíval v pocitu, které tato barva evokuje. Neutrální bílá působí čistě a v prostorách, kde se klade větší důraz na hygienu, vyvolává dojem sterility. Proto se také kuchyňské spotřebiče začaly vyrábět v bílém provedení a ustálilo se pro ně označení „bílá technika“. Až na nepatrné výjimky si bílá technika udržela svou barvu téměř donedávna.
Díky novým výrobním technologiím a stále se zrychlujícímu trendu střídání stylů v oblasti bydlení se koncem minulého století začaly domácí spotřebiče vyrábět i v různých barvách. Již předtím byly v nabídce menší barevné spotřebiče, jako jsou například kávovary nebo mixéry, postupně je následovaly chladničky, myčky či odsavače par v retro i moderním strohém designu.
| Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz. |
Útok nerezu
Vedle barevné techniky se mnohem silněji začal prosazovat trend spotřebičů v nerezovém provedení. Tento materiál společně se sklem a laky ve vysokém lesku dokonale vyhovoval rodícímu se technostylu a minimalismu. Výrobci na tento požadavek zareagovali pružně a kromě chladniček a myček nabídli v nerezu pečicí, mikrovlnné a parní trouby i širokou škálu drobných kuchyňských spotřebičů.
Vedle klasického lesklého nerezu se oblibě těší matové provedení. Problém otisků na povrchu řeší speciální úpravy, pro zájemce o levnější „nerezovou“ podobu se vyrábějí chladničky s plastovým povrchem s barvou a strukturou kovu.
BÍLÁ NIC NEZKAZÍ |
|
Když se někdo rozhodne pro barevný spotřebič, je třeba se smířit s tím, že mu bude muset přizpůsobit celou kuchyň. Stane se výraznou dominantou, a pokud nebude barevně a stylově s ostatním zařízením ladit, celkovému vzhledu interiéru spíše uškodí. Barevný šok můžete kuchyni přivodit také použitím avantgardně ztvárněné chladničky s výrazným květinovým dekorem. Bílou technikou rozhodně nic nepokazíte. Hodí se ke všem barvám, a chcete-li výrazně demonstrovat módní trend, zvolíte typ s nejžhavějším designem. |
Černo-bílé mámení
V posledních dvou letech se v interiérech hojně uplatňují černo-bílé variace. V obytných prostorách lze černobílého efektu docílit kombinací nábytku s textiliemi. V kuchyních to umožňují mimo jiné i černé spotřebiče. Černá barva je elegantní a spotřebiče působí luxusněji. Podobně jako u bílé lze černou dobře sladit s ostatními předměty, stylově působí zejména v kombinaci se dřevem. Velké spotřebiče v černém provedení ale zvolí spíše odvážnější, kteří se nebojí vnést do domova výrazný kontrast. Pro ty, kteří jdou rádi s dobou, je přijatelnější novější trend – bílé spotřebiče, které se od původní bílé techniky liší výrazným moderním designem.
Triumfální návrat
Nové kolekce bílých spotřebičů dnes nepředstavují jen tradiční nadčasovost. Bílá se stala synonymem technologické vyspělosti. Využívá se v kombinaci s moderními elegantními tvary. Vedle chladniček, myček či odsavačů par se v bílém provedení nabízejí například vestavné trouby nebo varné desky z tvrzeného skla. Vysokou laťku nastavenou estetickou úrovní doplňují nadstandardní funkce, jimiž jsou tyto spotřebiče vybaveny. V kuchyních je lze kombinovat s nábytkem všech možných barev, díky jedinečnému designu ale upoutají i v bílém zařízení. Trend bílé barvy se promítá i do ostatních zařizovacích předmětů; žádané jsou například bílé LCD televize, notebooky, iPody, mobilní telefony, ale i luxusní auta.
Zavlažování zahrady pro kutily
Cíl je jednoduchý – každé rostlince na záhonu, v truhlících nebo ve skleníku několikrát denně dodávat odpovídající množství vody buď po kapkách rovnou ke kořínkům, nebo šetrným sprchováním jednoduchými rozprašovači nebo zavlažovači. Potřebné miniaturní rozprašovače a kapače se podle rozložení rostlin a dispozice zahrady montují buď na ohebnou trubku položenou na půdu či do trávy, nebo na tenčí rozváděcí hadičky, nasměrované ke kořínkům rostlin.
Silnější trubky a z nich vybočující rozváděcí hadičky se spojují plastovými spojkami (přímými, T, L a X kusy) a vzniklá síť se hadicí připojí na zahradní kohout nebo na zahradní čerpadlo. K tomu slouží tzv. základní přístroj, snižující vodovodní tlak přibližně na polovinu (1,5 baru), s výměnnou filtrační vložkou, chránící trysky i kapače před ucpáváním zrnky písku a nečistotami. Pokud systém připojíte na kohout přes zahradní „hodiny“ nebo zavlažovací počítač, můžete nastavit čas a dobu zavlažování i několikrát denně. Připojením snímače vlhkosti a deště k zavlažovacímu počítači se podaří zavlažování zcela zautomatizovat a i v parném létě můžete odjet na dovolenou beze strachu o vypěstované „poklady“. Proti zalévání konví ušetříte až 2/3 vody, protože jí nedáte příležitost k odpařování nebo odtékání mimo kořeny.
Začněte startovací sadou
Velkou předností mikrozavlažování, nabízeného v hypermarketech jako stavebnice, je možnost začít malým systémem (třeba na předzahrádce) a po zkušenostech ho libovolně rozvíjet na celou zahradu. Tomu pomáhají tzv. startovní sady, z nichž je nejrozšířenější Micro-Drip od Gardeny, který se hodí i pro květiny v truhlících. K pokládacím trubkám lze připojit i porézní nebo kapací hadice, které obslouží závlahu živých plotů nebo produkčních zeleninových záhonů s rostlinami v „linii“.
Montáž Micro-Dripu usnadnila Gardena spojovací technikou Quick & Easy. Palcem ruky, v níž držíte plastovou spojku, přitáhnete pérovou pojistku k dlani, druhou rukou nasunete připojovanou trubku na doraz – a péro pustíte. K rozpojení stačí pojistku uvolnit a trubku stáhnout. V návodech ke stavebnicím najdete údaje o možném počtu kapačů, trysek a zavlažovačů, které lze na velký nebo malý typ základního přístroje připojit. Micro-Drip v základní sestavě umožňuje napojit až 200 kapačů, 50 mlžících trysek, nebo 25 rotačních zavlažovačů.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Samozavlažování obrubníkem
Myšlenku využít plastový obrubník záhonů a trávníků k rozvodu vody pro samozavlažování patentovala česká firma Grate a ve spolupráci s Mountfieldem přináší na trh stavebnici ve dvou velikostech, umožňujících na rodinných zahradách svépomocí realizovat vše, co mikrozavlažování umožňuje. Hadice tvoří hřeben obrubníku, který se upevní plastovými kolíky do úzké rýhy.
Na ni lze jednoduše (propíchnutím děrovačem z příslušenství) napojovat kapače i trysky přímo, nebo pomocí konektorů z ní kdekoliv vyvést tenké hadičky k tyčovým postřikovačům. K vodovodnímu kohoutu nebo zavlažovacímu počítači se systém připojí hadicí přes reduktor snižující tlak vody na 2 bary a přes membránový filtr. Podle zkušeností tlak vystačí k zásobování až 200 m dlouhého obrubníkového rozvodu, což uspokojí většinu zahrad rodinných domů. Postřikovače s regulátorem dostřiku se zapíchnou do půdy. Volbou barevně odlišených hlavic nastavíte zavlažovací sektor 90°, 180° nebo 360° s dosahem od 20 cm do tří metrů.
autor: Jan Tůma, foto: Gardena a Grate
Dopřejte vašim nohám zaslouženou odměnu
Nohy jsou nepochybně jednou z nejnamáhanějších částí těla. Nosí nás každý den, zatěžujeme je nejen vlastní vahou a dalšími břemeny, ale třeba i sportem či špatným sezením (odborníci nedoporučují sed se zkříženýma nohama, protože jednosměrně zatěžuje klouby a šlachy).
Často nohy také trápíme v nevhodném obutí. Za náš život na nich průměrně ujdeme přibližně 40 000 km. Přes tuto ohromnou zátěž nohám však častokrát věnujeme jen minimální péči. Ve spánku jim dopřáváme jakýsi relax, ale málokdo si na ně vzpomene i během dne. Tato zátěž a nevhodný životní styl následně přispívají k hromadění krve a tím vzniku křečových žil, nejrůznějších otoků a zdravotních problémů.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz. |
Pro domácím posezení
Abyste se cítili lépe a svým nohám alespoň trošku ulevili, snažte se je dávat co nejčastěji nahoru. Automaticky si nohy nahoru dávají například těhotné ženy, které mívají kvůli hormonálním změnám a také kvůli tlaku rostoucího plodu na žíly v pánevní oblasti nohy těžké a často oteklé. Jednou z možností je natáhnout se na zem a nohy opřít o stěnu, nebo položit na vyvýšené místo.
Při domácím posezení však ideálně poslouží nejrůznější taburety, podložky, polohovací křesla apod. „Po návratu domů nelze než doporučit, abyste si dali nohy alespoň na půl hodiny do výšky,“ říká MUDr. Karel Bartík z oddělení cévní chirurgie Nemocnice na Homolce, průkopník nové, momentálně asi nejšetrnější radiofrekvenční léčby žil u nás. „Nestačí ovšem dát nohy do roviny – kotníky musí být výše než kyčle. Dát si nohy na stůl je proto ideální, ale jistě to lze řešit i vhodným nábytkem.“
text: Milada Vindušková, Markéta Klocová, foto: archiv
