Blog

Fasáda, v mnoha článcích nazývaná poetickými přívlastky jako tvář domu či vizitka majitelů, je sice onou první styčnou plochou mezi námi a nemovitostí, tím ale její úloha zdaleka nekončí.

Omezit význam fasády pouze na plnění její estetické funkce by v dnešní době bylo přinejmenším neopatrným zjednodušením toho, co tato vrstva pro dům zabezpečuje. Mezi základní fyzikální funkce patří tepelná ochrana konstrukce domu, ochrana proti rozmarům počasí – ať už dešti, sněhu či slunci a propustnost vodních par směrem ven z budovy. Fasáda by ale také měla být odolná proti mechanickému poškození, měla by vynikat trvanlivostí a nízkými náklady na údržbu. Je toho tedy hodně, co moderní fasáda musí pro dům a svého majitele zajistit.

Mikrotrhliny a povrchové deformace

Dříve, a není to zas tak dávno, se této vrstvě až tolik důležitosti nepřikládalo. Technologie byla prostá a vycházela z klasické kombinace vápna, písku, vody a případně trochy cementu. Komu se stýská po starých časech a domnívá se, že to naši dědové stejně uměli nejlépe, nemá v případě moderních fasádních systémů pravdu. A už rozhodně nemusí litovat zdevastovaného okolí domu, kde se povalovaly zmíněné stavební hmoty, čekající ve frontě na míchačku. Vznikaly (a vznikají) tak omítky, u kterých se záhy začnou objevovat mikrotrhliny a další povrchové deformace.

Tím se rychle snižuje jejich životnost i estetická kvalita. Pokud někdo namítne, že i za dřívějších dob byly stejné rozmary počasí jako dnes a omítky vydržely, ať se podívá na změny v chemickém složení vzduchu, připočte kyselé deště a klimatické změny. Je téměř jisté, že opravy fasády vyrobené „klasickou“ technologií na sebe nenechají dlouho čekat. Měkké vápenné omítky, které chránily kamenné a cihlové domy našich rodičů a prarodičů, jsou už dnes zkrátka technologicky překonané.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Tepelněizolační vlastnosti

Novými technologiemi vyráběné fasádní omítky se zaměřují i na takové faktory, jakými jsou tepelná izolace, estetické vlastnosti či otázky související s ekologií. Moderní omítky jsou zároveň, pokud byly provedeny v souladu s návodem výrobce, mnohem kvalitnější a trvanlivější. Soudobé dekorativní a strukturální omítky se vyrábějí s nejrůznějšími příměsemi, jako například perlitu, pěnového polystyrenu, sklolaminátové střiže, drceného korku, mramorové drtě a mnohých dalších látek. Každá z přísad má svou konkrétní a specifickou funkci – například může zlepšovat tepelněizolační vlastnosti, být použita jako odlehčující materiál nebo třeba zvyšovat vodoodpudivost. Obecně je přitom kladen velký důraz na estetiku – tedy možnost využít co nejširší barevné škály v kombinaci se specifickými strukturálními úpravami omítky.

Stupeň zatížení fasády

Velmi rychlou, efektní a dnes hojně využívanou možností jsou fasádní nátěry. Než se ale naše fasáda rozzáří některým z dnes nabízených nepřeberných barevných odstínů, je tu ještě několik důležitých otázek, které nesmíme podcenit. Jde především o parametry obvodové konstrukce, na kterou budeme finální vrstvu nanášet, což je důležité jak u novostaveb, tak i u rekonstrukcí starších fasád. Při výběru natíracího systému jsou klíčové vlastnosti podkladu, mezi které patří požadavky na difuzní odpor, na nasákavost vytvrzeného filmu a předpokládané klimatické podmínky při provádění nátěru. Důležité jsou také vlastnosti vnějšího prostředí, určující stupeň zatížení fasády.

Pokud máme na fasádě zateplovací systém, pak nemůžeme stěny vystavené slunečnímu svitu natírat tmavými odstíny barev pohlcujícími sluneční paprsky. Podstatně by se tak zvýšila povrchová teplota, což by se mohlo negativně odrazit na destrukci polystyrenu. Pozornost bychom měli věnovat délce, resp. minimální životnosti, kterou výrobce u nátěrového systému uvádí. V neposlední řadě při volbě povrchu fasády musíme zvažovat i to, jakou technologií budeme nátěr provádět a do jaké míry jsou přístupné příslušné partie fasády. Je to důležité nejenom z hlediska provedení nátěru, ale i pro případné opravy a údržbu. Nezapomínejme na to, že neošetříme-li podklad správným a dostačujícím způsobem, pak riskujeme prorůstání barevných skvrn či fleků, vytvořených rozdílnou savostí podkladu. Mezi taková ošetření patří – podle typu a stavu podkladu – odsolení, odplísnění, biocidní nátěry, nátěry odstraňující jiné staré malby a penetrační nátěry.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Druhy barev

Pro jednodušší orientaci můžeme rozdělit fasádní barvy do několika skupin pojmenovaných podle základní složky – pojiva, které zároveň určuje jejich primární vlastnosti a využití.

■ Akrylátové fasádní barvy lze aplikovat na jakýkoliv podklad i na staré nátěry, pokud mají dokonalou přilnavost. Tyto barvy se pohybují ve středních hodnotách paropropustnosti a jejich nikterak oslňující životnost není vyšší než patnáct let.

■ Silikátové fasádní barvy jsou pojeny vodním sklem a používají se pouze na podklady obsahující křemík, což jsou minerální omítky, nelze je použít na podklady obsahující sádru. Dají se jimi případně ještě přetírat staré silikátové nátěry, pokud jsou ovšem schopny nést další nátěr. Velkou výhodou těchto nátěrů je nejvyšší paropropustnost a tudíž i používání v systémech, které vyžadují vyšší difuzi pro vodní páry, a u objektů s vlhnoucím zdivem obvodové konstrukce. Životnost se uvádí do dvaceti let.

■ Silikonové barvy jsou moderní a univerzální záležitost, můžeme je nanášet na libovolný podklad i na kvalitní starý nátěr. Mohou být vyrobeny jako rozpouštědlové, emulzní nebo disperzní. Nejrozšířenější z nich jsou ale barvy disperzní, které vznikly modifikací obvyklých disperzních barev: do vhodné základní záměsi disperzní barvy se přidá bezrozpouštědlová silikonová emulze, která vyzrálému nátěru dodá vysokou vodoodpudivost a podstatně tím sníží jeho nasákavost vodou. Množství silikonové emulze obsažené v takové barvě bývá srovnatelné s obsahem disperze. Jako jediné pojivo barvy se však silikonová emulze nehodí, protože nemá dostatečné pojivé schopnosti, aby udržela v nátěru pigmenty.

Na rozdíl od silikátových barev mají silikonové pouze střední paropropustnost, ale zato vysokou vodoodpudivost. Tyto nátěry dokonale brání průniku srážkové vody do fasády, a to i v případě větrem hnaného deště. Střední paropropustnost je většinou dostatečná k tomu, aby obvodová konstrukce mohla dostatečně dýchat. Vyznačují se vysokou životností přesahující třicet let. Kromě těchto tří základních skupin existuje ještě celá řada vápenných, cementových či rozpouštědlových fasádních barev, jejichž využití při dnešních technologiích není aktuální.

Cena není všechno

Pořizovací cena nátěrového systému a náklady na údržbu jsou sice důležitou kapitolou, ale neměly by být pro výběr rozhodující. Důležité je zohlednit také faktory, které ovlivňují vzhled a rychlost stárnutí našich nemovitostí, kromě obecných klimatických podmínek sem patří například mikroklima kolem domu dané množstvím a velikostí vegetace (stromů, keřů, zahradních jezírek atd.), či množstvím vlhkosti, kterou produkujeme uvnitř domu a jenž prochází zdmi našeho obydlí.

Záměrně proto uvádíme cenu materiálu až na konci výčtu všech aspektů, ačkoli většina z nás ji staví při rozhodování na místo první. Nač by nám ale byl hezká a efektní povrchová úprava, která by „ucpala“ paropropustně zamýšlený několikavrstvý fasádní systém pod sebou, nebo u níž bychom po třech letech ani nemohli určit odstín barvy, protože pro dané klimatické podmínky byla nevhodná?

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem