Slunce může vyhřívat velmi efektivně například rodinné domy a dokonce i vodu v bazénech. Na českém území totiž svítí a hřeje až 1 700 hodin v roce. Na metr čtvereční tedy ročně dopadne zhruba kolem 1 100 kWh energie, kterou by byla škoda nevyužívat. I z poměrně malého solárního panelu se tudíž u nás dá zadarmo získat opravdu slušný výkon.
Vezměme si právě výše zmiňované zahradní bazény. Kdybychom nechali přírodu, aby vodu v nich ohřívala bez naší pomoci, museli bychom se spokojit s tím, že teplejší vodu na koupání budeme mít prakticky jen červenci a v srpnu. Pokud však chceme bazén využívat déle, a ruku na srdce, to si přeje každý, pak je nutné jej doplnit vhodným zařízením.
Cenově nejdostupnějším způsobem je instalace už zmíněných solárních panelů, které dokážou koupací sezonu protáhnout až na šest měsíců.
Existují už samozřejmě solární panely, které jsou speciálně určené právě pro zahradní bazény. A nezáleží na tom, zda jde o zapuštěné bazény nebo nadzemní bazény. Tyto solární panely mají nejen vysokou účinnost, ale také nízkou hmotnost a jednoduchou konstrukci, takže se dají velmi snadno a rychle instalovat. A jak velké by měly být? Například pro běžný kruhový bazén o průměru 3, 6 s hloubkou, 2 m postačí jeden panel s plochou 3, 6 m2. Určitě je rozumné se ohledně rozměrů panelů potřebných právě pro váš bazén poradit s odborníky u prodejce, který se na bazény specializuje.
A ještě poznámka. Pro toho, kdo si potrpí na velké pohodlí, si může zvolit systém solárního ohřevu s automatickou regulací. A díky němu ohřívat vodu v bazénu na teplotu, kterou si předem nastavíte.
Kontakt
www.mountfield.cz
1. pracovní stůl musí být postaven tak, abyste seděli na židli zády ke zdi
Jednou z možností je Bison Montagekit, univerzální montážní lepidlo vhodné pro celou řadu aplikací. Lepí savé i nesavé materiály s vysokou pevností při zachování přirozené pružnosti, tedy odolnosti proti otřesům a vibracím. Díky teplotnímu rozsahu použití (od +5 °C do +40 °C) ho můžete používat i v chladnějším počasí.
Výhody bio krbů
Nutné upozornění
Bio krby mají mnoho podob a designů, mohou být uprostřed místností, u stěn, na stolech, na stěnách, ale i na terasách, zahradách nebo balkonech.
Jednoduchý žebřík se dvěma bočnicemi a šprušlemi je nesporně nejstarším šplhacím prostředkem. Dřív jste jej našli takřka v každém domě, protože sloužil ke vstupu na půdu, kde se uskladňovalo seno. Pokud takový starý žebřík vlastníte, třeba na chalupě, tak důrazně radíme, abyste ho řádně zkontrolovali. Velmi často se totiž postranice zkroutí a příčky pak mohou vypadnout! Někdy stačí, když se uvolněná příčka „jen“ pootočí, i to může mít fatální následky. Ty lepší typy dřevěných žebříků jsou v horní a dolní části staženy a prošroubovány ocelovou kulatinou, která zabezpečuje, aby se bočnice „nerozjely“. Dřevěný žebřík se na venkově obvykle věšel pod střechu, aby nezmokl a nezkroutil se. Dřevěné žebříky se sice v menší míře vyrábí ještě dnes, ale jejich místo nahradily lehké hliníkové žebříky. 
Na rozdíl od jednoduchých žebříků nepotřebují štafle ve tvaru písmene „A“ žádnou oporu, protože jsou „samostojné“. Jejich příčky mají obdélníkový průřez, takže noha má pohodlnější oporu. Proti „rozjetí“ jsou dřevěné štafle chráněny pojistným řetízkem, u hliníkové varianty bývá řetízek nahrazen pojistným popruhem. Předností štaflí je také to, že si na ně např. při malování můžete postavit nádobu s barvou, je však nutné dávat pozor, aby nezajištěná nádoba neupadla V porovnání s žebříkem jsou štafle těžší, proto se vyrábí v menších délkách. Na druhé straně je využijete v interiéru i na zahradě, např. při česání ovoce nebo prořezu větví, aniž byste je museli opírat.
Při výběru hliníkových žebříků nebo štaflí byste měli dbát na kvalitu, protože žebřík nekupujete každý den a z pochopitelných důvodů od něho požadujete maximální spolehlivost. Zásadní rozdíl mezi hobby a profi třídou je u žebříků a štaflí zpracování nosného profilu. Žebříky hobby jsou totiž bez výjimky vyráběny z tzv. svařovaných profilů. Na první pohled je poznáte podle toho, že zde nejsou vidět na povrchu žádné sváry, protože jsou zvenku přeleštěné. Svařovaný profil se vyrábí z válcovaného plechu, a protože bývá slabší, je takový žebřík levnější. Obvykle se zde setkáte s profily o tloušťce 1,2 mm. Svařované profi žebříky oproti tomu mají stěny o tloušťce 1,4 a více milimetrů. 
Označování délek u žebříků je různé. Nemusí vás tolik zajímat skutečná délka žebříku, jako spíše opěrná výška, která udává délku pomyslné svislé čáry vedené od země do místa, kam žebřík dosáhne, opřeme-li jej pod úhlem asi sedmdesáti stupňů. Například pětimetrový žebřík opřený v příslušném úhlu o podložku má opěrnou výšku přibližně čtyři metry devadesát. Vycházíme-li z toho, že z horních stupňů žebříku dosáhneme přibližně asi metr na d žebřík, pro práci ve výšce pěti metrů postačí žebřík o délce 4–4,5 metru.
Z hlediska našeho pohodlí a bezpečnosti je důležitá také délka příček, která udává šířku žebříku. U hobby žebříku může kolísat od třiceti pěti do čtyřiceti dvou centimetrů. Je zřejmé, že širší příčky žebříku umožní pohodlnější práci. Také vzdálenost mezi nimi hraje určitou roli. Stanovuje ji evropská norma, jež povoluje minimálně dvacet pět a maximálně třicet centimetrů, přitom musí být tento rozměr dodržen u všech stupňů žebříku.
Uvaříte kdekoliv
Elektrická pečicí mísa se skládá ze tří částí – odnímatelného víka s topnou spirálou, mísy a stojánku. Horní část víka je vyrobena z nerez plechu a je opatřena skleněným okénkem ve středu horního víka. Okénko slouží pro kontrolu obsahu bez nutnosti odstranění víka. Pára vznikající při pečení masa je odváděna přes ventily ve víku. Přívodní kabel je připojen pevně k držadlu, na kterém je umístěn i hlavní vypínač. Víko je navrženo tak, aby mohlo být položeno na pracovní plochu s topnou částí směrem vzhůru.
V literatuře se můžete setkat i s pojmem permakultura, který představuje celý koncept trvale udržitelného způsobu života. Zahradní architektka Jana Nováková často dělí permakulturní zahrady do zón, kde máme nejblíže k našemu domu to, co běžně potřebujeme (zelenina, bylinky, trávník na posezení), nejdále pak třeba sad s lučním podrostem. „Důležité je respektovat opakující se přírodní cykly i vývoj společenstev směrem ke stabilnějšímu a druhově bohatšímu, jež probíhá v řádu let až desetiletí,“ připomíná.
Když pěstujeme druhy, pro které máme vhodné podmínky, starají se o sebe samy,“ říká Jana Nováková. „Čím cizokrajnější druh, tím více bychom mu museli podmínky upravovat, aby prospíval – přenášení na zimu dovnitř, úprava pH půdy a tak dále. Je dobré si rozmyslet, zda tyto druhy opravdu chceme a potřebujeme a za jakou cenu; jestli je nemůžeme nahradit druhy domácími, kterých je také dost, jsou krásné, přizpůsobené našim podmínkám, jsou tu doma a jsme na sebe vzájemně zvyklí.
Údržba permakulturní zahrady založená odborníkem bývá snazší – některé činnosti lze omezit, například kosení odlehlejších částí či prořezávání stromů, některé nahradit, například pletí a zavlažování mulčováním. Také vysazení a občasné ošetření keřů a trvalek je méně pracné než každoroční obnovování letničkových záhonů. Místo hnojení minerálními hnojivy se používá kompost nebo se vysévají rostliny obohacující prostředí o živiny a zlepšující strukturu půdy. Použití pesticidů lze nahradit vytvářením vhodného prostředí pro ptáky, hmyz, obojživelníky a drobné savce, například umisťováním úkrytů a budek. Tito pomocníci si dobře poradí s přemnoženými škůdci.
Pokud chcete založit ekologickou zahradu, měli byste podporovat rozmanitost jejích struktur, sloužících k úkrytu a rozmnožování živočichů, a vítat i různé nerovnosti, které poskytují škálu mikroklimat k růstu rozmanitých rostlin. Hlavním předpokladem je ovšem přijetí myšlenky, že z divočiny nepřichází hrozba, ale pomoc – ekologická zahrada je založená na toleranci. Měli byste dopředu vědět, že přírodní rovnováha tu nevznikne ze dne na den. Pokud sáhnete k osvědčenému prostředku hromadného ničení při objevení prvních okousaných lístků, vracíte se na samý začátek,“ říká Helena Vlašínová.
S postupem doby a s přílivem a odlivem různých módních vln a trendů, jež s sebou jednotlivé epochy přinášely, mizely z domovů našich předků spolu s ostatním nábytkem také paravány a zástěny, aby se v nich s následující módní vlnou opět objevily v poněkud pozměněné podobě a vyrobené z nových, momentálně moderních materiálů. Jediné, co však po staletí zůstalo nezměněno, je jejich prvotní funkce: přepažení či rozdělení místnosti, vytvoření soukromí, vymezení a oddělení menšího kusu prostoru od větší části pokoje, zastínění.
Pro zaclonění menšího prostoru se zpravidla používá jednoduchá zástěna nebo paraván, složený z několika dílů vzájemně spojených pomocí pohyblivých pantů či jednoduchých závěsů. Kostra rámu jednotlivých dílů může být tvořena z přírodního materiálu (dřevo, bambus…), kovu nebo plastu. Bývá potažena různými druhy zajímavě zdobených tkanin nebo třeba ručně malovaným papírem, stejně tak může být vyplněna barevným neprůhledným sklem, rákosem, dřevem či jiným dekorativním materiálem.
Někdy bývají posuvné stěny ještě navíc doplněny přívlastkem japonské. Není pochyb, že se jejich výrobci nechali inspirovat osvědčeným systémem posuvných stěn v domech na dalekém východě. Bývají výrazným dekoračním prvkem každého interiéru, proto se nepoužívají jpouze jako optický předěl prostoru nebo pro zastínění, ale vždy plní také estetickou funkci a ozvláštňují prostor, jehož součástí se stanou.
Jako stinící materiál jsou používány nejrůznější druhy tkanin, od tužších, hodících se zejména Pro přepažení místností, přes roletové látky nebo oblíbený materiál „screen“ (ze skelného vlákna pohlcujícího až 90 % slunečního záření), jenž se používá k zastínění. Má-li stěna sloužit především jako dekorace, sáhneme většinou po vzdušnějších textiliích na způsob závěsů či záclon. Novinku v této oblasti představují tzv. dřevěné tkaniny z přírodních materiálů, které jsou vysoce dekorativní a každému prostoru dodají punc ušlechtilosti a komfortu. K jejich výrobě se používají kvalitní kusy dřevin z dlouhou životností bez suků a prasklin, např. lípa, bambus, teak, cedr a další oblíbené exotické dřeviny se zajímavou kresbou.
Ovládání 
