Blog

Aktivní větrání pasivních domů

Tato představa je v zásadě správná. Ale nový rozměr komfortu bydlení nabízí v pasivním domě hlavně mimořádná kvalita vnitřního prostředí. Velmi zjednodušeně lze říci, že aktivní topný systém je v pasivním domě nahrazen aktivním systémem větrání.

celý text

Stačí povyjet do sousedního Rakouska a zjistíte, že „ekologičtí podivíni“ zde zanedlouho budou tvořit většinu populace. Vedle osvěty a systému účinných pobídek (dotace, bezúročné půjčky apod.) tu jistě nemalou roli hraje skutečnost, že lidé chtějí nejen každoročně šetřit za vytápění, ale také dýchat kvalitní vzduch.

Právě proto je ovšem pro odborníky nezbytné, aby mikroklimatu pasivních domů věnovali podstatně vyšší pozornost než u běžné stavební produkce. Pro laika z toho plyne jiné poučení: nesnažte se šetřit jakoukoli svépomocnou prací, nýbrž se hned od počátku obraťte na skutečné odborníky.

Vhodný způsob větrání

Vzduchové prostředí budov, které je záměrně vytvářeno pro pobyt člověka v uzavřených prostorách, se skládá z řady součástí (složek vnitřního mikroklimatu), které se vzájemně ovlivňují. Aniž bychom vás chtěli strašit, stručně si rozebereme, co všechno můžeme vdechovat ve svých domovech (viz závěrečná pasáž Jaké je dnes u nás klima?). Nutno zdůraznit již předeslané: problém se týká především běžných domů, kde ovšem lze kvalitu vnitřního prostředí částečně regulovat vhodným způsobem větrání (hygienicky ideální je větrat každou hodinu alespoň 10 minut). Správně navržený a precizně postavený pasivní dům všechny uvedené problémy eliminuje.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Moderní větrání s rekuperací tepla

V západní Evropě se dnes všeobecně uplatňují systémy nuceného centrálního větrání s vysoce účinnou rekuperací tepla jako zcela standardní a energeticky nejúčinnější řešení pro nízkoenergetické a pasivní obytné domy.

Nízkoenergetické domy (NED) se doplňují základní otopnou soustavou (tělesa ústředního topení, podlahové vytápění apod.), pro pasivní domy (PD) bez základní otopné soustavy pak již postačuje pouhý dohřev přiváděného vzduchu potrubním ohřívačem.

Jednoduchý princip

Jedním ze základních požadavků na výstavbu energeticky pasivního domu je dokonalé utěsnění celé jeho „obálky“ (všech obvodových konstrukcí stavby). Jak se ale potom bude dovnitř dostávat čerstvý vzduch? K tomu slouží systém řízeného větrání s rekuperací. Zařízení nasává vzduch automaticky z venkovního prostředí a potrubím ho přivádí dovnitř.

Čerstvý vzduch přitom prochází přes filtr, který ho zbavuje škodlivin, a před vstupem do místnosti se ještě dohřeje na pokojovou teplotu. S tím, že se předehřátý čerstvý filtrovaný vzduch dostává bez průvanu do každé obytné místnosti a kuchyně, se zároveň zajistí také účinný odtah odpadního vzduchu z WC, koupelny i kuchyně.

Vydýchaný vzduch, který z místností odchází, se s přívodním vzduchem nesmísí, ale přes tepelný výměník mu předá značnou část svého tepla. Účinnost těchto tzv. rekuperátorů může přesahovat 90 %, takže dohřívat (elektricky či teplovodně) stačí pouze zbylý zlomek do 100 procent. V tom spočívá obrovská úspora tepla. U integrovaného systému cirkulačního teplovzdušného vytápění je přidán ještě další větrací okruh, který zajišťuje cirkulaci, filtraci a dohřev vnitřního vzduchu.

V domě máte neustále čerstvý vzduch, který je díky kvalitním filtrům zbaven prachu, pylu a dalších nečistot. Údržba filtrů je velmi snadná: stačí je vytáhnout a vyměnit jako u vysavače. Celý systém větrání a dohřívání vzduchu se dá jednoduše regulovat, při správném výchozím nastavení ovšem k zásadnímu zásahu nebývá důvod.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Stálá teplota bez průvanu

Průvan a velké výkyvy teplot jsou minulostí. V pasivním domě totiž chybí plochy s rozdílnými teplotami (chladná okna, horké radiátory), a proto může být pohyb vzduchu v interiéru minimální. Proudění vzduchu v řádu několika centimetrů za vteřinu, které je výsledkem dokonalého zateplení, vzduchotěsnosti a systému řízeného větrání, vlastně vůbec nezaznamenáte.

Dokonce i v létě docílíte v interiéru přijatelných teplot bez pomoci klimatizace. (Do vzduchotechnické jednotky lze zabudovat chladič vzduchu pro letní období, ale chlazení je až třikrát energeticky náročnější než vytápění.) Základem zdravého, provozně úsporného a ekologicky šetrného řešení je promyšlený návrh prosklených ploch včetně systému zastínění. To v kombinaci se silnou vrstvou tepelné izolace (v létě izoluje proti horku!) zajistí, že vnitřní teploty ani v nejteplejších dnech nepřekročí 25 °C.

Účinnost celého systému ještě zvýší zemní výměník tepla: projde-li vzduch před vstupem do domu potrubím zakopaným v zemi, ochladí se od půdy, která má od hloubky 1,5-2 metry stálou teplotu. V zimním období plní zemní výměník tepla opačnou roli: chladný venkovní vzduch účinně ohřívá.

Je provoz hlučný?

Neustálý provoz vzduchotechnické jednotky a pohyb vzduchu v rozvodech si mnoho lidí spojuje s nadměrným hlukem. Zbytečně. Mírný hluk vyvolává pouze „srdce“ celého systému – větrací jednotka. Proto se umisťuje pokud možno do technologické místnosti nebo do podhledů na WC, kde není tak vysoký požadavek na bezhlučnost. Přenos hluku potrubím už problémem není: v potrubí jsou instalovány akustické tlumiče.

text: Vít Straňák, foto: archiv firem

Koupelna v módním převleku

Současné trendy ale nepopírají ty předchozí – tvůrci i letos hledají inspiraci v texturách přírodních materiálů – dřeva, kamene, mramoru. Soudobý design také kombinuje a opisuje tvary a vzory několika historických stylů, vytváří prostředí plné emocí a spolu s doplňky se snaží provokovat naši fantazii.

Dekorace, mozaiky, povrchy

Letošní obkladové dekorace se nechaly inspirovat folklorem, středozemím, užitkovým uměním, ale i mnoha dalšími zdroji. Bombata, listely, klasické dekorace však pomalu mizí.

Z dekorací na obkladech budou letos k vidění květiny, ornamenty à la tapeta, proužky, mozaiky, reliéfní povrch – střídání konvexního a konkávního tvaru, kazety, sokle, římsy.

Oblíbené jsou kombinace, kdy je jedna stěna obložena dekorovanými obklady, zatímco další stěny mají jednobarevný základ.

Letošní trendy

1) Zajímavá je kombinace technologií reliéfního a plochého tisku, která vytváří na povrchu decentní plastickou strukturu.
2) Jako součást dekorací lze chápat také baterie a světla, které by svým designem měly doplňovat keramické obklady. Obklad je často k vidění také jako součást skříňky, zrcadla, světla.
3) Patina keramickým obkladům sluší: fládrované, prošlapané kousky dlažeb vás nadchnou svou autentičností.
4) Na obkladech se užívá povrchová úprava napodobující kresbu přírodního dřeva.
5) Mozaika je, byla a bude fenomén. Často zdobí interiér od podlahy ke stropu nebo je protipólem velkým formátům.
6) Lákavé jsou kombinace obkladů konvexního a konkávního tvaru. Vystouplé a zapadající plochy obkladu si hrají se světlem, nechají vyniknout zdánlivou střídmost.

Jednoduchost dekorů vynikne ve velkém formátu

Výrobci především překvapují neobvyklou povrchovou úpravou samotných obkladů. V nových kolekcích se setkáme s tryskaným povrchem, hlínou, mokrou stěrkou, polystyrenem, metalickými efekty. Klíčová je zde jednoduchost dekorů, která vynikne ve velkém formátu s minimální spárou.

Z jednoho druhu designu mnohdy vychází několik typů rozměrů, které se na jedné ploše vhodně kombinují. Samotný formátový mix se tak stává dekorací. Na hřejivém pocitu staví textilní, kobercové povrchy, které jsou stále v kurzu. Zajímavé je experimentování s různými typy povrchů, kdy může být jedna stěna hladká a druhá plastická z dlaždicového střepu, to vše při zachování harmonie a jednotnosti série.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz.

Dřevo – kámen – mramor

Dřevo je živý materiál, který vítá krásu nedokonalosti. Proč ale striktně lpět na přírodních materiálech, když existuje široká nabídka obkladů a dlažeb, které jsou méně choulostivé na údržbu i aplikaci? Keramický obklad je proti přírodnímu materiálu odolnější, dá se vyrobit s přesností na milimetr v odstínu, jaký si vyberete, nevadí mu ani rozlité červené víno, nepoškrábe se, výborně se hodí do kombinace s podlahovým topením a bez obav ho můžete aplikovat do vlhkého prostředí. Na tyto přednosti vsadili i současní designéři a výrobci keramiky.

Dřevěný dekor můžete v kolekcích pro letošní rok vidět v mnoha barevných modifikacích a velikostech. Často se jeden design ukazuje v mnoha formátech, které spolu korespondují. „Zvětšování“ formátů stále pokračuje, velké rozměry s minimální spárou působí jako přírodní originály. Formáty jsou od 120 × 30 cm a větší v mnoha typech dřeva (dub, buk, bříza, exotická dřeva teak, wengé atd.), s různou povrchovou úpravou (olejování, lakování atd.), od vysokého klavírního lesku až po matný vosk.

Dřevěná podlaha a stěna může mít nostalgickou patinu, stejně jako naprosto technicky dokonalý dřevěný, parketový povrch přizpůsobený modernímu interiéru. Za zmínku stojí luxusní, harmonické kombinace, kdy se kombinuje dřevěný obklad s „keramickou imitací“ bílého mramoru carrara. Šedé žilkování je k nerozeznání od pravého mramoru. Keramický obklad imitující mramor má v koupelně na rozdíl od pravého mramoru své přednosti, a to především díky jednoduché údržbě.

Barvy obkladů

Jednotlivé obkladové série se vyznačují především neutrálními barvami, výraznější barevnost má doplňující dekorace – podlaha. Bílá káva, slonová kost, starorůžová, lila, nachová, fialková, baklažánová, šedá, hnědá ve všech svých obměnách (od světlé až po doutníkově tmavou), tyrkysová…

Sanita – inspirace – inovace

Sanita dnes více než kdy jindy svým zpracováním přímo koresponduje s obklady. Světla jsou integrovaná do skříněk, zrcadel, baterií, joysticky ovládají nejen teplotu vody, ale také pohybují tělem baterie atd.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Hydroponie pro vaše rostliny

V čem spočívá hydroponie? Je to způsob pěstování rostlin bez substrátu, který jim poskytuje mechanickou podporu. Místo toho je rostlina umístěna do nádoby a ukotvena expandovaným jílovým granulátem známým jako keramzit. Potřebné živiny čerpá z vodního roztoku.

Tuto metodu pěstování rostlin možná znáte, aniž byste si to uvědomovali. Vzpomeňte si na rychlené jarní cibulky narcisů a hyacintů v nádobce s vodou… I pitná voda obsahuje určité množství minerálních látek, které rostlině po krátkou dobu stačí. Živný roztok však bude rostliny zásobovat potřebnými živinami podstatně lépe a déle.

Více článků na www.dumabyt.cz.

Rostliny netrpí stresem

Nápad pěstování rostlin bez zeminy je sám o sobě velice starý a nese s sebou spoustu výhod. Tou nejpodstatnější je, že už nemusíme myslet na to, jestli jsme své zelené miláčky zalili včera, nebo před týdnem… Rostliny netrpí stresem z nedostatku vody a živin, jsou méně napadány škůdci a celý způsob pěstování je čistý a dekorativní.

Potřebné pomůcky

- podpěrný substrát (keramzit, štěrk, perlit)
- živný roztok (speciální hnojiva pro hydroponii, při správném dávkování komplexní hnojiva rozpustná ve vodě)
- nádoba vhodná pro hydroponii (nejlépe dvouplášťový květináč, speciální pěstební nádoba)
- vodoznak

text: Lucie Bejčková, foto: archiv

Dekory pro moderní vily i chalupu

V současné době Roto nabízí možnost, jak propojit útulnou atmosféru dřevěného vzhledu okna s funkčností a praktičností střešního okna plastového.

Dekorové fólie Roto

Kyvné střešní okno Roto Designo R4 a výsuvně kyvné střešní okno Roto Designo R7 nabízí společnost Roto kromě ve standardní bílé barvě také v odstínu Borovice a Zlatý dub, a trefí se tak do vkusu a potřeb každého zákazníka. Zároveň se svým dřevěným dojmem vždy přizpůsobí vzhledu a barevnosti interiéru a v podkroví mohou vzniknout nejrůznější designové kombinace a hry barev, aniž by bylo nutné se zříkat výhod plastového bezúdržbového profilu. Stejně jako samotný plastový profil jsou totiž také dekorové fólie z materiálu, který se snadno udržuje a starost o ně je minimální.

Vnitřní ostění Roto také v barvě dřeva

Plastové vnitřní ostění Roto se vyznačuje snadnou montáží, ale především moderním a přirozeným vzhledem. Je odolné proti vlhku a v podstatě bezúdržbové, takže je výborným doplňkem střešních oken Roto. Kromě vnitřního ostění v bílé barvě nabízí Roto také odstín Borovice a Zlatý dub a umožní zalít podkroví příjemným teplým dřevěným tónem.

Střešní okna Roto Designo i vnitřní ostění jsou vysoce hodnotné, nabízejí moderní vzhled a technologii budoucnosti. Nic jiného se ani od výrobků Roto nesmí očekávat.

Kontakt

www.roto-frank.cz

(komerční prezentace)

Čarovná zahradní krajina

Když sedíte na pohovce v domě u čaje, je širokoúhlý pohled na zahradu snad ještě úchvatnější, než kdyby visel na stěně obraz od Renoira. Tak obdivuje zahradu nejen její majitel a tvůrce, ale i jakýkoli její návštěvník. Dnešní zahradě je třicet let, najdete v ní vzrušující exotiku, ale i neuvěřitelný vnitřní klid.

Zahrada, která překvapí i naplní

Už pohled z ulice napovídá, že za dva a půl metru vysokým tisovým plotem se skrývá něco výjimečného. Tak snadno však do ní nenahlédnete, plot totiž obstojně obrůstá a je i pro oko téměř neproniknutelný. Majitel kdysi sázel šestnácticentimetrové sazeničky, teď si ale pochvaluje, že je vzhledný a nenáročný na údržbu a že ho stříhá už jen jednou za rok. Jedinou nevýhodou je, že musíte být trpěliví a léta čekat, než vyroste.

Plot lemují v předzahrádce polokoule stříhané višně křovité (Prunus fruticosa ´Globosa´), krásné solitéry, jejichž koruny působí před živým plotem jako dokonalé sochy. Při vstupu se před vámi objeví brána z převislých jehličnanů – modřínu, cedru a jedlovce. Pohltí vás čarovná zahrada, která nadchne, překvapí, a hlavně naplní. Ocitáte se mezi rostlinami, které vynikají jak samostatně, tak v úhledných skupinách.

Nevíte, co máte obdivovat dřív, jestli 50 let starý čínský jalovec zapěstovaný do polštářovitých obláčkových útvarů, ztepilý blahočet čilský (Araucaria araucana) nebo nádherné cedry či kamennou krajinku s korunkami borovic při zemi. Obdivuhodná scenérie vznikala postupně pod rukama majitele. Když ho pozorujete, jak dnes prochází zahradou a sem tam pohladí starší i nové přírůstky, je vám jasné, že tu nechal srdce.

Tuf krásný i praktický

Když se sem rodina tehdy ještě s malými dětmi nastěhovala, bylo třeba vykácet starý jabloňový sad a pozemek „zplanýrovat“. Nově vzniklý terén se jemně zvedá od středu zahrady k jejím okrajům. Jak zahrada postupně vznikala, navážel na ni majitel tuf, který náhodou objevil na Slovensku. Pět následujících let po jedné avii, aby byl přísun kamene pro manželku, také milovnici a opatrovnici zahrady, snesitelný. Tvořil z něj skalku, která působí, jako by tu kdysi dávno vyvřela. Je složená z malých ostrůvků, které se odrážejí ode „dna“ zahrady směrem k jejímu obvodu, kde se zabydlely rostliny vysokého vzrůstu. Štěrk nasypaný kolem kamenů imituje erozní přírodní efekt a působí tak v miniaturním předskalí jako dokonalá vyvřelina.

Podle slov majitele by neměla být skalka tvořena z více druhů kamenů, a to také dodržel. Tuf, což je kámen travertin, odrůda pěnovec, má bílou pískovou barvu, která přechází do šedých tónů. Pán domu ho zvolil nejen z estetického hlediska, ale i z ryze praktických důvodů. Protože je porézní, přijímá a zadržuje vláhu, přebytek vody ale propustí. Hodně tufu je schováno pod zemí a zaručuje tak ideální hospodaření s vodou. Možná vás napadne, jak mohou z tufu vyrůstat miniaturní jehličnany. Majitel kámen „jednoduše“ provrtal.

Tuto krajinku, nebo také svět pro barbínky malé vnučky, tvoří hlavně takzvaná schmidka (Pinus leucodermis schmidtii), jejíž sytě zelené korunky se zakroucenými kmínky zaujmou na první pohled. Této bělokoré borovici původem z Balkánu se tu skvěle daří také díky vápenité půdě. U miniaturních pohoří rostou také cypřišky, jedlovce, tisovce, zeravy nebo zdrobnělé jedle či smrky. Zdobné rostliny doplňují pískovcové lampy a sloupky, typické pro japonské zahrady. Čas je obdaroval příjemnou patinou.

Hradba z tisů

Zahrada je sbírkou rostlin z celého světa, které tu žijí obklopené hradbou z tisů v příjemném mikroklimatu.

Těžko uvěřit, že tu na počátku rostly jen dva stromy, borovice a jalovec. Přibyly desítky druhů jehličnanů – tisovce, kryptomerie nebo sbírky bambusů.

Jak rostliny rostly i jich přibývalo, bylo potřeba je občas přesadit, i doslova o pár centimetrů, aby vše dokonale ladilo a rostliny byly spokojené. Všudypřítomnou zeleň rozčeří ve svém kvetoucím čase skalničky – rozrazily, hebe nebo miniaturní hvozdíky. Jehličnany různých velikostí na čas rozzáří ještě voňavá levandule, vistárie, azalky nebo bugenvilea. A nebyla by to správná zahrada, kdyby v ní chyběla voda. Zmenšenou krajinu doplňují dvě jezírka, napouštěná a připouštěná jednoduše z hadice. U domu je bazén obklopený palmou a dalšími středomořskými rostlinami, z nichž vyniká bambus, který je neustále v pohybu. Kořeny bambusů výběžkatých obkroužil majitel fólií do hloubky tři čtvrtě metru, aby nemohly odnožovat.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Mobilní zeleň z buxusů

Zahradu přehlédnete z terasy, která přibyla v zahradě společně s bazénem v 90. letech. Vstup na terasu po schodišti zdobí mobilní zeleň z buxusů. Ozdobená je také tufovými kameny, osazenými čarověníky, které mají kratší jehličky a hustší korunku než většina bonsají. Jsou zdobně jakoby rozcuchané a někdy se roubují na kmínek. Za rok vyrostou jen o několik milimetrů. Terasu v květnu ozdobí také květy letité vistárie květnaté, jejíž mohutný propletený kmen je zpevněný ocelovou výztuží.

Před několika lety vzniklo sezení v koutě zahrady naproti domu. Majitel sehnal pískovcový „štuk“, kameny dobrousil do tvaru kvádrů a postavil z nich podstavu. Pergolu s podpěrou pro vistárii vytvořil z použitých starých fošen a prken z borového dřeva, želez a bambusových tyčí. Dlažbu tvoří také oblíbený pískovec, který nahradil lesklé glazované dlaždice.

Pergolu obepíná opět vistárie. Kromě května kvete také během léta, ale už jen sporadicky. Sbírku exotických dřevin můžete obdivovat nejen z terasy a zpod pergoly, ale i vzadu za domem, v severní části zahrady. Roste tu Cedrus libani ´Pendula´, kryptomerie, palmy, bambusy a cypřišky a dokonce i vzácný blahočet čilský (Araukarie aurocana)…
V této zahradě zkrátka nevycházíte z údivu.

text: Šárka Drbohlavová, foto: Jaroslav Hejzlar, nákres: Jindřich Čech

Sedací nábytek oživí interiér

Stále ještě jsme si tak úplně nezvykli požádat o pomoc při zařizování interiérů bytového architekta nebo designéra. Je to škoda, jelikož leckdy stačí maličkost, která dovede interiér nečekaně pozvednout, ale platí to i naopak. Je to jako s oblečením. Ve výloze nás na figuríně zaujmou hezké šaty, ale když si je přineseme domů a oblékneme, jsme najednou zklamaní. Jenže šaty se dají snadno vrátit. Odvézt zpět můžeme i pohovku, ale při představě martyria, které by nás čekalo, se leckdy se skřípěním zubů s nemilovaným zařizovacím předmětem raději smíříme.

Pohovky, sofa, sedací soupravy

Málokdo už si dnes pořídí rohovou sedací soupravu, kterou přisune ke stěně, kde pak zůstane minimálně deset let. Nic jiného se s ní totiž dělat nedá. Sedací soupravy se dnes skládají jako puzzle. Jednotlivé části můžeme dokonce různě rozmístit po pokoji tak, jak nám to zrovna vyhovuje. Fascinující jsou pohyblivá opěradla, s nimiž nejenže můžeme pohybovat po celém obvodu pohovky, ale díky speciální konstrukci není problém obtočit si opěradlo kolem těla. Můžeme si tak sednout třeba s partnerem proti sobě a opěradla si rozdělit. Variabilita dnešních pohovek je leckdy až těžko uvěřitelná.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Napodobeniny

Značek spotřebního zbo-ží je na trhu stále víc, přední evropští výrobci se s obavami dívají zejména k asijským tygrům, kteří dokážou během několika měsíců nejnovější trend okopírovat, mnohem levněji vyrobit a zaplavit jím trhy. Ale s napodobeninami opatrně. Přednost produktů výrobců s dlouholetou tradicí není jen v atraktivním designu. Jde i o použité materiály a technologii výroby.

Má to do jisté míry i svoji logiku. Napodobeniny značkových výrobků jsou mnohem levnější, takže od nich nemůžeme očekávat srovnatelnou kvalitu. Výrobci se snaží splnit zejména estetické hledisko, za nímž to zdravotní a kvalita posezení dost zaostává. Během několikavteřinového posezení v obchodě to však nepoznáme. Až doma, kdy budeme sedět na nové pohovce několik hodin třeba při sledování televizního pořadu, začneme brzy pociťovat únavu nebo bolest zad.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Barevné trendy

Dá se vůbec mluvit o trendech, když dovoleno je prakticky vše? Na jedné straně si domů můžeme pustit lehkost v podobě subtilních pohovek, ale neuděláme chybu ani s těžší koženou sedací soupravou. Trendem je celkově návrat k přírodě, takže módní jsou metalové barvy, světle zelená, hnědá, cihlová. Materiály jsou spíše přírodní, potahy mohou mít i jemný vzoreček. Trendem jsou i různé metalízy, látka pak vypadá, jako by vycházela z kovu, je téměř bez vlasu, v barvě nejčastěji modré nebo šedivé. Kůže je klasika, dobře se udržuje a vypadá dlouho hezky.

Ale na paty jí šlape alcantara, která má v případě teflonové úpravy srovnatelnou kvalitu
a na omak je jemnější.

text: Petra Nachtigalová, foto: archiv firem

Inteligentní kuchyňský nábytek

Základem současného masivního, sektorového nebo vestavného nábytku zůstávají stejně jako u babiččiny kredence a šatníku z minulého století regály zakryté dvířky a vytahovací zásuvky. Materiály, dekor i kování se od té doby přizpůsobily stylu moderního bydlení: vše, co potřebujeme, ukládáme přehledně tak, abychom to měli okamžitě po ruce, zbytečně neběhali a co nejméně namáhali paže a záda. V technologii nábytku se masiv drží už jen jako „retro“, převažuje laminovaná dřevotříska a lakované MDF povrchy.

U vestavěných skříní se uplatňují hliníkové a ocelové rámy, které umožňují hladký chod velkoplošných posuvných dveří. Ke kuchyňským linkám výrobci přidávají nové úložné prvky – skládaná a výklopná dvířka (tzv. výklopy), usnadňující přístup do horních skříněk. Dříve nevyužité rohy linky dostaly rohové zásuvky nebo otočné rohové regály, přímo nad pracovní plochou se osvědčují výklopné skříňky pro příbory a pomůcky, které tak máme okamžitě po ruce. Úložnou kapacitu zvyšují pojízdné nebo výsuvné potravinové skříňky s regály, koši a zásuvkami přístupnými s obou stran.

K téměř neomezenému, rychlému a ergonomickému přístupu k potravinám, nádobí a pomůckám nečekaně přispěli výrobci nábytkového kování. Malé i velké zásuvky už nedrhnou, když je potřebujeme víc povytáhnout. Tiše a hladce pojíždějí po precizních kuličkových výsuvech s kovovými kolejničkami umožňujícími u některých systémů až plný výsuv, při kterém se zpřístupní i jejich zadní partie. Podle šířky unesou 30, 50 nebo až 70 kg.

Pořádku v ukládání předmětů, příborů, nádobí, nebo potravin a kořenek v zásuvkách napomáhají flexibilní přepážky mřížky, vaničky, nejnověji i přestavitelné tyčky – tzv. relingy. Tak lze využít jejich plochu do posledního centimetru čtverečního. Jednotlivé předměty jsou zafixovány a ani při prudkém zavření se s hlomozem nezpřeházejí.

Začalo to bezhlučnými zásuvkami s dotahem

Špičkoví výrobci nábytkového kování (Hettich International, rakouský Blum a Grass a Tilia International) nabízejí nábytkářům zásuvkové systémy s fascinujími vlastnostmi. Boční, nebo v bočnicích vestavěné lineární mechanismy s desítkami precizních kuliček a válečků umožňují jejich bezhlučný plný, nebo i řízený výsuv.

K nim připojené nebo do bočnic integrované hydraulické nebo vzduchové tlumiče zabraňují hlučnému nárazu při zavírání a dovolují zásuvku měkce „dotáhnout“. Některé jako prst tenké tlumiče zavrtané do stěn nábytku pak část energie potřebné k zavírání vrátí u bezúchytového nábytku tím, že napomohou k jejich vysunutí při otevírání. Cena takového systému pro jednu zásuvku přijde podle komfortu a provedení na 400 až 1 200 Kč.

Obézní zásuvky šetří záda

V kuchyních se dostávají do obliby hluboké a širší spodní zásuvky „XXL“ schopné pojmout větší předměty, dvě až čtyři nádoby na tříděný kuchyňský odpad (tzv. sortéry), nebo přepravku s pivem či balení 6 minerálek v PET-láhvích. Při plném výsuvu se uživatel nemusí shýbat nebo klekat jako u tradičních spodních skříněk zavíratelných dvířky. Inovace neberou konce: hluboké zásuvky bývají například vybaveny na okrajích miskami zvětšujícími úložnou plochu, které se při vytažení „rozvinou“ do stran. I dřezové skříňky lze využít k ukládání pomůcek do zásuvek opatřených výřezem pro odpadové trubky.

Otevírají se dotykem

Jak ukázaly průzkumy, některé zásuvky nebo dvířka linky otevírá průměrná domácnost až 10 000krát ročně! Není divu, že trend nábytkového kování „najel“ na co nejsnazší dotykové ovládání bez úchytek. Dveře i zásuvky se otevírají lehkým dotykem ruky, kolena či nohy na libovolném místě jejich čelní plochy a stejnoměrným pohybem dosáhnou plného výsuvu nebo otevření. Zpět se však musí zatlačit.

Dovírání a bezhlučné uzavření zásuvky zajišťují nezávisle na jejím zatížení samouzavírací systémy s pružinou a magnetem, nežádoucímu otevření brání integrovaná zarážka, na přání uživatele i dětská pojistka. To vše zvládnou nenápadné, rozměrem malé mechanické prvky „inteligentního“ kování integrované do konstrukce výsuvu zásuvky, pod její dno, nebo zavrtané do korpusu. Obvykle sestávají z magnetického prvku ve dveřích a z kolíkového prvku s tykadlem na jedné, a seřizovacím šroubem na druhé straně.

Většinu nabízených systémů (např. Easys® od Hetticha, Blumotion a Tip-On® firmy Blum, Touch Latch Senso® společnosti Grass nebo Tipmatic® společnosti Tilia International) lze uplatnit i u již zaběhnutých programů nejrůznějších výrobců nábytku. Zmínění výrobci tomu napomáhají názornými návody, katalogy i videem na CD, aby zabudování bez problému zvládli nejen řemeslníci, ale i kutilové.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Inteligentní šuplata s elektropohonem

Vývojová oddělení společností Blum a Grass šly ještě dál vstříc digitálnímu stylu života v budoucích „inteligentních“ domácnostech a zavádějí elektricky poháněné zásuvky, vyjíždějící samočinně po ťuknutí na čílko nebo po jemném zatažení za úchytku. K tomu potřebné miniaturní elektropohony připomínají vzhledem motorky automobilových stíračů a jsou napájeny bezpečně nízkým napětím. Blum je u svého systému Servo-Drive montuje na zadní stěny korpusu skříní, kdežto Grass je u systému Sensotronic umísťuje přímo do mechanismu výsuvů.

Podle směru dotyku na čílku zásuvky se zásuvky zavírají nebo otevírají. Rychlost pohybu je stálá bez ohledu na to, zda je zásuvka prázdná, nebo plně zatížená. Pohony reagují na sebemenší odpor a zastaví zavírání například při skřípnutí prstu nebo při nárazu na jakýkoliv předmět či nepozorného uživatele.

Přívod elektřiny a transformátor

Mikroprocesor řídicí jednotky zabudovaný uvnitř skříňky a připojený spolu s pohonnými jednotkami přívodní šnůrou k zásuvce 230 V díky elektronické inteligenci nepovolí výsuv zásuvky, která by u kuchyňských linek v rozích mohla narazit na již vysunutou protější zásuvku. Nábytkáři si budou muset zvyknout na to, že nábytek s touto technikou vyžaduje přívod elektřiny a transformátor přímo v korpusu a musí respektovat bezpečnostní předpisy.

Návrháři a designéři takového „elektrického“ nábytku okamžitě využili k další inovaci: při elektrickém otevírání zásuvek, výklopů nebo dvířek se samočinně rozsvítí halogenové žárovky nebo bílá či barevná LED svítidla skrytá uvnitř! Úžasné efekty vytvářejí např. miniaturní vestavné zářivky Magic s trubicí o průměru pouhých 4 mm, které prosvítí skleněné regály. Linie jako hrášek velkých LED-linek nápaditě zamontovaných do závěsných tyčí ramínek v šatníku při otevření dveří ukazují, kam kráčí vývoj nábytkového osvětlení.

Hitem jsou elektrické výklopy

Otevírání horní řady skříněk kuchyňských linek bez nebezpečného balancování na vratké stoličce se podařilo nábytkářům vyřešit teprve letos, a to zavedením elektricky otevíraných výklopů. Blum na veletrhu Interzum 2009 v Kolíně nad Rýnem představil hned čtyři různá řešení. Jednoduchá, dvoudílná, skládací nebo zdvihací dvířka horních skříněk se poklepem na čílko nebo rám díky novému systému kování a rádiovému spouštění uvnitř korpusu jako mávnutím kouzelného proutku bez hluku otevřou nebo vysunou nahoru tak, aby umožnily pohodlný výběr a manipulaci s talíři, nádobím či jinými uloženými předměty.

Inteligentní kuchyně

Moderní obývací kuchyně jsou řešeny tak, aby zkrátily běhání uživatele mezi pracovními zónami, a projektují se na míru postavy i potřebě uživatele. Studie ukázaly, že hospodyňka ve čtyřčlenné domácnosti odběhne za den od pracovní plochy až 360krát do skříněk a úložných prostorů. Ulehčit jí to může jen optimální rozmístění pěti typických úložných zón. V dobře ergonomicky vyřešené kuchyňské sestavě pro praváky jde (zprava do leva) o zóny pro uložení potravin, přípravu pokrmů, skladování hrnců a pomůcek, mytí a ukládání nádobí. V kuchyních určených levákům se pořadí obrací.

Nejčastěji používané předměty a potraviny v nich mají mít úložné prostory ve výšce od 60 do 160 cm, zřídka užívané předměty se ukládají do spodních, nebo naopak horních skříněk. Zdařilou symbiózu designu, funkce a komfortu moderní kuchyně s inteligentním kováním s výstižným označením Dynamic Space převedla na veletrhu Interzum 2009 v Kolíně nad Rýnem firma Blum.

text: Jan Tůma, foto: archiv

Bytové doplňky inspirované sklem

Objevení skla je dodnes malou záhadou. Podle římského historika Plinia sklo vynalezli féničtí námořníci, kteří se plavili podél pobřeží Afriky. Když je překvapila noc, přistáli u břehu a rozhodli se uvařit si polévku. Nasbírali tedy dříví, ale nenašli kolem tábořiště žádný kámen, kterým by podložili kotle na vaření. Vyložili tedy ze své lodi několik kamenů přírodní sody, kterou přepravovali, a postavili v africké poušti plné písku provizorní ohniště. Když polévku dovařili, všiml si jeden z nich, že v ohništi zůstaly ležet jakési průzračné kapky, které vznikly reakcí pouštního písku a sody za vysoké teploty plamenů. Tak bylo zřejmě vyrobeno první sklo. Nejstarší nalezená skleněná perla pochází z Théb a je stará 5000 let.

Sklo v českých zemích

První nálezy skla v českých zemích jsou datovány k polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem. Jde o drobné perly z modrozeleného skla, nalezené v hrobech z doby únětické kultury. O několik století později, na počátku doby železné, se u nás objevují dokonalejší druhy skleněných perel. Další setkání se sklem a skleněnými šperky se váže k nálezům z doby Velkomoravské říše. Výroba skla byla zpočátku doménou církve a především mnichů benediktinů, kteří používali sklo do oken kostelů a klášterů. První zmínky o jejich výrobě jsou již z 9. století.

Zpočátku hutě vyráběly pouze jednoduché okenní terčíky, perličky a duté sklo. Nejstarší sklárny v českých zemích lze doložit od druhé poloviny 13. století a nepřímo o nich svědčí také názvy některých městeček a vesnic, např. Staré Hutě, Skláře apod. Další zdroje hovoří dokonce až o počátku 14. století. A právě toto období lze považovat za dobu rozkvětu českého sklářství. Nejstarší informace, ve které je zmínka o první sklárně v oblasti Jizerských hor, ve Vysokém, se datuje do roku 1376.

Dřevo, voda, písek

Důležitou podmínkou pro výrobu skla ve středověku byl dostatek dřeva, vody a suroviny k výrobě skla – křemičitého písku. Všechny tyto podmínky velmi dobře splňovaly pohraniční oblasti Čech – Krušné hory, Jizerské hory, Orlické hory a Šumava. Proto se také do těchto oblastí začaly stěhovat sklářské rodiny.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Sklo nad zlato

Zpočátku bylo sklo vzácné, později, když se jeho výroba rozšířila, vznikaly nejen další barvy, ale také různé tvary. Ve čtrnáctém století se objevují první vyšší číše s plastickými nálepy. Za vlády císaře a krále Karla IV. se začaly vsazovat do oken českých kostelů různobarevné vitráže. Středověcí skláři byli nejen skvělí řemeslníci, ale současně i návrháři a výtvarníci. Proto také byli sklářští mistři svobodní, bez poddanských závazků. Od roku 1497 byli přijímáni mezi rytíře a za vlády císaře Rudolfa II. mohli získat šlechtický titul.

Měsíční a tabulové sklo

Od středověku se ploché čili tabulové sklo vyrábělo dvojím způsobem. Při prvním vyfoukl sklář baňku, po oddělení od píšťaly ji přilepil na „želízko“ a po opětovném zahřátí vytvaroval do kotouče připomínajícího měsíc v úplňku. Odtud název měsíční sklo. Až do 18. století se tak vyráběla k zasklívání oken běžně používaná, do olova vkládaná průhledná kolečka. Podle druhého způsobu vyfoukl sklář baňku a z ní vytvořil válec, který oddělil od píšťaly. Po novém zahřátí „vyžehlil“ polotovar do tvaru tabule na šamotové desce. Již ve středověku vynikali ve výrobě tabulového skla čeští skláři. Toto bylo označováno jako „Précédé de Boheme“ (Čechy v předstihu).

Strojní výroba skla

Na přelomu 19. a 20. století se hledaly možnosti strojní výroby plochého skla. Jak francouzský (Sievertův), tak americký (Oppermann-Lubbersův) způsob napodobovaly ruční výrobu z válců. Belgický inženýr E. Fourcault dal přednost vertikálnímu tažení nekonečného pásu skla z vany. Průmyslovou výrobu plochého skla tímto způsobem zahájil jako první na světě J. M. Mühlig v Hostomicích, psal se rok 1919.

Plavené sklo

Myšlenka vyrábět ploché sklo plavením na roztaveném kovu se poprvé objevila na počátku minulého století, nebyla však využita. Až v roce 1952 se k ní vrátila firma Pilkington Brothers z Anglie, která v roce 1959 zahájila výrobu zrcadlového skla plavením nepřetržitého pásu na hladině roztaveného kovu. V roce 1966 zakoupilo licenci k výrobě floatového skla i Československo. V teplickém Sklo Unionu byl 22. října 1969 zahájen provoz na první lince Float-Process. To ovlivnilo i tvorbu autorského skla a podstatně rozšířilo další možnosti jeho využití v architektuře.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Oblíbený bungalov má pět P

Bungalov se zrodil v Indii, název pochází z hindského slova „bangalo“ a původně označoval dům v bengálském stylu. Jednalo se o tradiční malý venkovský přízemní domek s velkou verandou v hlavním průčelí. Termín „bungalow“ začali poprvé používat pracovníci britské Východoindické společnosti, kteří v 17. století budovali v Indii železnici. V 19. století se tento typ domu rozšířil do Anglie, Ameriky, Austrálie a dalších zemí celého světa a nabyl různých podob.

Jednoduchý koncept umožňuje různé architektonické ztvárnění od klasického výrazu, předurčeného nízkou sedlovou či valbovou střechou, až po moderní stavbu funkcionalistického charakteru se střechou plochou, a také různá konstrukční řešení, ať už jako zděné stavby, dřevostavby či kombinované konstrukce. Bungalov se nejlépe uplatní na rovinatém pozemku, lze jej však realizovat i ve svahu s mírným sklonem na slunnou stranu.

Dispozice pro každý věk

Dispozice může nabýt různých variant od obdélníkové až po uspořádání do tvaru písmene L, záleží na složení rodiny, požadované velikosti užitné plochy, velikosti pozemku, jeho orientaci ke světovým stranám a poloze příjezdových komunikací. Praktické řešení najdeme jak v nabídce typových domů, tak v individuálním návrhu vytvořeném ve spolupráci s architektem.

Optimální dispozice musí respektovat základní zásady, jako je orientace obytných místnosti na osluněnou stranu, orientace vstupu, technického zázemí, koupelen, šaten a dalších pomocných prostor na nejméně osluněnou stranu, účelná velikost jednotlivých místností, minimální plocha chodeb.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Bezdětný pár, ať už se jedná o mladé manžele nebo střední věkovou kategorii, bude pravděpodobně nejvíce akcentovat společnou obývací část, kuchyně ani úložné prostory si nevyžádají mnoho místa. Určitě přijde vhod domácí pracovna, která dobře poslouží jako pokoj pro hosty (schéma viz galerie).

Pro rodinu s dětmi nabývá na důležitosti dostatečně velká kuchyň a jídelna, úložné prostory (doporučuje se zřídit v domě větší předsíň a alespoň jednu šatnu), dvě koupelny a samozřejmě dětský pokoj s dostatečnou plochou na hraní. Vzhledem k rušnějšímu provozu domácnosti se vyplatí rozčlenit dispozici na společnou obývací část a klidnou privátní zónu s ložnicemi. Otázka, zda budou děti užívat jeden velký společný pokoj, či dva samostatné, nemá univerzální odpověď, záleží na životním stylu a vztazích v rodině. Obecně se považuje za ideální pro děti v mladším věku společný pokoj, který bude možné později rozdělit na dva pokoje samostatné (schéma viz galerie).

Bydlení pro seniory má svá specifika, vycházející z ergonomické a zdravotní situace. Alfou a omegou pohodlného bydlení seniorů je bezbariérové řešení, tedy interiér bez schodů, prahů a jakýchkoli jiných výškových rozdílů. Problémem bývají například francouzské dveře na terasu, ale i zde na trhu najdeme řadu vhodných výrobků. Úložné prostory v celém domě je třeba řešit tak, aby byly dobře dosažitelné (nízko položené), do koupelny je třeba místo vany instalovat bezbariérový sprchový kout, v ideálním případě se sedátkem (schéma viz galerie).

Řešení ECOpixel

Dům ECOpixel je dřevěná systémová stavba, jejíž dispozice vycházejí ze základního čtvercového modulového rastru nosných sloupků. Moderní řešení, zpracované týmem architektů z ateliéru Manua, se snadno přizpůsobuje potřebám stavebníka, umožňuje nejrůznější tvarové, dispoziční a materiálové varianty (dům s plochou nebo sedlovou střechou, na obdélníkovém, čtvercovém či atypickém půdorysu).

Konstrukce se sendvičovým obvodovým pláštěm je navržena v nízkoenergetickém či pasivním standardu, stavba je ekologická, plně recyklovatelná a využívá alternativních energetických zdrojů. Díky nenáročnému a energeticky úspornému řešení dosahuje vysoké ekonomické efektivity.

text: Jitka Pálková, foto: archiv, půdorysy: Ateliér Manua

Přirozené spojení okna s domem

Vývoj oken se posouvá v posledních letech prudce kupředu. Nové technologie výroby umožňují někdy až nesmyslné navyšování počtu komor nebo počet skel. Montážní firmy se ale často nezajímají o to, jak okno správně namontovat do připraveného otvoru, tedy na spojení okna s domem. Pokud se rozhodnete ještě předtím, než propuknou mrazy vyměnit svá stará okna za nová a moderní, neměli byste se zaměřovat pouze na kvalitu oken samotných, ale i na správné provedení jejich montáže, které vám zajistí požadovaný výsledek – ať už je to zamezení výskytu plísní, zatékaní nebo chladných okenních rohů.

„Vím, co dělám, paninko.“

Je smutnou skutečností, že velká část firem zabývajících se montáží oken nevěnuje přirozenému spojení okna s domem dostatečnou, někdy dokonce žádnou, pozornost. Po mnoho let používají stále stejnou, zastaralou techniku montáže okna na pěnu, která je absolutně nedostačující. Dobře informovaný zákazník, který se o problematiku spojení okna s domem zajímá, je často odbyt tím, že montážník svou práci dělá už x let a je odborník na svém místě. Pokud chce provést montáž pouze na pěnu, pak to ovšem odborník není.

Na čem šetřit?

Firmy tímto způsobem šetří při montáži svůj čas i peníze. Ano, opravdu je montáž pouze na pěnu levnější. To, co ušetříte na samotné montáži se ale nedá nazvat opravdovou úsporou. Proč? Montáž na pěnu není dlouhodobě funkční a je pouze otázka času (někdy i pouhé jedné sezóny), než budete muset opět řešit starosti s chladnými či plesnivými rohy nebo zatékaní vody po parapet. Důvod, proč montáž pouze na pěnu nefunguje je jednoduchý – jakmile pěna ve spáře navlhne a v zimě promrzne, ztratí takřka veškeré izolační schopnosti. Drobné trhliny a spáry způsobené mírným pohybem budov situaci ještě zhorší.

Přirozené spojení okna s domem – illbruck i3

Přirozené spojení okna s domem musí zajistit, že se okno stane homogenní součástí domu. Spáry mezi okenním rámem a ostěním je nutné utěsnit způsobem, který bude mít trvalou životnost a odolá výkyvům počasí i drobným pohybům budov. Samotné provedení může spočívat buď v kombinaci montážní pěny a vnitřních a vnějších okenních těsnicích fólií TwinAktiv, nebo může být zajištěno i jen jedním produktem, což montáž značně urychlí – pěnovou páskou illmod Trio+. Jedná se o hloubkově impregnovanou pásku s vynikajícími izolačními vlastnostmi, která je voděodolná i paropropustná. Takové způsoby spojení okna s domem zajistí dlouhodobou těsnost okenní spáry a nedovolí vzniku chladných rohů, plísní ani zatékání či promrzání.

Kontakt
Tremco-illbruck, s. r. o.
Úvalská 737/34, 100 00 Praha 10
www.tremco-illbruck.cz | www.montazokna.cz