Blog

Děj jeho první kapitoly se odehrával v panelovém domě, kde se začal spřádat sen o vlastní střeše nad hlavou. Když se však rodina přestěhovala do pěkného bytu 4 + 1 v centru města, dokonce na samotném vyškovském náměstí, na sen se, jak to bývá, pozapomnělo. Opět se připomenul až v okamžiku, kdy v přízemí domu, kde rodina bydlela, bylo otevřeno pekařství. Vzhledem k tomu, že čerstvý ranní chléb a pečivo přicházejí na svět v noci, rázem bylo po tichých nocích. A místo, které nám neposkytuje podmínky ke klidnému spánku, většinou nepovažujeme za ideální domov. V tom okamžiku začal sen nabírat kontury plánu, který se rychle realizoval.

celý text

Kadlátka musela ustoupit

Oproti jiným investorům byli naši hostitelé ušetřeni starostí a výdajů spojených s obstaráváním a koupí pozemku. Koupili ho před lety v rodné obci dnešního pána domu jeho rodiče. Pozemek měl tenkrát podobu zahrady, sadu, kde rostly švestky, moravsky kadlátka, ze kterých se pálila výborná slivovice. Mužské členy rodiny proto hodně bolelo srdce, jak vzpomínali s úsměvem, když se musely pokácet. Švestky však přece jen někde přežily – jako symbol ve vitráži vstupních dveří.

Byla zde však ještě jedna výhoda: role projektanta se ujal švagr pána domu, který nejenže dobře znal přání investorů, ale i je samotné. Ti od prvopočátku věděli, že chtějí dům postavený do „L“, který dokáže ochránit před pohledy cizích lidí i silným větrem. Co se týče architektonické podoby nového domova, investoři si v tomto směru nepřáli nikterak okázalý, honosný objekt, ale jednopodlažní dům se sedlovou střechou, který bude vycházet z toho, jak se na moravském venkově dříve stavělo. Tak vznikl rodinný dům, v němž jedno křídlo je obytné a druhé patří dvougaráži. I vrata do ní připomínají ta, kterými na Moravě kdysi projížděl koňský potah s fůrou sena.

Za vstupními dveřmi

Zatímco exteriér svým půdorysem, střechou, okny, dveřmi i mnohými detaily připomíná klasický moravský grunt, za jeho vstupními dveřmi nenajdeme skanzen, ale interiér poskytující naprosto moderní bydlení. Jaké má dům dispoziční řešení? Na hlavní vchod navazuje zádveří, spíše hala atypického, šestiúhelníkového půdorysu, nabízející dostatek místa pro odložení svrchníků. Ze zádveří se vstupuje nejen do centrálního obytného prostoru, ale také do šatny, kterou lze projít do koupelny, z níž je zase přístup do ložnice. Šatna zde tedy hraje vlastně dvojroli. Kromě úložného prostoru, jehož kapacita není stále vyčerpána, nabízí příchozímu i možnost nepozorovaného úniku do klidové zóny domu. Netradičně je řešena ústřední obytná místnost domu. Ta plní roli obývacího pokoje, jídelny i kuchyně s malou spíží, aniž by tyto místnosti od sebe oddělovala jakákoliv příčka. Po téměř roce bydlení pod novou střechou se hostitelé shodli, že se zde dobře vaří, stoluje i odpočívá, prostě žije. Kumulace funkcí neubližuje, ale naopak prospívá rodinnému životu.

Schody na levé straně prostoru ústí na malé galerii, s níž se původně počítalo jako se zimní zahradou, ale nedostatek světla nakonec investory donutil změnit plány. Z galerie je přístup do místnosti, která bude plnit roli hostinského pokoje. Za dveřmi na protilehlé straně místnosti se nachází dětský pokoj. Z jídelny pak lze vstoupit do koupelny se samostatných záchodem a do ložnice. Značnou raritu, co se týče architektonického řešení, představuje nad jídelním koutem galerie vybavená gaučem a lampou, poněkud těžko přístupná přes kachlová kamna. Určitá nedobytnost zde však byla záměrem, neboť se vlastně jedná o jakousi malou pevnost pána domu, který ji využívá k intenzivnímu odpočinku. Dveře, které se zde nacházejí, vedou do podkroví, připraveného k obývání. Stačilo by je vybavit nábytkem, ale s tím se v životě rodiny zatím vůbec nepočítá. Snad po letech…

Kamna, slunce a zahrada

Dominantu obytné místnosti představují kachlová kamna, bez nichž se dříve neobešel žádný pořádný grunt. Přestože se dnes mnoho řemeslníků hlásí k tomuto starému řemeslu, jen málokterý z nich je skutečně zvládá. Po delším hledání se však přece jen podařilo objevit skutečného mistra svého řemesla. Kamna, která postavil, splnila všechna očekávání. Dodávají prostoru atmosféru, výborně se na nich vaří, peče a smaží, a navíc představují výkonný zdroj tepla. Pokud venkovní teplota neklesne pod -25 C, dokážou vytopit prakticky celý dům. Centrální plynový kotel, z něhož se teplo po domě rozvádí pomocí podlahového topení, může klidně odpočívat.

Další, co si hostitelé nemohli vynachválit, je optimálně zvolená orientace domu. Přestože stěna sousedící se zahradou je obrácená na jih a ze značné části prosklená, do místnosti prakticky nevnikne řezavé letní slunce. Zato na podzim a na jaře, kdy je nám sluneční svit vzácný, slunce do místností naopak nakoukne. Dům proto nepotřebuje žádné žaluzie, rolety, natož pak klimatizaci.

Způsob života na venkově odjakživa vedl k těsnějšímu spojení interiéru s exteriérem, než vyžadoval život ve městě. Ani této osvědčené zásadě nezůstal domek našich hostitelů nic dlužný. Stačí udělat krok a jste na zahradě. Ta, vlivem toho, že je ze dvou stran uzavřena stěnami domu a ze zbývajících dvou hradbami ze železných zásob dřeva, působí dojmem nezastřešené součásti domu. Přestože ještě nemá svoji definitivní podobu, poskytuje ideální podmínky a klid ke spánku mladší dcerky, která z porodnice přišla již do nového domova, stejně jako k příjemnému posezení při zahradním grilu či udírně.

Dům se vyplatí šít na míru

Dům našich hostitelů vyrostl svépomocí. Postavil ho sám majitel, který si zval odborníky pouze na práce, jako je elektroinstalace, podlahy… Stavební dozor, anebo spíše odborné poradenství, opět zajišťoval švagr. Přestože se stavělo z potomků klasického zdiva — Ytongu, dům byl dokončen v průběhu pouhého jednoho roku. Dřívější nastěhování oddálilo čekání na nábytek, který, stejně jako samotný dům, byl zhotoven podle přání hostitelů a proporcí domu. Opět pomohla rodina: veškeré vnitřní vybavení, které prosycuje celý dům vůní dřeva, navrhla a vyrobila firma rodičů majitelky – Evžen Luža – Výroba a prodej nábytku.

Dům, přestože jeho dispoziční řešení je značně atypické, splnil přání a představy svých majitelů. Vzhledem k tomu, že je prosycen pohodou a neubližuje okolní zástavbě a tradicím, nelze mu nic vyčíst. A v neposlední řadě potvrzuje i starou pravdu, že dům se vždycky vyplatí pořizovat na míru…

text: Alena Vondráková, foto Antonín Vodák