„Bezmála třicet let jsme s manželem bydleli v bytě ve starém činžáku na rozhraní Vinohrad a Nuslí. Byl to šedivý dům a tmavý byt. Já jsem si tam vlastně nikdy nezvykla. Ani na tu šedivost a zchátralost, ani na hluk a prach hlavní ulice. Byla jsem tam prostě nešťastná.“
Trápení s bydlením skončilo před rokem. K rozhodnutí odejít s Prahy přispěla restituce parcely na okraji Velkých Popovic, hlavně však touha užít si konečně klidu, čerstvého vzduchu a přírody. Beztak do ní o víkendech vyráželi tak často, jak mohli. Nyní si jí mohou užít celoročně.
„Právě proto, abychom neztráceli čas, který v padesáti, šedesáti letech utíká už dost rychle, nechtěli jsme se stavbou nového domu a starostmi kolem toho prožít měsíce. Pečlivě jsme vybírali firmu, která by splňovala naše požadavky a nakonec to vyhrála nabídka montovaného domu z Rýmařova. Musím říct, že dodrželi vlastně vše, co slíbili a co jsme s nimi důkladně rozbírali. Předem jsme dohodli rozměry, místnosti, úpravy i veškeré vybavení domu. A potom přijely na náš pozemek dva kamiony a za čtrnáct dnů tady stál dům. Skoro na počkání, že?“
Rýmařovští by si měli slova našeho hostitele považovat. Je to kantor a kantoři, jak všem známo, nedávají dobré vysvědčení jen tak za něco. Pán domu se také netajil tím, že rozhodování o vhodné firmě nebylo jednoduché, že už se skoro zdálo, že pošle „do lavice“ i Rýmařov. Ale potom si plácli a nelitují. Kvalitu řemeslných prací na domě prý uznávají i kamarádi – návštěvníci, na jejichž odbornou způsobilost pro takovou kontrolu hostitel dá.
„Ale zajímala se i firma. Asi po půl roce k nám přijeli její zástupci, prohlédli dům, našli pár drobných závad, odchlíplých tapet, nedotažených šroubů a podobně, a okamžitě vše opravili. Co myslíte, když je tak chválím, že by nám za to mohli postavit aspoň ještě psí boudu?!“
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Za oknem romantika, uvnitř účelnost
Krajina kolem Popovic, to jsou přece ty stráně a kopečky s ježatým smrkovým lesem, jak je důvěrně známe z obrázků Josefa Lady. Co však se týče vesnických baráčků stulených pod kostelíkem, těm se tedy dům, který jsme navštívili, rozhodně nepodobá. A pochybuji, že by si to naši hostitelé přáli. Pokud si dobře pamatuji z četby, vzpomínal Mistr Lada, že jediná obytná místnost domku, ve kterém jako „Pepíček ševců“ prožil dětství, byla vybavená jen pár kousky nábytku a otcovým verpánkem a sousedila přímo s chlévem.
„Výběr materiálů, barvy dlaždic, vybavení kuchyně, to vše bylo vlastně na mně,“ vzpomíná hostitelka při prohlídce domu. „Nabídka firmy byla obsáhlá, trvalo hodiny, než jsme vše přesně dohodli a manžel na to neměl trpělivost. Firma RD Rýmařov dodala i kuchyňskou linku včetně potřebných spotřebičů. Jen plovoucí podlahu nám položil známý, vyšlo to od něj levněji.“
Kterou ženu by netěšilo provést návštěvu příbytkem dosud vonícím novotou.A tak procházíme domem, jehož rozměry jsou uměřené potřebám manželů s odrostlými dětmi, které už právo na pobyt v rodném hnízdě dávno nenárokují. V přízemí je obývací pokoj s okny až k podlaze (aby se ladovská vyhlídka jaksepatří užila) volně propojený ve tvaru L s jídelnou a kuchyní. Z pokoje vedou také dveře přímo na dřevěnou terasu (ta už je dílem místních truhlářů) a na zahradu, která měří asi 1200 čtverečních metrů. Ale pojďme ještě zpátky dovnitř.
„Nahoře jsou tři pokoje, jeden větší, to je naše ložnice, s dveřmi na balkon, a dva menší. Z těch menších jsme zařídili jeden pro návštěvy, ve druhém je zatím dost místa pro rotoped. A samozřejmě i koupelna s WC.“
A protože všude se něco „najde“, následuje úvaha, zda není lepší mít toaletu v oddělené místnosti. Aspoň dole v přízemí, kde je záchod pro změnu pospolu se sprchovým koutem. Ale jinak?
„Jsem tu opravdu spokojena. Kdybychom si v Praze chtěli koupit lepší byt, stálo by nás to asi stejně jako tenhle dům. A dům je dům. Sice musíme do města dojíždět, museli jme si také zvyknout, že na podzim je v pět hodin tma a nikde nikdo, že tu neřinčí tramvaje.To se však lehko přivyká.“
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Bez dílniček, bez kůlniček
Také pán domu nic závažného nereklamoval. „První zimu jsme prožili v pohodě, tady je kraj, kde se kupodivu drží i sníh, což si ve městě neužijete. A doma bylo opravdu útulno, máme plynový kotel Dakon, plynaři nám vypočetli měsíční zálohu asi patnáct stovek, ale myslím, že budou vracet, protože dům, díky tepelnému odporu konstrukce,
velmi dobře drží teplo.“
Pokud nehrozí velké mrazy, uplatní se prý i jiný zdroj – velká kachlová kamna s proskleným ohništěm na dřevěné brikety. Za podzimních plískanic a mlh u nich musí být milo posedět! Kamna už součástí „rýmařovské výbavy“ také nebyla, stejně jako nábytek v obytných místnostech. Hostitelé si je s vkusem zařídili z toho, co si přivezli z pražského bytu, případně dokoupili.
„Takzvané svépomoci jsme si ovšem taky užili – při stavbě garáže. To jsme si vážně pomohli. Trvalo nám to déle, než byl postaven celý dům.“
Hostitel komentuje drobné příhody při budování nového domova s úsměvem. Stejně jako mé dotazy, zda neměl nějaká speciální přání, třeba dílničku pro kutila, nebo kůlničku pro zahradnické náčiní. Dílničky a kůlničky s díky odmítá, protože i s manželkou dávají přednost výletům a sportování, případně teď, když má problémy s kyčlí, jsou mu zas milejší knížky (neboli aprobace tělesná výchova a český jazyk.). Zahradu a její kultivaci má na starosti paní, ovšem všeho s mírou, ani okopávání a zalévání zeleninových záhonků mezi jejich domácí priority nepatří.
„Spíš musíme ještě zlepšit systém drenáží kolem domu, tady je jílovitá půda a na jaře byla všude spousta vody.“
A ještě maličkost. Spokojené bydlení v novém domě na pokraji obce (sousedé spíš na dohled než na doslech) sdílí spolu s našimi hostiteli také boxerské štěně Max. Tak co, Rýmařovští, „nepřistavíte“ boudu?
text: Jiří Teper, foto: Pavel Rydl
Magie listů v interiéru 
Pokojové begonie pěstujeme ve vzdušném, humózním substrátu, který si připravíme například smícháním rašeliny a kvalitní kompostové zeminy. Výsledná kyselost substrátu by se měla pohybovat mezi hodnotami pH 5,5 až 6,5.
Nejčastěji používáme k množení listové řízky. Můžeme použít celé listy nebo i jen části listů. V omezené míře používáme vrcholové řízky. Zakořeňování probíhá při pokojové teplotě. Musíme však zvýšit vlhkost vzduchu. Pro tento účel jsou vhodné plastové miniskleníčky, odříznuté části PET lahví nebo mikrotenový sáček. Substrát na zakořeňování si připravíme ze dvou dílů rašeliny a jednoho dílu písku.
Begonie královská (Begonia rex) vyniká mezi listovými begoniemi odrůdovou bohatostí i bohatostí barev. Původní botanický druh, který byl nalezen v Assamu, bychom na trhu marně hledali. Prodávají se však četní kříženci s asijskými begoniemi. Listy jsou poměrně velké – u některých kultivarů dosahují až třiceti centimetrů délky. Při přesazení nesmíme rostlinu umístit hlouběji, protože by mohlo začít zahnívat „srdéčko“.
Mezi pokojové rostliny se řadí také kultivary Begonia x elatior. Patří mezi begonie ozdobné květem. Najdeme mezi nimi velkokvěté a bohatě kvetoucí rostliny s květy v barvách od bílé přes růžovou, oranžovou či žlutou až po červenou i další odstíny. Květy jsou podle kultivaru jednoduché nebo plné. Listy bývají celokrajné nebo i pravidelně zubaté. Pěstujeme je na světlém, ale chráněném místě. V zimním období potřebují teploty kolem 15 °C. Nejčastěji se však pěstuje jen jako sezonní rostlina. Je velmi pěkným květinovým dárkem.
Při prohlídce interiéru stylové roubené chalupy, ve které se nachází zrekonstruovaná koupelna, nám majitelé prozradili, že stavba pochází z roku 1826. Noví vlastníci se o roubenku pečlivě starají už deset let. Za tu dobu se tam mnohé změnilo, avšak vždy k lepšímu, a to hlavně díky citlivému přístupu majitelů k tradičnímu stylu. K návštěvě nás kromě interiéru lákalo ještě něco jiného. Zajímalo nás, jak pojala rekonstrukci koupelny rodina, jejíž dvě generace jsou majiteli koupelnového studia ALISEO, se kterým dlouhodobě úzce spolupracujeme.
Nová koupelna se nachází v půdním prostoru v místnosti, která se dlouhá léta nepoužívala a byly v ní jen staré skříně. Otec i dva synové zasedli k rodinné radě a rozhodli, že právě tento prostor s výhledem do zahrady je ideální pro vybudování nové koupelny.
I když u majitelů koupelnového studia není o výběr obkládaček nouze, rozhodli se k obkladu stěn použít stará původní prkna. Nově do nich nechali vyfrézovat drážky, které jsou stejné jako v dalších prknech v interiéru chalupy, přebrousili je a natřeli. Na podlahu použili majitelé podlahová smrková prkna. Jediné obkládačky jsou na stěnách uvnitř sprchového koutu. Vybrali nadčasové bílé ze série Crystal značky IRIS ve formátu 10 x 10 cm. V pravé části koupelny je umístěný koupelnový nábytek ze série CeraTop (KOLO), který tvoří dřevěná konstrukce se skleněnou policí, proutěnými košíky a vestavěným umyvadlem.
K sérii ještě patří zrcadlo v dřevěném rámu. Umyvadlo je opatřené stojánkovou pákovou baterií Talis S (HANSGROHE). Naproti umyvadlu v levé části koupelny je čtvrtkruhový sprchový kout (80 x 80 cm) značky HÜPPE vybavený vaničkou Marano (HÜPPE) z litého mramoru, skleněnou zástěnou a podomítkovou termostatickou baterií Ecostat se sprchovým sluchátkem Raindance (HANSGROHE). Na téže stěně je závěsný klozet ze série Amera (DELTA KOLO).
O červených pampeliškách si tedy zatím můžeme nechat jen zdát – ale co není, může být, při současném tempu oteplování zemského povrchu jeden nikdy neví… Květy ušlechtilých gerber nejsou samozřejmě pouze červené – mohou se pyšnit jasnými odstíny prakticky všech barev kromě modré a fialové. Byly vyšlechtěny také odrůdy s plnými květy, v poslední době se do módy vracejí i drobnokvěté gerbery – jejich předností je např. velmi dlouhý stonek, svítivá barevnost květů i cenová dostupnost.
Pokud žádáte v květinářství jeden, tři nebo třeba pět gerberových „květů“, botanicky vzdělaná prodavačka puntičkářka by vás klidně mohla napomenout za nesprávné vyjadřování. „Květ“ gerbery (a samozřejmě i každé jiné hvězdnicovité rostliny) je ve skutečnosti soubor mnoha desítek jednotlivých maličkých kvítků dvojího druhu. Významnější z nich jsou ty, které vyrůstají při okrajích květenství – tzv. jazykovité květy. Jsou pravými nositeli a určovateli krásy celého gerberového soukvětí. I u nás zná a umí používat jazykovité květy kopretin nebo heřmánku snad každý zamilovaný žáček či pubescent – právě ony jsou přeci nejdůležitější součástí starodávného rozpočítadla „Má mě rád, nemá mě rád“. S gerberami něco podobného zkoušet nebudeme, byla by to trochu drahá legrace!
Historie šlechtění gerber je překvapivě krátká. Přestože v Jihoafrické republice roste přes 40 druhů těchto vytrvalých bylin, ke šlechtění mohl být použit jen jediný z nich – Gerbera jamesonii. Tahle rostlina byla objevena teprve před 120 lety a dalších 10 let ještě trvalo, než se první živé rostliny dostaly do Evropy. Pak ovšem nastal prudký zvrat – lovci rostlinných „talentů“ zavětřili výnosný a perspektivní druh a nastalo prudké období vzletu gerber. O jejich vyšlechtění a uvedení na trh řezaných květin se postarali především Angličané, Němci a samozřejmě zahradnicky všudypřítomní Holanďané.
Gerbery jsou coby rostlinný materiál k tvorbě kytic naprosto univerzální a vazači i aranžéři s nimi pracují rádi. Díky neobyčejně pestré barevné škále gerberových úborů je lze kombinovat se spoustou jiných květů, doprovodné zeleně i dalších doplňků. Všeobecně jsou považovány za vzácnější květiny používané k slavnostním příležitostem, ovšem vše je samozřejmě i věcí vkusu (a obsahu peněženky) každého z nás.
Ve vázách udržujeme nízkou hladinu vody a pravidelně (i jednou denně!) ji vyměňujeme. Zároveň vždy zakrátíme stonky ostrým šikmým řezem. Do vody je dobré přidávat speciální přípravky pro prodloužení trvanlivosti květů – tyhle „prášky“ jsou docela učinné, protože obsahují nejen soli a cukry pro výživu květin, ale také baktericidní složku – ta zabraňuje rozkladným procesům ve váze. Dobře ošetřované gerberové květy by měly ve váze vydržet nejméně 10 dnů.
Rodinný podnik
Devadesátá léta byla pro Calligaris výjimečná především růstem zájmu o italský design, což přineslo rozšíření prodeje po celém světě a otevření mezinárodních poboček firmy. Z původně malé manufakturní společnosti se během 80. let stala společnost s obratem dosahujícím 165 milionů eur, která obsadila jedno z vedoucích míst na celosvětovém trhu. Calligaris spolupracuje s mnoha designérskými studii, včetně těch, které teprve začínají (např. Mr. Smith Studio) a mají tak šanci se zviditelnit.
Současnost v číslech
V Evropě se v minulých staletích pěstovala především pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.). Mnohem později, až v 19. století, byla do Evropy z Asie dovezena pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora Pall.). V Číně, kde se jejímu šlechtění věnovali nejvíce, byla známa již před rokem 540. Proto je někdy označována jako pivoňka čínská. Po dovezení do Evropy šla „z ruky do ruky“: šlechtili ji v Anglii, Belgii, Nizozemí a Francii, později i v Německu a USA.
Pivoňky vyžadují pěstování po řadu let na stejném místě. Proto vybereme slunnou polohu s kvalitní zahradní půdou bohatou na živiny. V době plného růstu vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí. Množíme je koncem léta dělením trsů. Nejvhodnější doba pro výsadbu a přesazování pivoněk je od konce srpna do začátku října. V prvním roce po vysazení poupata zpravidla odstraníme, aby se rostlina nevysilovala. V dalších letech, chceme-li mít zvlášť pěkné květy, odstraňujeme postranní poupata.
Krása, která léčí 
Profesionální vaření
Vedle osvědčených spotřebičů pronikají do domácích kuchyní i zcela nové typy, které se u nás dříve nepoužívaly. Jedním z nich je přístroj salamandr, na jehož desce se opéká pokrm shora. Salamandr je zapuštěný do pracovní desky. V ocelové desce, která se po zapnutí vysune, je halogenové topné těleso, pod kterým se pokrm gratinuje nebo zapéká, slouží i k udržování hotového jídla v teplém stavu.
K uchování teplých pokrmů a nahřívání nádobí slouží speciální zařízení, která se nejčastěji umisťují pod vestavěné trouby.
Některá rostlina potřebuje vápnitou (alkalickou) půdu, jiná by v takové nebyla schopna růst a bude vyžadovat substrát kyselý. To vše bychom měli o našich rostlinách vědět. Důležitý je také režim zalévání. Některá rostlina nesnese přelití: typickým příkladem jsou africké fialky (Saintpaulie). Jiné druhy potřebují přebytek vláhy: „paraplíčka“ – šáchor (Cyperus). Většině pokojových rostlin však vyhovuje, když je zalijeme a do dalšího zalití necháme substrát proschnout. Přelití bývá v zimním období jednou z nejčastějších příčin úhynu rostlin. Žloutnutí a opad listů je zpravidla signálem přehnojení, přelití nebo naopak přesušení rostliny.
Ještě před válkou řešili naši funkcionalističtí architekti rozvojové plány mnoha měst (nejznámější jsou Zlín a Hradec Králové) a vedle toho navrhovali jak vily pro střední a vyšší společenské vrstvy, tak sociální bydlení pro nemajetné. A ve všech těchto budovách pak řešili téměř každý detail – od parapetu okna po tvar kliky. Kde ty časy jsou?! O to dobrodružnější je dnes sledování vývoje návrhů Ivany Dombkové, která se dokáže tvořivě vyrovnat i s prostory, kde jsou uplatňována „oblíbená a zaběhnutá“ klišé, a dovede je dotáhnout k působivému celku včetně sebenepatrnějších detailů. Její navýsost současné, nicméně k funkcionalistické filozofii se hlásící řešení domů, bytů i nábytku je charakteristické také barvami, které ráda používá, i kombinací oblíbených materiálů. Puristická „čistota“, vnímaná u mnoha jiných realizací jako přílišný „chlad“, se v jejím podání mění v rafinovanou jednoduchost a přívětivost.
V našem případě nejde o chybu. Navštívili jsme totiž jednu pražskou půdu, jejíž architektonické a interiérové řešení se dostalo na rýsovací prkno architektky Dombkové a realizace byla svěřena její mateřské firmě Donlić Interier. Původně zde šlo o dvě malé půdy, podobné tisíci jiných půd protkaných trámy a dřevěnými schodišti s vyřezávaným zábradlím. Majitelův požadavek zněl: propojit obě půdy do jednoho celku. Šlo o investora, jakého si přeje jistě každý architekt. Nastínil zadání, svěřil se s cestovatelským způsobem života a naznačil hodnoty, které jsou mu blízké a mohou se tudíž odrazit ve výrazu bytu. Prodiskutoval s architektkou její vizi řešení prostoru, schválil nebo určil barevnost a materiály, které mu byly pro rekonstrukci a vybavení nabídnuty – a vrátil se za tři měsíce s kufry, vybalil je a v bytě začal žít.
Původní půdy byly opravdu malé, což je ostatně vidět i při pohledu na současný stav. U vchodu měly malou kuchyňku a WC, následoval obývací pokoj a po schodišti se šlo nahoru do ložnice a koupelny. Po vybourání stěn bylo nutno rozhodnout, co s trámy. Bez nich by spadla střecha – a s nimi zase nešlo naplnit záměr klienta ani architektky.
Krajkovím schodiště z mírně broušeného masivního nerezového plechu se návštěvník „povznese“ na galerii, která propojuje všechny prostory v patře a opticky náleží i k prostoru dole. Stačí se na ní na chvíli zastavit a pozorovat všechny světelné efekty, které vznikají průchodem nebo odrazem slunečních paprsků, jejich kresbami či grafikou promítnutou do krovu, na stěny, kovové prvky nebo žulové desky, nebo střešními okny sledovat střechy protějších domů či se jen tak zahledět na oblohu. V patře jsou dvě prostorné ložnice.
Interiéry i nábytek Ivany Dombkové se vyznačují zajímavou kombinací protichůdných vlastností – striktní racionality, funkčnosti a minimalismu, ovšem obroušených v tvarech, materiálech i barvách vysokou mírou senzibility. Purismus některých detailů se do lidského oka promítá jako grafika nebo dokonalá černobílá fotografie. Její návrhy jako by reprezentovaly podivuhodnou diádu principů jang a jing či mužského a ženského prvku. Stejně tvořivě architektka pracuje s horninami, kovy, sklem i dřevem.
Nejen v tropech a subtropech
Z mnoha vlastních i cizích zkušeností vím, že Echeverie, Graptopetalum, Crassula, Adenium, Euphorbia a další druhy vydrží péči, jakou věnujeme běžným pokojovým rostlinám. Přežijí pravidelnou zálivku (jednou či dvakrát týdně), v zimě je třeba zajistit vysoké teploty ve dne i v noci. Nerostou sice tak pevně, kompaktně, vytahují se a na jaře obvykle nekvetou, ale nehynou. Více jim však v zimě vyhovují nižší teploty a místo na parapetu, pod nímž není topení. Zaléváme jen tehdy, když začnou listy měknout a zavadat.
U kaktusů postupně omezujeme zálivku, v listopadu s ní úplně přestaneme. Pokud se v zimě zapomeneme a sukulent zalijeme, moc se nestane. V březnu až dubnu rostliny přesadíme a pozvolna je oživujeme malými dávkami vody – nejprve po 14 dnech, později po týdnu, za vysokých teplot i častěji. Substrát nemusí být před zálivkou zcela suchý. Během léta kaktusy několikrát přihnojíme.
Kvetoucí rostliny rodu Conophytum mají pestré barvy – oranžovou, červenou, růžovou nebo i fialovou. Kvetou ale na podzim, v té době také začínají růst. Vyžadují hodně světla, proto je můžeme přisvětlovat. Období klidu sami vyvoláme snížením teplot pod 10 °C. Celkově jsou pěstební nároky podobné jako u rodu Lithops.
