Majitelka paní Markéta je totiž štíhlá vysoká basketbalistka, která ve své výškově přizpůsobené kuchyni našla zalíbení. Tyto rozměry jsou nezbytné, aby ji při přípravě jídla nebolela záda. Navíc je trojnásobnou mámou na plný úvazek, takže se v kuchyni vyskytuje poměrně často. Když ke stolu zasednou tři hladoví chlapečci a manžel, má se co ohánět.
O dva stupínky níž
Kuchyň je součástí obytné haly, ve které je i jídelna a obývací pokoj. Původní záměr majitelů byl takový, že kuchyň vyplní pravý roh místnosti, vaření bude situované do rohu a dřez s pracovní deskou pod oknem. Paní architektka ovšem přišla na to, že při požadované výšce spodních skříněk 95 cm je toto řešení nemožné, neboť by nešlo otvírat okno. Navrhla majitelům, zda by bylo možné snížit podlahu kuchyně o několik centimetrů a vyzdít do ní dva menší schody. Manželům připadal nápad nejen praktický, ale i zajímavý. Nakonec zjistili, že tento kompromis kuchyni naopak prospěl. Vysoké skříňky v prostoru nepůsobí příliš mohutně a kuchyň je mnohem útulnější.
| Více článků z rubriky KUCHYNĚ najdete na www.dumabyt.cz. |
Kam pro kuchyň
Když došlo na výběr typu kuchyně, na doporučení kamarádů vyrazili manželé do kuchyňského studia DIZ v pražských Holešovicích. Do oka jim padla sestava z lamina v designu třešně. Paní Markéta přiznala, že nemá představivost, takže dispoziční řešení, počet skříněk a umístění spotřebičů nechala plně na odbornících z kuchyňského studia. S grafickým návrhem byla hned napoprvé spokojená. Nábytek kuchyně je uspořádaný do tvaru písmene U, celou sestavu pak nad schůdky uzavírá barová deska. Levou horní část lemují po obou stranách okna dvě částečně prosklené skříňky.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Stejné najdete i na protilehlé stěně. Pod nimi je pracovní deska se zapuštěným nerezovým dřezem opatřeným baterií s výsuvnou sprškou. V prostoru mezi skříňkami a pracovní deskou našly své místo závěsné tyče na náčiní. Celá spodní část kuchyně je sestavena ze zásuvek s plnovýsuvnými mechanismy. Mezi nimi je umístěný drtič odpadků, myčka a skříňka se sortérem na tříděný odpad.
Varné centrum s odsavačem a elektrickou sklokeramickou deskou najdete v pohledové části kuchyně, mezi levou a pravou linií nábytku. Kuchyň je vpravo ukončená spotřebiči -troubou, mikrovlnnou troubou a kombinovanou chladničkou, vše v nerezovém designu. Všechny skříňky a zásuvky jsou opatřené tyčovými úchyty, jež jsou pohodlné do ruky jak majitelům, tak i dětem, které jsou častými návštěvníky bohatě zásobených zásuvek se sladkostmi.
MAJITELKA DOPORUČUJE |
|
Až budete vybírat vhodný materiál pro obklad stěny mezi pracovní deskou a horními skříňkami, doporučuji vám keramickou mozaiku. My jsme ji použili jen na část obkladu, zbytek vyplňuje dřevotřísková deska ve stříbrném designu. Teď už vím, že jsme udělali chybu a měli dát mozaiku i na tyto stěny. Ta se dobře udržuje v čistotě, je nadčasová a v interiéru působí velmi přirozeně. |
text: Lucie Martínková, foto: Aleš Malý
Na počátku byla obvyklá touha mladé rodiny s malými dětmi po úniku z města do přírody. Hlavní předností velkého pozemku, jehož východní část se svažuje k silnici, je slunná poloha na okraji malé vesnice, v blízkosti velké obory. „Tvar vyšel ze situace na pozemku, obdélníková stavba, osazená na východním okraji parcely rovnoběžně s hranou svahu, vytváří v zadní části zahrady, která přímo sousedí s oborou, klidnou oázu chráněnou před pohledy a hlukem ze silnice,“ vysvětluje architekt Radek Lampa, autor návrhu domu. „Díky stavbě s plochou střechou, která byla nedávno postavena v sousedství, se nám podařilo vyhnout se obvyklému požadavku na tradiční vzhled venkovského stavení a mohli jsme si dovolit jednoduchou moderní architekturu. Snažili jsme se, aby nízký dům se zelenou střechou nenásilně splynul s okolním prostředím.“
Abeceda moderního výrazu začíná jednoduchým geometrickým tvarem, kompaktním povrchem, pokračuje velkými nečleněnými okny v líci fasády a je završena originálním výtvarným pojetím. Na západní straně, orientované do zahrady, je dům zateplen kontaktním systémem a hladce omítnut, z východu vypadá zdálky jako dřevostavba. Tuto představu vytváří hustý rošt z dřevěných hranolů, na němž jsou přimontovány desky z čirého vlnitého sklolaminátu. „K tomuto řešení nás vedla nízká cena, trvanlivost a také snaha o originální vzhled,“ vysvětluje architekt. „Po letech užívání mohu potvrdit, že tato provětrávaná fasáda dobře plní izolační funkci, je lehká a bezúdržbová.“
Ze západní strany se podél celého domu rozprostírá dřevěná terasa krytá pergolou se sklolaminátovou stříškou. Vstupní dveře najdeme zhruba uprostřed, vedou do společné obytné haly s kuchyní, jídelnou a sezením. Společný obývací prostor zaujímá ústřední část domu a odděluje a zároveň spojuje zónu rodičů a zónu dětí, které tvoří boční partie domu. Rodiče i děti užívají vlastní sociální vybavení, vedle ložnice rodičů se nachází také pracovna. Kvalitu bydlení podtrhují krásné výhledy do krajiny a přímý výstup na terasu a do zahrady francouzskými okny z každé místnosti. Poloha ve svahu umožnila dům částečně podsklepit a kromě dvojgaráže vybudovat odpovídající zázemí, které nutně souvisí s bydlením v rodinném domě a užíváním zahrady. Suterén je s přízemím spojen vnitřním schodištěm.
Okolní louku majitelé proměnili v přírodní zahradu, která se postupně sžívá s domem. 
Ing. arch. Radek Lampa (1965)
Nikdy není na škodu zopakovat si aspoň ty nejobvyklejší nebezpečné rostliny, které se často pěstují na zahradách nebo v parcích, ať se jedná o rostliny jedovaté, nebo dráždivé. A nemusíte mít zrovna malé dítě, i domácí zvíře se může otrávit stejně jako člověk – a pak je pozdě si říkat: „Proč já ten keř v bauhausu kupoval, tak krásně kvetl, ale kdybych býval věděl…“ Ovšem není potřeba ihned začít likvidovat zahrádku, dobré je o nebezpečí vědět, dětem vysvětlit, co nesmějí, na ty úplně malé dohlédnout, zvířatům vytvořit nějakou bariéru. A někdy je opravdu lepší se těch hodně nebezpečných rostlin vzdát, darovat je někomu jinému a pár let si počkat, než děti vyrostou.
Jarní jedy
Mnoho otrav už způsobily cibulky narcisů. Stává se, že někdo vyryje po odkvětu cibulky a uloží je do sklepa, kam dává i brambory, česnek a cibuli kuchyňskou. Pak jednou pro cibuli dojde neinformovaná babička, která špatně vidí, a takový narcisový salát může způsobit problémů! Aby toho nebylo málo, narcisy jsou nejen jedovaté, ale často vyvolávají i alergickou reakci, která se „nastartuje“ kontaktem s cibulemi. Totéž platí i o konvalinkách -jsou nejen jedovaté, ale mohou způsobit i nepříjemné alergie.
Značně jedovaté jsou i blatouchy (obsahují isochinolinový alkaloid magnoflorin), takže pozor na jarních procházkách s rodinou, žluté knoflíky květů přímo lákají ke hrám. Prudce jedovaté jsou i upolíny, méně známé, ale velmi krásné lysichitony, všechny druhy pryskyřníků, orlíčků, sasanek, árónů, nebezpečné jsou i veselé srdcovky – tradiční rostliny ze zahrádek našich babiček. Velmi jedovatým keřem je štědřenec převislý – pro záplavu žlutých květů se mu říká zlatý déšť. Ke smrtelné otravě stačí jen několik semen. A nelze vynechat ani popínavý klematis, správně česky plamének, který roste snad v každé zahradě. Obsahuje glykosidický lakton ranunkulin, jedovaté jsou všechny druhy.
Nebezpečí na skalce
Barevné letní záhony očima toxikologa – to je zahrádka jako u rodiny Borghiů! Máky, vlčí bob, stračky (obsahují nebezpečné a účinné alkaloidy delfinin a delfinidin), v pozdním létě například oměje, z letniček okrasné tabáky, hlazenec, klanokvět, ale například i petúnie! Samostatnou kapitolou jsou náprstníky s překrásnými a efektními květy, ovšem jejich jedovatost je známa snad skutečně všem. Obsahují kardioglykosidy, které se dříve používaly v lékařství jako součást mnoha srdečních léčiv. Dnes je však nahradily jiné látky.
Na balkonech nebo v zahradách se také často vysazuje popínavý fazol šarlatový s velmi pěknými květy. Lusky patří k oblíbeným zeleninám, ovšem mnohdy se zapomíná, že je nutná tepelná úprava – zasyrova jsou všechny části fazolu, tedy i lusky a semena, jedovaté. Oleandry zná také téměř každý. Mnoho lidí si z dovolené u moře přiveze větvičku ze zvlášť pěkně kvetoucího stromku u hotelu. Zakoření velmi snadno a ochotně kvete každé léto. Ovšem do dětského pokoje skutečně nepatří, ke smrtelné otravě malého dítěte stačí jen malé množství, několik listů. Stejně prudce je jedovatý i stále častěji pěstovaný lilek (Solanum rantonetii).
Podzimní čas plodů přináší také nejedno nadělení. Lákavé bobulky různých barev, tvarů a velikostí přidělávají lékařům na pohotovosti dost práce. Takový tis – běžná zeleň školních zahrad – má sice plody jedlé, sladké a velmi chutné, černá semena jsou však jedovatá. Pozor je třeba dát i na brsleny. Jejich barevné plody s červeným oplodím a žlutými semeny jsou velmi hezké a vysloveně lákají. A snad ještě varování před květy ocúnů – křehké, krásné, růžové… a značně nebezpečné.
Výstava se snaží svou tematickou šíří zmapovat aktuální tendence ve výtvarném umění a díla byla vybrána tak, aby spolu s nábytkem mohla koexistovat ve vzájemné harmonii. „Často se setkávám s tvrzením ,tohle bych si domů nepověsil‘,“ říká kurátor Ondřej Horák. Výstava se proto koná v prostorách, které ukazují možnosti zařízení domova. „Chceme ukázat, že umění a interiérový design společně můžou zajímavě fungovat,“ dodává Horák.
Některé objekty navíc kladou otázky běžným předmětům domácností. Pavla Sceranková na výstavě Umělci v obýváku prezentuje „rozfázované“ křeslo a stoleček, jehož vyboulená stolová deskou popírá svoji základní funkci, Jan Fabián zase broušenou misku určenou pro domácí mazlíčky. Igor Korpaczewski pomyslně „zaparkoval“ na svých malbách do prostoru dva americké sporťáky a Michal Pěchouček zde v pastelově laděné expozici nábytku a doplňků prezentuje dílo ze série „šitých“ obrazů. „Chceme dát mladým autorům možnost vystavit svá díla v pro ně neobvyklém prostoru,“ říká Miloslav Kolařík z Decolandu.
„Kresba, malba, instalace, to všechno jsou formy výtvarného umění, podobně jako design, spojení je tedy logické,“ dodává Kolařík. Na výstavě Umělci v obýváku umění „vystupuje z galerie“ a přibližuje se běžnému člověku, je začleněné do prostředí, kde ho nečeká, které mu však ve finále může být bližší než galerie. „Cílem výstavy je galerijní umění představit v odlišném prostředí, ale také nabídnout možnost zakoupit vystavená díla bez zbytečných překážek.“ uzavírá Horák.
Unikátní výstava Umělci v obýváku, která propojuje svět bydlení se světem umění, vznikla ve spolupráci s projektem Byró, který se soustředí na představování zajímavých děl současných českých autorů v kontextu netradičního prostoru. Výstavu je možné bezplatně zhlédnout v showroomu Decoland na Vinohradech od 2. března do 31. srpna od pondělí do pátku od 10 do 19 hodin, v sobotu od 10 do 18 hodin. Více na 
Pohádková procházka historií
Výše uvedené příběhy ukazují, že použití kovů v zahradní architektuře má velmi dlouhou tradici a velkou rozmanitost – technikou počínaje a uměním konče. Počínaje drobnými předměty a prvky a konče grandiózními stavbami skleníků, zimních zahrad a paláců…
Ocel můžeme natírat ochrannými nátěry nebo dokonce soustavami nátěrů bezbarvých či v rozsáhlé barevné škále. Dá se ošetřit práškovými vypalovacími barvami (komaxit) v celé barevné vzorkovnici RAL.
Nerezové prvky se upravují nejrůznějšími stupni brusů a jejich provedením v závislosti na očekávaném vizuálním působení. Dále se používá leštění, pískování, kuličkování…
Výběr vhodného materiálu pro váš záměr závisí na mnoha parametrech, ale určitě byste měli využít rady odborníků – architekta nebo zkušeného kovovýrobce, nejlépe však obou.
Ocelovou konstrukci jednoduchých tvarů a při použití běžných pracovních postupů zvládne každý pečlivý zámečník. Nerezové a hliníkové konstrukce už jen specializované firmy s příslušnými zkušenostmi a strojním vybavením, zvlášť když se jedná o tvarově nestandardní výrobky. Počítačově řízené obráběcí stroje jsou dnes nutnou podmínkou pro přesnou práci kovozpracovatelů. Náročnost výrobního procesu má samo sebou vliv na cenu.
Kromě ušetřených financí a drahocenného času si ušetříte mnoho starostí spojených s hledáním cenově dostupného a zároveň spolehlivého dodavatele. Odpadne vám tak zdlouhavý proces hledání na nejrůznějších internetových katalozích a webových stránkách, které mnohdy člověka spíše unaví a představa dalšího hledání je tak téměř nesnesitelná.
Prvním krokem je 
Jedním z uživatelů tohoto poptávkového systému byly poptány řemeslné práce v rozsahu kompletní stavby dřevěné roubenky na již dříve připravenou základovou desku. A jak to celé dopadlo?
Svévole vytrvalých zahradních květin
Potřebnou dávku přistínění poskytneme před keřem u vchodu do domu, pod markýzou i za sloupem. Sázet budete nejspíš tam, kam se často díváte – kolem vchodových dveří, do výhledu z jídelny, obývacího pokoje, pracovny. Mnohým začátečníkům se zdá, že jarní kvítka zmizí, a pak se o ně není třeba nijak starat. Hajní rostlinky sice náročné nejsou, ale pokud není stanoviště dostatečně živné a vlahé, nebude se jim dařit. Mezi nejspolehlivější hlídače patří plicníky a čemeřice. Výborně na nich poznáte, jestli je zalito a pohnojeno.
Právě teď se řinou ze země květy a chuchvalce listů čemeřic (Helleborus). Leckdo o ní řekne: „Tu má naše babička“ a myslí tím, že je to kdovíjaký plevel. To je ale omyl – jde o jednu nejmódnějších trvalek! Sazenice moderních odrůd stojí desítky eur. U nás je běžná čemeřice černá (Helleborus niger) a nachová (H. purpurascens). Tvoří přízemní růžici listů a zjara nad zem vynesou lodyhy s trsem výrazných bílých (purpurových) květů. Pěstují se i polodřevité Helleborus foetidus a argutifolius, tu a tam lze vidět i druhy ze Středozemí a Balkánu, které si lidé sami vozí.
Zdaleka největší rozmanitost se ale objevila u čemeřice východní (Helleborus orientalis), původem z Malé Asie a Kavkazu. Ta se stala středem zájmu Angličanů, kteří ji začali intenzivně šlechtit zhruba od 70. let. Naplnila život Hellen Ballardové, která ji vyvedla z vybledlých zelenavých barev do jasu sytých. Zemřela uprostřed plné práce v 86 letech (1995). Dědičkou jejího díla se nestal žádný Angličan, ale překvapivě její německá přítelkyně Gisele Schmiemannová. Ta si nedávno nejlepší a nejúspěšnější linie patentovala jako ´Lady Series´. Gisele sice získala nejcennější část dědictví, ale na šlechtění Hellen Ballardové navázaly i další firmy po světě.
Šlechtění čemeřic není nic jednoduchého, jelikož rostou velmi pomalu – do květu přicházejí obvykle až třetím rokem. Existují ale technologie, jak vypěstovat ze semenáčku kvetoucí rostlinu za 18 měsíců. Proč je řeč stále o semenáčcích? Tuto trvalku totiž není možné efektivně množit dělením, a tak se musí donekonečna čistit její barvy a stále dokola přesévat. Existuje ještě metoda množení „in-vitro“ – rostlinky vznikají v laboratořích na gelovitém živném médiu, ovšem i tato metoda je pracná a drahá. Šlechtění má ale význam. Nové odrůdy mívají desítky květů s průměrem 6 až 9 cm. Po odkvětu jen pomalu ztrácejí svou barvu, a tak zdobí dlouhé týdny.
Když propadnete kouzlu čemeřic, nebudet litovat času ani peněz. Budete za nimi cestovat do zahraničí a za nový kousek do sbírky utratíte tolik, co jiní za několik kilogramů pravé svíčkové. Hluboký živný půdní profil a dobrá zálivka ze sazenic udělají v prvních letech pěkný trsík a pak to začne. Dobře ujmutý jedinec začne bujně růst a zjara se promění v jeden velký kopec květů.
Plicník by zůstal asi nadlouho záležitostí nadšených amatérů, ale komerční producenti v USA si uvědomili, jak báječná květina to je. Roste rychle, kvete brzy a bohatě, má pěkné listy. Květy plicníků navíc po opylení mění barvu: květenství jsou pak dvoubarevná (většinou modrofialová/růžovočervená). Nedělají to ale všechny – to je další výhoda.
