O červených pampeliškách si tedy zatím můžeme nechat jen zdát – ale co není, může být, při současném tempu oteplování zemského povrchu jeden nikdy neví… Květy ušlechtilých gerber nejsou samozřejmě pouze červené – mohou se pyšnit jasnými odstíny prakticky všech barev kromě modré a fialové. Byly vyšlechtěny také odrůdy s plnými květy, v poslední době se do módy vracejí i drobnokvěté gerbery – jejich předností je např. velmi dlouhý stonek, svítivá barevnost květů i cenová dostupnost.
Má mě ráda, nemá mě ráda…
Pokud žádáte v květinářství jeden, tři nebo třeba pět gerberových „květů“, botanicky vzdělaná prodavačka puntičkářka by vás klidně mohla napomenout za nesprávné vyjadřování. „Květ“ gerbery (a samozřejmě i každé jiné hvězdnicovité rostliny) je ve skutečnosti soubor mnoha desítek jednotlivých maličkých kvítků dvojího druhu. Významnější z nich jsou ty, které vyrůstají při okrajích květenství – tzv. jazykovité květy. Jsou pravými nositeli a určovateli krásy celého gerberového soukvětí. I u nás zná a umí používat jazykovité květy kopretin nebo heřmánku snad každý zamilovaný žáček či pubescent – právě ony jsou přeci nejdůležitější součástí starodávného rozpočítadla „Má mě rád, nemá mě rád“. S gerberami něco podobného zkoušet nebudeme, byla by to trochu drahá legrace!
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Rychlé dobytí pozic
Historie šlechtění gerber je překvapivě krátká. Přestože v Jihoafrické republice roste přes 40 druhů těchto vytrvalých bylin, ke šlechtění mohl být použit jen jediný z nich – Gerbera jamesonii. Tahle rostlina byla objevena teprve před 120 lety a dalších 10 let ještě trvalo, než se první živé rostliny dostaly do Evropy. Pak ovšem nastal prudký zvrat – lovci rostlinných „talentů“ zavětřili výnosný a perspektivní druh a nastalo prudké období vzletu gerber. O jejich vyšlechtění a uvedení na trh řezaných květin se postarali především Angličané, Němci a samozřejmě zahradnicky všudypřítomní Holanďané.
Gerbery k řezu se v současnosti pěstují celosvětově – tam, kde to podnebí dovolí, se tak děje přímo pod širým nebem, jinde jde o kultury skleníkové. I u nás mohou tedy šikovní zahradníci dosáhnout velmi slušných výsledků, problémy jim dělá pouze dlouhá a tmavá zima – kvalita květů je v té době o něco horší.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Pro nejrůznější příležitosti
Gerbery jsou coby rostlinný materiál k tvorbě kytic naprosto univerzální a vazači i aranžéři s nimi pracují rádi. Díky neobyčejně pestré barevné škále gerberových úborů je lze kombinovat se spoustou jiných květů, doprovodné zeleně i dalších doplňků. Všeobecně jsou považovány za vzácnější květiny používané k slavnostním příležitostem, ovšem vše je samozřejmě i věcí vkusu (a obsahu peněženky) každého z nás.
Pokud si v květinářství vybíráte gerbery, nikdy neukazujte na příliš málo nebo naopak hodně nakvetlé květy – poupata se většinou nerozvinou a příliš „staré“ úbory zase brzy zvadnou. Ideální je volba květenství se třemi řadami rozkvetlých jazykovitých květů. Až do chvíle předání kytice ji skladujeme pokud možno v přítmí a chladu (čím nižší teplota, tím lépe – nikoli ovšem okolo nuly nebo dokonce pod ní).
Ve vázách udržujeme nízkou hladinu vody a pravidelně (i jednou denně!) ji vyměňujeme. Zároveň vždy zakrátíme stonky ostrým šikmým řezem. Do vody je dobré přidávat speciální přípravky pro prodloužení trvanlivosti květů – tyhle „prášky“ jsou docela učinné, protože obsahují nejen soli a cukry pro výživu květin, ale také baktericidní složku – ta zabraňuje rozkladným procesům ve váze. Dobře ošetřované gerberové květy by měly ve váze vydržet nejméně 10 dnů.
text: Zdeněk Ježek, foto: autor
Rodinný podnik
Devadesátá léta byla pro Calligaris výjimečná především růstem zájmu o italský design, což přineslo rozšíření prodeje po celém světě a otevření mezinárodních poboček firmy. Z původně malé manufakturní společnosti se během 80. let stala společnost s obratem dosahujícím 165 milionů eur, která obsadila jedno z vedoucích míst na celosvětovém trhu. Calligaris spolupracuje s mnoha designérskými studii, včetně těch, které teprve začínají (např. Mr. Smith Studio) a mají tak šanci se zviditelnit.
Současnost v číslech
V Evropě se v minulých staletích pěstovala především pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.). Mnohem později, až v 19. století, byla do Evropy z Asie dovezena pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora Pall.). V Číně, kde se jejímu šlechtění věnovali nejvíce, byla známa již před rokem 540. Proto je někdy označována jako pivoňka čínská. Po dovezení do Evropy šla „z ruky do ruky“: šlechtili ji v Anglii, Belgii, Nizozemí a Francii, později i v Německu a USA.
Pivoňky vyžadují pěstování po řadu let na stejném místě. Proto vybereme slunnou polohu s kvalitní zahradní půdou bohatou na živiny. V době plného růstu vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí. Množíme je koncem léta dělením trsů. Nejvhodnější doba pro výsadbu a přesazování pivoněk je od konce srpna do začátku října. V prvním roce po vysazení poupata zpravidla odstraníme, aby se rostlina nevysilovala. V dalších letech, chceme-li mít zvlášť pěkné květy, odstraňujeme postranní poupata.
Krása, která léčí 
Profesionální vaření
Vedle osvědčených spotřebičů pronikají do domácích kuchyní i zcela nové typy, které se u nás dříve nepoužívaly. Jedním z nich je přístroj salamandr, na jehož desce se opéká pokrm shora. Salamandr je zapuštěný do pracovní desky. V ocelové desce, která se po zapnutí vysune, je halogenové topné těleso, pod kterým se pokrm gratinuje nebo zapéká, slouží i k udržování hotového jídla v teplém stavu.
K uchování teplých pokrmů a nahřívání nádobí slouží speciální zařízení, která se nejčastěji umisťují pod vestavěné trouby.
Některá rostlina potřebuje vápnitou (alkalickou) půdu, jiná by v takové nebyla schopna růst a bude vyžadovat substrát kyselý. To vše bychom měli o našich rostlinách vědět. Důležitý je také režim zalévání. Některá rostlina nesnese přelití: typickým příkladem jsou africké fialky (Saintpaulie). Jiné druhy potřebují přebytek vláhy: „paraplíčka“ – šáchor (Cyperus). Většině pokojových rostlin však vyhovuje, když je zalijeme a do dalšího zalití necháme substrát proschnout. Přelití bývá v zimním období jednou z nejčastějších příčin úhynu rostlin. Žloutnutí a opad listů je zpravidla signálem přehnojení, přelití nebo naopak přesušení rostliny.
Ještě před válkou řešili naši funkcionalističtí architekti rozvojové plány mnoha měst (nejznámější jsou Zlín a Hradec Králové) a vedle toho navrhovali jak vily pro střední a vyšší společenské vrstvy, tak sociální bydlení pro nemajetné. A ve všech těchto budovách pak řešili téměř každý detail – od parapetu okna po tvar kliky. Kde ty časy jsou?! O to dobrodružnější je dnes sledování vývoje návrhů Ivany Dombkové, která se dokáže tvořivě vyrovnat i s prostory, kde jsou uplatňována „oblíbená a zaběhnutá“ klišé, a dovede je dotáhnout k působivému celku včetně sebenepatrnějších detailů. Její navýsost současné, nicméně k funkcionalistické filozofii se hlásící řešení domů, bytů i nábytku je charakteristické také barvami, které ráda používá, i kombinací oblíbených materiálů. Puristická „čistota“, vnímaná u mnoha jiných realizací jako přílišný „chlad“, se v jejím podání mění v rafinovanou jednoduchost a přívětivost.
V našem případě nejde o chybu. Navštívili jsme totiž jednu pražskou půdu, jejíž architektonické a interiérové řešení se dostalo na rýsovací prkno architektky Dombkové a realizace byla svěřena její mateřské firmě Donlić Interier. Původně zde šlo o dvě malé půdy, podobné tisíci jiných půd protkaných trámy a dřevěnými schodišti s vyřezávaným zábradlím. Majitelův požadavek zněl: propojit obě půdy do jednoho celku. Šlo o investora, jakého si přeje jistě každý architekt. Nastínil zadání, svěřil se s cestovatelským způsobem života a naznačil hodnoty, které jsou mu blízké a mohou se tudíž odrazit ve výrazu bytu. Prodiskutoval s architektkou její vizi řešení prostoru, schválil nebo určil barevnost a materiály, které mu byly pro rekonstrukci a vybavení nabídnuty – a vrátil se za tři měsíce s kufry, vybalil je a v bytě začal žít.
Původní půdy byly opravdu malé, což je ostatně vidět i při pohledu na současný stav. U vchodu měly malou kuchyňku a WC, následoval obývací pokoj a po schodišti se šlo nahoru do ložnice a koupelny. Po vybourání stěn bylo nutno rozhodnout, co s trámy. Bez nich by spadla střecha – a s nimi zase nešlo naplnit záměr klienta ani architektky.
Krajkovím schodiště z mírně broušeného masivního nerezového plechu se návštěvník „povznese“ na galerii, která propojuje všechny prostory v patře a opticky náleží i k prostoru dole. Stačí se na ní na chvíli zastavit a pozorovat všechny světelné efekty, které vznikají průchodem nebo odrazem slunečních paprsků, jejich kresbami či grafikou promítnutou do krovu, na stěny, kovové prvky nebo žulové desky, nebo střešními okny sledovat střechy protějších domů či se jen tak zahledět na oblohu. V patře jsou dvě prostorné ložnice.
Interiéry i nábytek Ivany Dombkové se vyznačují zajímavou kombinací protichůdných vlastností – striktní racionality, funkčnosti a minimalismu, ovšem obroušených v tvarech, materiálech i barvách vysokou mírou senzibility. Purismus některých detailů se do lidského oka promítá jako grafika nebo dokonalá černobílá fotografie. Její návrhy jako by reprezentovaly podivuhodnou diádu principů jang a jing či mužského a ženského prvku. Stejně tvořivě architektka pracuje s horninami, kovy, sklem i dřevem.
Nejen v tropech a subtropech
Z mnoha vlastních i cizích zkušeností vím, že Echeverie, Graptopetalum, Crassula, Adenium, Euphorbia a další druhy vydrží péči, jakou věnujeme běžným pokojovým rostlinám. Přežijí pravidelnou zálivku (jednou či dvakrát týdně), v zimě je třeba zajistit vysoké teploty ve dne i v noci. Nerostou sice tak pevně, kompaktně, vytahují se a na jaře obvykle nekvetou, ale nehynou. Více jim však v zimě vyhovují nižší teploty a místo na parapetu, pod nímž není topení. Zaléváme jen tehdy, když začnou listy měknout a zavadat.
U kaktusů postupně omezujeme zálivku, v listopadu s ní úplně přestaneme. Pokud se v zimě zapomeneme a sukulent zalijeme, moc se nestane. V březnu až dubnu rostliny přesadíme a pozvolna je oživujeme malými dávkami vody – nejprve po 14 dnech, později po týdnu, za vysokých teplot i častěji. Substrát nemusí být před zálivkou zcela suchý. Během léta kaktusy několikrát přihnojíme.
Kvetoucí rostliny rodu Conophytum mají pestré barvy – oranžovou, červenou, růžovou nebo i fialovou. Kvetou ale na podzim, v té době také začínají růst. Vyžadují hodně světla, proto je můžeme přisvětlovat. Období klidu sami vyvoláme snížením teplot pod 10 °C. Celkově jsou pěstební nároky podobné jako u rodu Lithops.
Prostor nejen na spaní
Ložnice získala intimnější charakter, podtržený navíc velmi příjemným rozptýleným světlem, které sem z okna šatny prochází přes pískované sklo posuvných dveří. Opticky se ložnice stala jen čistě soukromým místem pro spánek, ale svým skutečným vybavením dovoluje manželům vycházet z ložnice nejen odpočinutým, ale navíc i v „gala“ – perfektně oblečeným a upraveným. Šatna nemá klasické úložné prostory, ale je vybavena systémem kontejnerů, polic a ke stěně kolmých tyčí na ramínka, jaké se používají v obchodech s oděvy. Dovoluje nesmírně jednoduché a přehledné ukládání oděvů, funguje doslova jako přesný stroj. K ještě snadnější manipulaci se tu využívá pojízdný kontejner s šatními tyčemi, s jehož pomocí se může do šatny vozit prádlo po vyprání, stal se prostě univerzální a praktickou pomůckou pro veškeré operace spojené s oděvy.
Nábytek manželů Lexových nemá charakter sériově vyráběných sestav, vzniká po jednotlivých kouscích, které vždy řeší nějaký konkrétní úkol. Design těchto samostatných solitérů má však natolik jednotný rukopis, že vybrané kusy stačí sjednotit použitým materiálem a vzniká dojem uceleného souboru. Základem takového přístupu k návrhu nábytku je vlastní filosofie, vyhraněný názor a dlouhodobý vývoj nejen konstrukce nábytku, ale i způsobu zpracování a všech detailů.
Přílišná strohost, se kterou by se mnozí lidé nedokázali ztotožnit, je potlačena laskavou hravostí tvarů a příjemnou nápaditostí, obohacující prvotní funkci. Společenský stolek má jeden z rohů čtverce „vyříznutý“ a nahrazený kulatým stolečkem se skleněnou deskou – při sezení v rohové sestavě pohovky a křesel se totiž pro odkládání nejvíce využijí jen nejbližší plochy a volně přistavený kousek ve vzdálenější poloze se může kdykoliv přemístit tak, aby byl přímo po ruce.
Po skončení soutěže vylosuje redakce časopisu Můj dům 4 VÝHERCE, kteří budou kontaktováni společností PURINA a obdrží:
V populárním českém Večerníčku Mach a Šebestová zaznívá do kouzelného utrženého sluchátka památný slogan: „Haló, haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion!“ To sluchátko bylo asi opravdu kouzelné, protože v českých domácnostech se v současné době zájmu svých páníčků a paniček těší nejméně milion těchto domácích šelmiček. Víme ale vždy, jaká strava je pro ně nejvhodnější a jak se o ně správně starat?
Správný druh krmiva se přitom pro jednotlivé kočky může výrazně lišit podle toho, jestli máme doma kotě, mladou kočku nabitou energií, jedince kastrované nebo sterilizované, líné naducané mazlíky nebo třeba kočičího seniora. A tento výčet není zdaleka úplný.
Víte, jak prodloužit život vašemu mazlíčkovi?
Tradice dřevostaveb byla u nás historickým vývojem přerušena, i když snaha využívat dřevo pro stavby rodinných domů tady byla – vzpomeňme na známé „okály“. Bohužel nízká kvalita práce a některé nevhodné technologie silně poškodily u běžného spotřebitele vnímání dřevostaveb jako kvalitního způsobu výstavby. Začátkem devadesátých let 20. století situaci bohužel neprospěla ani snaha některých firem prosadit se na trhu bez znalosti problematiky oboru. Dnes jsme svědky situace, kdy na západ od našich hranic jsou dřevostavby na trhu uznávány a respektovány, zatímco u nás si své místo na slunci teprve hledají.
Výhody
– Většinou plynou z nedodržení nebo nerespektování specifik dřevěných konstrukcí a jejich vlastností a z přerušené tradice:
Existují různé typy konstrukcí, my se všk budeme zabývat tou nejužívanější – panelovými stavbami s dřevěným rámem. Na technologii montáže existuje jiný pohled v Severní Americe, jiný je názor evropský. Zatímco v USA a Kanadě převažuje montáž dřevostaveb z jednotlivých prvků přímo na stavbě systémem „Two By Four“, v Evropě je preferována výstavba z panelů připravených v montážním závodě, a tedy pod střechou. Americký systém vychází z dokonale zvládnuté modulace 2×4 stopy a přizpůsobení všech prvků systému této modulaci. Minimalizace počtu různých prvků potřebných k výstavbě pomáhá zefektivnit a zlevnit celou stavbu. Samotná montáž na stavbě je velmi rychlá a lze ji zvládnout s poměrně skromným technickým vybavením. Výsledná cena tedy není vysoká a kvalita velmi dobrá.
Naopak Evropa jde cestou prefabrikace a přísné kontroly kvality již v průběhu výroby v montážním závodě. Kvalita začíná od dokonale vysušeného certifikovaného řeziva a lze říci, že se nezabuduje výrobek, který by neměl příslušné certifikáty a osvědčení. Stupeň prefabrikace je různý, ale zpravidla se pohybuje v poměru 70:30, resp. 80:20, tzn., že 70 % stavby je dokončeno ve výrobním závodě a 30 % na staveništi. Výhodou je rychlost stavby, kdy na zhotovenou základovou desku je řada firem schopna namontovat obvodové stěny, stropy a střešní panely s folií za jediný den. Následující dny probíhá pokládka střešní krytiny, klempířské práce a ostatní práce v interiéru. Stavebník má po odsouhlasení projektové dokumentace možnost rychle bydlet a ušetřit tak část peněz, které by musel zaplatit za nájemné v době, kdy staví a ještě nebydlí ve svém.
Požární bezpečnost v dřevostavbách se prokazuje zkouškou požární odolnosti konstrukce podle příslušné normy nebo posouzením, které provede oprávněná osoba na základě zkoušek obdobných konstrukcí. V dřevostavbách, resp. v rodinných domcích, tento faktor nepůsobí problémy, protože je vyžadována většinou požární odolnost 30 minut. Dosažení vyšší požární odolnosti je možné i při respektování ekonomického hlediska stavby. S novými deskovými materiály a s novými montážními systémy se podařilo tyto problémy uspokojivě vyřešit. Na dřevostavby jsou kladeny z hlediska požární odolnosti velmi vysoké nároky (vypustit). Dřevo je sice hořlavý materiál, ale při požáru se chová lépe než ocel. Dřevěný nosník odhoříváním ztrácí svoji pevnost, resp. únosnost postupně. Naproti tomu ocelová konstrukce se vzrůstající teplotou ztrácí svoji pevnost velmi rychle a během několika minut dojde k jejímu zhroucení.
Dřevostavby jsou plnohodnotným stavebním systémem naší doby a navíc v největší míře splňují požadavky na zdravé a ekologické bydlení. Vzhledem ke stále dotovaným cenám energií není jejich ekonomická výhodnost zřejmá na první pohled. V zemích Evropské unie jsou tyto stavby ekonomicky zcela srovnatelné s ostatními stavebními systémy a navíc poskytují svým obyvatelům příjemné přírodní a ekologické životní prostředí.
