O tom, co nám mohou skutečně nabídnout, jsme si povídaly s fyzioterapeutkou Mgr. Blankou Beránkovou.
V čem vidíte především přínos hydromasážních van a boxů?
Umožňují nejpřirozenější způsob jak se uvolnit fyzicky a psychicky, aniž by se na tom člověk sám aktivně podílel. Jednoduše přijdete domů, lehnete si do vany s vodou o teplotě 32 až 38 °C a bez jakékoli další aktivity u vás dochází k optimální svalové a sekundárně i psychické relaxaci, což je v dnešní době obrovské plus. Hydromasážní vana dokáže pomoci v okamžiku, kdy se cítíme skutečně unaveni po náročném dni, sportu, chceme si odpočinout anebo se dokonce rychle dostat do špičkové kondice.
Zde nám hydromasážní zařízení dokáže pomoci, zvláště když trysky lokálně zaměříme na nejpřetíženější svalovou skupinu. Přidáme-li ještě např. kvalitní emulzi, může dojít k perfektní svalové relaxaci. Pokud má vana trysky, u kterých se dá regulovat proud, můžeme ji využít při jakýchkoliv poúrazových stavech – zlomeninách, otocích a podobně. Hydroterapie v těchto případech představuje velmi osvědčenou léčebnou metodu, neboť v konkrétním postiženém místě zlepšuje metabolismus, a tak urychluje proces hojení.
| Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz. |
V jakých případech hydromasážní zařízení těžko uspokojí naše představy a kdy bychom se jejich služeb měli dokonce vzdát?
Hydromasážní vany nám umožňují optimální relaxaci, ale neměli bychom očekávat zázraky. Pod vlivem reklamy si dnes lidé, když to přeženu, myslí, že vlezou do vany, pustí si trysky a vylezou o deset kilo lehčí, nebo že se úplně zbaví celulitidy apod. Masážní vana nám může i v tomto směru hodně pomoci, ale bez určité fyzické aktivity se to neobejde. Další chybou je délka trvání celé procedury. Hodně lidí se mylně domnívá, že čím déle, tím lépe. Doporučuje se dvacet minut hydromasáže, po kterých by měl následovat třicetiminutový pobyt v klidném a teplém prostředí.
Pokud by procedura trvala déle, měla by se adekvátně prodlužovat i doba odpočinku. Nikdo by si taky neměl myslet, že ho vana postaví natolik na nohy, že se po proceduře okamžitě obleče do sportovního a vyrazí si zaběhat nebo na večírek. Dostavuje se totiž úplně opačný efekt: člověk je vláčný a když se pak ještě napije alkoholu, není „in“ , ale „out“. K okamžité svěžesti pomůže jen střídání teplot – teplá koupel a studené střiky, což však umožňují pouze hydromasážní boxy. Jinak je třeba počítat s tím, že jde o klasickou hydroterapii, přesunutou do domácího prostředí. Masáže mají význam pro celkovou relaxaci, ale způsobují i pokles krevního tlaku. Takže pokud je někdo „nízkotlaký“, měl by přidat nějaké esence, např. rozmarýn nebo jinou vhodnou přísadu, která dokáže zvýšit tlak.
Stejně tak lidé, kteří mají vysoký krevní tlak anebo jakékoliv jiné kardiovaskulární potíže, by se měli poradit s lékařem, zda jsou pro ně koupele tohoto typu vhodné a pokud ano, jak by měly vypadat. Hydromasážní vany se nedoporučují diabetikům s otevřenými bércovými vředy nebo když má někdo psoriázu či alergii na kosmetické přípravky. Trošku opatrnější by měli být rovněž lidé trpící osteoporézou, tedy řídnutím kostí. Neměli by se dlouho máčet a měli by si nastavit nižší teplotu vody, protože teplá voda podporuje odvápnění.
Chce to poradit se s lékařem a pozorně sledovat, co s nimi procedura dělá. Stejně tak v době těhotenství, kdy se nedoporučují vůbec žádné koupele. Velkou chybou rovněž je, když někdo zapne hydromasáž a zároveň se myje. Ubližuje tak vaně i sobě – pobývat půl hodiny ve vlastní špíně není hygienické a dlouhé působení kosmetických přípravků může být příčinou ekzémů. Je třeba se nejprve umýt, vodu vypustit a pak teprve zapnout hydromasáž.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Potřebuje ke správnému používání hydromasážní vany radu odborníka?
Většina van má rozumné návody, které by uživateli, pokud netrpí některou ze zmíněných chorob, měly stačit. Každý si pak v rozmezí doporučené teploty vody musí vybrat pro sebe tu optimální, protože vnímání teploty vody je strašně individuální. Někomu voda, která má 33 °C, připadá studená, jinému horká a třetímu akorát. Na to návod neexistuje, to si každý musí vyzkoušet sám.
Ani na perličkové koupele, které nabízejí snad všechny vany, nepotřebujete žádného odborníka – tam si stačí najít něco, co vám vyhovuje – barva, vůně, muzika, prostě cokoliv, při čem se uvolníte. Při masáži místa, kde došlo ke zranění pohybového ústrojí, jako je výron, pohmožděnina, určitě není od věci zeptat se klasického rehabilitačního pracovníka, jakým způsobem hydromasážní vanu aplikovat. Ale myslím si, že to zvládneme i pouhým selským rozumem – když nás něco bolí, masírujeme si to a voda je přece mnohem šetrnější než ruce, a proto v uvedených případech nemůže ublížit.
Ještě než koupíme
Dříve než si zakoupíme hydromasážní zařízení, měli bychom si ujasnit, co od něho očekáváme. V současnosti můžeme vybírat mezi hydromasážním panelem, vanou (s různými typy hydromasážního systému) a boxem.
Pokud nám nějaký výrobce nabízí počet a rozmístění trysek dle našeho přání, jde nejspíše o medvědí službu. Hydromasážní zařízení totiž mají mnohaletým průzkumem dané parametry a jejich porušení nám může ublížit.
Nízká cena hydromasážních zařízení může znamenat i nízkou kvalitu. Ta se projevuje především v časté poruchovosti a větší hlučnosti motoru. Při zvukové kulise připomínající parkoviště se špatně relaxuje.
text: Alena Vondráková, foto: Ariston
Estragon coby bylina
Děj jeho první kapitoly se odehrával v panelovém domě, kde se začal spřádat sen o vlastní střeše nad hlavou. Když se však rodina přestěhovala do pěkného bytu 4 + 1 v centru města, dokonce na samotném vyškovském náměstí, na sen se, jak to bývá, pozapomnělo. Opět se připomenul až v okamžiku, kdy v přízemí domu, kde rodina bydlela, bylo otevřeno pekařství. Vzhledem k tomu, že čerstvý ranní chléb a pečivo přicházejí na svět v noci, rázem bylo po tichých nocích. A místo, které nám neposkytuje podmínky ke klidnému spánku, většinou nepovažujeme za ideální domov. V tom okamžiku začal sen nabírat kontury plánu, který se rychle realizoval.
Oproti jiným investorům byli naši hostitelé ušetřeni starostí a výdajů spojených s obstaráváním a koupí pozemku. Koupili ho před lety v rodné obci dnešního pána domu jeho rodiče. Pozemek měl tenkrát podobu zahrady, sadu, kde rostly švestky, moravsky kadlátka, ze kterých se pálila výborná slivovice. Mužské členy rodiny proto hodně bolelo srdce, jak vzpomínali s úsměvem, když se musely pokácet. Švestky však přece jen někde přežily – jako symbol ve vitráži vstupních dveří.
Zatímco exteriér svým půdorysem, střechou, okny, dveřmi i mnohými detaily připomíná klasický moravský grunt, za jeho vstupními dveřmi nenajdeme skanzen, ale interiér poskytující naprosto moderní bydlení. Jaké má dům dispoziční řešení? Na hlavní vchod navazuje zádveří, spíše hala atypického, šestiúhelníkového půdorysu, nabízející dostatek místa pro odložení svrchníků. Ze zádveří se vstupuje nejen do centrálního obytného prostoru, ale také do šatny, kterou lze projít do koupelny, z níž je zase přístup do ložnice. Šatna zde tedy hraje vlastně dvojroli. Kromě úložného prostoru, jehož kapacita není stále vyčerpána, nabízí příchozímu i možnost nepozorovaného úniku do klidové zóny domu. Netradičně je řešena ústřední obytná místnost domu. Ta plní roli obývacího pokoje, jídelny i kuchyně s malou spíží, aniž by tyto místnosti od sebe oddělovala jakákoliv příčka. Po téměř roce bydlení pod novou střechou se hostitelé shodli, že se zde dobře vaří, stoluje i odpočívá, prostě žije. Kumulace funkcí neubližuje, ale naopak prospívá rodinnému životu.
Dominantu obytné místnosti představují kachlová kamna, bez nichž se dříve neobešel žádný pořádný grunt. Přestože se dnes mnoho řemeslníků hlásí k tomuto starému řemeslu, jen málokterý z nich je skutečně zvládá. Po delším hledání se však přece jen podařilo objevit skutečného mistra svého řemesla. Kamna, která postavil, splnila všechna očekávání. Dodávají prostoru atmosféru, výborně se na nich vaří, peče a smaží, a navíc představují výkonný zdroj tepla. Pokud venkovní teplota neklesne pod -25 C, dokážou vytopit prakticky celý dům. Centrální plynový kotel, z něhož se teplo po domě rozvádí pomocí podlahového topení, může klidně odpočívat.
Dům našich hostitelů vyrostl svépomocí. Postavil ho sám majitel, který si zval odborníky pouze na práce, jako je elektroinstalace, podlahy… Stavební dozor, anebo spíše odborné poradenství, opět zajišťoval švagr. Přestože se stavělo z potomků klasického zdiva — Ytongu, dům byl dokončen v průběhu pouhého jednoho roku. Dřívější nastěhování oddálilo čekání na nábytek, který, stejně jako samotný dům, byl zhotoven podle přání hostitelů a proporcí domu. Opět pomohla rodina: veškeré vnitřní vybavení, které prosycuje celý dům vůní dřeva, navrhla a vyrobila firma rodičů majitelky – Evžen Luža – Výroba a prodej nábytku.
Rafinované tvary
Jednoduchost a krása
Masiv je stále v módě
Kombinace materiálů vám učaruje
Vše probíhá v MeetFactory, kde se také uskuteční výstava výsledných děl. Cílem je vytvořit obývací pokoj = místo k životu. Vernisáž výstavy bude 5. 6. v 18,30 a výstavu budou moci lidé navštívit o Pražské muzejní noci 9. 6. a pak o víkendu 16. a 17. 6. Projekt 3xR bude i na Designbloku.
Trápení s bydlením skončilo před rokem. K rozhodnutí odejít s Prahy přispěla restituce parcely na okraji Velkých Popovic, hlavně však touha užít si konečně klidu, čerstvého vzduchu a přírody. Beztak do ní o víkendech vyráželi tak často, jak mohli. Nyní si jí mohou užít celoročně.
Krajina kolem Popovic, to jsou přece ty stráně a kopečky s ježatým smrkovým lesem, jak je důvěrně známe z obrázků Josefa Lady. Co však se týče vesnických baráčků stulených pod kostelíkem, těm se tedy dům, který jsme navštívili, rozhodně nepodobá. A pochybuji, že by si to naši hostitelé přáli. Pokud si dobře pamatuji z četby, vzpomínal Mistr Lada, že jediná obytná místnost domku, ve kterém jako „Pepíček ševců“ prožil dětství, byla vybavená jen pár kousky nábytku a otcovým verpánkem a sousedila přímo s chlévem.
Kterou ženu by netěšilo provést návštěvu příbytkem dosud vonícím novotou.A tak procházíme domem, jehož rozměry jsou uměřené potřebám manželů s odrostlými dětmi, které už právo na pobyt v rodném hnízdě dávno nenárokují. V přízemí je obývací pokoj s okny až k podlaze (aby se ladovská vyhlídka jaksepatří užila) volně propojený ve tvaru L s jídelnou a kuchyní. Z pokoje vedou také dveře přímo na dřevěnou terasu (ta už je dílem místních truhlářů) a na zahradu, která měří asi 1200 čtverečních metrů. Ale pojďme ještě zpátky dovnitř.
Také pán domu nic závažného nereklamoval. „První zimu jsme prožili v pohodě, tady je kraj, kde se kupodivu drží i sníh, což si ve městě neužijete. A doma bylo opravdu útulno, máme plynový kotel Dakon, plynaři nám vypočetli měsíční zálohu asi patnáct stovek, ale myslím, že budou vracet, protože dům, díky tepelnému odporu konstrukce,
Hostitel komentuje drobné příhody při budování nového domova s úsměvem. Stejně jako mé dotazy, zda neměl nějaká speciální přání, třeba dílničku pro kutila, nebo kůlničku pro zahradnické náčiní. Dílničky a kůlničky s díky odmítá, protože i s manželkou dávají přednost výletům a sportování, případně teď, když má problémy s kyčlí, jsou mu zas milejší knížky (neboli aprobace tělesná výchova a český jazyk.). Zahradu a její kultivaci má na starosti paní, ovšem všeho s mírou, ani okopávání a zalévání zeleninových záhonků mezi jejich domácí priority nepatří.
Magie listů v interiéru 
Pokojové begonie pěstujeme ve vzdušném, humózním substrátu, který si připravíme například smícháním rašeliny a kvalitní kompostové zeminy. Výsledná kyselost substrátu by se měla pohybovat mezi hodnotami pH 5,5 až 6,5.
Nejčastěji používáme k množení listové řízky. Můžeme použít celé listy nebo i jen části listů. V omezené míře používáme vrcholové řízky. Zakořeňování probíhá při pokojové teplotě. Musíme však zvýšit vlhkost vzduchu. Pro tento účel jsou vhodné plastové miniskleníčky, odříznuté části PET lahví nebo mikrotenový sáček. Substrát na zakořeňování si připravíme ze dvou dílů rašeliny a jednoho dílu písku.
Begonie královská (Begonia rex) vyniká mezi listovými begoniemi odrůdovou bohatostí i bohatostí barev. Původní botanický druh, který byl nalezen v Assamu, bychom na trhu marně hledali. Prodávají se však četní kříženci s asijskými begoniemi. Listy jsou poměrně velké – u některých kultivarů dosahují až třiceti centimetrů délky. Při přesazení nesmíme rostlinu umístit hlouběji, protože by mohlo začít zahnívat „srdéčko“.
Mezi pokojové rostliny se řadí také kultivary Begonia x elatior. Patří mezi begonie ozdobné květem. Najdeme mezi nimi velkokvěté a bohatě kvetoucí rostliny s květy v barvách od bílé přes růžovou, oranžovou či žlutou až po červenou i další odstíny. Květy jsou podle kultivaru jednoduché nebo plné. Listy bývají celokrajné nebo i pravidelně zubaté. Pěstujeme je na světlém, ale chráněném místě. V zimním období potřebují teploty kolem 15 °C. Nejčastěji se však pěstuje jen jako sezonní rostlina. Je velmi pěkným květinovým dárkem.
Při prohlídce interiéru stylové roubené chalupy, ve které se nachází zrekonstruovaná koupelna, nám majitelé prozradili, že stavba pochází z roku 1826. Noví vlastníci se o roubenku pečlivě starají už deset let. Za tu dobu se tam mnohé změnilo, avšak vždy k lepšímu, a to hlavně díky citlivému přístupu majitelů k tradičnímu stylu. K návštěvě nás kromě interiéru lákalo ještě něco jiného. Zajímalo nás, jak pojala rekonstrukci koupelny rodina, jejíž dvě generace jsou majiteli koupelnového studia ALISEO, se kterým dlouhodobě úzce spolupracujeme.
Nová koupelna se nachází v půdním prostoru v místnosti, která se dlouhá léta nepoužívala a byly v ní jen staré skříně. Otec i dva synové zasedli k rodinné radě a rozhodli, že právě tento prostor s výhledem do zahrady je ideální pro vybudování nové koupelny.
I když u majitelů koupelnového studia není o výběr obkládaček nouze, rozhodli se k obkladu stěn použít stará původní prkna. Nově do nich nechali vyfrézovat drážky, které jsou stejné jako v dalších prknech v interiéru chalupy, přebrousili je a natřeli. Na podlahu použili majitelé podlahová smrková prkna. Jediné obkládačky jsou na stěnách uvnitř sprchového koutu. Vybrali nadčasové bílé ze série Crystal značky IRIS ve formátu 10 x 10 cm. V pravé části koupelny je umístěný koupelnový nábytek ze série CeraTop (KOLO), který tvoří dřevěná konstrukce se skleněnou policí, proutěnými košíky a vestavěným umyvadlem.
K sérii ještě patří zrcadlo v dřevěném rámu. Umyvadlo je opatřené stojánkovou pákovou baterií Talis S (HANSGROHE). Naproti umyvadlu v levé části koupelny je čtvrtkruhový sprchový kout (80 x 80 cm) značky HÜPPE vybavený vaničkou Marano (HÜPPE) z litého mramoru, skleněnou zástěnou a podomítkovou termostatickou baterií Ecostat se sprchovým sluchátkem Raindance (HANSGROHE). Na téže stěně je závěsný klozet ze série Amera (DELTA KOLO).
O červených pampeliškách si tedy zatím můžeme nechat jen zdát – ale co není, může být, při současném tempu oteplování zemského povrchu jeden nikdy neví… Květy ušlechtilých gerber nejsou samozřejmě pouze červené – mohou se pyšnit jasnými odstíny prakticky všech barev kromě modré a fialové. Byly vyšlechtěny také odrůdy s plnými květy, v poslední době se do módy vracejí i drobnokvěté gerbery – jejich předností je např. velmi dlouhý stonek, svítivá barevnost květů i cenová dostupnost.
Pokud žádáte v květinářství jeden, tři nebo třeba pět gerberových „květů“, botanicky vzdělaná prodavačka puntičkářka by vás klidně mohla napomenout za nesprávné vyjadřování. „Květ“ gerbery (a samozřejmě i každé jiné hvězdnicovité rostliny) je ve skutečnosti soubor mnoha desítek jednotlivých maličkých kvítků dvojího druhu. Významnější z nich jsou ty, které vyrůstají při okrajích květenství – tzv. jazykovité květy. Jsou pravými nositeli a určovateli krásy celého gerberového soukvětí. I u nás zná a umí používat jazykovité květy kopretin nebo heřmánku snad každý zamilovaný žáček či pubescent – právě ony jsou přeci nejdůležitější součástí starodávného rozpočítadla „Má mě rád, nemá mě rád“. S gerberami něco podobného zkoušet nebudeme, byla by to trochu drahá legrace!
Historie šlechtění gerber je překvapivě krátká. Přestože v Jihoafrické republice roste přes 40 druhů těchto vytrvalých bylin, ke šlechtění mohl být použit jen jediný z nich – Gerbera jamesonii. Tahle rostlina byla objevena teprve před 120 lety a dalších 10 let ještě trvalo, než se první živé rostliny dostaly do Evropy. Pak ovšem nastal prudký zvrat – lovci rostlinných „talentů“ zavětřili výnosný a perspektivní druh a nastalo prudké období vzletu gerber. O jejich vyšlechtění a uvedení na trh řezaných květin se postarali především Angličané, Němci a samozřejmě zahradnicky všudypřítomní Holanďané.
Gerbery jsou coby rostlinný materiál k tvorbě kytic naprosto univerzální a vazači i aranžéři s nimi pracují rádi. Díky neobyčejně pestré barevné škále gerberových úborů je lze kombinovat se spoustou jiných květů, doprovodné zeleně i dalších doplňků. Všeobecně jsou považovány za vzácnější květiny používané k slavnostním příležitostem, ovšem vše je samozřejmě i věcí vkusu (a obsahu peněženky) každého z nás.
Ve vázách udržujeme nízkou hladinu vody a pravidelně (i jednou denně!) ji vyměňujeme. Zároveň vždy zakrátíme stonky ostrým šikmým řezem. Do vody je dobré přidávat speciální přípravky pro prodloužení trvanlivosti květů – tyhle „prášky“ jsou docela učinné, protože obsahují nejen soli a cukry pro výživu květin, ale také baktericidní složku – ta zabraňuje rozkladným procesům ve váze. Dobře ošetřované gerberové květy by měly ve váze vydržet nejméně 10 dnů.
Rodinný podnik
Devadesátá léta byla pro Calligaris výjimečná především růstem zájmu o italský design, což přineslo rozšíření prodeje po celém světě a otevření mezinárodních poboček firmy. Z původně malé manufakturní společnosti se během 80. let stala společnost s obratem dosahujícím 165 milionů eur, která obsadila jedno z vedoucích míst na celosvětovém trhu. Calligaris spolupracuje s mnoha designérskými studii, včetně těch, které teprve začínají (např. Mr. Smith Studio) a mají tak šanci se zviditelnit.
Současnost v číslech
