Majitelka domu si nechala vypracovat studii zahrady včetně zahradního jezírka určeného ke koupání. Samotné realizace se však obávala. Byla si vědoma náročnosti terénních úprav i technického řešení stavby jezírka ve svažitém terénu. Rozhodla se proto požádat o odbornou spolupráci specialistu na jezírka, zahradního architekta Jiřího Prouzu.
Jezero jako zrcadlo domu
Po prvních konzultacích bylo vše jinak. Původní navržené jezírko bylo totiž příliš malé vzhledem k velikosti domu a zahrady. „K zásadám dobré architektury, a to i zahradní, patří vyvážené proporce – jak domu a jezera, tak i jezírka ve vztahu k velikosti zahrady. Díky zvětšení vodní plochy na dvojnásobek dosáhneme působivějšího efektu zrcadlení domu na hladině jezera. Zahrada tak dostane novou dimenzi,“ vysvětluje Jiří Prouza.
Prodloužení vodní hladiny v podélné ose zahrady opticky zvětšuje rovinu před domem a volně navazuje na zatravněnou plochu. Díky důmyslné technologii a konstrukci jezírka zůstává voda čistá i bez chemických přísad a umožňuje v létě příjemnou koupel.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Zkrocení svahu
Radikální změna podoby jezírka s sebou přinesla značný zásah do celkové koncepce zahrady. Majitelé se rozhodli původní projekt zahrady opustit a nechat architektovi volné ruce. Bylo třeba navrhnout takové terénní úpravy, které by ze svažitého pozemku vytvořily prostor s dostatečně velkou travnatou plochou, jež se bude svažovat jen nepatrně. Výsledkem je vybudování dvou základních výškových úrovní zahrady.
Rovina v horní části poskytuje pohodlný pohyb v bezprostřední blízkosti domu. Na ni navazuje terénní zlom, který je z větší části vyrovnán kamennou suchou zídkou. Její součástí je efektní kamenná třístupňová vodní kaskáda, po níž voda padá do jezera. Druhá travnatá plocha pod jezírkem je větší a slouží k aktivní rekreaci.Prodloužení vodní hladiny v podélné ose zahrady opticky zvětšuje rovinu před domem a volně navazuje na zatravněnou plochu. Díky důmyslné technologii a konstrukci jezírka zůstává voda čistá i bez chemických přísad a umožňuje v létě příjemnou koupel.
Zkrocení svahu
Radikální změna podoby jezírka s sebou přinesla značný zásah do celkové koncepce zahrady. Majitelé se rozhodli původní projekt zahrady opustit a nechat architektovi volné ruce. Bylo třeba navrhnout takové terénní úpravy, které by ze svažitého pozemku vytvořily prostor s dostatečně velkou travnatou plochou, jež se bude svažovat jen nepatrně. Výsledkem je vybudování dvou základních výškových úrovní zahrady.
Rovina v horní části poskytuje pohodlný pohyb v bezprostřední blízkosti domu. Na ni navazuje terénní zlom, který je z větší části vyrovnán kamennou suchou zídkou. Její součástí je efektní kamenná třístupňová vodní kaskáda, po níž voda padá do jezera. Druhá travnatá plocha pod jezírkem je větší a slouží k aktivní rekreaci.
TECHNICKÉ ŘEŠENÍ JEZÍRKA |
|
Unikátní je technické řešení zázemí jezírka. Veškerá technika (čerpadlo, kompresor, ventily) je napojena na domácí počítačový systém, který se stará o bezpečný a automatický provoz jezírka. Umožňuje spouštět na dálku čerpadlo, měnit způsob oběhu vody (odlišný v zimě a v létě), čistit filtr, kontrolovat funkce ventilů, vzduchování, apod. |
Krása v každém ročním období
Běžným požadavkem investorů bývá zahrada co nejméně náročná na údržbu. Výsledkem je často zeleň, která vypadá stále stejně, ať je jaro nebo podzim. V případě zahrady s vodopádem tomu bylo právě naopak. Majitelka je opravdový zahradní nadšenec. Miluje květiny a chce z nich mít potěšení po celou sezonu. „Spolupráce s takovými klienty je radost,“ pochvaluje si Jiří Prouza. Zahrada u Prahy se díky správně zvolenému sortimentu pár let po výsadbě proměnila v rozkvetlý ráj.
Okraje pozemku lemují vyšší výsadby stromů a keřů doplněné bohatým sortimentem růží a trvalek. Na slunci roste levandule, šanta, šuškarda a modré ostrožky, v přistíněných částech zase plamenky, dlužichy, orlíčky, denivky, kontryhel, z dřevin jsou to hortenzie, azalky, pěnišníky, borůvky a další. Nechybějí zde kvalitní odrůdy růží (robustní ‚Rosarium Uetersen‘, žlutá ‚Lichtkönigin Lucia‘, bíle kvetoucí ‚Schneewittchen‘, půdopokryvné ‚Sommerabend‘, ‚Sommerwind‘ a další). Kompozici zjemňují různé druhy trav (ostřice, ozdobnice, kostřava, bezkolenec). Jezírko lemuje spousta vodních a bahenních rostlin.
Kostra zahrady
Většina stromů je vysázena po okrajích zahrady. Mezi listnatými jmenujme fialově kvetoucí akát (Robinia hispida), okrasnou broskvomandloň (Prunus amygdalopersica), několik druhů sakur (Prunus serrulata a další), okrasné jabloně (Malus sp.), moruše (Morus alba) a katalpu (Catalpa). V travnaté ploše vynikne solitérní bříza (Betula utilis), známá jako „bříza s nejbělejší“ kůrou.
Listnáčům dělají společnost jehličnany, jako je metasekvoj (Metasequoia), korejská jedle (Abies koreana), borovice černé (Pinus nigra) a borovice kleč (Pinus mugo), pyramidální jalovce (Juniperus ‚Monarch‘), zakrslé modříny (Larix). Bohaté je i keřové patro: roste tu třeba kalina japonská (Viburnum plicatum ‚Mariesii‘), více druhů šeříků (Syringa sp.) a koncem léta kvetoucí ořechoplodec (Caryopteris clandonensis), japonský javor (Acer palmatum), červená ruj vlasatá (Cotinus coggygria ‚Royal Purple‘).
Pořád lepší
Realizace probíhala asi tři roky a oficiálně byla ukončena vloni. „Zahrada není nikdy hotová,“ cituje autor slavnou zahradnickou legendu Karla Foerstera. Jeho spolupráce s majitelkou proto nekončí – bude pořád co vymýšlet, vylepšovat a doplňovat. Krása zahrady je také podmíněna pravidelnou údržbou. Majitelka však nelituje námahy ani peněz, protože jí půvabné okolí domu přináší mnohem více než jenom kousek soukromí pod širým nebem.
text a foto: Jana Pyšková , Jiří Prouza
Často se však více než o pochopení hlubších principů jednalo a dodnes spíše jedná o jakési víceméně zdařilé kopírování. Nejvyšší vrchol, japonské zen-budhistické meditační zahrady, jsou pro nezasvěceného našince tak jako tak jen stěží pochopitelné. Ale přesto: i povrchnější úpravy v japonském stylu mají hodně do sebe, neboť každá krása a harmonie vyzařuje pozitivní energii.
Zahradou prochází chodník vysypaný kačírkem, který nás vede k zajímavým bodům a výhledům této miniaturní krajiny.
Autor této parkové úpravy však nechtěl vytvořit „pravou“ japonskou zahradu, ale jen zahradu v japonském stylu. Proto tu najdeme i rostliny z jiných kontinentů, a ty nejenže nikomu nevadí, ale naopak zapadají do celkového pojetí více než zdařile. Jsou to například zeravy, borovice a jedlovce z Ameriky, ale i mnoho evropských rostlin se tu cítí „jako doma“.
Náklady na takovou úpravu jsou samozřejmě citelně vyšší než na běžnou zahradu s trávníkem, záhonkem a několika keři. Odměnou za mnoho shánění a lopoty je však kus malebné krajiny jako stvořené pro procházky, v níž se dá žít, rekreovat se i snít. Je-li takové dílo správně a odborně založeno, můžeme věnovat čas a energii jen nezbytné údržbě. I tak jí nebude málo, chceme-li mít zahradu v perfektním stavu. Velmi důležitá je znalost jednotlivých druhů rostlin do té míry, abychom věděli, co se smí kdy zkrátit, jakým hnojivem přihnojit a který prostředek použít proti nezvaným chorobám a škůdcům, které se bohužel nevyhnou ani pozitivně laděné zahradě. V tomto směru se tedy nároky na zahradnické práce v ničem neliší od jiné náročnější úpravy.
Nebývalý evropský rozhled, školení ve správný čas na správném místě (atelier Otty Wagnera na Vídeňské akademii v polovině 90. let 19. stol.), cit pro detail, materiál, účelnost a požadavky po moderním výrazu, to vše jsou charakteristiky tohoto jedinečného architekta. Hodnoty, které nám Kotěrova architektura dodnes předává, bychom měli zvláště v dnešní době nejistot a pochybných kvalit veřejné architektury nejen ctít, ale stále si připomínat.
Kromě toho bude řeč též o monumentálních kubizujících stavbách jako je Všeobecný penzijní ústav (1912-14) nebo pozdější budova Vítkovického horního a hutního těžařstva (1921-24). Kotěru přežil dlouho se vlekoucí projekt Právnické a teologické fakulty, který trval neuvěřitelných patnáct let (první náčrtky jsou datovány rokem 1907, budova byla dokončena po Kotěrově smrti v roce 1923 jeho žákem Ladislavem Machoněm). Řeč se ale stočí i na jeden z prvních Kotěrových tzv. Gesamtkunstwerků, Okresní dům v Hradci Králové (1903-1904) nebo nalidovělý dodnes uchvacující Národní dům v Prostějově (1905-7).
A jaká že má být ideální postel a matrace? Univerzální řešení, které by vyhovovalo všem bez rozdílu věku, váhy, výšky nebo pohlaví, opravdu neexistuje. Kromě výše uvedených rozdílů mezi spáči hrají svou roli také individuální požadavky na pohodlí, dostatečně velký prostor i měkkost lůžka. Několik obecných pravidel, která vám možná výběr nové postele s matrací usnadní, ale přece jen existuje. Konečné rozhodnutí byste však měli učinit až poté, co si své nové lůžko pořádně vyzkoušíte na vlastní kůži a zjistíte, co od něj opravdu potřebujete.
Zastavme se nejprve u postele. Neexistuje univerzální postel, která by byla stejná pro všechny, ale musí být individuálně přizpůsobena váze a výšce budoucího spáče. Měli bychom vzít v úvahu také jeho celkový zdravotní stav a individuální zvyklosti spaní. Nová postel má být především dostatečně velká a její rám pak zhotoven z bytelného materiálu, aby vydržel rozhodně déle než jednu sezónu. Musíme myslet také na to, že průměrný spáč se na lůžku pohne až osmdesátkrát za noc. Postel mu proto nesmí bránit v pohybu, ale naopak má působit na uvolnění struktury kostí a páteře tak, aby tělo mohlo snadněji zaujmout svoji ideální polohu. Také ploténky musí dostat svůj díl odpočinku a požadovaný prostor pro „roztažení“, který potřebují k příjmu živin.
Místo pro postel
Vedle správné anatomické podpěry, kterou lůžko vašim zádům poskytne během spánku, je důležitá i hygiena postele. Právě ta je základním předpokladem regenerace imunitního systému. Postel se proto nesmí stát útočištěm bakterií a jiných nežádoucích mikroorganismů vylučovaných z těla. Musíme také brát v úvahu, že průměrný spáč odevzdá lůžku za jednu noc přibližně 3/4 litru tělesné vlhkosti. Zdravá postel proto musí být především vzdušná. Použité materiály a konstrukce matrace vybírejte z takových materiálů, které zajistí dostatečné provzdušnění celého lůžka. S hygienou postele souvisejí samozřejmě i vaše peřiny a polštáře – použitá textilní vlákna mohou být přírodní (vlna, bavlna) nebo syntetická (duté vlákno). Ať již si vyberete lůžkoviny z jakéhokoli materiálu, měli byste je po čase vždy vyprat nebo nechat vyčistit.
Nenápadný společník
Už tady byly jasné výchozí principy jeho architektonické tvorby, kdy se v každém svém návrhu snažil vždy nově interpretovat především vztah mezi člověkem a okolním prostředím. Už brzy nato se také záběr jeho realizací rozšířil na stavby kancelářských objektů, bankovních budov, škol i knihoven až k muzeím, galeriím nebo k jeho vskutku slavným stavbám sakrálním, z nichž ještě více než kde jinde vystupuje dokonalé propojení racionálních a iracionálních aspektů architektury.
A také – jeho mistrná práce se světlem a liniemi, v níž čisté geometrické formy, hranol nebo válec, jsou vždy pečlivě zpracovány a orientovány podle slunce. Světlo v architektuře Maria Botty pak působí až magicky. Třeba i v natolik civilním objektu, jakým je nový desetiposchoďový terasovitý horský hotel Berg-oase ve švýcarském městě Arosa, který už na první pohled upoutá nevšedním designem. Spa, situované ve výšce 1 800 metrů, totiž svými 13 metrů vysokými plachetnicemi vévodí celé lázeňské oblasti. Interiéru o celkové rozloze 5 000 metrů čtverečních, jehož střídmost tu prý nenarušují dokonce ani dekorativní květiny, pak dominují tři základní druhy ušlechtilého materiálu – přírodní kámen, sklo a kanadský javor, jejichž výběrem architekt jen podtrhl celkovou přírodní atmosféru objektu, který láká návštěvníky ze všech končin světa.
Stejně jako Bottovy architektonické návrhy a realizace také jeho nábytkový design v sobě nese charakteristické rysy jeho tvorby, z níž vystupuje respekt k řemeslu a jistá dávka strohosti, která vyvěrá z užití jednoduchých geometrických principů. Střízlivé, čisté linie a přírodní materiály v kombinaci s lesklým kovem zvýrazňují jeho snahu navázat a svébytně rozvíjet nejlepší tradice modernismu 30. let minulého století, reprezentované nejen dílem Le Corbusiera, ale třeba i neméně slavného Miese van der Rohe, a to jak ve funkčním interiérovém designu, tak i v architektuře samotné. Jak to také sám Mario Botta tvrdí: „Každé architektonické dílo se nachází v určitém prostředí… Jako první při vytváření architektury je nutné porozumět jejímu okolí. Věřím, že nová kvalita dnešní architektury může pramenit ze symbiózy mezi umělým, tedy navrženým člověkem, a kontextem přírody, kde je prvek umístěn.“
Zajímavost
Navíc na pozemek vede přístup z jižní strany, což vždy znamená určitý handicap. Úkolem architekta Jana Rampicha bylo vyrovnat se s tímto zadáním a navrhnout příjemné bydlení pro manželský pár středního věku, který nebude postrádat moderní komfort ani soukromí. „Klient měl poměrně jasné představy,“ říká architekt na úvod rozhovoru, „jeho vizí byla moderní architektura, která využívá moderní technologie a poskytuje dostatek místa pro všechny činnosti, které se v domě odehrávají. Přál si také přírodní materiály a valbovou střechu, přestože v daném místě není nařízena. Přivítal jsem to, protože tento tvar sám o sobě odkazuje na vilovou, městskou ikonografii.“
Za zádveřím následuje prostorná centrální schodišťová hala, která propojuje obytnou část domu s bazénem. Hlavní náplň přízemí tvoří společný obývací prostor s kuchyní, jídelnou a sezením, orientovaný do zahrady, nechybí nezbytné technické a sociální zázemí. Velkou předností promyšlené dispozice je, že téměř všechny místnosti v přízemí mají přímý výstup francouzskými dveřmi na zahradu. V patře se nacházejí dvě ložnice s okny na slunné strany, severní fasádu lemují prostory, které se obejdou bez sluníčka – pracovna, šatna, WC, koupelna. „Chtěli jsme se vyhnout běžným problémům klasického podkroví – omezenému využití prostoru pod šikmými stropy a letnímu přehřívání místností,“ vysvětluje majitel domu, „proto mají ložnice masivní rovné stropy a nad nimi se nachází půda s nízkým krovem.“
Návrh a realizaci vybavení interiéru provedlo studio Ranný Architects, majitelé do něj vnesli řadu vlastních nápadů. V kuchyni akcentovali pohodlné každodenní používání, proto zvolili pracovní desku z přírodního kamene (žula) a výsuvnou vestavěnou troubu, která byla ve své době na našem trhu raritou. Malé elektrospotřebiče (kávovar apod.) jsou umístěny na pracovní desce v nikách ve stěně, vybavených elektrickými zásuvkami a zakrytých roletovými dvířky. Koupelna v patře nepostrádá shoz na prádlo, na rozdíl od běžných řešení je rafinovaně ukrytý pod dlaždicí v podlaze. A najdeme tu řadu dalších drobných nápadů, které zjednoduší každodenní chod domácnosti. Protiváhu tradičních materiálů přestavuje moderní technologie vytápění. Majitelé zvolili tepelné čerpadlo systému země/voda se dvěma zemními vrty o hloubce 130 m a podlahové vytápění.
