Při rekonstrukci rodinného domu jsme v první řadě úplně odstranili zadní přístavek. Zato dostavbu na čelní straně jsme se rozhodli využít a po radikálním zásahu z ní vytvořit dominantní prvek domu. Mírně jsme ji „povytáhli“ do výšky i do hloubky, dostala rovnou střechu a pracovní název „komín“. Při čelním pohledu je vidět, že boční stěny „komínu“ jsou předsazeny stejně tak jako štítové stěny. Čelní stěna je rastrovaná pomocí dřevěných rámečků, vyplněných pískovaným čirým či mléčným sklem, a propouští tak přirozené světlo do interiéru.
Okna jsme seřadili do horizontální linie. Velikostně navazují na rastrování „komínu“ a současně brání přímému pohledu z ulice do koupelny a kuchyně. Délka střešních krokví je nepatrně zkrácena – tím se mírně opticky prodlouží výška domu. Červená barva fasády přidává domu na atraktivitě.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Pod schody vzniká nika
Vchod do domu jsme přemístili z boku do středu budovy. Vytvořili jsme tak příjemné zádveří. Také původní schodiště jsme úplně zrušili a nahradili otevřeným schodištěm v obývacím pokoji, které tvoří součást interiéru, neboť jeho boční zeď kopíruje sklon schodišťového ramena. Pod schody vzniká nika vhodná k vestavění domácí audio a video techniky.
Kromě kuchyně otevřené do obývacího pokoje se v přízemí nachází ještě jedna obytná místnost, která může sloužit podle potřeby jako pracovna nebo pokoj pro hosty.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
text a návrh: Jan Kyzlink, Petr Pospíšil
V hlavní roli prostor
Stejné to je s odsavačem par neboli digestoří. Vybírejte si model, který se vám líbí, ale pro design nezapomínejte na výkon a na hlučnost, obzvlášť navazuje-li kuchyň na obytnou zónu. Nad ostrůvky často potřebujete velkoplošnou digestoř (špičkové modely mohou mít délku až 220 cm) nebo i dva přístroje vedle sebe. Protože velké modely váží i několik desítek kilogramů, před jejich zakoupením konzultujte s odborníkem, zda tuto zátěž unese strop vašeho bytu. Volba přístroje záleží i na tom, jak velkou plochu varné centrum zaujímá a jak často vaříte.
Je-li příliš dlouhé nebo se dokonce ohýbá, klesá výkonnost odtahu a stoupá hlučnost motoru. Jako „tiché“ se označují digestoře, které při maximálním výkonu mají deklarovánu hlučnost okolo 56 dB. Recirkulační digestoře použijte, pokud nemáte jinou možnost. Jejich provoz prodražují filtry, které by se měly měnit podle četnosti a způsobu vaření asi jednou za půl roku. Ceny filtrů se pohybují přibližně od 390 Kč výše, u dražších modelů za ně můžete zaplatit i více než tři tisíce korun.
Kolik to bude stát
Rodina se dvěma dětmi školního věku si přála jednoduchý přízemní dům, účelné uspořádání s dostatkem úložného prostoru, přírodní materiály a moderní design. Při hledání pozemku bylo prioritou hezké klidné místo v malé obci, novou satelitní zástavbu předem vyloučili. Parcela na konci vesnice, obdařená výhledem do polí a na horizont vlnící se v dálce, splňovala tento jejich základní požadavek, jedinou mírnou „vadu na kráse“ představoval protáhlý obdélníkový tvar s přístupem z úzké jižní strany.
Architektka Ivana Dombková umístila dům v jižní části pozemku, aby přístupové komunikace zbytečně nezabíraly místo. Již od vstupních dveří sledujeme dispozici, která se rozvíjí ve dvou navzájem kolmých liniích. Ze zádveří se přes prosklené dveře otevírá přímý průhled severním směrem, přes vstupní halu a kuchyň do společné obývací části a bazénu, který ukončuje frekventovanou „denní“ zónu a v létě jej lze otevřít do zahrady.
„Klienti si přáli pohodlný provoz domácnosti, hodně prostoru a světla a výhled do zeleně, proto jsme se soustředili především na funkční dispoziční řešení a dobré propojení se zahradou,“ vzpomíná autorka. „Vnější forma domu pak logicky vyplynula z jeho vnitřního obsahu,“ dodává. Společná obývací část se přibližuje charakteru vesnické zástavby, je zastřešena nízkou sedlovou střechou, která vytváří směrem do ulice trojúhelníkový štít.
Do venkovského prostředí se dům nenásilně začleňuje jak tvarem, tak výběrem barev a materiálů. Omítka v neutrální šedé, oblíbeném odstínu architektů, pokrývá fasádu společné obývací části a jemně ladí se zelenými keři a trávníky, šedý nátěr mají i dřevěné okenní rámy.
Ložnicová část je obložena režným cihelným zdivem, uvnitř převládá bílá omítka a dubové dřevo. Interiér ve střídmých barvách, s velkými skleněnými plochami, bezfalcovými dveřmi a jednolitými hladkými povrchy působí nedotčeně a čistě, jako by se rodina nastěhovala do domu nikoliv před pěti lety, ale před měsícem.
Ing. arch. Ivana Dombková (1965)
V roce 1960 byla firma znárodněna. Dlouhou dobu byla začleněna do státního podniku Sempra, který zde zřídil stanici na šlechtění petúnií a begonií. Rodinnou tradici rozvíjela další generace šlechtitelů – inženýr Jan Černý a Alenka Černá, kteří byli bohužel jen zaměstnanci dříve rodinné firmy. S jejich jmény se pojí vznik prvních hybridních odrůd begonií (1959) a petúnií (1960) v naší republice. Podařilo se jim vyšlechtit velmi obsáhlý sortiment hybridních odrůd petúnií, převislých hlíznatých begonií a ledovek (Begonia semperflorens).
Osiva jsou dodávána velkoodběratelům, zahradníkům i milovníkům květin. Mimo to firma dováží profesionálům bohatý sortiment květinových semen ze světové produkce.
Tuzemské odrůdy, které byly šlechtěny a zkoušeny v našich klimatických podmínkách, se s deštěm a chladem vyrovnají. Některé cizí odrůdy, které vás ohromí obřími květy, nejsou tak odolné. To je jistě zásadní argument. Cílem rodinného šlechtění Černých je vytvářet odrůdy, které v našich podmínkách dobře a dlouho rostou a kvetou.
A ta zahrada! Sice ohromná, ale neproniknutelně zarostlá křovím z náletů, starými stromy a dvoumetrovými plevely. Paní Helenu, jejího manžela i jejich dceru však dům něčím přitahoval. Jak stavbu, její vnitřek i okolí prohlíželi, rýsovala se stále jasnější vize pěkného, dobře uspořádaného, bytelně postaveného domu, který může po celkové obnově znamenat určitý protipól někdy dost problematické architektury soudobých rodinných rezidencí.
Prospěšné zásahy a doplňky
Klenby, byť zdánlivě slabé, ale dokonalé a pevné, vyčistili a cihly proškrábali. Následovala zálivka prostým betonem, heraklitová vrstva a vrchní beton se síťovinou pod dlažbu, uplatněnou téměř v celém přízemí. Protože světla výška sklepa byla nedostatečná, vybrali podlahu o patnáct centimetrů až na písek, který tu všude tvoří mocnou vrstvu, zřejmě nanesenou jedním z mnoha dávných řečišť Labe. Podlahu sklepa dnes představuje sedm centimetrů silná vrstva betonu. Při jeho rozprostírání dali zedníci všude kolem zdí pásky polystyrenu, které po zatvrdnutí betonu vytrhali.
Dále byla užitková část se skleníky, pařníky a zelinářskými záhony. Kolem celé zahrady vedla cesta nabízející pěkné procházky. Samozřejmě, že o vše se staral zahradník. Co dokáže příroda udělat za čtyřicet let z takového pořádku, se ani nechce věřit. Namísto někdejší krásné zahrady se tu rozprostírala neproniknutelná džungle, která by se bez motorových pil a jiných moderních pomocníků jen těžko likvidovala.
Plocha nabízela pro tenisový kurt
V žádném případě by neměly být „dekorací“ na WC ani v koupelně. To jsou místa naší nejintimnější hygieny, a ta si podobné sousedství nezaslouží.
Ve větších bytech a v rodinných domcích si můžeme dovolit luxus vyčlenit pro hospodářské činnosti samostatnou místnost nebo její část. Výhodné je to především v početnějších rodinách, kde se hodně pere, žehlí, mandluje a šije. Obvykle stačí plocha 6-8 m2.
Hospodářské místnosti se často, zvláště v rodinných domcích, umisťují do suterénů domů v návaznosti na prádelnu a sušárnu. Hospodářský kout lze prostorově vyšetřit i v sídlištních dvougeneračních bytech, kde bývají dvoje stoupačky a odpadní šachty. Protože se pak musí hýbat i některými zdmi, je třeba konzultaci se statikem, architektem a majitelem domu. Pokud se ovšem chystáte na zásadní rekonstrukci bytu či domu, na hospodářskou místnost nezapomeňte.
Žehličky zdrojem dětských úrazů
Málokterá zahrada je dokonale izolovaný prostor za vysokými zdmi. Často existuje pohledové propojení s okolní krajinou nebo sousedními zahradami. Přirozenou součástí zahrady jsou i budovy, například obytný dům. Jak okolí, tak především dům mají svůj styl a charakter, který může být nevýrazný, ale také velmi vyhraněný. Správně chápaná a navržená zahrada by měla na takový styl navazovat, motiv dále rozvíjet a se svým okolím vhodným způsobem komunikovat. Cílem je pak umělecká jednota, kdy dům, zahrada a potažmo i okolí vytvářejí jednotné dílo, u kterého je definován styl.
Nejde o nějaký přísný akademický kánon, ale spíše o schopnost, jak pomocí harmonie nebo kontrastu vystihnout a zdůraznit (nebo také potlačit) určité typické znaky. Toto pravidlo by mělo zastřešovat všechny zahradní úpravy a být jakousi nedotknutelnou hodnotou, od které se vše odvíjí.
Uměleckou jednotu dosahujeme nejrůznějším způsobem, mezi hlavní patří opakování materiálů, tvarů a barev z domu v zahradě a naopak přiblížení zahradních prvků co nejvíce k domu. Smyslem je prolnutí obou sfér, kdy zeleň vchází do domu a obytná funkce se rozšiřuje do zahrady. Výborným příkladem je dnes stále oblíbenější terasa, která se využívá i ke stolování a podobně.
Pod pojmem osa si však nepředstavujme jen rovnou linku s charakterem průhledu, ale i oblouk či křivku, u kterých nevidíme ihned až na konec. Takové řešení pak provokuje zvědavost a nenásilně nás vtahuje do zahrady.
Jsou to tedy především vertikální hmoty mohutnějších dřevin, pro které se těžko hledá místo. Do jisté míry se dají nahradit pergolami, trelážemi a podobnými oporami pro popínavé rostliny, které nám dojem výšky a hmoty zajistí. Přesto se ale snažme i do menších zahrádek umístit alespoň jeden méně vzrůstný strom a několik zajímavých keřů.
Co ale potom, když máme opravdu malou zahrádku, na které se výše uváděné metody dost dobře nadají uplatnit? Pak je vhodné sáhnout do arzenálu takzvaných iluzí. Kdo z nás by je neznal… V zahradní tvorbě se však jedná o vizuální a vjemové pomůcky, které na základě optického klamu vytvářejí iluzi většího nebo vyššího prostoru. Klasickým příkladem je iluzivní malířství, při kterém se na stěnách vytvářejí perspektivní obrazy navozující dojem pokračujícího prostoru.
Přes zahradu do krajiny
Opakem pravidelných ploch je navazující terén, který majitelé vymodelovali do plynulých vln; vypadají jako by je vyhladil během tisíců let potok. Vstupujete do otevřeného údolí a míjíte další zajímavé místo: menší uzavřenou zahrádku obklopenou živým plotem z červeného buku.
Pověstná sbírka
Stále se něco děje
Josef Považan vystudoval střední školu v Německu a pak se přihlásil na Státní akademii ve Frankfurtu n. M. Pod vlivem otce, který byl malíř, ho zpočátku lákala čistá tvorba, a proto začal studovat sochařství u skvělého sochaře Petera Knappa. Dodnes na něj s úctou vzpomíná a patrně díky této osobnosti mu sochařina zůstala v krvi. Po studiích si ale uvědomil, že mu u tohoto oboru schází přímý ohlas konzumenta-zákazníka. Sochař, který vytvoří monumentální dílo pro veřejné prostory, se může jen v omezené míře dozvědět, jak na ně reagují lidé, jimž je vlastně určeno.
– studium na Státní akademii ve Frankfurtu nad Mohanem, design a sochařství u profesora Petera Knappa
Podle mého názoru musí architekt svého zákazníka natolik oslovit, že nebude docházet ke kompromisům, ale k souladu požadavků klienta a architekta. Většinou už při prvním rozhovoru zjistí obě strany, jestli spolupráce může či nemůže vzniknout. Naším cílem je vždy služba zákazníkovi – chceme mu pomoci, poradit mu a vést ho správným směrem k cíli. Nejdůležitější je přitom stoprocentní servis, což může v praxi znamenat, že se k němu vypravím třeba jen kvůli jedné židli nebo světlu. Na základě takového přístupu získá klient k architektovi důvěru, která je v tomto obchodním vztahu velmi důležitá, a je možné, že namísto jedné židle mu svěří mnohem rozsáhlejší úkol.
Klienti mají často dva problémy – vlastně spíš jeden či druhý. První spočívá v tom, že sledují nejrůznější časopisy zaměřené na bydlení a potom chtějí všechno, co se jim kde zalíbilo, zakomponovat do jednoho interiéru. Anebo přesně vědí, co chtějí, a nechtějí od své představy ustoupit ani o milimetr.
Podle mého názoru musí architekt postupovat citlivě tak, aby si zákazník ani nevšiml, že byl nějak ovlivněn. Je ale nutné mu ponechat prostor, protože při realizaci často vznikne zajímavé řešení, které je jeho nápadem. Když ho pak akceptuji, je klient o to víc spokojen.
Páteční návštěvníci Salonu budou mít od 16:00 možnost poslechnout si prezentaci staveb přímo z úst jejich autorů v rámci Mozaiky dřevostaveb. Své projekty představí architekti Ivan Jarina, Jakub Murla, Prodesi|Domesi, ARS ateliér a další studia.
Promítání krátkého filmu o horské stavbě
„V letošní diskuzi bych se rád věnoval aktuálnímu tématu aktivních a nulových domů a projektu Solar Decathlon. Beru to tak, že věci, které se dříve zdály pouze jakýmsi snem, jsou dnes skutečností,“ říká Ing. arch. Pavel Horák, hlavní organizátor Salonu dřevostaveb. „A to jak po stránce technologické, tak v rámci konkrétních projektů a událostí. Zajímá nás téma soběstačných budov a podmínek potřebných k jejich realizaci (legislativa, podpora státu, technologie). Co se změnilo, že podobných projektů přibývá? Je to tlak ze strany legislativy, klientů, nebo jen módní záležitost? Přitom však pasivní dům není zdaleka stále běžným standardem.“
