Tam, kde se potkávají Jizerské hory a Krkonoše, se před časem začal psát příběh jedné pozoruhodné dřevostavby. V malebné obci na úpatí hor, kde přeškrtnutá značka názvu obce otevírá prostor nekonečným lesům táhnoucím se až do Frýdlantského výběžku, našli svůj druhý domov vnímaví lidé, kteří mají rádi hory obecně a ty Jizerské především.

Na architekty Janu Fischerovou a Martina Chlandu se investoři obrátili s jasnou představou víkendového domu plně respektujícího daný prostor, krajinu, místo, tradici a především přírodu. K tomu, aby vznikla stavba ušitá jejich přáním a představám na míru, bylo nutné dokonalé vzájemné poznání a dlouhé hodiny rozhovorů, otázek a odpovědí. Hlavní hnací silou při plánování tohoto domu byl pocit volnosti, prostoru a čisté přírody, základní „duší“ domu se pak mělo stát jeho propojení s přírodou. „Jestliže je člověk schopen vnímat přírodu okolo sebe, najde nepřeberné množství inspirace a nápadů zcela zdarma,“ říká s pokorou majitel domu.

Dřevěná fasáda domu je upravena tradiční japonskou metodou opálení dřeva (shou -sugi -ban), která je šetrná k životnímu prostředí

Spojení tradice s modernou

Dům respektuje tradici místní zástavby a je postaven na pozemku bez oplocení. Volně z něj lze tedy vyjít i na výlet do okolní přírodyNa zakoupené parcele v mírném svahu kdysi stával dům, který díky péči státního podniku neměl za minulého režimu šanci přežít. Zničený dům se stodolou byl na začátku 90. let minulého století zbořen a z pozemku se stalo na dlouhá léta místo náletů, vysoké trávy, úložiště stavební sutě.

„Chtěli jsme navázat na bohatou historii tohoto regionu, na tradice a architekturu Jizerských hor, ale zároveň jsme si přáli postavit moderní horský dům,“ říká náš hostitel. „Před začátkem stavby jsme měli obavu, jak místní lidé přijmou vznikající moderní dřevostavbu, ale věřili jsme, že tradice i současný styl mohou existovat jako celek vedle sebe.“ Věřili také, že nová stavba obohatí rozmanitost této lokality a úpravou pozemku v přírodním stylu bez plotu vznikne další příjemný kout měnící se obce.

Architekty oslovili na doporučení známého a už od úvodní schůzky jim bylo jasné, že spolupráce s nimi bude fungovat. Hned jejich první návrh vycházel z tradiční architektury Jizerských hor – typické jsou pro ni vystupující průčelí (tzv. rizality), sedlová střecha, obklady z překládaných prken. Soudobým, funkčním a zároveň esteticky dominantním prvkem se stala pravidelně umístěná velká okna.

Pocitu lehkosti a vzdušnosti napomáhá otevření prostoru až do krovu a také vybělení obkladů ze smrkového dřeva pomocí vosku s bílým pigmentem

Dilema ohledně fasády

Kromě velkoformátových oken poutá pozornost také provětrávaná fasáda z opálených modřínových prken. „U dřevěné fasády jsme měli několik možností úpravy, jednou z nich bylo nechat dřevo přirozeně zestárnout, zešedivět,“ vzpomíná majitel domu.

Také se podívejte: Dům provoněný dřevem

„U tohoto řešení jsme se ale obávali, že pod okny a přesahy střechy získá časem dřevo jinou barvu. Další možností bylo opálení dřeva tradiční japonskou metodou (shou -sugi-ban) která je šetrná k životnímu prostředí. Tato metoda dřevo konzervuje a chrání. Míru opálení dřeva jsme s architekty hodně diskutovali – zda jen slabě, tak aby nevznikaly barevné kontrasty pod okny a převisy, anebo dřevo spálit úplně. Pak vlastně celý povrch dřeva zuhelnatí až do hloubky 2 až 3 mm. Architekt Martin Chlanda nám takovou realizaci ukazoval na fotografiích, v kombinaci s prosklenými plochami to vypadalo úžasně, ale nakonec rozhodlo, že v horských oblastech je přece jen větší problém s vlhkostí a s vodou, která stéká po fasádě. S ní by stékaly i černé stroužky. Nakonec jsme se tedy rozhodli pro slabší míru opálení. Po roce a půl už můžeme pozorovat mírný rozdíl v odstínu mezi jižní a severní fasádou, ale to není nic, s čím bychom nepočítali a co by nám vadilo,“ říká náš hostitel.

Téměř v každém koutě interiéru je vytvořeno místo vhodné k posezení se šálkem kávy, sklenkou vína či dobrou knihou a k rozjímání při pohledu do krajiny. Platí to i o navazující terase

Stvořeno pro relaxaci

Do domu se vstupuje přes chráněné zádveří v jednom z rizalitů, které je v horském prostředí jednoznačně nutností. V něm je umístěna lavice na přezouvání a vestavná skříň s pračkou.

V interiéru vás nejspíš ohromí množství světla a pocit vzdušnosti. Je to jednak díky otevření prostoru až do krovu, jednak zásluhou obkladů ze smrkového dřeva, vybělených a současně ochráněných před UV paprsky pomocí vosku s bílým pigmentem. A ten výhled! Teprve uvnitř doceníte, že velká okna tvoří vlastně zarámované obrazy krajiny. V interiéru najdete spoustu míst vhodných na posezení s knížkou, šálkem kávy či sklenkou vína a s nádherným výhledem do kraje. Celý prostor tak působí neuvěřitelně čistě, relaxačně, klidně a pohodově.

V patře je v jednom z rizalitů umístěn televizní kout, v tom druhém na opačné straně domu je postel s úložným prostorem

Hlavní obytný prostor je vybaven kuchyňskou linkou a jídelním stolem. V rizalitu s výhledem do údolí je umístěna vestavná sedačka, v těžišti místnosti je usazen otočný krb. Na tento prostor navazuje venkovní prkenná terasa, další skvělé místo na posezení s kávou a výhledem do kraje. V přízemí je ještě vkusně zařízená koupelna, chodba a velký pokoj pro hosty, rovněž otevřený až do krovu. Snížený strop je pouze v prostřední části mezi těmito místnostmi, nad ním se pak nachází 9 metrů dlouhé a 2,5 metru široké podkroví s ložnicí a televizním koutem. Vše, včetně dřevěného schodiště, je pečlivě propočítáno tak, abyste se nemuseli nikde ohýbat kvůli šikmým krovům a neměli pocit stísněnosti, a to ani při vyšší postavě (to bylo ostatně i jedno z hlavních zadání majitelů domu).

Nepřehlédněte: Atypická dřevostavba, která se rozpíná do tří stran

Galerie v patře je oddělena od hlavního prostoru pouze laťováním, které vytváří nevšední polosoukromou atmosféru. Stejné laťování tvoří i zábradlí schodištěZvlášť, a přece spolu

Zajímavým prvkem v domě je dřevěné laťování, které odděluje galerii v patře od hlavního obytného prostoru. Vytváří v patře soukromí, zároveň umožňuje členům rodiny společné sdílení času a aktivit v domě. V neposlední řadě plní i bezpečnostní funkci. Totéž laťování pak tvoří i zábradlí schodiště.

„Náš dům není veliký, je určen pro dva až tři lidi, a tomu odpovídá i jeho velikost,“ říká majitel a dodává: „Není umění postavit velký dům, ale je umění navrhnout dům tak, aby přesně odpovídal současným potřebám i plánům do budoucna. I proto je tak důležitá dokonalá komunikace s architekty, a to úplně o všem, i o tom, co se stavbou domu zdánlivě nesouvisí.“

Jednoduché technologie

Stejně chytře, a přitom jednoduše jako architektura domu je řešeno i jeho technologické zázemí. „Dům je napojen pouze na veřejnou kanalizaci a elektřinu. Vodu majitelé čerpají z vlastní studny,“ popisuje architektka Jana Fischerová. Dešťová voda se vsakuje na pozemku. Technologie pro čerpání a ohřev vody je umístěna v úložném prostoru nad koupelnou. Vytápění je elektrické akumulační podlahové. Díky tomu nebyl nutný elektrokotel, který by zabíral cenné místo. Topení i ohřev vody si mohou majitelé zapnout na dálku přes internet.

„Musím říct, že náš dům vznikl v příjemném souladu s architekty a už po krátké době se stal naším přirozeným druhým domovem,“ loučí se s námi spokojený investor.

Také koupelna v přízemí je vybavena nábytkem a obklady ze smrkové biodesky. Prostor prosvětlují i bílé obklady a velké zrcadlo

Text: Markéta Klocová
Foto: Jiří Hurt a Richard Lang

logo MessengerPoslat Messengerem