Domy s prosklenou fasádou se staly jedním z archetypů současné architektury. Stavba z italského Piemontu, kterou navrhl architekt Duilio Damilano, je plastická a překvapivá a má daleko do stereotypu prosklené krychle.

Horní podlaží přesahuje o více než 1,6 metru přes přízemí, příjemně jej stíní a kryje terasu se sezením. Podpory tvoří sloupy s nerezovým pláštěm. Večerní osvětlení ještě zvýrazňuje plastickou fasádu, jejíž prosklené plochy jsou v západní části zkoseny dovnitř domu. Interiér je vidět jako na dlani, zvláště vyniká jídelna se slavnými lustry od designéra Ingo Maurera.Hlavní devízou okrajové čtvrti italského města Cuneo je slunná poloha na úpatí horského pásma Piemontu, které přechází ve francouzské Alpy. Téměř ve všech obytných místnostech zaznívá jako ústřední „leitmotiv“ výhled na hory, který se stal základní inspirací pro návrh domu. Kompletně prosklená jižní stěna, odkrývající prakticky celý obytný prostor, potvrzuje výstižný název „útočiště bez tajemství“, jejž dal svému dílu sám autor.

Atypická hmota domu vznikla z kompromisu mezi podmínkami na příčně svažité parcele a záměrem plně otevřít interiér slunci a výhledům. Na pozemek vede přístup zdola, z jihovýchodní strany. V polozapuštěném suterénu je umístěn hlavní vstup, garáž, úložné prostory a technické zázemí. Hlavní obývací část domu, propojení s rekreační plochou zahrady, leží o podlaží výše. Společné prostory – knihovna, sezení a jídelna v jedné frontě, přiléhají k prosklené fasádě. Celá obývací zóna pak vrcholí velkou kuchyní, která má okno na východ a kontroluje vstup a vjezd na pozemek. Podle potřeby ji lze pomocí skleněné posuvné stěny buď propojit se společnou obývací zónou, nebo naopak oddělit.

Dlažba v přízemí, imitující leštěný mramor, bezbariérově přechází ven na krytou terasu, kde jsou položeny kamenné dlaždice a teakové dřevo. Velkoformátové prosklení na celou výšku místnosti si vyžádalo masivní dřevěné rámy oken, estetice interiéru to však vůbec nevadí.

Zadní zastíněná a intimní část přízemí, orientovaná na sever, slouží jako zóna pro hosty. V nejvyšším podlaží se nacházejí soukromé prostory majitelů domu – ložnice, koupelna, šatna a velká střešní terasa. I zde mohou využívat krásnou slunnou polohu, relaxaci v soukromí i úchvatné výhledy na horské štíty.

Ložnice majitelů domu je vybavena kruhovou postelí a pohovkou. Hlavní roli tu opět hraje světlo a výhledy ven.

Jejich dominantní úloze se podřizuje i vybavení celého interiéru. Hladké bílé stěny a podlahy, skleněné dveře a bílý nábytek vytvářejí neutrální prostředí plné světla, kde pohledům z okna „konkuruje“ pouze stěna v jídelně obložená přírodním kamenem. Do otevřeného volného prostoru architekti umístili jen několik výrazných solitérů, aby dodaly interiéru švih a barevný akcent.

Společný obývací prostor je zařízen poměrně střídmě, skoro celý v bílém. Majitelé domu tu pobývají ve společnosti slavných solitérů předních italských značek Edra (pohovka a křesla), B & B Italia (židle, jídelní stůl), Driade atd. Dominantní stěna s krbem je obložena imitací kamene s výraznou strukturou evokující blízkost vysokých hor.

Tvář nastavená slunci

Velké množství slunečných dnů v roce a celkově teplé klima, které v této části Piemontu panuje, dávají stavbě z betonových tvárnic výhodu energetické úspornosti. Sama konstrukce z betonových tvárnic má výbornou tepelněakumulační a izolační schopnost. K vytápění a ohřevu teplé vody slouží vakuové solární kolektory umístěné na střeše domu, vítaným přínosem je pasivní solární efekt velkorysých prosklených ploch. Prosklená jižní fasáda však není jen „výkladní skříní“ a pasivním zdrojem energie, ale také charakteristickým a originálním architektonickým prvkem domu. V obou podlažích je zčásti zkosena směrem dovnitř dispozice, interiér tedy ustupuje do pozadí tak, aby vznikla prostorná krytá terasa o hloubce až 2,5 metru. Zkosení v létě vytváří žádoucí stín a dodává architektuře plasticitu a dynamický ráz. Vyniká jak za slunečních dnů – v kontrastech odlesků a stínů – tak za večerního osvětlení. Přes zimu toto řešení naopak nebrání nízko postavenému slunci svítit do domu a příjemně jej vyhřívat.

Autor: Arch. Duilio Damilano (1961)

Vystudoval architekturu na univerzitě v Turíně, v r. 1990 si otevřel vlastní ateliér Damilano Studio Architects. Zabývá se navrhováním bytových, občanských a komerčních staveb, návrhy interiérů, experimentováním a výzkumem materiálů. V navrhování zohledňuje vztah mezi architekturou, místní kulturou, přírodou a urbanistickými aspekty. V roce 2013 byly práce studia v užším výběru na udělení prestižní mezinárodní ceny Miese van der Rohe.

Spolupráce: arch. Claudia Allinio

Kontakt: Damilanostudio.com

Text: Jitka Pálková, Foto: Andrea Martiradonna

logo MessengerPoslat Messengerem