Navštívili jsme zajímavý dům, který vznikl náročnou přestavbou sto padesát let starého žulového domu. Promyšlený architektonický koncept vychází vstříc požadavkům na přísné regulativy CHKO i na nejnáročnější kritéria současného bydlení.

Z původního domu byly po rozebrání vybrány ty nejhezčí žulové kvádry a použity na stavbu kamenné štítové předstěny, parapetů, podlahy ve stodole a opěrné zídky v terénuMajitel této výjimečné stavby pochází z Jizerských hor, kde prožil část života, ale ve vesnici, kde zmíněný dům stojí, nikdy předtím nebyl.

„Na to místo jsme narazili před šesti lety na základě inzerátu, kdy jsme pátrali po vhodné nemovitosti. Dům, kvůli kterému jsme tam tenkrát byli, se nám nelíbil, ale mně doslova učarovala obec jako taková. A když jsem uviděl v kopci ten náš budoucí dům, ke kterému nevedla ani silnice, řekl jsem si, kdo mohl postavit dům na tak blbém místě? Po dlouhých peripetiích se ukázalo, že objekt není vůbec na prodej, nicméně jsme dva roky přemlouvali majitele k prodeji, protože se nám to místo nakonec velmi zalíbilo. A nakonec se nám je podařilo přemluvit, a tak jsme dům koupili,“ vzpomíná majitel na okolnosti, za kterých dům objevil.

Rozhodla statika

Původní stavba prakticky neměla žádné základy a stála jen na mělkých žulových pasech, v podstatě na jílu. Vnitřní omítky byly „nacucané“ vodou jako houba a byly plesnivé. Dům byl značně staticky narušený a extrémně složitě izolovatelný. Když majitel povolal na místo dva statiky, jejich verdikt zněl, že se dům musí zbourat, protože je natolik narušený, že je neopravitelný.

„Když jsme otloukli omítku, zjistili jsme, že pod ní je samá žula. Kdybych chtěl zachovat žulový exteriér, museli bychom izolovat směrem dovnitř, což by ubralo místo v obytném prostoru. Tak jsme se rozhodli, že postavíme kopii původního domu, ale o metr vyšší, aby šlo obývat i podkroví, což předtím nebylo možné. A že se vrátíme do původního půdorysu, protože dům byl z jedné čtvrtiny zbořený. Prakticky jsme ho vystavěli znovu na původních základech,“ pokračuje majitel. „Od začátku bylo jasné, že dům budou projektovat architekti ze studia A1 Architects. Líbí se mi jejich styl, který se navíc absolutně hodí k architektonické interpretaci původního horského domu pro 21. století.“

V horní, půdní části stodoly, která je otevřená do lesa, lze spát pod širákem, aniž by na vás pršelo, dole je prostorný dřevník. S lesem dům propojuje lávka v úrovni podkroví

Žulová předstěna

Výrazným prvkem a reminiscencí na původní podobu domu je žulová předstěna o hmotnosti 36 tun, která byla postavena z původního materiálu z rozebraného domu. Žula byla rovněž použita na překlady a parapety. Předstěna má vzhledem ke své hmotnosti samostatné základy o metr a půl větší hloubce, které jsou armaturami a ocelovými lany v betonu provázány se základy dřevostavby. Toto technologicky i finančně náročné řešení zaručuje, že za sto let bude možné dřevostavbu zbourat a k žulové zdi postavit zcela nový dům.

Nepřehlédněte: Navštívili jsem moderní dům v podhůří Beskyd, který působí v typicky horské řídce roztroušené zástavbě zcela přirozeně

Terénní úpravy

Ještě než započala výstavba, bylo třeba zabezpečit svah a základy proti posunům. Nejprve bylo nutné vystavět opěrnou zeď ze žuly a zajistit odvodnění terénu. Nakonec bylo na pozemku postaveno 80 metrů skládaného suchého zdiva ze žuly o výšce 1,2 až 3,5 metru se sklonem 5° a za touto zdí je vybagrováno do stráně 1,5 metru široké lůžko z makadamu, v němž jsou ve dvou výškových úrovních umístěny odvodňovací roury.

V interiéru převládá dřevo, s výjimkou malého podílu sádrokartonu. Interiér do posledního detailu navrhli architekti z A1 architects

V horách natrvalo

V domě byly použity čtyři základní materiály, a to dřevo, žula, plech a překližka. Plech je vidět na střeše a kolem oken, překližka vévodí v interiéru. Původně byla stavba zamýšlena jako víkendové sídlo, ale dnes je to jinak. „Po dokončení domu jsem rychle zjistil, že v Praze už neumím žít. Že už se nechci budit uprostřed hluku tramvají a usínat u diskotéky z parníků na nábřeží. Moje srdce odešlo do hor, tak jsem ho následoval a odstěhoval se do nového domu natrvalo. Pochopil jsem, že tady chci vstávat a usínat. Dům i místo mají neuvěřitelnou atmosféru. Každý, kdo sem zavítá, si to zde zamiluje,“ svěřil se majitel.

Dispozice a interiér

Dům byl dostavěn na původní půdorys do původních rozměrů. Vznikl tak dvoupodlažní prostor o celkové ploše 2 x 70 metrů čtverečných. Je koncipován tak, aby rodiče, až zestárnou, nemuseli vůbec chodit do patra. Celý život se může odehrávat v přízemí, kde se nachází hlavní velká obytná místnost, která je rozdělena na část jídelní, část pracovní a část společenskou. Odtud se skrytými dveřmi vchází do ložnice, k níž náleží velkoryse pojatá koupelna. Nahoře jsou pokoje dětí, studovna s pracovnou a velká místnost uprostřed, které rodina říká lebedín. Zde si děti hrají, hrají se zde společenské hry, je tu houpací křeslo – je to místnost pro odpočinek.

Místnost pro společenské a herní aktivity všeho druhu nazývají obyvatelé domu příznačným názvem lebedín. Z této místnosti vedou dveře do dvou dětských pokojů

Podstatnou součástí domu je stodola, kterou majitelé znovu přistavěli na místě původní zbourané, a vrátili se tak do původního půdorysu. Má dvě části. Přízemí je kamenné, s žulovou stěnou a žulovou podlahou, zde se nachází „parádní“ sezení. Stodola umožňuje žít venku, i když prší, protože les začíná metr za zády, což je obrovská devíza. V horní, půdní části stodoly, která je otevřená do lesa, lze spát pod širákem, aniž by na vás pršelo. Zde je ještě v plánu postavit malou saunu. Stodola má široká, trvale otevřená vrata a celý objekt má působit tak, jak byl původně vymyšlen a postaven: v polovině domu žili lidé a ve druhé části hospodářská zvířata. „Při stavbě tohoto domu jsem se naučil, že když máte skvěle vymyšlený průnik interiéru a exteriéru, tak vnímáte prostor úplně jinak,“ říká majitel.

Jediné, co se z původního stavení podařilo zachránit, je dvě stě až dvě stě padesát let starý nadzemní žulový sklípek s klenbou. K němu je v podstatě přistavěno vše nové. Ve sklepě tak zůstala skrytá duše původního domu.

Také jsme navštívili: Pasivní dům v horách s charakterem venkovského stavení

Konstrukční detaily

Pohled z horního patra stodoly ukazuje, jak tenká vizuální bariéra odděluje tento prostor od okolního lesa. Zde si můžete chráněni před deštěm a větrem užívat horského vzduchuJde o lehkou dřevostavbu na betonových základech, s žulovou předstěnou na vlastním masivním základu. Dřevostavbu tvoří lehký, difuzně otevřený skelet ze systému od společnosti TFH. Ta podle výkresů architektů vyrobila na míru čtyři obvodové stěny, dvě štítové a jednu velkou příčku doprostřed. Zbytek už je truhlařina a minimální podíl sádrokartonu.

Stavba má parametry pasivního domu, ale záměrně nebyla stavěna jako pasivní dům, protože majitel podle svých slov není velký příznivec rekuperace a řízeného větrání.

Byť se jedná o dřevostavbu, z důvodu akustického komfortu a celkové pevnosti má dům litý betonový strop. Podkroví je otevřeno až ke krokvím, střecha je pokryta černým hliníkovým falcovaným plechem. Majitel si nechal poradit a nechal do střechy nainstalovat ještě jednu fólii, která odráží tepelné záření. Díky tomu je v domě i v pětatřicetistupňových vedrech velmi příjemné klima.

Nejlepší televize

„Žijeme tak, jak se na horách vždycky žilo, to znamená, že celé léto jsou všechna francouzská okna dokořán a vy volně přecházíte mezi zahradou a interiérem. A to je další podstatná věc pro dům. Okolí, zahrada a les, který začíná hned za opěrnou žulovou zdí, to je součást našeho obydlí. V obytné části najdete ohromné čtvercové neotvíratelné okno, které slouží místo televize. Dnes ráno jsem vstával v půl šesté a pozoroval dvě srnky, které stály metr od okna a pásly se na zahradě. A na to se chodí o víkendu dívat i moje děti a já tvrdím, že je to nejlepší televize na světě.“

Jedním z důležitých prvků koncepce domu je maximální propojenost s exteriérem. V popředí překližkový solitérní nábytek legendární značky Nils Holger Moormann

Vytápění a ohřev vody

Vzhledem k absenci jiných zdrojů energie v dané lokalitě je hlavním zdrojem tepla elektrický kotel o výkonu 8 kW, který vytápí podlahové topení v přízemí (kromě ložnice). Nahoru do patra je vyvedeno pět radiátorů. Skutečným tepelným srdcem domu je však těžká šamotová pec s betonovou stěrkou na povrchu. Postavil ji kamnář Tomáš Jířa a její tepelný výkon je spočítán na celý spodní prostor domu. O kvalitě pece svědčí skutečnost, že i v zimních měsících jsou dny, kdy se elektrický kotel vůbec nesepne, protože silně akumulační pec s přehledem udrží teplo v celém domě po celý den.

Náklady na elektřinu na celý provoz domácnosti pro čtyři osoby (ohřev vody v bojleru, svícení, vytápění a vaření) dosahují cca 30 000 Kč za rok. Největší podíl na tom má skladba stěn. V domě je příprava na tepelné čerpadlo, které by mělo v budoucnosti nahradit elektrický kotel. Majitel je přesvědčen, že se díky tomu dostane pod 20 000 Kč ročně.

Mohlo by se vám také líbit: Dům obklopený horami, který si s přírodou rozumí

Interiér

Překližka je materiál, který mají v oblibě architekti z A1 architects i pán domu. Najdeme ji v nejrůznějších formách v celém domě, například jako stěnu s knihovnou či lavici pro sezeníMajitel domu se mimo jiné zabývá dovozem a prodejem designového překližjového nábytku němeké firmy Nils Holger Moormann a tato láska k překližce se logicky odrazila i v interiéru jeho domu.

„Překližka je mi sympatická už od dětství. Potom jsem někdy v roce 2010 v magazínu Wallpaper zahlédl regál FNP, který navrhl Axel Kufus, a když jsem zjistil, že ten unikátní nábytek navrhuje a vyrábí Nils Holger Moormann jen 80 km od Mnichova, vyrazil jsem do Bavorska na úpatí Alp na výlet. Vrátil jsem se s regálem ELSE, a designu a filozofii značky Nils Holger Moormann jsem propadl navždy. Nakonec mě po osmi letech lidé od Moormanna oslovili s překvapivou zprávou, že jsem jejich největší privátní zákazník v Evropě. A zda se nechci stát jejich dealerem v České republice. To jsem s radostí přijal.“

„Už ve svém předchozím bytě jsem měl všechen nábytek z překližky, židle, skříně, postele. A v novém domě to není jinak, navíc architekti z ateliéru A1 architects s překližkou také rádi pracují, takže jsme si velmi rozuměli v tom, že oni z velké části navrhnou vybavení interiéru na míru z překližky a doplníme jej solitérními kusy z produkce Nils Holger Moormann.“

Zkušenosti pána domu

Dům je zcela unikátní a každý, kdo sem přijde, je zcela unesen tím, jak dobře se tam cítí. „Moje zadání architektům byl skromný luxus. Chtěl jsem, aby dům působil skromně a neokázale navenek, ale uvnitř aby byl naprosto precizně provedený, ať už v materiálech nebo v detailech. Zde jsem nechtěl dělat kompromisy. Navenek to na lidi působí jako hezká chalupa s kamennou stěnou – a takhle jsem si to přesně představoval. Kdokoliv pak vejde dovnitř, zůstane stát v údivu a říká, tak to je promyšlené a dotažené do posledního detailu. Myslím si, že tohle dotahování a domýšlení do sebemenších detailů je výsada A1 architects. Mnoho mých známých utratilo spoustu peněz za architekty a měli zvenku parádní dům, ale interiér si museli dodělat sami. A to je smutné.

Místo původně navrhované vany nechal majitel instalovat dvojité umyvadlo a sprchový kout. Tmavý obklad stěn a podlahy „prosvětluje“ sádrokarton a krovní kleštiny

Ateliér A1 architects jsme dva měsíce navštěvovali a oni se jen vyptávali. A pak předložili první studii a první půdorys a všechno dokonale sedělo, včetně světel a členění prostoru. Byla tam jen jedna nepatrná změna – odstranil jsem vanu z koupelny, protože se raději sprchujeme, a místo vany jsem tam dal dvě umyvadla pro děti. Architekti jen přesně vycházeli z toho, jak jako rodina žijeme. Toto by měla být povinnost pro architekta, ale jsem stoprocentně přesvědčen, že to bohužel běžné není.“

Text: Adam Krejčík | Foto: Jiří Hurt

logo MessengerPoslat Messengerem