Možná vás při pohledu na rodinný dům v Beskydech napadne, že „to se to staví, když se nemusí šetřit“, a budete mít pravdu. Stavebník dal ateliéru KOHL architekti tzv. volnou ruku. A po prohlídce domu lze jen říci, že se tento přístup hned několikrát vyplatil. Vznikl elegantní, originální a velmi přívětivý rodinný dům, ve kterém mohou pohodlně a ve smíru bydlet dvě generace. A navíc překvapivě úsporný.

Jde vlastně o celkem zajímavý přístup stavebníka. Liší se od drtivé většiny současných rodinných domů, kdy se zdůrazňuje především úspornost v každém ohledu. Posedlost úsporami pak někdy přináší pokřivené smýšlení, úspoře ustupují všechny ostatní parametry rodinného domu. Někdy se pak „pro samé úspory nedoplatíte“, ale to je celkem známá věc. Rodinné bydlení by mělo kromě pohodlí generovat také prostředí, které nás a naše děti po celý život ovlivňuje svou estetikou a atmosférou. Tyto aspekty mají mnohem hlubší a důležitější dopad na kladné mezilidské vztahy než jen vypjatá touha ušetřit, kde se dá. A to dům, který jsme navštívili, splňuje na 100 %. Ale pointou je právě fakt, že díky vyspělým technologiím je vzhledem k zastavěné ploše považován za velmi úsporný, a to nikoliv díky masivním zatepleným stěnám.

Kamenné pilíře dodávají rozlehlé stavbě příjemnou členitost a také přispívají k ochraně soukromí, před větrem a sluncem.

Začátek jako z povídky

Potřeba stavby rodinného domu nevznikla z bytové tísně. Čtyřčlenná rodina bydlela vzdušnou čarou zhruba kilometr daleko v podkrovním bytě s krásným výhledem a jednoho dne to přišlo a pán domu se rozhodl stavět. Výběr projektového studia probíhal podle domů, které se stavebníkům líbily, dalším požadavkem byl ateliér z bližšího okolí, aby nebylo nutné někam dojíždět. Volba padla na studio KOHL architekti, kde prvním na seznamu byl architekt Daniel Labuzík. Spolupráce vyústila ve studii, dřevěnou maketu a nakonec projekt a realizaci rodinného domu.

Jak již bylo naznačeno, architekt při návrhu dostal volnou ruku, a tak se například z uvažované šikmé střechy nakonec stala střecha plochá. Stavebník měl jen jeden, zato neoblomný požadavek: ani jeden schod, vše v jedné rovině. Důvodem bylo mimo jiné také poučení ze života prarodičů, jak takové překážky mohou znesnadňovat život.

Velký a komfortní

Tak, zjednodušeně řečeno, vznikal dům o rozloze necelých 700 m2, jehož součástí je zezadu velká garáž pro tři auta o rozloze 100 m2, technická místnost a vedle ní apartmán 2 + 1 o rozloze 90 m2 pro hosty nebo pro rodiče. Společný obývací prostor (včetně ložnice rodičů s vlastním zázemím) a dětská „zóna“ se dvěma pokoji, zázemím a domácí posilovnou a saunou jsou orientovány na jih do zahrady. Členitá jižní fronta domu je hodně prosklená, lemovaná terasami, některé jsou opatřeny pergolami.

Pokud jde o světla či stolařinu, návrhy a realizace vznikaly s firmami, se kterými architektonický ateliér dlouhodobě spolupracuje. Na stávající podobě výbavy interiéru se například výrazně podepsal Pavel Krčmář. Podobné to bylo i s vlastní realizací stavby, kterou na doporučení arch. Labuzíka provedla firma Fest Ostrava.

Interiér

Překvapení nad vzhledem domu nekončí ani v interiéru. Pozornost upoutá klidná a příjemná atmosféra, volba a splynutí neagresivních pastelových barevných odstínů, pocit útulnosti, přirozené členění velkých ploch a úžasná práce s tvary, světelnými tělesy a světelnými efekty stropů. Vzhledem k architektuře domu a módním trendům bychom mohli čekat, že narazíme na „chladný minimalismus“, ale majitel nemá rád studené barvy ani přílišné minimalizování, a tak byl interiér navržen podle jeho představ. Návrh vytvořil opět za KOHL architekti arch. Daniel Labuzík, je ostatně autorem studií nábytku a ostatních doplňků. Majitel, který jak sám říká, má se stavbami poměrně hluboké zkušenosti, neměl v tomto případě žádnou výhradu ani reklamaci. A to je v dnešním světě stavebního byznysu opravdu co říct. Na otázku, zda dům splnil očekávání majitele, zněla lakonická odpověď – „na 100 %“.

Pohled na kuchyňský box v mnohém z nás zanechá prvotní pocit, že je to jen takový „servírovací“ koutek. Pravda ale je, že jde o důmyslně vybavenou kuchyň, které rozhodně nic nechybí.

Vytápění a technologie

Vytápění celého domu zajišťuje podlahové teplovodní topení napojené na plynový kotel. Systém ovládá centrální inteligentní řídicí jednotka, která hlídá teploty ve všech místnostech a v létě reguluje i klimatizaci a venkovní stínění. Celková roční suma za plyn je tak vzhledem k velké vytápěné ploše překvapivě nízká. Podle slov majitele používají klimatizaci pouze v ložnicích a ve společných obývacích částech domu fungovala snad jednou, dvakrát. Zajímavostí je automaticky ovládané noční osvětlení domu, např. noční svítící cestičky pro děti na toaletu či k rodičům do ložnice apod. Jinými slovy, když se zhasne, neznamená to, že se přestává svítit.

Venkovní bazén je vytápěn solárními kolektory, k bazénu patří ještě vířivka s elektrickým ohřevem vody.

Inteligentní zahrada

K domu patří rozlehlá zahrada. Po realizaci stavby byly na vzniklé rovině položeny veškeré rozvody vody a elektřiny pro zavlažovací systém, na to pak přišla ornice a výsadba. Celá plocha je uměle automaticky zavlažovaná. Počítač je napojen na meteorologickou stanici a hlídá, zda pršelo nebo bude pršet, a podle těchto údajů reguluje zálivku. K závlaze slouží nádrž dešťové vody plněná svodem ze střechy.

Po obvodě a tam, kde se pozemek svažuje, se nachází výsadba stromů a keřů, aby plot byl maskován přirozenou cestou. Zahrada tak tvoří s elegantní architekturou domu velmi působivý celek.

Celá plocha zahrady o velikosti 3 500 m2 je zavlažována automaticky s využitím dešťové vody.  Je rozdělena na 9 sekcí a u každé lze nastavit individuální režim.

Slovo architekta Ing. arch. Daniela Labuzíka

Velmi mne zaujal exteriér domu. Jako by to bylo inspirováno Stonehenge? Přitom hlavní „tělo“ objektu je charakteristické pro styl pasivních domů. Přesto to vše nějak zapadá a funguje. Čím to je?

Požadavkem byla i kompletní bezbariérovost domu. Tzn. nemohli jsme jít do patra, což při této rozlehlosti domu diktuje jednu zásadní věc, kterou se snažíte eliminovat, a to dlouhé spojovací chodby a koridory, které vlastně zbytečně zvyšují podlahovou plochu a nejsou obytné. Když se pak dům roztahuje díky ploše do všech stran, pak jsou vždy problémy s pokoji, které jsou na sever, resp. neatraktivní do určitých výhledů. Takže i to bylo dosti limitní. Ta sloupová forma a forma pilířů je takovým projevem, který rád používám, který je mi vlastní. Cítím se v tom dobře a dům to při té velké formě poměrně rozmělní a změkčí. Snažím se vytvářet takové vnější prolnutí domu do exteriéru, do vnějšího prostředí, kdy pomocí pilířů, vysutých střech, případně rolovacích markýz, vytvářím vlastně takový obytný vnější prostor.

Zajímavá je fasáda – kámen versus velké bílé plochy. Ve výsledku vyniká obojí, a přitom vytváří pocit těžko uchopitelné rovnováhy. Čím byla diktována volba materiálu?

Ke kameni i dřevu, prostě k přírodním materiálům, mám kladný vztah. Je to vizuálně příjemné a napomáhá to hmotovému rozčlenění, které jsem udělal pomocí pilířů a střech. Kamenné prvky jsou zároveň i důrazem na bezúdržbovost domu. Kámen přirozeně stárne a nevadí mu čas. Tento efekt působí v kontrastu s bílou fasádou, vyexponovanou ještě mezi těmi pilíři, velmi efektně a zároveň přirozeně. V tomto případě se s těmito materiály výtvarně velmi dobře pracovalo.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Robert Žákovič

logo MessengerPoslat Messengerem