Vlastníte stodolu a nevíte, co s ní? Rozhodně ji neprodávejte, ale naopak pouvažujte o její přestavbě na trvalé bydlení, kde se po celý rok budete cítit jako na dovolené. Tak jako majitelé, kteří se rozhodli využít v konceptu nového rodinného domu i původní hospodářskou budovu. Stodoly jsou prostě v kurzu, a jak dokazuje i tento příklad, mají opravdu něco do sebe…

Pozemek v menší obci v Českém středohoří je vlastně ideální – v podstatě rovný, orientovaný v lince sever–jih, navíc v oblasti bez stavebních regulativů. Majitelé s žádostí o vytvoření návrhu nového domu oslovili architekty Pavla Grize a Patrika Zamazala z ateliéru MOLO architekti. Zadání bylo nekomplikované – navrhnout co nejmenší dům jednoduchých tvarů a propojit ho s již existující stodolou, to vše s minimálními možnými náklady. Od začátku byla ve hře dřevostavba s dřevěnou fasádou, která by dostatečně kontrastovala s původními kamennými budovami.

Slovo architekta

Z malého levného domku se vyklubala oblíbená destinace našich rodinných výletů. Z toho domu se nikomu nechce. Majitelé skvěle pokračují v minimalistickém zabydlování, takže hlavním motivem stále zůstává prosklený roh s výhledem do sadu.

Jako voda a oheň

Stejně jako dva výše uvedené živly, zdánlivě nesourodé objekty – starý kamenný a nový ze dřeva – propojili autoři návrhu v jeden. Původní stodolu s tradičním venkovským obdélníkovým půdorysem a sedlovou střechou, a novostavbu – také sice v jasně dané geometrické formě, nicméně nezpochybnitelně současnou. Výsledkem propojení předností obou je komfortní rodinné sídlo, které se obytnou částí velkoryse otevírá do přilehlého ovocného sadu.

Dominantou domu není, jak by se mohlo zdát, mohutná kamenná stodola, ale subtilní prosklený roh jídelny v lehké dřevěné přístavbě.

Z předchozí zástavby zůstaly na pozemku zachovány pouze stodola a malý zahradní domek, držící uliční frontu, který nyní slouží jako hostinský pokoj pro návštěvy. Stodola částečně slouží jako nevytápěný sklad a má i funkci kryté terasy, která je výchozím bodem do všech důležitých částí pozemku. Je nositelkou genia loci tohoto prostoru, propojuje se v ní atmosféra kamenného hospodářského stavení s moderní účelnou dřevostavbou. Jako by byla vzpomínkou na tradiční velké průjezdy ve stodolách, monumentální a vždy dostatečně prostorné pro povozy do vysoka naložené obilím či senem.

Kouzlo se prolíná s praktickou stránkou – krytá, do krovu otevřená terasa je přímo propojena s moderní kuchyní a zcela přirozeně je tak určena ke společnému letnímu stolování, posezení s přáteli, grilování a podobně.

Novostavba rodinného domu je přisazena ke stávající stodole. Ta nyní slouží jako krytá terasa propojená se zahradou a zároveň jako sklad venkovního nářadí.

Ve spojení s přírodou

Kuchyň je zcela přirozeně a nenásilně propojena s krytou terasou ve stodole. Stolování na čerstvém vzduchu je tedy možné v podstatě kdykoli.Dispozice domu odpovídá potřebám rodiny a orientaci stavby na pozemku. Klidová zóna s ložnicí a dětskými pokoji je orientována do východní části, do zahrady, kde je soukromí zajištěno kamennou stěnou další stodoly v sousedství.

Hlavní obytná místnost s kuchyní a jídelnou, v níž tráví rodina společné chvíle během dne, se zcela otevírá do ovocného sadu.

Prosklený roh s jídelním stolem vytváří dojem jakéhosi krytého závětří, chránícího před nepřízní počasí, které současně skýtá v jakoukoli denní dobu neopakované scenérie z venkovního prostoru.

Zmíněné velkoformátové bezrámové prosklení rohové části společné obytné místnosti je zásadním architektonickým prvkem prostoru, který udává styl vybavení interiéru a nenásilně propojuje vnitřní prostor se zahradou. Tuto spojitost umocňuje i bezbariérový přechod podlahy v interiéru do plochy venkovní lávky. Jednoduchost a lehkost v sobě nesou i zdánlivě průmyslově strohé regály a jídelní stůl z ocelové jeklové konstrukce a stavební překližky.

Možná nejkrásnější místo v domě. Jde sice o jídelnu, ale jíst není nezbytné. Stačí nechat se pouze unést výhledem a atmosférou. Bezrámové zasklení vytváří iluzi, že jste přímo v zahradě.

Barevné ladění stavby se odvíjí od hmoty stodoly – přírodní odstíny kamene ladí s tóny smrkového a modřínového dřeva. Výrazným, a také jediným barevným akcentem je cihlově červené přírodní lino na podlaze v kuchyni a koupelnách. Podlahovina o tloušťce dva milimetry s tmelenými spárami podtrhuje čistotu a jednoduchost celku.

Jednoduchý kubický tvar dřevostavby je posazen na mírně svažitý terén do sadu se vzrostlými stromy.

Autoři

MgA. Patrik Zamazal (1973)

Autorizovaný architekt. Vystudoval nábytkářství na střední uměleckoprůmyslové škole a architekturu na VŠUP v Praze, od roku 2000 se zabývá samostatnou architektonickou a projekční činností. Zaměřuje se na úspory energie ve stavebnictví, navrhování a realizaci dřevostaveb, věnuje se publikační a osvětové činnosti. V roce 2008 založil architektonickou kancelář MOLO architekti.

MgA. Pavel Griz (1981)

Autorizovaný architekt. Je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kde studoval architekturu v ateliérech architektura3 prof. ak. arch. Petra Keila a architektura2 prof. Ing. arch. Evy Jiřičné. Od roku 2006 spolupracuje v ateliéru MOLO architekti s MgA. Patrikem Zamazalem.

Kontakt: MOLO architekti

Text: Dana D. Daňková, Foto: Lukáš Žentel

logo MessengerPoslat Messengerem