Jak se postupně otepluje klima i u nás, stávají se stabilní teplota a ochrana před sluncem stejně aktuální jako ochrana před větrem či mrazem v zimě. Dům Un Patio, postavený v mexickém státě Youcatan, využívá tradiční prvky i moderní technologie a může být v tomto směru zajímavou inspirací.

Patio, vnitřní dvůr, má své kořeny již v době antiky, my jej známe především ze středověké Andalusie. Lví dvůr ve španělské Alhambře či Alcázar v Seville patří ke známým architektonickým skvostům. Ze všech stran obestavěný prostor s fontánkou, kašnou nebo studnou, s palmami a květinami tvořil osvěžující a chráněnou oázu klidu, kde členové rodiny odpočívali, společně stolovali nebo se bavili. Právě tento prvek se stal inspirací pro projekt rodinné vily, kterou navrhl architekt Arturo Carrillo Ponce.

Dutinové stěny patia nabízejí efektní hru světel a stínů jak při denním, tak při umělém osvětlení. V pozadí je vidět hmota druhého podlaží, kde jsou okna stíněna pevně instalovanými žaluziemi.

Klienti si pro stavbu domu vybrali pozemek lichoběžníkového tvaru v hustě zastavěném severním předměstí mexického města Mérida, sousedící na severozápadě s místní komunikací. Rodina, jejíž život je intenzivně spojen s uměním, toužila po klidném bydlení v každodenním kontaktu s uměleckými sbírkami. Právě tomuto účelu slouží centrální čtvercové patio se vzrostlým stromem a vodní plochou, po jehož obvodě vede chodba – galerie s obrazy a dalšími artefakty.

Toto otevřené, příjemně prosvětlené srdce domu je umístěno na rozhraní mezi vstupní partií, klidovou zónou a společným obývacím prostorem v zadní části pozemku. V bočních částech domu jsou situovány dvě komfortně vybavené ložnice (každá s vlastní šatnou a koupelnou) a velkorysé zázemí pro provoz domácnosti a hosty.

Společný obývací prostor je otevřený do druhého podlaží s galerií a knihovnou. Panoramatickou prosklenou stěnou přechází v krytou obytnou terasu s venkovní kuchyní a dále na travnatou zahradu se zapuštěným bazénem.

Prostorná krytá terasa tvoří předěl a zároveň pojítko mezi vnějším a vnitřní prostředím. Rodina velkou část roku pobývá zde, ve venkovním obýváku s letní kuchyní, jídelním stolem i sezením. Díky rafinovanému stínění dutinovou fasádou zde není ani přímé slunce, ani tma. V parných dnech horký vzduch stoupá vzhůru a posezení příjemně osvěžuje vlhký vzduch stoupající od bazénu.

Rafinovaná vnitřní pohoda

Společný obývací prostor je na rozdíl od zbytku domu dvoupodlažní, otevřené schodiště vede na galerii s knihovnou. Industriální výraz prostoru s přiznanými ocelovými nosníky a dalšími konstrukčními prvky zjemňuje tropické dřevo s krásnou přírodní strukturou, od pohledu příjemně měkká kožená sedačka a židle s textilním čalouněním.Hluboká dispozice zaujme přehledností a promyšlenou prací s denním světlem. To v rovnoměrné intenzitě vstupuje do celého interiéru, bez prudkých a nepříjemně oslňujících světelných kontrastů.

Architekti dosáhli tohoto efektu vyváženou kombinací masivních stěn, velkých, ale nikoliv zbytečně naddimenzovaných prosklených ploch a obvodového zdiva z dutinových betonových tvárnic. Ty jsou použity kolem patia a ve společném obývacím prostoru (ve druhém podlaží).

Dutiny tlumí prudké sluneční paprsky a propouštějí rozptýlené denní světlo, takže v interiéru nevznikají ani velké prudce osluněné plochy, ani hluboký temný stín a je dosaženo vyrovnané světelné i tepelné pohody a také trvalého přirozeného provětrání.

V období, kdy je slunce na obloze níže, je propustnost dutin pro sluneční paprsky vyšší, ve vrcholném létě naopak menší. Za chladného počasí lze dutinové plochy uzavřít vnitřní posuvnou skleněnou stěnou a zabránit ochlazování.

Na kuchyň navazuje speciální místnost pro sledování televize, rovněž propojená prosklenou stěnou se zahradou. Ve stěně a ve stropě mezi kuchyní a pokojem jsou zabudovány prosklené plochy s pevnými žaluziemi z kovových profilů, které fungují jako slunolamy.

Tradice v symbióze s budoucností

Příjemné atmosféry v celém domě je dosaženo také použitím přírodních materiálů – tropického dřeva, kamene a zejména speciálního ručně nanášeného štuku z bílého cementu a extraktu ze stromu chukum, který je endemickým druhem rostoucím pouze v oblasti Youcatán. Tuto techniku používali na svých stavbách již staří Mayové, vytváří vysoce trvanlivý a bezúdržbový povrch, který přirozeně reguluje teplotu a vlhkost a je schopen odolávat mechanickému poškození, horkému tropickému klimatu i vodě. Stavbě z betonu, skla a oceli dodává jedinečné fyzikální vlastnosti a dotek lidské ruky jí propůjčuje autentický ráz.

Vyvážená symbióza tradičních stavebních prvků a technik, jako je patio, perforované stěny (ty se objevují, stejně jako patio, v historické architektuře Španělska i islámských zemí) a ruční štukování, s moderními technologiemi a velkoformátovým prosklením vytvořila optimální podmínky jak pro život člověka se všemi nároky na moderní komfort, tak pro uchování krásy uměleckých předmětů.

Hluboká dispozice zaujme přehledností a promyšlenou prací s denním světlem.

Autor: Arturo Carrillo Ponce (1979)

Autor: Arturo Carrillo Ponce (1979)Mexický architekt, vystudoval na univerzitě v Méridě ve státě Yucatán. Získal odbornou praxi v několika ateliérech, v roce 2003 založil vlastní studio P11 Arquitectos. Domy Un Patio, Casa Experimental a Salvatierra 150 získaly řadu významných národních ocenění v architektonických soutěžích.

Studio P11 Arquitectos je společnost mladých architektů, která nejen usiluje o řešení každého projektu podle zadání klienta, ale zároveň se snaží o ideální návrh odpovídající unikátním podmínkám každého projektu.

Kontakt: p11.mx

Text: Jitka Pálková, Foto: Eduardo Calvo Santisbon

logo MessengerPoslat Messengerem