Rodinný dům měl být nejen příjemným místem pro život, zadáním byl od začátku také rozměrný skleník pro kaktusy. Jenže kam s ním, když si majitelé stavby přáli co nejhezčí výhledy do sadu a zároveň chtěli mít skleník co nejvíce po ruce? Lépe řečeno, ideálně suchou nohou.

První koncept stavby vznikal na poměrně malém pozemku. V průběhu navrhování se však investorům podařilo koupit sousední sad a plocha zahrady se tak ztrojnásobila.

„Když jsme začali připravovat projekt na větší parcele, zjistili jsme, že zhruba uprostřed už dříve nějaký dům stál, našli jsme tu zbytky staré zdi. Pro novostavbu tu vlastně bylo připraveno plato, které působilo naprosto přirozeně, jako by to místo bylo předem určené. Také tu nebyl žádný strom, mohli jsme tedy dům posadit mezi stromy, aniž bychom některý káceli. A velká okna jsme rozmístili na všechny strany, aby z nich byl výhled do té pěkné staré zahrady. Kromě severní fasády, kde není žádné,“ uvádí architekt David Kazický.

Dům s modřínovou fasádou chrání lehká střecha s velkými přesahy nad terasou – u průčelí je přesah střechy metr a půl, z boku tři metry. Ukázalo se, že pobyt na terase pod polykarbonátem je i v létě příjemný. Terasu majitelé využívají jako běžný komunikační prostor díky velkým posuvným oknům

Místo pro kaktusy

I když se stavební pozemek zvětšil, bylo stále těžké najít místo pro skleník. Architekt se nakonec rozhodl umístit jej do podkroví, pod střechu z polykarbonátových panelů. Měl pro to hned několik důvodů: nezkazil výhledy z oken, ušetřil stavební náklady a navíc využil zbytkové teplo z obytných interiérů. A kromě toho má pěstitel kaktusů skleník hezky pod jednou střechou…

„Návrh se investorům líbil, já jsem si nebyl jistý, jak dopadnou konstrukce krovu. Měli jsme ale štěstí na skvělého zámečníka, subtilní kovové konstrukce s táhly vyrobil přesně podle našich výkresů. Na místě se pak sešroubovaly jako stavebnice. Také statik je dobře vypočítal – když se podíváte pozorně, vidíte, že táhla nejsou úplně rovná. Jsou pružná, konstrukce se vypne jen ve chvíli, když na ni napadne sníh. Díky polykarbonátu pružná být může, kdyby to bylo sklo, všechny kovové prvky by byly dvakrát silnější. Sníh v Hořicích napadne často, ale na polykarbonátu s UV fólií se nikdy neudrží, hned sjede dolů. Víme, že polykarbonátové panely nestárnou do krásy, zatím jsou ale pěkné. Po pěti letech na nich nejsou patrné změny k horšímu,“ upřesňuje David Kazický.

V podkroví je pro kaktusy dost místa, nevznikl tu známý problém s šikminami. Stojany na květníky si udělal majitel domu sám z modřínového dřeva. Bíle natřené konstrukce s táhly mají jemné detaily, navíc jsou pružné. V průčelí u vchodu bylo místo polykarbonátu použito sklo, takže ze skleníku je vidět dolů na terasu. Přesah střechy přitom brání tomu, aby bylo do skleníku vidět zvenku

„Kaktusy dobře snáší extrémní rozdíly teplot, daří se jim tu lépe, než jsme čekali. Zvládají teploty mírně nad nulou i více než 30 °C v jednom dni. Tyto podmínky jsou v poušti běžné. Ve skleníku jsou sice radiátory, ale téměř vůbec se nevyužívají, většinou stačí zbytkové teplo ze spodní části domu. Kromě toho je tento prostor celoročně přirozeně větraný. Větrací otvory jsou z boku i v hřebenu střechy. Ovládají se mechanicky, ale vlastně jsou otevřené pořád, kromě zimních měsíců.“

Nepřehlédněte: Bungalov bez zbytečných překážek a s přírodou přímo v obýváku

Bez vstupní haly

Přímé kovové schodiště do skleníku rozehrálo jižní fasádu. Štít je prosklenýV domě není předsíň ani hala, které většinou považujeme za nezbytné. Místo toho mají všechny místnosti včetně koupelny přímý vstup na terasu. Od jara až do podzimu tak terasa slouží jako filtr mezi exteriérem a interiérem, chrání ji velký přesah lehké střechy. Z terasy se také vychází do skleníku po jednoramenném ocelovém schodišti.

„Uživatelé spontánně a svobodně používají všechna velká okna, kterými do domu vcházejí a vycházejí. Nemají problém ani s tím, že od listopadu do dubna je na zahradě bláto nebo sníh. Jsou vlastně daleko radikálnější, než jsme doufali. Tradiční tvar střechy jsme zvolili i kvůli tomu, že se novostavba nachází v CHKO. Možná si na stavebním úřadě nikdo nevšiml, z čeho bude vyrobená – na výkresech dům působil konzervativně, “ říká David Kazický.

Klienti si s architekty rozuměli v základní koncepci i v konstrukčním řešení stavby, ve výběru materiálů a dalších prvků. Nebáli se investovat do poměrně drahých oken a počkat si několik let na dokončení interiérů. Mohli tak vytvořit například pěknou pískovcovou stěnu. Kámen, tradiční pro tuto oblast Podkrkonoší, pochází z jejich staré stodoly. Musel se ale řezat, takže nakonec byl možná o něco dražší, než kdyby si koupili nový…

Klienti si s architekty rozuměli v základní koncepci, v konstrukčním řešení stavby i ve výběru materiálů. Nebáli se investovat do poměrně drahých oken a počkat si na dokončení interiérů. Stropy jsou dřevěné, na podlahách epoxidová stěrka. A v hlavní obytné místnosti pískovcová stěna, která dobře akumuluje teplo z kamen

Krabička s velkou čepicí

Základní hmotu stavby tedy tvoří poměrně skromná „krabička“ obložená modřínem a zastřešená polykarbonátovou střechou. Konstrukční prvky jsou v interiérech přiznané, například dřevěný strop a betonová podlaha. „Je to vlastně docela levný zděný dům s provětrávanou fasádou, zateplený minerální vatou. Pro vytápění slouží podlahové topení a kamna, komín je zabudovaný v pískovcové stěně, která má dobré akumulační vlastnosti. V kamnech se topí téměř výhradně. Díky tomu, že jsme vybrali kvalitní okna a zateplení, většinou to stačí, dům má velmi nízkou spotřebu elektrické energie,“ uzavírá architekt Kazický.

Zděný dům má provětrávanou fasádu, zateplený je minerální vatou. Pro vytápění slouží podlahové topení a kamna, komín je zabudovaný v pískovcové stěně. Díky tomu, že tu jsou kvalitní okna a zateplení, má stavba nízkou spotřebu elektrické energie

Text: Hana Vinšová | Foto: Jiří Hroník

Také jsme navštívili: Dům ve znamení levandule a kaktusů

logo MessengerPoslat Messengerem