Za svou kariéru jsem viděl opravdu velké množství rodinných domů, ale během reportáže na Vyškovsku musela moje zkušenost před dokonalou a dotaženou koncepcí doslova kapitulovat.

Majitelé domu původně bydleli v paneláku.„Příběh naší stavby započal tak, že jednoho dne přišel můj manžel, Slovák, domů a řekl: Treba nam dom!“ vysvětluje naše hostitelka. „Inspirovala nás vila Tugendhat, máme rádi funkcionalismus, ale ne ten předesignovaný. Máme rádi, když je architektura příjemná a přívětivá. A v tomto duchu byl náš dům postaven.“

Měli konkrétní představu a „jen“ hledali vhodný pozemek. Po dvou letech jej náhodou objevili v sympatické vesnici, kde jeden z místních obyvatel nabízel k prodeji několik parcel na poli. Dnes tu vzniká nová ulice.

Dominanta kraje

Výrazným prvkem, který spoludotváří příjemnou atmosféru celého okolí, je několik kilometrů vzdálený kostelík na porostlém pahorku. „Výhled na kostelík je velmi uklidňující a váže se k němu historka. Když jsme pozemek kupovali, kostelík byl večer nasvícen světly. Sotva jsme se nastěhovali, svítit přestal, protože osvětlení někdo ukradl. Tak jsme s manželem zorganizovali akci s cílem, aby kostelík zase svítil, vybrali jsme peníze a skupina sousedů nové osvětlení instalovala. Překvapilo nás, že církev ani obce nepřispěly ani korunou, navíc to vypadá, že budeme spolu se sousedy platit i provoz.“

Dominantním prvkem okolí je kostel sv. Martina na Liliové hoře. Pohled na tuto dominantu z terasy je oblíbenou kratochvílí, která na pozorujícího působí příjemným a uklidňujícím dojmem.Dvouleté ladění formy

Manželé měli jasno ohledně stylu, půdorysu a náplni domu, ale konkrétní tvar v této fázi zhmotnit nedokázali. Proto oslovili na doporučení architekta Valentu ze studia DRNH a nechali si vypracovat studii. „Práce na studii trvala přes dva roky, protože jsme chtěli mít promyšlený každý detail. Architekt dostal jasné zadání, že chceme světlý dům, ve kterém se od rána až do večera v hlavní místnosti bude točit slunce a který bude mít výhled, terasu a krásnou zahradu. Pro nás, lidi z paneláku, byla nejdůležitější zahrada a terasa.“

Jedním z požadavků majitelů bylo, aby byl dům nenápadný. Toho se architektovi podařilo dosáhnout sklonem střech, které jakoby kopírují terén, takže obrazně řečeno dům teče po svahu.

Přátelsky k okolí

Manželé od začátku plánovali stavbu na klíč a chtěli, aby projekt vyřešil nejenom stavbu, ale i zázemí včetně technických a praktických věcí a také zahradu. „I když jsme snili o vile Tugendhat, nechtěli jsme náš život uvěznit mezi vysokými zdmi. Od počátku jsme počítali s tím, že s místními lidmi budeme žít a komunikovat a staneme se plnohodnotnými občany vesnice. Náš dům sice není venkovský, ale nechtěli jsme ho izolovat už tím, jak ho postavíme,“ objasňuje paní domu záměr, ze kterého dům vzešel.

Dvůr a průjezd

Vila se neskrývá za žádným plotem ani zídkou, a i když není vidět na vchod, je přátelsky otevřená vůči ulici. Ze tří stran pozemek obklopuje obyčejné lehké pletivo, aby plot nebránil výhledu z terasy do dálky. Jako oddělující prvek slouží zahradní domek, na který architekt napojil stěnu sloužící k uskladnění dříví pro krb, popelnice, kůru k mulčování. Vznikl tak prostor, který je na vesnici vždycky třeba, ale v moderních domech se na to nemyslí.

„Jsem z vesnice, takže jsem požadovala dvůr. Architektovi jsem vysvětlila, že na dvoře se seká dřevo do krbu, připravujete si tu věci ze zahrady, umýváte si zablácené holínky. Další můj požadavek byl průjezd, který spojí zahradu s ulicí, aniž byste museli chodit přes dům. To zajišťuje branka ze zahrady přímo do ulice. Slouží k vykutálení popelnice, transportu sekačky, ale i k přijímání návštěv, které se tak dostanou snadno až na terasu. Všechny tyto detaily praktického života jsme tedy předem pečlivě promýšleli. Seděli jsme na poli a představovali si různé situace, aby byl dům nejenom vydesignovaný, ale funkční i pro každodenní život na vesnici.“

Na pravé straně pod hodinami je koutek vybavený restaurovaným nábytkem po prarodičích. Osvětlení zde obstarává rozptýlené světlo linoucí se z prosklení opatřeného pískovaným sklem.

Zákoutí plné vzpomínek

V hlavní obytné místnosti najdeme obraz, který vyšívala babička, i karetní stoleček a křesla z třicátých let. Pocházejí z pokoje dědečka, který v sobě uchovává vzpomínky na dětství paní domu. Cílem instalace této rodinné památky tedy bylo přenést příběh rodiny do novostavby a zprostředkovat ho pro další generace. Paní domu kvůli tomu musela v projektu prodloužit místnost o jeden metr.

Vlastní hlavou

Dispozice domu je výsledkem mravenčí práce paní domu, která je díky své profesi ekonoma zvyklá řešit věci samostatně. „Nechtěla jsem, aby mi někdo říkal, co se mi má líbit a jak má dům vypadat. Dům má být především domov. A vydesignovaný architektonický prostor podle mě není domovem. Proto jsme volili materiály jako rustikální dřevo, vnitřní krb, ale samozřejmě všechno je jednoduché, v duchu vily Tugendhat. Na druhé straně potřebuju mít kam uložit například suvenýry z dovolené.“

Díky důkladnému zateplení obálky, podlah a střechy 30cm minerální vaty se jedná o nízkoenergetický dům na hranici pasivních standardů, kterých ale nedosahuje, protože majitelé nechtěli rekuperaci. Přestože nebyla instalována, nejsou v domě žádné problémy s větráním, vlhkem, plísněmi. Z preventivních důvodů majitelé pořídili klimatizaci, vzhledem k avizovaným budoucím klimatickým změnám, ale zatím ji nebylo nutné použít.

V zadání pro architekta byl požadavek, že majitelé nechtějí v domě žádné chodby, žádné zbytečné prostory a prvky jen pro efekt. Vše má být jednoduché a praktické. „Nechtěli jsme se předvádět, ale žít. Rozměry mají být přiměřené, hlavní místnost nemusí být velká jako tělocvična, místnosti na spaní stačí menší. Vše má být v domě přiměřené a tak akorát, aby se zde dobře a příjemně žilo.“

Díky tepelnětechnickým vlastnostem oken s trojskly nepotřebuje dům zádveří. V interiéru jsou nainstalovány reverzní dveře, což přispělo k celkovému estetickému zklidnění prostoru chodby. Garáž je z důvodu úspory místa dimenzována pro jedno auto, další automobil stojí na zastřešeném parkovacím stání před vstupem do domu.

Kuchyňská část je od jídelní části oddělena dřevěným pultem, výrazným designovým prvkem jsou betonová svítidla zavěšená nad jídelním stolem.

Energetika domu

Díky důkladnému zateplení obálky, podlah a střechy 30cm minerální vaty se jedná o nízkoenergetický dům na hranici pasivních standardů, kterých ale nedosahuje, protože majitelé nechtěli rekuperaci. Přestože nebyla instalována, nejsou v domě žádné problémy s větráním, vlhkem, plísněmi. Z preventivních důvodů majitelé pořídili klimatizaci, vzhledem k avizovaným budoucím klimatickým změnám, ale zatím ji nebylo nutné použít.

Návrat ke kořenům

„Nejsme žádní ekologové, ale chceme se k přírodě chovat přátelsky. Nemáme žádné chytré technologie, automatické systémy, naší prioritou je tlačítko vypni a zapni. Ale instalovali jsme retenční nádrž 14 m3 napojenou na svod vody ze střech, která slouží pro zavlažování zahrady. Když dešťová voda dojde, přepne se systém na studnu. Při projektování jsme mysleli i na bezpečí a nezávislost, proto jsme požadovali sklep, studnu, možnost topit jinak než plynem a přípravu pro fotovoltaiku. Manžel nezapomněl ani na důkladné zabezpečení oken a dveří ani na tajnou nedobytnou místnost.“

Autoři studie: Atelier D. R. N. H.

Studii rozpracovali do prováděcích projektů projektanti firmy Prinex, s. r. o., která se potom stala i generálním dodavatelem stavby na klíč. Zástupci společnosti během celé stavby aktivně hledali praktická řešení, kladli velký důraz na detail provedení a pomáhali s výběrem materiálů.

Text: Adam Krejčík | Foto: Petr Adámek

logo MessengerPoslat Messengerem