Osoblažsko na severní Moravě je tradičně nejchudší oblast České republiky, bohem zapomenuté území pastvin, starých hospodářských stavení a stodol. A právě z principů a znaků této architektury vychází koncept nového rodinného domu.

Na velkém pozemku na okraji malé vesničky, obklopené romanticky zádumčivou, do kopců stoupající krajinou, stála rozpadající se budova bývalého hostince, bez charakteru a naděje na záchranu, a velká trouchnivějící dřevěná stodola. Na jejím místě, takřka přesně na jejím půdoryse, se majitelka rozhodla postavit nový dům. Po letech chátrání se z ruin „vyloupla" moderní architektura stejně zázračně jako královna plesu z umouněné Popelky.

V rytmu otevřené stodoly

Nový zděný dům ctí tradiční protáhlý obdélníkový tvar se sedlovou střechou, vzhledem k drsným zimám s velkým množstvím sněhu má krov masivnější dimenze a sklon staletími ověřený na domech v okolí. Podélná osa stavby směřuje od východu k západu, tímto směrem se také rozvíjí lineárně uspořádaná dispozice, podpořená dlážděným „vnitřním chodníkem".

V přízemí za sebou následují vstupní část s pokojem pro hosty a skladem, společný obytný prostor včetně kuchyně a jídelny, sociální a technické zázemí a relaxační prostor se saunou a bazénem. Z hlavního obytného prostoru vede otevřené schodiště na galerii do podkroví, kde se nacházejí ložnice a pokoj dcery. Funkci garáže plní venkovní automobilové stání na východní straně, kryté přesahujícím horním podlažím.

Masivní předstěny z pískovcových kvádrů

Dispoziční princip se navenek odráží v architektonickém výrazu. „Obytné prostory, otevřené vzhůru do krovu a v horizontálním směru prosklenými stěnami do exteriéru na severní i jižní stranu, se střídají s nízkými zděnými bloky zázemí, které zvenku kryjí masivní předstěny z pískovcových kvádrů," vysvětluje architekt Tomáš Bindr, autor návrhu.

„Okolní krajina volně prostupuje dovnitř, průchod domem je rytmizován střídáním vertikálních bohatě prosvětlených prostorů a uzavřených, nepřímo osvětlených servisních místností s nižšími stropy. Noc a den, komprese a dekomprese..." Prosklené plochy lze zastínit (a také zabezpečit před zvědavými pohledy a nezvanými hosty) posuvnými dřevěnými „stodolovými vraty", která se zasouvají do mezer mezi kamennými stěnami a obvodovými zdmi budovy. Podoba zděného domu se tak může měnit od zcela transparentní až po uzavřenou a kompaktní, která zajišťuje bezpečí a intimitu.

Geometrické tvary a přírodní materiály

Základní obrys i celkový design zděného domu lze charakterizovat jako tradiční ráz v moderní formě. Prim hrají jednoduché geometrické tvary a kvalitní trvanlivé přírodní materiály. V interiéru se rozehrává dialog teplých přírodních materiálů dřeva a pískovce s chladným ocelovým schodištěm, krbem a kuchyňskou linkou.

Architekt záměrně „odhaluje" konstrukční prvky a využívá je jako základ estetického jazyka (přiznané stropní trámy, kotevní prvky a železobetonové nadokenní překlady apod.), celý interiér se důsledně oprostil od jakýchkoliv neúčelných detailů či dekorativních prvků. Majitelka jej doplnila jednoduchým moderním nábytkem převážně české a slovenské výroby.

text: Jitka Pálková, foto: Jiří Vaněk

Poslat Messengerem

24.11.2010 | Navštívili jsme...