Funkcionalistické domy dnes obdivujeme jako unikátní výtvarná díla a snažíme se zachovat jejich krásu a hodnotu. Už dříve jsme vás v časopise Můj dům seznámili s rekonstrukcí Paličkovy vily v Praze na Babě od Marta Stama, které se ujal architekt Ladislav Lábus. O něco později pak na nedaleké Hanspaulce obnovil vilu Lídy Baarové. Dnes vám představujeme další, zcela odlišně pojatou rekonstrukci domu z první poloviny 20. století. Náhodný kolemjdoucí by asi ani nepoznal, že se dívá na starší vilu po obnově. Autory jsou Ladislav Lábus a Jitka Hofmeisterová.

Autoři projektu chtěli v co nejvyšší míře využít potenciálu zahrady jejím propojením s obytnými a relaxačními plochami v přístavbě. Jednoduché kovové schodiště a zábradlí mají tvarosloví typické pro tvorbu architekta Lábuse. Záměrně úzký je také výběr materiálů: cihly, dřevo, kov a velké prosklené plochyPůvodním záměrem autorů to ale nebylo, dost dlouho přemýšleli nad tím, jak stavbu pouze doplnit. Byli přesvědčeni, že by neměla ztratit svůj charakter.

„Ohleduplnost k podstatě poměrně skromné vily nás zaváděla. Nechtěli jsme měnit její výraz a charakter, s její lapidární substancí jsme ale trochu bojovali a teprve až později jsme došli k závěru, že naše představy musíme opustit. Bylo třeba zvětšit obytnou plochu, vyřešit přístupnost a tím i novou polohu garáže a vymyslet propojení obytných místností v přízemí se zahradou. Rozhodli jsme se tudíž pro razantnější postup, který přinesl nové architektonické řešení,“ uvádí architekt Lábus a upřesňuje: „Využili jsme toho, že původní dispozice byly centrálně komponované. Přístavbami u jižní a západní fasády jsme je rozšířili o další prostory.“

Na základě svých zkušeností už Ladislav Lábus věděl, co je čeká. Domy z tohoto období mají několik společných neduhů: poddimenzování vstupu, oddělenou kuchyň i obytné místnosti, které propojovaly jen chodby a schodiště. „V negativních atributech se funkcionalistické a stavitelské vily podobaly. Na projektu této rekonstrukce jsem si ale více uvědomil i rozdíl mezi nimi. Ty funkcionalistické byly většinou propojeny se zahradou, buď přímo z přízemí nebo přes terasu. Ty stavitelské zahradu obvykle přehlížejí, vůbec s ní nekomunikují, jsou s ní propojeny jen přes hlavní vstup z ulice, i když je suterén na straně zahrady na úrovni terénu.“

Pohled na dům od sousedů odhaluje rozsah přístaveb a teras. Kryté stání pro auto se nachází na místě dřívějšího vstupu s verandou. Výraz stavby je teď zcela jiný díky cihelné fasádě a pevným žaluziím v oknech. Její podobu výrazně ovlivnila také střešní nástavba – za atikou se skrývá šikmá střecha, která byla zvednuta tak, aby vznikl dostatečný prostor pro obytné podkroví

Také jsme navštívili: Velkorysá vila, která se vrací ke klasice

Výzva pro architekty

Terasy díky pilířům a pergolám a především díky svému prostorovému členění vytvářejí pobytová místa otevřená výhledům do zahrady, do blízkého okolí i na Pražský hrad. A zároveň komunikují s interiérem i mezi sebouMajitelé domu se před rekonstrukcí, po negativních reakcích památkářů na první studii, rozhodli uspořádat si malou architektonickou soutěž. Tímto způsobem získali několik návrhů. Dva z nich tak trochu opakovaly stavitelské principy z blízké kolonie Baba, jeden radikálně zabíral zahradu před domem a další neměl ambice zásadně měnit dům a zahradu, ale jen přidávat potřebné prostory.

To je oslovilo, nechtěli napodobovat staré mistry ani se tvářit, že k funkcionalistické výstavbě na Babě vlastně patří, i když s jistým zpožděním… Následovaly pak dlouhé týdny úvah, jak dál, které vedly k výraznější změně stavby. Zvažovala se poloha garáže, přestavba podkroví, důležité bylo dispoziční řešení včetně nových teras.

Nenápadný labyrint

„Pro naše rekonstrukce tohoto typu je charakteristické, že zachováváme prostorovou strukturu a tradiční uzavřenost původních místností, zároveň se však nové části stavby snažíme obohatit i o možnosti volnějšího dispozičního uspořádání, kdy se interiér více otevírá do zahrady a k výhledům. Uživatelé pak mají možnost využívat oba fenomény – tradiční uzavřenost i současnou otevřenost obytných prostor,“ říká architekt Lábus.

Ve vile v Matějské ulici autoři tyto principy využili také, v rekonstruovaných částech charakter místností ponechali. V přízemí, v prostorách ve vazbě na přístavbu, je ale uplatnili docela rafinovaně, použili oba principy – jídelna a obývací pokoj, které se nacházejí ve staré části domu, jsou s kuchyní a verandou vizuálně propojeny záměrně jen částečně. Prostorovou kontinuitu sledovali obdobně „nedůsledně“ také v nástavbě (půdní vestavbě), kde jsou ložnice, šatna, pracovna a prostorná lodžie také propojeny jen zčásti. Tímto způsobem dosáhli nečekaného kouzla, interiéry působí jako příjemně zabydlený a bezpečný labyrint, který se v určitých chvílích otevírá, jindy zase ne.

Srdcem domu je jídelna s krbem, propojená s terasou. Autoři se snažili zachovat prostorovou strukturu a tradiční uzavřenost místností, zároveň však stavbu obohatili i o možnosti volnějšího dispozičního uspořádání. Jídelna a obývací pokoj, které se nacházejí ve staré části domu, jsou s kuchyní a verandou vizuálně propojeny jen částečně. Interiéry tak působí jako příjemně zabydlený a bezpečný labyrint

Dotvoření kompozice domu

„Zvětšení rozsahu přístaveb si vyžádalo sjednocení fasád do celistvého tvaru, nakonec jsme se rozhodli pro přizdívku z režných cihel. Základní řešení fasád původní stavby přitom zůstalo v zásadě stejné. Kompozice původního domu, přístavby i nástavby byla založena na protikladu relativní uzavřenosti a otevřenosti podkroví i terasy. Charakteristické prvky, formující nástavby a přístavby, jsme záměrně opakovali. Základem byly pilíře, které nesou střechu podkroví, ale nacházejí se i ve spodní části u teras. Důležité pro nás bylo také řešení oken s pevnými dřevěnými okenicemi a pergol, které kompozici dotvářejí. Identita domu je nyní zcela jiná, má výtvarně výraznější formu,“ uzavírá Jitka Hofmeisterová.

Dřevěné pódium vzniklo v podkroví kvůli tomu, aby bylo na schodišti dost prostoru. Překvapivě se velmi dobře osvědčilo, skutečně slouží pro společné sledování filmů nebo koncertů

Text: Hana Vinšová | Foto: Tomáš Balej

logo MessengerPoslat Messengerem