Odstěhovat se za klidem a čerstvým vzduchem na venkov a dojíždět za prací do města je pro mnohé ideální model životního stylu. Architekti Jan a Ladislava Špačkovi zvolili opačný směr. Do zapadlé vesničky na vršku mezi malebným Benešovskem a zádumčivým Posázavím, kde můžete na silnici potkat srnky a zajíce za bílého dne, nejdříve přemístili svůj ateliér, pak i bydlení.
První zmínky o usedlosti, která se pyšní číslem popisným 1, se datují k r. 1620, pravděpodobně ale pochází z doby mnohem starší. V místě se našly pozůstatky středověkého hradiště a zemanské tvrze, na stěně v obývacím pokoji jsme pak mohli obdivovat další unikátní nález – historickou koňskou podkovu, kterou současní majitelé domu objevili při vyklízení haraburdí.
Znalci podle tvaru určili, že pochází z doby husitské. Ještě v 50. letech minulého století se zde hospodařilo, následovalo několik dekád chátrání a v osmdesátých letech částečná rekonstrukce. Nebýt náhody a nadšení manželů Špačkových, které vzbudil zdejší genius loci, zřejmě by mizení na smetišti dějin dál pokračovalo.
Rozlehlá zahrada a dostatek vnitřního prostoru
Uspořádání usedlosti se nevymyká tradicím české venkovské architektury, částečně jej ovlivnilo atypické umístění ve svahu. Za vraty se nejdříve vynoří mohutná stodola, jejíž štít ční kolmo na přístupovou cestu, za ní pak dvě rovnoběžně umístěná podélná stavení se sedlovými střechami – vpravo obytná část, vlevo bývalá hospodářská budova. Spolu se stodolou vytvářejí typickou sestavu o půdorysu ve tvaru písmene U s dvorem uprostřed.
Kromě neodolatelné polohy s výhledem do civilizací téměř nezasažené krajiny se architektům nabízela rozlehlá zahrada a dostatek vnitřního prostoru – lákavá šance k seberealizaci.
S rekonstrukcemi chalup měli manželé Špačkovi již určité zkušenosti, proto se nezalekli ani zdevastovaného stavu domu, ani džungle, která jej ze všech stran obklopovala. Zájemce o stará stavení často odradí souboj se záludným nepřítelem – vlhkostí zdiva, zde však nastala šťastná konstelace.
„Předkové umístili obytnou část tak prozíravě, že původní kamenné a smíšené zdivo nebylo vlhké ani při abnormálních deštích před pěti lety, přestože stěny jsou izolovány proti vlhkosti jen zvenku, bez podříznutí. Voda pod domem jednoduše stékala ze svahu. Ani staré krovy nejevily známky statických poruch,“ chválí si architekt a majitel domu v jednom.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Architektonický ateliér
„Nadčasový klid a pocit dokonalého splynutí s přírodou znamenaly prioritu, které jsme při rekonstrukci vše přizpůsobili,“ vysvětluje architekt Jan Špaček. „Rozhodli jsme se ponechat původní starou obytnou část bez zásadních dispozičních změn a jít cestou expanze na jih.“ Z bývalé světnice vznikla pracovna, přístupná z obývacího pokoje a také z exteriéru. Prosklenou přístavbou se rozšiřuje na jižní stranu, z jihu dům lemuje také nová krytá dřevěná terasa, která v létě přidává příjemnou obytnou plochu navíc.
Do podkroví byly vestavěny další místnosti s vlastním sociálním zázemím. V současné době je zde architektonický ateliér, v budoucnu bude tato část sloužit jako samostatná bytová jednotka. Hospodářská budova poskytla azyl pro technické zázemí, garáže, dílnu a úložné prostory, dvůr mezi staveními se proměnil v slunnou rekreační travnatou plochu, příjemně chráněnou před větrem i pohledy zvědavců.
„Díky konceptu postupného rozšíření se zatím všechny stavební práce včetně půdní vestavby odehrávaly zvenku, mimo původní obytnou část, takže jsme tu během rekonstrukce mohli celé léto bydlet bez větších omezení,“ chválí si architekt. „Další etapa, kdy zasáhneme do „starého“ bydlení, bude asi o hodně náročnější a chodu rodiny se dotkne mnohem víc.“
Patina představuje nenahraditelnou hodnotou
Součástí architektonického konceptu byla i snaha zachovat autentičnost, zachránit co nejvíce prvků staré stavby a ty nové přizpůsobit výběrem materiálů, barev a povrchů jejich charakteru. Patina, vytvořená během uplynulých desetiletí a staletí, představuje pro Jana Špačka nenahraditelnou hodnotou. „Tento svědek plynutí času a změn v čase je součástí estetického výrazu domu a dodává mu další, duchovní rozměr.“ Dubová prkna ze starých vrat s krásnými, věkem vybroušenými letokruhy, využil k obložení stropu.
V některých případech byla patina nově vytvořena, například malby na stěnách malíři nanášeli ručně metodou jemného tupování a dostříkávání. „Ruční práci se nic nevyrovná, výsledek působí na první pohled mnohem přirozeněji a tepleji než při použití současných sofistikovaných technologií,“ hodnotí majitel domu.
text: Jitka Pálková, foto: Ota Pajer
Technické údaje
Technické údaje |
|
|
Zastavěná plocha |
121 m² |
|
Užitná plocha |
162 m² |
|
Konstrukce |
původní zdivo kamenné a smíšené, dřevěné trámové stropy se záklopem, dřevěný krov, keramická tašková krytina, nová dřevěná eurookna, nové vnější omítky vápenocementové, nové vnitřní schodiště zděné s dřevěným obložením, nové venkovní terénní schodiště betonové |
|
Přístavba |
dřevěná rámová konstrukce ze smrkových hranolů, zasklení izolační dvojskla do dřevěných rámů, terasa vytvořena z fošen z tropického dřeva bangkirai |
|
Půdní vestavba |
obložení stěn a stropů ze sádrokartonu, izolace Orsil, střešní okna Velux, podlahy dubové fošny, lakované dveře do obložkových zárubní |
| Vytápění |
akumulační, elektrické přímotopy, krb |
Autor
Ing.arch. Jan Špaček (1947)
Autorizovaný architekt. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT Praha. Od r. 1978 samostatná architektonická činnost. Věnuje se převážně interiérové tvorbě a designu, ale také kompletnímu navrhování staveb veřejného i soukromého charakteru.
K významnějším realizacím patří Památník A. Dvořáka v zámku Vysoká, kožešnictví Liška v Železné ulici v Praze, Kavárna Slavia v Praze (s arch.Jiřím Špačkem), rodinné domy u Hamerského rybníka v Praze, interiéry Kolovratského paláce pro Senát ČR.
Kontakt
Studio Špaček
Petrské nám. 1, Praha 1
tel.: 602 392 597
www.studio-spacek.cz
