Vila, kde šumí řeka

Místo, kam vás zavedeme, má svůj půvab i historii. V blízkém sousedství stojí čtyři prvorepublikové vily architekta Jaroslava Fragnera, v pozadí šumí řeka Sázava. Malebný a tichý kout jako stvořený pro bydlení a odpočinek.

Právě toto místo si vybrala majitelka pro zděný dům, který respektuje prostředí, do něhož byl zasazen, a současně jej obohacuje. Spojením dvou oddělených zahrad určených původně k víkendovému pobytu a zbouráním starých dřevěných chat vznikl velkorysý prostor pro novostavbu.

„Máme zvířata a líbí se nám v tomhle místě, proto nás napadlo, že by bylo dobré tady trvale bydlet,“ říká majitelka domu paní Eva a dodává: „Na základě realizací jsem oslovila pana architekta Lábuse, protože mě zaujalo jeho cítění, vidění, výtvarné pojetí, jeho rukopis.“ Na první pohled je patrné, že dům, ač je prvotně určen k bydlení, evokuje spíše relaxaci, soustředění a tvořivost. „Máme rádi moderní architekturu, ale netoužili jsme po monstrózním velikém domě, chtěli jsme komfortní bydlení pro dva lidi s dostupnými službami a možností využívat tu úžasnou zeleň a přírodu, která nám lidem v poslední době tolik schází,“ říká paní Eva.

Krásné výhledy do zahrady i na okolní krajinu

Zděný jednopodlažní dům je orientován rovnoběžně s ulicí a situován v relativně volné zadní části pozemku. Tím je odcloněn od ulice, svým obyvatelům poskytuje krásné výhledy do zahrady i na okolní krajinu, a to vše bez nutnosti výraznějšího zásahu do vzrostlé zeleně. Protáhlý obdélníkový půdorys vychází z jednoduchého konstrukčního principu – kombinace příčného a podélného stěnového nosného systému.

Hmotu stavby jasně přiznávají pouze tři zadní obslužné bloky s šedou kletovanou cementovou omítkou, bohatě prosklená obytná část mezi jednotlivými stěnami je vzdušná, působí odhmotněným dojmem. Moderní architektonický výraz stavby završuje rovná střecha. „Územní plán naštěstí umožňoval navrhnout v bezprostředním sousedství Fragnerových domů z 30. let minulého století rovnou střechu, takže jsme neměli problémy s projednáním projektu,“ říká architekt Lábus. „Stěny, skříně, podlaha a strop nedrží společnou půdorysnou linii, navzájem se přesahují a vyčnívají, aby se uvolnila dispozice a vznikla dokonalá iluze propojení interiéru a exteriéru.“

Převažující horizontální členění

Základním požadavkem majitelky bylo, aby se veškerý provoz ve vile odehrával pouze v jednom podlaží. To bylo možné splnit díky tomu, že kromě obývací části měl mít dům jen dvě ložnice a minimální zázemí. Převažující horizontální členění umožňuje nenásilně a přirozeně zasadit stavbu do prostředí zahrady, v podstatě z kterékoliv obytné místnosti domu lze libovolně vycházet do zahrady. Vstupní dveře vedou do zádveří, které je současně šatnou. Nalevo vedle dveří je WC pro návštěvy, napravo malá domácí pracovna s výhledem do zahrady a do atria.

Obytnou část tvoří salon s krbem a posezením a jídelna, na niž navazuje přední jižní terasa a na severní straně chráněné atrium. „V létě, když je venku horko a jižní terasa je rozpálená, poskytuje atrium příjemnější klima. Místnost je možné posuvnými dveřmi úplně otevřít a cítíte se tu jako venku,“ zve k posezení paní Eva.

Dělící pilíře jako estetický prvek

Na jídelnu navazuje kuchyň, na přání majitelky částečně oddělená příčkou. Dělící stěny mezi jednotlivými dispozičními úseky vybíhají v různých délkách i ven na fasádu, dynamicky ji rytmizují a současně slouží jako jemný optický předěl. Naproti kuchyni přes chodbu se nachází technické zázemí a prádelna, za kuchyňskou částí následuje ložnicová část se šatnou a koupelnou.

V interiéru není žádný nábytek kromě sedací soupravy a jídelního stolu se židlemi. Ostatní kusy – úložné prostory a kuchyňská linka – jsou zakomponovány do většiny dělících pilířů. Ty jsou tedy prvkem nejen plně funkčním a praktickým, ale také vysoce estetickým. „Architektonický výraz vily, založený mimo jiné na jednoduchých detailech a přírodních materiálech, klade vysoké nároky na přesnost a kvalitu provedení. Barvy, tvary a světlo, případně jejich kombinace, hrají klíčovou roli. Sloučení zdí s nábytkem a volba materiálu podlahy přináší požadované zjednodušení a vyabstrahování stavby, rovněž pomáhá umocňovat pocit propojení vily se zahradou, vizuálně i provozně,“ upřesňuje architekt.

Podlaha z trachytu

Stěna s krbem a vestavěnými skříněmi je obložena patinující ocelí corten, na níž se působením atmosférických vlivů postupně vytvoří korozní vrstva, která již dále nereziví. Podlaha v této části domu je z trachytu, stejný materiál byl použit i na vnější pobytové plochy před západní stranou a v atriu. „Jednotné podlahy uvnitř i na terase a velké skleněné plochy umocňují pocit, že žijete trvale na zahradě. Dům má vlastně formu altánu,“ říká paní Eva.

Za architektonickou čistotu získala zděná jednopodlažní stavba ocenění v soutěži POROTHERM DŮM 2008.

text: Dana D. Daňková, foto: Ota Pajer

Technické údaje

Technické údaje
Dispozice	4 + 1
Zastavěná plocha	263 m²
Užitná plocha	212 m²
Konstrukce	obvodové zdi navrženy z tvárnic Porotherm 44 Si a Porotherm 36,5, vnitřní nosné stěny tvoří tvárnice Porotherm 24 P+D, příčky zděné z příčkovek Porotherm a plných cihel, stropy monolitické železobetonové, železobetonová konstrukce pergoly provedena z pohledového betonu
Povrch stěn	corten, kletované omítky, emailový nátěr, perský travertin, mozaika
Klempířské prvky	titanzinek
Okna	pevně zasklené plochy, otevíravé části – eurookna Thermostar
Vytápění	teplovodní podlahové topení, elektrokotel
Podlahy	trachyt, terazzo
Odhadovaná cena stavby	6 000 000 Kč

Autor

Prof. Ing. arch. Ladislav Lábus (1951)

Vystudoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT Praha, pracoval v Projektovém ústavu hlavního města Prahy. V současné době vede ateliér AA Lábus a působí jako profesor na Fakultě architektury ČVUT. Získal řadu prestižních ocenění za architekturu (například za vilu ve Vonoklasech, rekonstrukci paláce Langhans v Praze, dům s pečovatelskou službou v Českém Krumlově atd.)