Výplně stavebních otvorů

Z pohledu tepelněizolačního jsou okna stále tím nejslabším článkem obálky budovy. Z tohoto důvodu je vhodná již při návrhu optimalizace jejich velikosti, rozložení rámů – čím více rámu, tím více ztrát a méně zisků, orientace ke světovým stranám i jejich vnějšího stínění. Požadavky na stínění jsou jiné v létě a jiné v zimě a kvalitní architekt a energetický specialista si s tím ví rady. Kvalitní okna s trojskly v předsazené montáži by dnes již měla být standardem.

Pro zařazení do pasivního standardu musí stavba splnit přísné požadavky na potřebu energií a neprůvzdušnost obálky budovy. S tím souvisí i výměna starých oken za nová, která lépe izolují a dokonale těsní, což představuje nedílnou součást rekonstrukce domu na pasivní standard. Základním kritériem pro výběr nových oken jsou jejich tepelněizolační vlastnosti, které číselně definuje součinitel prostupu tepla oknem (U_w). „Při výběru konkrétního profilu je důležité věnovat pozornost tomu, zda je koeficient prostupu tepla udáván skutečně za celé okno. Někdy je uváděna hodnota prostupu tepla pouze zasklením (U_g), která vykazuje zpravidla opticky příznivější hodnoty, ale nebere v úvahu tepelněizolační vlastnosti samotného okenního profilu,“ vysvětluje Ing. Milena Tomčíková, ředitelka vývoje a produktů společnosti VEKRA.

Doporučená hodnota prostupu tepla oknem (U_w) by měla být stanovena v projektové dokumentaci v závislosti na požadavcích stavebníka a potřebách konkrétní stavby. „Zlepšení izolačních vlastností se běžně dosahuje pokovením skleněných tabulí. Zasklením pak přirozeně unikne méně tepla, ale současně do interiéru pronikne méně světla a tepla zvenčí. Aby se interiér zejména na jaře a na podzim dostatečně prohříval, používá se speciální, takzvané solární trojsklo, které propustí do interiéru více tepla. Proto je třeba hledat optimální kompromis,“ dodává Ing. Milena Tomčíková.