Díky člověku a volně se pasoucím stádům zvířat se postupně vyvíjela společenstva lučních květin, která potřebují otevřený prostor a pravidelné pokosení či spásání. Louky jsou tedy z velké části dílem člověka, protože bez jeho péče, kosení a hrabání nemohou být tak pestré a z většiny takových porostů by se časem stal les.