Řekne-li se dnes velkoformátová dlažba, představíme si rozměrné dlaždice, většinou betonové a pravidelně tvarované. Existuje však i jiná možnost, jak si vydláždit nějakou plochu nebo chodník. Nejlepší jsou přirozeně naštípané „placáky“ z kvalitních hornin. Chce to jen najít ten správný materiál.

Otázku, jak trvale zpevnit nějakou plochu, řeší lidská civilizace zřejmě již mnoho tisíciletí. Dodnes se zachovalo dláždění z dob starého Egypta, Mezopotámie nebo Říma. Princip dláždění je tedy velmi starý a je těžké v něm vymýšlet nějaké novoty. Za nové se dá snad považovat jen užití betonu, ale ani to není jisté…

Dláždit se dá prakticky téměř z každého tvrdého, houževnatého a trvanlivého materiálu (kámen, keramika, beton i dřevo – v suchém prostředí). Známe dlažbu z valounů, kamenných odseků, kostek i nejrůzněji tvarovaných plochých desek. Rozdíly spočívají v technologii a materiálech podkladových vrstev.

Tyto desky budou propojovat vchod do domu a okraj přístřešku pro auta. Zatím je tu provizorní štěrková plocha. Žula je vynikající a prakticky nezničitelný materiál, který při správném uložení vydrží „na věky“

Kvalita se počítá

Jak naplánovat způsob pokládky z kamenů, které váží i jednu tunu? Obkreslíte a vystřihnete si šablony z kartonů, se kterými si pak můžete hrátJelikož se v našich končinách buduje v prostředí velkých rozdílů teplot i vodních poměrů, je nutno pro každou stavbu vytvořit solidní základy, u domů do tzv. nezámrzné hloubky (80–120 cm). Pro malé a drobné stavby, jako jsou i zpevněné plochy, postačí mnohem méně: 30–40 cm. Pokud nevadí, že se bude plocha časem trochu pohybovat, můžeme ještě ubrat. Platí tu stejné pravidlo jako všude jinde: čím lépe – tím lépe.

Začínáme návrhem, kudy a v jakých hranicích a tvarech se bude zpevněná plocha nacházet. Následuje výkop do stanovené hloubky. Je dobré zjistit, zda je půda pod plánovanou plochou i dostatečně propustná. Na nepropustných těžkých a jílovitých substrátech by mohl vzniknout „bazén“, ze kterého by voda neměla kam odtéci či se vsáknout. V tom případě je třeba umožnit vsakování buď do větší hloubky, nebo do stran. Řešením je vsakovací jáma vyplněná drenážním materiálem pod zamýšlenou plochou nebo vedle ní. Nemá-li tato plocha pevný obrubník v betonové patce, lze předpokládat, že se voda zpod dlažby bez problémů vsákne do okolního terénu.

Řez plochou z kamenných desek

Pouštíme se do práce

Výkopové jámě se říká v odborné hantýrce „kufr“. Do něj navezte lomový štěk či drť v rozmezí (frakci) 0–32 mm. Nejlevnější a zcela dostačující je tzv. „prosejfka“, což je drcené lomové kamenivo – směs obsahující všechny velikosti. Tu rozprostřete a řádně utužte, nejlépe vibrační deskou, tzv. „žehličkou“.

Na ztužený podklad se pak nanáší polosuchý beton. Vždy jen pod jeden kámen, a teprve až je tento správně uložen, pokračujte dalším. Kameny větších rozměrů jsou již značně těžké, takže je nezbytné pracovat s pomocí nějakého stroje. Velmi dobře se k tomu účelu hodí i malý bagřík, který předtím vyhloubil i základ. Při tomto způsobu pokládky je běžné, že se rozdílně vysoké a ne zcela rovné kameny musí několikrát na beton položit a zase zvednout. Tímto způsobem – snižováním nebo zvyšováním vrstvy betonu upravujete konečnou výšku kamene a také tvarujete povrch tak, aby kámen přilnul k betonu na co největší ploše.

Betonové podklady pod kameny nepropojujte, každý kámen leží zvlášť na svém samostatném „bochníku“. Vzniklé spáry mezi kameny vysypte na závěr pískem nebo substrátem, ve kterém může růst tráva nebo i jiné vhodné rostliny. Jejich kořeny pak mohou dosáhnout až k podkladu, mohou do něj částečně prorůstat a čerpat vláhu ze spodnějších vrstev.

Než začnete umísťovat těžké kameny, vytvořte si podle nich lehké šablony z kartonu, které můžete snadno přesunout a s nimiž si můžete vyzkoušet nejrůznější varianty pokládkyKameny jsou položeny a začíná se upravovat okolíZáklad je dotvořen, teď už jen stačí vše zdokonalovat

Praktické rady

Výšku dlážděné plochy nastavte tak, aby co nejlépe zapadala do svého okolí. Přitom myslete na dvě věci:

  • Je praktické, když je plocha dlažby o kousek výš (1–2 cm) nad okolím, pak se na kameny nevymývá zemina nebo písek z okolí a zároveň se lépe zametají nebo omývají. Pokud je v sousedství trávník, příliš vysoká hrana by dělala problémy při sekání.
  • Samotná dlažba musí mít spád (2–5 %) na stranu, aby z ní odtékala voda tam, kde se může vsáknout nebo odtéci. Pro vyměření a kontrolu vám stačí dlouhá rovná lať, vodováha a svinovací metr.


Text, foto, kresba: Jiří Prouza

logo MessengerPoslat Messengerem