Pavel Šmelhaus: Promyšlené domy s nízkými účty za energie

Ing. arch. Pavel Šmelhaus, Atelier ARS 

Jak se staví domy s nadstandardními tepelně izolačními vlastnostmi? První z přestavovaných domů architekta Pavla Šmelhause má jako další benefit zajímavě řešené základy, respektive jen základové pasy a druhý, inspirovaný jiným oceněným domem architekta, disponuje odvětrávanou dřevěnou fasádou.

Obsah:

• • Stavba inspirovaná Antarktidou
  • Ekologičnost obkladových materiálů
  • Stropní sálavé vytápění
  • Podobné domy od jednoho architekta
  • Rodinný dům u Kladna postavený podle vzoru jiného domu téhož architekta

Přepis rozhovoru:

• Dobrý den, vážení přátelé, posluchači, diváci našeho Můj dům studia. Naším dalším hostem je inženýr, architekt Pavel Šmelhaus. Já Vás tady vítám.

Dobrý den.

• Pan architekt je autorem mnoha architektonických ocenění a my jsme vybrali dva domy, které byly publikovány u nás v časopise Můj dům. Oba ty domy mají společnou jednu věc, oba jsou obloženy dřevem. Tak jsem si říkal, že to je asi obklad, s kterým pracujete rád.

Tak obecně pracuji rád se dřevem a pokud ten dům nemůže být už konstrukčně ze dřeva, tak aspoň na té fasádě, že použijeme, tak mi to udělá radost a klientům to přináší nesporný užitek.

• První stavbou je dřevostavba inspirovaná Antarktidou, tak se jmenovala v našem časopise. Kde se ten název vzal? Proč zrovna Antarktidou?

Tak jednalo se o dřevostavbu, v tomto případě to tak bylo, a ta Antarktida se tam dostala celkem jednoduchým způsobem, protože firma, která ten dům měla stavět, tak v té době realizovala naši antarktickou stanici. A v podstatě v té antarktické stanici testovala nějaká složení, testovala ten svůj systém, který tam samozřejmě se osvědčil a když jsme my řešili ten náš dům, tak jsme se snažili, nebo já se o to vždycky snažil, aby ten dům měl nějaké nadstandardní tepelně izolační vlastnosti.

Snažil jsem se o to i v dobách, kdy to nebylo tak jako často ještě preferováno. A v době, kdy se u nás stavěly podstatně subtilnější konstrukce, tak my jsme s tím klientem se rozhodli pro ten samý systém a ty samé dimenze izolací, jaké se v té době použili v té Antarktidě. Takže opravdu ty domy mají stejná stavební jádra, tak je to vlastně na stejném principu a stejně dimenzované v obou těchto lokalitách.

• Ten dům se nachází na vyvýšeném pozemku v malé obci u Českého ráje. Ten pozemek má rozlohu 1600 m². Je tam krásný výhled na západu do údolí řeky. A navzdory tomu všemu jsem si všimnul, že ten pozemek je jakoby placka a zajímalo by mě z pohledu vás jako architekta, je složitější vytvořit koncept nějakého domu na placatému pozemku anebo je pro vás zajímavý, když se pracuje s nějakým terénním převýšením, nebo už je tam nějaká stávající vzrostlá zeleň. Co je zajímavější?

Tak ten pozemek je především pro toho klienta. Tak tento pozemek si klient vybral, protože bydlel v nedalekém městě a chtěl si na období zralého života a případně na důchod postavit něco, co bude podle jeho přání komfortní dům. Vybral si lokalitu, kde je poměrně hodně sluníčka, protože pocházel z Jablonce, který je v Údolí a tam je takový mlhavější počasí, takže se z tohoto prostředí chtěl dostat někam trošku víc na jih. A tento dům je u Českého ráje v oblasti obklopené sady. A podařilo se i v tomto relativně jako členitém terénu v jedné obci najít pozemek, který byl poměrně rovinatý.

A ten rovinatý pozemek má tu výhodu, že nemusíme řešit nějaké složité osazování do terénu. Když udělám rozsáhlejší dům, tak mi neúměrně nenarůstají třeba náklady na základy. A defacto ten plochý pozemek poskytuje jako větší variabilitu a méně omezení po té technické stránce. Na druhou stranu svažitý pozemek zase je taková větší výzva, aby se tam ten dům vhodně osadil, udělalo se nějaké vhodné ekonomické řešení těch založení, případně, aby i ten svah terénu se využil jak pro ten dům, tak i pro nějakou navazující zahradu. Takže každý pozemek má něco, pokud bych to měl zcela zjednodušit, tak na rovném pozemku se staví mnohem lépe, a proto jsou vyhledávány.

• A není to složitější v tom, že na tom rovném pozemku, abyste vytvořil nějaký zázemí nebo nějaký soukromí těch lidí, tak je to mnohem těžší, protože ta vzrostlá zeleň vám třeba pomůže nebo to terénní převýšení, není to složitější?

Samozřejmě má i ten plochý pozemek nějaké nevýhody. Pokud tento dům je přízemní a okolo vznikají nějaké patrové stavby, tak přece na tom pozemku jste jen tak, jako víc na očích, mají vás jako na dlani, ale tomu se dá právě pomoct nějakou tou vegetací. Ale i vhodným osazením toho domu, aby ten dům byl nějak excentricky osazen, aby na jedné straně pozemku vznikla nějaká rozsáhlejší zahrada a ty zbylé části jsou okrajovou zelení, která vytvoří nějakou izolační bariéru.

• V časopise bylo psáno, v souvislosti s tímto domem, že vy jste, ty majitele toho objektu, musel o své vizi přesvědčit, že oni měli jinou představu. Pamatujete si na to, co oni chtěli?

Chtěli. Samozřejmě klient přichází s nějakou představou, kterou buď někde viděl, nebo má svou vizi už dlouhé roky. A mnohdy se ukáže, že sice má nějakou myšlenku, co by se mu líbilo, ale defacto tu cestu k tomu si ještě nenašel. Takže v podstatě ta slepá ulička nebyla příliš dlouhá a brzo jsme se dostali k tomuto konceptu, kdy jsme okolo těch vnitřních místností, okolo toho jádra toho domu začali ty ostatní místnosti doplňovat, z čehož vznikla poměrně členitá stavba. Původně chtěli nějakou jednoduchou kompaktní stavbu, ale podařilo se mi je přesvědčit o tom, že je lepší preferovat nějaké vhodné uspořádání a ten vnější plášť tomu přizpůsobit.

• Je to postavený ze sendvičových panelů. Byl to materiál, se kterým už jste předtím měl zkušenost, nebo jste poprvé s ním pracoval?

Přímo s touto firmou jsem. To byla moje první zkušenost. To je vlastně sendvič, který je složen z OSB desek, mezi nimi je ještě izolace na bázi polystyrenu. Je to velice tuhá konstrukce, kompaktní, má velkou výhodu v tom, že se nemusí nějak pracně řešit parozábrany, protože ta konstrukce už má poměrně vysokou těsnost. Je tam vlastně vysoká přesnost i té výroby, tudíž ty panely se dělají všechny továrně a tudíž to, co si vymyslíme, potom do milimetru na té stavbě sedí. Takže tady ten systém se mi velice líbil. A defacto je to podobné systému, které se používají v zahraničí.

• Ten obklad té budovy je z kanadského cedru. To bylo zajímavé, že v tom časopisu je napsaná poznámka, že jste zvolil tento materiál oproti jiným exotickým, které se u nás používají. To mě hrozně překvapilo, protože si upřímně řečeno moc neumím představit, jaké exotické dřeviny se dají použít u nás v našich podmínkách jako na obložení domu.

Samozřejmě u všech majitelů dřevostaveb nebo stavebníků, kteří chtějí stavit dřevostavbu, je největší obavou to, jak to dřevo dlouhodobě vydrží. Mají mnoho zkušeností z různých chat, ze starých domů, že to dřevo přeci jen po letech nějakým způsobem degraduje, mění svoji barevnost a tak dále. A zase už vědí, že se sem dovážejí dřeviny třeba tropické, které se používají na obklady, fasád nebo hlavně na ty terasy, které mají mnohem vyšší odolnost, defacto vůbec nehnijí, dají se tam vlastně nechat bez nějaké údržby dlouhé roky. Nicméně, když se potom na to dřevo podíváme, tak na něm tu jeho exotickou strukturu vidíme. Není to ani dub, ani smrk, ani modřín.

Okamžitě poznáte, že to dřevo svojí barevností, texturou je něco naprosto odlišného. Kdežto ten cedr. Vlastně ty vlastnosti má podobné, ale je podobný našim jehličnatým dřevinám. Takže, když na první pohled z dálky laik vidí palubku z cedru nebo vidí palubku modřínovou, tak to prakticky nerozezná. Opravdu ta struktura toho dřeva je skoro stejná. A ještě, abych to uvedl na přesnou míru, říká se tomu kanadský cedr nebo červený cedr, ale nejedná se o cedr, jaký známe třeba ze Středomoří, ale je to vlastně túje plicata, nebo je túje, které máme běžně pro nás jako na živé ploty. Tak v Kanadě tyto stromy dosahují obrovských rozměrů a z nich se potom ty palubky vyrábějí.

• A to mi řekněte, to skutečně se vozí z Kanady sem, kde to teda jako po vodě přijde, po moři loď, která přiveze cedr a který se pak v Evropě obkládá.

Ano, je to tato, řeknu, dlouhá cesta toho dřeva, aby se k nám dostalo. Zase máme větší jistotu, že přece jenom v Kanadě ty lesy podléhají nějakému dozoru. Není to vlastně takové to těžení toho pralesa, které v nás vždycky vzbuzuje hrůzu, kterou vidíme občas v nějakých těch dokumentech o kácení deštných lesů. Takže v té Kanadě to lesní hospodářství pracuje nějakým udržitelnějším způsobem a tyto stromy se tam prostě těží a musí se to sem prostě přivézt. Běžně to tak je, že vlastně to dřevo, už nařezané, často už ve formě těch palubek, aby se nevozil materiál, který se tady potom opracovává, vlastně kompletně dováží z té
Kanady.

• Jaká je životnost nebo jak se s tím dál pracuje? Každých třeba pět let musíte udělat nový nátěr? A jaká je životnost toho kanadského cedru?

Tak ten kanadský cedr je takové specifické dřevo. Byť je poměrně měkké a lehké, snadno opracovatelné. Pak obsahuje v sobě takovou zvláštní pryskyřici, která vlastně to dřevo konzervuje, brání jeho plesnivění hnití, tudíž to dřevo i bez nátěrů v podstatě vydrží velice dlouho. Takže kdo chce ten vzhled nechat přirozenému stárnutí, pak u té túje to může udělat. U jiných dřev se tam musí ten nátěr třeba ochranný provést anebo se musíme smířit s tím, že to dřevo bude svoji barevnost měnit a pokud nám nevadí, že to dřevo časem bude šedé, šedočerné, což je přirozené, tak ho můžeme nechat bez údržby a nic se neděje. Jsou to doškové střechy, které vlastně vydrží. Pardon, řekl jsem doškové má to být šindel. Takže ty šindelové střechy ze dřeva vydrží desítky až stovky let a vlastně také stárnou nejsou nějak obnovovány. Jde akorát měnit tu svoji barevnost a strukturu povrchu.

• A povězte mi, kdybych byl nějakej hodně radikální stavař a nechtěl bych tam mít tu ekologickou stopu toho kanadského cedru, že se to dováží z Kanady a chtěl bych využít čistě materiály, které jsou u nás. Je tady vůbec dřevina, která by to splňovala? Třeba ten modřín na obklad?

To jste řekl velice dobře. Z těch našich dřevin, které se tady dají běžně těžit nebo se v našich lesích pěstují, tak ten modřín je optimální dřevo. Má poměrně vysokou hustotu, má vyšší obsah pryskyřic, má takovou už tmavší barevnost, tudíž to tmavnutí tam už není zase tolik poznat. Takže z těch dřev, co u nás jsou, tak ten modřín se dá použít jako nejlepší. Jinak třeba když se mluvil o těch střechách, tak tam se používá dřevo jedlové, které má rovnou strukturu a má také vysokou odolnost. Nicméně to jedlové dřevo je mnohem vzácnější než ten modřín.

• Ale vy preferujete kanadský cedr. Který není cedrem, ale je to tu.

Já to, nepreferuju, tady se to u těch dvou vašich domů zrovna tak náhodou sešlo pěkně. Ale pokud se s těmi klienty mám možnost bavit a oni se mohou seznámit s tím jaké jsou vlastně vlastnosti těch dřev, jaké nároky na tu údržbu jsou, jakou mají představu o tom výsledném vzhledu, tak třeba se pro ten cedr zvolí. Já nakonec nejsem ten, kdo dělá to finální rozhodnutí, musí se nakonec rozhodnout ten klient.

• Máte představu, jak se změnila cena toho materiálu třeba v důsledku post covidovém období nebo, řekněme, celosvětové inflace?

To přesně nevím. Pokud vezmu ten vývoj trošku zpátky, tak ve chvíli, kdy začal ten covid, tak tím, že se utlumily různé činnosti, tak toho materiálu byl trošku přebytek, ty ceny mírně poklesly, počet, ta stavební výroba také se trošku zpomalila, potom přišel nějaký rozběh, zase ten stavební se obnovil, takže teď všechny ty ceny, předpokládám, teď jsem nezjišťoval aktuální ceny, i u tohoto asi povyskočily, spíš to odhaduju z toho, že když něco poptáváme, tak ta garance té ceny není v řádech týdnů, ale třeba jenom dnů, kdy nám tu dodávku jsou za nějaké peníze schopní ty dovozci garantovat. Dřív to byla třeba nabídka, která měla platnost měsíc, dva, teď je to otázka, týdne dvou maximálně a pak se ta cena mění. Takže tam asi nějaká dynamika v té ceně určitě také se objevuje.

• A jak je to třeba u vás jako u architekta? Preferujete nějaký určitý druh třeba obkladového materiálu, který nabízíte klientům, anebo je to vždycky opravdu dům od domů podle toho, jaká je povaha, charakter, co ty lidi chtějí, nebo je něco, co opravdu máte hodně rád?

Tak to dřevo mám rád, ale samozřejmě jsou klienti, které se mi nedaří přesvědčit tomu, že se mají smířit s těmi vlastnostmi toho dřeva nebo mají zcela odlišnou představu o tom vzhledu té stavby. Takže nelze to jako paušalizovat, že vlastně každý dům ode mě musí být obložen dřevem, není to tak. Každý dům ode mě musí se jeho klientům líbit, musí jim vyhovovat po té stránce, jak vzhledové, tak těch nároků na údržbu. A musíme se vejít do nějaké ceny.

• Vy jste tohoto klienta nejdřív přesvědčoval o tom, že použijete trošku jiný materiál konstrukční, a pak jste je přesvědčil ještě po druhý. Vy jste jim nabízel rekuperační jednotku s nucenou výměnou vzduchu. Oni to nechtěli. Byly tam ještě ty staré předsudky, které dneska už jsou poskromnu, jakože ne rekuperace?

Samozřejmě technické vybavení toho domu a používání technologií vyžaduje aktivní účast uživatelů, majitelů toho domu. A pokud někdo má opravdu představu o tom, že ten dům chce mít celoročně co nejvíc otevřený, že chce větrat v zimě, v létě, že na to je zvyklý, že mu to tak vyhovuje, tak v tu chvíli i ta rekuperace vlastně ztrácí smysl. Ta rekuperace funguje dobře ve chvíli, kdy ten klient je ochoten přistoupit na to, že ten dům musí uzavřít, aby ten uzavřený cyklus té rekuperace dobře fungoval. A tento dům, jak jste říkal, tak na takovém pěkném vyvýšeném místě na obytný prostor navazují nějaké rozsáhlejší zastřešené terasy, kde se vlastně 6 měsíců v roce odehrává život té rodiny a ten dům defacto zůstává otevřen.

Takže v tuto chvíli ta rekuperace tam úplně ztrácí smysl, a to zimní v období, zase klienti byli zvyklí víc cestovat a podobně, takže kolikrát ani přes tu zimu v tom době by nebyli tak často, takže to období, kdy by ta rekuperace měla nějaký energetický přínos, by byla třeba v řádech týdnu, maximálně nějakých dvou měsíců. A navíc nechtěli mít žádnou složitou technologii, protože i ta rekuperace, ty rozvody vzduchotechnické, vyžadují nějakou údržbu a někdo si pořizuje dům, přesně jako tyto manžele, aby měli pohodlnější dům na starší a méně aktivní část svého života a nechtějí strávit aktivní život tím, že budou muset čistit vzduchovody ve svém domečku.

• Oni se nakonec rozhodli pro stropní elektrické vytápění. Prosím vás, vysvětlete mi to. Já, když vezmu čistě fyziku ze základní školy, tak teplo stoupá vzhůru. Jak se podaří tomu teplu, který vyrábí panely nahoře, dostat dolů?

To si pamatujete z fyziky úplně dobře a musím to těm klientům vysvětlovat poměrně dost často. Teplo, konvekcí stoupá nahoru. Ale známe všichni sluníčko, a to na nás svítí shora a je nám příjemné. Takže ten topnej panel funguje na podobném principu, že celoplošně toto infračervené teplo na nás září. Takže v tu chvíli klidně funguje i shora dolů. Funguje to dobře i v tomto domě, kde jsou v té části obývacího pokoje stropy přes 4 metry vysoké, tak i v tomto prostoru to teplo se podaří příjemně distribuovat v celém tom domě.

Ale když je opravdu velká zima, a to zase musím říct, aby to všichni slyšeli a nedělali si o tom nějaké iluze, že to je zázrak techniky, když máte třeba chladnější den, tak vlastně pocítíte, že v té místnosti je příjemně teplo a když si sednete ke stolu, dáte nohy pod stůl, tak najednou cítíte, že pod tím stolem je paradoxně chladněji, protože tam to stropní teplo tolik jako nezasahuje. A pokud tam instalujeme tyto stropní panely, tak je zase důležité, jak fungují ty ostatní části stavby.

Jednak, jak je podlaha dobře izolovaná, ale především to, z jakého je materiálu. Takže pokud tam máte na podlaze dřevo, které není studené, které je samo o sobě příjemné, tak vlastně tam ta tepelná pohoda je dobrá. Pokud by tam byla nevytápěná dlažba, která vás bude od nohou studit, tak by v té místnosti mohlo být opravdu nepříjemně. Takže pokud se to zkombinuje s dalšími prvky, tak toto stropní sálavé topení je velice komfortní.

• A musel jste třeba počítat, když jste věděl o tom, že tam bude právě toto stropní sálavé vytápění, třeba ještě tlustší izolací v té podlaze, než byste normálně uvažoval, nebo to už na to nemělo vliv?

Tak tento dům měl ještě takovou jednu specifiku, která vlastně se příliš u nás nepoužívá, ale třeba v tom zahraničí. Vlastně na té antarktické stanici je použitá a ten dům není založen na základové desce z betonu, ale jsou tam pouze takové štíhlé betonové pasy, přes které už je vlastně jeho dřevěná konstrukce. Tudíž ten strop nebo ta podlaha má konstrukci stropu, jsou tam poměrně vysoké nosníky, kam se vejde poměrně dost izolace a pod tím je provětrávaný prostor. Takže ta podlaha tady v tom případě i z těch technických důvodů má nějakou svoji dimenzi izolace a ta bohatě stačí pro ten ekonomický a příjemný provoz domu.

• Takže žádný podlahové vytápění už nebylo potřeba?

Není to potřeba vlastně a defacto by to bylo i v rozporu s tím, že tam na podlaze jsme chtěli mít dřevěné podlahy a s nimi kombinovat to podlahové topení technicky možné je, ale není to ta nejefektivnější cesta.

• Tak toto byla dřevostavba ve stylu Antarktidy. Další barák je zajímavý v tom, že manželé, kteří vás oslovili, se dlouho, oni jsou oba stavební inženýři, a strašně dlouho se nemohli rozhodnout, jaký dům chtějí. Pak viděli váš dům, za který jste dostal v roce 2006 cenu soutěž Dům roku v Ruzyni a ten se jim natolik líbil, že chtěli udělat podobný. A teď se zeptám, budu se snažit zeptat, aby to nevypadalo hloupě, ale řekněte mi, jak to je pro architekta. Když za nim někdo přijde a řekne, vy jste tady udělal krásnej dům, chci ho stejnej, je to benefit, že vy pak můžete podle jednoho vzorového domu vyrábět mnoho dalších podobných domů? Anebo si kladete otázku, jestli sám sebe nevykrádáte?

Já bych sebe klidně docela rád vykrádal, ušetřil si spoustu práce. Ale každý pozemek je jiný a každý ten investor je jiný a to, že se někomu líbí zvenku nějaký dům, vůbec neznamená, že takový dům se hodí pro jejich konkrétní parcelu a třeba jejich požadavky. Ale jsou tam nějaké výrazové prvky té architektury viz. tady, že to bylo nějaké takové vyšší zděné přízemí, nějaká dřevem obložená patrová část, nějaká střecha v mírnějším sklonu, valbová bez štítu.

Takže vlastně uplatňovat nějaké takovéto architektonické prvky, které někoho zaujmou na zcela jiné stavbě, pro jiné lidi na jiném místě je vlastně pro mě nějaké vodítko, kam vím, že má ten výsledný výraz domu dospět, ale musí především splnit všechny ty nároky, které na to klade jednak ten pozemek a jednak vlastně to zadání těch klientů.

• Takže vám to udělalo radost, když přišli a řekli, my už jsme něco takového u vás viděli, chtěli bychom něco podobného. To je důkaz toho, že jste tu práci odvedl dobře.

Obecně jsem rád, když stavby, které dělám, se někomu líbí, ale prvořadé, aby se líbili tomu, kdo v nich musí bydlet. Takže pokud jsou klienti spokojení, tak je to dobře. A pokud ten dům se ještě někomu líbí a inspiruje ho, tak to beru také jako pozitivní zprávu.

• A teď mi řekněte, já jsem ho úplně hned nenašel. Liší se potom ty výsledné tvary jako pro vás? Jako v tom výsledném tvaru liší se?

Jsou zcela odlišné ty domy. Ten jeden dům má defacto, abych se nespletl, vlastně i obytné podzemní podlaží, protože byl v prudším svahu než ten první. Je podsklepený jeden celý, druhý jenom z části jsou tam takovéto rozdíly, které jsou na první pohled patrné, ale mají nějaké vnější, architektonicky podobné prvky, které se opakují. Takže kdybyste je viděl z dálky nafocené, tak vám budou možná v té siluetě připadat stejné. Když přijdete blíž, tak zjistíte, v čem všem se od sebe ty domy odlišují.

• Dům, o kterém my si tady povídáme, je u Kladna a já tady jenom k tomu krátce řeknu, že je to zděný dům s železobetonovými monolitickými stropy, částečně kontaktním a částečně provětrávaným zateplovacím systémem. To se bavíme o tom cedrovým obkladu, který mohl být asi podobný jako u té dřevostavby po vzoru Antarktidy. To, co je zajímavé na tomto pozemku, je, že stavebníci si přáli zachovat vzrostlé stromy. To je asi vždycky obrovský benefit, když tam jsou vzrostlý stromy na parcele.

Tak to každopádně. Bohužel těch parcel, kde ty stromy vzrostlé jsou, je poměrně málo. Spíš vidím jako smutné, že při velikosti současných parcel a velikostech domů na nich, tak už tam pro nějaké velké stromy to místo nezbývá. Takže to, že bychom se dočkali toho, že tyto lokality těch domků nějak hezky zarostou a budou v krajině působit jako nějaká vesnička, kde vidíte náves a na ní jsou obrovský stromy nebo vidíte pásy jako zahrad okolo vesničky. Zatím se rýsují střechy a špička, kostelíčka. Tak to se obávám, že těch satelitů nikde nevznikne, protože tam na ty vzrostlé stromy to místo bohužel není.

A není na těch zahradách, ale není ani v tom veřejném prostoru, že by se tam mohly zasadit někam vzrostlé stromy. Pak je tu další věc. Když náhodou ty stromy vzrostlé někde jsou, tak se to na první pohled lidem začne líbit. Ale mnohdy si neuvědomí, kolik listí z toho jako padá. A i mnohdy si stěžují, pokud třeba obec někde ozelení nějakou ulici, jsou tam časem větší stromy, tak nakonec si na té obce stěžují, že jim z obecních stromů, kvůli nímž si ten baráček koupili, tak si stěžují, že jim z těch obecních stromů lítá listí na zahradu a kdo to má uklízet.

• Ve čtvrti, kde já bydlím, byla dlouho prázdná jedna poslední parcela a byl tam nádherný, ale opravdu jako nádherný topol. A ten člověk, co to koupil, říkal, že si to kupuje tu parcelu právě kvůli tomu topolu. Tak první, co bylo, když začal stavit, že ho pokácel. Říkal, že tam vysadí jako jiný topol. Ale já jsem si vždycky vzpomněl na Václava Cílka, který říkal, nesázejte strom k baráku, najděte si strom a k tomu postavte dům. Ale asi je to těžký.

Je to těžký, už jsem se s tím víckrát setkal, s různými takovými historkami se stromy na zahradě. Například někde v Liberci jsme dělali také cedrem obložený dům, ten možná také v časopise najdete někdy. A vlastně ne na tomto pozemku, ale o kus dál, byly takové vzrostlé, myslím, že jasany to byly, poměrně vysoké, takovou krásnou kulisu tam vytvářely, nicméně tomu pozemku trošku stínili. A tak jsme říkali, ano, budeme to respektovat, je to krásný výhled na ty stromy a ten dům posuneme tak, aby nám sem nakonec nestínili. No, a ještě v průběhu té práce na té studii přišla vichřice, stromy popadaly, takže kdybychom stavbu měli v tu dobu už hotovou, tak vlastně ten důvod, proč jsme je někam umístili, by zcela pominul.

A nových vzrostlých jasanů se tato generace těch klientů nedožije, bohužel. Takže by vlastně celý ten koncept se zcela zhatil. Takže nemůžu říct, že je vždycky dobré ty stromy respektovat, ani ty stromy tu nejsou na věky věků. A zažil jsem to teď, kdysi jsem dělal diplomový projekt na jedno náměstí v Praze, kde byla takové torzo, taková proluka a tam vyrostl takový pěkný akát. A jsem říkal, no já, je tam akát, je to studijní, jako školní projekt, já ten akát nebudu respektovat. Postavil jsem takovou pěknou kompozici, hezky to vycházelo, náměstí se uzavřelo, dobrý.

No a přišlo pár let a na tom pozemku se začala stavit nějaká komerční stavba a nevím, jaký odbor, jestli životní prostředí, památkáři, toho architekta nebo klienta, donutili tam ten strom jako zachovat. Takže celou dobu stavba byla vykousnutá, měla vykousnutý roh na náměstí podle toho stromu, který tam pár let po tom živořil. Strom už tam není, dům je vykousnutý, náměstí tam má takovou díru po zubu a už to nikdo nikdy nenapraví. Takže stromy je dobré respektovat, ale má to nějaké své meze.

• Rozumím tomu, no. Já zase na druhou stranu musím říct, že a mám s tím osobní zkušenost, že na jihozápad máme vzrostlý stromy a listnatý. Je to výborné v tom, že v létě vám to dělá přirozený stínění, pohlcuje to slunečný paprsky, takže nepotřebujete markýzy. A v zimě, kdy potřebujete každý paprsek světla, tak to nevadí, protože to listí spadá a přes ten strom krásně svítí. Takže rozumím tomu. Je to prostě na miskách vah.

A to, co jste řekl s tím stíněním z jihozápadu, to je úplně přesně ten ideální případ, kdy to nepříjemné, to sluníčko vlastně jihozápadní je v létě hodně nepříjemné. A pokud vám zapadne už za nějaké stromy a máte tam potom příjemný stín k večeru na nějaké terase nebo k domu, tak je to opravdu ten ideální stav, když vám to takhle ta kompozice vyšla.

• Umožní, no. Taky ono to trvalo, než to tam vyrostlo.

Samozřejmě.

• To, co mě zaujalo na tomhle baráku, bavíme se pořád o tom objektu v tom Kladně, je, že ti manžele, kteří vás oslovili, jsou sami stavební inženýři. To znamená, že technický stavební dozor si dělali sami. A teď mi řekněte, je to dobře, nebo je to pas, do který člověk padne, že potom je v tom úplně totálně pohlcený?

Tak já to vidím jako ideální stav, kdy vlastně ty stavebníci jsou sami stavaři, inženýři, rozumí problematice té stavby jako takové. Nicméně jsou si vědomi toho, že ten návrh, té architektury, dispozice, je něco jiného než to umět technicky dobře postavit. Takže když si vlastně nechají ode mě, tak říkajíc, poradit v té architektuře a pohlídají si tu technickou stránku toho domu, tak já to vidím za sebe jako ideální stav a rozhodně tady to mi přijde jako pro ten dům pozitivní.

• A ještě je výhoda toho, že když jsou na to dva, tak se mohli prostřídat. Jeden mohl pracovat, vydělávat peníze a druhý hlídal barák.

To určitě taky, protože pohlídat jednu stavbu je nad síly jednoho člověka.

• Já jsem byl kdysi u jednoho pána, který byl nějaký bankovní poradce a on si tyhle věci dělal sám a vzal si na to rok a půl volno. A měl vypočítaný, že musel pět let pracovat, aby si na to vydělal a dalších pět let potom bude pracovat, aby to splatil. Ale prostě všechno si chtěl ohlídat a měl teda neskutečný znalosti. Asi když je člověk trošku bystrej, tak za pomocí toho internetu se spoustu technických věcí dá naučit.

Tak máte pravdu. Dá se spousta věcí zjistit. Ale byl jsem před časem na jednom nějakém školení od výrobce stavebních hmot, kde vystupoval zástupce, který řešil nějaké problémy na stavbách a podobně. A ten tam označil tři největší škůdce na stavbách. Na prvním místě byl architekt, na druhém místě internetem poučený laik a na třetím místě kuna lesní. Takže ty dokážou napáchat největší škody a když se to zkombinuje, tak je to asi nejhorší.

• My jsme začínali povídáním o cedrovém obkladu. Tento barák má taky cedrový obklad. Mě by zajímalo, přistupujete nějak k němu odlišně, když jsou tam jiné povětrnostní podmínky, jiná nadmořská výška, tam to bylo v Českém ráji, tohle je vlastně v údolí na Kladně. Jinak se to ošetřuje nebo je to jedno? To prostě na tom nezáleží?

Nezáleží na tom. V podstatě ten cedr speciálně, ten vydrží v každých podmínkách a obecně nevadí mu ani to, když je zatěžován nějakým hnaným větrem v nějaké extrémnější poloze. Spíš, co je klíčové, je vlastně použití správnýho kotvícího materiálu toho cedru. Ten cedr je extrémně trvanlivý. Pokud se nechá bez poruchy upravit, tak dokonce netmavne tolik, ale stává se takovým světlejším, skoro šedobílým až, protože se na ně neusazují žádné ty řasy, to je vlastnost toho cedru. Ale může se stát veliká chyba, když se použije nesprávný kotvící materiál. A to, co vám přijde jako, že vydrží všechno, jako třeba pozinkované nebo zinkované vruty, tak ty začnou v tom prostředí toho dřeva, které je mírně kyselé, korodovat a začne vytvářet černé skvrny.

Nebo když se použijí třeba nějaké sponkovačky, které nemají vyložen nerezový drát, tak tam se objevují černé fleky na té fasádě. Takže to je vlastně problém těch fasád z cedru, že se musí kotvit zásadně nerezem, který nemění tam tu barevnost, nevytváří tam ty skvrny toho oxidu železitého v místě toho, kde se namočí ten styk dřeva s tím šroubem. Takže pokud tady to se respektuje, tak není zapotřebí se nějak víc přizpůsobovat těm podmínkám. Ale i ten cedr se dá nějakým olejem třeba výraznit ta barevnost, když ho natřeme, tak on tu svoji červeno-hnědou barvu jako zvýrazní, ale pokud se natře jednou, tak už tam to riziko, co ten nátěr po čase udělá a stává se spíš to, že když ten nátěr se použije, že to dřevo potom už zůstává tmavší.

Než to, když se nechá zcela neošetřen, tak zpočátku je tam nějaká nerovnoměrná ta barevnost na té fasádě, ale s přibývajícími roky se ta fasáda sjednocuje, vyplavují se ty třísloviny a ta fasáda zůstane takovou jednolitou, poměrně světlou fasádou. Ale chce to nějaké období vydržet a neleknout se po prvních pár nějakých deštích, kdy tam vzniknou nějaké skvrny od těch kapek deště, když to necháte dostatečně dlouho, tak to dřevo se vymeje a zůstane krásně čisté.

• Ještě bychom to mohli natřít býčí krví. Nevím, jestli by nám to prošlo dneska.

Nevím, jestli se to ještě dá, používal se zejména v těch interiérech. Nevím, co by dělal v exteriéru a nevím, co by na to řekli ochránci zvířat.

• Pane architekte, já Vám mockrát děkuji, že jste si na nás našel čas v našem Můj dům studiu. Já pevně věřím, že se tady brzy potkáme znovu a ukážete nám další vaše další zajímavé baráky, že je budeme moc publikovat i v časopise Můj dům. Takže já Vám děkuji a přeji Vám hodně štěstí.

Bude mi potěšením. Taky děkuji. Na shledanou.

Může vás také zajímat:

Související články:

Dřevostavba inspirovaná Antarktidou

Od časopisu k hezkému bydlení