Blog

Chladno na terase? Nevadí, přitopte si.

Jako zdroj tepla pro terasy a jiné venkovní prostory za chladných nocí či při zhoršeném počasí připadají v úvahu sálavá topidla na elektřinu či plyn.

Plynová topidla

V případě plynu to jsou plynové tepelné zářiče, které se prodávají pod různými názvy, například jako terasová topení, venkovní plynové ohřívače, zahradní topidla, venkovní topidla nebo též takzvané plynové heatery. Tato topidla spalují převážně propan-butan a kromě venkovního prostředí vás zahřejí i v interiéru – ovšem pouze za podmínky dostatečné výměny čerstvého vzduchu (na 1 kW výkonu topidla je potřeba obměnit 10 m3/h vzduchu). Plynová topidla jsou připojena na LPG lahve, které se liší podle hmotnosti plynu, který pojmou, tedy 2, 4, 5, 10 či 33 kg.

Výhody a nevýhody plynu

Plynová venkovní topidla se vyrábějí jako stolní či stojanová. Nejlepší modely jsou opatřeny pádovou pojistkou, která při převržení uzavře přívod plynu. Kvalitní modely nepostrádají automatické piezo zapalování, podmínkou u všech modelů je regulátor tlaku a bezpečná hadice. Výhodou plynových topidel je nezávislost na elektřině a mobilita, nevýhodou je nutnost měnit bomby, a skutečnost, že topidlo může poněkud omezovat prostor a překážet tak v pohybu.

Elektrická slunce

Velmi pohodlným zdrojem tepla pro venkovní posezení na terase či v zimní zahradě jsou sálavé elektrické zářiče. Oproti sloupovým či plynovým topidlům neomezují prostor a nemusíte myslet na výměnu bomby. Pracují na stejném fyzikálním principu jako paprsky slunce, které neohřívají vzduch, ale pevné částice, od kterých se pak teplo odráží. Hovoříme o sálavém přenosu tepla, které na rozdíl od takzvané konvekce (proudění) ohřívá povrch objektů, na které dopadne.

Sálavá energie takto přímo ohřívá předměty, stěny i osoby v blízkosti sálavého panelu. Tato topidla emitují velmi nízké frekvence infračerveného záření, což umožňuje průnik tepelných vln hlouběji do lidského těla. Výsledkem je takřka okamžitý pocit tepelné pohody, aniž byste museli dlouho čekat, až se ohřeje vzduch, což ostatně není venku vůbec možné.

Výhody sálavého systému

Z povrchu sálavého panelu je vyzařován tepelný tok, jehož převážná část spektra leží v pásmu vlnových délek větších než 5 mikrometrů. Teplo je ve značné míře pohlcováno povrchem lidského těla: dochází tedy k obdobnému principu ohřevu jako u předmětů. Když je panel na terase umístěn v blízkosti osob, lze jej využít pro zónové vytápění, které je mnohem úspornější než ohřev velkých objemů vzduchu. Velice výhodné je využití elektrických topných panelů například v zasklené zimní zahradě – pro záření o vlnových délkách větších než 3 μm není sklo transparentní, takže nedochází ke ztrátám sálavého toku skleněnými výplněmi. Panely jsou navíc zcela bezúdržbové.

Zaujalo nás…

Za posledních pár let došlo u sálavých topidel k mnoha podstatným změnám a vylepšením, takže jen připomínáme, že současné sálavé panely nemají nic společného s infrazářiči z období konce minulého století ani s pofiderními „zázračnými“ výrobky ze stánkového prodeje.

Příkladem venkovního topidla, které využívá všech současných poznatků o efektivním přenosu tepla, jsou elektrické sálavé panely ECOSUN Terrace Heater. Nejenže snadno zajistí příjemné sálavé teplo na balkoně či terase, ale také velmi dobře vypadají.

Ve srovnání s běžnými halogenovými zářiči mají výrazně nižší povrchovou teplotu a jejich provoz není doprovázen nežádoucím světelným zářením.

Tato terasová topidla jsou určena k zónovému ohřevu zimních zahrad, lodžií, zastřešených balkonů a teras, tedy do míst chráněných proti přímým povětrnostním vlivům. Panely ECOSUN TH lze ve venkovním prostředí použít do teplot cca +5 až +10 °C, při nižších teplotách již bude ochlazování lamel vysoké a sálání téměř neznatelné.

Text: Adam Krejčík, Foto: Archiv firem a redakce

Rozhovor: Kvalitní architektura u nás představuje necelé jedno procento.

Jak na vás působí současná architektura? Nenastal u vás už Stendhalův syndrom, tedy závrať z přemíry krásy?

Nenastal. Myslím si, že opravdu dobrých staveb je ve skutečnosti strašně málo. V zahraničí je ten poměr podstatně lepší, u nás v Česku představuje kvalitní architektura necelé jedno procento. Tím pádem se raduji z každé stavby, která je nadprůměrná.

Které město na vás v poslední době nejvíce zapůsobilo?

Moc se mi líbil irský Dublin – to je takové normální město k životu. Člověk se tu cítí velmi příjemně. Líbily se mi také nové věci v Londýně, zejména revitalizace břehů Temže. Máte-li na mysli domácí scénu, pak stále vede Litomyšl, jakožto příklad malého města s mnoha památkami, kde se podařilo s úspěchem vyřešit veřejná prostranství a doplnit strukturu o kvalitní soudobou architekturu.

Čím to je? Geniem loci, vstřícností radnice, hlavního architekta, dostatkem peněz, způsobem práce, schopností dohodnout se, propracovanými stavebními předpisy…

Asi vším dohromady. Především ale musí mít město osvíceného starostu, který problematice rozumí a obklopí se profesionálním týmem. Také potřebuje více času než jenom jedno volební období…

Současná architektura (tak jako mnoho jiných oborů) podléhá masovému vkusu a lidové tvořivosti. Kde je to podle vás nejvíce vidět, kde to lze ještě tolerovat a kde je to už nepřípustné?

Vidět je to na každém kroku. Veřejný prostor vypadá většinou tristně, stále převládá pocit, že co je společné, o to nemá cenu nijak zvlášť pečovat. A v této souvislosti vyvstává celá řada otázek: například proč, máme-li špičkové designéry, někdo nenavrhne kvalitní staniční sloupky veřejné dopravy? Stále jsou tady ty špinavé a pokroucené z „totáče“. Totéž platí pro lampy veřejného osvětlení, zábradlí, lavičky a další prvky uliční architektury, jako jsou kiosky, WC a podobně. Nemám na mysli ty od Normana Fostera, které používá v Praze firma Decaux – ty nemohou být všude. Špatný je obecně stav veřejné zeleně, v ulicích chybí v letní sezoně kytky a vůbec zelený design. Jsou to zdánlivě drobnosti, ale právě ty spoluvytvářejí prostředí, v němž se pohybujeme, a vlastně nás svým způsobem kultivují. A ta všudypřítomná graffiti, která navíc nemají vůbec žádnou úroveň. Tohle už ve vyspělých zemích neuvidíte.

Součástí celku jsou také rodinné domy a drobní stavitelé. Co byste doporučil těm, kteří chtějí zaujmout netradiční architekturou?

To je celkem jednoduché: aby si vybírali kvalitní architekty. A nejen ty domácí, ale i zahraniční. Nemusí to být přitom nutně dražší. Nám zoufale chybí srovnání, konkurence. Ani naši známí architekti neprojektují – až na nečetné výjimky – venku, jsme tu uzavřeni v jakémsi podivném ghettu.

Čím méně architektury, tím více se objevuje termín „odvaha v architektuře“. Co považujete za odvahu v současné architektuře (případně i s dobrými příklady)?

Odvahu nejít s hlavním proudem a pokusit se prosadit nějakou novou cestu. U nás je to ovšem velmi nezvyklé. Vlastně jen dvakrát v historii se to povedlo, ale výsledek stál za to. Poprvé to byla Santiniho barokní gotika a podruhé Janákův architektonický kubismus. O stupínek níž je snaha odlišit se alespoň v rámci určitého stylu. Pokud by se to u nás někomu podařilo, bylo by to výborné.

Mohl byste nabídnout nějaké srovnání s obdobím architektury, kterým se profesionálně zabýváte, z přelomu minulého století a ze zlaté meziválečné éry? Nepřekonatelné jsou například zóny zdravého bydlení v oblasti pražské Ořechovky, komplexní řešení staveb, kde splývá interiér a exteriér, kouzlo vilových zahrad, uspořádání vnitřního prostoru…

Tak ovšem, anglická a německá zahradní města – to byl nový trend přelomu XIX. a XX. století, trochu naivní představa, že se místo nezdravých činžáků budou stavět celé čtvrti rodinných nebo řadových domků se zahradami. Bohužel se ukázalo, že cena pozemků je tak vysoká, že si takové bydlení může dovolit málokdo, i když vznikl například daleko skromnější Spořilov. Ale i u Ořechovky se podařilo zkombinovat bydlení bohatých lidí s potřebami nižší střední třídy, pro něž tam architekt Jaroslav Vondrák vytvořil ty anglické „semi-detached houses“. Měli to tehdy docela promyšlené, nechtěli vytvářet ghetta pro bohaté ani pro chudé.

Poezii vidím zvláště v prostorovém plánu (Raumplan) od Adolfa Loose. Objevuje se tento koncept i v moderní architektuře? Našel byste nějaké příklady?

Samozřejmě, že Loosův Raumplan ovlivnil řadu architektů, problém byl, že to bylo stavebně velmi náročné, a tedy i patřičně drahé. Líp se tenhle koncept uplatní na svažitém pozemku, tam se o to někteří architekti pokusili, třeba František Zelenka postavil jednu takovou vilu na Smíchově, jsou to vlastně dva domy na svahu, posunuté vzájemně o půl patra.

O uspořádání vnitřního prostoru a zdravotních aspektech bydlení se v současné době mluví zvláště v souvislosti s pasivními domy. Jaký je váš názor na tyto stavby? Neomezují tvůrčí rozlet architektů? Jaká je podle vás jejich budoucnost?

Vždycky jsem z nich byl dosti rozpačitý. Viděl jsem nádherné ekologické stavby, ale vesměs velmi nákladné. Byly většinou určené pro bohaté Němce či Holanďany. Možná by se to dalo trochu zlomyslně parafrázovat: Jsem tak bohatý, že si můžu dovolit ten luxus a bydlet v kvalitním pasivním domě. Na druhou stranu pak existují takové stavby, které si – často svépomocí – staví spíše fanoušci tohoto typu bydlení, protože skutečně chtějí ušetřit. To se jim mnohdy asi i podaří, ale stavby jsou to buď ošklivé, nebo mají různé vady – například se v nich člověk necítí dobře či se tam objevují různé plísně. To, že se šetřilo na stavbě, se musí zákonitě vždycky někde projevit. Majitel si to ovšem často vůbec nepřizná.

Patrný je i důraz na zdravé a moderní bydlení, i přes unijní energetickou směrnici se ustupuje od diktátu úspor energie. Do středu pozornosti se dostává „zelený“ design v kontextu domů i měst. Jak byste hodnotil tento trend?

Jakýkoli ekologický trend, který bude rozumný a nepůjde z jednoho extrému do druhého, je velmi dobrý. Samozřejmě fandím různým experimentům, ale zdá si mi, že se jich tady mnoho nevidí. Když se pak objeví něco trochu nezvyklého, hned to vyvolá averze a někdy téměř hysterické reakce, jako například Fránkův dům na Františku. A někdy se z toho stane i trochu posedlost: rodiče měli chalupu v Jizerských horách a tam si jeden inženýr z libereckého Stavoprojektu budoval podzemní dům, ovlivněný experimenty americko-italského utopického architekta Paola Soleriho, který stavěl celé takové město v arizonské poušti. Tenhle jizerský dům měl dokonce otočný obývací pokoj a nad ním takovou bublinu, bylo to takové bláznivé, ale proč ne?

Dá se spojit historická tradice s moderními trendy? Lze uvést nějaký příklad?

Určitě je spousta staveb i postupů z minulých epoch, které mohou inspirovat, jenom se nic nesmí přehánět. Na začátku bývá většinou dobrý záměr – připomínám třeba Le Corbusierova sluneční města v zeleni – a víme, jak to pak dopadlo. Z rozvolněného sídlištního urbanismu, navíc absurdně standardizovaného, se lidé zase rádi vracejí do klasické blokové zástavby. Prostě se v ní cítí lépe.

S trendy se možná mění i role historika architektury. V čem je v současnosti jiná?

Nemyslím si, že by se nějak zásadně měnila. Mým oborem je zejména architektura období kolem roku 1900 a pak ta meziválečná a myslím, že to tak zůstane. Stále je totiž o čem bádat. Současné trendy mě samozřejmě také zajímají, ale na hodnocení je vždy třeba delší časový odstup. A to docela rád přenechám následující generaci.

O architektovi

Zdeněk Lukeš (1954 v Praze) vystudoval architekturu na pražské technice. Pracoval v archivu architektury NTM, od roku 1990 v Kanceláři prezidenta republiky, kde se v éře Václava Havla podílel na revitalizaci hradního areálu. Působil také pedagogicky na VŠUP nebo Technické univerzitě v Liberci, kde byl děkanem Fakulty architektury.

Nyní je hostujícím profesorem na New York University v Praze. Je autorem a spoluautorem řady výstav (J. Plečnik, Němečtí a židovští architekti v Praze, E. Králíček, Český architektonický kubismus, Pražský funkcionalismus), knih a článků. Pravidelně publikuje v sobotní Orientaci Lidových novin, spolupracuje s Českým rozhlasem, Českou televizí a pořádá přednášky a vycházky po moderní architektuře pro veřejnost.

Kontakt: Zdeneklukes.eu

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Shutterstock a archiv

* * *

Také by vás mohlo zajímat:

Návštěva: Soběstačný dům v Chocni

Sonda do hlubin nekonečné rekonstrukce, 5. část: Renovace podlah

Pocta Janu Kaplickému: Kde je psáno, že domy mají být hranaté?

Aleš Brotánek: Navrhování pasivního domu mi dává křídla

Novinka: Terasová prkna iDecKing z rýžových slupek a čistého PVC

(Komerční prezentace)

Kompozitní materiál DURO, mezi jehož hlavní ingredience patří rýžové slupky a čisté PVC, přináší oproti tradičním terasovým systémům několik výhod. Jedná se o vysoce odolný materiál, který oproti dřevěným a WPC terasám nenasakuje vlhkost ani vodu. Materiál DURO lze navíc renovovat, zbrousit podobně jako dřevěnou podlahu.

Výrobce nabízí dva systémy pokládky, první EasyClick staví na rychlém zašlápnutí nohou, druhý EasyChange na možnosti výměny dílce – klidně uprostřed terasy bez nutnosti rozebrání okolních lamel, jak tomu bývá u klasického způsobu pokládky – i úplného rozebrání terasy. V nabídce KPP najdete kromě základní řady DURO s jedním odstínem v hladkém nebo protiskluzovém provedení i sedm dalších dekorů řady DURO Excellence se strukturou dřeva.

Odolný recyklovatelný materiál, příjemný pro bosou nohu a bez třísek

Terasy iDecKing nejsou běžnými kompozitními podlahami. Hlavními ingrediencemi materiálu DURO, vysoce odolného vůči vodě, teplotním výkyvům, UV záření i parazitům, jsou rýžové slupky a čisté PVC.

Výsledný kompozitní materiál DURO je vhodný pro chůzi naboso bez rizika našlápnutí třísky. Je nenáročný na údržbu a odpadá u něj problém s nasákavostí vlhkosti a vody. Důvodem je složení na bázi rýžových slupek, které se pěstují ve velmi vlhkém klimatu a jsou na vlhkost zvyklé. Jedná se o 100% recyklovatelný materiál, zpracovatelný do různých odstínů i povrchových úprav.

Atraktivní design se strukturou dřeva

Nabídka venkovních teras iDecKing zahrnuje řady DURO a DURO Excellence. Terasová prkna DURO tvoří homogenní kompozit, což garantuje jednotné složení v celé tloušťce. Materiál je extrémně odolný a stabilní. Prkna se prodávají v jednom odstínu a na výběr je hladká a protiskluzová úprava. Suroviny jsou barveny ještě před zpracováním, což přináší konzistentní a dokonale sladěný vzhled.

Palubky řady DURO Excellence mají na nosnou část z homogenního kompozitu navíc nanesenou povrchovou úpravu odpovídající struktuře dřeva. Vynikají přirozeným vzhledem a stálostí odstínů. V nabídce DURO Excellence je sedm dekorů v imitaci dřeva, pro ještě dokonalejší efekt má většina z nich strukturovaný povrch. Ten lze po letech užívání zbrousit, povrch pak koresponduje se vzhledem prken základní řady DURO. Možnost renovace – zbroušení jako u dřevěných teras – je oproti WPC terasám velkou výhodou.

Terasy iDecKing získaly prestižní cenu International prize for best inovations (2015, 2016 a 2017)

a ocenění German Design Award (2017).

Rychlá, pohodlná a nenáročná práce

Prkna obou představených řad – DURO a DURO Excellence – lze instalovat ve dvou volitelných systémech. Pokládku pouze za pomoci nohou, tedy jednoduchým zašlápnutím, přináší systém EasyClick. Při kotvení terasy k podkladovému roštu zcela odpadá použití hřebíků, šroubů nebo vrtačky. Konstrukce se skládá ze spodního hliníkového roštu s předem upevněnými nylonovými klipy. Na ty se pokládají vyfrézované terasové lamely, které se zašlápnutím pevně usadí na své místo. Systém zahrnuje dva tipy klipů pro variabilitu při pokládce (např. tvary do L) i možnost estetického zakončení terasy. Jedná se o z výroby kompletně předpřipravený systém, který předchází chybám v instalaci a garantuje stabilitu i odtok vody. Významně se tak snižují náklady spojené s instalací.

Alternativou může být systém EasyChange, což je jediný snímatelný terasový systém na světě tohoto typu. Pomocí speciálního iDecKing klíče a předinstalovaných rotačních nylonových „zámků“, rozmístěných na hliníkovém instalačním roštu, umožňuje snadnou výměnu dílce (klidně uprostřed terasy bez nutnosti rozebrání okolních lamel) i kompletní rozebrání terasy. Vyfrézované palubky se položí na hliníkový rošt a jednoduchým otočením zámků pomocí klíče ukotví do fixní pozice. Také instalace tohoto systému je rychlá, snadná, bez potřeby vrtání či přibíjení.

Typickým problémem terasových prken bývá rozpínání a smršťování dílců a vznik menších či větších spár na krátkých stranách. Tomuto výrobce účinně předchází pomocí patentované speciální spojky iJack, která se na roštu umisťuje mezi dvě navazující palubky (ty mají z výroby předem vyfrézované dírky pro zacvaknutí) a navyšuje tak celkovou stabilitu terasy.

Hliníkové rošty se u obou systémů k podkladu ukotvují šroubováním, přilepením nebo pro případy, kde ani jeden z těchto způsobů není možný, výrobce nabízí variantu zatížení závažím. Podklad by měl být zarovnaný, ideálně se spádem (cca 2% sklon), a to kvůli plynulému odtoku a nezadržování vody. Požadovaných parametrů lze, např. u svažitých terénů, dosáhnout pomocí gumových podložek nebo tzv. rektifikačních terčů, tyto výškově nastavitelné terče doženou i několikacentimetrové nerovnosti.

Vzhledem ke stabilitě a pevnosti spojů jsou terasy iDecKing vhodné k běžnému využití u rodinného domu i ve velmi zatěžovaných prostorech, například frekventovaných restauracích.

Terasový systém iDecKing je v prodeji v pražském a brněnském showroomu KPP od první poloviny května.

Pro více informací navštivte nové internetové stránky společnosti Kratochvíl parket profi www.kpp.cz.

Zdroj: Tisková zpráva

Koupelna: Teplo s bonusem

Topný žebřík koupelnu proteplí, zabrání vzniku plísní ve vlhkém prostředí, usuší ručníky a v neposlední řadě může být neotřelým designovým prvkem, který dodá místnosti styl. A že je z čeho vybírat! Výrobci a designéři experimentují s materiály, povrchovými úpravami, tvary i barvami žebříků a v poslední době k nim přidávají další a další funkce. Ať už se vám líbí klasické „trubky“ nebo dáváte přednost geometrickým tvarům, můžete volit z celé řady přidaných schopností, kterými jsou současná otopná tělesa obdařena.

Od placek po lego

Vyznáváte-li minimalistické tvary a linie, můžete vybírat z jednoduchých panelů rozličných tvarů, mezi nimiž najdete i modely se zrcadlovým povrchem, s integrovaným osvětlením a s držáky na ručníky, které mohou být buď zavěšené na panelu, nebo „vysoustruhované“ přímo do těla radiátoru.

Protože se otopná tělesa vyrábějí z dobře tvarovatelných materiálů, jako je hliník nebo ocel, najdete i varianty s integrovanými odkládacími plochami, které jsou vhodné do malých koupelen.

Nová kolekce Elements od italského výrobce Tubes odlepila otopná tělesa od zdi a postavila je do prostoru jako moderní paravány střežící intimní prostor nejen koupelny, ale i obytného prostoru.

A zkrátka nepřijdou ani koupelny, kterým vládnou děti. Značka Ridea představila tři hravé modely, v nichž se jednoduchý nástěnný panel proměnil v přívětivou kočku, ptáčka nebo mrože. Značka Scirocco pro změnu pojala otopné těleso jako lego, které si můžete v libovolných barevných i tvarových variacích poskládat na zdi.

Na výkonu záleží

Vedle vzhledu nezapomeňte ani na správné parametry otopného tělesa. Hledáte-li do koupelny jen vysoušeč ručníků, vystačíte si s méně výkonným modelem. Pokud chcete, aby topný žebřík byl hlavním zdrojem tepla v koupelně, propočítejte si, zda výkon vybraného typu stačí na vyhřátí celé koupelny. Obecně platí, že na 1 m3 místnosti je třeba tepelný výkon 50–100 W.

Jak topit?

Zvažte také způsob připojení žebříku ke zdroji. Elektrický žebřík je uzavřený, naplněný vodou či nemrznoucí kapalinou a má v sobě zabudovanou topnou tyč, která po připojení do zásuvky či napevno do elektrické sítě celé těleso zahřívá. Topná tyč je vybavena termostatem, který umožňuje snadno regulovat teplotu v místnosti (časovým naprogramováním nebo ručně).

Teplovodní těleso vyžaduje napojení na stávající otopnou soustavu v domě či bytě. To v praxi znamená, že jej můžete využívat jen v topné sezoně. Proto existují i varianty kombinované, které jsou napojené na otopnou soustavu a zároveň umožňují zapojení do zásuvky.

Specifickou kategorii tvoří tzv. sálavé panely, jejichž princip je založen na vyzařování infračervených vln čili energie, kterou vydává i slunce nebo lidské tělo. Sálavé panely na rozdíl od klasických radiátorů a topných žebříků neohřívají vzduch, ale jen předměty a dostupné plochy koupelny. Díky tomu významně snižují spotřebu energie a jsou skvělou volbou pro astmatiky a alergiky.

Když teplo sálá…

Elektrické podlahové topení dnes patří mezi jeden z nejatraktivnějších způsobů vytápění. Moderní systém velkoplošného podlahového vytápění nabízejí topné fólie Ecofilm a rohože nebo topné kabely Ecofloor českého výrobce Fenix.

V koupelně, kam často vstupujete bosí, oceníte podlahové topení dvojnásobně. Teplo z podlahy je příjemné nejen na nohy, ale i na celé tělo. Na rozdíl od topidel, ze kterých se šíří tepelná energie cirkulací, totiž vydává sálavé teplo, na které jsme od přírody zvyklí (sálá podobně jako oheň z kamen nebo slunce). Proto je pro nás přirozené a příjemné.

Zatímco klasické radiátory ohřívají nejprve vzduch, u sálavého vytápění se primárně ohřívají pevné předměty, které tepelnou energii akumulují a odrážejí do okolí. Díky tomu nedochází k pohybu vzduchu, nevíří se prach, rozložení tepla je rovnoměrné a po vyvětrání se teplo v místnosti rychle obnoví. Proto je podlahové vytápění vhodné i pro osoby s alergií na prach nebo se sníženou tolerancí na změny teplot. Navíc tu dochází k efektu „nohou v teple“, který zvyšuje pocit tepelného komfortu i při nižších teplotách.

Někteří lidé se mylně domnívají, že je podlahové topení vhodné jen pod keramickou dlažbu. To ale už dávno neplatí. V současnosti je možné tento typ vytápění použít u všech běžně používaných krytin. Důležité je pouze zvolit správný topný prvek.

Pod parkety a plovoucí laminátové podlahy se používají topné fólie Ecofilm, pod kterými je na betonovém nebo jiném podkladu izolační podložka z extrudovaného polystyrenu. Nad topnou fólií je tenká krycí fólie, podlahová sonda a samotná krytina. U keramické dlažby, korku, vinylu nebo linolea jsou vhodnější přímotopné rohože Ecofloor, které jsou pod krytinou a flexibilním tmelem podložené plovoucí deskou, ocelovou výztuží a tepelnou izolací.

Na tvarově komplikovanější místa, například okolo vany, se používají topné kabely, které jsou tvarově flexibilní, takže jimi lze atypický prostor vyplnit.

Text: Anna Martinková, Libuše Lhotská, Foto: Archiv

Postavte si terasu z kamene

(Komerční prezentace)

Prostor na odpočinek, grilování, slunění. Nebo jen na pohled příjemné prodloužení upravené plochy domu. To vše je důvod pro pořízení terasy. Postavit se dá ze dřeva, dřevoplastu, betonu či jemné kameniny. Milovníci rustikálního stylu však ocení máloco, jako desky z přírodního kamene. Tento nahodilý produkt přírody těžko něčím nahradit. Nepravidelné tvary, různá velikost, rozličné barvy i u stejného typu kamene. Díky tomu lze bezprostřednímu okolí domu dodat ryze přírodní atmosféru.

Křemencové polygonální desky s ručně oraženými okraji a hřejivými žlutými odstíny jsou jako terasová krytina osvědčené. Mají neklouzavý povrch, odolají opotřebení, jsou mrazuvzdorné. Stárnutí věkem jim nevadí, přibývající patina naopak jejich vzhled postupem času vylepšuje. Prodávají se v baleních po několika metrech čtverečních, ideální je pořídit je s rezervou 10-15 %. Když vám po dokončení terasy nějaké kameny zůstanou, lze nimi obložit ohniště či schody. Nebo je zapustit mezi záhony do zeminy a vytvořit tak elegantní chodníček. Široký sortiment materiálu ke stavbě kamenné terasy stejně jako odborné poradenství naleznete v projektových marketech Hornbach nebo na www.hornbach.cz

Připravte podkladní plochu a materiál

Nejprve je nutné vytvořit betonovou podkladovou desku. Měla by být mírně vyspádovaná směrem od domu, aby od něj voda odtékala do zahrady, ideálně 2-5 procent. Odměříte to s použitím dvou latí. Na každou z nich si na jednom konci udělejte tužkou rysku ve vzdálenosti odpovídající 2-5 procentům k její šířce, tedy například 2-5 mm u 10cm prkna. Každá z latí vytvoří bednění pro okraj terasy kolmý ke zdi domu, přičemž obě na straně vzdálenější od domu po rysky zatlučete do zeminy. Přidejte ještě třetí lať, která ty dvě spojí a bednění uzavře. Do poloviční výše bednění nalijte beton, položte na něj armovací železa a přidejte druhou vrstvu betonu. Horní plochu zarovnejte stahovací latí přes zatlučené desky bednění směrem od domu.

Povrch zatuhlého betonu musí být zbavený nečistot. Plochu důkladně zameťte koštětem. Kameny před zpracováním omyjte kartáčem ve kbelíku s čistou vodou a odstraňte z nich veškeré uvolněné části. Pak se s nimi bude dobře manipulovat. Než se pustíte do lepení, kameny nejprve na plochu rozložte jen na zkoušku. K okrajům plochy klaďte kameny těmi stranami, kde mají delší rovnou plochu. Plocha bude vypadat hezky, když vedle sebe položíte velké a malé desky. Šířka spáry by měla být jednotná. Některé kamenné desky si budete muset tvarově upravit. Použijte k tomu brusku s kotoučem vhodným na kámen, nebo zednické kladívko. Při opracování kamene nezapomeňte na ochranu zraku. Až bude celá plocha pokrytá, kameny si označte očíslovanými kousky lepicí pásky. Celek si vyfotografujte a snímky pak použijte jako pomůcku při pokládce.

Připravte pokládku

Aby kameny k betonové desce lépe přilnuly, na beton naneste lepicí maltu – lepidlo na přírodní kámen, nebo adhezní můstek koupený jako polotovar. Směs připravenou podle návodu výrobce připravte s pomocí míchadla připojeného k vrtačce. Hmotu nenanášejte najednou na celou plochu, ale vždy jen na část, na niž stihnete položit kameny, než hmota začne tvrdnout. Použijte k tomu štětku. Pokládání kamenů s pomocí lepicí hmoty se dělá systémem mokré na mokré. Správně rozmíchaná malta či lepidlo na kámen má tuhou konzistenci. Hustota musí být taková, aby ji kámen položením nevytlačil, ale jen k ní přilnul. Vrstva by měla mít tloušťku čtyři centimetry. Rovnoměrně silnou vrstvu malty vytvoříte nejsnáze pomocí dvou dřevěných latí s tloušťkou čtyři centimetry a stahovacího prkna. Po stažení obě latě odstraníte.

Pusťte se do pokládání

S pokládkou začněte od okraje betonové desky. Když jste si uspořádání desek naplánovali a vyfotili, můžete tento obrázek použít jako vzor. Do čerstvé malty zasaďte desky a lehce je poklepejte gumovou palicí. Kladením do čtyřcentimetrové vrstvy malty můžete srovnat desky o různé tloušťce. Spáry podkladovou lepící maltou nevyplňujte. Pomocí vodováhy s úhloměrem kontrolujte rovnost povrchu. Přebytečnou maltu ze spár před vytvrdnutím vždy vyškrábněte spárovací lžící, aby spáry zůstaly hluboké aspoň dva centimetry.

Vyplňte spáry

Spárovací malta na kámen a pro venkovní prostředí musí být relativně vytvrdlá, teprve pak s ní lze pracovat. Rozmíchejte ji na tuhou konzistenci a naneste do spár. Čím přesněji budete pracovat, tím méně práce budete mít s čištěním kamenů. Na čištění použijte vodu a kameny omývejte tak dlouho, až na povrchu nebude žádný cementový kal. Na krajích dlažby u stěn domu místo spárovací malty použijte venkovní silikon nebo jiný pružný tmel vhodný na přírodní kámen.

Více informací najdete na webových stránkách www.hornbach.cz.

Zdroj: Tisková zpráva

Návštěva: Soběstačný dům v Chocni

Pan Černý si splnil sen. Na nádherném místě v Chocni postavil soběstačný dům, navíc s minimálním rozpočtem. Stavba získala druhou cenu v jedné z pěti kategorií soutěže Obnovitelné desetiletí, kterou pořádají Aliance pro energetickou soběstačnost a Solární asociace. Do soutěže byl přihlášen pod názvem Soběstačný dům v Chocni.

Projekt Obnovitelné desetiletí

Projekt Obnovitelné desetiletí vznikl v r. 2016 pod hlavičkou Solární asociace a Aliance pro energetickou soběstačnost. Jeho cílem je ocenit nejlepší projekty šetrné energetiky, které za posledních deset let vznikly na území České republiky, a zároveň upozornit na zajímavé a inovativní projekty využívající obnovitelné zdroje v ČR.

Cesta k nezávislosti

„Jsem kluk z vesnice, spousta přírody a takové to domácké hospodaření. U obou prarodičů byla zvířata, dělaly se sena, včely, zelenina, topení dřevem i uhlím. Odmala mě příroda táhla, hodně jsem trávil čas v lese, kde mi bylo krásně. Po spoustě stěhování si naši postavili řadový dům, kde jsou doteď. Já po maturitě odešel bydlet s babičkou do Vysokého Mýta, kde jsme tenkrát koupili asi 120 let starý dům, 80 cm silné kamenné zdi, člověk tam chodil ve svetru i v největších vedrech. Bydlelo se tam fajn, jen účet za plyn trochu větší.

Po smrti babičky jsme všechny úspory investovali do rekonstrukce a nedlouho poté i do malé (1,5kWp) síťové FVE. Domek byl fajn, měl nové plynové topení, které také hodně uspořilo, byl zateplen, nechali jsme postavit nový krb, ale pořád tomu něco chybělo, a to vhodnější místo pro bydlení. Cítil jsem, že potřebuji změnu, víc přírody, více souladu s prostředím a méně moderního hluku,“ shrnuje pan Černý okolnosti, které vyústily v touhu bydlet jinak. A tak přišel na nápad postavit si vlastní dům na přírodní bázi.

Úsporná stavba

Celý dům se stavěl s ohledem na rozpočet, takže byla použita spousta recyklovaných materiálů. Dřevěná konstrukce je ze starých trámů z rozebraného seníku otce pana Černého, starou pálenou dlažbu (půdovky) si dovezli z Jihlavy, prkna na stropech přízemí jsou také ze seníku, jen jsou obroušená. Hrubé hliněné omítky i většinu vnitřních příček vyrobili z místního jílu, tepelná izolace ve stěnách je z foukané celulózy.

Domek s půdorysem 8,5 x 12 m s podkrovím je postaven v nízkoenergetickém standardu, pokud by měl okna zasklená trojskly, dosáhl by pasivního standardu. Letošní zimu majitel protopil zhruba 4 m3 dřeva.

Stavitel pro svůj dům využil jak tradiční materiály a techniky (dřevo, hlínu i slámu), které daly domu onen pocit domova a útulna, tak i nové technologie na výrobu energie, která je třeba pro dosažení určitého životního komfortu.

Střešní elektrárna

Fotovoltaickou elektrárnu si pan Černý navrhoval i montoval sám. „Měl jsem zkušenosti se síťovými systémy, jelikož jsem i elektrikář a za doby solárního boomu jsem kamarádovi pomáhal zapojovat rozvaděče.“

Elektrárna je čistě ostrovní s možností dobíjení z centrály, dům je osazen patnácti panely s výkonem cca 3,5 kWp, celkový výkon činí 5,5 kWh, na výstupu jsou dva střídače 48V–230V, jeden je pro nízké odběry a nepřetržitý chod, druhý je vyhrazen pro velké odběry (čerpadlo, pračka) a zapíná se automaticky, když je třeba.

Zkušenosti s elektrárnou

„Elektrárna za cca 18 měsíců, co tu bydlíme, vyrobila 2 MWh. Většina energie jde do ohřevu teplé vody, která se ohřívá, pokud je plně nabitá baterie. V zimních měsících se voda dohřívá výměníkem ve sporáku na dřevo,“ popisuje fungování energetiky domu majitel.

„Komponenty jsem volil s ohledem na životnost, a tudíž i cenu. Jediné, co bych dnes měnil, je střídač – místo střídače Victron 3000 VA bych volil verzi 5000 VA, protože řešení priorit spotřebičů je dosti komplikované.“ Podle pana Černého se provozem potvrdilo, že tato elektrárna vyrobí po většinu roku takřka plnohodnotnou náhradu energie sítě, ovšem při dodržení určitých pravidel: „V zimním období se musí více hlídat stav baterie, což je méně komfortní, pere se při lepším počasí a věci, jako je fén, jsou tabu.“

Jasná volba

Podle pana Černého fotovoltaická elektrárna neznamená, že budete mít elektřinu zadarmo, a to už z důvodu počáteční investice (zde šlo o cca 300 tisíc Kč). K tomu je rovněž třeba připočítat i omezenou životnost některých prvků elektrárny. Nicméně důvod pro zřízení ostrovní elektrárny byl vzhledem k okolnostem jasnou volbou: „Když mně tenkrát v ČEZu řekli, že mě připojí z lesa 250 m daleko a ať si to vyřídím a vykopu sám, měl jsem jasno. Toto rozhodnutí mi stále dělá radost!“

Zhodnocení po roce a půl

Zkušenosti z 18 měsíců bydlení s využitím fotovoltaické elektrárny se stávají inspirací pro ostatní. „Žije se tu krásně, energie máme ze slunce, vodu, kterou načerpám z vrtu, vracím přes kořenovou čističku zpět do oběhu, radost nám dělá i rodící zahrada.“ Pan Černý si nemůže vynachválit příjemné a zdravé teplo z těžkých akumulačních kamen, na kterých se dá i pohodlně ležet. „Často tu máme návštěvy, které přicházejí pro inspiraci, a všichni jsou nadšeni.“

Prvky elektrárny

• 5x pole o třech panelech (je tam mix 230/240/250 Wp)

• Jištění 5 x 40 A klasický jistič KANIA C45N/1 B40 a měření proudu

• Regulátor nabíjení baterií Midnite Classic 150 Lite – mimo jiné má i programovatelné relé, které spíná ohřev bojleru elektřinou, když je plná baterie, také má LAN port pro připojení internetu, má aplikaci na počítač, kde se vše nastavuje, včetně ukládání dat o činnosti elektrárny

• Jištění mezi regulátorem a baterií

• Baterie 48V, 2 ks LiIon 24V 2,7 kWh BMS

• Jištění mezi baterií a střídači

• Silný střídač Victron Multiplus 48V 3000 VA

• Slabý střídač Victron Phoenix 48V 800 VA

• Měření baterií

• Automatika zapínání a vypínání silného střídače

Text: Adam Krejčík, Foto: Archiv

Nově v Česku: Komíny s oceněním Red Dot Award za design

(Komerční prezentace)

„Produkty Kingfire korporace Schiedel patří nejen technicky, ale i designově k naprosté špičce. Náš trh se v posledních letech proměňuje a důraz na kvalitu a estetický vzhled je kladen i u nás “ komentuje představení novinky technický ředitel Schiedlu Ing. Karel Vrba.

Komín a kamna v dokonalém souladu s minimálními nároky na prostor

V současnosti je nátlak na cenu nemovitosti a úspory velký, a proto se zmenšuje i zastavěná plocha. Ostatně dům navržený s ohledem na úspory ušetří budoucím majitelům spoustu starostí. Menší nároky na údržbu a úklid, více času na koníčky, menší spotřebu při chodu a menší prvotní investici. Kvalita dostává přednost kvantitou. Novinky Kingfire zajistí exkluzivitu posezení u domácího krbu i těm, kteří z důvodu menší zastavěné plochy museli dříve vypustit krb úplně.

Vše v jednom zrychlí výstavbu a ušetří čas při hledání dodavatelů

Modely Kingfire navíc ušetří drahocenný čas při výstavbě i při hledání dodavatelů. Jsou to monolity, které se vyrábí na míru přímo v továrně a instalace je prováděna pomocí jeřábu. Odpadají tak konstrukční chyby, kterých je možné se dopustit, pokud stavebníci používají různě svépomocně postavené komíny. Není výjimkou, že lidé ve snaze ušetřit každou korunu tlačí stavebníky do různých kaskadérských kousků. Špatně řešený komín se však může pro celou stavbu stát osudným. Ostatně požáry, které vzniknou v důsledku konstrukčních chyb, bohužel u nás nepatří k ojedinělým.

Modulový komínový systém s integrovanou krbovou vložkou KINGFIRE LINEARE a RONDO oslní na první pohled krbovou vložkou na kusové dřevo, která zabírá minimum místa, je skvěle obsluhovatelná a navíc produkuje velmi málo zplodin.

Sonda do hlubin nekonečné rekonstrukce, část 5: Renovace podlah

Předchozí část seriálu najdete zde.

Stropy a podlahy

Stav stropů v domě nebyl úplně zoufalý, ale dvě stě let je dlouhá doba i pro stropní trám. Náklady na nové stropy by byly neúměrně vysoké, a tak pan Milan zachovalejší trámy očistil, napustil bezbarvým lignofixem a vrátil na místo.

Nejvíc poničené u stropních trámů bývají hlavy osazené v kapsách ve zdech, ale v tomto případě bylo kupodivu všechno v pořádku.

„Trámy bývají zničené v ložích, ale zde byly pouze trochu ohlodané od dřevokazného hmyzu. Když si představím, že tento dům zde stojí 200 let a trám je porušený z jedné třetiny, mám jistotu, že než se brouk prokouše až do středu trámu, já zde už nebudu,“ hýří stavebník černým humorem.

Trámy jsou ale perfektně ošetřeny a vybroušeny, takže jeho kvalitní práce ho usvědčuje z nadsázky. Nahoře v patře navíc pro jistotu vytvořil samonosný strop, opět prostřednictvím osvědčených starých řemeslných postupů.

Střecha a krovy

Původní střecha v domě je v relativně slušném stavu, do domu neteče, nicméně by rekonstrukci potřebovala. Podle majitele krytina funguje tak na 70 % a potřebovala by přeložit. Vzhledem k tomu, že u tak velkého domu by šlo o příliš velkou sumu peněz za práci i za materiál, oprava se zatím odkládá.

Majitel by si na střeše dokázal představit bobrovky, ale je si vědom jednoho úskalí: bobrovky se dají položit dvěma způsoby, šupinovým způsobem a korunkovým způsobem. První postup vyžaduje větší množství latí, druhý zase více bobrovek. To znamená větší spotřebu materiálu, víc práce, ale také značné zatížení nosného systému střechy.

Při pokládce klasických tašek jedna taška pokryje mnohem větší plochu, což znamená mnohem menší finanční nároky na práci i na materiál. Krovy jsou v relativně dobré kondici, jen je znát, že v tehdejší době použili každý kus dřeva, který byl po ruce.

Problém je však jinde: dnešní požadavky na skladbu střešního systému se diametrálně liší od praxe v minulosti. Dnes si střechu bez kontralatí a difuzních fólií a především bez důkladné tepelné izolace snad už ani nedokážeme představit.

Další část seriálu najdete v této rubrice příští středu.

Text: Adam Krejčík, Foto: Jiří Hurt

Stolování: Hostina inspirovaná přirodou

Jejich společným jmenovatelem je dokonalá funkčnost, kvalitní ekologické materiály, spousta praktických „vychytávek“, inspirace v přírodě a v kulturách našich předků, především zemí Dálného východu. Z širokého sortimentu jsme vybrali novinky na jídelní stůl.

Bílé nádobí už není jen bílé

Králem jídelní tabule nadále zůstává bílý porcelán, úspěšně mu však konkurují i další materiály a povrchové úpravy. Především je to porcelán a keramika s matnou glazurou v antracitové, hnědé, šedé či béžové barvě, inspirované japonskou a čínskou kulturou. Velmi zajímavě působí glazury s metalickým efektem, imitující patinované železo, měď či stříbrné kovy. Barvami sezony, kromě těchto zemitých odstínů, jsou také tlumená růžová a petrolejová. Zajímavá je speciální tenkostěnná keramika, která udrží teplo a chlad.

Atraktivním materiálem pro talíře, misky a šálky je bambus. Výrobky jsou velmi pevné, odolné, na rozdíl od keramiky příjemně lehké a teplé na dotyk. Oblibu si udržují i kov a sklo v různých úpravách, „in“ je zejména patina dlouhověkosti. Na stole však nechybí ani další materiály – servírovací tácky a „prkénka“ ze dřeva, ale i z kamene, melaminu, plastů, prostírání z kůže a podobně. Společným jmenovatelem je odolnost, zdravotní nezávadnost a ekologické vlastnosti.

Pochutnání nejden pro pandu

Společnost 8pandas vyvinula unikátní technologii zpracování bambusového vlákna na výrobu stolního nádobí. Působením vysokých teplot a tlaků získá materiál velkou tvrdost, pevnost, odolnost proti opotřebení, vodě i vysokým teplotám.

Nádobí je navíc 100% zdravotně nezávadné a biologicky rozložitelné. Je prakticky nerozbitné, lze jej mýt v myčce (pouze není vhodné do mikrovlnné trouby) a jistě právem mu náleží prestižní ocenění Red DotDdesign za inovaci.

Více na 8pandas.com

Chytré stolování

Dokonalá funkčnost je na prvním místě, výrobci tedy přicházejí s dalšími a dalšími „vychytávkami“, povrchovými úpravami a detaily, které zjednodušují manipulaci, umožňují univerzální použití, či se naopak přizpůsobují určitému typu pokrmu až k mezím dokonalosti.

Například šálky a misky jsou po obvodu a zespoda opatřeny silikonem, který neklouže a má na omak teplý povrch. Nádobí nevyklouzne z ruky ani se neposunuje po podložce či se nepřevrátí. Neklouzavý povrch – kromě silikonu – umí zajistit i jemně vroubkovaná glazura. Šálek s čajem či kávou se odkládá na oválný nebo obdélníkový talířek, kde je ještě místo na odložení lžičky, sušenky či kousku pečiva.

Talíře již dávno nejsou jen klasicky kulaté, ale i oválné, trojúhelníkové či obdélníkové. Letošní novinkou byl plochý talíř se zvednutým, zespoda vroubkovaným okrajem – dobře „padne“ do ruky jak při servírování, tak při mytí a ukládání do skříňky.

Nádobí 3 v 1

Sada nádobí Peili 3–in–1 nabízí univerzální řešení pro každou domácnost. Tvoří ji misky a pokličky různých velikostí a barev, které slouží k vaření, pečení, servírování i ke skladování potravin i hotových pokrmů v chladničce i v mrazáku.

Misky lze skládat do sebe, takže set zabere minimum místa. Speciální materiál (melamin) je vysoce odolný a hygienický a recyklovatelný, napohled jej nerozeznáte od keramiky s matnou glazurou.

Výrobky značky Zone (www.zone-denmark.dk) v České republice zakoupíte na Bakly.cz

Některé talíře či misky se zase mohou pochlubit speciálně tvarovanými prvky pro opření příboru, jídelních tyčinek apod. Přibývá různých typů nádobí vhodných pro různé pokrmy (kam to ale v kuchyni všechno dáme?), zdokonalují se jejich vlastnosti i tvary – radost pohledět i si pochutnat!Doslova výzvou se pro designéry stal vývoj speciálních talířů či misek. Na barbecue jsou oválné, opatřené úchopem, vroubkovaným dnem, rozdělené na prostor pro maso a přílohu (aby se nesmíchala šťáva), případně vybavené integrovanými mističkami na dressingy apod. Na pizzu jsou velké ploché, dělené na čtvrtiny… Talíře či podložky na pizzu lze použít na pečení a následně je rovnou z trouby naservírovat na stůl.

Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv firem

* * *

Články, které by vás také mohly zajímat:

Pravidla kuchyňského trojboje

10x kuchyňské ostrůvky

Host do domu

DŮM & BYT: NÁVRH – Jak uspořádat kuchyň

DŮM & BYT: Zelená kuchyň

MODERNÍ BYT: Nadčasové a funkční kuchyňské doplňky