Skip to content

Blog

Komfortní paliva a jejich spotřebiče

Výběr toho či onoho typu kamen, otopného systému či druhu paliva a z něj vycházející koncepce vytápění ovlivňuje zejména cena paliva, cena systému, návratnost investice, ale i hlediska provozní, ekologická a estetická či otázky komfortu a pohodlí. Při přechodu z jednoho typu paliva na druhý či při obměně otopných soustav lze volit „spolupráci“ několika systémů nebo hned několik aspektů sloučit do jednoho systému.

Běžné a komfortní

Samotný výčet dnes běžně užívaných druhů paliv a zdrojů energie je poměrně úctyhodný: plyn, butan, propan butan, elektřina, dřevo, štěpka, pelety, uhlí, topný olej, dále energie ze země, vzduchu a slunce – tepelná čerpadla, solární kolektory, fotovoltaické kolektory, rekuperátory tepla atd.

Podle druhů paliv se odlišují i spotřebiče, ale v řadě případů známe i tzv. kombinované zdroje tepla a popřípadě užitkové vody (TUV) – například kombinované kotle dřevo–elektřina. Do skupiny tzv. komfortních paliv patří zejména plyn a elektřina. Vyznačují se čistým provozem bez nároku na dodatečné činnosti, jakými jsou například štípání dřeva, nošení uhlí, zásobování olejem, přivážení cisteren s butanem apod.

Výhody nejenom komfortu 

Nesporně velkým komfortem je to, že těmito druhy paliv lze současně řešit zásobování teplem i teplou užitkovou vodou (TUV). Další ne nepodstatnou zajímavostí je fakt, že systémy pracující na tato paliva mají snadno regulovatelný výkon a vysokou účinnost přeměny paliva na teplo – u elektřiny je to 99 %. Pokud si pořídíte klimatizaci či tepelné čerpadlo, pak se využití elektřiny bude jevit jako ještě výhodnější. Podobné je to i u moderních plynových spotřebičů, kde velké zhodnocení vyrobené energie přinesly kondenzační kotle a nízkoteplotní teplovodní soustavy.

Velmi důležitým faktorem komfortu, který poskytují spotřebiče pracující na těchto dvou typech energií, je možnost účinné regulace. „Otočením knoflíku“ lze dosáhnout okamžitého tepelného efektu – změny režimu vytápění a ohřívání užitkové vody apod. Tato možnost je důležitá při vytápění nízkoenergetických domů a pasivních domů. Jde o to, že v domech, kde je tepelná ztráta nižší než 2 kW, nemůžete instalovat krbová kamna, která nebudou schopna regulace na tuto požadovanou úroveň.

Dnes už se vyrábí i spotřebiče spalující dřevo a uhlí s možností účinnější regulace zejména na spodní hranici, ale jde o problém, kterému je třeba při nákupu topidla do nízkoenergetických a pasivních objektů věnovat stále zvýšenou pozornost.

Rekuperační/ventilační jednotka recoVAIR VAR 260/4 s výměníkem s vysokou úrovní tepelné účinnosti (VAILLAND)

Ekologické cítění a pocity

Pokud z ekologických ohledů upřednostníte dřevěné palivo, pak byste měli vědět, že zde je pravda trochu složitější. Pokud například budete mít nedostatečně vyschlé dřevo, pak to výrazně sníží výkon kamen, kotlů, krbů apod. Bude více exhalátů a méně tepla. A pokud budete topit špatně ošetřeným dřevěným palivem v kotli s nízkou účinnosti spalování, pak to – obrazně řečeno, bude připomínat spíše chlazení než topení. O ekologii nemluvě. Z hlediska pracnosti dřevo určitě mezi komfortní materiály nepatří, je vhodné spíše pro milovníky přírody a atmosféry plápolavého tepla domova. Takže ekologie má také svoje podmínky a limity.

Plusy a minusy elektřiny

Mezi přednosti elektrického vytápění patří vysoká účinnost – až 99 % či bezemisní provoz nevyžadující komín a další investice. Pořizovací cena je citelně nižší než u jiných (plynových) typů kotlů. Elektrické kotle vyžadují také mnohem menší a levnější servis – prakticky se nic neseřizuje.

Pak už ale začínají nevýhody: opomeneme-li cenu elektřiny, musíte v příslušném elektrorozvodném závodě získat povolení na jistič alespoň 32 A. Abyste mohli topit, mít v pořádku elektrické rozvody a jističe s přihlédnutím k momentální velké spotřebě. Elektrické kotle nejsou uzpůsobeny do systému kombi, takže TUV je nutné řešit externím zásobníkem. Znamená to si připočítat cenu bojleru na TUV a také fakt, že vám dva spotřebiče vytvoří větší nároky na prostor a umístění. Volba tohoto druhu vytápění je většinou tam, kde jiná možnost není, anebo máte třeba strach z plynu či není komín apod.

Elektrický kotel Buderus Logamax E213-4 2-2 s automatickým provozem prostřednictvím kotlového termostatu nebo prostorového termostatu je vhodný pro vytápění rodinných domů, bytů, kanceláří a provozů (BUDERUS)

Minusy a plusy plynu

Otopné systémy založené na moderním plynovém zdroji mají ve srovnání s elektrickými zdroji určité nevýhody: například vyšší pořizovací cenu kotle, nutnost funkčního komínu a jeho vložkování, revize.

Zato ale nabízejí řadu provozních i komfortních výhod. Pro plyn, máte-li přípojku, nemusíte na rozdíl od elektrického kotle mít řadu povolení a složitých tarifních sazeb. Plyn nemá výpadky a teče stále v jedné sazbě. Hlavním důvodem pro instalaci plynu jsou ale především možnosti, které nabízejí dnešní plynové kondenzační kotle.

Při srovnatelném odběru elektřiny a plynu měřeno v kWh získáte od kondenzačního kotle vyšší výkon a kromě tepla zároveň teplou užitkovou vodu. Poměrně složitý proces kondenzace vodních par ze spalin, která u jiných typů kotlů uniká do ovzduší, zvyšuje účinnost plynového kotle až o 11 % a posouvá jej za hranici 107% účinnosti. Zvýšení výkonu snižuje spotřebu paliva a tím i produkci emisí a škodlivin.

Podle potřeby, resp. početnosti rodiny, pak volíte typ sestavy, která vám umožní vytápění a ohřev teplé užitkové vody. Například špičková sestava kondenzační kotel Baxi Luna HT 1.240 se zásobníkem na 100 nebo 125 litrů zajistí pro rodinný domek 2 topné okruhy – topení podlahou a radiátory a TUV pro 2 koupelny s celkem 6 odběrnými místy. Dalšími úsporami, které může kondenzační plynový kotel ve vztahu k provozu zajistit, je flexibilnější regulace v celé šíři výkonu a nízkoteplotní provoz otopné soustavy, zajišťující úsporu paliva i lepší tepelnou pohodu.

Kde se bere zemní plyn

Jde o přírodní produkt, který zpravidla doprovází výskyt ropy. Obsahuje především metan, kysličník uhličitý a dusík. Neobsahuje jedovaté látky a při úniku nevyvolává otravy. Ve směsi se vzduchem je výbušný.

Možnosti kombinovaných soustav

V energeticky méně ztrátových (a tím i méně náročných) stavbách odpadá nutnost velkého a silného vytápěcího zdroje. Tendence je spíše ke kombinaci menších (a tím pádem i většinou levnějších) různorodých zdrojů, které dokážou společně (nebo střídavě podle okolností) zajistit tepelnou pohodu a patřičný komfort.

Zajímavou ukázkou takové „klasicko-moderní“ kombinace jsou krbové sestavy, které umí potěšit pohledem do plamenů, ohřát sálavým teplem, zároveň vyrobit v dvouplášti teplý vzduch, který je rozváděn do dalších místností pomocí flexibilních trubic, a nakonec i vyrábět teplou vodu ve „zvonu“ zavěšeném v obezdívce nad krbem. Ohřátá voda proudí do velkého zásobníku, který je dotápěn elektřinou nebo teplovodními solárními kolektory. Akumulační zásobník lze použít ve chvíli, kdy přestanete topit v krbu, a systém se přepne na teplovodní vytápění, což je příjemné v noci nebo vhodné pro temperaci objektu, když nejste přítomni.

Kombinace však mohou být i „suché“, například tepelné čerpadlo s fotovoltaickými panely a podlahovým topením. Anebo „polosuché“: moderní švédské teplovodní podlahové topení, které používá velmi tenké a trubičky a je založeno na principu nízkoteplotní výměny, dokáže topit i chladit. Velmi malé množství topné vody rychle proudící úzkoprofilovými trubicemi ohřívá tzv. elektrická patrona, která může být napájená solární elektrárnou na střeše domu. Pomocí baterií pak může systém dodávat i elektřinu pro další spotřebiče v domě. Pro eventualitu výpadku nebo momentální nedostatečné kapacity jsou takové systémy napojeny na elektrickou síť.

Tento teplovodní systém (ale i jiné) je také dodáván s vlastním účinným tepelným čerpadlem vzduch/voda. Výhody elektrického podlahového topení jsou v nízkoenergetických stavbách zejména v komfortu a ovládání – tzn. možnosti programovat a spouštět na dálku. Dnes velmi častou volbou, například ve srubových dřevostavbách, je kombinace nízkoteplotního elektrického podlahového topení a krbu nebo krbových kamen.

Tepelné čerpadlo vzduch/voda NIBE F2120 s výstupní teplotou až 65 °C a senzačních 63 °C i při venkovní teplotě –25 °C (NIBE)

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem

Do Beskyd patří dřevostavba

Čtyřčlenná rodina, která doposud žila v třípokojovém bytě, cítila potřebu kontaktu s volnou přírodou. Manželé se proto rozhodli zrealizovat svůj sen a dopřát sobě i dětem bydlení ve vlastním domě v Beskydech.

Hlavním požadavkem na bydlení byl dostatečně velký společný prostor, který může sdílet celá rodina, a propojení obytných místností s přírodou. Ačkoli měl majitel původně jinou představu o budoucím domě a o dřevostavbě vlastně neuvažoval, architekt ho pro ni během několika schůzek doslova nadchnul. Dnes v ní spokojeně žije už pátým rokem, užívá si ji a ničeho nelituje.

Vnější povrchové úpravy podporují ráz domu. Odlehčená část s dřevěnou fasádou se vznáší nad krytým stáním, část obrácená k lesu je „ukotvena“ těžším kamenným obkladem a střešní krytina je z předzvětralého titanzinku.„Na projektu jsme společně s architektem pracovali téměř rok a jsem rád, že jsme mu ten čas věnovali. Dnes si neuvědomuji nic, co bych řešil jinak,“ říká investor pan David. „Dřevo je materiál, který mám velmi rád, a přestože dřevostavba tehdy nebyla právě to, o čem bych byl přesvědčen, do zdejšího prostředí dřevo prostě patří.“

Jeho slova potvrzuje architekt domu Karel Janča. „Nejdříve jsme se bavili o dřevostavbách a jejich možnostech, později debaty nabraly konkrétnějších podob. Dlouze jsme se zabývali například umístěním domu a jeho orientací na pozemku. Nakonec jsme se k mé radosti rozhodli pro variantu po spádnici s levitujícím štítem a zvítězila i technologie s dřevěnou nosnou konstrukcí.“

Charakter domu předurčila také jeho poloha ve 3. zóně CHKO Beskydy, kde jsou předepsané výhradně sedlové střechy se sklonem 45°. „Vzhledem k umístění stavby jsme sice v přípravných fázích museli podstoupit argumentační boj se správním úřadem, tento boj pro nás ale po delším čase, leč s menšími ústupky, nakonec vyzněl překvapivě úspěšně,“ vypráví architekt.

Soudobé pojetí stavby

Záměrem návrhu bylo, aby dům zabral co nejmenší plochu pozemku, využíval pasivní solární zisky a při stavbě byly použity stavební materiály s nízkou výrobní energetickou náročností, resp. materiály z obnovitelných zdrojů. Koncepce vychází z jednoduchého podélného dispozičního uspořádání, což se odráží i v kompaktní hmotě stavby.

Jelikož majitel pracuje ve stavebnictví, realizoval stavbu domu bez generálního dodavatele. „Najímal jsem řemeslníky podle jednotlivých částí a profesí a celou stavbu jsem si s technickou pomocí architekta koordinoval sám,“ popisuje průběh prací s tím, že to nebylo jednoduché.

Nejtěžší podle něj bylo asi najít klempíře, kteří zrealizují pokládku střešní krytiny z předzvětralého titanzinkového plechu. „Původně vybranou firmu jsem musel odvolat, protože pouze ničila drahý materiál. Měl jsem ale štěstí, že jsem poté našel velice šikovné řemeslníky, kteří dokázali napravit i již vzniklé škody.“

Pohoda uvnitř i venku

Dispozice domu respektují principy zónování nízkoenergetických domů, převážná část obytných prostor je proto orientována k jihu. Přízemí je řešeno hlavně jako společenská zóna zosobněná především kuchyní s jídelnou a obývací místností s krytou terasou. Dále je tu umístěn pokoj pro hosty a domácí pracovna.

V patře se nacházejí dětské pokoje, ložnice rodičů, malá pracovna a koupelna se saunou. „Se saunou jsme počítali hned při zpracování projektové dokumentace. Její realizace proběhla o něco později než realizace celého domu, ale dnes ji hojně využívá celá rodina,“ popisuje investor. Za uvedení stojí i vinotéka a „hodovna“, které se nacházejí v suterénu.

Na návrhu interiéru se podílel jak architekt, tak manželé, zejména majitelka, která preferuje moderní a jednoduchý styl. V domě převládá bílá barva, což byl záměr – bílá rozjasňuje a působí čistě, jednu ze stěn v obývacím pokoji zdobí kamenná pískovcová dýha. „Tapety v dětském pokoji navrhovala dcera pana architekta a jde o výjevy koně. Naše dcery mají koně totiž moc rády,“ popisuje zařízení interiéru paní Monika.

Část vybavení je vyrobeno na míru, například kuchyň dodala malá stolařská firma. Úložné potřeby řeší dvě velké šatny. Jedna je ve vstupní části domu a slouží k uložení svrchního a sezonního oblečení a obuvi, druhá šatna se nachází v patře mezi koupelnou a ložnicí. Děti mají šatní skříně ve svých pokojích.

Dům doplňuje dřevěná terasa a zastřešené posezení s krbem a sporákem na dřevo, které rodina využívá zejména v létě, a když to čas dovolí, tak tu i vaří. V nedávné době bylo dobudováno i zahradní jezírko, které může v letních měsících sloužit ke koupání. Výsadba v okolí domu byla rozšířena o okrasné dřeviny a květiny a k pěstování zeleniny a bylinek jsou využívány velké ocelové truhlíky, které mimochodem také navrhl architekt Karel Janča.

Slovo architekta

Ing. arch. Karel Janča„Záměrem návrhu byla koncentrace rodinného domu do jedné kompaktní hmoty, aby stavba vyvolala co nejmenší zábor pozemků, a také vytvoření přiměřené plochy obalové schránky objektu – tepelně ochlazované plochy budovy,“ říká Karel Janča. „Objekt uplatňuje principy pasivního využití sluneční energie, je navržen s nadnormativním zateplením, snaží se o propojení exteriéru a interiéru, o bydlení v souladu s přírodou a je zde uplatněna snaha o návrh tzv. ekologického domu, který bude k přírodě šetrný nejen svým provozem, ale i použitím stavebních materiálů s nízkou výrobní energetickou náročností, resp. materiálů z obnovitelných zdrojů.“

Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Jiří Ernest 

Technické údaje

Technické údaje:

Rozloha pozemku: 1 664 m2

Zastavěná plocha: 137 m2

Užitná plocha: 299 m2 (včetně terasy a zastřešeného stání)

Konstrukce: spodní stavba betonová vana na základových pasech s bitumenovou těžkou hydroizolací, vrchní stavba rámová dřevostavba s nosnými sloupky 140/60, provětrávaný dřevěný fasádní obklad (sibiřský modřín), kamenný obklad – pískovec (rovněž větraná fasáda), střešní krytina titanzinkový plech (předzvětralý) na dvojitou drážku, Rheinzink

Skladba obvodové stěny: (směrem zevnitř): sádrovláknitá deska 10 mm, dřevěný rošt + 80 mm izolace z minerálních vláken, Eurostrand OSB 4 TOP 12 mm na perodrážku s přelepením spár, nosný rám 140/60 mm + minerální izolace 140 mm, izolace z dřevovláknité desky 120 mm, dřevěný rošt 60/40 mm – přirozeně větraná mezera + dřevěný prkenný obklad s mezerou šíře 10 mm, součinitel prostupu tepla U = 0,15–0,16 W/m2K

Výplně otvorů: okna dřevěná s izol. dvojskly, U = 0,9 W/m2K, dveře dřevěné do oblož. zárubní

Vytápění: ústřední teplovodní, kombinace podlahového topení, podlahových radiátorů a klasických závěsných těles, zdroj energie kotel na dřevní pelety pro ústřední vytápění a ohřev TUV + solární panely umístěné na střeše. V přechodném období se k vytápění využívá krb s krbovou vložkou

Autor:

Ing. arch. Karel Janča

Po absolvování Fakulty architektury na VUT v Brně pracoval pro státní a inženýrský podnik Stavoprojekt Brno, v roce 1991 založil vlastní ateliér se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm. Z jeho dosavadních realizací je možné uvést například Muzeum sklářství v Karolince, komplex Brillovka a City Club v Rožnově pod Radhoštěm, Dům na hraně ve Frýdlantu n. O. nebo Študovnu v obci Hutisko.

Kontakt: Arch-janca.cz

Ruukki představí novinky na veletrhu Střechy Praha

(Komerční prezentace)

Ruuki LogoPro návštěvníky veletrhu připravila finská značka ocelových střešních krytin Ruukki přehlídku aktuálních produktových novinek. Ty zahrnují mimo jiné inovovaný okapový systém v tradiční i hranaté variantě, krytinu Decorrey Grand a nové barevné možnosti u zavedených značek krytin Classic.

“Součástí prezentace bude možnost individuálních konzultací s našimi experty a také přímo s realizačními firmami. Věříme, že návštěvníci ocení vedle inspirace a užitečných informací také příjemnou atmosféru naší prezentace, kterou bude doprovázet ochutnávka tradičního bylinného finského nápoje” doplňuje Jan Hála z divize střešních krytin společnosti Ruukki.

Prezentaci ve finském stylu připravil pro návštěvníky letošního ročníku veletrhu Střechy Praha výrobce ocelových střešních krytin Ruukki. Zájemci se mohou v areálu PVA Expo Praha Letňany seznámit v termínu od 9. do 11. února s novinkami pro sezonu 2017.

Prezentaci Ruukki najdete ve výstavním areálu v Praze Letňanech v hale číslo 3 u stánku 306.

Zdroj: Tisková zpráva

Léčivé ovocné stromy, stromky a keře

Kdoule jsou různě tvarované plody kdouloně (Cydonia oblonga) se specifickou lahodnou vůní, prababičky je dávaly do šuplíků s prádlem. Velké tuhé žluté hruškovité plody jsou také skvělým pomocníkem v revmatologii, pravidelná konzumace několika pečených nebo uvařených kdoulí denně významně zlepšuje stav nemocného. Kdoulové želé či marmeláda zlepšuje chuť k jídlu. Kdoule se rovněž dají použít místo citronu.

Zářivá podzimní barva kdouloní prosvětlí každou zahradu, kdoule dozrávají u nás většinou v říjnu. Plody jsou velmi tvrdé, kulaté nebo různě oválné či hruškovitě protáhlé a voňavé malvice jsou s typickým voskovaným povrchem.

Kdouloně se často zaměňují s příbuzným kdoulovcem (Chaenomeles), což je odolný, 1 až 3,5 metru vysoký pichlavý keř s krásnými bílými, růžovými, oranžovými či červenými květy. Jeho plody – kulaté zelenožluté či zelené tuhé a tvrdé „kdouličky“ – taktéž krásně voní a dají se použít rozmixované do limonád. Jsou velmi kyselé a aromatické.

Plody kdoulovce jsou skvělou náhradou citronu, kterou si můžete vypěstovat téměř na každé zahradě.

Známým „ovocným“ příbuzným jabloní a růží je hloh. Využívá se spíše jako léčebný prostředek než jako ovoce. Naše domácí hlohy Crataegus monogyna a Crataegus laevigata pomáhají léčit městnavé srdeční selhání, některé arytmie, snižují hladinu cholesterolu a krevní tlak, také rozšiřují ostatní cévy v těle a povzbuzují krevní oběh. Hlavně však fungují jako prevence. Plody – hložinky – nejsou chuťově příliš výrazné, chuť zvýrazní lehké přemrznutí. Pro léčebné účely se nakládají do alkoholu pro uchování ve formě tinktury, nebo se suší, stejně jako listy a květy.

Hloh Shraderův je jedním z nejchutnějších hlohů, které u nás můžeme pěstovat. Chutná jako aromatická škrobovitá jablíčka. Má svoji lákavou osobitou chuť, kterou když jednou ochutnáte, určitě si ho zasadíte i na své zahradě.

S úspěchem lze u nás pěstovat zahraniční hlohy, například hloh vratičolistý (Crataegus tanacetifoila), Arnoldův (C. arnoldiana), měkký (C. mollis), Schraderův (C. schraderiana), hloh azarol (C. azarolus), jejichž plody jsou velmi chutné a mají také léčivé účinky.

Další méně známý ovocný a zároveň léčivý strom je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Jeřabiny pomáhají proti písku a kaménkům v močových cestách, podporují trávení a působí i jako účinné antirevmatikum. Lékové formy jsou macerát, odvar z čerstvých či sušených plodů či sirup z čerstvých plodů. Stejné využití má i sladší forma jeřábu zvaná moravský sladkoplodý či též ´Edulis´ (S. aucuparia ssp. moravica). 

Syrové jeřabiny většinou nejsou vhodné na konzumaci. Obsahují různé látky, například kyselinu parasorbinovou, které mohou způsobit dávení a nevolnosti, ale sušením či kompotováním se tyto látky eliminují. Z květů jeřabin se připravuje koupel končetin při atopickém ekzému. Užití nacházejí jeřabiny i v homeopatii a v gemmoterapii.

Jedlé plody s podobným obsahem látek jako jeřabina ptačí má i krásný a trochu opomíjený jeřáb břek (Sorubus torminalis). Pro konzumaci raději nechte plody přemrznout, podobně jako u mišpulí. Plody jeřábů se často využívaly do kompotů a marmelád jako přídatný prostředek pro želírování, neboť obsahují vysoký podíl pektinů.

Jeřáb muk je náš domácí strom z teplých svahů a skalnatých teras s kvalitním minerálním podložím, obzvláště rád roste třeba v Českém středohoří.

Jeřáb muk (Sorbus aria) často krášlí zahrady a parky. Jeho plody jsou podobného složení jako u ostatních jeřábů, bývají součástí protisklerotických směsí. Naložené v lihu léčí poruchy trávení.

Plody pěstovaných černých jeřabin, aronií (Aronia melanocarpa) jsou známy nejen jako skvělá zásobárna vitaminu C a P, ale také spousty důležitých prvků, například vzácného jódu. Harmonizují funkce štítné žlázy, působí protiskleroticky a ovlivňují pružnost a propustnost cévních stěn. Listy aronií pomáhají snížit vysoký krevní tlak a zvyšují vylučování nežádoucích solí z organismu, takže jsou skvělými pomocníky v revmatologii. Listy i plody lze používat při detoxikaci organismu, podporují jaterní i ledvinové funkce.

Plody aronií mají jednu z nejtmavších barev plodů u nás. Mají aromatickou a lehce svíravou chuť, když si je však člověk jednou oblíbí, zjistí, že chuť je lehce návyková a účinky blahodárné.

Šťáva je oblíbené ochucovadlo a barvivo ovocných koktejlů a smoothies. Často lze objevit roubované přirozeně keřovité aronie na jeřábu ptačím, což je však dost nevhodná forma, takovýto „stromek“ je krátkověký a obvykle trpí různými chorobami. Mnohem lepší a zdravější je pěstovat aronie v jejich původní keřovité formě.

Slaďoučké moruše, plody moruše bílé, černé nebo červené (Morus alba, M. nigra, M. rubra) se dají použít jako prostředek podporující odkašlávání, zlepšující látkovou výměnu a trávení. K léčebným účelům lze využívat i sušené plody. Významné účinky mají i listy, kromě vylepšení jarních salátků pomáhají při léčbě cukrovky II. typu (ve směsích s dalšími léčivými listy). Sušené moruše jsou rovněž skvělým přírodním sladidlem.

Slaďoučké jako med jsou moruše, které u nás také bez větších problémů rostou. Mají raději teplejší lokality a vlhčí humózní půdy.

Na mezích či ve větrolamech, u cest i v zahradách můžete potkat větší keř nebo vícekmenný lehce trnitý strom s velkou barevností a variabilitou plodů. Od žlutých přes červené a oranžové až k fialovým. Jde o myrobalán (Prunus cerasifera), plody se nazývají špendlíky či mirabelky. U nás již prakticky zdomácněl, ale původně pochází ze Střední a Malé Asie (tam se z něj vyrábějí omáčky tkemali, což je něco na způsob chutney). Výtažky z tohoto stromokeře jsou součástí Bachových květinových esencí. Plody lze též sušit nebo kompotovat, na sladko i na slano. Skvěle se hodí do mražených dření, lehce dochucených mletým kardamomem, nebo do fermentovaných nápojů.

Špendlíky, vděčná ozdoba každé meze nebo většího živého plotu. Jsou velmi nenáročné a vitální, vyrostou vám z téměř každé pecky a odmění se rok co rok bohatou úrodou.

Dalším a stále oblíbenějším ovocem jsou muchovníky (Amelanchier sp.), „indiánské borůvky“ (hlavní foto článku). Existuje více druhů, stromovité i keřové, evropské i americké, všechny mají podobné účinky. Plody muchovníků se doporučují při hypovitaminózách, odvar z bobulek při angínách a nachlazení, lze je sušit jako rozinky. Čaj z listů a kůry je vhodný pro léčbu zažívacího ústrojí.

U nás méně pěstované, zato však velmi výživné a léčivé jsou i teplomilné fíky (Ficus carica). Ve většině teplejších oblastí se dá najít v zahradě teplý slunný a chráněný koutek, anebo postavit skleník či zimní zahrada pro jejich pěstování. Vývar z fíků (i sušených) je skvělý prostředek proti angíně a kašli. Po staletí se také využívají ke zlepšení zažívání. Vysoký obsah draslíku prospívá také léčení srdečních problémů. V neposlední řadě dodávají rychlou energii a zlepšují náladu.

Pro fíky nemusíme jezdit jen do Středomoří, v teplejších oblastech nám porostou i venku na chráněném teplém místě u zdi či domu či ve studeném skleníku, hodně záleží na výběru vhodné odrůdy a na péči, ale plodů bývá hojnost.

Rok co rok mě plní nadšením a radostí, když si uvědomím, že i u nás se dá pěstovat široká paleta vynikajících ovocných druhů. Příroda podává i zde, v mírném pásmu, svoji pomocnou ruku a otevírá svoji náruč lásky a hojnosti. Jen k ní, stejně jako k sobě, musíme přistupovat s láskou a respektem. Kdo se stravuje celoročně přirozeně zdravě, žádné nemoci si nikdy léčit nemusí…

Zdroje pro recepty, léčivé postupy a další informace:

  • Boutenko V.; Zelená pro život, Plejády 2016 + další její skvělé knížky
  • Janča J., Zentrich J.A.; Herbář léčivých rostlin, díly 1–7, Eminent 2008
  • Bodlák J.; Zdraví máme na talíři – léčivé i škodlivé účinky potravin, Granit 2002
  • Hlava B., Starý F., Pospíšil F.; Rostliny v kosmetice, Artia 1987
  • Lánská D., Žilák P.; Jedlé rostliny z přírody, Aventinum 2006
  • Castleman M; Velká kniha léčivých rostlin, Columbus 2004
  • Fern K.; Plants for a Future, Permanent Publications 1997–2012
  • Web v angličtině: Plants For A Future

+ vlastní zkušenosti a pozorování z naší několikahektarové zahrady

Text: Ing. Ludmila Zažímalová (zkráceno redakcí MD), Foto: Jaroslav Svoboda

Mramor a beton: Dům pod křídly motýla

Letní dům v Toskánsku, který si pro sebe navrhli architekti a designéři Michel Boucquillon a Donia Maaoui, vyniká citlivou architekturou, ale i zcela unikátním technickým řešením zvedací střechy. Proto ho nazvali Casa Farfalla, Motýlí dům.

Dům jako by přímo vystupoval z úbočí bílé skály. Večerní osvětlení ještě zvýrazňuje jeho transparentnost a dává vyniknout střeše, kterou na každé straně zvedají tři tenké ocelové písty.Desetihektarový pozemek na úbočí vápencové hory s panoramatickým výhledem na město Lucca a jeho širé okolí představoval pro dvojici umělců neopakovatelnou příležitost.

Krajina, kultivovaná několika tisíciletími kulturního vývoje, sahá až k pobřeží Středozemního moře, kde z téže bílé skály, slavného carrarského mramoru, vznikaly i poklady světového kulturního dědictví, zde tesali svá díla staří Římané, Michelangelo, Leonardo da Vinci… Místo snů, obklopené olivovými háji, položené ve výšce 200 m nad střechami středověkého města, se pro ně stalo rájem meditace a experimentování s architekturou, designem i technikou.

Kámen na kameni

Třípodlažní dům přímo vyrůstá ze skály, která byla spolu s výhledy do okolí základní inspirací originálního architektonického a výtvarného konceptu. Hlavní obytná část v podobě dvoupodlažního kvádru se opírá o neopracovanou mramorovou stěnu, vstupující až dovnitř do domu, zatímco jižní a severní průčelí jsou maximálně prosklené a otevřené do krajiny.

Základnu tvoří dvě přilehlé terasy, přístupová s širokým schodištěm podél jižní fasády a na severní straně protáhlá rekreační terasa s traktem pro hosty, odpočinkovými plochami a s bazénem. Ve druhém podlaží se nacházejí tři pokoje pro děti, téměř polovinu dispozice však zaujímá rozlehlá ložnice majitelů domu s vlastní šatnou a koupelnou. Celý dům včetně teras a schodišť je bílým kamenem zvenku obložen, takže zdálky přirozeně zapadá do svého okolí.

Posezení s dámou v červeném

Ztvárnění interiéru odráží výjimečný cit architekta pro krajinu, genius loci i jeho multikulturní kořeny. Dominantou domu je točité schodiště, které vévodí otevřenému společnému obývacímu prostoru. Atypický betonový útvar podobající se spíše skulptuře než konstrukčnímu prvku autor přirovnává k dámě v červených šatech, která se vyšňořila na večírek a stala se královnou večera.

Neopracovaný carrarský mramor přímo vstupuje do kuchyně, jídelny, ložnic i koupelen, stejně jako výhledy, které naplňují celý dům atmosférou renesanční italské krajiny. Kamenné stěny i panoramatické obrazy jsou samy o sobě tak nosným prvkem, že jim majitelé ponechali hlavní slovo a většina vybavení interiéru zůstává ve střízlivém účelném stylu. Převládají hladké povrchy, bílá barva v kombinaci s černou a šedou a citlivě je doplňují jednoduché dekorace.

Zázrak techniky

Po technické stránce je největší atrakcí železobetonového domu hydraulická střecha se dvěma křídly, která lze pomocí 6 pístů zvednout až do náklonu 30°. Tento první dům na světě s hydraulickou střechou umožňuje přirozené větrání a chlazení, sladký spánek v pohodlné posteli, a přitom na čerstvém vzduchu pod hvězdami. Zastínění domu napomáhá i atypická předokenní žaluzie z tepaného železa, vyrobená podle návrhu architektů.

Za výjimečné architektonické řešení s použitím přírodního kamene získal dům v roce 2015 mezinárodní cenu Stone Expo Award 2015.

Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv Michel Boucquillon

Technické údaje

Autor:

Narodil se v Belgii v rodině s německými, holandskými, francouzskými a španělskými kořeny a multikulturní zázemí zásadně ovlivnilo jeho vnímání světa. Vystudoval fakultu architektury v Bruselu, v r. 1988 jako 26letý vyhrál velkou mezinárodní soutěž na návrh zasedací síně Evropského parlamentu v Bruselu.

V r. 1994 založil vlastní multidisciplinární studio M.A.D.E.U.S., z něhož později vznikl ateliér Michel Boucquillon Workshop Sa. Věnuje se architektuře i designu, navrhuje pro nejvýznamnější evropské výrobce nábytku, doplňků, svítidel atd.

Kontakt: Michelboucquillon.com

Rozsviťte interiér barvami

Obývací pokoj, kuchyně, dětský pokoj či koupelna. Každá místnost má jiné využití, které je třeba při výběru barev zohlednit. Obecně teplé barvy (červená, oranžová, hnědá a žlutá) jsou veselé a vyvolávají dobrou náladu. Naopak studené barvy (modrá, zelená, a fialová) zklidňují a dokážou pocitově snížit teplotu v místnosti až o tři stupně. K současným hitům pak patří barvy neutrální (šedá, bílá, černá), které se skvěle kombinují se všemi odstíny.

Virtuální malíř v mobilu

Aplikace pro mobilní telefony a tablety Dulux Visualizer přenáší malování pokojů do nové digitální dimenze. Díky ní si s mobilním telefonem nebo tabletem v ruce snadno virtuálně navrhnete novou podobu svého domova. Můžete si vybírat z široké palety barev a podívat se, jak bude daný odstín na stěně působit. Náhled nových kombinací vidíte přímo na displeji chytrého zařízení. Svůj návrh vyfoťte nebo nahrajte do panoramatického videa a nový vzhled pokoje můžete hned probrat s rodinou nebo přáteli na sociálních sítích. Aplikace Dulux Visualizer byla vytvořena pro operační systémy iOS i Android. Stáhněte si ji zdarma na App Store nebo Google Play pod názvem Dulux Visualizer CZ.

Obývací pokoj

Obývací pokoj je prostorem, kde trávíte volný čas a setkáváte se zde s rodinou a přáteli. Je jednoduše nejvíce vidět a zvolené barvy by se proto měly podřídit jeho společenské funkci. Příjemnou pohodovou atmosféru naladíte pomocí teplých barev či teplejších odstínů barev studených. Do teplých tónů žluté, oranžové či červené zahalte i kuchyň a jídelnu. Jsou rovněž určeny k setkávání rodiny a pochutnávání si na dobrých jídlech.

Obecně teplé barvy (červená, oranžová, hnědá a žlutá) jsou veselé a vyvolávají dobrou náladu. Naopak studené barvy (modrá, zelená, a fialová) zklidňují a dokážou pocitově snížit teplotu v místnosti až o tři stupně. K současným hitům pak patří barvy neutrální (šedá, bílá, černá), které se skvěle kombinují se všemi odstíny.

Barvy v ložnici

Naopak ložnice je místem soukromým a odpočinkovým. Její intimitu podpoříte především jemnými tóny studených barev. Pokud však lpíte na výraznějších odstínech, doporučuje se je umístit pouze na jednu stěnu. Ideálně na tu za vaší hlavou, abyste při probouzení a usínání hleděli na uklidňující barvy.

Očista, uvolnění a relaxace – to je koupelna. Její větší plochy vymalujte barvami podporujícími odpočinek a zklidnění, ale nebojte se vytvořit kontrast s výraznými tóny na menších plochách nebo doplňcích.

Výmalba dětského pokoje

Specifickou kapitolou jsou dětské pokoje, které plní řadu funkcí. Jednak si tam děti hrají a potkávají se s kamarády, jednak v pokoji spí a připravují se do školy. Většinou je žádoucí, aby byly veselé s mnoha barvami. Výsledný interiér však v praxi bohužel často působí chaoticky. Na stěnách proto využijte maximálně dvě barvy a snažte se s jejich pomocí dotvořit jednotlivé zóny pro studium a zábavu.

Současné interiérové barvy umožňují neuvěřitelné barevné i kompoziční kreace, navíc pokud se dobře udělá podklad, můžete je snadno obměňovat pouhým překrytím novou vrstvou (DULUX)

Technika malování a vydatnost barvy

Zvolíte-li správnou kombinaci barev, nezapomeňte na jejich vydatnost a základní zásady malování. Můžete si doma vlastními silami vykouzlit nový a krásný interiér, hrát si s jednotlivými stěnami, odstíny, vzory a světlem.

Pro dokonalý výsledek je dobré zaměřit svou pozornost i na vydatnost. Ta vám totiž poodhalí, kolik m2 plochy vymalujete z jednoho litru barvy, a také pomůže zorientovat se mezi barvami s různými cenami. V praxi se stává, že dražší barva je nakonec po přepočtu na metr čtvereční levnější.

Míchání barev

Malujete strop v ložnici či stěny v dětském pokoji? Pozor, je to velký rozdíl. Před samotnou úpravou místnosti a tónováním barev byste měli zvážit dané místo. V dětském pokoji se s velkou pravděpodobností stěny zanedlouho dočkají nechtěného ušpinění, pokreslení či pomalování. Je tedy třeba vybírat barvy odolné proti otěru, omyvatelné a s vysokou kryvostí. Totéž platí například pro obývací pokoj, kde s rodinou trávíte nejvíce času. Naproti tomu u stropů se podobné zásahy tak často nepředpokládají.

Stěny nemusí být jednobarevné. Ke slovu přijdou pruhy či jiné tvary. Kreativitě se meze nekladou.

Překryv barev

Díváte se na hnědě vymalované stěny v obýváku, přemýšlíte nad odstínem ve světlejší modré a kladete si otázku, zda půjde tmavá přetřít světlou? Určitě doporučujeme nejdříve tmavý podklad přetřít bílou a následně aplikovat nový nátěr ve více vrstvách. Vždy však záleží na konkrétních odstínech – jak podkladu, tak nového nátěru. Obecně se bohužel krycí schopnost barvy nedá jednoznačně určit. Vodítkem vám však může být, kolik vrstev nátěru udává sám výrobce.

Kdy malovat? 

Které roční období pro výmalbu pokoje zvolit? V podstatě kterékoli. Počkáte-li si na jaro či léto, nebudete mít problém s dlouhým větráním a rychlejším schnutím barev díky proudění vzduchu. Nemusíte se však bát ani zimy, mrazů a chladnějšího počasí na podzim. Díky topení budou stěny nahřáté a nátěr tak bude lépe schnout. Navíc pro malování je suchý vzduch v interiéru mnohem lepší než podmínky v letních deštivých dnech.

Části místností

Obývací pokoj, kuchyně, dětský pokoj či koupelna. Každá místnost má jiné využití, které je třeba při výběru barev zohlednit.Malovat začínejte vždy od okna a směřujte postupně ke dveřím. Nejprve si orámujte detaily a následně malujte celé plochy. Strop se doporučuje natírat do kříže. Zamezíte tím tvorbě viditelných pruhů.

Rozhodnete-li se pro výmalbu pouze některých stěn v místnosti, můžete si s nimi opticky pohrát. Předem promyslete, jakého efektu chcete dosáhnout. Kupříkladu barevná podlaha a strop prostor opticky snižují a rozšiřují, barevná zadní stěna a strop prostor zase opticky zkracují a rozšiřují, místnost s barevnými bočními stěnami se napohled zužuje a budí dojem, že zadní stěna, podlaha a strop jsou větší. Podobně lze pracovat i se vzory – příčné versus svislé pruhy na stěně či podlaze nebo malé versus velké motivy.

Zadání pro malíře

Byt o velikosti 2 + 1 zabere neprofesionálovi cca 4 dny, profesionálním malířům 1 den. Pokud se chcete vyvarovat komplikací, buďte konkrétní. Náš praktický průvodce vám poradí, jak si najmout správného malíře pokojů a co od něj požadovat.

Jasné pastelové odstíny se skvěle hodí do ložnice. Pamatujte, že na velké ploše působí každý odstín vždy výrazněji než na malém vzorku, který vám ukázali v showroomu.1. Žádejte reference. Malířskou firmu si nechte doporučit od důvěryhodného zdroje a zhlédněte předem ukázky její práce.

2. Sejděte se osobně. Čím budete s malířem pokojů víc naladění na stejnou notu, tím snáze pochopí vaše záměry a dokáže je i realizovat. Ukažte mu konkrétní místnosti, proberte, jak přesně si vymalování představujete, a průběžně ho detailně informujte.

3. Proveďte výpočet spotřeby. Než požádáte o cenovou nabídku, je dobré si vypočítat, kolik barvy spotřebujete. Získáte tak představu odpovídající ceny.

4. Udělejte si rozpis prací. Až bude malíř pokojů pracovat u vás doma, nemusíte být vždycky po ruce. Pomůže vám podrobný a pečlivý rozpis všech potřebných prací, aby v něm mohl průběžně kontrolovat, co ještě zbývá dodělat. Stačí totiž malé nedorozumění nebo chybička, a místo ložnice budete mít vymalovanou koupelnu!

5. Přesně určete konkrétní barvy. Přesně určete, jakou barvu v které místnosti použít. Abyste se vyvarovali nejasností, uveďte raději i kód produktu a vše zapište i do zmíněného rozpisu prací.

6. Výběr typu barvy. Jasně stanovte povrchové úpravy pro jednotlivé plochy (místnosti) a vše zaznamenejte do rozpisu prací. Myslete na to, že do určitých místností jsou potřeba speciální druhy barev – třeba do koupelny patří barvy proti plísním, do kuchyně barvy omyvatelné a odolné proti skvrnám a do tmavé místnosti zase reflexní barvy.

7. Nezapomeňte na kontrolu práce. Až bude vymalováno, za přítomnosti ­malíře všechno dobře prohlédněte a ­dolaďte ještě předtím, než si mistr sbalí své náčiní.

Text: Jitka Pálková, Petr Saulich, Adam Krejčík, Foto: Cylonphoto, Shutterstock.com, Archiv

Sauna venkovní, či vnitřní?

Sauna venkovní

Žádné konkrétní doporučení, kde by měla sauna správně stát, neexistuje, a to ani v případě venkovních saun, ani těch umístěných uvnitř. Důležité je jen dostatečné místo a dodržení základních hygienických předpisů při saunování, s návazností na možnost ochlazení a odpočinku.

Pro osazení venkovní sauny je vhodné zajistit zvýšenou betonovou desku s přesahy na každou stranu. Elektrickou přípojku (kabel CYKY 5 x 2,5 jištěný jističem 3 x 20 A) je nutné přivést k betonové desce a ponechat dostatečnou rezervu asi 3 m ve smotku tak, aby bylo možno napojit kabel silové části regulátoru, který je většinou obsažen v dodávce sauny.

Pokud zvolíte saunu s topidlem na dřevo, pak uvedené přívody nejsou potřebné. Pro osvětlení stačí přivést zdroj 220 V. Přívod vody je vítaný, nikoli však nutný, záleží na tom, jak je vyřešeno ochlazování – od kádě přes venkovní bazének až k využívání třeba čerstvě napadaného sněhu. Pobyt přímo v přírodě je hlavní kouzlo a romantika venkovní sauny.

Sauna Karibu Parima 3 umožní vychutnat si kouzlo saunování v soukromí domova. Vyniká použitím kvalitních materiálů. V Parima 3 se mohou najednou saunovat až tři osoby (MARIMEX)

Sauna vnitřní

Pokud dáváte přednost sauně domácí, nabízejí se široké možnosti výběru – ovšem bez „venkovní romantiky“. Najít ale pouze dostatek místa v bytě nestačí. Sauna má dosti specifický provoz a vyžaduje určité předpoklady a stavební připravenost.

Velmi důležité je zajistit odvětrání – odvod teplého vlhkého vzduchu a naopak přívod čerstvého, na kyslík bohatého vzduchu obvykle přiváděného kanálem k saunovým kamnům. Vzduch se v kabině vymění až 15x za hodinu. Pokud je kabina umístěna v nevelkém bytě, který má oproti volnému prostranství jen omezenou kubaturu vzduchu a obtížně se větrá, je sauna problém. Další samozřejmostí připravovaného zázemí musí být, na rozdíl od sauny venkovní, přívod vody.

Instalace vnitřní sauny se pojí s poměrně náročnou technickou přípravou, je třeba svěřit ji odborné firmě. Ideální místo umožňuje po saunování vyjít na terasu či do zahrady.

Stavební příprava pro vnitřní saunu

Konkrétní stavební příprava pro saunu umístěnou v rohu místnosti nebo mezi třemi stěnami vypadá následovně: nášlapná vrstva podlahy před osazením sauny by měla být z keramické dlažby bez spádu a soklu. Přisávání vzduchu vyřešíte pod topidlem prostupem stěnou v konstrukci sauny. Odvětrání by měl vyřešit prostup stěnou pod stropem o průměru 100 mm. Požadavek na elektro: požadovaný el. příkon, napětí 3 × 400 + PE + N, přívodní kabel délky 5 m CYKY 5 × 2,5 mm jištěn jističem 3 × 16 A, proudový chránič, kabel vyvést za saunou ve výšce 1,9 m. Požadavky na technické zázemí pro obestavbu, resp. vestavbu jsou ještě o něco náročnější.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem

Nejnovější trendy v obkladech i dlažbách nejen pro koupelny

(Komerční prezentace)

Již tradičně se koncem září italská Bologna, díky veletrhu CERSAIE, stává mekkou pro milovníky designu a novinek ve vybavení koupelen, zejména pak v obkladech a dlažbách. Tento mezinárodní veletrh jednoznačně určuje trendy na nadcházející období.  

Jaké jsou TRENDY této sezóny?  Nechte se inspirovat!

Přírodní, zemité tóny, dřevo, kámen a beton

Zemité tóny, přírodní odstíny. Jednoznačně převládá dřevodekor a imitace kamene, betonu i cementu. Máte-li rádi minimalistický styl, kde se často využívá podhledový beton, můžete sáhnout i po obkladech i dlažbě v imitaci betonu. Mají k tomuto stylu velmi blízko.

Foto: NOVINKA – dlažba Marmoles Brillo, SIKO:

NOVINKA - dlažba Marmoles Brillo, SIKO

Foto: NOVINKA: – dlažba ATELIER S, SIKO:

NOVINKA: - dlažba ATELIER S, SIKO

Na výsluní se stále drží neutrální barvy jako je hnědá, šedá, bílá, černá a jejich odstíny. Výrazné barevné tóny se prezentují jen velmi okrajově. 

Velké formáty vedou 

Absolutní prim potvrdily velké formáty!  Nejčastěji např. 75×150, 120×240, 90×90.

Foto: série MAXIMUM, Graniti Fiandre, SIKO – hlavní foto článku

V kontrastu k velkým formátům se objevují i malé „cihličky“ – 10×30, 10×20, mozaiky či obklady cca 10×10 cm. Pestrost a nápaditost struktur i dekorů je opravdu velmi vydařená.

Ilustrační foto, veletrh Cersaie, zdroj: SIKOPytlovina, tvíd anebo káro?

Nepřehlédnutelných typem dekoru obkladů či dlažeb se stala imitace nejrůznějších typů textilií. Převládá dezén hrubých textilií jako je juta, pytlovina, objevuje se také tvíd a další. Dlažba s designem textilie vytváří v ploše dojem, iluzi koberce.

Složte  PARKETOVÝ VZOR

Tento trend je patrný jak u prken, cihliček, tak u malých formátů. Charakteristickým prvkem je především kombinace světlých a tmavých barev, včetně odlišných struktur, vytvářející vzájemně výrazný kontrast.    

Foto: Série TIMBER Design, SIKO:

Série TIMBER Design, SIKO

Ilustrační foto, veletrh Cersaie, zdroj: SIKO„Plechová“ podlaha i stěna? Může být! …do obýváku, chodby nebo i koupelny 

Moderním trendem jsou dlažby v dokonalé imitaci ocelových či zkorodovaných desek,  v bronzové nebo platinové barvě. Velmi často s přiznanými škrábanci či známkou broušení, opotřebení až koroze.  

Dlažba v imitaci kovu dokonale kopíruje jeho odlesky. V kombinaci s tradičními materiály vytváří interiér s prvky industriálního stylu. 

DŘEVO a jeho dokonalá imitace

Trend imitace prken, dřeva je stále populární. Především „dřevěné“ plochy, které plynuje přecházející z podlahy na stěny. Dřevo prostor příjemně pocitově zateplí.

Foto: Série Logwood, SIKO:

Série Logwood, SIKO

3D efekt stěnu doslova rozpohybuje

Geometrické a lineární tvary. Reliéfní, plastické povrchy, trojrozměrné tvary, často seskládané v kontrastu (mat x lesk, reliéf x hladký povrch) vytváří optický 3D efekt. Modernímu interiéru tak vtisknou punc elegance a originality. Keramické obklady s 3D efektem se mohou skvěle hodit jako doplněk, s využitím na menším prostoru, případně jen na jedné stěně či jen jako dekorativní pruh. Nic se nesmí přehánět.

Foto: Série DANUBIO, SIKO:

Série DANUBIO, SIKO

Foto: Série PAPIRUS, SIKO:

Série PAPIRUS, SIKO

Nechte se inspirovat a vylaďte si nejen koupelnu, ale i celý interiér vašeho domu či bytu podle nejmodernějších trendů. Je z čeho vybírat, inspirace je opravdu bohatá. Již nyní můžete vybírat z trendů v SIKO nabídce. 

Zdroj: Tisková zpráva

Oddělit, či neoddělit kuchyň od obývacího prostoru?

Obě varianty, tedy otevřený multifunkční prostor a oddělené samostatné místnosti, mají svá nesporná pro i proti. Samozřejmě záleží na momentálním stavu a vývoji rodiny a také na počtu, věku a snad i pohlaví či zdravotním stavu jejích členů. Přesto se nejspíš shodneme na tom, že v době silného individualismu a značného časového zaneprázdnění je společný obytný prostor jediným místem, kde se lze – byť někdy pouze při jídle – setkat s blízkými.

Výhody a nevýhody řešení

Bydlení v rodinném domě poskytuje vyšší uživatelský standard. Pokud jste si ovšem nepořídili čtyřpodlažní hrad s výměrou letištního terminálu, kde se s některými členy rodiny potkáte jen velmi sporadicky. Může pak být, že zavzpomínáte na domeček prarodičů, kde kuchyně se sporákem, kredencí, jídelním stolem, nezbytnou pohovkou a rozhlasem po drátě tradičně patřila k nejvyužívanějším částem obydlí. Vždyť právě zde, u rodinného stolu, ve všední den u pečlivě vydrhnuté desky (později na vikslajvantu), o svátcích na sněhobílém ubrusu, se odehrávalo vše podstatné a důležité. Včetně návštěv.

Tak či onak, rozhoduje vaše volba a také váš způsob života: kde (v čem) a jak žijete, kolik máte volného času a jak jej trávíte, zda je pro vás posezení u stolu společenskou záležitostí či místem k doplnění energie, zda vás navštěvují přátelé, příbuzní.

Ve většině případů jsou to ženy, kuchařky a hospodyně, které kategoricky odmítají trávit hodiny v izolaci nad sporákem. Na druhé straně jsou to mnohdy tytéž bytosti, jimž by ve společném prostoru vadil pohled doslova „do kuchyně“, třeba na dřez plný špinavého nádobí. Nemluvě o všudypřítomném odéru přepravovaných specialit. Ovšem chcete-li být součástí každodenního rodinného dění, pak je právě společný prostor správným řešením.

Společná obývací část se třemi funkčními zónami (kuchyň, jídelna, sezení) v jednom prostoru. Všechny využívají krásný výhled do krajiny (návrh ateliér Europrojekta)

Co je a není dominantní

Někteří bytoví architekti tvrdí, že středobodem otevřeného obytného prostoru je kuchyně a jídelna, jiní naopak privilegují obytnou část a teprve někde v koutě onen „zbytek“.

Při první variantě bývá součástí kuchyně kromě klasické linky ještě tzv. ostrůvek (varný ostrůvek) odkud má dozorčí batolat optimální přímý výhled od sporáku na volnou hrací plochu (a periferně i na televizor). Jakmile však děti odrostou, dohled prakticky nepotřebují. Přesto, chcete-li mít své ratolesti pod kontrolou, jídelní stůl může ještě před servírováním posloužit jako pracovní plocha ke splnění školních povinností.

V ryze „dospělácké“ rodině, jejíž členové přicházejí domů v různou dobu a večernímu jídlu už tolik nedají, má určitě navrch naopak odpočinková část bytu s pohodlným sezením. Když je to odtud navíc jen pár kroků k lednici, domácímu baru či humidoru…

Pravidla, zásady atd.

Společenské funkci obývacího pokoje by mělo odpovídat i vybavení nábytkem. Jeho neúměrné množství a velikost (hlavně sedací soupravy) je spíše na překážku, znesnadňuje volný pohyb a k manipulaci potřebujete partu stěhováků. Nesnažte se tedy o efekt, ale o praktičnost. Vzdušnost a lehkost, stejně jako dostatek denního světla a nastavitelná úroveň umělého osvětlení, materiály, barvy a jejich kombinace – to vše působí i na psychiku.

Hodně využívaným a velmi efektním interiérovým řešením je volný průchod balkonovými dveřmi přímo na přilehlou terasu, do zahrady nebo dokonce k venkovnímu bazénu. Jídelna by ale neměla být pouze místem k „vymetení“ talířů. Kde jinde než právě tady se přece nabízí prostor ke sdělení denních zážitků, novinek i k řešení rodinných záležitostí. Máte tu jeden ke druhému v danou chvíli vzácně blízko. Jakmile se totiž – zvlášť po vydatném jídle – zaboříte do křesla nebo do sedačky a pustí se televizor nebo hudba, je po diskusi…

Funkčnost jídelny

Abyste si při jídle vzájemně nepřekáželi, potřebuje každý stolující alespoň 60 cm širokou a 40 cm hlubokou plochu jídelního stolu. Například stůl pro čtyři osoby bude mít minimální rozměry 80 x 120 cm. Pohodlnější samozřejmě bude ke každému rozměru přidat ještě 10 cm. K šířce stolu je také nutné připočítat na každé straně prostor pro židli a její odsunutí. Tedy dalších min. 70 cm, raději 100 cm. Šířka kompletní sestavy jídelního stolu tedy činí skoro tři metry.

Berte v potaz, že kruhový stůl sice může být menší než stůl obdélníkový, se židlemi ovšem zabere větší plochu. Příklad: kruhový stůl pro šest osob má průměr 120 cm a společně se židlemi vyžaduje prostor přibližně 3 × 3 m, zatímco obdélníkový jenom 1,8 × 3 m. Kulaté stoly se doporučují nejvýše pro osm osob (průměr asi 150 cm), u většího průměru už jen těžko dosáhnete do jeho středu. K dopravě jídla je vhodný servírovací stolek na kolečkách, žonglování s plnými talíři je poměrně riskantní a nehodné autora delikatesy.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv redakce

Pracovna na míru

V pohodlí domova

Psací stůl RetroSBA 5322, recyklovaný palisandr masiv, www.avinterieryshop.czPokud si myslíte, že bude skvělé pracovat na své oblíbené pohovce nebo že si uděláte improvizovanou pracovnu z jídelního stolu, může se vám to velice vymstít. Vleklé problémy se zády nebo migrény pocházející od krční páteře nestojí za ušetřené peníze, které pak budete muset stejně investovat do rehabilitace.

Po psychické stránce je také velice důležité mít na pracovní záležitosti vyčleněný prostor. Jinak vám budou domov a práce splývat a to může vést k pocitům stálé vyčerpanosti a stresu. Jak si tedy co nejlépe zařídit domácí pracovnu a čemu je třeba věnovat pozornost?

Psací stůl Alex, www.ikea.cz

Ergonomický nutně neznamená zdravý

Ergonomická židle padne na tělo jako ulitá, ale to neznamená, že bude bez negativního vlivu na pohybový aparát. V podstatě zafixuje tělo v jedné poloze. Zdravotní židle je ergonomická a nabízí funkce, které jsou určené přímo pro vaše zdraví a mohou zlepšit stav těla. Alternativou jsou balanční podsedáky či míčová židle. Lepší než nic. Sezením na samotném velkém míči toho mnoho nespravíte.Používejte míč raději ke cvičení. To pomůže vždy.

Nábytek

Židle Fish Bones, www.kancelarskezidle.comVhodný nábytek je pro ergonomickou pracovnu základem. Sezení páteř extrémně zatěžuje. Navíc máme tendenci všemožně se hrbit a kroutit, což má vliv nejen na páteř, ale i na trávicí soustavu. Je tedy zásadní mít správnou výšku stolu a dobrou židli. Obecné zásady, podle kterých vybrat vhodnou židli, jsme shrnuli v boxu níže. Ostatní parametry se řídí podle tělesných proporcí a hmotnosti.

Fyzioterapeut Bc. Martin Trávník z Centra zdravých zad říká: „Platí, že by nám židle měla umožnit, aby pánev byla trochu výše než kolena. Chodidla by se měla dotýkat celou plochou podlahy. Stůl by měl být vysoký tak, abychom při psaní na klávesnici mohli mít ohnuté ruce volně položené na područkách nebo desce stolu. Ramena by se nám neměla vysouvat vzhůru. Abychom se nedívali na monitor příliš zblízka, měl by být stůl dostatečně široký, abychom mohli monitor umístit minimálně 30 centimetrů od očí. Monitor by také neměl být příliš vysoko, ale ani nízko.“

Jak vybrat správnou židli?

Fyzioterapeut Bc. Martin Trávník z Centra zdravých zadPtáme se odborníka Bc. Martina Trávníka:

– Správná kancelářská židle by měla být pojízdná. Růžice s minimálně pěti kolečky by měla být dostatečně široká kvůli stabilitě.

– Důležitou součástí je píst umožňující nastavení správné výšky. Je skvělé, když je sedák židle pohyblivý do všech stran a umožňuje tzv. dynamické sezení. Nedochází tak k ochabnutí stabilizačních svalů.

– Područky (ty určitě doporučuji) a zádová opěrka: je dobré, když se pohybují nezávisle na pohybu sedáku. Tak mohou sedícímu nabídnout dostatečnou oporu a správné postavení páteře.

Doplňky

Gelová podložka pod myš Dataline Crystal, www.diskety.infoPráci nám může usnadnit řada doplňků. Samozřejmostí jsou praktické pořadače, organizéry a stojany na psací potřeby. Představme si další užitečné věci, které jsou nenápadné, ale důležité.

Pokud pracujete dlouhé hodiny na počítači, může na vás číhat syndrom karpálního tunelu. Rozhodně si pořiďte vhodnou podložku pod myš i klávesnici s oporou zápěstí. Ideální jsou podložky s gelovým polštářkem.

Milovníci přírodních materiálů můžou zvolit výrobky naplněné pohankovými slupkami. Předejdete otlakům i trvalému poškození zápěstí.

Světlo

Stolní LED lampička Immax T3 Swan, www.immax.czPsací stůl by měl být správně orientovaný ke zdroji přirozeného i umělého světla. Levák by měl mít zdroj po pravé straně a pravák z levé strany. Přirozené denní světlo je nejlepší, ale pokud nemáme vhodné podmínky, nahradíme jej dostatečným zdrojem světla umělého.

V zimních měsících se bez lampičky na stole ne­obejdeme. Dejte ale pozor na příliš silnou či slabou žárovku. Nevhodné jsou také světelné zdroje s příliš úzkým světelným spektrem. Samozřejmě i sluníčko nás může potrápit, a to nejen v létě. Pokud máte problém, že se vám po část dne opírají paprsky do očí nebo svítí na monitor, musíte vybavit okna žaluziemi nebo roletou.

Otočná židle Vågsberg / Sporren, www.ikea.cz

Text: Kristýna Lišková, Foto: Archiv firem a redakce

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026