Blog

Dětské zahradní hračky – pomocníci každého zahrádkáře

(Komerční prezentace)

Ne náhodou se říká, že jsme národ zahrádkářů. Češi svoje zahrady prostě milují a věnují jim spoustu času a energie. Každý zahrádkář nám dá zapravdu, že nejvíc práce je na zahradě na jaře a začátkem léta. Všechno to uklízení po zimě, okopávání, rytí a další zahradní činnosti zaberou spoustu času. Každý rodič či prarodič jistě bude souhlasit, že věnovat se dětem a přitom pracovat na zahradě je zhola nemožné. Je tedy třeba naše ratolesti nějak zabavit. Podívejme se, jak na to.

Kromě bazénu, nebo trampolíny, které všichni dobře známe, máme spoustu možností, jak děti na zahradě zabavit. Úvodem je třeba zmínit houpačky a houpadla. Hlavně kovové mají výhodu, že nepotřebují prakticky žádnou údržbu a nezaberou na zahradě mnoho místa. Houpání děti baví, navíc příznivě působí na rozvoj motoriky a celkově má příznivý vliv na jejich zdraví.

Klasikou jsou pákové houpačky, jaké ostatně známe z dětství. Existuje i modifikovaná verze, která je navíc doplněna funkcí kolotoče. Dalším typem jsou závěsné houpačky či sestavy několika houpaček, které zabaví několik dětí najednou. Houpačky můžeme umístit prakticky kdekoliv na zahradě, kde je stabilní povrch. Pokud bude extrémně teplé a slunečné počasí je vhodné houpadlo postavit do stínu, předejdeme tak úžehu či úpalu dítěte.

Pro velké a prostorné zahrady, kde není nouze o místo jsou ideální skluzavky. Jistě si ještě dnes vzpomenete, kolik času jste na nich jako děti trávili. Dnešní děti to mají jednodušší, protože kvůli klouzání nemusí chodit na veřejná hřiště. Pro menší děti lze doporučit skluzavky celoplastové, které jsou opět bezúdržbové. Jsou skladné, můžeme tedy uložit téměř kamkoliv. Velká výhoda těchto skluzavek spočívá ve způsobu dojezdu, protože nehrozí tvrdý pád z výšky na zadek.

U větších dětí jsou velmi oblíbené delší celoplastové skluzavky. Pro ty je potřeba postavit základnu se schůdkami, ale to není nic, co by šikovný kutil nezvládl. Na výběr je z mnoha barev, jsou UV odolné a dlouho tedy vydrží stálobarevné. Zároveň jsou i mrazuvzdorné, takže není potřeba na zimu demontovat. Jejich povrch má vynikající kluzné vlastnosti a navíc je možné je napojit zahradní hadici. Tekoucí vodou se sníží tření a klouzání je ještě o něco příjemnější v horkém počasí osvěžující.

Známe ale dnešní děti. Co je baví teď za pět minut je nebude zajímat. Když je tedy klouzání přestane bavit, sázkou na jistotu je pískoviště. Děti zabaví na dlouhé hodiny a navíc podporuje jejich představivost a kreativitu. Pořídit lze jak celoplastová pískoviště, nebo klasická dřevěná. U obou typů je stříška z odolné textilie zabraňující spadnu nečistot do písku. U plastových pískovišť lze „poklop“ využít jako malý bazén pro osvěžení našich nejmenších. U dřevěných, jako je toto, pak zakrytí ve formě stříšky poskytne ochranu našim dětem před přímým slunečním svitem.

Pomyslným bonbónkem jsou plastové domečky, které děti využívají jako své malé útočiště. Tady si mohou hrát a zároveň jsou ukryté před nepřízní počasí. Plastové domečky jsou skladné, mobilní, v podstatě bez potřeby údržby a dají se postavit téměř na jakémkoliv povrchu.

Sami vidíte, že možností jak zabavit děti na zahradě je celá řada. Zda pořídíte všechny nebo jen některou z nich, záleží jen na vás a velikosti vaší zahrady. V každém případě budete mít jistotu, že zatímco si děti budou hrát, vy se můžete nerušeně věnovat tomu, co vás baví nejvíc.

Zdroj: Tisková zpráva

Skupina VELUX oznámila podporu Apple HomeKit

(Komerční prezentace)

Apple HomeKit, která má svou vlastní aplikaci, nabízí jednoduchý a bezpečný způsob ovládání a kontrolu domácí automatizace.

Skupina VELUX věří, že zavádění internetu věcí společně s domácí automatizací jsou zásadními body pro budoucí vývoj stavebnictví a dalších průmyslových odvětví, která vyvíjí produkty pro naše domovy.

Navíc, jak ukázala studie provedená Humboldtovou univerzitou v Berlíně ve spolupráci se skupinou VELUX Healthy Homes Barometer 2016, je zdravější domácnost pro spotřebitele nyní důležitější než kdy dříve. Skupina proto věří, že inteligentní domy mnohým lidem umožní zlepšit jejich bydlení.

„Podpora Apple HomeKit je skvělou příležitostí, jak mohou chytré domácí technologie být součástí budoucího vývoje zdravějších a energeticky efektivních domovů,“ říká Petr Král, marketingový ředitel společnosti VELUX.

Skupina VELUX předpokládá, že představí první produktová řešení integrovaná do platformy Apple HomeKit během příštího roku.

Další informace týkající se aktualizací Apple HomeKit najdete na klíčové prezentace WWDC ze 13., 14. a 15. června ze San Francisca v Kalifornii.

Zdroj: Tisková zpráva

Úsporná koupelna

Svěží vzduch bez větrání

Otevřít okno a vyvětrat nelibou vůni je nejpřirozenějším řešením, máte-li v místě vzniku zápachu okno a venku není teplota nahánějící husí kůži. Zapomeňte na nehospodárné větrání koupelny a toalety, osaďte záchod „digestoří“. Zápach je odsáván přímo z místa vzniku – ze záchodové mísy. Nasátý vzduch prochází přes filtr s aktivním uhlím, který pohltí veškerý nepříjemný zápach a do místnosti se čistý vzduch vrací otvory ve splachovacím tlačítku.

Koupel bez objemu

Při sprchování spotřebujete méně vody, to však neznamená vzdát se lázně nadobro. Umět si dopřát patří k životu. Láká vás vidina prostorné široké vany (190 x 90 cm), ve které se natáhnete jako v posteli? Počítejte s objemem nad 250 l. Při délce 175 cm klesne objem pod 200 l, vyberete-li správně tvarovanou. Hospodárněji s objemem nakládají vany zúžené ve spodní části a v oblasti nohou.

Zapnuto na automatiku

Ať se pákové baterie ovládají sebelíp, je tendence během mydlení těla a mytí vlasů vodu nezastavovat, a vody proteče jako při koupeli. Větší množství vody také spotřebuje hledání správné teploty.

Naštěstí se digitální technologie nevyhýbají ani koupelně, a co bylo „zdlouhavě pracné“, vyřeší automatika za vás. Na panelu si nastavíte a uložíte svou oblíbenou kombinaci teploty vody, intenzity proudu a délky trvání, a každou koupel zahájíte jen stiskem tlačítka. Přerušit proud vody je otázka vteřiny, tak jako ho opět ve stejné kvalitě v mžiku spustit. Ovladač Grohe Digital s bezdrátovou technologií navíc umožňuje nastavení a spuštění ještě před vstupem do sprchového koutu.

Výkonné splachování

Zhruba čtvrtina vody spotřebované v domácnosti se doslova spláchne do toaletní mísy. Průměrný evropský záchod vypustí na jedno stlačení zhruba 11 l. Zjistěte, jestli nemáte jeden doma. K úspoře vody výrazně přispívá konstrukce klozetů. Některé dokážou účinně spláchnout už s 2/4 litry vody.

Problém však může nastat v odpadním potrubí, které musí být řešeno v odpovídající kvalitě. Jinak budete muset splachovat vícekrát a neušetříte. Pak raději volte běžné splachování 3/6 litrů.

Syceno vzduchem

Jak docílit bohatého proudu vody, a přitom snížit její spotřebu? Kouzlo spočívá ve vzduchu, který je zdarma. Úsporné sprchové hlavice přisávají vzduch a mísí jej s vodou. Na jeden litr vody připadnou zhruba tři litry vzduchu. Vzduchem načechraná voda dělá kapky plnější, lehčí a měkčí a vytváří pocit bohatého proudu už při spotřebě 6 litrů za minutu.

Provzdušněný sprchový déšť naleznete například pod názvy AirPower či Rain O2. Moderní sprchové hlavice nabízejí obvykle tři a více proudů, mezi lehkým deštíkem nebo masážním přívalem volíte pouhým stiskem tlačítka na sprchové hlavici.

Text: Helena Marková, Foto: Archiv firem a redakce

Malá revoluce v interiérových dveřích

(Komerční prezentace)

Ještě donedávna panovala na českém trhu poměrně slabá nabídka. Pokud chtěl náročný klient vysoce kvalitní a luxusně vypadající dveře, musel sáhnout po nějaké renomované zahraniční značce, což představovalo vysoké náklady, často problémy s dopravou, montáží, nemožností řešit zakázkové speciály jako šikminy apod. Mnohdy už samotná komunikace nebo záruční servis nebyly jednoduchou záležitostí.

Tuto „díru na trhu“ využila značka HANÁK NÁBYTEK a díky svým výrobním možnostem a bohatým zkušenostem před 5 lety představila první modely na svou dobu nadstandardně kvalitních interiérových dveří vlastní výroby.

Interiérové dveře této značky představují úplně jinou ligu a vymykají se téměř ve všech parametrech. Jsou souborem vlastních řešení výrobce, a to jak konstrukčních, tak designových. HANÁK šel cestou vlastního výrobku, který prostě nadchne, ať už se zaměříte na unikátní konstrukci dveřního křídla a zárubně, nebo si „posvítíte“ na samotnou povrchovou úpravu a materiály. A výčet ojedinělých vlastností tohoto výrobku tím nekončí.

Poměrně známou věcí je, že HANÁK pracuje s nejkvalitnějšími, resp. unikátními přírodními dýhami a jeho 7vrstvý lak prémiové kvality už je v Česku pojmem. Tento výrobce je na trhu více než 25 let a prakticky od počátků se intenzivně věnuje vývoji a problematice lakování. Dnes používá takové technologie a postupy, kterými disponuje málokterý z jeho konkurentů. Svou vyšperkovanou kvalitu potvrzuje i v pravidelných nezávislých testech.

Výroba dveří u HANÁKA je zakázkově orientovaná, nejde o masovou průmyslovou výrobu, na kterou jsme v České republice zvyklí. Každý interiér je z pohledu dveří řešen individuálně na míru.

Značka už se ale prosazuje i do komerčních a developerských projektů, takže je připravena na sériovou výrobu. Kromě již jmenovaných originalit mají dveře HANÁK ve standardu například skryté dveřní závěsy a magnetický zámek se stavitelným protiplechem. Žádaný je i jednotný vzhled dveří a vrchního kování. Design kliky je pro celkový dojem stejně důležitý jako design dveřního křídla, proto je obojí sladěno do perfektního celku.

Když navštívíte nejbližší autorizované studio HANÁK s výstavkou dveří, už první manipulace s dveřmi naznačí, že jde o nadstandardní kvalitu. S velkou pravděpodobností vás zaujme zaoblené ostění zárubně, zárubeň ve vysokém lesku nebo nevšední modely pro různé styly bydlení.

HANÁK má jak řadu moderních designových modelů, které jsou nejvíce žádané, tak nabídne i klasické modely. Novinkou v nabídce je vysloveně rustikální, velmi zdobný model VERONA, který je sladěn se stejným modelem kuchyně. Kompletní řadu modelů najdete na stránkách výrobce.

Nejlepší vypovídací hodnotu mají ale reálné interiéry s dveřmi HANÁK. Řada zákazníků poskytla referenční fotografie ze svých domovů vybavených nábytkem HANÁK a součástí mnohých interiérů jsou právě i interiérové dveře. Doporučujeme prohlídku realizací na webu či facebooku výrobce.

V závěru ještě zmíníme velmi trendovou záležitost, kterou jsou dveře do obkladu. Těm se budeme věnovat v příštím, květnovém čísle. Dveře do obkladu jsou výsostně designovou záležitostí, kterou volí ti nejnáročnější zákazníci a jsou opravdovou chloubou interiéru. I tyto dveře jsou k vidění v řadě realizací tradiční české značky HANÁK.

Zdroj: Tisková zpráva

Do interiéru Vily Tugendhat se vrátily obklady RAKO

(Komerční prezentace)

Manželé Grete a Fritz Tugendhatovi si na přelomu dvacátých a třicátých let nechali v Brně postavit jednu z nejkrásnějších funkcionalistických staveb na světě. Vila Tugendhat, v roce 2001 zapsaná do seznamu kulturního dědictví Unesco, určila nový rozměr moderního bydlení.

Vilu manželů Tugendhatových navrhl v letech 1928 – 1929 architekt Ludwig Mies van der Rohe. Jde o unikátní umělecké dílo, které bylo postaveno díky tehdy nejmodernějším technologiím s využitím ušlechtilých materiálů.

Poprvé v dějinách privátní architektury byla ve vile využita ocelová nosná konstrukce v podobě sloupů křížového půdorysu. Neobvyklé bylo i technické zázemí, teplovzdušné vytápění a chlazení, elektrické spouštění oken, fotobuňka u vstupu. V interiérech jsou vzácné materiály – onyx z Maroka, italský travertin, dřeviny z jihovýchodní Asie.

Manželé Tugendhatovi pocházeli z bohatých židovských rodin, které podnikaly od 19. století v textilním průmyslu, a tak si nadstandardní vybavení mohli dopřát. Investice domu byla tehdy oceněna na 5 milionů korun, což v té době stálo např. třicet rodinných domů.

Manželé, Židé, ve funkcionalistické vile bydleli pouze osm let, do té doby, než ji byli nuceni před válkou opustit. Do vily se už nikdy nevrátili. Vila byla na konci války poškozena bombardováním, stěny byly rozbity, mobiliář byl buď zničen, nebo odcizen. Půvab vily se rozplynul. Později se z vily stala taneční škola a po zestátnění dětské rehabilitační středisko.

Větší rekonstrukce vily proběhla v osmdesátých letech. Bohužel, v té době se na renovaci podepsala nepříznivá finanční a politická situace. Po obnově sloužila vila k reprezentaci města, veřejnosti nebyla přístupná. Po roce 1989 byla vila krátce zpřístupněna, ale zůstala vládním objektem.

V letech 2010-2012 proběhla druhá památková restaurace vily. Projekt zpracovalo sdružení tří architektonických ateliérů. Cílem projektu byl maximální návrat k původnímu stavu vily.

Výzva pro RAKO

Z předsíně mezi pokoji pana Fritze a paní Grety je přístupná koupelna s WC v rodičovské části. Původní obklady a zařizovací předměty byly odstraněny již v osmdesátých letech 20. století a tehdy je nahradily běžné typové výrobky.

V rámci druhé obnovy firma LASSELSBERGER, s.r.o. uchopila výzvu vyrobit repliky původních obkládaček a dlaždic RAKO a vstoupila do jednání se zástupci architektů a restaurátorů keramiky s cílem maximálního přiblížení se jejich požadavkům na vlastnosti a vzhled nových obkladových výrobků.

Repliky keramických obkladů RAKO jsou nyní ve vile všudypřítomné. Naleznete je v obou koupelnách, kuchyni, spíži, kotelně. Jedinou místností, kde se dochovaly původní obklady, je místnost na kožichy.

„Z dodaných původních vzorků, sejmutých ze stěn a podlah vily, byl okamžitě zřejmý rozdíl mezi tehdejší výrobní technologií a současnými možnostmi moderních a výkonných strojních celků. Tak, jako se každý rád podívá do historie na různé trendy vývoje keramických designů, tak si každý keramik vzpomene na staré dobré postupy, které se dnešní generace nastupujících keramiků učí pouze ze starých učebnic či přebíráním informací od starších keramiků,“ vysvětluje Ing. František Oujiří CSc., vedoucí vývoje a technologie, který se na vývoji obkladů spolu se svými kolegy podílel.

Stejná historie dýchla z originálních vzorků sejmutých obkládaček, původně vyráběných dvoužárovým způsobem ze surovinových směsí označovaných jako kaolinitický střep, jehož bílá barva byla tak typická a ceněná pro tehdejší československé keramické bělninové obkládačky. „Druhým, typickým a ve světě ceněným rysem byla rozměrová přesnost tehdy vyráběných obkládaček, která byla dosahována jejich kalibrací na strojích vyvinutých a vyrobených v Horní Bříze na základě československých patentů. Historie sejmutých vzorků byla zřejmá i z rozsáhlého hárisování glazur, způsobeného vlhkostním nárůstem kaolinitického střepu,“ dodává.

Bylo tedy evidentní, že výroba replik musí být kombinací obou postupů aplikovaných na současné technologické možnosti. Od počátku byla vyloučena možnost výroby replik vykazujících hárisování glazur, a proto směřoval celý následný vývoj k použití dnešních výrobních směsí a glazur zpracovávaných jednožárovým procesem.

Jedním z požadavků architektů a restaurátorů bylo dosažení koncových zaoblených hran, které se v současném designu nevyskytují a byly tak typické pro tehdejší výrobu. Pro jejich výrobu byla vyvinuta speciální forma umožňující lisování dvou protilehlých zaoblených koncových hran, která povolila kombinaci stávajících forem a tehdejšího vzhledu.

Pouze tato část výroby replik byla vyráběna dvoužárovým procesem. Kalibrace vyrobených replik pak proběhla úplně symbolicky v Horní Bříze, v závodě, ve kterém byly vyvinuty první kalibrační stroje následně používané, zapomenuté a v posledních letech znovu objevené a používané pro výrobu keramických obkladových materiálů.

Pokládka replik obkladů a dlažeb

„Vzhledem k předchozím stavebním úpravám na vile byl stav stěn určených k pokládce obkladů následující: Jak po původních obkladech, tak i po sejmutí obkladů novodobých (80. léta) byly na stěnách ponechány cementové „buchty” o síle cca 2 cm. Stěny bylo nutné v tomto stavu vyrovnat a připravit plochu pro kladení replik. Formát obkladů je nyní 15 x 15 cm a nový střep má sílu 9 mm. Sečetly-li se všechny stávající síly hmoty, došlo k celkovému nárůstu stěn až o cca 6 cm. Tento stav bylo nutné začlenit do projektu při vytváření kladečského plánu.

Z dochovaných fotografií bylo zřejmé, jak přesný byl tzv. spárořez. Linie spár bylo třeba zakreslit tak, aby odpovídaly jak původnímu rytmu, tak i vyústění zařizovacích předmětů. Ve 30. letech minulého století nebylo obvyklé umístit vývod pro umyvadlo vrtáním děr do střepu, vše bylo na spáře, která se pro otvor upravila štípáním. Byla tedy přepočítána síla stěn a každá místnost měla pro obkladače svůj specifický kladečský plán.

Ostění bylo zakončeno prvky se zaoblenou hranou. S ohledem na požadovaný rádius zaoblení bylo nutné vycházet ze síly střepu již zmíněných 9 mm. Velký důraz byl kladen na detail. Při bližším pozorování uložení van, odkládacích ploch nebo zakončení okolo zárubní dveří je patrné, s jakou přesností a někdy i vlastní invencí se pracovalo.

Nejednou bylo nutné se na konkrétním místě poradit s projektantem a improvizovat. Závěrečná spárovací hmota byla vybírána z několika odstínů a jako třešnička na dortu tak podtrhla celkový finální dojem,“ vypráví Petr Miklíček, restaurátor keramiky s licencí MK ČR, odborný garant pokládky obkladů ve vile Tugendhat.

Procházka vilou

Při pohledu z Černopolní ulice, kde je hlavní vstup a vjezd do garáže (dnes v ní stojí vypulírovaný vůz Tatra 75 zapůjčený z Národního technického muzea), vypadá vila jako jednopodlažní stavba. V této úrovni je rozdělená na dva kvádry spojené deskou ploché střechy. Oblá stěna z litého mléčného skla a nosný sloup celou kompozici odlehčují.

Vstupní část, kde je položený travertin, není nijak velká, ovšem jakmile se sestoupí po schodišti do haly, která zabírá kromě kuchyně celou plochu spodního podlaží (15 × 24 m), ocitne se návštěvník v impozantní, hlavní obytné části domu. Na jižní a východní straně je vila otevřena do zimní zahrady i do venkovní svažité zahrady. Mies van der Rohe obrovitou plochu haly rozdělil na vstupní, pracovní, jídelní a odpočinkovou část.

Ušlechtilé materiály v interiéru

Aby zachoval Mies volně plynoucí prostor, což je základní idea celého domu, nepoužil klasické příčky, ale, dnes již proslavenou, oblou stěnu z makasarského ebenu, nebo onyxovou stěnu.

Jejich cena je dnes o to větší, že například v případě makasaru se tak mohutné stromy už takřka neobjevují, nebylo by možné udělat repliku. Objevení její části v menze dnešní právnické fakulty (gestapo stěnu použilo na výzdobu svého baru, který zde měli za války), tak vyřešilo velký problém.

V odpočinkové části s křesly lze spustit skleněné boční stěny dolů, tak se propojí hala se zahradou, totéž můžete udělat v jídelní části. Tady je velký stůl s deskou z hruškového dřeva. Přidáním segmentů jej lze zvětšit až pro stolování patnácti lidí. Z jídelny lze projít do kuchyně a přípravny jídla, ale také na západní krytou terasu, a pak po schodišti do zahrady.

Dvě ložnice manželů, denní pokoj a ložnice dětí (a také vychovatelky) včetně dvou koupelen jsou v horním vstupním podlaží. Jejich okna směřují na jih, z pokojů je možné vyjít na velkou střešní terasu.

Zahradu navrhla brněnská architektka Markéta Müllerová, která ji koncipovala obdobně jako Mies vilu: volný prostor se stromy podél svažitého palouku. Zahrada končila bez oplocení až u parcely Gretiných rodičů, jejich dům stál na jejím konci.

Architekt Ludwig Mies van der Rohe

Slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886 – 1969) pocházel z německých Cách. Od patnácti let manuálně pracoval, pomáhal otci v jeho kamenictví. Po absolutoriu průmyslové školy navrhoval Mies van der Rohe štukové ornamenty pro továrnu na interiérové dekorace. Získal zkušenosti od nábytkářských architektů Bruna Paula, později pracoval u Petera Behrense, u kterého pracoval i Le Corbusier, puristický architekt, jenž Miesovu tvorbu zásadně ovlivnil.

Později se Mies van der Rohe osamostatnil a otevřel si vlastní ateliér v Berlíně. Po nástupu fašismu emigroval a stal se ředitelem katedry architektury na Illinoiském technickém institutu v Chicagu.

Nejsilněji byl Mies ovlivněn funkcionalismem, který byl prvně formulován v chicagské škole. O rozvoj tohoto směru se Mies van der Rohe značně zasloužil. Stal se také členem profesorského sboru na škole Bauhaus, kde vedl katedru architektury a posléze se stal jejím ředitelem. Společně s dalšími členy Bauhausu hlásal funkcionalismus, upřednostňoval jednoduché geometrické formy a maximální čistotu designu.

Mezi další nejznámější stavby Miese van der Rohe patří například obytný blok na sídlišti Weissenhof u Stuttgartu, vila v Krefeldu, německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně či Nová národní galerie v Berlíně atd. Návrhy Miese van der Rohe jsou tím lepším, co z funkcionalismu zůstalo.

Funkcionalismem ovlivněné socialistické stavby, kdy úspornost a strohost staveb znamenaly nudnost a neinovativnost řešení budou časem nejspíš zapomenuty, ale funkcionalismus Miese van der Rohe žije dál a je po právu oceňován a připomínán.

Foto: Tomáš Dittrich, RAKO, Zdroj: Tisková zpráva společnosti LASSELSBERGER

Zařiďte se od podlahy

Dřevo

Dřevěné podlahy jsou pružné, odolné, na dotek měkké a hřejivé, a přestože dobře tepelně izolují, mají zároveň dostatečnou tepelnou průchodnost a jsou tedy vhodné i pro podlahové vytápění. Jejich velkou předností je životnost, ta se sice odvíjí od použité dřeviny (odolnější je tvrdé dřevo z listnatých stromů než měkké z jehličnanů), ale obecně je dlouhá zvláště v případě masivní podlahy.

Důležitá je přitom také správná pokládka a údržba. Optimální je suchý úklid vysavačem, mokré čištění by mělo být méně časté. Vhodné čisticí prostředky doporučí dodavatel na základě povrchové úpravy podlahy, která může být provedena lakem, voskem nebo olejem. Lak je dosud nejčastější variantou pro svou odolnost a nízké nároky na údržbu. V případě lokálního poškození je však náprava možná pouze celoplošným přebroušením a opětovným nalakováním, což je velmi náročné i nákladné.

Podobnou situaci lze snadněji řešit u olejované nebo voskované podlahy, ta je ale zase mnohem choulostivější na rozlité tekutiny a další nečistoty a ochrannou vrstvu je nutné každé dva roky obnovovat. Odměnou je však krásný matný vzhled a přirozená barevnost dřeva, proto se s ním v interiérech setkáváme stále častěji.

Laminát

Díky současným technologiím jsou mnohé laminátové podlahy již k nerozeznání od těch dřevěných. Někteří výrobci dokážou napodobit nejen odstín a kresbu dřeva, ale také jeho strukturu včetně poréznosti a přirozeného reliéfu, což je patrné i na dotek.

Mezi hlavní výhody laminátové podlahy patří rychlá montáž, snadná údržba, vysoká odolnost proti tlaku a barevná stálost. Je studenější a tvrdší než podlaha dřevěná a nepříjemná může být také její hlučnost. To však lze vyřešit kvalitní akustickou podložkou, kterou mnozí výrobci nabízejí již jako součást lamely, a pokud ne, lze ji dokoupit zvlášť.

Podlaha se skládá z několika vrstev, jejím základem je nosná deska z dřevěných vláken a pryskyřice umístěná ve středu lamely. Spodní část tvoří impregnovaná vrstva sloužící ke zvýšení tvarové stability. Vrchní dekorativní a užitná vrstva může být složená z více složek podle výrobního postupu.

Laminátové podlahy se podle možnosti zatížení dělí do několika tříd a prodejce by tak měl být schopen doporučit konkrétní podlahu podle plánovaného využití. Při suché údržbě je vhodné použít nástavec na hladké povrchy a při vytírání mop nebo pouze mírně vlhkou textilii.

Vinyl

Také současné vinylové podlahy bývají zdařilou imitací dřeva, kamene, korku, dlažby apod. a stejně jako ty laminátové dobře odolávají opotřebení a vlhkosti a jsou rozměrově stálé. Navíc jsou pružnější, měkčí a teplejší na dotek, významně redukují hluk, snadno se pokládají i udržují a v posledních letech proto jejich obliba značně stoupá.

Dodávány jsou v rolích, ale častěji ve čtvercových lamelách v různých formátech a lze je celoplošně lepit k podkladu nebo pokládat plovoucím způsobem, tedy bez nutnosti dalšího upevnění.

Vinylovou podlahu tvoří tvrzené PVC složené z několika slisovaných vrstev, vrchní vrstvu přitom tvoří fotografický dekor. Kvalitnější vinylové podlahy jsou navíc chráněny PUR ochrannou vrstvou. Nášlapná vrstva by měla mít tloušťku alespoň čtvrt milimetru, ta zajistí odolnost proti prošlapání i tvarovou paměť, díky které na podlaze nezůstanou otlačená místa od nábytku ani po delší době.

Čištění zajistí vysavač, měkký kartáč nebo vlhký mop. Součástí pravidelné údržby by měla být opakovaná odborná obnova povrchové úpravy. Při dobré péči slibují výrobci vinylových podlah stejnou životnost, jakou mají podlahy dřevěné.

Linoleum

Linoleum je kvalitní a biologicky odbouratelná podlahová krytina, která je pružná, ale zároveň pevná a díky tomu velmi odolná. Vyrábí se výhradně z přírodních složek – její základ tvoří lněný olej, přírodní pryskyřice, korková a dřevitá moučka, vápenec, pigmenty a juta.

Linoleum je vhodné do všech místností v bytě, a protože je antialergenní, měkké a teplé na dotek, oblíbené je především v dětských pokojích, kde není nutné doplňovat ho solitérním kobercem. Pro obytné prostory je vyhovující linoleum o tloušťce 2 mm, v případě více namáhaných prostor 2,5 mm.

Kvalitní linoleum mívá povrch napuštěný voskem, který ho chrání před poškozením, a je proto vhodné vytírat ho pouze čistou vodou. To obvykle skutečně stačí, protože složení této krytiny zabraňuje tvorbě a množení mikroorganismů a bakterií. Pokud je nutné použít chemický přípravek, musí být pH neutrální, aby nenaleptal vrchní strukturu. Hubice vysavače používaného k suché údržbě by měla mít kartáček zabraňující poškrábání.

Přibližně dvakrát za rok také můžete posílit povrchovou úpravu linolea speciálním roztokem vytvářejícím ochranný film. S výběrem a způsobem aplikace vám poradí každý dobrý prodejce.

Celoplošné koberce

Poměrně dlouhou dobu byly celoplošné koberce zatracované, ale v posledních letech se s nimi opět setkáváme častěji. Oblíbené jsou proto, že zajišťují tepelnou pohodu, jsou příjemně měkké na dotek a zásadně snižují hlučnost v interiéru včetně kročejového hluku. Navíc rychle promění vzhled celé místnosti.

Dodávají se v rolích a už před pokládkou je nutné si dobře rozmyslet, na jak dlouho s nimi počítáme, a podle toho zvolit způsob připevnění k podkladu (oboustrannou páskou, lepidlem nebo fixačním prostředkem). V případě místností o rozloze 20 m2 a více je nutné koberec celoplošně nalepit, aby se nevlnil.

Důležité je mít dobře připravený podklad, na kterém nesmí být žádné nerovnosti, podle kterých by se koberec brzy vytlačil. Povrch lze sjednotit tmelící hmotou nebo vyrovnávací stěrkou určenou přímo na podlahy.

Vybírat lze mezi koberci ze syntetických nebo přírodních vláken a podle toho také volit údržbu. Obecně platí, že při suchém čištění lze nejlepšího účinku dosáhnout pomocí rotujícího kartáče. Přibližně jednou za dva roky je vhodné komplexní chemické vyčištění mokrou cestou, které je možné objednat u specialistů, nebo provést vlastními silami za pomoci speciálního čisticího stroje, který lze běžně zapůjčit.

Kusové koberce

Pro kvalitu koberce je určující materiál, ze kterého je vyrobený, a také technika výroby. Nejvyšší životnost mají koberce z přírodních vláken (bavlna, vlna, hedvábí, sisal, len apod.), které jsou také velmi příjemné na dotek, odolné proti znečištění a především je lze díky pružnosti vláken snadno zregenerovat i po dlouhodobém zatížení nábytkem. Je však nutné počítat s tím, že zpočátku pouští vlas a celkově jsou náročnější na údržbu.

Syntetické koberce (nejčastěji polyamid a polyester) jsou náchylnější na poškození vláken v namáhaných místech, ale na rozdíl od např. vlněných koberců jsou vhodné i pro alergiky. Také jsou dostupné v sytějších odstínech a jsou výrazně levnější. Dobrým kompromisem proto bývá koberec obsahující přírodní i syntetická vlákna v různém poměru.

Existuje mnoho technologií výroby koberců. Nejkvalitnější jsou ty tkané, které se vyrábějí ručně nebo strojově. Nejčastěji se však setkáváme s koberci všívanými (tzv. tufting – příze je strojově všívána do nosné podkladové tkaniny), jejichž hlavní předností je výrazná jemnost povrchu. K těm nejlevnějším pak patří koberce vpichované, které jsou vhodné pro každého, kdo rád pomocí koberce obměňuje interiér.

Text: Jana Polomová, Foto: Archiv redakce a firem, Shutterstock.com

Nadzemní bazén – velká radost za trochu námahy

(Komerční prezentace)

Mít na zahradě nadzemní bazén je skvělá věc. Vždyť co může být lepšího než se jít v horkém letním dni na zahradu vykoupat. Uvidíte, jak bude u vás doma veselo, až jim oznámíte, že s otravnými cestami na veřejná koupaliště je konec. Vlastní bazén má vůbec spoustu výhod, ale jak to už v životě chodí, nic není zadarmo. O vodu v bazénu je totiž třeba se starat. Podívejme se tuto problematiku zblízka.

Na čistotu vody mají vliv dva hlavní faktory – kvalita a četnost filtrování a správné ošetření vody. Pomyslným srdcem každého bazénu je filtrační systém. U malých bazénů s objemem do 4 – 6 m3 si vystačíme s kartušovou filtrací. Pro větší bazény je ale vhodná písková filtrace, která kromě vysokého výkonu a kvalitního filtrování umožňuje připojení dalšího příslušenství jako jsou solární ohřevy nebo bazénový vysavač. Celý objem bazénu bychom měli přefiltrovat aspoň dvakrát denně. Voda se prokysličí a současně se bude lépe rozpouštět bazénová chemie.

Při používání bazénových přípravků je nejdůležitější sledovat hodnoty pH vody, protože právě pH má přímý vliv na rozpustnost a účinek všech přípravků. Ideální hodnota pH bazénové vody je 6,8 – 7,2. Dále je třeba pravidelně kontrolovat koncentraci chloru ve vodě. Chlor má dezinfekční účinky, doporučujeme jeho hodnoty udržovat na 0,6 mg/l. V tomto množství je účinný a přesto lidskému organismu neškodí. Pro průběžné ošetřování vody jsou vhodné pomalurozpustné chlorové tablety. Pokud se nám v bazénu rozmnoží vodní řasy, je nutné šokové ošetření chlorem.

Nečistoty jako je spadané listí, tráva či hmyz, které nezachytí skimmer bazénu, odstraníme hladinovou síťkou. Nečistoty ze dna bazénu pohodlně odstraníme bazénovým vysavačem. Pokud bych mohl zmínit konkrétní model, pak je to StarVac, což je osvědčená klasika. Zapojuje se na filtraci, proto je důležité, aby filtrační zařízení mělo patřičný výkon.

Koupání máme spojené se slunečným počasím, ale v nadzemním bazénu se můžeme koupat, i když nám počasí zrovna nepřeje. K tomu slouží solární program, který se postará, aby voda byla stále teplá. Dá se dokonce říct, že si takto můžeme koupací sezonu prodloužit až o několik týdnů.

Mezi nejoblíbenější patří kruhový solární ohřev známý jako „pyramida“ a solární panely, které jsou k dostání v několika velikostech. Velkou výhodou je, že u obou zmíněných typů je možné zapojit více kusů za sebou a znásobit tak jejich účinek. Při správném použití nám mohou zvýšit teplotu až o 6°C. Pozor bychom si měli dát při výběru filtrace na její výkon a vzdálenost od bazénu. Čím silnější výkon filtrace má a čím blíže ji umístíme, tím lépe pro nás.

K bazénům existuje celá řada příslušenství, které koupání ještě více zpříjemní. Jedním z nich je solární plachta. Jejím hlavním úkolem je vodu přihřívat a zároveň bránit tepelným ztrátám. Mimo jiné solární plachta brání spadu nečistot a zabraňuje odpařování vody z bazénu, tím ušetříme náklady na chemii. K bazénu můžete nainstalovat i solární sprchu, pod kterou se rychle a komfortně osvěžíme.

O nadzemní bazén je třeba se zkrátka starat. Není to ale nic, co bychom sami nezvládli. Ostatně radost z koupání nás a našich dětí za trochu námahy stojí, co říkáte?

Zdroj: Tisková zpráva

Saint-Gobain Gypsum International Trophy – Vítězné projekty

Saint-Gobain Gypsum International Trophy je ojedinělá událost v oboru suché výstavby a jedna z největších akcí svého druhu na světě. Kořeny soutěže sahají do Paříže roku 1998. Jejím hlavním cílem je ocenit nejzajímavější projekty z hlediska designu, technické náročnosti, inovativnosti a udržitelné výstavby.

Ceny přebírají firmy, které tyto projekty realizovaly, a je to pro ně velmi prestižní záležitost. Projekty do soutěže přihlašují divize Saint-Gobain Gypsum z celého světa.

Letošní ročník byl ze všech předcházejících největší a těšil se také nehojnější účasti různých projektů využívajících sádrokartonových konstrukcí. Místa staveb byla rozeseta po celém světě: od Indie, přes Ruskou federaci až po západoevropská města. Českou republiku reprezentovaly tři projekty.

Mezinárodní soutěž koncernu Saint Gobain je důkazem toho, že ze sádrokartonu se dá udělat prakticky cokoliv: například i interiér katolického kostela, jehož francouzský projekt na Žofíně vzbudil pozornost a byl i náležitě oceněn. Vítězným projektem se pak stala realizace interiéru Pařížské filharmonie, kde práce se sádrokartonem dosáhla umělecké úrovně.

Udílelo se první a druhé místo v šesti kategoriích a hlavními cenami pak byly Grand Prix a Cena prezidenta. Z 89 soutěžících projektů jich tak bylo oceněno 14.

Grand Prix

Pařížská filharmonie, Francie

Cena prezidenta

J. W. Mariott, Indie

Další kategorie

Sádra

– 1. místo: Katolický kostel v Gerstheimu (Fancie)

– 2. místo: The Whitworth Art Gallery (Velká Británie)

Sádrokarton

– 1. místo: Louis Vuitton Foundation (Francie)

– 2. místo: Kempinski Hotel (Egypt)

Obchodní prostory

– 1. místo: Hugo´s Restaurant Bar Lounge (Německo)

– 2. místo: Raiffeisen Multi-Purpose Center Raaba (Rakousko)

Inovace a udržitelnost

– 1. místo: Divadlo de Stoep (Nizozemsko)

– 2. místo: Veřejný bazén v Ans (Belgie)

Rezidenční projekty

– 1. místo: Areál Hochbau 21/BSC (Švýcarsko)

– 2. místo: St John´s College Respond Housing (Irsko)

Vzdělávání, zdravotnictví a pohostinství

– 1. místo: Hotel Schloss Montabaur, Německo

Hlavní fotografie článku.

– 2. místo: Business Academy Aarhus (Dánsko)

Další fotografie oceněných projektů najdete zde.

Zdroj: Tisková zpráva Rigips, podle podkladů firmy Saint-Gobain Construction Products

Nízkoenergetická dřevostavba: S puncem syrovosti

Přiznané konstrukční prvky v interiéru, přímá řešení bez designového obalu, syrová stavba nezjemněná okrasnou zelení – nízkoenergetická dřevostavba z pera architekta Michaela Kocycha navazuje na industriální charakter ostravského předměstí, přestože okolní domky se snaží spíše o opak. Svou drsnější atmosférou dává vyniknout užitným kvalitám a kráse jednoduchého objektu.

Dům složený ze dvou geometrických těles vytváří půdorys podobný písmenu T: „Umístění stavby do severovýchodní části parcely řeší odclonění klidové zóny od ulic, které se sbíhají na hraně pozemku. Rohová parcela tak získává více soukromí, především na jižní terase, kam ústí také výstup z ložnic i dalších pobytových částí domu,“ říká majitel studia Michael Kocych Architects.

Na tvar dřevostavby mají vliv i světové strany. Pro nízkoenergetickou stavbu je lehce svažitý severojižně orientovaný pozemek optimální. „Všechny obytné místnosti směřující k jihu nabízejí maximální propojení se zahradou a jsou celoročně otevřeny slunci. Díky oknům až k podlaze zajišťují maximální solární zisky oproti severní technické části domu, kde jsou navržena pouze minimální pásová okna,“ doplňuje autor projektu.

Dispoziční rozčlenění dřevostavby pak zvýrazňuje dvojí fasáda, která počítá s prvkem času jako činidlem, který postupně barevně sladí šedé obkladové desky cetris a do stříbrna stárnoucí neošetřené dřevo.

Na podobné vlně

Michael Kocych společně s investorem projeli již hotové realizace frýdecko-místeckého studia, aby našli společnou řeč tvarů i funkcí plánovaného rodinného domu. Základním požadavkem majitele byla přízemní bezbariérová stavba moderního ražení, pak už jen následoval počet pokojů a komunikace nad dispozicí.

„Hodně jsme diskutovali o udržitelnosti stavby a klienti nakonec přijali základní principy nízkoenergetického domu. Výměna názorů probíhala především nad pásovými okny ze severní a východní strany, které omezují tepelné ztráty,“ vypráví architekt.

Vstupní prostory v severní části domu pronikají přímo do tělesa obloženého svisle kladenými prkny s přiznanými mezerami. Zádveří s vestavěnými skříněmi se volně otevírá do vstupní haly se záměrně viditelnými rozvody vzduchotechniky.

Vysoký prostor pod pultovou střechou tvoří centrum, z něhož se vějířovitě vchází do koupelny, WC, technické místnosti, ložnice a dětského pokoje, přičemž funkčnosti místností odpovídá orientace domu od severu k jihu. Na vyšší z těles objektu se napojuje nižší společenská část s otevřenou dispozicí obývacího pokoje a jídelny.

Vložená průchozí kuchyně s linkou po obou stranách a pásovým oknem tvoří jednotku se zvláštním účelem: na sucho zděná příčka mezi kuchyní a obývacím pokojem plní funkci akumulačního bodu uprostřed dřevostavby. Původně měla v neomítnuté podobě odpovídat celkovému rázu stavby, majitelé se však rozhodli zjemnit záměr architekta omítkou v lososové barvě. Akumulační charakter zdiva působí ve stavbě z dřevěných panelů jako stabilizátor vnitřní teploty a podporuje promyšlený systém vytápění.

Nosný ocelový prvek prochází stropem jako osa pomyslně oddělující severní část jídelny od obývacího pokoje s knihovnou, který je otevřen na jih do zahrady. Z obou částí pak vedou dveře k dalším dvěma obytným místnostem – hostinskému pokoji a pracovně. „Návrh dispozic přijal investor hned napoprvé, včetně industriálních prvků, které se mu zalíbily,“ komentuje autor projektu vzájemné porozumění s klientem.

Zaujalo nás: Přirozené světlo a dech dřevostavby

Na vytápění domu se podílejí čtyři nezávislé složky propojené do jednoho funkčního systému: „Na prvním místě stojí sluneční záření a vnitřní energetické zisky z vaření, spotřebičů a lidského tepla. Tyto přirozené zdroje doplňuje teplovzdušná rekuperační jednotka, která kromě větrání zajišťuje i rozvod teplého vzduchu v domě. Ten dřevostavbu okamžitě vytopí, stěny však zůstávají chladné. Protože nejde o sálavou složku, jsou pro zajištění této potřeby pod stropy umístěny infrapanely.

Poslední součástí topného systému jsou krbová kamínka na palivové dřevo. Vydávají živé teplo, které vytváří úplně jinou atmosféru než všechny předchozí složky,“ říká architekt, který se již více než desetiletí zabývá spojením evropské dřevostavby s difuzně otevřeným konstrukčním systémem a ekologické, nízkoenergetické architektury. Jeho energeticky úsporné domy z přírodních materiálů mohou díky moderním minerálním izolacím a izolacím na bázi dřevěných vláken svobodně dýchat.

Text: Daniela Rígrová, Foto: Jiří Ernest

Technické údaje

Technické údaje:

Dispozice: 5 + 1

Zastavěná plocha: 205 m2

Konstrukce: nepodsklepená dřevostavba s difuzně otevřenou obvodovou konstrukcí

Střecha: pultová – zakončena dvěma vrstvami asfaltových modifikovaných pásů; plochá – měkčené PVC

Výplně otvorů: bezparapetní eurookna s dřevěnými rámy a izolačními trojskly, pásová okna

Vytápění: rekuperační teplovzdušná jednotka, stropní infrapanely, krbová kamna

Dům je navržen jako energeticky pasivní.

Autor:

Michael Kocych, *1973

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (1992–1999), absolvoval praxi v Atelieru A Praha, v roce 2001 založil vlastní ateliér Kocych Architects. Orientuje se na tvorbu ekologické, nízkoenergetické a pasivní architektury, a to především v oblasti evropských dřevostaveb, v červenci 2009 založil architektonické studio Michael Kocych Architects, s. r. o. Pasivní dům ve Frýdku-Místku se stal první dřevostavbou u nás, která získala certifikát kvality SBToolCZ. Certifikát vydaný nezávislým certifikačním orgánem – Technickým a zkušebním ústavem stavebním v Praze – je důkazem, že stavba splňuje náročná kritéria kvality v souladu s principy udržitelného rozvoje.

Kontakt:

Michael Kocych Architects, s. r. o.
Ateliér Frýdek
Farní 15, Frýdek-Místek

Ateliér Praha
U krčského nádraží 376/2, Praha 4-Krč

www.michaelkocych.cz

Záplava květů pro balkonovou sezónu

Květináče, truhlíky a speciální nádoby můžete osázet jednodruhově nebo kombinovat více druhů, barev a tvarů. V případě kombinací je důležité rozdělit rostliny do skupin s podobnými nároky na půdu, zálivku, růst i světelné podmínky. Pokud se vydáte odvážnější cestou, nabízíme vám speciální závěsné zahrady na japonský způsob.

Muškáty se neokoukají

Muškáty (pelargonie) patří stále k nejoblíbenějším balkonovým květinám. Jsou obzvláště vhodné pro slunná místa nebo zákoutí v polostínu. Muškát může být výrazným sólistou, ale ani v duetu zcela nezanikne.

Na balkon či terasu lze doporučit i nejrůznější kombinace dalších květin, zejména kopretin, netýkavek, pomněnek, břečťanu a levandule, které přičarují prostoru romantickou atmosféru. Zkuste je rozmístit následovně: kopretiny jako dominantní umístěte dozadu, netýkavky a pomněnky jako doplňkové rostliny doprostřed a břečťan a levanduli do visících květináčů dopředu a po stranách a nálada francouzského venkova nebo přímořské vesničky v Provence je tady.

S romantikou souvisejí nesporně i aromatické bylinky. U bylinkové zahrádky v balkonových truhlících jsou obzvláště důležití „dobří sousedé“, tedy správný výběr jednotlivých druhů, kterým se dohromady daří. Lze doporučit například rychle rostoucí druhy typu bazalka, kerblík, majoránka, petržel a pažitka. Stejně tak pomalu až středně rychle rostoucí druhy, jako je saturejka, oregano, rozmarýn či tymián.

Ovoce a zelenina potěší

K voňavým bylinkám patří barevné ovoce a chutná zelenina. Obecně je vhodné volit ovoce, které se dá zastřihávat, zůstává malé a nepotřebuje mnoho místa na kořeny. Vhodné jsou sloupcovité keříky a trpasličí ovocné keříky. Můžete vysadit i plazivé ovoce, například vinnou révu nebo kiwi. Použít se dají také bobule typu borůvek či brusinek nebo určité druhy jahod a malin.

Je důležité položit si otázku, v čem je budete pěstovat. Týká se to nádob, zeminy i přísad. Z nádob můžete volit hliněné, plastové či hliníkové. Řešením jsou i nádoby proutěné vystlané igelitovou vrstvou. Na trhu jsou k dostání nejrůznější tvary a velikosti, klasikou zůstává truhlík.

Jednoduše lze pořídit i hlínu pro rostliny pěstované na balkoně a poté dostatečně přihnojovat. Při pěstování v nádobách totiž nelze spoléhat na přirozený cyklus živin v půdě. Je proto dobré vytvořit drenážní vrstvu z písku či kamínků. Díky ní bude substrát odlehčen a zabrání přílišnému odtékání vody.

Pokud pěstujete v malém, postačí tekuté hnojivo, které se přidává do zálivky. Pokud se pustíte do větších keřů, například rajčat nebo paprik, vyplatí se pořídit si kompost. Do takto připravené nádoby a půdy můžete směle zasazovat semínka i sazeničky.

Jako u většiny rostlin je i zde důležitá zálivka. Než semínka vyklíčí, zavlažujte je pouze rosením, aby se nevyplavila. Pokud můžete, využívejte dešťovou vodu, neobsahuje agresivní chlor, který rostlinkám nesvědčí. Mimo to obsahuje dusík, který působí jako přirozené hnojivo. Pokud k této vodě nemáte přístup, použijte destilovanou s hnojivem nebo odstátou vodu z kohoutku.

Rostliny v nádobách rychleji vysychají, zvláště pokud jsou po část dne vystaveny žáru. Je třeba dbát na častou zálivku, ale nesmí se přelévat. Jako hlídací mechanismus funguje otvor ve spodu květináče, nebo samozavlažovací systém.

Závěsné zahrady

Na balkony můžete umístit také kokedamy. Jde o rostlinu v balu zeminy s mechem na povrchu. Zavěšují se buď do prostoru, nebo se položí na talířek či misku.

Existuje obecně přijímaná teorie, že pocházejí z bonsají, které byly pěstovány tak, aby jejich kořenový systém vytvořil v nádobě kompaktní pevnou strukturu a po vyjmutí z nádoby si zachoval tvar. Představovaly jednoduchou alternativu k bonsajím. Snadno se pěstují a vlastně jediné, co potřebují, je voda, světlo a vzduch. Kromě toho nezabírají příliš mnoho místa a mohou být umístěny prakticky kdekoli, kde je dostatek světla.

Tipy pro balkonovou sezónu

1. S výsadbou začínejte nejlépe v půli května, kdy nehrozí noční mrazíky.

2. Základem je kvalitní substrát pro pěstování balkonových rostlin. Obsahuje rašelinu, písek a pařeništní zeminu s přídavkem rozpustného hnojiva, které rostlinu vyživuje. Částečky perlitu nebo granulovaného polystyrenu substrát provzdušňují.

3. Naplnění truhlíku by mělo vždy předcházet vystlání drenážní vrstvou, která odvádí přebytečnou vodu. Jako drenáž se používá hrubší písek nebo keramzit v tloušťce vrstvy minimálně dva centimetry. Teprve poté přijde na řadu substrát.

4. Předpěstované nebo zakoupené rostlinky v květináčích opatrně vyklepněte tak, aby se pokud možno neporušil kořenový bal. Položte je na drenáž a první třetinu substrátu. Poté dosypte zbytek zeminy a květinu jemně, ale důsledně přitiskněte. Rostliny sázejte přibližně na dlaň od sebe.

5. Hned po přesazení rostliny zalijte a umístěte zatím do stínu, kde lépe zakoření. V prvním týdnu se doporučuje čerstvě vysazené rostliny zlehka otužovat, než je přemístíte na finální stanoviště. Některé květiny by teplotní šok nemusely přežít.

6. Zavlažování balkonovek je vcelku věda. Nejjednodušší je pořídit si samozavlažovací truhlíky, které budou zálivku samy dávkovat.

7. Aby květiny zůstaly v kondici, je nutné pravidelně hnojit. Voda na zalévání s tekutým hnojivem by se neměla dostat na listy, mohly by se na slunci spálit. Dobrým pomocníkem je hnojivo s dlouhodobou působností, které chrání před nedostatečným nebo nadměrným hnojením.

8. Zvadlé květiny brzdí růst nových výhonů. Odstraňování žlutých nebo zvadlých listů slouží jako prevence proti plísním. Kontrolujte pravidelně, zda nejsou rostliny napadeny škůdci. V počátečním stadiu je likvidace snadnější. Sprej proti hmyzu aplikujte ze vzdálenosti 30 cm od rostliny.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: OBI, Lenka Hrubá, Shutterstock.com

Svěží vzduch bez větrání

Koupel bez objemu

Zapnuto na automatiku

Výkonné splachování

Syceno vzduchem

Výzva pro RAKO

Pokládka replik obkladů a dlažeb

Procházka vilou

Ušlechtilé materiály v interiéru

Architekt Ludwig Mies van der Rohe

Dřevo

Laminát

Vinyl

Linoleum

Celoplošné koberce

Kusové koberce

Na podobné vlně

Zaujalo nás: Přirozené světlo a dech dřevostavby

Technické údaje

Muškáty se neokoukají

Ovoce a zelenina potěší

Závěsné zahrady

Tipy pro balkonovou sezónu

PARTNEŘI WEBU