Blog

Podlahové vytápění: teplovodní, nebo elektrické?

Teplá voda

Teplovodní podlahové vytápění má mnoho shodných znaků s konvekčním teplovodním vytápěním. Jde především o zdroj tepla, kterým může být plynový kotel nebo elektrokotel, tepelné čerpadlo či solární panely. Výjimkou není ani kombinace několika zdrojů. Další podobností je přenosové médium – voda, rozváděná pomocí potrubí.

Zásadní rozdíl je však v teplotě vody: u klasického vytápění radiátory tvoří teplotní spad topné a vratné vody 90/70 °C, u moderních nízkoteplotních soustav pak 75/50 °C, u podlahového teplovodního systému to může být jen 38/35 °C. Tento údaj se může měnit podle požadavků na momentální teplotu, ale rozdíl stále zůstává markantní – teplota topné vody, a tedy spotřeba energie na teplovodní podlahové vytápění je výrazně nižší.

Úspornost tohoto způsobu vytápění ještě zvyšuje akumulační vrstva, v níž jsou rozvody zality – dokáže dlouho udržet teplo a postupně jej vyzařovat do interiéru. Teplovodní podlahové topení je vhodné tam, kde zdrojem energie je tepelné čerpadlo s vysokým topným faktorem či solární kolektory a celá soustava tvoří jeden celek spolu s ohřevem teplé užitkové vody.

Vlastníte-li dům na vesnici s kotlem na pevná paliva, který chcete zachovat, protože máte dostupné levné palivo, pak teplovodní podlahové vytápění může být také vhodným řešením.

Teplovodní podlahové topení má navíc jednu vlastnost, která je s elektrickým nesrovnatelná: lze jej totiž používat místo klimatizace. Proudící médium (voda) dokáže ochlazovat podlahu a tím výrazně přispět k vaší tepelné pohodě i v létě.

Dráty a rohože

Hlavní předností elektrického podlahového vytápění je jednoduché položení kabelů či rohoží hned pod povrch nášlapné vrstvy podlahy. Tento způsob totiž zaručuje největší komfort vytápění z hlediska uživatelského: snadnou regulaci teploty s rychlou odezvou systému (je rychle zatopeno). Správná regulace je základní podmínkou hospodárnosti provozu a je největší výhodou elektrického podlahového topení. Pomocí centrální řídicí jednotky je možné nastavit teplotu individuálně v každé místnosti.

Další výhodou je malá výška podlahy. Tenkovrstvé topné systémy pro přímé vytápění představují jen několik milimetrů silné odporové kabely, kladené buď volně, nebo v meandrech vetkané do rohože ze skelných vláken. Pokládají se do flexibilního tmelu mezi odizolovaný pevný podklad a podlahovou krytinu apod. Podlaha se celkově zvýší maximálně o 2 cm. Hodí se tak zejména pro rekonstrukce tam, kde nelze zvýšit výšku podlahy.

Elektrické podlahové vytápění lze instalovat také jako poloakumulační a akumulační, výška podlahy se pak zvyšuje. U akumulačního vytápění jsou kabely zalévány do silné betonové vrstvy a výška podlahy se o moc neliší od vytápění teplovodního. Poloakumulační způsob využívá k akumulaci dlažbu.

Z hlediska investičních nákladů jsou elektrické rohože nejvýhodnější. Jednožílové nebo dvoužílové tenkovrstvé systémy se doporučuje kombinovat s jinými druhy topení, které při prudkém poklesu teplot topnému systému vypomůžou.

Topná rohož ECOFLOOR

Topná rohož ECOFLOOR® 1 Nášlapná vrstva (keramická dlažba)

2 Flexibilní lepicí tmel

3 Topná rohož Ecofloor

4 Podlahová (limitační) sonda v ochranné trubici (tzv. husí krk)

5 Nosná betonová plovoucí deska

6 Ocelová výztuž (tzv. Kari síť)

7 Tepelná izolace

8 Podklad (betonová deska)

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem

Vila Löw-Beer ukázala stoleté secesní dlaždice RAKO

(Komerční prezentace)

S Alfredem a Marianne Löw-Beerovými tady prožila dětství jejich dcera Grete, později provdaná za Fritze Tugendhata. Díky jejím rodičům si manželé Tugendhatovi na horní části pozemku patřícího k Vile Löw-Beer postavili svůj moderní dům, dnes památku UNESCO.

Jádro třítraktové dispozice Vily Löw-Beer tvoří centrální hala s horním prosvětlením. V pravé ose uličního průčelí se nachází hlavní vstup do budovy – průjezdu. Uliční i zahradní průčelí jsou vyzdobena vegetabilním štukovým dekorem. Obdobný se opakuje i na stěnách a stropech v interiérech včetně truhlářských konstrukcí. Secesní rostlinné motivy zdobí také původní keramické dlaždice RAKO v dolním a horním foyer a na litinovém zábradlí vstupního schodiště.

Keramická dlažba RAKO české výroby pocházející pravděpodobně již z přelomu minulého století zde vydržela nezakrytá bez poškození od doby Alfreda Löw-Beera, přes období okupace, poválečná léta včetně fungování domova mládeže, až do dnešních dnů. To potvrzuje mimořádnou odolnost a kvalitu tradičních keramických dlaždic české výroby.

Unikátní zábradlí odkryla až rekonstrukce

Největší část domu tvoří reprezentativní schodišťová hala. Monumentálnost hale dodává přirozené denní světlo, které tam díky velkému střešnímu světlíku prochází. Večer halu prosvětluje lampa umístěná nad ozdobným sklem světlíku.

V obývací části haly upoutá pozornost především mohutný mramorový krb. Dílo podle návrhu architekta Rudolfa Lothara Baumfelda pochází z 30. let a jeho zajímavostí je i to, že nemá komín, je plynový.

Před krbem se nacházel sedací nábytek, který se však nedochoval. Jediným původním kusem nábytku v hale, ale bohužel i v celém domě, je napevno umístěná umyvadlová skříňka v jídelní části haly. Z jídelny lze projít do knihovny s pracovnou a na terasu, odkud je nádherný výhled do zahrady.

Z boční části haly vede prostorné schodiště do patra domu. Masivní secesní zábradlí z jilmu s motivem šištic je zcela zachovalé a původní. Bylo totiž odkryto až při nedávné rekonstrukci. Kde se v 1. patře nacházela původní koupelna, napoví při rekonstrukci odkrytý fragment původní výmalby z počátku 20. století s motivem keramických obkladů. Pro telefon byla určená žulová deska na ochozu v patře vily.

Okno ložnice manželů Löw-Beerových s krásným výhledem na Vilu Tungedhat upoutá zlatým rámem. I když jde o repliku, faktem je, že původní rám byl skutečně opatřený zlatými plátky. Technickou zajímavostí je systém vytápění a chlazení, který v zimě přiváděl teplý vzduch do všech místností a v létě zajišťoval větrání.

Z historie vily a rodiny Löw-Beer

Vila nad lužáneckým parkem byla postavena v letech 1903-1904 pro brněnského textilního továrníka Moritze Fuhrmanna. Domovem rodiny Löw-Beer se vila se stala v roce 1913, kdy ji zakoupil židovský velkoprůmyslník a obchodník s textilem Alfred Löw-Beer (1872 – 1939). Zámožná židovská rodina Löw-Beerů pocházela původně z Boskovic, do Brna se Alfred přestěhoval s manželkou Mariannou a dětmi Maxem, Gretou a Hansem ze Svitávky.

Horní část parcely své vily při ulici Černopolní věnoval Alfred Löw-Beer v roce 1929 své dceři Gretě, provdané Tugendhatové, pro stavbu rodinného domu. Ve 30. letech prošla Vila Löw-Beer částečnými stavebními úpravami, jejichž autorem byl vídeňský architekt židovského původu Rudolf Lothar Baumfeld.

V roce 1939 prchla rodina do Velké Británie, Alfred však zůstal v okupovaném Československu déle, aby zachránil co nejvíce z rodinného majetku. Když pak o Velikonocích roku 1939 pod cizí identitou utíkal z Československa, zemřel za nejasných okolností. Jeho tělo bylo nalezeno na železniční trati u Stříbra v okrese Tachov, tedy vlastně na hranicích protektorátu. Alfred Löw-Beer byl pod falešným jménem pochován ve Stříbře.

Aby rodina zjistila, co se s tatínkem stalo, najala si agenta věhlasné MI5, Paula Dukese, který o svém pátrání po osudu Alfreda Löw-Beera dokonce vydal knihu. Zdali šlo o vraždu, sebevraždu nebo nehodu se však s jistotou prokázat nepodařilo.

Vila Löw-Beer od roku 1940 sloužila potřebám gestapa. Během osvobozování Brna pak byla vážně poničena. Dům byl poškozen několika přímými zásahy bomb a navíc jej gestapo před opuštěním zcela vydrancovalo. Škody podle odhadu z roku 1947 přesáhly jeden milion korun.

Po roce 1946 byla nad objektem ustanovena národní správa, o osm let později se stal majetkem Československého státu. Od roku 1958 je vila nemovitou kulturní památkou. V letech 1962 až 2012 zde sídlil domov mládeže. Roku 2001 byla vila převedena do majetku Jihomoravského kraje, od roku 2012 je ve správě Muzea Brněnska.

Památková obnova se současnou keramikou RAKO

Od padesátých let nedošlo ve Vile Löw-Beer k žádným zásadním stavebním úpravám. V květnu 2013 byla zahájena památková obnova vily, která trvala až do prosince 2014. Autorem projektu byla společnost Arch.Design, s.r.o.

Během téměř dvou let rekonstrukce byla položena nová střešní krytina, opraveny krovy, zateplil se strop a nový kabát dostaly i venkovní omítky. Provlhlé podzemní podlaží bylo izolováno, položeny nové podlahy, instalováno ústřední topení a provedeny nové rozvody (kanalizace, voda, plyn, elektřina). Byla vybudována nová sociální zařízení, kde se uplatnily dlaždice RAKO.

V interiéru byla realizována nová výmalba a nátěry, opravena okna a dveře. Odborně byly restaurovány původní prvky stavby, zejména štuky na stropech, dále kovové části jako zábradlí, mříže okenní i vnitřní, kovová světla, venkovní oplocení, kovové části krbu. Restaurování se nevyhnuly ani kamenné prvky jako sokly, chodníček v průjezdu, venkovní schodiště, obklady krbu a parapetů a dřevěné prvky jako vrata, dřevěné schodiště v hale a obklady. Zcela nově byl zřízen výtah pro invalidy. Kromě rekonstrukce vily byla souběžně prováděna také rekonstrukce zahradního domku (tzv. Celnice) a regenerace zahrady.

V současnosti je ve Vile Löw-Beer instalována expozice pod názvem „Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat“, která obsahově zahrnuje dějiny architektury a životní styl měšťanstva v Brně v období od 2. poloviny 19. století až do poloviny století 20. a také peripetie, jimiž prošly Vila Löw-Beeer a Vila Tugendhat poté, kdy je rodina byla nucena opustit.

Architekt Baumfeld

Rudolf Lothar Baumfeld (1903-1988) byl rakouský architekt židovského původu. Po studiích na vídeňské Technice a Akademii výtvarných umění praktikoval mj. v architektonické kanceláři Ernsta Lichtblaua. Na počátku 30. let 20. století byl poradcem oficiálního programu výstavby bytů vídeňské obce a konzultantem u firmy Julius Meinl. V letech 1932-1937 byl činný ve vlastní kanceláři společně s architektem Norbertem Schlesingerem (1908-1980).

V roce 1938 emigroval z Rakouska do Československa. V Brně spolupracoval s architektem Ernstem Wiesnerem. V roce 1940 uprchl z Československa přes Itálii do USA. Od roku 1943 působil v architektonické kanceláři rakouského rodáka Victora Gruena (1903-1980) v New Yorku a Los Angeles. Ve Vídni, Brně a Svitávce pracoval pro několik členů rodiny Löw-Beerů.

Zdroj: Tisková zpráva společnosti LASSELSBERGER

Členitý dům nad Sázavou

Moderní, napohled poměrně členitý dům postavený v rekreační oblasti na Sázavě citlivě komunikuje se svým okolím. Majitelé i architekt jej budovali s pokorou ke krásnému prostředí a jedinečnému výhledu.

Manželé středního věku strávili většinu společného života ve starším pražském činžovním domě. „V přízemním bytě nám chyběl nejen klid, příroda a čerstvý vzduch, ale také světlo,“ vypráví majitelka domu. „Hledali jsme hezké slunné místo s vůní vody, v oblasti od Berounky přes Vltavu až po Posázaví. Parcela posazená na skalním masivu vysoko nad hladinou řeky Sázavy, v blízkosti prvorepublikových domů i novějších chat, nás svým jedinečným panoramatickým výhledem uchvátila hned napoprvé.“

Neodradila je ani konfigurace, která bývá pro rodinný dům zpravidla považována za nevýhodnou: pozemek spadá ze severního svahu a přístupová cesta vede shora z jižní strany. Shodli se na tom, že jižní slunce není prioritou, a dali přednost severnímu výhledu. Majitel vyrostl ve funkcionalistickém domě, moderní architektura s velkými okny a plochou střechou mu proto byla blízká a na architekta se obrátil s poměrně jasnými požadavky na dispozici domu i jeho vzhled.

Příroda, prostor a světlo

Přízemní dům slouží jako dvougenerační bydlení. Vnější členitost není jen výtvarná hra, vychází z logiky vnitřního uspořádání. Od ulice dům uzavírá a odděluje masivní stěna bez oken, pouze s integrovaným proskleným zádveřím. Z jižní strany je k hmotě domu přisazena garáž s dílnou.

Obytný prostor je orientován na sever, střední příčná nosná stěna jej dělí na společnou obývací část a ložnicovou část. Ta je orientována na východ a obsahuje i ložnici rodičů s vlastní šatnou a koupelnou.

Ústřední hala, obývací pokoj a kuchyň se spojují v jeden celek s dominantní severní prosklenou stěnou, z níž vystupuje předsazená pracovna a dřevěná terasa. Další velké okno vede na západ a shora přichází příjemně rozptýlené světlo dlouhým pásovým oknem pod stropem.

Úroveň podlah v domě se přizpůsobuje svažitému terénu, z haly se schází do společné obývací části po otevřeném schodišti o čtyřech stupních. Vznikl tak příjemný vzdušný a velkoryse prosvětlený prostor s téměř čtyři metry vysokým stropem – vytoužený opak tmavého vinohradského bytu.

Díky velkým oknům je dům doslova naplněn obrazem okolní krajiny, z kuchyně, obývacího pokoje i ložnic lze přímo vyjít ven na dřevěné terasy a na trávník.

Zaujalo nás: zavěšené okno

Čelní stěnu pracovny tvoří celoskleněné „oko – okno do duše domu“. Rozměrné a těžké izolační trojsklo (rozměr 3,58 x 4,12 m) je s ohledem na rozdílnou tepelnou roztažnost skla a zdiva neseno dvojitou ocelovou konstrukcí umožňijící vzájemný nezávislý 3D posuv (MPP siltenbloky). Toto řešení je unikátní, vychází z dlouholetých zkušeností z projekce a realizace skleněných fasád a bylo navrženo a realizováno pouze zde. Zabraňuje praskání velkorozměrové skleněné tabule.

Technika pomáhá lidem i přírodě

Kromě komfortního uspořádání majitelé dbali i na kvalitu použitých materiálů a promyšlená, moderní technická řešení. Jako zdroj energie zvolili ekologické a úsporné vzduchové tepelné čerpadlo, k nízké spotřebě energie přispívá i soustava větrání s rekuperací tepla a úsporné osvětlení. Kvalitní okna s izolačními trojskly zabraňují zbytečným tepelným ztrátám. Do šaten a dalších místností zázemí přichází denní světlo tubusovými světlovody.

V interiéru dominují trvanlivé a věčně krásné přírodní materiály – ořechové dřevo, dýha wengé, mramor, sklo, keramika. Vnější plášť domu měla podle původního návrhu tvořit přizdívka ze štípaného kamene, zosobňující sounáležitost se skalnatým masivem Posázaví. Z ekonomických důvodů majitelé nakonec zvolili zavěšený betonový obklad, který dokáže přírodní kámen dokonale imitovat.

Slovo majitele

Orientaci na sever jsme zvolili vzhledem k místním podmínkám, především výhledu, má ale i jiné výhody. Velké prosklení směrem na sever se sice dnes nedoporučuje, nám však velmi vyhovuje. V interiéru je po celý den příjemné rovnoměrné denní světlo a vyhnuli jsme se nepříjemnému letnímu přehřívání, které způsobuje prudké jižní slunce. Obvodové stěny i okna s izolačními trojskly mají kvalitní tepelněizolační parametry, takže nepociťujeme energetické ztráty, dům bez problémů vytopíme tepelným čerpadlem, případně krbem.

Naopak odpadly starosti, jak dům v létě dostatečně chladit. Ložnice mají okna na východ, z kuchyně je výhled západním směrem na příjezdovou cestu, takže slunce nám nechybí. V koupelnách a šatnách světlo přidávají tubusové světlovody. Krb slouží především k přitápění v období, kdy je čerpadlo vypnuto, a občas k vytvoření atmosféry.

Text: Jitka Pálková, Foto: Robert Žákovič

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 235 m2

Užitná plocha: 200 m2

Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdivo Porotherm, stropy železobetonové, vnější zateplení etrudovaný polystyren 150 mm, lepený betonový obklad imitující přírodní kámen

Výplně otvorů: okna hliníková s izol. dvojskly a trojskly – otvíravá a pevně bezrámově zasklená, okno pracovny předsazená konstrukce, dveře dýhované do obložkových zárubní a celoskleněné otočné a posuvné do oblož. zárubní

Vytápění a větrání: tepelné čerpadlo systém vzduch – voda, teplovodní podlahové vytápění + podlah. konvektory, krb s krbovou vložkou, v obyt. místnostech řízené větrání s rekuperací

Autor:

Ing. arch. MgA. Ondřej Kamenický (1976)

Autorizovaný architekt, vystudoval Fakultu architektury ČVUT Praha a filmovou a televizní scénografii na Akademii múzických umění v Praze. Zabývá se návrhy rodinných domů od studie až po realizaci, návrhy rekonstrukcí a soukromých i veřejných interiérů. V r. 2004 získal jako člen autorského týmu ocenění Gloria musaealis za interiér Muzea skla a bižuterie.

Kontakt:

Oka design
Ing. arch. Ondřej Kamenický
Pobřežní 6/58, Praha 8
tel.: 777 611 255
www.okadesign.cz

Měkká i tvrdá: ocelová vana oděná do textilie

(Komerční prezentace)

Dosud hrály textilie a látky svou roli koupelnových doplňků coby ručníky, závěsy, či předložky. Zkušenosti z obývacích pokojů a ložnic však dokazují, že jsou to především textilie, jež jsou klíčem k pohodlí a tvorbě atmosféry prostoru. Je tedy o to větším překvapením, že se právě německý specialista na smaltovanou titanovou ocel Bette spolu s designérem Dominikem Tesseraux (studio Tesseraux + Partner v německém Potsdamu) vydali probádat možnosti uplatnění úžasného textilního prvku v kontextu koupelny.

Umožnila to nová generace funkčních textilií, které jsou na dotek stejně příjemné jako materiály používané v obývacích pokojích, ale navíc vynikají mimořádnou pevností, snadno se ošetřují, a jsou odolné vodě, plísni a klimatickým změnám obecně. Hlavní uplatnění tyto textilie dosud nacházely především ve výrobě venkovního nábytku; nyní je designový koncept Bette přináší do koupelny a demonstruje jejich báječné možnosti. Zde vyobrazená vana má tělo vyrobené zcela tradičně ze smaltované titanové oceli, zatímco její plášť je podobně jako pohodlné sofa polstrován a potažen tkanou textilií v dílnách čalounických mistrů JAB Anstoetz v Bielefeldu.

Takový postup však žádal od specialisty na smaltovanou titanovou ocel dosud neprobádaná technická řešení: Jaké použít střihy? Jakou konstrukci vany? Jak upevnit čalounění k rámu vany a jak montáž zjednodušit? Jak zajistit, aby hrany byly vodotěsné?

„Ačkoliv je vana dosud jen designový koncept, vyřešili jsme již všechny počáteční potíže,“ říká Thilo C. Pahl, ředitel Bette. Stabilní rám z nerezové oceli posiluje nosnost, poněvadž naplněná vana má značnou hmotnost.

Estetickým a současně funkčním prvkem je 30 mm mezera pod tělesem vany, kam textilie nezasahuje a tím pádem nedochází k ulpívání nečistot a také lze díky tomu pod vanou snadno vytřít.

„Při vývoji prototypu jsme považovali za zásadní dát svobodu a volný průběh našim představám a podívat se na koupelnu novým pohledem“, říká Thilo C. Pahl, „abychom zdůraznili vědomí nové úrovně pohodlí v koupelně.“

Designér Dominik Tesseraux je o kvalitách nového konceptu přesvědčen: „Domov a rodina jsou více než kdy předtím oázou bezpečí v současném uspěchaném světě a ve společnosti zmítané krizí. Kvalitní čas, který si užíváme v koupelnách, je čím dál důležitější. Zde trávíme stále více času péčí o sebe, čerpáme energii a relaxujeme. Chceme, aby koupelna byla součástí domova stejně tak útulnou jako obývací pokoj.“

Tesseraux věří, že tento trend již nyní dokazuje design interiéru současných koupelen, který je čím dál více personifikovaný, sofistikovanější a obsahuje stále více prvků dříve typických jen pro obývací pokoje či ložnice: náladové osvětlovací prvky, pohodlné stoličky, sedátka a lehké židle, stylová zrcadla.

„Čalouněná vana znamená další krok, kterým se vzdalujeme chladné, spíše technické eleganci koupelnových produktů a směřujeme k hřejivému, domáckému pohodlí, jaké dokáže prostoru dodat právě jen čalouněný prvek.“

Zdroj: Tisková zpráva

7 trendů do zahrady

Podle zahradního architekta Ferdinanda Lefflera z ateliéru Flera se dají současné zahradní trendy shrnout do několika bodů: zdravý život v zahradě, návrat k původním materiálům, souznění s přírodou, svěží zpříjemnění chvil a čas na relaxaci. „Zahrada je tu pro vás, nebojte se ji přizpůsobit svým možnostem a potřebám a užít si ji,“ říká.

Vyvíjí se i nový náhled na ekozahradu. Zahrada, v níž se dodržují zásady udržitelnosti a ctí se životní prostředí, už není synonymem pro neuspořádanou zelenou džungli – může být nejen zdravá, ale i atraktivní. V kurzu jsou také moderní zahrady, které zvládnou majitelé udržovat sami. Lidé většinou nemají času nazbyt a chtějí si zahradu užívat bez práce do úmoru.

Na řadu proto přicházejí promyšlené kombinace bylinných a dřevitých společenstev, které spolu ladí, vyžadují podobné podmínky, vytvoří zapojený porost a nevpustí mezi sebe žádný plevel. Žít v zahradě je prostě „in“, což se odráží i ve výběru zahradního nábytku. Umělý ratan nahrazují klasické a stabilní materiály určené pro venkovní užití.

Pomyslnou třešničkou na dortu je dobře umístěná socha, skulptura či plastika. Umění vždy mělo a má na zahradě své místo a nemusí přitom jít pouze o sochu barokních tvarů a už vůbec ne o dekoraci z nějakého hobbymarketu. Prostor dostává moderní a svěží umění, třeba v podobě netradičně upraveného obřího květináče, ptačího pítka či lavice k posezení.

Také lidé s bytem si podle architekta Lefflera stále častěji a rafinovaněji užívají venkovní prostory, které jim nabízejí téměř stejné aktivity jako vlastní zahrada.

1. Odklon od náhražek

Odklonem od umělých náhražek napodobujících přírodní materiály nastává útlum dřevěných plotů z plastu, trámů a dřevěných šlapáků z betonu nebo umělých kamenů. Dřevo tak zůstává dřevem, kámen kamenem a beton betonem.

2. Měkké povrchy

S pocitem pohodlí souvisí i chůze po zahradě. Trendem jsou zejména cestičky z písku, štěrku, utužené půdy nebo trávy. Klíčové přitom není, jak často se bude cesta využívat, ale jaký pocit ve vás vyvolá, když do zahrady vejdete. To samé platí i pro sedací prvky – není podstatné, kolikrát si na lavici sednete, ale pocit pohodlí, který vám lavička poskytne.

3. Původní rostliny

Vzrůstá využívání původních druhů rostlin a dřevin, které na našem území rostly odjakživa. Exotické druhy jsou na ústupu a pěstování domácích druhů, často vnímaných jako obyčejné křoví nebo plevel, hraje prim. Jsou nenáročné, spolehlivé a váže se na ně život mnoha živočichů, od včel přes motýly až po ptáky, které bývá někdy obtížné do zahrad přilákat.

4. Respekt k přírodě

Zlepšuje se nakládání s půdou, dešťovou vodou, kompostem, energií a upouští se od zahradní chemie. Prosazuje se práce s lokálními a recyklovanými materiály, přednost tak dostává kámen z nedalekého lomu a tuzemské dřevo před exotickým.

5. Živé ploty

Živý plot vypadá přirozeně, pohlcuje prach a hluk a k jeho výsadbě nepotřebujete souhlas souseda ani stavební povolení. Nemusíte ani čekat řadu let, než vám vyroste, na trhu jsou vzrostlé dřeviny upravené do požadovaného tvaru. Vyzkoušejte třeba ptačí zob nebo tisy…

6. Méně trávníku

Trávník patří k tomu nejnáročnějšímu, co si můžete do zahrady pořídit, protože vyžaduje pravidelnou seč, přihnojování, provzdušňování a další péči. I proto od něj začíná mnoho majitelů ustupovat a preferují přeměnu travnaté plochy na hustou výsadbu trvalek a dřevin. Zahrada tak bude atraktivní po celý rok, a to s minimální údržbou.

7. Jedlá zahrada

Jednoznačným trendem je jedlá zahrada. Stále více lidí si uvědomuje kvalitu doma vypěstovaných plodin a mají chuť tento směr přenést i do soukromého života. Jíst vlastnoručně vypěstované ovoce a zeleninu z vlastní zahrady je navíc nejen přirozené a zdravé, ale i ekologické a naplní vás pýchou z dobře odvedené práce.

Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Ateliér Flera

Klimatizace Electrolux ECO COOL: Domácí ovzduší pod kontrolou

(Komerční prezentace)

Tropické dny léta roku 2015 daly vyniknout klimatizacím všeho druhu. A právě v tomto tržním segmentu před rokem po jistý čas nabídka nestačila poptávce. Už tento fakt se oboru klimatizace stará před nadcházejícím létem o nevšední zájem. Ale důvodů, proč špičkovým produktům tohoto druhu věnovat pozornost, je víc. Kdo chápe klimatizační jednotku jako přístroj, který umí pouze ochlazovat vzduch, ten zřejmě zatím neměl tu čest s klimatizacemi ECO COOL od Electroluxu.

Jejich použití bývá mnohem širší. Pokud je třeba, dokážou i přitápět, větrat, citlivě regulovat relativní vzdušnou vlhkost, případně vzduch podle přání ionizovat, či důkladně filtrovat. Ventilátor patří v těchto procesech minulosti, všechny klimatizace Electrolux ECO COOL jsou osazené vyspělým invertorem. Požadovanou teplotu zajišťují jemným přizpůsobením proudu vzduchu a v porovnání s překonanými klimatizacemi se stálými otáčkami ventilátoru, spotřebovávají jen polovinu energie. Ve své formální podobě se hlásí ke štíhlému stylovému designu Electrolux.

Plazmová filtrace zbavuje proudící vzduch prachu, alergenů a bakterií, čímž přítomným osobám usnadňuje dýchání. Bio-HEPA filtr zachycuje jemné částice nečistot, jeho funkcí je rovněž kontrola a omezení růstu mikroorganismů. A filtr s aktivním uhlím zase prvořadě odstraňuje případný zápach. Ionizace na studenou plazmu zabíjí viry, bakterie i jiné alergeny. Upravený vzduch navozuje zdravé prostředí. Klimatizace Electrolux ECO COOL jsou ideálním zařízením pro osoby trpící letními alergiemi.

Zájemci mají na výběr ze široké škály výkonů a speciálních funkcí. Navíc lze klimatizační jednotky Electrolux prostřednictvím zařízení Electrolux App ovládat na dálku z osobního počítače či chytrého telefonu. Sedm dní v týdnu, 24 hodin denně, je tak domácí ovzduší pod kontrolou.

Klimatizační jednotky mají obecně pověst spotřebičů energeticky náročných. A jiným obecně rozšířeným mýtem je tvrzení o jejich hlučnosti… Zdůrazněme však ono dvakrát použité slovo obecně! Na rozdíl od přístrojů mnohých jiných dodavatelů, se totiž zvýšené nároky na množství spotřebovávané energie i nežádoucí hlučnost, klimatizací Electrolux ECO COOL netýkají. Invertorová technologie totiž vedle poskytování vysokého komfortu šetří spotřebu elektrické energie a chová se nanejvýš tiše. Pracují vesměs v energetické třídě A++.

Další technický údaj – jednotky Electrolux ECO COOL i za velmi výkonného provozu “hlučí“ zvukovou hladinou jen kolem 22 decibelů. Tyto klimatizace tedy neslyšně pečují o kvalitní vzduch rovněž ve chvílích, kdy v místnosti třeba někdo spí.

Klimatizační jednotky Electrolux ECO COOL se dodávají v kompletní výkonnostní řadě tak, aby vyhovovaly prostorům všech velikostí. Od malých bytů, až po největší rodinné domy.

Více informací na www.aircomfort.cz.

Kontakt:

SMART-VAC, s. r. o.
Na Hroudě 3317/22
100 00, Praha 10
tel.: 261 711 392
www.electrolux-vac.cz

Zdroj: Tisková zpráva

Rodinný dům ve městě architektury

Kvalitu bydlení možná někdo posuzuje jen podle ušlechtilých materiálů nebo špičkového designu. Důležitější je ale dobré provozní řešení a soulad domu s okolím, využití vlastního pozemku, výhledů do krajiny a dalších výhod místa.

Litomyšl se zapsala do nejnovější historie jako město architektury. V posledním desetiletí 20. století vyrostlo v Litomyšli několik kvalitních staveb, na projekty byly vypisovány architektonické soutěže, kterých se zúčastnili naši nejlepší architekti. Není divu, že se jejich díla podepsala také na myšlení soukromých investorů při stavbě vlastních rodinných domů.

Oslovit renomovaného architekta tu zřejmě není tak neobvyklé jako v jiných městech. Majitel nové stavby na samém konci zástavby rodinných domů se obrátil na projekční kancelář profesora Petra Keila, který za svého působení na pražské VŠUP vychoval celou řadu mladých architektů.

Soukromí i výhledy

Většina stavebníků, kteří řeší své bydlení hledáním vyhovujícího typového projektu, posuzuje dům hlavně podle poměru ceny a velikosti domu, na dispozici se dívá především z hlediska počtu místností podle potřeb své rodiny. Vybraný projekt pak firma za tučný příplatek „nějak“ umístí na parcelu. A výsledkem často bývá pozemek rozdrobený na špatně využitelné části, bez kousku soukromí.

Odhlédneme-li od kvalit či nedostatků typových domů, zásadní hodnotou individuálního bydlení je vzájemný vztah domu, pozemku a okolí. Schopný architekt dokáže pracovat nejen s dispozicí na míru a vhodnou orientací ke světovým stranám, ale také s terénem, umí si představit život v každé části domu i na zahradě, navrhne dům včetně interiéru tak, aby v daných možnostech poskytl rodině co nejvyšší komfort, intimitu i hezké výhledy do okolí. Výsledný vzhled je ještě určitým bonusem navíc.

Právě osazení domu na pozemek a terénní úpravy jsou tím, co na domě architekta Keila zaujme především. Na ulici s poněkud nevýhodnou jihovýchodní orientací navazuje dům garáží a boční fasádou téměř bez oken, se vstupem do zádveří. Střecha garáže však přechází v zatravněný svah, který chrání pobytovou terasu na severovýchodní straně. Odsud – ze zářezu do vytvořeného svahu – se v naprostém soukromí (za letních podvečerů i v chladivém stínu) otevírá krásný výhled do krajiny se zalesněnými kopci na obzoru. Výhled, který přes plně prosklenou stěnu majitelé ocení i při stolování v jídelně.

Volně plynoucí obytný prostor s kuchyní a jídelnou je velkými okny otevřen také na opačnou jihozápadní stranu s výhledem na město, kde je propojen s další terasou, krytou pergolou. Hlavní společenská místnost v domě tak plně využívá všech výhod daného místa, má vizuální i přímý kontakt s celým pozemkem, aniž by obyvatelé ztráceli své soukromí.

Do horního ložnicového podlaží se z obytného prostoru vychází po skleněných schodech, prostorná hala tu slouží jako herna pro děti a fitness pro rodiče. Kromě ložnice rodičů se šatnou a koupelnou jsou v patře umístěny dva dětské pokoje oddělené společnou šatnou a koupelnou, při jihovýchodní straně je umístěn ještě další menší pokoj.

Nejvyšší úroveň ve špičce střechy obsahuje výstup na zelenou střešní terasu, je propojen skleněnou lávkou s točitým schodištěm.

Bílá a šedivá fasáda

Složitější terénní úpravy kompenzuje poměrně jednoduchá hmota dvoupodlažního domu s jasným řádem okenních otvorů a balkonů. Pultová střecha je odskočená za střešní terasou a zvedá se jen nad polovinou půdorysu, takže v nejvýraznější jihozápadní fasádě se pohledově uplatňuje jen částečně, na pozadí oblohy téměř zaniká.

Ze strany severovýchodní se dům jeví jako bílý hranol s nízkým pásem oken nad zeleným svahem se zapuštěnou terasou. Naopak dynamickou figuru dává stavbě střecha směrem do ulice, kde se prudce zvedá do výšky nad vedlejší přízemní garáží.

Fasáda je obložena bílými deskami Cembrit, na šedivou střechu barevně navazují rámy oken, balkony a další kovové konstrukce. Materiálově je celý dům sjednocený do kultivovaně strohého výrazu, jakákoliv „ozdoba“ by mu uškodila.

Navrhnout velkou rodinnou vilu pro náročného klienta není snadné, zodpovědný architekt cítí povinnost investora usměrňovat, aby se stavba neúměrně nerozrostla, pak by se i celý provoz v domě mohl zbytečně komplikovat a byl by rodině vlastně na obtíž. Také v tomto případě architekt Petr Keil prvotní návrh podle všech požadavků klienta redukoval, dokázal ho přesvědčit, že některé prostory jsou zbytečné. Výsledný dům je sice rozlehlý, poskytuje nadstandardní pohodlí, ale zůstal v měřítku rodinných domů.

Vysoký komfort bydlení zajišťuje také technické vybavení domu: tepelné čerpadlo pro vytápění objektu, solární elektrárna s panely na šikmé střeše nebo řízené větrání. Společně se zateplením řadí dům mezi velmi úsporné stavby.

Text: Věra Konečná, Foto: Robert Žákovič

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 481,5 m2

Užitná plocha: 578,8 m2 vč. garáže a zázemí

Konstrukce: železobetonový skelet kombinovaný s nosným zdivem Porotherm, vnější zateplení s větranou vzduch. mezerou, obložení z desek Cembrit, pultová střecha s trámovou konstrukcí, střešní krytina titanzinek

Výplně otvorů: okna hliníková s izolačními dvojskly

Vytápění: podlahové, zdroj energie tepelné čerpadlo, řízené větrání s rekuperací, solární kolektory pro ohřev TUV

Autor:

Prof. akad. arch. Petr Keil (1943)

Vlastní ateliér založil v roce 1992. Působil také jako pedagog – v roce 1990 na Melbournské univerzitě a Canberské škole architektury v Austrálii, v letech 1993 až 2009 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Z jeho prací můžeme jmenovat kromě rodinných domů také Art Centrum Veleslavín, Galerii U Prstenu v Praze, Hotel Cristal Palace v Mariánských Lázních nebo Hasičskou zbrojnici na Smíchově.

Spolupráce:

MgA. Adam Keil, Ing. arch. Lucie Freyová, MgA. Pavel Hrubý, Ing. Michal Kasík, PhD.

Kontakt:

KMS architects, Pod radnicí 1235/ 2a, Praha 5, www.kmsarch.cz

Příruční šatna aneb věci na svém místě

Šatnu v přímé vazbě na vstupní partie domu ocení především početnější rodiny a rodiny s dětmi. Samostatná a dispozičně oddělená místnost, vyhrazená především svrškům a obuvi, totiž přispívá k udržení pořádku a čistoty, zavádí systém a řád. Pojme značné množství kabátů, bund ale i klobouků, čepic, šál, rukavic a sezonní obuvi, místo v ní najdou také cestovní zavazadla, používané sportovní vybavení, pláštěnky, deštníky a další nezbytnosti.

Velikost, vybavení

Šatna přiléhající k hlavnímu vchodu do domu by měla být především dostatečně prostorná, dle normy i přirozeně větratelná (ukládáte sem nošené oděvy a obuv), osvětlená jak denním, tak umělým světlem (tedy nejlépe s oknem, světlíkem, stěnou z luxfer atd.), dispozičně promyšlená (nejde přece o skladiště, ale o převlékárnu!), účelně vybavená (bez zbytečně okázalého luxusu, neboť sem se návštěvy zpravidla nevodí) a rozhodně velmi odolná vůči každodennímu, a tudíž prakticky nepřetržitému provozu. Tedy samozřejmě i snadno udržovatelná.

V novostavbě žádný problém, řešíte to už ve stadiu vzniku projektu. Ve starším domě a při rekonstrukcích se však často nevyhnete stavebním úpravám se změnou dispozic, na druhé straně se ale nabízí možnost využití některých tzv. hluchých míst (např. pod interiérovým schodištěm, z původní komory nyní plné harampádí, z rozměrově předimenzované spíže atd.).

Nespornou výhodu samostatné místnosti představuje bezpočet variant interiérového vybavení. Uzavřeným nábytkem, botníky, regály a policemi, výsuvy, kapsáři pro nejmenší, ale i volně zavěšenými šatními tyčemi či stojany, na nichž šatstvo snadněji a rychleji schne. Zde je ovšem na místě účinně bránit víření a sedání prachu.

Pokud do šatny vstupujete v botách, pak je nejlepším řešením keramická dlažba, případně jiné hladké odolné povrchy – PVC, stěrka, vinyl, linoleum. Nemělo by chybět dostatečně velké zrcadlo ke kontrole vzhledu těsně před odchodem z domu.

Shoz prádla

„Vynález“, který řeší starosti s každodenním sběrem špinavého prádla. Sestává z trubních dílců průměru 250 až 300 mm, vzájemně pospojovaných a umístěných například v instalační šachtě domovních rozvodů, s dvířky skrytými ve skříni nebo na jiném vhodném místě. Vede z tzv. horní koupelny nebo šatny přímo do prádelny nebo technické místnosti. Stavebnici lze pořídit přímo od výrobců (varianta z plastu nebo nerez plechu).

V novostavbě místo pro shoz může řešit už projekt a následně dodávka na klíč. Dodatečná instalace pak vyžaduje určité stavební úpravy (probourání otvoru v podlaze, instalaci dvířek, upevnění trubek na stěnu a opláštění sádrokartonem atd.) Více na www.shozy-pradla.cz nebo www.beam.cz atd.

Šatna u ložnice

Ve většině moderních domů patří k samozřejmostem i tzv. druhé šatny, někde dokonce dělené na šatnu rodičů, šatnu dětí a dokonce na samostatnou mužskou a ženskou šatnu. Vhodným místem je prostor přiléhající k ložnicím (mezi ložnicí a koupelnou), vybavený nábytkem, korespondujícím se zařízením (včetně podlahové krytiny) přilehlých místností.

Šatna vetknutá mezi ložnici a koupelnu plní současně roli odhlučnění. Hospodyňky pak dozajista ocení ještě druhý vstup do těchto „intimních“ šaten přímo z chodby. Prostorovou variantou je i společná (rodinná) šatna v podlaží s ložnicemi, ovšem pak rozhodně počítejte s určitým zmatkem třeba při odbavování dětí do školy.

Optimální rozměry

Řiďte se počtem i věkovým složením obyvatel domu a jejich životním stylem. Jinou potřebu na uskladnění svršků bude mít vlk samotář a zároveň aktivní hokejista, jinou manažerka významné firmy (u žen není počet ramínek na šaty a polic na kabelky a boty nikdy dost) a rozhodně jinou pak rodiče s dvojčaty ze školních lavic.

Řeč je ovšem o šatně příruční, určené k odložení a uskladnění svršků, nikoli spodního prádla, šatů, košil, obleků atd. Záleží i na tom, kolik místa z celkové plochy domu můžete „obětovat“. Dostatečné rozměry skýtají už 4 m2 a více, nejsou-li k dispozici, zkuste jinou variantu. Šatní skříň má obvyklou hloubku 60 cm (šířku alespoň 2 m), k tomu připočítejte asi 110 až 120 cm na prostor před ní.

Anebo se postavte před skříň, rozpažte, a pokud se v prostoru volně otočíte kolem dokola, určitě zde zvládnete prostocviky s navléknutím a zapnutím kabátu nebo s obouváním. K tomu je vhodné najít místo pro taburet.

Kromě šířky a délky šatního prostoru (plošné výměry) je třeba řešit i tzv. dosažitelnou výšku šatních skříní, nástaveb, regálů a polic. Kupříkladu pro ženu by tato výška neměla přesáhnout asi 190 cm, takže výš než 180 cm raději ukládejte pouze sezonní věci, dovolenková zavazadla apod. Existuje bezpočet nejrůznějších systémů, pořadačů, speciálních věšáků, držáků, závěsů a dalších vychytávek pro úsporné a praktické uložení ponožek, spodního prádla a dalších drobností.

Šatní tyč na zavěšení dámských kabátů a bund by měla být ve výšce asi 135–145 cm nad podlahou šatní skříně, u pánských kolem 125–135 cm. Šířka prostoru na 5 až 10 kabátů by měla činit asi 80 cm. Pro zavěšení dámských šatů je optimální výška 145 až 160 cm, na saka je třeba vyhradit prostor vysoký alespoň 85 cm, hluboký 55 cm a široký 90 cm (pro cca 10 ks). U kalhot – podle způsobu zavěšení – výška 130 cm, hloubka skříně 45 až 50 cm…

Dobré tipy

Potřebujete-li využít vysoký prostor, kam nedosáhnete, pořiďte si tzv. sklopnou šatní tyč – jedním pohybem ji stáhnete shora do pohodlně dosažitelné výšky. Po sundání či pověšení ramínka se zase snadno navrátí do původní polohy. Zásuvky, boxy či police dole u podlahy budou dobře dostupné a lépe využitelné, pokud si pořídíte plnovýsuvný systém.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv redakce, Shutterstock.com

Prodejní akce: Oslavte s WEBER 25 let v ČR!

(Komerční prezentace)

Akční výrobky:

Lepicí a stěrkový tmel do zateplovacích systémů weber.therm klasik
Standardní lepidlo na obklady a dlažby v interiéru, třídy C1T weber.for klasik
Mrazuvzdorné flexibilní lepidlo, třídy C2T S1 weber.for flex
Samonivelační podlahová hmota weber.nivelit
Podlahová hmota pro ruční zpracování weber.bat potěr 20 MPa
Jádrová omítka pro ruční zpracování se zrnitostí 4 nebo 2 mm weber.dur klasik
Ddicí malta pro ruční zpracování pro interiér i exteriér weber.mix zdicí 5 MPa
Mrazuvzdorné lepidlo C2T weber.for fix

1 paleta obsahuje 42 pytlů.

Bližší informace o této časově omezené akci získáte na stránkách společnosti Weber nebo u prodejce stavebních materiálů nebo žádejte u realizační firmy.

Oslavujte a nakupujte materiály Weber!

Zdroj: Tisková zpráva

BRICK AWARD 2016: Cihla v 21. století

Soutěž vyhlašuje společnost Wienerberger cihlářský průmysl s cílem prezentovat architektonicky kvalitní stavby z cihel a představit široké veřejnosti jejich krásu, široké možnosti použití, technickou kvalitu a ekonomickou výhodnost. Soutěž se konala pod záštitou ministra průmyslu a obchodu ČR, partnery jsou Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků, vydavatelství Business Media CZ, vydavatelství JAGA Media a VEGA. Letošního ročníku se zúčastnilo 28 realizovaných staveb a celkem bylo uděleno 10 ocenění.

Odbornou porotu vedla doc. Ing. arch. Iva Poslušná, PhD., dalšími členy byli Ing. Eva Hellerová, Ing. Antonín Horský, Ing. Miroslav Kaliba, Ing. Jan Korbel, prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel. Za média působili Ing. arch. Jitka Pálková (Business Media CZ), PhD. Matěj Šišolák (JAGA Media) a RNDr. Jiří Hejhálek (VEGA).

Hlavní cena Brick Award 2016

Hlavní cena Brick Award 2016, Cena společnosti Wienerberger Cihlový dům s pálenou střešní krytinou, Cena za nejhezčí střechu a Cena za nejlepší rekonstrukci byly uděleny Vinnému sklepu v Konicích u Znojma. Autorem je Ing. arch. Tomáš Dvořák, Tomáš Dvořák Architekti, s. r. o.

Porotu zaujal i zdařilý interiér s citlivou kombinací režného zdiva, dubového dřeva a přírodního kamene. Střízlivá moderní forma zvýrazňuje krásu tradičních materiálů.

Cena ČKAIT za provedení stavby

Cenu ČKAIT za provedení stavby získal stavbyvedoucí Petr Mazáč, společnost Inveko CZ, s. r. o., za realizaci novostavby rodinného domu v Přibyslavi nad Metují. Autorem návrhu je Ing. arch. Miroslav Gebas.

Cenu za nejhezčí fasádu z lícových cihel

Cenu za nejhezčí fasádu z lícových cihel si zasloužilo Komunitní centrum Sv. Prokopa v Praze – Nových Butovicích. Navrhlo doc. Ing. arch. Zdenek Jiran.

Zvláštní cena vydavatelství Business Media CZ

Zvláštní cenu vydavatelství Business Media CZ získal rodinný dům s autodílnou v Bášti, autoři prof. Ing. arch. Ján Stempel a Ing. arch. Jan Jakub Tesař.

Zvláštní cena vydavatelství VEGA a cena veřejnosti Stavba Vox Populi

Zvláštní cena vydavatelství VEGA a cena veřejnosti Stavba Vox Populi (hlasovalo se na internetu) byly uděleny rodinnému domu v Březnici, který navrhl Ing. Lukáš Peniaško.

Zvláštní cena vydavatelství JAGA Media

Zvláštní cenu vydavatelství JAGA Media získal rodinný dům v obci Pustá Polom, autoři Ing. arch. Tomáš Bindr, Ing. arch. Lucie Mohylová.

Další informace o soutěži najdete na www.wienerberger.cz.

Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv Brick Award, Wienerberger.cz

Teplá voda

Dráty a rohože

Topná rohož ECOFLOOR

Unikátní zábradlí odkryla až rekonstrukce

Z historie vily a rodiny Löw-Beer

Památková obnova se současnou keramikou RAKO

Architekt Baumfeld

Příroda, prostor a světlo

Zaujalo nás: zavěšené okno

Technika pomáhá lidem i přírodě

Slovo majitele

Technické údaje

1. Odklon od náhražek

2. Měkké povrchy

3. Původní rostliny

4. Respekt k přírodě

5. Živé ploty

6. Méně trávníku

7. Jedlá zahrada

Soukromí i výhledy

Bílá a šedivá fasáda

Technické údaje

Velikost, vybavení

Shoz prádla

Šatna u ložnice

Optimální rozměry

Dobré tipy

Hlavní cena Brick Award 2016

Cena ČKAIT za provedení stavby

Cenu za nejhezčí fasádu z lícových cihel

Zvláštní cena vydavatelství Business Media CZ

Zvláštní cena vydavatelství VEGA a cena veřejnosti Stavba Vox Populi

Zvláštní cena vydavatelství JAGA Media

PARTNEŘI WEBU