Blog

Výhled na green z vlastní ložnice je pro golfistu rájem. Což teprve, když za upraveným parkem zapadá letní slunce. Elegantní dům inspirovaný životem na Novém Zélandu připomíná vily z rozlehlých přímořských plání. Na rozdíl od nich nestojí v blízkosti pláže, ale v české krajině nedaleko Prahy. 

Zajímavý příběh rodinného domu začíná u břehů Nového Zélandu. Mladí manželé zde strávili několik let, než se plni dojmů vrátili do Čech. Toužili zapustit kořeny a zároveň si ponechat něco ze svobodného ducha ostrovních prérií, a tak vznikl domov založený na otevřeném prostoru s velkým podílem přírodních materiálů a přiznanými dřevěnými konstrukcemi.

„Přišel jsem s myšlenkou postavit dům na principu ustupujících hmot, které se postupně zvedají k výhledu na západní stranu. Z ulice je objekt spíš nižší, hmota prvního patra se uplatňuje až v dalším plánu,“ říká Ing. arch. Tomáš Klanc ze stejnojmenného architektonického ateliéru. „Kuchyně, obývací pokoj, pokoj pro hosty a další zázemí zabírají výrazně větší přízemí, horní ložnice a dva dětské pokoje v patře jsou úspornější. Vzhledem k nestejnému objemu nadzemních podlaží dochází ke gradaci hmot, a dům tak působí menší a útulnější,“ doplňuje základní myšlenku autor projektu.

Vzhledem k sousednímu pozemku s parkovou úpravou golfového hřiště nehrozí, že by majitelé časem přišli o volný rozhled do krajiny a jejich dům byl uvězněn další výstavbou.

Díky tatínkovi!

Přestože jde o objekt relativně rozsáhlý, jeho výstavba měla lehce netradiční průběh. Hrubá stavba totiž vznikla svépomocí. Otec paní domu měl zkušenosti s výstavbou, a tak se rozhodl dětem pomoci a postavil jim velkou část celého domu. Na půl roku se přestěhovat na pozemek a z provizorní unimobuňky organizoval svou partu zedníků. Podle projektové dokumentace dokázal kompletně zrealizovat hrubou stavbu.

„Dojížděl jsem na stavbu jako technický dozor a vzhledem k odborné erudovanosti a osobnímu nasazení tatínka se podařilo vše zvládnout bez problémů,“ říká architekt Tomáš Klanc. Dokončovací práce, fasáda i interiér si však už vyžádaly speciální dodavatele. Zděná konstrukce hrubé stavby v systému HELUZ získala zateplenou odvětrávanou palubkovou fasádu ze sibiřského modřínu kombinovanou s omítnutými plochami v odstínech šedé a cihlově hnědé barvy.

Dřevěné podhledy střešních konstrukcí a přesahů ladí s fasádou a stejně jako antracitová šeď střešní krytiny, okenních i dveřních rámů či oplechování omítnutých hmot spojují komplex do jednotného celku. Úhledně začištěné detaily povyšují stavbu do nadstandardní úrovně kvality a zanechávají dojem precizně odvedené práce.

Živé srdce domu

Nápaditému, a přesto jednoduchému a praktickému zorganizování prostoru nahrával právě způsob stavby svépomocí: „Díky tomuto faktu jsme nebyli limitováni každým centimetrem čtverečním, mohli jsme prostoru popustit uzdu. Došlo přibližně k 30% úspoře, o to lepší kvalitu vybavení si pak mohli investoři pořídit,“ vypráví architekt Klanc.

Jednolitá hra celku

Dokonale promyšlené detaily i kvalita zpracování se promítají také do interiéru. Návrhy veškerého vybavení včetně jednotlivých kusů nábytku pocházejí od téhož architekta jako dům a vyrobila jej jedna truhlářská firma, což přispívá k harmonii celku. V celém domě působí vzájemná provázanost barev, materiálů a tvarů, umocněná jednolitou stěrkovou podlahou. Týž antracitový barevný odstín najdeme jak na fasádě, tak v interiéru, na vybavení se opakuje krásná olivová dýha, vnitřní dveře a zábradlí schodiště korespondují s rámy eurooken. Nepřekvapí stejné barevné ladění koupelny.

Dispozičně vznikl velmi vyvážený prostor s volně plynoucí energií bez zbytečných překážek a bariér. Centrální přízemní hala navazující na zádveří se stala komunikačním uzlem, odkud lze vstoupit do samostatných prostor s jasným určením – šatny, koupelny, toalety, pokoje pro hosty, pracovny i komplexu kuchyně–jídelna–obývací pokoj.

Schodiště směřuje do suterénu s vinným sklepem, saunou a fitness, anebo zavede do intimní zóny s ložnicemi, koupelnou a šatnou ve druhém nadzemním podlaží. Hlavní obytný prostor spojují s halou dvoje dveře, které dětem dovolují probíhat dokola a pohánět energii rodinného života.

Na jih otevřené rohové okno v přízemí spolu s proskleným sedlem a posuvnými dveřmi na terasu naplno propojují interiér s okolím stavby. Zapadajícím sluncem zalitý prostor se tak stává skutečným srdcem místa, kde se odehrává to nejdůležitější z rodinného života.

Slovo architekta

„Specifickým rysem projektu byla inspirace novozélandskou architekturou přenesenou do podmínek jednoho z nejkrásnějších pozemků, pro který jsme navrhovali dům. V průběhu stavby jsem se s investory spřátelil, což bylo znát i na komunikaci a schopnosti majitelů přijmout původně neplánované rady a návrhy architekta. Dnes mě hřeje u srdce jejich spokojenost.“

Text: Daniela Rígrová, Foto: Vavřinec Menšl

Technické údaje

Technické údaje

Dispozice: 6 + 1 / sklep, garáž a terasa

Užitná plocha: obytná část domu (1. a 2. NP) 250 m2, sklep 90 m2, garáž 45 m2, zastřešená obytná terasa 30 m2

Konstrukce: podsklepená stavba – ŽB vana zaizolovaná PVC fólií; zdicí systém Heluz; střecha – dřevěný pohledový krov s nadkrokevní tepelnou izolací; ocelová střešní krytina Ruukki; fasáda – olejovaný sibiřský modřín v kombinaci s omítkou

Podlahy: epoxidová stěrka 

Okna: dřevěná eurookna s nátěrem v RAL antracitové barvě, dveře dřevěné dýhované do oblož. zárubní

Vytápění: podlahové vytápění, plynový kotel, krb v hlavní obytné místnosti

Interiérové vybavení: dodalo truhlářství TITA, s. r. o. (včetně dveří, schodiště, knihoven, koupel. skříněk a kuchyně)

Autor

Ing. arch. Tomáš Klanc (1975)

Autorizovaný architekt, absolvent Fakulty architektury ČVUT Praha. Od r. 2001 se věnuje samostatné architektonické činnosti, vede vlastní architektonickou kancelář Atelier Klanc. Poskytuje kompletní služby v oblasti stavebnictví od návrhu přes projekty, rozpočty až po organizaci výstavby a dodávku interiéru.

Kontakt:

www.klanc.cz

Ve strmém svahu nejprve uvidíte sad, pak zahradu v podkově a postupně se vynořují tvary domu, které byste z dálky nečekali.  Pojí se zde estetika a funkčnost v jedno. Majitelé chtěli využít každý centimetr plochy, který mu dali při jeho zrodu do vínku. A díky šikovnému architektovi se dobré dílo podařilo.

Manželé pozvali svého architekta na jižní krkolomný svah, osazený trnkovým sadem. Jeho výhodou byla dobrá přírodní lokalita blízko centra města. Pozemek se jim moc líbil, jen se obávali, zda se tam dá postavit dům se zahradou. „Mé dlouholeté zkušenosti mi ale říkaly, že to nejen půjde, ale bude to i velmi zajímavé. A klienti na mne ‚dali‘ a koupili si ho,“ říká architekt Milan Navara.

Trojúrovňová zahrada

„Chtěli jsme pod terasou co největší prostor, ale tento svažitý terén to moc neumožňoval. Tak se pod sebou zrodily skalková podkova, zatravněná laguna, zahradní svahová část a sad. Laguna se od boků „domu“ zužuje směrem k dolní pěší cestě, se kterou jsme původně počítali jako s jedinou možnou přístupovou cestou. Pan architekt nám to nicméně rozmluvil, protože pak by celé řešení domu s horní dvojgaráží a spodní otevřenou terasou ztratilo smysl. Později jsme získali přístup k hornímu příjezdu a spodní pěšinou si nyní pouze zkracujeme trasu z města do domu,“ popisuje situaci pan majitel.

Dům obrácený naopak

Dům leží na nejvyšším bodu kopce, takže má krásné výhledy. „Jižní svah většinu dne vyhřívá sluníčko, a proto jsme zde chtěli mít svou obytnou část s terasou krytou horním patrem a přístupem na zahradu ze všech spodních pokojů. Ale horní patro našich dětí má daný hlavní přístup od příjezdové komunikace.

Architekt proto musel pozici domu v terénu a jeho vnitřní členění oproti běžnému obrátit. Dům tak má severní a jižní vchod – příjezd do dvojgaráže s hlavním vstupem je nahoře na svahu a spodní dole pěšinou. Světle šedou barvou fasády pak architekt oddělil spodní část domu s dílnou od bílé horní části,“ vysvětluje majitelka domu.

Horní část domu byla původně projektována jako dřevostavba, se zděnou podzemní částí. Stavební firma, kterou si investoři vybrali, nakonec stavbu provedla kompletně celou zděnou. Důvodem bylo zjednodušení výstavby a snížení ceny.

Terasa v přízemí se rychle stala nejoblíbenějším místem domu. Aby byla chráněná, jak majitelé domu toužili, použili projektanti stavební řešení na způsob konzoly. Horní část jižní fasády (horní podlaží) je předsazeno přes spodní, zde o 1,20 m. Zastřešuje tak část venkovní terasy a současně má termoregulační efekt na dolní velká francouzská okna.

Dalším přáním majitelů byla pergola nad posezením s udírnou a venkovním krbem. Ten uvnitř domu přechází ve vnitřní krb. Architekt vymyslel, že je prostě nejjednodušší udělat jedno komínové těleso se dvěma komíny z obou stran. Teplý vzduch z krbu se dále, skrze vzduchotechniku teplovzdušného vytápění, rozvádí do všech místností domu. Ale hlavním zdrojem tepla je elektrické odporové podlahové vytápění, což umožnilo použít praktickou dlažbu i do obývacího pokoje.

Společný prostor majitelů

Je otevřený a pouze opticky členěný. Schodiště a těleso krbu vytváří chráněné kouty jídelní a obývací části. Architekt vysvětluje koncepci. „Vycházím z toho, že po celá staletí je jídelní prostor středem domu, proto jsem ho tak také umístil. Když se návštěva posadí do sedačky a paní domu jim připravuje pohoštění, tak se jim dívá do očí a může s nimi komunikovat. Interiér domu jsme řešili jen dispozičně a materiálově. A pak díky diskusi s majiteli došlo k radostnému souznění názorů a postupů. Samotný nábytek domu si následně zařizovali majitelé sami.“

Slovo autora

„Často se mi to stává, že se na mne klienti obrátí ještě před zamýšlenou stavbou s žádostí o pomoc při výběru pozemku. Tedy zda je vhodný nejen z hlediska dopravní dostupnosti, existence inženýrských sítí, stability podloží, ale také z hlediska architektonického návrhu a následné stavby. Někdy je složitý terén jako zde, ale dá se vyřešit, jindy se na pozemku nedá stavět, protože je tam například vedení vysokého napětí, plynovod, ochranné pásmo či jiné překážky.“

Text: Jana Středulová, Foto: Ondřej Lacina

Technické údaje

Technické údaje

Zastavěná plocha: 140 m2

Užitná plocha domu: 226 m2

Obestavěný prostor domu: 650 m3

Konstrukce: železobetonové základové pasy, zdicí systém Porotherm, železobetonové monolitické stropy, střecha z PVC fólie, terasa vytvořená s pomocí opěrné zdi

Výplně otvorů: okna plastová pětikomorová, zasklená izolačním dvojsklem; zábradlí z nerez oceli broušené; vstupní stěna prosklená plastová, vnitřní dveře dýhované do obložkových zárubní 

Vytápění: odporové elektrické podlahové vytápění a krb s teplovzdušným rozvodem

Autor projektu

Akad. arch. Milan Navara (1960)

1979–1982 FA VUT Brno. 1982–1985 AVU Praha, obor architektura. Po absolvování působil jako architekt v několika projekcích a krátce také v reklamě. Od roku 1991 pracoval v ateliéru ANTA Zlín, spol. s r. o. Roku 1997 zakládá vlastní architektonické studio s obchodním názvem Studio 97A, s. r. o.

Kontakt:

www.s97a.cz

Rodinný dům v Kyjově nás překvapil hned několikrát, například zajímavým zapojením do svažitého pozemku, neotřelým využitím zdobných keramických prvků na fasádě i v interiéru nebo využitím centrálního vysavače.

Již letmý pohled na novostavbu prozradí, že samotný tvar, svažitost i umístění parcely představovaly poměrně tvrdý oříšek, nicméně projektant Ing. Stanislav Barnáš tyto obtíže „rozlousknul“ velmi elegantně. Při práci na projektu tak mohl osobitým způsobem zúročit své nadstandardní technické znalosti i zkušenosti s citlivým začleněním stavby do většího urbanistického celku. Vznikl tak dům, který uprostřed rozhárané „domkářské“ zástavby z 60. a 70. let minulého století nepůsobí nijak arogantně, ale který se zároveň nezpronevěřil touze autora produkovat kvalitní a současnou architekturu.

Každý projekt je výslednicí dialogu mezi zadavatelem stavby a mezi architektem – v případě domu v Kyjově vše probíhalo až neuvěřitelným způsobem. „Taková spolupráce je snem každého architekta. Během práce na projektu jsme se sblížili natolik, že se ke mně všichni chovali jako ke členu rodiny. Navíc paní a pán domu byli neobyčejně vnímaví a přístupní i pro neobvyklá řešení, byla to radost pracovat pro tak skvělé lidi,“ zhodnotil spolupráci architekt Stanislav Barnáš.

Dispozice domu

Novostavba podsklepeného rodinného domu s dvojgaráží a krytou terasou stojí na místě zbouraného rodinného domku z šedesátých let. Dvojpodlažní dům půdorysného tvaru T je v úrovni suterénu zredukován a zastropen železobetonovou monolitickou deskou, která přesahuje přes obvodové zdivo suterénu a navazuje na úroveň horní části zahrady – terasy s pergolou. Přesahující část stavby je nesena obetonovanými ocelovými sloupy. Tím byl obestavěný prostor suterénu minimalizován, což opticky celou stavbu výrazně odlehčilo a zároveň umožnilo variabilnější využití vzniklé volné kryté plochy.

V suterénu se nachází hobby místnost, sklad, plynová kotelna a chodba, která slouží zároveň jako sklad a sušárna dřeva. V prostoru pod schody je umístěn agregát centrálního vysavače.

Přízemí je řešeno jako částečně otevřená společenská zóna – obytný prostor s krbem navazuje je spojen s jídelnou a kuchyní s komorou a soukromou zónou se dvěma ložnicemi rodičů a hostů, obě se samostatným hygienickým zázemím. Obytný prostor plynule navazuje na venkovní terasu s pergolou a atrium s posezením u venkovního krbu. Ten je součástí dvojgaráže, která uzavírá soukromý prostor atria na jižní straně.

Konstrukce a materiál

Obvodové zdi jsou vyzděny z keramických tvárnic a opatřeny vnějším zateplovacím systémem z fasádního polystyrenu. Stropy jsou zhotoveny z keramických vložek Miako a nosníků se zateplením. Dům má sedlovou střechu pokrytou pálenou keramickou krytinou.

Volba keramických stavebních materiálů zde není náhodná: majitelé domu mají keramiku rádi, což je možné vidět na stěnách v interiéru nebo venku v podobě obložení části fasády. Některé plochy fasády měly být původně obloženy vodorovnými palubkami z modřínu na dřevěném roštu, ale vzhledem k nižší životnosti dřeva a vyšší náročnosti na údržbu nakonec padla volba na omítkový dekor imitující dřevěné lamely. Ty se rytmicky doplňují s keramickými dílci a využívají efektu střídání a „citace“ téhož grafického vzoru, ale v jiných materiálech.

Centrální vysávání

Již v projektu domu se počítalo s centrálním vysavačem, po pečlivé úvaze byl vybrán centrální vysavač s agregátem HUSKY AIR Power Wet & Dry, určeným k vysávání suchých nečistot a vody. Schopnost vysávat vodu je největší předností centrálních vysavačů Husky, protože umožňuje použití více úklidových technik najednou, a to včetně propláchnutí trubního rozvodu vodou. Agregát využívá středového filtru podporujícího cyklonové proudění v nádobě. Všechny nečistoty jsou díky tomu odstředivou silou tlačeny k obvodu nádoby a u filtru uprostřed, tak jako v „oku“ cyklonu, zůstává vzduch nejčistší. Pro umístění agregátu bylo využito prostoru pod schodištěm v suterénu. Centrální vysavač Husky byl do domu vybrán kvůli tichému chodu, vysokému výkonu i zdravému prostředí v domě. Veškerý vysávaný vzduch je totiž po přefiltrování odveden mimo dům, takže nedochází k víření prachu a alergenů. Snadná manipulace s lehkou hadicí navíc usnadňuje úklid a řeší například i vysávání prachu na schodech, což je dobrá zpráva hlavně pro paní domu.

Text: Adam Krejčík, Foto: Robert Virt

Technické údaje

Technické údaje

Zastavěná plocha: 160,625 m2

Obestavěný prostor: 1052,50 m3

Konstrukční systém: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Heluz, obvodové zdivo – keramické tvárnice 300 P+D s kontaktním zateplením fasádním polystyrenem 160 mm, stropy – železobetonová monolitická deska a keramické stropy z tvarovek Miako, dřevěný krov, střešní krytina pálená keramická taška (Tondach)

Výplně otvorů: okna plastová s izolačními trojskly, dřevěné okenice, vnitřní dveře dřevěné do obložkových zárubní

Vytápění: ústřední plynové – plynový kondenzační kotel o výkonu 3,5–12 kW, akumulační nádrž o objemu 600  l, se vstupy pro připojení předehřevu ze solárních kolektorů, tepelného čerpadla a dotápění z krbové vložky a kotle. Rezervu výkonu zajišťuje elektrické topné těleso.

Komín: Schiedel UNI 16 a Schiedel UNI 25

Okapy a svody: okapový systém a klempířské prvky z mědi

Autor

Ing. Stanislav Barnáš (1978) – ARCHITEKTI

Absolvoval Stavební fakultu STU v Bratislavě, obor Architektura a pozemní stavby. Zabývá se architektonickou, projekční a inženýrskou činností v oblasti výstavby soukromých, občanských, administrativních, sakrálních a průmyslových staveb a jejich komplexním řešením v kontextu umístění stavby až po návrh interiéru. Zaměřuje se tak na individuální přístup a nároky uživatele.

Kontakt

www.stanobarnas.cz

Manželé se dvěma malými dětmi stavět dům původně neplánovali. Na poměrně problematickém pozemku nedaleko Prahy se jim nakonec pro jejich rodinu podařilo vybudovat harmonický domov s osobitým duchem.

Parcela se sice nacházela na klidném, téměř ztraceném kraji obce, zarostlý severní svah ne nepodobný divočině v sousedství hřbitova však na první pohled mnoho optimismu u potenciálních stavebníků nevzbuzoval. Zřejmě proto dlouho čekal, až si najde svého kupce.

„Nejdříve jsme chtěli koupit hotový rodinný dům, nic vhodného jsme ale dlouho nemohli najít,“ uvádí paní domu. „Toto místo jsme objevili náhodou. Milujeme klid a stín. Zákoutí vedle hřbitova, pod mohutnými starými duby a javory nás oslovilo a dodnes nás okouzluje hlubokou, téměř meditativní atmosférou.“

Představovali si přízemní moderní dům, s bezbariérovým přístupem a obytnými místnostmi orientovanými do zahrady. Návrh jeho konkrétní podoby svěřili architektům Martinu Karešovi a Robertu Raisovi z ateliéru Europrojekta.

Svah jako výhoda

Polohu v severním svahu architekti využili jako určitou výhodu. Převýšení umožnilo vybudovat pod severní částí domu suterén v úrovni ulice. Je zde technické zázemí, herna, garáž a kryté garážové stání, odlehčující hmotu stavby. Automobily sem vjíždějí branou přímo z veřejné komunikace.

K hlavnímu vstupu do domu, který se nachází o podlaží výše v severovýchodním nároží domu, vede rampa ze strany od hřbitova. Za vstupní halou se cesty domem rozdělují. Dispozice je koncipována do tvaru písmene L tak, aby všechny obytné místnosti byly orientovány na terasu na jihozápadní straně. Ta je chráněna ze dvou stran domem, příjemně zastíněna a představuje jakýsi malý ráj, kam celá rodina uniká před vnějším světem.

Severní část domu tvoří společný obývací prostor – kolem kuchyně a vestavěného bloku zázemí se prochází do jídelny a relaxační zóny s krbem a sezením. Východní „křídlo“ tvoří 3 ložnice se šatnami, malý pokoj pro hosty a hygienické příslušenství.

„Koncept, blížící se bungalovu, byl samozřejmě vzdálen zdejší regulaci, která – jak je obvyklé – v malé obci ‚káže‘ tzv. tradiční ráz a sedlové střechy. V okolí ale již vyrůstá moderní výstavba a zdejšímu starostovi se náš návrh líbil, takže se nakonec podařilo jej prosadit,“ vysvětluje architekt Martin Kareš, spoluautor návrhu domu.

Příroda uvnitř i venku

Svěřit návrh stavby i vybavení interiéru témuž autorovi, jak bývalo dříve zvykem, se osvědčilo. Jednota vnějšího a vnitřního prostředí a vztah k přírodě vyzařují jak z exteriéru, tak i z interiéru domu. Přispívá k tomu také volba kvalitních přírodních materiálů a důraz na praktické detaily a perfektní řemeslné zpracování.

V celém domě vládne jedna základní barevná linie – kombinace kaštanově hnědého a smetanově bílého odstínu. Na míru vyrobené dveře a nábytek krášlí pečlivě vybraná dýha mango, podlahy jsou z ušlechtilého tropického merbau. Materiál na mramorové dlažby a obklady si majitelé sami vybírali v italském lomu. Zemitou atmosféru dolaďuje nepřímé osvětlení, rafinovaně integrované do sádrokartonových stropních podhledů.

Nábytek ale není v interiéru dominantní. „Výhled do zahrady ‚naplňuje‘ dům natolik, že zařízení jsme si přáli čistě účelné,“ říká paní domu. „Již při návrhu se ale počítalo s našimi oblíbenými obrazy, protože člověk má svému domovu vdechnout sebe sama.“

Tradice funkcionalistické architektury

Rodinná vila byla postavena s odkazem na funkcionalistické tradice, a to včetně dispozičního řešení. „Snažili jsme se rozdělit objekt na část společenskou a část soukromou, a to tak, aby se svým životem navzájem nerušily a přitom oba světy spolu žily v blízkém vztahu. Tvar vily je pojat jako jednoduchý průnik kubických hmot, a to s ohledem na principy energeticky pasivních staveb,“ říká Martin Kareš. Za touto zdánlivou jednoduchostí stojí promyšlený koncept reagující na světové strany a svažitost pozemku. Po výtvarné stránce má stavba pokračovat v tradici funkcionalistické architektury s důrazem na otevřený prostor rodiny, který se volně prolíná s okolní obytnou zahradou. Prostory vnitřní a vnější do sebe nenásilně vstupují a navzájem se ovlivňují v každou denní či roční dobu skrze prosklené plochy.

Text: Jitka Pálková, Foto: David Křivánek a Jaroslav Mareš

Technické údaje

Technické údaje

Zastavěná plocha: 225 m2

Užitná plocha: 320 m2

Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém z broušených keramických tvárnic Porotherm, obvodové zdivo s vnějším zateplením 200 mm, část fasády hladce omítnuta, část obložena dřevěným obkladem z cedru, stropy železobetonové monolitické

Výplně otvorů: posuvné prosklené plochy a okna dřevohliníková s izolačními trojskly, exteriérové žaluzie, v obývacím pokoji bezrámové rohové zasklení, dveře atypické dřevěné bezfalcové do obložkových zárubní a atypické posuvné, v suterénu z lakovaných MDF desek

Vytápění: zdroj energie tepelné čerpadlo vzduch/voda, v celém domě podlahové vytápění, krb s krbovou vložkou

Autoři

Ing. arch. Robert Rais, MBA (1977), Ing. arch. Martin Kareš, MBA (1977)

Robert Rais a Martin Kareš jsou absolventi Fakulty architektury VUT v Brně, ateliéru prof. arch. Ivana Rullera, žijící legendy funkcionalismu. V r. 2003 založili vlastní architektonický ateliér Europrojekta, zabývající se navrhováním občanských a bytových staveb, urbanistickou i vzdělávací činností. Realizovali více než stovku rodinných domů, získali řadu renomovaných ocenění za architekturu, např. Cenu Bohuslava Fuchse, Zvláštní cenu Státního fondu rozvoje bydlení, cenu Fasáda roku a další.

Kontakty

Europrojekta
Architektonická a projekční kancelář
Veselá 37, Brno
www.europrojekta.cz, www.karesrais.cz

Na okraji západočeské metropole se v mírném severním svahu pohodlně usadila dřevěná vilka určená k celoročnímu bydlení. S úctou a respektem ke kontextu místa navrhl architekt Jaromír Veselák svěží dřevostavbu s vyzděným jádrem, která lehce vklouzla do prostředí chatové osady.

Příměstská zahrádkářská oblast v posledních letech zarůstá novými rodinnými domy. „Hledali jsme odpověď na otázku, jak se chovat v rekreační zóně, která má svá architektonická specifika,“ říká autor projektu, Ing. arch. Jaromír Veselák ze studia Aeroplan. „Šlo nám o zhodnocení potenciálu místa a respektování okolí. Nepřipadalo v úvahu, aby dům vypadal jako klasický katalogový projekt umístěný v zahrádkářské kolonii. Proto nevyčnívá. Snažili jsme se také zachovat maximum vzrostlých stromů, zde jsou to jabloně,“ doplňuje svoje vyprávění.

Mezi sousedními stavbami hezky usazený dům zůstává štíhlý, aby se netlačil sousedům do oken a zároveň si zachoval měřítko chaty. Místními regulativy určený limit 100 m2 zastavěné plochy rozvíjí téma o další úkol – vytvořit na úzké parcele minimální dům s maximálním využitím daného prostoru. 

V souladu s krajinou

Dřevěný hranol s pultovou střechou cituje nízký severní svah a stoupá od příjezdové cesty směrem do zahrady, ke slunci otevřené jižní terase. Její dřevěná paluba i kryté stání pro dvě auta představují dynamizující prvek jinak poměrně uzavřené stavby – z hmoty domu vybíhají dvě křídla pergol s diagonálně vsazenými nosnými sloupy, které přiznávají tematickou inspiraci slavnou Fragnerovou Orvilou v Nespekách. Dynamika svažitého terénu proniká i do samotné stavby – vertikála dvojramenného schodiště posouvá obytné prostory vždy o polovinu podlaží a tvoří jedinou komunikaci domu.

Všechny místnosti přiléhají ze tří stran přímo ke schodišti, a tak žádné další chodby nesnižují počet využitých metrů. Nejníže položená pracovna oddělená od dalších částí domu umožňuje nerušený přístup pracovním návštěvám. Kolem technického zázemí vedou první schody k hlavní obytné místnosti s kuchyní a volným vstupem do zahrady. O další polovinu patra výš je umístěna ložnice rodičů s koupelnou a nejvýše vystoupají děti do rozlehlého pokoje připraveného k rozdělení na dva menší, až odrostou společným hrám.

S čím si rozumí dřevostavba?

Během jedenácti měsíců vznikla pasivní dřevostavba na betonové desce s klasickými základovými pasy. Lehký skelet s minerálním zateplením kryje fasáda z překládaných prken sibiřského modřínu v kombinaci s režnou pálenou cihlou. Pohledové cihelné zdivo chrání a oživuje postranní stěny stavby v místě schodiště a kuchyňského výklenku. Do třetice se cihla uplatňuje ve formě krbové zídky v hlavním obytném prostoru a prostupuje prosklenou jižní stěnou až na terasu.

Zdravé bydlení z hlíny

Rekuperací výčet technologických zajímavostí nekončí. Přestože v porovnání se stavbami výrazně inklinujícími k čistě přírodním materiálům (jako je například sláma) se jedná o poměrně konvenční dřevostavbu, uskutečnil se zde ještě jeden experiment. Nosnou zeď pracovny tvoří prefabrikované bloky z místní dusané hlíny v rámech z fošen omítnuté hliněnou omítkou. Akumuluje teplo a umí dobře pracovat s vnitřní vlhkostí – v případě vyšší vlhkosti ji do sebe absorbuje a umí ji i vydávat, pokud je přesušený vzduch.

Drobné detaily tak téměř minimalistickou stavbu posouvají k jednoduchému, leč originálnímu bydlení. „Schodišťové jádro a některé stěny domu jsou postaveny z akumulačních vápenopískových cihel. Jsou vysoce únosné a umějí vyrovnávat určitou nevýhodu nízké tepelné setrvačnosti dřevostaveb. Dům tak rychle nevychladne ani se nepřehřívá. Dobrá dřevostavba v sobě musí obsahovat masivní, hmotnou část, aby v lehké, dokonale zateplené obálce dokázala akumulovat teplo,“ vysvětluje architekt Veselák.

Systém vytápění musel zohlednit severojižní orientaci domu. Vzhledem k tomu, že radiátory pružněji reagují na zdroj tepla než podlahové topení, jsou jimi osazeny všechny místnosti, pod prosklenou stěnou v obytném prostoru je zabudovaný podlahový konvektor. Teplo v domě zajišťují střešní solární panely a teplovodní, integrovaný zásobník tepla, který je zároveň připojený na krbovou vložku a elektrický dohřev v případě, že nesvítí slunce. Systém doplňuje řízené větrání s rekuperací.

Ozvěny českého chatařství

Díky nadšenému klientovi, který zároveň patří k okruhu přátel autora, mohla vzniknout technicky i vzhledově zajímavá stavba. „Přestože je investor sám stavař, udělal mezi kamarády architekty interní soutěž na projekt. Chtěl získat co nejvíc nápadů, a ačkoli je z oboru, hledal inspiraci. Někdy vzniknou zbytečně banální domy, když se člověk přecení a myslí si, že to zvládne sám,“ říká architekt. „Často u nás převažuje tendence si vše nastudovat a také sám udělat. Na realizaci je to potom znát. Podle mého názoru má tradice českého kutilství kořeny v době socialismu, kdy kvalita řemesla téměř vymizela,“ hledá vysvětlení architekt.

V tomto případě klient ve spolupráci s odborníky dokázal postavit stavbu, která skvěle zapadá do příměstské části západočeského centra. „Situace, kdy jsou někdejší chatové a zahrádkářské kolonie i se svým specifickým koloritem přeměňovány na oblasti individuálního bydlení, je totiž poměrně častá, a proto stojí návrh každého domu do takového prostředí za úvahu i jako plnohodnotné a architektonické téma,“ doplňuje J. Veselák.

Slovo architekta

„Ze stavby ve mně zůstal především pocit spolupráce s kamarádem. V takovém vztahu je předem vybudovaná míra důvěry, kterou s jiným klientem teprve hledáme. Je to příležitost k intenzivnímu setkávání a zhmotnění společné práce. Zároveň je tu přítomná i větší míra závazku, abychom se kvůli stavbě třeba nerozešli. Bylo to pro mě i příjemné tvůrčí setkání s mým otcem, který je autorem sochy v zahradě.“

text: Daniela Rígrová, foto: Jiří Ernest

Technické údaje

Technické údaje

Celková zastavěná plocha: 100 m2

Konstrukce: difuzně otevřená dřevostavba na betonové základové desce; vnitřní jádro z vápenopískových cihel; fasáda – překládaná prkna sibiřského modřínu, režné pálené cihly

Střecha: pultová, střešní fólie z měkčeného PVC

Podlahy: plovoucí podlaha – jasanová kantovka; keramická dlažba v koupelnách, technické místnosti a na schodišti, poslední rameno schodiště z jasanu

Výplně otvorů: dřevěná eurookna meranti; dveře dýhované v truhlářské rámové zárubni s bezfalcovým kováním

Vytápění: střešní solární panely a krb s teplovodním výměníkem napojené na integrovaný zásobník tepla, elektrický dohřev; radiátory a konvektory

Větrání: řízené s rekuperací tepla

Kontakt

Autor: Ing. arch. Jaromír Veselák
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT Praha, je spoluzakladatelem ateliéru Aeroplan. Zajímá se o trvale udržitelné stavění, především dřevostavby, a také o ochranu a uchování historické architektury na Plzeňsku a v oblasti bývalých Sudet.
Kontakt: Ateliér Aeroplan, Zábělská 853/46, Plzeň, www.aeroplan.cz

Autor návrhu zahrady: Ing. Jakub Chvojka, Ateliér Aeroplan