Blog

Říká se, že doba největší slávy fuchsií skončila s první republikou; s vlhčími a chladnějšími byty. Dnes se opět vracejí do módy spolu s dalšími květinami našich babiček. Jejich zvláštní, obtížně popsatelné kouzlo chytá za srdce další a další generace. Fuchsie se rozhodně nikdy nestanou květinami zapomenutými.

Odkud se fuchsie vzaly

Fuchsie jsou doma především ve vysokých horách Střední a Jižní Ameriky, několik druhů se vyskytuje i na Antilách a na severu Nového Zélandu. Rostou především v mlžných horských lesích, na mýtinách a okrajích, kde je dostatek světla. Najdeme tady droboučké plazivé keříky, jako například novozélandský druh Fuchsia procumbens, jehož slabé větévky ochotně koření a vytvářejí rozměrné polštáře. Hezké, ale barevně nenápadné kvítky mívají délku asi osm milimetrů. Opakem je novozélandský druh Fuchsia excorticata, stromovitá fuchsie dorůstající do desetimetrové výšky s kmenem, který může dosáhnout až tři čtvrtě metru v průměru.

Střídavé listy jsou až devět centimetrů dlouhé; jednotlivé asi centimetr dlouhé květy vyrůstají z kmene a větví. Jistou raritu představuje epifyticky rostoucí peruánský druh Fuchsia tuberosa – asi metrový keřík se zelenými přibližně osm centimetrů dlouhými květy, jehož kořeny hlízovitě tloustnou. Milovníci miniatur si přijdou na své ve středním Mexiku, kde například v horských sedlech mezi sopkami Popokatepetl a Ixtaccíhuatl roste Fuchsia microphylla.

Keř je v dospělosti sice metrový, ale široce kopinaté lístky má dlouhé jen 0,5 až 2 centimetry a sytě červené kvítky necelý centimetr. Také červené, ale drobnější, sotva poloviční květy má Fuchsia minimiflora. Drobnokvětých druhů je více, pěstují se však téměř výhradně v botanických zahradách nebo ve sbírkách nadšenců.

Křížení a šlechtění fuchsií

První fuchsie se v Evropě objevily již koncem 18. století, většina druhů pak v první polovině 19. století a bez nadsázky lze říci, že způsobily pravou senzaci. Pěstitelé záhy přišli na to, že většina druhů se ochotně kříží, a tak již v roce 1830 vznikla Fuchsia x bacillaris ze dvou drobnokvětých mexických druhů F. microphylla a F. thymifolia. O necelých 50 let později uvedla firma Veitch & Son na trh velkokvěté atraktivní hybridy, podobné těm dnešním. Na jejich vzniku se podílely F. boliviana, F. triphylla, F. corymbiflora, F. venusta, F. lycioides a další.

Šlechtění fuchsií není doménou jen světoznámých firem, tyto květiny dávají prostor i menším šlechtitelům, kteří mají k dispozici jen zahradu a malý skleník nebo chladné chodby k přezimování. V šedesátých letech 19. století například v plnokvětých odrůdách fuchsií vynikl brněnský zahradník a šlechtitel F. N. Twrdy, který uvedl na náš i zahraniční trh přes stovku odrůd. Známým pěstitelem byl i vrchnostenský lékař v Herálci u Humpolce pan Štika, jehož fuchsie ‚Márinka‘, kterou pojmenoval po své dceři, je dodnes velmi hledanou a oblíbenou odrůdou.

Ke konci století se do křížení postupně zapojily další druhy, hlavně velmi otužilá F. magellanica, která snese i mrazy hluboko pod nulou a na chráněných místech přežije mírnější zimu i u nás. V současné době se na trhu každoročně objevuje několik desítek novinek, především do závěsných nádob a okenních truhlíků.

Pěstujeme fuchsie

Pěstování fuchsií bývá snadné, ovšem pouze tam, kde mají podmínky podobné jako „doma“, tedy ve vysokých tropických a subtropických horách, kde teploty téměř nikdy nevystupují přes 25 °C, často prší a je tu stále dost vysoká vzdušná vlhkost a svěží vítr. Nemají rády prudké slunce, vedro a suchý vzduch, proto se jim málokdy daří ve městech na balkonech panelových domů nebo v moderních vytápěných objektech.

Jsou to však vynikající květiny do starších vesnických domků, kde není dokonalá izolace, do zastíněných vlhkých dvorků, skvěle se jim daří v podhorských oblastech, na vysočinách, v zalesněných chatových regionech nebo v údolích řek, která profukuje chladnější vlhký vítr. Fuchsie lze pěstovat i v dobře větraných zimních zahradách, záleží však na výběru – některým odrůdám podmínky mohou vyhovovat a porostou skvěle, jiné se budou trápit přes veškerou péči.

Mladé rostlinky rostou poměrně rychle

Fuchsie množíme stejně snadno řízkováním jako výsevem semen. K dostání občas bývají semena rychle rostoucích odrůd, které vykvetou jen několik měsíců od vyklíčení. Vyséváme je pod povrch zeminy, klíčí ve tmě a mladé rostlinky rostou poměrně rychle – mohou vytvořit první poupata ještě téhož roku. Vysazujeme je do lehké rašelinné zeminy s přídavkem písku, vyhovuje i lesní hrabanka nebo kvalitní kompostová zem. V létě jim prospěje umístění venku, většinou na balkonech, terasách nebo jako mobilní zeleň v zahradách na světlém místě, ale ne na plném slunci.

V zimě potřebují omezit zálivku a přesunout na světlé místo s teplotami kolem 10 °C (postačí chodba domu). Již na podzim, anebo přinejhorším v předjaří, rostliny hluboce seřízneme, abychom podpořili větvení a růst, přitom je i přesazujeme do nepříliš velkých nádob. V městských podmínkách a suchém vzduchu mívají potíže s molicemi.

text a foto: Romana Rybková

Kouzlo malých zahrad tkví především v nápadité volbě rostlin, keřů a stromů společně se střídmými estetickými doplňky, které vytvářejí zajímavý kontrast s danou výsadbou a harmonizují s architekturou a designem dominantní stavby. Jednoduchý výběr rostlin působí jako přirozené pozadí pro celkový architektonický styl a může také opticky zvětšovat daný prostor.

Minimalistický projekt

Vstoupíme-li do zahrady v Nebušicích, která je svým způsobem prodloužením interiéru budovy, pocítíme specifické kouzlo domova a zcela jistě nepřehlédneme tři hlavní body, od kterých se celá koncepce odvíjí – okrasná jabloň, která se v květnu obalí bělorůžovými květy a na podzim oranžovočervenými plody; zmarlika kanadská, kvetoucí v dubnu a v květnu, kdy keř ještě není olistěn; a bíle kvetoucí vonná magnolie Loebneri „Merrill“. Frekventovaným užitým prvkem v nebušické zahradě jsou nejrůznější okrasné trávy, bambusy a trvalky. Výsadby jsou vedeny v jednoduché lince podél plotu, aby opticky nezmenšovaly daný prostor.

Kromě vlastní zahrady navrhl ateliér také extenzivní ozelenění střechy rodinného domu, kde byla vysázena směs suchomilných bylin a trav. Vizuální propojení domu se zahradou se podařilo hlavně díky velkým oknům. V prostoru mezi domem a garáží vzniklo velmi příjemné atrium, kde je umístěna terasa. Do ní je začleněná již zmíněná okrasná jabloň (Malus „Evereste“), která vytváří kromě své přirozené krásy také praktické zastínění terasy.

Na zelené louce

Na pozemku se nevyskytovala žádná zeleň a úroveň terénu zůstala prakticky beze změn, kromě jemných úprav před osázením, což byla podle autorů konceptu výhoda také z důvodu zjednodušení samotné realizace zahrady. Zemní práce spočívaly především v ošetření proti plevelům herbicidem Roundup a v obdělávání půdy. Poté následovaly výsadby keřů, trvalek a stromů, založení trávníku a střešní vegetace. S výsadbou rostlinného materiálu souvisí také přihnojení k jednotlivým rostlinám, ukotvení solitérních stromů a zhotovení obalů kmene z juty.

V zahradě se mulčovalo drcenou borkou o mocnosti minimálně 10 centimetrů u stromů a keřů, u trvalek maximálně 5 centimetrů. „Omezil se tak výskyt plevelů, byl snížen výpar vody a výsadby nebylo nutné zavlažovat. Klient vyžadoval především nízkou údržbu zahrady, proto jsme zvolili podrostové trvalky, například kakosty nebo kontryhel, které rychle rostou. Vytvářejí vegetační pokryv pod keři, které rostou pomaleji, kůra se během času rozpadá a tento pokryv funguje velmi dobře proti plevelům,“ vysvětluje autorka konceptu zahrady Štěpánka Šmídová.

Střešní vegetace

Dalším přáním majitelů zahrady byl návrh extenzivního ozelenění střechy. Střešní vegetaci je ovšem třeba pečlivě zvážit. I přes nízkou vrstvu substrátu nutnou pro vegetaci se doporučuje nosnost střechy konzultovat se statikem, případně upozornit na tento fakt při samotném projektování stavby. Parametry substrátu pro účel výpočtu statiky, tedy hmotnost substrátu ve stavu nasyceném vodou, poskytne samotný výrobce, případně projektant střešní vegetace.

„Myslím si, že instalace není náročná a výhody jsou především mikroklimatické, protože vegetace snižuje teplotu, což je příjemné hlavně v horkých letních dnech. Na hydroizolaci – doporučuji přímo od výrobce určenou pro střešní ozelenění – se pokládá drenážní a filtrační vrstva a následně rozprostírá střešní substrát, do kterého jsou vysazovány rostliny. Podél atik a dalších prvků ve střeše doporučujeme z důvodu lepšího odvodnění plochy instalace pásů z kačírku, štěrku a podobně,“ podotýká architektka Šmídová.

Také údržba je podle jejích slov velmi jednoduchá. Za důležité považuje odstraňování plevelných druhů, zejména těch agresivních typu bříza či pcháč a pravidelnou kontrolu stavu vegetace. „Kromě již zmíněné kontroly střešní vegetace je nutné také pravidelné sekání trávníku a ořezávání odkvetlých květů. Navíc 1x až 2x ročně kvalitní celkový servis profesionálních zahradníků, kteří provedou například vertikutaci trávníků, případné přihnojení a podobně,“ dodává architektka.

Záhony v polostínu

Jistou nevýhodou malých zahrad sevřených s ostatními domy může být stín či polostín. Je třeba upravit osazovací plán a hledat takové rostliny a keře, které dané podmínky dobře snášejí. Pak teprve můžeme zakládat množství záhonů podél zdi, které celoročně zdobí méně půvabná místa. V případě zahrady v Nebušicích to bylo obdobné. Výsadba byla vedena v jednoduché lince podél plotu a půda musela být před sázením stínomilných rostlin upravena tak, jak je výše uvedeno. V osazovacím plánu zahrady se totiž nevyskytují kyselomilné trvalky, a tak bylo vše poněkud jednodušší.

„Pokud bychom použili kyselomilné trvalky, bylo by třeba přidávat rašelinu nebo speciální substráty. Pro tyto trvalky stačilo půdu pouze vylepšit přidáním běžného zahradního substrátu nebo zetlelého kompostu, případně minerálního hnojiva,“ vysvětlil zahradník z realizačního ateliéru a upozornil na to, že v zahradě závisí počet rostlin na jejich finální velikosti. Je proto nezbytné zvolit pro každý prostor správnou rostlinu, kde bude zajištěn její zdravý a bezproblémový růst.

Krása minimalismu

V případě zahrady v Nebušicích byla dodržena většina zásad pro minimalistické objekty, a tak je její výsledný efekt více než působivý. Zahrada není stísněným prostorem mezi dvěma rodinnými domy, ale opravdovou oázou pro duši, která se vizuálně rozestupuje mezi působivými dominantami. Použití jednoduchých prostředků posloužilo k dosažení maximálního účinku. Odstranění všeho nepodstatného umožnilo intenzivní vnímání základních atributů zahrady a vytvořilo téměř ideální místo pro rodinu na okraji metropole.

text: Vlastimil Růžička, foto: Robert Žákovič