Blog

Stavařina je nekompromisní, v souvislosti s elektřinou zvlášť. Vyžaduje garance, a ty mohou poskytnout výhradně oprávněné, autorizované osoby. Architekt, projektant, revizní technik. Takzvaná „šťáva“ (elektrický proud) vždy teče ve zdi a ze zdi. Normamia pravidly se tudíž musejí řídit nejen specializované firmy, ale všichni, kdo tak či onak přicházejí s elektřinou do tyku. Počínaje výrobci zařízení a uživateli elekrospotřebičů konče.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Z hlediska legislativy

V prvé řadě jde o elektrické instalace (zde platí příslušné ČSN, zvlášť soubor norem ČSN 33 2000. Verdiktem je, že po dokončení jakýchkoli instalačních prací musí následovat výchozí revize, jejímž dokladem je Zpráva o výchozí revizi.

A pak je tu velmi pestrá škála výrobků (Zákon č. 22/1997 Sb. v platném znění a Nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí). Všechny výrobky, tedy každá část elektrického zařízení, která je v elektrické instalaci použita, musí vyhovovat příslušným, zpravidla harmonizovaným normám na daný výrobek. To stvrzuje doklad výrobce „ES prohlášení o shodě“ a značka „CE“.

Kromě jiného platí, že…

◗ všechna elektrická zařízení (EZ) musí odpovídat charakteristickým vlastnostem prostoru, v němž jsou umístěna, a vydržet bezpečně namáhání a působení vnějších vlivů, jimž mohou být vystavena (jinak je nutné dodatečné opatření v rámci celého zařízení) ◗ pro zřizování rozvodů a EZ musí být použity vhodné materiály, práce musí realizovat pracovníci s odpovídající kvalifikací, EZ musí být nainstalované v souladu s pokyny výrobce, charakteristické vlastnosti EZ se nesmějí během montáže porušit ◗ před uvedením do provozu a po každé změně či rozšíření musí být EZ prohlédnuto a přezkoušeno, ke každému novému EZ musí být dodavatelem předána dokumentace umožňující stavbu, provoz, údržbu, revize i výměnu jednotlivých částí, příp. další rozšiřování zařízení ◗ zaznamenány musí být všechny změny EZ odlišné od původní dokumentace (v průběhu či před uvedením do provozu)

Jistí to vyplněný formulář

Funkčnost a bezpečnost EZ musí být pravidelně kontrolována. V bytových objektech je interval revizí 5 let, v kratších lhůtách probíhají kontroly v prostorách, kde působí vnější vlivy (prádelny, sauny, bazény). Revize se auto maticky vztahuje na všechny úpravy elek troinstalace. Vynecháme-li mimořádné kontroly elektrospotřebičů, hromosvodů, elektroinstalace, pak existují dva základní typy – výchozí revize elektroinstalace (VRE) a pravidelná revize elektroinstalace (PRE). VRE se týká elektrospotřebičů, hromosvodů, elektroinstalací po rekonstrukci nebo po vybudování nové instalace. Stavíte-li rodinný dům, pak výchozí elektroinstalační kontrola tvoří nedílnou součást podkladů pro kolaudaci a pro připojení elektřiny rozvodnými závody. PRE se provádí ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Made in China s následky

Elekro v domě ovšem rozhodně nejsou jen kabely, dráty a jističe. Hovoříme-li o povinných i jakýchkoli jiných revizích, ty se svým způsobem vztahují i na domácí nebo domovní služebníky, které najdete pod stromečkem nebo si je natěšeni přinesete v krabici. Tedy na elektrospotřebiče.

Všechna ta „vrtítka a točítka“, napojená pohyblivými elektropřívody (šňůrou s vidlicí) k rozvodům (zastrčené do zásuvky) a sloužící k vrtání, broušení, letování, bourání a k dalším bohulibým činnostem, při nichž přístroj držíte v ruce, jsou výhradně ve vaší režii. Může to probíhat podle scénáře: levně koupil, spontánně zapojil, nadšeně použil, a pokud nevyhořel – možná příště. Elektrospotřebiče si lze ovšem pořídit i v kamenných a značkových obchodech.

Od praček přes mrazáky a mikrovlnky až po zmíněná „vrtítka“. V obou případech je nutné (vhodné) zajímat se o přiložené certifikáty, garance. Větší jistota, chudší peněženka Revize elektroinstalace nebo EZ či rozvaděče v bytě vyjde zhruba na 800 Kč. Totéž v rodinném domě stojí o 300 Kč víc.

ELEKTRIKÁŘ S RAZÍTKEM

Profík v oboru, absolvent speciálního kurzu a následné – zde vskutku odborné a hlavně úspěšně složené – závěrečné zkoušky. Žádný (s prominutím všem jmenovcům) „Fanda, co se vyzná v drátech“. K předepsaným kritériím kromě jiného patří: vyučen v elektrotechnickém oboru a alespoň 7 roků praxe, nebo úplné středoškolské elektrotechnické vzdělání a alespoň 5 roků praxe, nebo vysokoškolské elektrotechnické vzdělání a alespoň 3 roky praxe. Najdete je například na www.revizaci.cz. Volejte a shánějte v každém případě. Nejde (samozřejmě, že také jde) jen o ten papír pro pojišťovnu. Jde o garance bezpečného provozu, tedy klidného života.

Je to poměrně jednoduchá matematika (spíše počty): Jisticí obvod – 50 až 100 Kč, hromosvod od 350 Kč, 20 ks spotřebičů, myšleno ručního nářadí – kolem 1 500 Kč, nad uvedený počet se bere od kusu v rozmezí 35 až 70 Kč. Vystavení revizní karty nebo označení spotřebiče energetickým štítkem na každý jednotlivý kus činí kolem desetikoruny. Zděná trafostanice si žádá 6,5 tisíce, vystavení revizní zprávy 550 Kč a přihláška elektroměru (myšleno přípojka k ČEZ, PRE aj.) vyjde na tisícovku a výše. Konkrétnější informace samozřejmě získáte na internetu nebo přímým dotazem u poskytovatele zmíněných služeb.

text: Petr Saulich, foto: archiv

Moderní materiálové inženýrství ctí environmentální aspekty a udržitelný rozvoj, recykluje, využívá vedlejší produkty a také nové a netradiční stavební materiály a technologie. Jde mu o vytvoření takového stavebního díla, které souzní s okolím, efektivně využívá půdu, vodu, energii a dřevo, chrání rostliny, zvířata, zemědělské, kulturní a archeologické zdroje, spotřebovává minimum stavebního materiálu, který navíc z maximální míry recykluje. Na konci životnosti díla se pak samozřejmě počítá s ekologicky šetrnou likvidací.

Současnost, a co dál?

Dnes se nejvíce staví z tradičních materiálů. Tedy z velkoformátových cihel, z pórobetonu, z plynosilikátových tvárnic, z dřevěných desek s tepelnou izolací či přímo ze dřeva. Existuje ovšem i spousta experimentálních staveb z hlíny (nepálená cihla přece jen potřebuje na výrobu asi čtyřicetkrát méně energie než klasická pálená cihla), ze slámy (surovina má vynikající tepelněizolační vlastnosti – 40cm slaměná zeď izoluje jako 20 cm polystyrenu), z odpadů (ze starých pneumatik, z plechovek, PET lahví apod., nicméně hodnota těchto pokusů je zatím dost problematická). Důvod je prostý – projektanty, odvážlivce a průkopníky vede k experimentům ekologické myšlení, návrat k tradicím, dostupnost surovin a jejich cena a také následný efekt energetických a dalších úspor.

Recyklace termoplastů

– primární: materiál neztrácí své vlastnosti, základní surovina je znovuvyužitelná ke stejnému účelu – sekundární: materiál nelze použít pro stejné účely, ale je vhodný k jinému využití – terciární: v případě, že materiál  je na konci svého životního cyklu, může být využit k výrobě některých chemických produktů – kvartetní: k získání energie z plastů při kontrolovaném spalování a tím získání tepla k výrobě elektrické energie

Vlastnosti ekopanelů

– Standardní rozměry výrobku jsou 2500 x 1200 x 60 (58) mm při váze asi 66 kg. Délka se mění podle konkrétního projektu (zakázky) od 1000 do 3200 mm. Hmotnost standardního ekopanelu se pohybuje od 19,8 až 26,4 kg/m². Měrná hustota ekopanelu je 398 kg/m³ (asi jako měkkého dřeva), technologie umožňuje výrobu desek s hustotou 379 kg/m³ (lepší tepelněizolační vlastnosti) až po 440 kg/m³ (zlepšení zvukové izolace). Standardní ekopanel tloušťky 58 mm nemá tepelnou vodivost větší než 0,102 W/mK a tepelný odpor R = 0,56 m²/kW, činitel difuzního odporu µ = 13,1. Ekopanely jsou obtížně hořlavé (třída C1), neboť výrobek neobsahuje dostatek kyslíku podporujícího hoření. Produkt neobsahuje žádná pojiva, alkoholy, terpentýny a jiné chemikálie uvolňující hořlavé výpary. Bez deformace snese zatížení 981,3 Mpa. Panely se používají v montovaných dřevostavbách k opláštění dřevěné kostry, ke stavbě příček, podhledů, k obkladům či k montáži pochozích střech nebo ztraceného bednění.

Domy příštího tisíciletí

Ekodomy jsou stavby s nulovou nebo téměř nulovou spotřebou energie na vytápění. Snižují zbytečnou spotřebu energie, jsou šetrné k životnímu prostředí, přitom zachovávají maximální komfort. V maximální míře využívají obnovitelné zdroje energie, především sluneční záření.

Úspor dosahují také díky zateplení a systému vytápění. Na stavbu i zařízení interiérů se používají výhradně přírodní materiály a druhotné suroviny či odpady. Ekodomy šetrně hospodaří s vodou, používají kompostovací záchody nebo dešťovou vodu či tzv. šedou vodu na splachování a zalévání, čistí vodu v domácích nebo kořenových čistírnách.

Teorie zelenání

– Po zelených střechách – což je už obecně známé a v praxi i realizované téma, se objevuje další koncepce – zelené zdi porostlé vegetací, sloužící jako tepelná izolace, zvukový izolant, absorbér látek ze znečištěného ovzduší a regulátor ztrát dešťové vody s následným využitím, přirozené prostředí pro ptactvo a užitečný hmyz – Živé budovy – objekty s co největším respektem k přírodním podmínkám a cílem dosáhnout maximální soběstačnosti – Zezelenání starších domů – výchova stavitelů i stavebníků k energetickým úsporám, včetně úprav existujících domů ve smyslu tzv. zeleného bydlení, apelace na myšlení konzervativních majitelů stávajících domů – Způsob stavění – montáž z vyrobených modulů, snížení produkce odpadů, úspory – Kvalitní ovzduší v budovách – značná část populace trpí astmatem, lidé tráví spoustu času v málo prodyšných a dobře izolovaných stavbách – Tzv. zelené sousedství – bloky, čtvrtě, obce, města v zeleni a se zelení

Země stavbě poskytuje ochranu

Ekodomy jsou živé i díky architektonickému pojetí, často se setkáme se stavbami, jejichž podstatná část se skrývá pod zemí. Přinejmenším jedno průčelí s velkými okny však vystupuje nad terén a zajišťuje prosvětlení a větrání. Výhodou je i možnost stavby na nesrovnatelně levnějších pozemcích či ve svahu. Země zároveň stavbě poskytuje ochranu před živelními pohromami a požáry.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

text: Petr Saulich, foto: Adam Krejčík a archiv firem

Venkovní, chcete-li zahradní soukromé plovárny dnes patří k běžnému standardu rodinné výstavby. Dávno přestaly být sezónní kratochvílí a lze si je prakticky užívat celoročně. Stačí k tomu relativně „málo“ – ohřev vody a střecha. Azur venkovních nádrží proto překlenuly pevné i mobilní konstrukce, jinde se bazény přitulily přímo k domu, či dokonce pronikly do interiéru. Z domácích koupališť se staly domovní oázy.

Cloumání statikou

Bazén by si nikdy neměl pořizovat člověk bez vřelého vztahu k vodě jako živlu. Celé stavební martyrium totiž není jen o barevných dlaždicích, protiproudech, chrličích, tryskách či umělém vlno­bití. Bazén – zaměřme se na jeho složitější alternativu, tedy na interiérové řešení – je projekčně, konstrukčně, stavebně i provozně skutečně náročné dílo. V případě novostaveb se proto řeší v kontextu s celou stavbou, neboť výrazně ovlivňuje především její statiku. Projekčně je nutné řešit i složitý systém vytápění a ještě složitějšího odvětrání, tedy vzduchotechniku a mnoho dalších detailů.

Jak venkovní, tak i vnitřní bazény mohou být zděné, betonové, ocelové, plastové nebo laminátové. Prim při rozhodování by ale měla hrát především technická, a nikoli estetická dokonalost celku. Počínaje energetickou náročností provozu, umístěním a funkcí strojovny s filtrační jednotkou, vybudováním nezbytného zá­zemí (WC, sprchy) přes provozní otázky až po hygienu a způsob údržby.

Na velikosti záleží

Nádrž pro plavání by neměla mít menší rozměry než 600 x 250 cm s minimální hloubkou 120 cm. Velikost bazénu (interiérového zejména) souvisí s množstvím vody, s obsahem vany. Uvážíte-li, že 1 dm3 vody = 1 litr = 1kg, pak při vzpomínané velikosti 600 x 250 x 120 cm jde téměř o astronomická čísla. Objem 18 000 litrů = 18 000 kg (bezmála 20 tun), kde na ploše 15 m2 tlačí na jediný m2 více než tunová zátěž! Zanedbatelná není ani hmotnost betonové vany, což představuje až 25tunové „břemeno“.

 

Neřízený výpar

Představte si modelovou situaci, kdy při průměrném denním provozu 2 až 3 hodiny (o víkendech a prázdninách až dvojnásobek) a komfortu s průměrnou teplotou vzduchu mezi 26 až 30 °C (hodnota asi o 2 až 3 stupně vyšší než teplota vody) dochází k přirozenému odpařování, zvyšování vlhkosti vzduchu a následné kondenzaci vodních par na stavebních konstrukcích (sklo, strop, stěny). Tomuto efektu se říká neřízený výpar, v jehož důsledku se ztrácí tepelná energie, kterou voda předtím absorbovala. Mizí i voda jako taková. Obojí je nutné soustavně doplňovat, což ovšem vyžaduje další energii k dopravě (čerpadla) i k ohřevu.

Přemýšlet je potřeba o příspěvku ze solárních panelů a fotovoltaických článků, pomoci mohou i speciální odvlhčovací jednotky, pracující na principu tepelného čerpadla. Zařízení recirkuluje vzduch, „odebírá“ z něj vlhkost a do prostoru vrací suchý a teplý vzduch. Ve výsledku se omezuje kondenzace, snižují se náklady. Doporučená relativní vlhkost vzduchu kolísá v roz­mezí 55 až 65 % při teplotě vzduchu vyšší o 2 °C, než je teplota bazénové vody. K omezení srážek samozřejmě přispívá i kvalitní tepelná izolace stavebních konstrukcí.

Hodně velká koupelna

Pro vnitřní bazény jsou nejvhodnější polozapuštěné nebo zapuštěné vany. Bazénová hala musí kromě osvěžující vodní náruče nabídnout dostatek prostoru pro bezpečný pohyb osob, možnost posezení a nezbytnou hygienu. Důležitý je přísun přirozeného světla, regulovatelné umělé osvětlení, zastínění apod. Samostatný prostor si žádá srdce bazénu, „strojovna“ s filtračním zařízením. Ze stavebního hlediska je ovšem nejdůle­žitější konstrukce bazénového tělesa. Nabízí se betonová varianta z armovaného vodostavebního betonu, k jejíž finální úpravě se používá fólie z měkčeného PVC se skelnou výztuží, vkládaná, navařovaná nebo lepená na vrstvu tepelné izolace, případně i hydroizolace. Variantou jsou keramické obklady.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pohoda, světlo, teplo

Vodní hladina dobře odráží a šíří zvuky, v místnosti o to víc. Hluk musí účinně tlumit akustické izolace. Bazény zapuštěné do suterénu bez oken logicky vyžadují umělé osvětlení. Doporučuje se kombinovaná instalace několika úrovní intenzity. Provozní osvětlení v rozpětí 200 až 300 luxů, pracovní pak od 80 do 100 luxů. Jako estetický doplněk se používají i halogenová bodová světla pod hladinou.

K nejběžnějšímu způsobu ohřevu bazénové vody slouží tepelný výměník (zdrojem tepla je zpravidla centrální kotel). Modernější možností je vy­užití tepla získaného tepelným čerpadlem s přispěním solárních panelů. So­lární systémy s celoročním využitím reprezentují ploché kolektory, používané většinou pro nízkoteplotní ohřev do 100 °C a trubicové kolektory. K zajištění teploty v hale se osvědčilo teplovodní podlahového topení. Pod velkoplošnými skly bazénové haly je dobré umístit konvektory, eliminující množství vysrážené vo­dy na tabulích.

Intimnější alternativa

Zařízení zvané whirlpool reprezentuje speciální, svým způsobem dokonce „top“ kategorii rodinných bazénů. Nezaplavete si (půdorys 150 × 150 cm až 200 × 200 cm, hloubka kolem 60 cm), ale užijete si. Třeba díky podvodní nebo perličkové masáži. Výhodou relaxačního zařízení je poměrně malý obsah vody – 1 až 2 m3, součástí dodávky je čerpadlo, dmychadlo a ka­pacitní úpravna vody.

 

Kolektory v případě opti­málního zapojení mohou zabezpečit až 70 % z celoročního množství potřebné energie, systém dokáže získat z 1 m2 kolektorové plochy za rok asi 450 až 500 kWh tepla. V letních měsících to denně značí asi 50 litrů vody s teplotou 50-60 °C. V zimě jde spíše o předehřívání, tedy o úspory. Bazén integrovaný v zimní zahradě nebo v bazénovém křídle je dobré situovat na jižní stranu domu.

Základem je voda

Mylná je představa, že od momentu napuštění bazénu se o vše postará chemie. Důležitým zařízením je úpravna vo­dy s čerpadly, filtry a ohřívači, dávkovači atd. Systém zachycuje mechanické ne­čistoty, reguluje teplotu a působí jako hygienik. Stěny a dno je třeba ošetřovat speciálním vysavačem a chemickými přípravky, které nečistoty odpoutají od stěn a naženou je do hrdla lačného skimmeru, nebo je přímo zlikvidují.

Řešení pro exteriér

Koupací sezónu lze až dvojnásobně prodloužit zastřešením, které má i solární efekt (uspoříte na ohřevu, snížíte přirozený úbytek vody, kdy z 1 m2 se za 24 hodin odpaří asi 1,1 litru, střecha nad hladinou chrání bazén před znečištěním a osoby i zvířata před rizikem úrazu. Prosklený příkrov působí také jako filtr proti UV záření. Praktické provedení a kvalita zastřešení bazénu souvisí s konstrukcí, s použitými materiály a technologiemi. Tvar a způsob zastřešení ovlivňuje intenzitu ohřevu vody, kde se jako nejefektivnější ukazuje kopule (kupolovité zastřešení) nad bazénem ve tvaru kruhu (resp. oválu). Tvar „čočky“ nejlépe využívá sluneční energii.

Konstrukce pevného za­střešení se prakticky v ničem neliší od stavby zimní zahrady. V případě mobilního zastřešení se dílčí segmenty z tepelněizolačních polykarbonátových desek nebo organického skla teleskopicky za­souvají do sebe. Segmenty mohou mít ko­lečka a pohybovat se po dláždění nebo v kolejnici podél bazénu. Konstrukce za­střešení bývá samonosná, z hliníkových, ocelových či plastových nosníků.

text: Petr Saulich, foto: archiv