Blog

Zdobení květin jako součást umění

MODŘENEC MUSCARI

♦ je známo asi 30 druhů

♦ rostlině se nejlépe daří na slunném stanovišti, snese však i polostín

♦ vyžaduje suchá místa a výživnou hlinitou půdu

♦ sází se na podzim do hloubky asi 10 cm, kvete od března do května

♦ hroznovité, ale drobné květy nejlépe vyniknou ve větších skupinkách rostlin

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.modernibyt.cz nebo www.dumabyt.cz.

HYACINT HYACINTHUS

♦ jsou známy tři duhy – Hyacinthus litwinowii, Hyacinthus orientalis a Hyacinthus transcaspicus

♦ cibulky se zasazují na podzim do hloubky 10–15 cm a vykvétají při teplotě 16–20 °C

♦ kvete od března do května, nejdéle vydrží kvést v chladnější chodbě nebo hale

♦ kořenový bal je nutné udržovat mírně vlhký

♦ je možné ho kombinovat s narcisy, se kterými se dobře snáší

ÚRAZNÍK POLOŽENÝ SAGINA PROCUMBENS

♦ zahrnuje asi 30 druhů

♦ plodem je vejcovitá tobolka, kvete od května do října

♦ potřebuje pravidelné zavlažování NARCIS NARCISSUS

♦ má desítky odrůd, mezi oblíbené jarní patří narcis žlutý (Narcissus pseudonarcissus) a narcis bílý (Narcissus Poeticus)

♦ cibule se vysazují na podzim asi 12 cm hluboko, zasypou se hlínou a dají na čerstvý vzduch

♦ když se objeví poupata, rostlinky se umístí do dobře osvětlené místnosti

♦ narcis vyžaduje stálou teplotu vzduchu bez velkých výkyvů a stále vlhkou půdu

♦ po odkvetení je nutné květy uříznout, rostliny zalévat, dokud neuvadnou listy, a cibulky následně vyjmout, osušit, uskladnit v suchu a na podzim opět vysadit

SNĚŽENKY GALANTHUS

♦ existuje až 400 druhů, mezi nejznámější patří sněženka podsněžník

♦ sází se obvykle na podzim do hloubky 5-6 cm, kvete od února do dubna

♦ sněženka podsněžník patří mezi mírně jedovaté rostliny, její části obsahují alkaloidy, které po pozření vyvolávají průjem, zvracení a bolesti břicha

zdroj: www.modernibyt.cz

Pohovka do obývacího pokoje

Obývací pokoj je nezbytnou součástí bydlení. Plní nejenom funkci místnosti určené k odpočinku, je také místem setkávání rodiny či posezení s přáteli. Výběr pohovky není úplně jednoduchá záležitost. Dřívější problém, kdy bylo třeba najít kompromis mezi pohodlím a estetickým vzhledem, je definitivně minulostí. Dnes již většina designérů navrhuje pohovky v elegantním konceptu s nadčasovými prvky.

První krok

Plocha místnosti je jedním z hlavních omezujících faktorů, který musíme zohlednit při výběru pohovky. V současné době se používají skladebné sedací soupravy, které mají výhodu, že si můžeme vybrat pouze díly vyhovující dispozici našeho obývacího pokoje. Dokonce máme možnost kombinovat různé hloubky sedacích dílů a různé výšky opěradel. Výsledkem jsou zajímavé sestavy, kdy jedna část může mít hlubší sed a je pak vhodná pro neformální sezení, a druhá část s hloubkou okolo 60 cm se hodí pro oficiální příležitosti.

Existují alternativy

V případě, že je náš obývací pokoj méně velkorysý než leckterá rozkládací pohovka, nabízejí se i další možnosti, jak si pořídit polohovatelný komfort a přitom se nezbavit vzdušnosti v místnosti. Na výběr máme rozkládací a nerozkládací typ, rozkládací s možností úložného prostoru, polohovací, fixní, rohový nebo různé druhy sedacích souprav s taburety, které plní funkci jednoho dílu pohovky určené k občasnému spaní.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.modernibyt.cz nebo www.dumabyt.cz.

Užitečné doplňky

V nabídce k pohovkám jsou většinou také různé druhy a velikosti polštářků, odkládací plochy, praktické poličky, které jsou buď pevnou součástí pohovky, nebo je můžeme podle potřeby přemísťovat. Dalším příjemným pomocníkem jsou kapsáře sloužící k odkládání nezbytných maličkostí.

Kromě dispozičních parametrů je důležité soustředit se na vhodné potahové materiály pohovky. Zásadní je i barva, popřípadě vzor. Podle těchto kritérií na sebe můžeme mnohé prozradit. Někdo dává přednost látce, která působí teple a přátelsky, ale je náročnější na údržbu, proto vybírejme potah, který lze vyčistit nebo vyprat. Tradiční kožená pohovka se snadno ošetřuje, je ovšem finančně nákladnější. Příjemnou alternativou může být kombinace materiálů.

Také bychom měli zvážit, jestli je nám příjemnější sedět na pérovém sedáku nebo zvolíme sedák z polyuretanové pěny. S otázkou, jaký materiál je vhodný pro nás a naše životní podmínky, nám může poradit prodejce. Barevný koncept by měl být především naším rozhodnutím. Jiné odstíny vybíráme, chceme-li, aby byla pohovka centrem pozornosti, jiné, má-li být spíš nenápadnou součástí interiéru. Obecně nelze říct, jaká barva je lepší či horší, módní, oblíbená či neoblíbená. Vzhledem k rychlému střídání trendů se každá rada tak trochu míjí účinkem. Nemějme tedy strach z výstřednosti a extravagance. Důležitá role pohovky v interiéru si naši pozornost a kreativitu rozhodně zaslouží.

text: Veronika Motyčková, foto: archiv

Rekonstrukce domu ve dvou fázích

Vzhledem k finančním možnostem je rekonstrukce plánována ve dvou etapách. V první fázi přijde na řadu výměna veškerých rozvodů, nové vytápění a rekonstrukce interiérů, ve druhé fázi zateplení domu, výměna oken, případně instalace energeticky úsporných zdrojů vytápění – solárních kolektorů, tepelného čerpadla apod.

Nové přízemí

Ve vstupním prostoru se původně nacházela předsíň, vstup do suterénu a WC, které bývalo dříve umisťováno právě do chladných prostor ke vstupní chodbě. V novém návrhu je v samotném vstupním prostoru ponechána předsíň, menší šatna a vstup do suterénu. S umístěním WC se počítá do středu dispozice na místo stávající spíže v přímé návaznosti na koupelnu. V prostoru schodiště a navazující chodby bude situována také koupelna, mírně zvětšená na úkor kuchyně. V samotné kuchyni se nachází malá spíž, která slouží jako částečná náhrada za původní zrušenou spíž.

Celá kuchyň je opticky rozdělena na část s kuchyňskou linkou a na jídelní zónu. Pro výraznější oddělení těchto prostor lze využít barový pult. Mezi kuchyní a obývacím pokojem byly původně klasické vnitřní mezipokojové dveře. Nahradí je širší otvor, který se dá případně uzavírat posuvnými nebo shrnovacími dveřmi. Z kuchyně a obývacího pokoje tak vznikne jeden větší prostor, kde se může setkávat celá rodina při různých činnostech. V rohu obývacího pokoje je nově umístěn krb, který již tradičně dotváří pohodu domova.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Podkroví s balkonem i bez

Ve druhém podlaží původně nebylo umístěno žádné sociální zařízení, což není vhodné vzhledem k tomu, že zde mají být obytné místnosti. V návrhu tento problém řeší samostatné WC a malá koupelna se sprchovým koutem a umyvadlem umístěná v prostoru schodiště a chodby, obdobně jako o podlaží níže. Funkce okolních obytných místností může být různá: dětské pokoje, pracovna, pokoj pro hosty atd. Pokoj pro hosty má jediné okno orientované na sever, proto budou v této místnosti instalována také střešní okna.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Stávající nevyužívaný balkon nad vstupní předsíní může být na přání majitele zrušen. Ani ve stávající, ani v nově navržené dispozici nemá bližší opodstatnění. Děti by balkon pravděpodobně nevyužívaly a na ostatní prostory domu nemá bližší návaznost. Jeho zachování ovšem není vyloučeno, nabízí se i možnost jeho přestavění na zimní zahradu. Toto rozhodnutí už je však na majitelích tohoto vcelku zajímavého domu, který má předpoklady dobře sloužit poklidnému rodinnému životu.

PŘÁNÍ MAJITELŮ

Obyvatelé domu mají rádi přírodní materiály a teplé barvy. Při rekonstrukci si přejí pokud možno zachovat původní prvky z třicátých let, například původní kamenné obložení soklu. V prvním podlaží si představují propojení kuchyně s obývacím pokojem (nesmí chybět krb), prostornější koupelnu a samostatné WC umístěné blíže k obývacímu pokoji. Ve druhém podlaží plánují 3 neprůchozí pokoje, koupelnu a samostatné WC. Balkon se zdá u domu se zahradou zbytečný, je třeba zvážit jeho využití nebo odstranění.

Úpravy exteriéru

Původní vstup do domu tvořilo těžké kamenné schodiště bez zábradlí, pouze s nízkým soklem. Poslední schod vedl přímo do dvoukřídlých úzkých vstupních dveří. Vstupní partii jen částečně zastřešovala vykonzolovaná střecha nad vstupní předsíní. Nevhodnost stávajícího řešení se projeví především za špatného počasí – při dešti není dobré vstupovat přímo z venku do domu, při námrazách to na kamenném nekrytém schodišti bez zábradlí pěkně klouže. V návrhu je samotné schodiště odlehčeno pouze na zalomenou betonovou desku se stupni a podestou, která zvětšuje nástupní plochu do domu. Schody i podesta jsou obloženy kamenem s protiskluzovou úpravou a opatřeny ocelovým zábradlím.

Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku.

Fasádu oživuje barevná omítka, vnější forma zachovává prolomené prvky na původní fasádě z 30. let, která je charakteristická pro okolní vilovou zástavbu. Na přání majitele je ponechán kamenný sokl, který je pouze zrenovován.

text a návrh: Eva Pelešková a David Hlaváč, foto: archiv majitelů

Nová kuchyň v šesti krocích

1. K čemu kuchyň používáte?

Dřív, než se pustíte do měření a rýsování, ujasněte si, co všechno se ve vaší kuchyni bude dít. Patříte k běžným ohřívačům polotovarů, kteří vystačí s mikrovlnnou troubou, nebo se neobejdete bez kuchyně vybavené nejmodernějšími technologiemi? Má být tento prostor schovaný, oddělený od zbytku bytu, nebo naopak chcete, aby byl v centru pozornosti, propojený s obývacím prostorem?

Představujete si, že bude multifunkční, a plánujete, že tu kromě přípravy jídla budete psát s dětmi úkoly, potkávat se s přáteli a občas tu budete mít svou domácí pracovnu? Odpovědi na všechny tyto otázky mohou zásadně ovlivnit budoucí podobu vaší nové kuchyně. Pokud už s kuchyní nějakou osobní zkušenost máte, vytvořte si seznam jejích pro a proti, abyste se podle něj mohli orientovat.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

2. Není malých kuchyní

První a největší omezení může představovat velikost a uspořádání prostoru. I když je vaše kuchyň nejmenší na světě, máme pro vás dobrou zprávu. Pro snadný provoz kuchyně je mnohem důležitější správné uspořádání než její velikost. Ještě dřív, než začnete malou kuchyň řešit, zamyslete se spolu s projektantem, zda by se nedala dispozice bytu změnit ve prospěch kuchyně. Hledáte funkční řešení, které zároveň zabere minimum místa? Máte k dispozici jen úzkou, dlouhou místnost?

Potom je první volbou lineární kuchyňská linka. Pohodlně tu mohou zároveň pracovat jedna až dvě osoby. Ideální je, pokud máte k dispozici alespoň tři metry dlouhý, nepřerušovaný prostor u zdi. Abyste ušetřili místo, použijte vestavné spotřebiče a myslete na to, abyste získali co nejvíc místa na pracovní ploše v úseku mezi dřezem a varnou deskou. Pro ukládání se pokuste využít i prostor mezi pracovní plochou a nástěnnými skříňkami. Nezapomínejte, že lineární forma kuchyně umožňuje přidat kuchyňský ostrůvek nebo integrovat jídelní stůl.

3. Magický trojúhelník

Na základě výzkumů z dvacátých let minulého století se pod označením pracovní trojúhelník zrodilo nejdůležitější pravidlo pro zařizování kuchyně. Všechny práce v kuchyni probíhají mezi třemi hlavními body – sporákem, chladničkou a dřezem. Ukázalo se, že ať už je kuchyň uspořádaná jakkoliv, vzdálenost mezi těmito body by neměla být větší než šest metrů a menší než 90 cm. Pokud tyto vzdálenosti při projektování nedodržíte, hrozí, že se po kuchyni zbytečně naběháte nebo tu naopak budete pociťovat nedostatek prostoru.

Dobře vyřešená kuchyň by vám měla umožnit plynulý hladký pohyb od jednoho úkolu ke druhému v logickém sledu. Nestačí-li vám trojúhelník, můžete si kuchyň symbolicky rozdělit na zóny. Označte si je podle hlavních činností, které se zde odehrávají. Zóna zásob bude zahrnovat spíž a chladničku, zóna mytí dřez a myčku nádobí, pod zónou přípravy si představte pracovní desku a v zóně vaření/pečení najdete samozřejmě varnou desku a troubu.

4. Šetřete záda!

Příprava dobrého jídla zabere i několik hodin. Pokud není kuchyň správně uspořádaná, budou při té příležitosti nejvíce trpět vaše záda. Proto je velmi důležitá zvolená výška pracovní plochy. Ta se podle odborníků nezměří nejlépe analogicky k tělesné výšce, přesnější je určit ji tak, aby měl stojící člověk mezi loktem ohnutým do pravého úhlu a deskou vzdálenost 10–15 cm.

Ve velkých rodinách, kde kuchyň používá více lidí, lze správnou výšku pracovní desky vyřešit dvěma způsoby. Velmi často se dnes v jedné kuchyni kombinují pracovní desky z různých materiálu (například dřevo a nerez) a umisťují se v různých výškách. Za skvělý nápad považujeme pracovní ostrůvek z kuchyňské sestavy k7 (Team 7), který je vybavený mechanismem umožňujícím individuální nastavení výšky pracovní desky.

5. Další dispozice

Paralelní: Kuchyně sestavené ze dvou oddělených bloků umístěných paralelně patří údajně k nejoblíbenějším dispozicím mezi profesionálními kuchaři. Zapamatujte si pravidlo, které říká, že by měly být oba bloky od sebe vzdálené tak, aby bylo možné otevřít dvířka skříněk na obou stranách současně, tedy minimálně 120 cm. Tato dispozice vám poskytne maximum úložného prostoru a pracovní plochy, aniž byste museli překonávat dlouhé vzdálenosti. Ať už se rozhodnete integrovat do kuchyně jídelní stůl, nebo dáte přednost velkoryse pojatému úložnému prostoru ve skříních vybavených moderními úložnými systémy, všechny zóny – úložná, mycí, varná i přípravná – jsou tu snadno dostupné.

Půdorysy L a U: Flexibilní půdorys se bude nejlépe hodit do velké kuchyně otevřené do obývacího prostoru. Důležitá je dostatečně velká pracovní plocha, zejména ta v prostoru mezi varnou deskou a dřezem. Kuchyň postavená do tvaru písmene U buď v kuchyni využívá celé tři stěny, nebo je do tvaru písmene postavená pouze dolní část kuchyňské sestavy a linka tak může symbolicky rozdělovat prostor na kuchyňskou a jídelní část. Tato varianta nabízí dostatek úložného prostoru i pracovní plochy, pravidlem je, že by protilehlé části měly být minimálně dva metry od sebe. Pokud tuto dispozici zvolíte pro velkou kuchyň, dbejte na to, aby jednotlivé vrcholy pracovního trojúhelníku nebyly od sebe příliš vzdálené.

6. Kuchyňský ostrůvek

Zvláštní trend v současnosti představuje umístění varné, přípravné a mycí zóny do volně stojícího kuchyňského ostrůvku, který se tak stává přirozenou dominantou prostoru. Jeho výhodou je dobrá přístupnost ze všech stran, která umožňuje, aby s přípravou jídla pomáhali i ostatní. Součástí ostrůvku může být také jídelní část s místy k sezení.

Ostrůvkem lze doplnit každou z jmenovaných dispozic a můžete díky němu vytvořit kompaktnější pracovní trojúhelník. V současné době padá představa ostrůvku vytvořeného z kuchyňských skříněk a stále častěji se setkáváme s lehkými ostrůvky bez uzavřeného úložného prostoru, které připomínají spíš velký jídelní stůl.

text: Hana Doležalová, foto: archiv

POZVÁNKA: Kurz permakulturního designu

Kurz permakulturního designu
Místo	Toulcův Dvůr, Praha 10
Termín	27.2. 2015 16:00 – 01.3. 2015 14:00
Lektoři	Eva Hauserová, Alena Kopřiva Chadová
Pořádá	Eva Hauserová
Kontakt	redakce@permakulturacs.cz , +420.737537393

V první části kurzu se seznámíte s permakulturními principy, postoji a metodami designu, tak jak je učí zakladatel permakultury Bill Mollison. V druhé části se sami stanete permakulturními designéry a společně vytvoříte řešení pro část pozemků Toulcova dvora.

Eva Hauserová vystudovala biologii na UK, pracuje jako překladatelka, editorka, spisovatelka, poskytuje konzultace o městských přírodních zahrádkách, má přírodní zahrádku certifikovanou sdružením Veronica. Úplný kurz permakulturního designu absolvovala dvakrát, u sdružení Permanet a u britského lektora Tomase Remiarze. Několikrát učila úvodní kurz permakultury.

Alena Kopřiva Chadová je grafická designérka. Protože vyrostla v rodinném hospodářství, v pěstitelství je jako doma a vytvořila ukázkový permakulturní projekt. Úplný kurz permakulturního designu absolvovala u sdružení PermaNet. Ve svém rodišti, Praze-Kolovratech, je aktivní v místní komunitě a spoluorganizuje založení místní komunitní zahrady. Také se angažuje v pražském systému alternativní měny a barteru (LETS) Pralets.

Přibližný program

Pátek 16 – 19 h – úvod do permakulturního designu, 1. část

Sobota 9 – 12 h – úvod do permakulturního designu, 2. část – výuka bude velmi interaktivní, kurzisté budou v maximální míře uplatňovat vlastní znalosti, zkušenosti, nápady, názory

Sobota 13 – 18 h – rozhovor s klientem (zaměstnanci Toulcova dvora), prohlídka, mapování a analýza pozemku, kde bude realizován příklad permakulturního designu

Neděle 10 – 14 h – v malých skupinkách nebo individuálně vytvoříme varianty designu dané lokality, ty budeme prezentovat ostatním kurzistům – diskuse a „obhajoba“ prací

Cena kurzu je 2200 Kč. Bližší informace a přihlášky u Evy Hauserové na redakce@permakulturacs.cz

Chodník je dobrou vizitkou majitele

Společnost FENIX, náš největší výrobce elektrických topných systémů, je široké veřejnosti známá jako výrobce nízkoteplotních velkoplošných topných systémů či sálavých panelů, ale topné kabely z Jeseníku nachází velké uplatnění i u venkovních ploch. Díky jednoduchosti řešení a v podstatě nulovým požadavkům na údržbu zde mají výsadní postavení právě elektrické topné kabely ECOFLOOR.

K těmto aplikacím se používají speciální topné kabely – robustní konstrukce se slaněnou rezistencí a příkony 20-30 W/m. Vyhřívání lze provést z topného okruhu i topné rohože. Jednoduchá je i instalace – topný prvek se u chodníku umisťuje do pískového lože nebo do betonové desky, u schodů, teras, apod. do lepícího tmelu. U pojízdných komunikací je jednoznačně lepší umístit topný prvek do betonové desky, která bude chránit topný kabel před poškozením při zatížení komunikace automobilem.

ECOFLOOR CHODNÍK

1 – Zpevněný povrch, např. dlažba

2 – Čidlo vlhkosti (voda, sníh, led)

3 – Písková zásyp a podsyp kabelu

4 – Topný kabel ECOFLOOR(R) MAPSV/MADPSP nebo rohož MST/MDT

5 – Pevný štěrkový podklad (makadam)

Pro vyhřívání venkovních ploch je potřeba počítat s dostatečně vysokým plošným příkonem – až 300 W/m². Takto vysoký výkon je nutný, aby systém mohl správně fungovat i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Velmi důležitá je i správná regulace, která uvede topný systém do provozu již v době, kdy nebezpečí námrazy vzniká. Tedy regulace, která snímá nejen teplotu, ale i přítomnost vlhkosti ve sledované ploše. U venkovních aplikací je regulaci možné řešit třemi způsoby:

Ochrana proti sněhu Nejspolehlivější a nejekonomičtější na provoz, současně však také nejdražší na pořízení, je regulace, která snímá nejen venkovní teplotu, ale také přítomnost sněhu, ledu nebo vody v místě, které je chráněno před námrazou. V praxi je regulátor umístěn v rozvaděči a pomocí kabelové teplotní sondy snímá venkovní teplotu. Pokud teplota klesne pod nastavenou hodnotu (obvykle +1°C) sepne proud do druhého (vlhkostního) čidla, které začne hřát. Sníh nebo led, který je na vlhkostním čidle, roztaje a vzniklá vlhkost vodivě propojí dva kovové snímače. Regulátor „pozná“, že hrozí nebezpečí vzniku námrazy a sepne připojený topný kabel.

Druhou variantou je řízení pouze na základě teploty. Pomocí vhodného termostatu je topný kabel sepnut v případě, že venkovní teplota klesne pod nastavenou hodnotu. V nabídce jsou i tzv. diferenční termostaty – tj. termostaty u kterých lze nastavit zapínací i vypínací teplotu. Tento systém je méně přesný a spolehlivý, nedokáže například reagovat na situaci, kdy mrzne, ale není žádný sníh a topný kabel je v provozu zbytečně, na druhou stranu je zajištěno, že kabel alespoň nebude provozován při teplotách nad bodem mrazu.

Poslední možností je ruční ovládání – sepnutí kabelu tedy provede uživatel. Při tomto způsobu bohužel hrozí velmi reálné nebezpečí, že systém v praxi nebude funkční. Pokud uživatel neuvede topný systém v činnost v době, kdy námraza vzniká, dodatečné zapnutí už nemusí mít požadovaný efekt. Obráceně také hrozí nebezpečí, že kabel bude nedopatřením v provozu i v době, kdy je to naprosto zbytečné. Výsledkem budou nejen vysoké provozní náklady, ale může dojít i k výraznému zkrácení životnosti topného kabelu, pokud bude provozován při teplotách nad 10°C.

V případě, že je systém ovládán ručně a je uživatelem uveden do provozu až v době, kdy je venkovní plocha zakryta vrstvou sněhu, může totiž jeho odtávání trvat i více než 12 hodin (dle výšky vrstvy sněhu). Takže lepší je v tomto případě nešetřit a dovybavit systém vhodnou regulací, která se postará o to, aby byl chodník vždy včas bez ledu a sněhu.

(komerční prezentace)

Střecha pro komfortní bydlení

Kromě projekčního zpracování, vkusu a solventnosti stavebníka i požadavků místních úřadů (stavební regulace) se řešení střechy, výběr použitých materiálů a dokonce i barevného pojetí střešní krytiny řídí i dalšími důležitými pravidly. Především je třeba zohlednit orientaci domu vůči světovým stranám, nadmořskou výšku, v níž bude stavba stát, dále je nutné přihlédnout k místnímu klimatu, roli hraje rovněž čistota ovzduší.

Základní úlohou kvalitního střešního pláště je spolehlivá ochrana proti vodě ve všech jejích skupenstvích, dostatečný tepelný odpor a zvukověizolační vlastnosti. Pak je třeba zvážit také dispoziční a prostorové možnosti, které souvisejí se záměrem vybudovat plnohodnotné a komfortní bydlení v podkroví.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Aby se v tom čert…

Tak jako každé hlavě nesluší kulich či klobouk, ani každá střecha nesnese cokoli. Vlastní montáž, únosnost, skladba a souvrství střešní konstrukce s její ochrannou „slupkou“ střešní krytiny jsou záležitostí projektu, přesných statických výpočtů a dalších souvislostí. Vše se odvíjí od krovu – tedy krokví, vaznic, trámů a kleštin z dřevěného masivu nebo speciálně upraveného (často odpadového) materiálu na bázi dřeva, které tvoří funkční celek domovní páteře. Pak teprve ke slovu přichází volba skladby střešního pláště.

Nejčastěji realizované šikmé střechy se právě podle skladby jednotlivých izolačních vrstev dělí na dvou- a tříplášťové. Jednotlivé vrstvy tvoří izolace proti úniku energie a nadměrným ziskům tepla, ale především účinná bariéra proti vlhkosti. A konečně je na řadě finální vrstva, tedy střešní krytina s nelehkým posláním dobře vypadat a stejně dobře i co nejdéle sloužit svému účelu.

Jenže zkuste jednomu výrobku vnuknout vzhled a vlastnosti apartního módního doplňku a zároveň hřející ušanky, kapuce i rybářského klobouku. S tím vším se výrobci pálené keramiky, betonových tašek, plechových nebo plastových šablon i krytiny z ryze přírodních materiálů musí co nejlépe vypořádat.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem

Vybíráme správný typ sauny

V souvislosti se saunováním hovoříme o tzv. anti-agingu: pravidelným pobytem v sauně bojujeme proti předčasnému stárnutí a nemocem. Saunování se jednoznačně stalo součástí našeho zdravého životního stylu.

Každý z nás je však v jiné fyzické a psychické kondici. Na někoho působí příznivě spíše lehká pára a jiný vydrží větší teplotu vzduchu. Měli bychom zvážit, kde jsou naše hranice a co konkrétně vyhovuje nám. Pak si můžeme vybrat saunu na míru.

Domácí sauna má několik výhod – z ekonomického hlediska je méně nákladná, než návštěva sauny veřejné, je intimní a kromě toho ji můžeme navštěvovat takřka denně. Pozitivní a dlouhodobé výsledky jsou viditelné pouze při pravidelném saunování (minimálně 2-3x týdně).

Typy saun

Bio-sauna

Charakteristika: Bio-sauna je kombinací finské a parní sauny. Teplo se šíří do vzduchu z bio topidla s aktivním výparníkem. Teplota vzduchu se v horní části sauny pohybuje okolo 60%C a v dolní asi okolo 40-50°C. Vlhkost vzduchu je vysoká (30-60%). V bio sauně se s oblibou používají bylinné a ovocné směsi pro zvýšení pocitu relaxace.

Pro koho je určena: Bio-saunu mohou vzhledem k nízkým teplotám navštěvovat děti, starší osoby, ale i lidé, kteří nevydrží vysoké teploty ostatních druhů saun. V případě vážného onemocnění je třeba návštěvu bio sauny předem konzultovat s lékařem.

Účinky: Vzhledem k tomu, že bio sauna není tak účinná, má méně pozitivních účinků na náš organismus. Je určena spíše k relaxaci. Po pobytu v bio sauně na sobě přesto můžeme pozorovat řadu příjemných změn – kvalitnější dýchání, částečně odbourání bolesti a ztuhlosti zad a svalů, zlepšení stavu pokožky (i u drobných kožních onemocnění – např. u akné), prevence proti přibírání na váze a vzniku celulitidy.

Finská sauna

Charakteristika: Téměř v každém obydlí ve Finsku se nachází sauna. Finské sauny jsou oblíbené po celém světě. Hlavním důvodem je prokazatelné zvýšení imunity (odolnosti vůči nemocem). Finská sauna funguje na principu zahřívání vzduchu za pomoci kamen či kamínek. Teplota vzduchu v horní části sauny dosahuje 90 až 100°C. V dolní části se pohybuje okolo 60°C. Vzduch je na rozdíl od bio-sauny velice suchý (vlhkost 0-15%).

Pro koho je určena: Finská sauna je vhodná pro všechny zdravé osoby, které si chtějí zvýšit imunitu. Zvláště účinná je u náročných pracovních pozic (například u vrcholových či rekreačních sportovců, managerů). Funguje jako kompenzace duševní práce (například u kancelářských profesí a u lidí, kteří jsou často vystaveni stresu). Podmínkou pobytu ve finské sauně je schopnost vydržet velké horko (pokud si nejsme jisti, měli bychom předem vhodnost konzultovat s lékařem).

Účinky: Finská sauna prokazatelně posiluje imunitní systém, vyplavuje z těla toxiny a zrychluje metabolismus. Výrazně pomáhá při prevenci a léčbě ztuhlosti kloubů či svalů, bolestech páteře, hlavy a nespavosti. Funguje i jako pomoc při hubnutí a ve chvíli, kdy si přejeme zlepšit stav pokožky (i celulitidy). Je účinná i v boji s neurózami a depresemi.

Infrasauna

Charakteristika: V infrasauně se teplo nešíří jen vzduchem, jako je tomu u ostatních typů saun. V infrasauně jsou zabudované infrazářiče, které vysílají infračervené paprsky, které pronikají přímo do naší pokožky (do tělových tkání), až do hloubky 4 cm. Teplota vzduchu se pohybuje v horní části infrasauny okolo 55°C a v dolní je asi v rozmezí 30-50°C.

Pro koho je určena: Infrasaunu využijí i osoby, které nesnesou vysoké teploty. Též je vhodná pro ty, kteří trpí častými bolestmi zad. Na rozdíl od silnějších druhů saun je vzhledem k nižší teplotě doporučována v průběhu celého dne, a tak ji můžeme využít i pro protažení před sportovním výkonem.

Účinky: Infrasauna je velice účinná při léčbě ztuhlých kloubů a svalů, jako prevence proti nemocem (zvyšuje imunitu a vyplavuje z těla toxiny). Je velice oblíbená při léčbě různých kožních onemocnění, i při hubnutí. Zmírňuje celulitidu.

Jak se saunovat?

Ve finské sauně bychom měli vydržet alespoň po dobu 8-15ti minut. V bio-sauně a v infrasauně se doporučuje i delší pobyt (až 20-25 min.). Samozřejmě záleží na tom, zda jsme již na saunování zvyklí nebo jdeme do sauny poprvé. Při první návštěvě bychom měli saunu opustit ihned, jakmile se již necítíme dobře (poznáme to ze značného pocení a pocitu sucha či pálení na čele a na nose).

Po první fázi celého cyklu (saunování), je nutné následné ochlazení ve studené sprše, popřípadě následně i v bazénku. Bez pořádného zchlazení organismu nemá saunování takové účinky, jaké by mělo mít. Nejvíce to poznáme na hubnutí: při polévání těla studenou vodou dochází k zrychlení metabolismu.

Po zchlazení těla můžeme v teple a v klidu odpočívat. Nedoporučuje se mluvení. Měli bychom se zcela oddat relaxaci (to platí i o pobytu v sauně).

Celý saunovací cyklus bychom měli nejméně 3x opakovat. Nejvhodnější doba pro saunování je večer, před usnutím, avšak nejdříve 2 hodiny po hlavním jídle.

Vhodnost častého pobytu v sauně bychom měli konzultovat vždy s lékařem. Saunování je nevhodné pro osoby s vysokým krevním tlakem, pro ty, kteří mají otevřené rány a závažnější kožní onemocnění a nedoporučuje se u žen v prvním trimestru těhotenství.

Kontakt

www.saunahouse.cz – Prodej saun

(komerční prezentace)

Tropické liány v českém pokoji

Všímavější pěstitelé se jistě setkali se jmény Philodendron, Monstera, Syngonium, Rhaphidophora, Epipremnum, Scindapsus či Pothos. Určitě stojí za to, poznat důvěrněji alespoň základní rody a druhy a zajistit liánám tu nejlepší péči.

Monstera

Celkem 36 druhů roste v celé tropické Americe, hlavně v deštných a horských mlžných lesích. Tyto liány šplhají na stromy, v korunách mohutní a rozvětvují se do krásy, často ovšem spouštějí provazovité kořeny až k zemi, kde berou vodu a živiny. Mají charakteristicky zpeřeně členěné listy, některé druhy navíc děrované. Mnoho druhů má mladé listy celistvé, drobné a celou plochou čepele přitisknuté k podkladu (M. dubia).

Nejznámějším a nejpěstovanějším druhem je Monstera deliciosa z Mexika až Panamy. Je to statná, až 20 metrů dorůstající liána s téměř metrovými řapíkatými listy. Naopak (a kupodivu) málokdy pěstovaný druh M. siltepecana má celistvé, stříbrně skvrnité a jen asi 14 cm dlouhé listy.

Monstery jsou jedovaté, jejich tkáně obsahují jehličkovitě drásavé krystaly šťavelanu vápenatého. Plody, dužnaté bobule, jsou naopak jedlé, velmi chutné a místně patří k důležitým druhům ovoce Střední Ameriky. Z kořenů se pletou hrubší koše na dopravu zeleniny. Většina monster roste v oblastech s teplotou celoročně nad 20 °C. Jako substrát postačí směs pro pokojové rostliny a větší nádoba, vhodná je tyč nebo konstrukce, k níž se liána vyvazuje. Odřezávání vzdušných kořenů je samozřejmě škodlivé, mají se navést k povrchu substrátu, v němž zakoření. Světlo je nejlepší rozptýlené, tedy lehký polostín, mladé rostliny ale snášejí i hlubší zastínění. Zaléváme dostatečně po celý rok.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Syngonium

Asi 40 druhů obývá tropy Ameriky, od Mexika až po Bolívii. Rostliny koření v zemi a šplhají na stromy, později kontakt se zemí ztrácejí a rostou epifytně. Po dřevinách se pnou pomocí příčepivých kořenů. Podobají se filodendronům, ale poznáme je podle žilnatiny: syngonia ji mají síťovitou, kdežto filodendrony souběžnou. Občas i v našich bytech kvetou, toulec je vytrvalý a chrání většinou svítivě červené bobule. Syngonia jsou jedovatá, stonky i listy obsahují bílý latex.

Nejčastěji (už asi 150 let) se pěstuje Syngonium angustatum. Mladé listy zdobí stříbřitá nebo bílá kresba podél nervů – skoro každý semenáč je jiný. Dospělé znožené listy se skládají až z 11 lístků, čepele dorůstají i 40 cm. Kresba zůstává, ale šedne a matní. Prodejci používají často název S. albolineatum a nabízejí množství kultivarů panašovaných bíle (‘Ruth Fraser’) nebo žlutě (‘Green Gold’). Úzkolisté a barevné hybridy S. angustatum a S. podophyllum se nabízejí pod názvy ‘Copper’, ‘Patricia’ nebo ‘Red Maya’ (tato forma je v mládí sytě růžová, později však šedne a je třeba ji stále obnovovat).

Pěstování syngonií patří k nejsnadnějším. Rašelinový substrát pro pokojové rostliny zcela vyhovuje, do mísy upevníme mechový sloupek nebo tyč obalenou kokosovým vláknem, po níž se bude rostlina popínat. Teploty by neměly klesat pod 18 °C. Místo volíme spíše stinné, úpal je zcela nežádoucí. Zaléváme pravidelně po celý rok.

Philodendron (česky filodendron)

Rod zahrnuje 700 až 1 000 druhů rozšířených v tropické Americe – od Mexika a Karibiku až po Bolívii. Rostou (od nížin do nadmořské výšky 2 000 m) v deštných i mlžných lesích, také ve světlých křovinách nebo v bažinách a na březích řek. Filodendrony jsou liány nebo přisedlé epifytní růžicovité byliny, nechybí ani stromkovité formy se silným kmenem a vrcholovým chocholem listů (pěstuje se například P. bipinnatifidum). Listy mají protáhlé, hladké, bradavčité nebo porostlé žláznatými chlupy (Philodendron verrucosum), u jednotlivých druhů se velmi liší tvarem i velikostí, od drobných po velmi rozměrné. Juvenilní a dospělé listy se často tvarově dramaticky liší – v prodeji jsou téměř vždy rostliny nedospělé. Květenství vyrůstají v paždí listů. Plodem jsou velké masité bobule, které chutí trochu připomínají banány.

V našich bytech se nejčastěji pěstuje Philodendron hederaceum pod synonymem P. scandens. Je to liána se slabým stonkem a široce oválnými zašpičatělými listy se srdčitou bází. Philodendron erubescens má čepele listů dlouhé 20 až 40 cm, leskle zelené nebo načervenalé, řapíky a stonek jsou purpurové. Jemný P. elegans má čepel dlanitě zpeřenou s úzkými úkrojky, statný druh P. bipinnatifidum tvoří jako ruka silný kmen pokrytý jizvami po opadlých listech a má obrovské, dvakrát zpeřené listy. Nádherný druh P. verrucosum má 30 až 75 cm dlouhé lesklé čepele s tmavšími skvrnami mezi světlejší žilnatinou.

Filodendrony jsou mírně jedovaté. Nebezpečné jsou zvláště pro kočky a jiná domácí zvířata, byly ale zaznamenány i smrtelné otravy dětí. Pěstují se stejně jako syngonia.

Rhaphidophora

Rod Rhaphidophora zahrnuje asi 120 druhů rozšířených v nížinných deštných lesích Asie od Indie po Austrálii, ale i v tropické západní Africe. Přežívají i velmi nepříznivé podmínky. Listy jsou buď „monsterovitě“ dělené, nebo jednoduché, kopinaté. Juvenilní forma bývá dost odlišná od dospělých rostlin. Poměrně běžně se pěstuje R. decursiva s hluboce členěnými čepelemi listů dlouhými až 70 cm a R. korthalsii podobných rozměrů i vzhledu. Velmi pěkný druh je R. celatocaulis z Bornea, s listy přitisknutými k povrchu skály, zdi nebo stromu, po nichž se popíná.

Pěstování je velmi snadné, liány vyžadují stín a hodně vydrží. Stačí jim jakýkoli rašelinový substrát, trvale pokojová teplota a pravidelná zálivka. Některé druhy vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, běžně pěstované druhy však snesou bytové podmínky bez potíží.

Znáte Pothos?

Jméno „potos“ pěstitelé pokojovek i zahradníci vyslovují poměrně často, ale málokdy úplně správně. Rod Pothos je sice v jihovýchodní Asii běžný, v Evropě ho však nenajdete ani v mnohých botanických zahradách. Asi 60 druhů je rozšířených v Asii, severní Austrálii a na pacifických ostrovech. Jsou to liány s poměrně drobnými a zajímavými listy s plochým řapíkem a viditelně oddělenou čepelí. Mají velkou perspektivu do budoucna, protože dobře snášejí sušší vzduch interiérů. Pěstují se stejně snadno jako ostatní aronovité liány.

Scindapsus

Celkem 35 druhů roste od Indie na východ a jih po pacifické ostrovy a severovýchod Austrálie. Popínají se po stromech či skalách v tropických deštných nebo monzunových lesích, někdy dorůstají obrovských rozměrů. Juvenilní listy se tvarově velmi liší od dospělých. V bytech většinou v nedospělém stadiu zůstávají. Čepele mívají celokrajné, srdčité, oválné až úzce kopinaté, u některých druhů hezky skvrnité. Běžně se nabízí Scidapsus pictus ‘Argyraeus’ s nesouměrnou stříbrně skvrnitou čepelí. Roste skvěle nejen volně v bytě, ale i v teráriích.

Scindapsy jsou jedovaté, alergiky však nedráždí. K pěstování zcela postačí kupovaný substrát pro pokojové rostliny, můžeme přidat perlit nebo písek. Do nádoby upevníme opěrnou tyč nebo konstrukci. Teplota by neměla celoročně klesnout pod 18 °C, vyšší je vhodnější. Mladší rostliny snesou hlubší stín, dospělé potřebují více světla.

Epipremnum

Asi 15 druhů roste v jihovýchodní Asii, ale ve správných jménech se vyznají jen opravdoví specialisté. Přímo školním příkladem je obecně známý a běžně pěstovaný druh Epipremnum pinnatum, který byl několikrát přejmenován. Pro běžného pěstitele stačí vědět, že v kultuře je několik panašovaných forem E. pinnatum ze Šalamounových ostrovů. V bytech listy zůstávají celistvé a drobné, v tropech dorůstají půlmetrové délky a čepele se podobají monsterám. Pěstování patří opět k nejsnadnějším, jistě dobře znáte kanceláře, kde roste po dlouhá léta ve sklenici s čistou vodou. Výsledkem jsou však drobnolisté „hladové“ formy, které se správně pěstovanými a živenými rostlinami nesnesou srovnání.

text a foto: Romana Rybková, Botanická zahrada v Praze-Troji

Inspirace do interiéru z vodní říše

Koupelně sluší kontrast

Dokonalé průmyslové tvary a „nedokonalá“ příroda, přesná geometrie versus nahodilé hrubé struktury, to je styl nové kolekce Plus Design, který představil designér Antonio Pascale. Umyvadla a další sanitární keramiku doplňují podnože, poličky, kontejnery, sedátka, obklady a další vybavení z masivních prken s patinou starých časů. Vyrábí společnost Galassia.

Jedinečnost betonu

Obliba pohledového betonu v interiéru se čím dál více projevuje i v koupelně. Designér Antonio Cristofano navrhl koupelnovou baterii Camaleonte, která konfrontuje krásu luxusního leštěného chromu a syrové textury betonu. Tělo baterie lze ponechat v „šedém“, barevně natřít, ozdobit potiskem či mu dodat originální vzhled jiným způsobem. Dodat svému bytu osobitost, a to dokonce vlastní rukou, rovněž patří mezi hlavní současné trendy.

Více z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Sprchový kout jako stavebnice

Sprchový kout Plate sestává z bezbariérové keramické vaničky, nástěnných keramických panelů, případně skleněných bočnic a sprchové zástěny. Lze jej jednoduchým způsobem osadit do niky, do rohu, volně do prostoru, jednotlivé moduly sdružit v řadu sprch… Protiskluzová úprava a zaoblený roh zajišťují bezpečnost a snadnou údržbu. Vyrábí společnost Ceramica Flaminia, v ČR výrobky této značky prodává Aqua Trade.

Hravá baterie

Nová řada koupelnových baterií Eurodisk Joystick nejen skvěle vypadá. Největší novinkou jsou joystick a inovativní kartuše, které umožňují ovládat všechny funkce baterie jemně a přesně – doslova jedním prstem. Můžete tak velmi přesně regulovat průtok a teplotu a dosáhnout značných úspor vody a energie. Ergonomický tvar raménka a mírný náklon vpřed vstříc uživateli ještě více zjednoduší manipulaci. Baterie získala prestižní ocenění Red Dot Design Award.

Vodní květ

Doslova jako barevný květ vypadají nové sprchové hlavice řady Grohe Rainshower® Flower Collection. Stylizované tvary tulipánu, slunečnice, orchideje, kopretiny, lilie a lučního zvonku v pestrých barvách přinesou do vaší koupelny radostnou atmosféru. To vše za spolupůsobení nejmodernějších technologií, které zaručují úsporu vody, energie a příjemné sprchování jako za vlahého letního deště.

text: Jitka Pálková, foto: archiv