Skip to content

Blog

Venkovská zahrada v podhůří

Acer platanoides ´Crimson King´Pozemek se nachází ve svahu orientovaném na východ – převýšení z východní strany na západní činí 4 metry na délce 53 metrů. Jde o poměrně velkou plochu (2 500 m2), na které bude stát rodinný dům zahrada s dostatkem místa pro hry, součástí bude také ovocný sad a stylový altánek. Majitelé pozemku chtějí zahradu venkovského stylu, ve které by se cítili jako v parku. Dalším přáním je použít barevné kultivary, které by zbarvením navozovaly podzimní atmosféru během celého roku. Zajímavým a kompozičně významným prvkem je krásný výhled na panorama Ondřejníků a Pusteven.

Atmosféra parku

Pinus mugoK naplnění představ o vytvoření specifické parkové atmosféry poslouží tzv. tříetážová výsadba. To znamená, že do výsadeb zakomponuji stromové patro, keřové patro a bylinné patro. V tak velké zahradě si můžeme dovolit používat původní tvary dřevin a nemusíme se tolik uchylovat k tvarovým kultivarům, které by navíc byly v rozporu s rázem okolní přírody.

Rostliny jsou sestaveny do souvislých, spíše zahuštěných skupin, které z části lemují hranice pozemku, nebo od sebe oddělují různé plochy podle jejich využití. Pozvolné obloukové tvary jsou blízké přírodní kompozici, takže i účelové používání keřových skupin (maskování, oddělování, nasměrovávání atd.) a dalších prvků působí zcela přirozeně a uživatel má pocit, že vše je v zahradě odjakživa.

Jedním z požadavků majitelů bylo zmírnit foukání větru ze severní strany. Právě zahuštěné víceetážové výsadby, kde jsou keře sázeny do trojsponu v několika řadách, se s tímto problémem velmi dobře vypořádávají. Ve smíšených skupinách jsou zastoupeny opadavé i stálezelené keře. Stálezelený sortiment je sestaven hlavně z jehličnanů (borovice kleč) – nacházíme se v podhůří.

Přání majitelů

– vytvořit venkovskou zahradu, v níž se budou cítit jako v parku
– zachovat výhled na panorama hor
– omezit pronikání větru ze severní strany
– vytvořit rovinu pro míčové hry
– použít rostliny se zajímavým zabarvením listů

Svah i rovina patří do zahrady

Rozložení zahradyV bezprostředním okolí rodinného domu by měla být prostorná rovina vhodná pro sportování, převážně pro míčové hry. Svah podrží opěrná zeď z gabionů, což mohou být běžné drátokamenné či drátoštěrkové nosné prvky. Ani ty nebudou zcela rovné, ale prohnuté do mírného oblouku. Zmíněný terénní zlom od sebe odděluje pěstební a odpočinkovou část venkovské zahrady. Do svahu nad gabiony je navrženo rozsáhlejší vřesoviště, které je záměrně umístěno v blízkosti domu, aby na něj byl výhled z oken i z terasy. Z té se lze kochat také pohledem na již zmíněné hory. Z tohoto důvodu je část jižní hranice pozemku otevřená, aby byl zachován výhled do kraje.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Sad ve venkovské zahradě

Festuca ovinaHorní část zahrady tvoří sad. Jde o velmi pěkný krajinotvorný prvek. Do sadu se můžeme dostat několika způsoby. Nejblíže od domu se nabízí cesta po schodech v gabionech do vřesoviště a do sadu. Druhou variantou je obejít gabiony a vystoupat po svahu. Třetí možnost lze využít například při grilování či při jiné zahradní party, protože je do ní zakomponován také stylový altán. Můžeme jít po šlapákové pěšině z kamene či betonových dlaždic a přitom procházet různorodou keřovou skupinou.

Z důvodu snadné údržby je do sadu, ale i do nižší části zahrady, navržena květnatá louka. Tento typ zatravnění má mnoho výhod. Za všechny připomeňme alespoň sečení pouze 2x do roka (ideální pro velké zahrady), nehnojí se, poskytuje obživu a útočiště hmyzu, ale hlavně je krásná na pohled. Myslím si, že louka je pro takovou zahradu ideální volba, pokud chceme náročnost údržby udržet v rozumných mezích.

text: Klára Vlková, Vlastimil Růžička, foto: archiv, ilustrace: Klára Vlková

Face lift domovní tváře

Vnější obranná slupka patří k nejchoulostivějším místům domu a bohužel ji mnozí považují za vysloveně estetickou záležitost. Prvořadou úlohou fasády je však ochrana. Před rozmary počasí, před vlhkem, chladem, horkem, prachem, chemickým i mechanickým poškozením.

Struktura a barevnost domovního šatu pak vyzvedává, zvýrazňuje či dokresluje vkus i cit domovního pána. A pokud finální úprava pláště koresponduje s dalšími exteriérovými prvky domu a bere v potaz bezprostřední okolí, stavení se stává kultivující součástí ulice, čtvrti, obce i města.

Ke starému nové

Konečný vzhled – včetně barvy – fasády je věcí vkusu majitele domu a jeho citu k vnímání okolí.Finální nátěr fasády rozhodně není jen kosmetickou procedurou. Stejně jako lidská kůže (ale i pláštěnka proti dešti nebo svrchník) tvoří důležitou fyzikální a chemickou obrannou složku, která plní hned několik základních funkcí. U novostaveb je to poněkud jednodušší, tam se venkovní nátěr (probarvená omítka nebo štuk), jeho složení a nakonec i barevný tón aplikuje v přímém souladu s použitými stavebními prvky a materiály. Především se zdivem, ale i se střešní krytinou, s okny, okapním systémem, vstupními dveřmi, oplocením apod. Poněkud složitější situace ovšem nastává při sanaci a rekonstrukci staršího objektu, kde už výběr podmiňují mnohé další okolnosti.

K vůbec nejdůležitějším patří právě správná volba materiálu, který se snese s původním podkladem. Zkušení praktici potvrdí, že je třeba hledat a najít i účinnou technologii zpracování. Málokdo totiž ví, že aplikace fasádního nátěru nebo rovnou barevné omítky je v podstatě chemickým procesem, v němž si dílčí komponenty spolu nemusejí „rozumět“. Už proto je vhodné vědět obecně o barvách a jejich významu víc, než se zdá nutné.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Funkce barevného spektra

Fasádou se nazývá především vnější stěna stavby, v architektuře se tímto výrazem často míní hlavně průčelí domu. Vysílá vizuální signál, který na první pohled zaujme, nechá lhostejným nebo vzbudí pohoršení. Fasáda je prvním hodnotícím kritériem, podle něhož si lidé dělají obrázek o funkčnosti, estetičnosti a také o hospodáři té které budovy.

Moderní materiály se poměrně snadno nanášejí, vyžadují však dodržení technologických postupů (Henkel).Pojednání o barvách, barevnosti a o jejich technickém provedení je třeba začít u starých Egypťanů, jejichž chrámy se jako první začaly zvýrazňovat právě barvou. Člověk totiž 80 až 90 % všech informací o svém okolí získává zrakem.

Je paradoxem, že pro barevný vjem je důležité spektrální složení světla dopadajícího do lidského oka, které však neumí spektrum analyzovat. Je totiž citlivé jen ve třech pásmech (v červeném, zeleném a modrém) a mozek proto – zjednodušeně řečeno – pro určení barevnosti zpracovává pouze tři signály. Výzkumníci zjistili, že pro navození vjemu téměř jakéhokoliv barevného odstínu stačí jednoduše namíchat ve správném poměru zmíněné tři základní barvy.

Než dojde na váleček

Už jsme zmínili, že je rozdíl krášlit novostavbu a dům při rekonstrukci. Ve druhém případě je vždy zapotřebí obnovit původní fasádu, což se děje na základě vizuálního a také technického průzkumu. Ten by měl určit, jak je dům starý a jaký má typ fasády, jaká je pevnost, soudržnost a nasákavost podkladu, v jakém stádiu je zvětrání štuku nebo povrchové omítky, zda poslední nátěr drží na podkladu a je-li ho možné v případě potřeby odstranit (a jak). Dále je nutné zjistit vlhkostní poměry, mikroklima kolem stavby a také vycházet z lokálních povětrnostních podmínek. Složité?

Jak se míchají barvy

Aditivní (sčítací) míchání barev se týká míchání barevných světel (přesněji zdrojů světla) o třech základních barvách: červené (Č), zelené (Z), modré (M). Smícháním Č + Z získáme žlutou, smícháním Z + M azurovou, výsledkem Č + M je purpurová. Ovšem žlutá, azurová a purpurová jsou „jen“ barvy doplňkové nebo sekundární. Smícháním všech tří světel o stejné intenzitě získáme bílou. Subtraktivní (odečítací) míchání se věnuje míchání barevných pigmentů (předmětů, které světlo odráží) o třech doplňkových barvách – žluté Ž, azurové A a purpurové P. V mozku pak iluze žluté barvy vzniká tak, že žlutá plocha ze spektra pohlcuje modrou a k pozorovateli odráží pouze červenou a zelenou. Ty se v mozku spojí a vytvoří – žlutou.

 Pro stavebníka určitě ano, pro odbornou firmou nikoli. Předchozí oprava omítky, poškozeného zdiva, spár a trhlin je naprosto nezbytná. Na širší spáry a odpadané „fleky“ se většinou používají hotové, výrobně předpřipravené maltové směsi. Menší trhliny je pak třeba zaplnit tmelem, např. akrylátovým, kdy není třeba čekat na vyzrání. Trhliny je někdy dobré před vyplněním dokonce cíleně rozšířit a prohloubit, aby se správkový materiál dostal až k pevnému podkladu.

Jemné praskliny lze také přetřít speciálním pružným nátěrem (např. barva Betalex pružný plnič), případně přidat armovací tkaninu – perlinku. Jemné vlasové prasklinky většinou překryje finální nátěr. Zaměřit se musíte na výkvěty (krystalické usazeniny solí), plísně, řasy, mechy a houby, k čemuž slouží dezinfekční prostředky. Přilnavost fasádní barvy, zpevnění podkladu a snížení nasákavosti zajistí penetrace.

Léky na vrásčitou tvář

Výrobky Ceresit jsou určeny ke zhotovování tenkovrstvých dekorativních omítek. Můžete si vybrat z více než 200 barevných odstínů (Henkel).Hodně domů-pamětníků má na fasádě vzduté puchýře a odloupané mapy, které prozrazují, z čeho je kdysi jejich majitel postavil a také do čeho je posléze oděl. Praktikovi pak často stačí pouhý pohled nebo rozdrolení kusu omítky mezi prsty a rázem je doma. Snadno pak analyzuje, z čeho byla omítka zhotovena, a dokáže nalézt i účinný recept na následující sanaci. Prakticky neexistuje starší stavba, na níž by se časem neobjevily větší či menší (zde širší a užší, kratší a delší) trhliny. K těm nejčastějším patří jemné síťové trhliny, vzniklé stárnutím materiálu a vlhkostí. Jejich výskyt je třeba spojovat například s nesprávným provázáním malty, v níž je málo pojiv.

Hlubší trhliny mohou signalizovat nekvalitní omítku, kdy teplotní výkyvy způsobují rozdílné roztahování a smršťování vrstvy maltové hmoty. Pokud jsou tyto jevy intenzivní, vznikají rovné a klikaté trhliny třeba v ostění oken a dveří. I proto se při omítání rohů používají speciální výztuže (hliníkový děrovaný profil s perlinkou apod.). Pozor však na hluboké a povětšinou rovné vertikální trhliny. Ty jsou rozblikaným výstražným světlem, signalizujícím sesedání některých konstrukčních částí budovy. Zde je třeba pomoci statika. Sami si troufněte jedině na kosmetické defekty.

Vlastnosti venkovních nátěrů

V tomto případě jde hlavně o fyzikální vlastnosti, které se stanovují podle příslušných norem. Hodnotí se především propustnost pro vodní páry (u protikarbonizačních nátěrů i pro oxid uhličitý), dále (ne)nasákavost, kryvost, odolnost vůči UV záření a agresivním složkám ovzduší apod. Venkovní nátěry musí splňovat také určité mechanické vlastnosti, což je například odolnost vůči otěru za mokra a zejména přídržnost k podkladu, kterým je obvykle beton nebo pórobeton.

Speciální pastovité, vodou ředitelné omítky na bázi disperzního silikonového pojiva vytváří hydrofobní povrch. O čistotu se stará vítr a déšť.Klasická omítka se při testu nepoužívá, neboť její pevnost bývá často nižší než přídržnost nátěru. Zkoušky se provádějí v extrémně nízkých a naopak vysokých teplotách a při náhlých teplotních změnách. Platí, že nátěr, který vydrží při obou zkouškách bez úhony pětadvacet cyklů, bude spolehlivě fungovat i v reálných povětrnostních podmínkách.

Škála fasádních nátěrů

Základní kategorie se člení podle pojiv a jejich složení. Najdete zde fasádní barvy vápenné a modifikované vápenné, nátěrové hmoty silikátové (modifikované a nemodifikované), cementové, roztokové (rozpouštědlové), emulzní, disperzní nebo silikonové. Podle složení plniv se nátěry definují jako tenkovrstvé, plnicí, natírané („streichputz“), na štukové hmoty („schlämputz“), na dekorační omítky a pružné nátěry. Z poměrně pestré nabídky výrobců a jejich produktů si dozajista vyberete, a proto se zaměřte spíše na dohodu s dodavatelskou firmou a samozřejmě i na precizní provedení práce z její strany.

Stává se, že řemeslníkům bývá naprosto jedno, co a v jakých souvislostech budou dělat. Poraďte se s odborníky ve specializovaných prodejnách, a pokud ve svém okolí dostanete tip na schopného architekta, projektanta nebo fasádníka, rozhodně neprohloupíte, necháte-li si vypracovat tzv. barevný návrh. Barevné vzorníky v titěrném provedení totiž velmi zkreslují a kromě toho zcela jinak působí odstín barvy pod umělým osvětlením a na malé ploše než na denním světle a na velké ploše. Nikde není psáno, že dům musí být nutně jednobarevný. Zvolíte-li si však kombinace dvou a více barev, citlivě přistupujte právě k odstínům barvy základní.

Látání děravého pláště

Nejprve kladívkem odstraňte uvolněnou omítku přímo z místa a kolem něj. Plochu řádně očistěte drátěným kartáčem a omeťte smetáčkem. Připravte si maltu (např. Malmix, Baumit, Salith, Terranova, Ytong atd., přesně podle přiloženého návodu). Platí orientační vzorec – 1 kg materiálu + 0,2  l vody = směs, s níž pokryjete plochu o velikosti strany A4 v tloušťce 1 cm. Místo kvůli lepší přilnavosti a snížení nasákavosti navlhčete a aplikujte připravenou hmotu. Dodržujte i předepsané teplotní a vlhkostní parametry. Na hrany používejte omítací lať.

Dejte na doporučení odborníků

Rozdíly by měly být patrné, ale rozhodně ne kontrastní. Dejte na doporučení odborníků – v běžně užívaných barevnicích se volí vždy dva nesousedící tóny jednoho odstínu (vybírejte tudíž vždy ob jeden). Na závěr ještě doporučení: než se namočený váleček rozběhne po ploše, vyzkoušejte zakoupenou barvu nebo probarvenou finální omítku někde v zadním traktu a na malé ploše. Ideální je využít nerovný a nekvalitní podklad (pokud jej na domě najdete) a pozorovat, jak se barva chová na něm. Pokud si s takovou plochou nátěr bez problémů poradí, pusťte se do díla, nebo firmě odstartujte zakázku.

Soulad různorodosti

Speciální pastovité, vodou ředitelné omítky na bázi disperzního silikonového pojiva vytváří hydrofobní povrch. O čistotu se stará vítr a déšť.Řekli jsme si již, že při opravách a před finálním nátěrem je zapotřebí dbát na soulad podkladového zdiva s vlastnostmi omítkového systému nebo nátěrové hmoty. Dlouhodobě nechráněné zdivo podléhá povětrnostním vlivům a snižuje se jeho kvalita. Jednotlivé vrstvy fasádní omítky by za ideálních podmínek měly mít srovnatelnou objemovou hmotnost a pórovitost.

Upřednostňujte tzv. vzdušnější omítky a hmoty s větší pórovitostí, záleží však na místních podmínkách (na vystavení domu bočním nárazům větru a deště, slunci, vánicím…). U novostaveb je nutné nechat čerstvé vápenné omítky před malbou dokonale vyzrát a vyschnout – asi 4 týdny při teplotě 20 °C. Při nižších teplotách se doba logicky úměrně prodlužuje.

Paropropustnost a přídržnost k podkladu

Většina fasádních nátěrových hmot se vyznačuje výbornou přídržností, podklad je ale vhodné penetrovat. Pod akrylátové fasádní barvy, které patří mezi nejrozšířenější, volte univerzální penetraci, případně hloubkovou penetraci s mikrodisperzí, která se ředí v závislosti na savosti podkladu a nejlépe se nanáší malířskou štětkou. Pod silikátové barvy (např. Primalex) se samozřejmě nanáší silikátová penetrace. Tyto materiály mají ve stavebnictví dlouhodobou tradici a díky moderním úpravám – přimísení nepatrného množství zlepšujících aditiv – získaly další výborné vlastnosti. Silikátové barvy mají vynikající paropropustnost a přídržnost k podkladu – vlastně se k podkladu chemicky naváží a tvoří s podkladem jeden společný prvek.

Stavba opravdu nemá plíce

K velmi frekventovaným patří dotaz na „dýchání domu“. Kdysi kdosi komusi řekl a dodnes se traduje mýtus, že zateplením, omítkou a dokonce nátěrem se stavba naprosto uzavře a uvnitř se pak dějí věci. Tak především – stavba nemá plíce a proto dýchat nemůže. Zmiňované dýchání není ničím jiným, než difuzí vodní páry konstrukcemi stavby. Množství vlhkosti, které stěnou prochází, závisí hlavně na teplotě a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu v místnostech a dále na tzv. difuzních odporech materiálů stěn obvodového pláště.

Omítková klasika

Starší domy jsou většinou omítnuty třemi základními (na sebe nataženými) vrstvami a opatřeny finálním barevným nátěrem. Jde o následující souvrství:

■ nástřiková omítka: řídká cementopísková malta (tzv. podhoz) se postupně nanáší nejčastěji klasickou zednickou lžící přímo na zdivo, případně na podkladní vrstvy
■ jádrová omítka: ochranná
vrstva silná 1 až 2,5 cm sloužící k vyrovnání podkladu
■ lícní (lícová) omítka: poslední omítaná tenká neboli finální ochranná vrstva, která tvoří optický efekt, začišťuje a dává domu fazónu
■ nátěr: barví a zároveň chrání, izoluje a impregnuje, působí proti vlhkosti, vodě, prachu, špíně, mechům, plísním atd.

 Nejvyšší difuzní odpor dosahuje neporézní sklo, dále pak kovy (např. hliníková fólie) ale i asfaltové natavitelné a navařované pásy a samozřejmě plastové fólie. U zdiva vítězí železobeton s větším difuzním odporem nad cihelným nebo pórobetonovým zdivem. Praxe ukazuje, že standardní dům skrz obvodové zdi dokáže odvést více jak 3 % vlhkosti bez ohledu na to, zdali je vystavěná z pálených cihel, betonových tvárnic či pórobetonu. Dodatečné zateplení polystyrenem, minerální vatou a jinými izolacemi v celkovém výsledku výměny vzduchu nehraje nijak podstatnou roli.

Vnější stěny totiž stejně nikdy nenahradí účinnou ventilaci a větrání a neumí odvést vnitřní vlhkost z domu už proto, že schopnost vnějšího zdiva tuto páru vstřebat a vypustit ji do exteriéru je mnohonásobně nižší, než množství vlhkosti, které v interiéru vzniká při běžném denním provozu. Snaha o dosažení co možná největší paropropustnosti vnějších stěn je tudíž z praktického hlediska bezvýznamná. A co barva, přesněji nátěr? Moderní materiály si umí s problémem propustnosti a nepropustnosti poradit.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Středobod bytu či domu podle feng-šuej

MAGICKÝ ČTVEREC – barevný čtverec si představte jako půdorys vašeho bytu či domu. Vstup patří před stranu s modrým čtverečkem. Jednotlivé barvy znázorňují, které energie v dané zóně domu či bytu dominují. Totéž ale platí i pro každý pokoj – i v něm jednotlivé zóny odpovídají tomuto plánku, přičemž vstup do pokoje umístěte před stranu s modrým čtverečkem.Proto také dříve byly v domech a bytech velké přijímací haly, odtud se pak pokračovalo do ostatních místností interiéru. V dnešní době bohužel tyto velké haly zmizely, neboť stavitelé usoudili, že je to místo zbytečné a že nám jen zabírá plochu, kterou můžeme využít na jiné místnosti. Tím ale bohužel blokujeme průchod energie prostorem a náš život se může stát těžším, dokonce můžeme mít i problémy se zdravím.

Buď všechno, nebo nic

Všechny středy (tj. nejen celého domu, ale také každého pokoje, stolu, nábytku atd.) by se měly řídit následujícím principem: do středu umístíme hlavní funkci prostoru, tedy to, co chceme posílit, a v případě, že to není možné, tak střed necháme volný, aby tudy mohla energie proudit, procházet středem a pokračovat do dalších místností či prostorů. Hlavní funkcí prostoru je ta činnost, ke které je určen: např. v pracovně by měl stát pracovní stůl, ve středu jídelny jídelní stůl apod.

Více z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Tíha nosných zdí

Středy by neměly být místem, kde se hádáme se svými partnery či dětmi.Střed bychom v žádném případě neměli zastavit těžkými kusy nábytku a neměly by zde být tlusté (nosné) zdi. To by nás nutilo střed stále obcházet. Tím bychom se v prostoru i v životě pohybovali v kruzích a navíc bychom stále cítili tíhu. Pak můžeme mít stále pocit, jako bychom se nemohli hnout z místa, pocit zacyklení.

Ani voda, ani oheň

Ze stejného důvodu je nevhodné, aby v centru bytu či domu byla umístěna koupelna a WC. Koupelna s WC patří k elementu vody a to je energie, která klesá dolů. Energie pak klesá i nám. Proto není vhodné se stěhovat do bytů či domů, které mají ve svém středu bytové jádro. Pokud již však v takovém bytě či domě bydlíte, je důležité, abyste využili principů feng-šuej a klesající energii vody pozvedli. Dá se tak učinit především pomocí elementů dřeva (zelená barva, vertikály – tj. vše na výšku) a ohně (červená, oranžová barva, trojúhelníkové tvary apod.). Ve středu bytu či domu a ve středu pokojů by ale neměl být umístěn krb. Ten patří k elementu ohně a představuje energii, která stoupá vzhůru, takže mizí z prostoru a vyčerpává i majitele. 

Všechny středy (tj. nejen celého domu, ale také každého pokoje, stolu, nábytku atd.) by se měly řídit následujícím principem: do středu umístíme hlavní funkci prostoru, tedy to, co chceme posílit, a v případě, že to není možné, tak střed necháme volný, aby tudy mohla energie proudit, procházet středem a pokračovat do dalších místností či prostorů.Žádné hádky

Středy by také neměly být místem, kde se hádáme se svými partnery či dětmi. Vzhledem k tomu, že střed = JÁ, bude zde každý to své JÁ hájit a nebude lehké tu dojít ke kompromisu. Proto má-li dojít k výměně názorů a chcete-li se dohodnout, pak se dohadujte v jiném sektoru.

Lehce stabilní střed

Vzhledem k tomu, že střed patří k elementu země, můžete zde využívat odstíny žluté, béžové, světle hnědé. Vše by zde mělo být funkční, stabilní a pevné, nic rozbitého. Z tvarů můžete využít čtverec, nižší a bytelnější nábytek. Z materiálu se sem hodí keramika, kamínky, písek, hlína. Jen pozor s těmi zemitými materiály. Nemělo by jich zde být moc, abychom nevytvořili přílišnou tíhu. Měl by zde být dostatek světla. Lepší je jedno velké ústřední osvětlení než více menších a bodových „světýlek“. Dále by zde nemělo být mnoho květin, které element země oslabují. Když květiny, pak v květináčích ve tvaru čtverce a pokud možno keramických, aby země byla posílena.

text: Jiří Černák, www.byu.cz, foto: archiv

Vitaminy pro tuhou zimu

Zatímco dříve bylo zavařování nejoblíbenějším způsobem zpracování úrody, dnes je díky moderním spotřebičům na ústupu.Metody sklizně, zpracování a skladování se liší podle druhu ovoce a zeleniny. Zralé bobuloviny (maliny, ostružiny, rybíz) jsou velmi citlivé na otlačení a nejlepší je okamžitě je konzumovat nebo zmrazit pro pozdější použití. Jahody, angrešt či třešně se doporučuje sklízet se stopkou. Plody se jinak rychle vysušují a ztrácejí šťávu. Lze je zavařovat nebo z nich připravovat nejrůznější marmelády a džemy. Pro klasické sušení se nejvíce hodí jablka, hrušky, broskve či meruňky. Skladovat ve sklepě můžete ovoce i zeleninu, nejčastěji však jablka, hrušky, mrkev či brambory.

Do domácností se dostávají výkonná chladicí zařízení, která pamatují i na hygienické zmrazování ovoce; ve výbavě hospodyněk nechybí sušičky na ovoce. Sušení patří dokonce podle průzkumů mezi nejpřitažlivější a nejzdravější způsoby uchovávání ovoce, zeleniny, bylin i jiných druhů potravin. Také zmrazování se považuje za zcela přirozený proces konzervace všech potravin. V obou případech se zachovávají důležité výživové hodnoty, během sušení dokonce dochází k zintenzivnění chutí a vůní ovoce. Výrobci se snaží vyhovět kaž dému přání zákazníků, které z daných průzkumů zjistí, a nabízejí široký sortiment nejrůznějších pomůcek. Lze je využít nejen při klasickém sušení, ale také při běžném denním zpracování.

Medicína z vlastní zahrádky

Očistu těla podpoříte i popíjením čajů z vlastnoručně vypěstovaných či nasbíraných bylin, posilujících imunitu a trávicí systém.Očistu těla podpoříte i popíjením čajů z vlastnoručně vypěstovaných či nasbíraných bylin, posilujících imunitu a trávicí systém. Lidová medicína doporučuje na pročištění především kopřivu, sedmikrásku, pampelišku a šťovík. Řada bylinářů sází na mocné čisticí účinky čerstvé dubové kůry (ne starší než dva měsíce), dále na přesličku, truskavec, hluchavku a vřes coby univerzální ledvinovou směs, k níž je na pročištění a podporu jaterní činnosti vhodné přidat květy měsíčku lékařského (výhradně oranžovou varietu), nať třezalky a vůbec nejúčinnější jaterní bylinu, a to ostropestřec mariánský. Na zklidnění a podporu funkce nadledvin zařaďte určitě meduňku. Během vlhkých a chladných měsíců posílíte imunitu popíjením čaje z pelyňku brotanu… Tak radí naši věrní a zkušení čtenáři-bylinkáři, kteří nám posílají svá doporučení do redakce. Děkujeme jim za to!

Není nad dobrý sklep

Ovoce a zelenina chtějí své. Ovoce potřebuje ke skladování suché, vzdušné a chladné místo. Kvalitní sklípek je zapuštěný do země a klenbu má izolovanou proti podzemní a zemní vlhkosti. Většině plodů určených ke skladování vyhovuje teplota od 3 do 5 °C. Takovéto teploty se obtížně dosahuje i v dobrých sklepích, snažte se jí tedy alespoň co nejvíce přiblížit (ideální je stabilní teplota 4 až 5 °C). Pokud se vám to fi nančně vyplatí, můžete do menšího prostoru namontovat chladicí zařízení, ve sklepích umístěných dva metry pod zemí a více je to zbytečné, teplotní podmínky jsou tu zcela vyhovující. Záleží přirozeně i na vlhkosti. Jádroviny mají nejraději vlhkost vzduchu okolo 90 %.

V suchém sklepě vlhkost zvýšíte třeba občasným namočením podlahy nebo tekoucí vodou v úrovni podlahy. Ale pozor, je-li průměrná teplota ve sklepě vyšší než 5 °C, vlhčení se raději vyhněte. Se stoupající teplotou totiž stoupá i riziko šíření houbových onemocnění. Ovoce je nejlepší uskladnit ve vzdušných dřevěných lískách nebo v proutěných, plastových nebo drátěných přepravkách a koších. Plody můžete hermeticky uzavřít do pevných polyetylenových sáčků, zamezíte tak přístupu kyslíku a zpomalíte dozrávání. Uskladněné ovoce pravidelně kontrolujte a napadené plody odstraňujte. Nutno připomenout, že ovoce není vhodné skladovat společně se zeleninou, protože má tendenci vstřebávat pachy zeleniny.

Oba druhy plodů nicméně vyžadují podobné podmínky pro skladování. Výměna vzduchu ve sklepě má probíhat velmi pozvolna. Celý objem vzduchu by se měl vyměnit plynule jednou za tři až čtyři dny. Větrací průduchy jsou umístěny u podlahy a opatřeny regulátorem přívodu. Stačí obyčejná posuvná klapka. Ovoce dýchá v prvních dnech uložení vydatněji. Tomu je potřeba přizpůsobit i větrání. Ve sklepě nesmí být průvan. Stěna sklepa se nesmí rosit, ovoce by se kazilo.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Vitaminy a bylinky pro zdraví

I když se stále častěji mluví o zdravém životním stylu, lidí v ordinacích lékařů přibývá. Na vině je především oslabený imunitní systém a přetížená trávicí soustava. Správnou diagnózu musí pochopitelně stanovit lékař, nicméně i vy sami můžete pro své tělo něco učinit. Pěstování ovoce a zeleniny je jednou z možností. Vitaminy z vlastní zahrady povzbudí imunitu a navíc vás při jejich pěstování a sklizni nemine zdravý pohyb na čerstvém vzduchu.

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv

Budoucnost asfaltových šindelů

Dalším problémem byla skutečnost, že se do pokládky šindelů pouštěli mnozí „pokrývači“ bez dostatečných znalostí a zkušeností. To zapříčinilo problémy s takto „zfušovanými“ střechami a pokles poptávky po šindelích. V současnosti se situace zlepšuje, a to díky seriózním výrobcům s dlouholetými zkušenostmi a dostatku kvalitně školených pokrývačů. Asfaltové šindele se tedy právem dostávají do povědomí stavebníků jako kvalitní a odolná střešní krytina, která je vhodná i do náročnějších podmínek. Lehkost, nosnost, vysoká odolnost proti sněhu a větru, zajímavá cena a rychlá a snadná pokládka dělají ze šindele střešní materiál budoucnosti.

Lehká, odolná a tichá střecha

Zajímavý tvar střechy pokrytý asfaltovými šindelemi s vrstvou mědi na povrchu (TEGOLA).Asfaltové šindele byly poprvé vyrobeny v USA před více než 100 lety a na americkém kontinentě zůstávají nejpoužívanější střešní krytinou. Výhodami šindelové krytiny je její lehkost, která zbytečně nezatěžuje krovy a poměrně nízká cena. Šindelovou střechu nemusíte dodatečně lakovat či jiným výrazným způsobem opečovávat. Představuje flexibilní zastřešovací systém, který vyhovuje všem požadavkům na snadnou a rychlou instalaci, dlouholetou odolnost střešního pláště a jeho estetické ztvárnění. Zároveň odpuzuje hmyz a zabraňuje jeho vniknutí do střechy. Při dešti zajistí šindelové střechy výrazné ztlumení hluku v podkroví z dopadajících kapek.

Vysokou odolnost proti větru pak ocení všichni ti, jejichž střecha bývá vystavena častým povětrnostním vli­vům: některé šindele mohou nabídnout odolnost proti větru až do rychlosti 220 km/h. Kvalitní šindelové střechy bývají nejvíce doceněny v zimním období, protože odolávají také vydatnému sněžení. Díky dřevěnému záklopu, na který se šindele pokládají, unesou tyto střechy i několikametrové závěje sněhu. Odolnost této krytiny nejlépe dokazuje jejich časté používání a oblíbenost jak za polárním kruhem v Kanadě, tak v tropických oblastech Afriky či Indonésie.

Fotovoltaické šindele

Průlomovou novinkou je spojení střešní šindele s fotovoltaickým článkem pod názvem Tegosolar. Jde o pružné, ohebné a tenké fotovoltaické panely, které nevyžadují žádnou speciální podkladní konstrukci. Lze je jednoduchým způsobem montovat na záklop střechy místo střešní krytiny (s tím souvisí mimo jiné i úspora nákladů na pořízení a montáž krytiny). Materiál je lehký, plochý, pochozí. Díky povrchové úpravě mají panely samočisticí schopnost, takže jejich údržba není nutná. Esteticky nijak nenarušují vzhled střechy, panely tvoří část střešní krytiny.
Tegosolar je vyroben z amorfního křemíku, který dodává vysoký výkon i při nepříznivé orientaci i sklonu (fasády a ploché střechy). Výroba elektrické energie je tak možná i při difuzním světle, za horších světelných podmínek. Nejsou zde zapotřebí ani žádné těžké pomocné konstrukce, které zvyšují namáhání střechy větrem.

Fotovoltaické šindele Tegosolar nevyžadují žádné pomocné konstrukce, které by jinak při větru zatěžovaly statiku střechy (TEGOLA).Oblouky, věžičky a vikýře

Pokládka šindelů je velice jednoduchá a rychlá, a proto je možné mít novou střechu hotovou během několika málo dní. Díky dokonalé schopnosti šindele kopírovat podklad je možné takovéto střechy modelovat do různých architektonických detailů, jako jsou věžičky, vikýře, okna a další členitosti. Jediným typem šindele je možné pokrýt celou střechu včetně všech detailů, takže střecha působí kompaktně a není nutné dokupovat další nákladné a na pokládku složité příslušenství, jako jsou např. koncovky či hřebenáče, které by zbytečně prodražovaly stavbu. Šindele se pokládají na střechy se sklonem 15°-90°.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Postup pokládky

Pokládka šindelů je rychlá a snadná. Na dřevěný záklop (bednění) z vyzrálých prken či OSB desek, který je oplechován u okapové hrany, se pokládá pojistná hydroizolace: asfaltové pásy na skelné rohoži či stále častěji používaný lehký podkladní pás, který zajišťuje nejen odolnost proti vodě, ale také vyrovnává částečně případné nerovnosti záklopu. U sklonu pod 20° je nutné používat samolepivé podkladní pásy, či zajistit 50% přesah nesamolepivého pásu. Po zajištění bočního závětrného plechování se již pokládají jednotlivé šindele.

Kvalitní šindele znamenají jistotu (IKO).Pro hřebeny či nároží se používají výřezy ze šindelů, které se přes hřeben čí nároží přehnou. Pro uchycení šindelů je nutné používat dostatečně dlouhé, korozi odolné hřebíky. Jelikož šindelová střecha dokonale uzavře prostor pod šindeli, je nutné zajistit dostatečné odvětrání takovéto střechy. Nasávání vzduchu, dostatečná mezera pod záklopem a vyfukování vzduchu v hřebeni střechy jsou velmi důležité pro dlouhodobou funkčnost střechy. Výrobci krytiny to řeší použitím systémových komponentů.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Cena šindelů je lákavá

Cena šindelů je v porovnání s ostatními střešními krytinami nižší o několik řádů. Náklady snižuje také to, že asfaltové šindele nevyžadují takřka žádné příslušenství. Fakt, že šindele jsou lehká střešní krytina, která nadbytečně nezatěžuje konstrukci střechy a domu, umožňuje šetřit i na tesařských materiálech. Jednoduchá a rychlá pokládka a minimum odpadu přispívají při tvorbě šindelové střechy k dalším úsporám.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem a autor

Dětské království hraček a pohádek

Aby mohl plnit všechny tyto funkce, měl by být zařízen nejen prakticky, ale i s vkusem a fantazií.

Například rostoucí nábytek Moll-Nature z masivního bukového dřeva může díky nastavitelné výšce všech komponentů a naklápěcí stolové desce provázet děti od předškolního věku až do dospělosti.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Nábytková sestava Dearkids, cena horního lůžka Freedom činí 28 417 Kč, spodní výsuvné lůžko Plano pořídíte za 15 422 Kč (ALAX).

Toaletní stolek je jednoznačně dámskou záležitostí a v pokojíku malé princezny by rozhodně měl mít své místo.

Pokojíček pro princeznu se vším potřebným, rostoucí bezpečná postýlka s nebesy, toaletní koutek se stříškou, kolekce Skřítci, celková cena 110 000 Kč (VIBEL).

text: Naděžda Kuřáková, foto: archiv firem

Osvědčené vaření s římským hrncem

Hrnec se výborně hodí pro společnou úpravu masa a zeleniny.Římský hrnec představuje geniální skloubení hlíny, ohně a vody do technologie, s jejíž pomocí vznikají jídla chutná, šťavnatá a zdravá. Je zajímavé, že tato kulinární technologie existuje již nejméně dvě tisíciletí, ale během té doby několikrát upadla v zapomnění. Dostáváme se tedy do situace, kdy znovu objevujeme dávno objevené.

U římského hrnce to ale dějinám rádi odpustíme. Jeho výroba i princip fungování jsou jednoduché. Římský hrnec je z pálené hlíny, přičemž glazovaný je pouze spodní díl. Má mnohostranné použití. Hodí se pro přípravu polévek, všech druhů masa, ryb, zeleniny a také moučníků. 

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Jídlo není zbytečně kalorické

Před přípravou pokrmů je třeba hrnec ponořit do vody, která se při zahřátí v troubě promění v páru. Tím se zamezí připálení pokrmu, především ale při tepelné úpravě není nutné použít tuk. Jídlo tudíž není zbytečně kalorické a obsah vitaminů a dalších živin se zachovává, protože vaření v páře nevyžaduje vysoké teploty.

Výhody a nevýhody

Jako každá užitečná věc má i římský hrnec své výhody a nevýhody. Shrňme je pro názornost do několika bodů

+ uchování vitaminů a živin i při tepelné úpravě zdravější vaření v páře bez použití tuků

+ hrnec lze použít jak na vaření, tak na pečení

+ příprava jakýchkoliv jídel – dušení, pečení, zapékání

náhlá změna teploty může způsobit prasknutí, do studené nádoby proto lijte studenou vodu a do horké pouze horkou vodu

doba vaření a pečení se prodlužuje až o 25 minut

bezprostředně po vyjmutí z trouby není dobré pokládat hrnec na studenou podložku, mohl by prasknout

pálená hlína je velmi křehký materiál, hrncem se nesmí prudce klepnout nebo narazit

Přitom pokrm zůstává aromatický a šťavnatý, protože se dusí ve vlastní šťávě. Připravený pokrm můžete na stůl v hrnci přímo servírovat. Zajímavé je také to, že hrnec nenasává pachy z jídla. Lépe řečeno – po namočení do vody se neutralizují veškeré vůně, které do hrnce póry nasákly během předchozího vaření.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Problémy v podkrovních prostorech

Správnou představu o možnostech využití jednotlivých místností a o jejich skutečné velikosti by měl mít každý dávno před tím, než se pustí do samotné výstavby půdního bytu. Návrh půdorysného řešení totiž nemusí odpovídat realitě, pokud nemáme k dispozici také řezy, vypovídající o výškách v jednotlivých částech prostoru. Zatímco v bytech s klasicky rovnými stropy umístíme třeba i vysokou šatní skříň kamkoliv, na půdě by se nám bez potřebných znalostí výšek mohlo lehce stát, že v místě předpokládaného průchodu do sousední místnosti polezeme nakonec po čtyřech.

Pro podkrovní prostory je (snad ještě více než pro ostatní byty) důležité vyřešit vhodně úložné prostory. Raději na úkor obytné plochy zřídit samostatnou šatnu nebo komoru, než se snažit úložné skříně začlenit do jednotlivých místností. Jedinou možností je totiž úložný nábytek vyrobit na zakázku – a to nebývá zrovna nejlevnější. U štítových stěn se musí přesně na míru navrhnout skříně se šikmým ukončením po stranách, při umístění skříní do šikmé stěny mají úložné prostory zase proměnlivou hloubku. Naproti tomu šatnu uprostřed dispozice můžeme vybavit typizovaným nábytkem.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Neprorazme stěny hlavou

Nejnižší části zešikmených prostorů se pro bydlení využívají velmi problematicky.Nejnižší části zešikmených prostorů se pro bydlení využívají velmi problematicky. Můžeme tu umístit jen nizoučké skříňky, například policové regály na knihy nebo drobné předměty. Ale v prostorech, kde šikmá stěna začíná od výšky kolem 80–90 cm, už můžeme počítat třeba s umístěním pracovního stolu. Při jeho obvyklé hloubce 80 cm si pak k němu budeme sedat z druhé strany v prostoru, kde už hlavou do stropu nenarazíme. K takové šikmé stěně se dá přistavit také postel (hlava se při sedání z lehu pohybuje po čtvrtkruhové dráze, která šikmou stěnu téměř kopíruje) nebo v určité vzdálenosti od ní i pohovka či křeslo.

Na šikmou stěnu určitě nezavěsíme horní skříňky kuchyňské sestavy, ale prostor pod ní můžeme využít například k rozšíření pracovní plochy na sestavě spodních skříněk – deska širší než obvyklých 60 cm nás „odsune“ do místa, kde už se pohodlně postavíme, a poskytne i prostor na odkládání. Při práci v kuchyni pak máme nejenom dostatek místa pro přípravu jídel, ale navíc všechno pěkně při ruce.

V koupelnách zase můžeme do místa s menší výškou umístit vanu, ve které sedíme či ležíme, s mírným odstupem dokonce klozet nebo bidet, ale určitě se nám sem nevejde sprchový kout. Také stěna pro zavěšení umyvadla, u kterého stojíme, už vyžaduje větší výšku.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Okno do nebe

Návrh půdorysného řešení nemusí odpovídat realitě, pokud nemáme k dispozici také řezy, vypovídající o výškách v jednotlivých částech prostoru.Určitě neuškodí připomenout správnou polohu střešních oken. Aby se byt nestal stresující klecí, ze které uvidíme na jinak prázdné obloze jen sem tam přeletět vzdálené letadlo, měla by nám i střešní okna umožnit kontakt se světem venku. Oknem je zapotřebí vidět nejenom ze stoje, ale také při sezení. Jeho horní okraj by tedy měl být ve výšce kolem 180 cm, dolní okraj v běžné výšce okenních parapetů, 80–90 cm. Na sešikmené stěně se tím však výška samotného okna prodlužuje, zatímco svislá okna této podmínce vyhoví už při své výšce 100 cm, střešní okno (podle sklonu střechy) musí být vysoké okolo 140 cm.

Na šikmou stěnu určitě nezavěsíme horní skříňky kuchyňské sestavy, ale prostor pod ní můžeme využít například k rozšíření pracovní plochy na sestavě spodních skříněk.Majitelé moderních bytů ve strohém, spíše technicistním pojetí určitě nebudou přemýšlet nad záclonami, většinou nechtějí doma ani závěsy – dávají přednost kovovým žaluziím. Ale zastánci „teplejšího“ tradičního zařizování považují právě záclony či závěsy za poslední tečku, bez které by to „nebylo ono“. Na šikmém okně si však zavěšení záclon jen těžko dokážeme představit. Předpokládám, že silonové kanýry nebo načechrané baldachýny jsou už opravdu hudbou minulosti a budeme uvažovat jen o závěsech z přírodních materiálů bez vzorovaných struktur.

Lehce nabíraný závěs z řídké bavlněné tkaniny může nahradit záclonu i závěs současně – do pokoje propouští příjemné rozptýlené světlo a pomocí dvou tyčí může překrýt i šikmé střešní okno.

text: Věra Konečná, foto: Jaroslav Hejzlar

Stará zemědělská usedlost

K létu patří plamenky (Phlox) a hortenzie.Rodinný domek se nachází na území menší obce. Jde o rekonstrukci venkovského stavení ze začátku minulého století. Naproti domku je stará stodola, která je památkově chráněna. V bezprostředním okolí se nachází zástavba rodinných domů. Pozemek je nepravidelného tvaru, celková rozloha je asi 3 000 m2. Leží na severním svahu v údolí. Místo je klidné, není tu v blízkosti žádná hlučná komunikace a příjezdová cesta je ve vlastnictví majitelů s věcným břemenem jízdy a chůze. V části pozemku je sad ovocných stromů, většinu pozemku tvoří zanedbaná travnatá plocha s několika staršími rostlinami. Mezi cenné dřeviny patří dva mohutné smrky pichlavé a velký smrk obecný. U plotu kolem příjezdové komunikace se ještě nachází pěkná bříza a letitý zimostráz pod borovicí.

Původní situace a vztahy na pozemku.Vztahy ke světovým stranám a okolí

Dům je situován v centrální části pozemku a je vchodovými dveřmi obrácen k jihu. Hlavní rekreační část zahrady je rovinatá a relativně dobře osluněna jižním sluncem. Ačkoliv je pozemek otevřen vůči svému okolí, není příliš rušen negativními vlivy (rušnou komunikací, vysokými budovami). Největším problémem je patrová budova v sousedství (západ), jejíž okna směřují přímo do nejvíce využívaných míst na zahradě a před dům. Rovněž jižní hranice je otevřena pohledům od sousedního domu. 

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Navrhované řešení

Hlavním tématem řešení je zvýšení rekreační a estetické hodnoty zahrady, ale zároveň i její praktičnosti. Proto je zde navrženo klidné posezení s venkovním ohništěm za stodolou, kvalitnější trávník i dětský koutek. Rušivé vlivy od sousedů jsou eliminovány vyšší zelení. Pro bezpečný pohyb i parkování na pozemku jsou navrženy dostatečně velké zpevněné plochy. Estetiku dále dotváří pestrá výsadba vhodných okrasných rostlin, které vycházejí i z okolní přírody. 

Ideový návrh sleduje tyto cíle

Ideový návrh zahradyZpevněné plochy jsou jasně definované a jsou navrženy tak, aby umožnily pohodlný vjezd na pozemek a komfortní a bezpečný pohyb mezi nejfrekventovanějšími body. Na jižní straně stodoly je navrženo stání pro automobil, které může být kryto lehkou konstrukcí proti dešti. Do těchto míst bude přemístěna také králíkárna. Zpevněné plochy tvoří spojnici mezi vjezdem na pozemek, rodinným domem, stodolou a posezením s pergolou a ohništěm. V návrhu jsou umístěny dvě branky na pozemek – jedna vedoucí k vratům stodoly, druhá k jižní stěně stodoly.

Velká zpevněná plocha před domem je přerušena kruhovým záhonkem pro vysazení stálezeleného kulovitého buxusu. U západní stěny stodoly je navržena terasa s ohništěm, která může být kryta pergolou nebo střešní konstrukcí. Navrhovaná výsadba je citlivě vybírána s ohledem na charakter místa a historický ráz rodinného domu i přilehlých hospodářských stavení – stromy a keře jsou převážně domácího původu, trvalky odpovídají typické venkovské zahradě.

text, foto a kresby: Jiří Prouza

VÝSTAVA: Stavíme Bydlíme Uherské Hradiště

VÝSTAVA: Stavíme Bydlíme Uherské HradištěPřijďte a posuďte sami, zda i Vaše bydlení si nezaslouží alespoň malou inovaci nebo rovnou začněte uvažovat o pořízení nového bytu nebo stavbě rodinného domu.

Určitě zde najdete inspiraci nejen pro novostavby, ale i opravy, rekonstrukce či modernizace svého bydlení. Velmi zajímavý je i fakt, že téměř každá vystavující firma poskytuje výstavní slevy a zájemci o konkrétní zboží tedy mohou na místě výrazně ušetřit.

Základní informace

Název Stavíme, bydlíme Uherské Hradiště
Podtitul 11. ročník stavební výstavy pro oblast Slovácka na počátku stavební sezóny.
Datum 20. – 21. února 2015
Dny v týdnu pátek, sobota
Místo konání Klub kultury, Hradební 1198, 686 01 Uherské Hradiště
Vstupné ZDARMA
Otevírací hodiny pátek 9 -18 hod, sobota 9 -17 hod.
Kontakt Ing. Eva Fuglíčková 
tel.: 588 881 427
mobil.: 776 711 499
fuglickova@omnis.cz
Mapa zobrazit mapu »

Na co konkrétně se návštěvníci na výstavě STAVÍME BYDLÍME v Uherském Hradišti mohou těšit?

Teplo a jak ho získat levně a ekologicky – to je téma, které zajímá opravdu všechny. Nabídka úsporných kotlů i tepelných čerpadel, solárních systémů či rekuperační jednotek by měla uspokojit zajímající se návštěvníky.

Ti, kteří se zajímají o stavební práce nebo bytovou výstavbu mohou vše konzultovat s nejednou stavební firmou, či přímo s firmou vyrábějící nebo prodávající stavební materiál. Budou zde zdící materiály (cihly, ekopanely…), komínové systémy, kompletní realizace střech, zateplovací systémy, stavební chemie, obklady…

U starších domů se majitelé často potýkají s vlhkostí. Toto lze vyřešit různými způsoby vysušování vlhkého zdiva.

Již snad na žádné výstavě nechybí nabídka plastových, dřevěných i hliníkových oken a dveří. Také zimní zahrady – jako příjemný a útulný koutek, nebo-li další pokoj bytu či domu.

VÝSTAVA: Stavíme Bydlíme Uherské Hradiště

Stavebníci rodinných domů zaujme určitě nabídka garážových vrat, jako jsou výklopná vrata, sekční vrata i vrata rolovací a automatické brány.

Stínící technika je zastoupena žaluziemi, roletami, sítěmi proti hmyzu či markýzami.

I vybavení interiéru je velice důležité. Pro zájemce je připravena nabídka pro klidný spánek. Jsou to anatomické systémy – polštáře a lůžkoviny z ovčí vlny, ale i postele z masivu. Dále pak jídelní kouty. Moderní domácnost doplňují zejména v rodinných domech centrální vysavače.

Stavba, menší přístavba i rekonstrukce domu či bytu, není levnou a krátkodobou investicí. Aby tato investice byla efektivní, mohou návštěvníci využít služeb finančních poradců přímo na výstavě. Za zmínku jistě stojí i prezentace firem nabízejících výstavbu nízkoenergetických i pasivních rodinných domů na klíč.

Zaměření výstavy je opravdu bohaté a každý zde snad najde to, co potřebuje ke splnění svých záměrů.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Doprovodný program je také součástí výstavy?

VÝSTAVA: Stavíme Bydlíme Uherské HradištěSoučástí výstavy je zajímavý doprovodný program. V pátek od 10. do 17. hodiny bude k dispozici bezplatná právní poradna. V pátek odpoledne a sobotu dopoledne budou probíhat přednášky uznávaných odborníků. A témata? – Zdící systém HELUZ – výstavba a provoz energeticky plusové dřevostavby – novinky z nové zelené úsporám – energetické úsporné způsoby vytápění s využitím obnovitelných zdrojů energie – tepelná čerpadla, rekuperace, solární panely…Vstup na přednášky je stejně jak na celou výstavu zdarma.

Každý z návštěvníků se jistě nechá na výstavě STAVÍME, BYDLÍME inspirovat a určitě využije jedinečné šance zeptat se přímo odborníků, kteří fundovaně zodpoví každý dotaz.

Stejně jako předchozí roky jsme i letos připravili pro návštěvníky losování. Letos budeme losovat o diamant. Na pozvánkách na výstavu, které obdrží do svých domácích schránek obyvatelé celého okresu před výstavou, je otištěn losovací kupón. Kupón stačí jen vyplnit a hodit do losovacího osudí na výstavě. Třeba se právě na Vás usměje štěstí.

text a foto: www.omnis.cz

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026