Blog

Kompletní střecha bez starostí s 20% slevou

Ušetříte peníze – a k tomu se vyhnete problémům, které by vám mohly nastat, kdybyste kombinovali střešní komponenty od různých výrobců.

Podrobnosti přidává Pavel Kovanic, obchodní ředitel pro oblast střešních a stěnových systémů Lindab s. r. o.: „Každému zájemci o kompletní střechu Lindab na základě jeho poptávky zpracujeme nabídku na celý systém – to znamená na krytinu šitou na míru právě pro jeho dům s ohledem na klimatické podmínky, v nichž se dům nachází. Dále pak na veškeré doplňky, lemovací prvky i kotvící materiál a samozřejmě na okapový systém v provedení a barvě, která střešní krytinu vhodně doplní. Nabídka platí pro všechny druhy profilovaných střešních krytin Lindab a pro jakoukoli vybranou barvu. A samozřejmě pro nemovitosti všeho druhu – od rodinných domů až po rekreační chalupy.“

Střechu si obvykle pořizujeme pouze několikrát za život, a je tak pro nás významnou investicí. Proto není dobré hledět pouze na samotnou krytinu a doplňky, ale také na vše, co se střechou souvisí. Střecha od Lindabu – to je osvědčená prvotřídní kvalita a dlouhá životnost, díky níž může Lindab poskytovat záruku až 30 let podle typu vybrané krytiny a povrchové úpravy. Barva, díky možnosti výběru z širokého barevného spektra, dokonale ladí s celým domem. Originální doplňky a okapový systém Lindab Rainline nyní ve dvou řadách – Elite nebo Standard jsou s krytinou vzájemně kompatibilní.

V neposlední řadě Lindab poskytuje kompletní servis: od poradenství při nákupu nové střechy přes návrh technického řešení až po montáž prostřednictvím certifikovaných montážních firem. Rady pro novou střechu je možné získat nejen od obchodních zástupců Lindabu po celé České republice, ale i z tepla vašeho domova: Lindab totiž provozuje specializovaný webový portál www.stresniasistent.cz jako bezplatnou a nezávaznou službu pro ty, kdo o pořízení nové střechy uvažují.

Kontakt
www.lindab.cz
www.lindabstrechy.cz
www.okapyprovas.cz
www.stresniasistent.cz

(komerční prezentace)

OBRAZEM: Přepychové vybavení koupelny

I nadále jsou „in“ strohé tvary snoubící se s jednoduchou obsluhou.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Stojánková vanová baterie Wosh (Zucchetti).

Volně stojící vanová baterie ze série Tara Logic (Dornbracht).

Vanová souprava Symetrics (Dornbracht).

Vanová baterie Citterio (Axor, Hansgrohe), design Antonio Citterio.

text: Lenka Saulichová, foto: archiv firem

Nebát se a třídit odpad

Při letmém pohledu do vašeho domácího koše na odpadky nebo do popelnice před domem uvidíte většinou různorodou skrumáž. Určitě by stálo za to (dříve než za příslušným smetím zaklapnete víko) popřemýšlet, jestli je odpadkový koš to správné místo. Mnoho odpadků by pak putovalo do barevných kontejnerů nebo do sběrného dvora, a vaše popelnice by nebyla věčně přeplněná. Navíc byste tím umožnili recyklaci více než třetiny množství odpadků. Za rok to může dělat až 30 kg papíru, 25 kg plastů a 15 kg skla.

Nebezpečné spalování

Mnoho lidí se ve snaze ušetřit zbaví odpadu tak, že ho jednoduše proženou komínem. Pomineme-li nepříjemný zápach, který při spalování vzniká a který obtěžuje vás i vaše okolí, je spalování odpadů v domácnostech považováno za největší plošný zdroj dioxinů a dalších jedů. Můžete namítnout, že ve spalovnách se také odpad pálí, ovšem průmyslové spalovací zařízení se s vaším lokálním kotlem nedá vůbec srovnávat. Proces hoření ve spalovně je totiž dosycován přiváděným kyslíkem, proto není problém dosáhnout teploty až 1 800 °C a tím úspěšně rozložit jedovaté složky odpadů.

Ve spalovnách jsou také instalována různá zařízení, například odlučovače popílku atd., které odstraňují škodlivé složky z kouře. Také popel ze spalovny podléhá zvláštnímu režimu a je s ním zacházeno jako s nebezpečným odpadem (je podle zákona ukládán na skládku). To bohužel váš kotel ani komín neumí.

Seznam pověr o třídění odpadu

Před vhozením do kontejneru je třeba odstranit z PET lahve víčko a etiketu.
Ne, PET láhve můžete do kontejneru vhazovat i s etiketou a víčkem. Obojí bude při dalším zpracování odstraněno.

Před vhozením do kontejneru musím kelímky od jogurtů a jiných potravin důkladně vymýt.
Ne, drobné znečištění obalů nevadí. Stačí tedy, když potravinu důkladně dojíte nebo z kelímku vyškrábete. Ideální je obal lehce vypláchnout například vodou po nádobí. Výjimkou jsou mastné obaly, ty je třeba pečlivě vymýt teplou vodou s přípravkem na mytí nádobí.

Před vhozením do kontejneru musím z časopisů a dokumentů odstranit kancelářské svorky.
Ne, svorky není třeba odstraňovat. Při dalším zpracování takzvaným rozvlákněním jsou odloučeny. Z papíru se stane hladká kaše a těžší části jako svorky a sponky klesnou ke dnu, odkud jsou vybírány magnetickou separací.

PVC je také plast, a tak patří do žlutého kontejneru.
Ne, PVC do kontejneru na tříděný odpad nepatří!!! Komplikuje následné zpracování směsných plastů a energetické využití. PVC obsahuje chlor, při zahřátí tak mohou vznikat nebezpečné zplodiny. Týká se to například novodurových trubek či linolea.

Před vhozením do kontejneru musím plastové obaly od kosmetiky důkladně vymýt, je to chemikálie.
Ne, stačí když zbytky kosmetických přípravků, jako jsou mýdla, šampony a krémy, vylijete. Dočištěny budou při dalším zpracování.

Před vhozením do kontejneru musím z dopisních obálek vytrhnout fóliové okénko.
Ne, do kontejneru na papír můžete vhazovat obálky celé. Zpracovatelé mají zařízení, která si s fóliovými okénky poradí za vás.

Do kontejneru nesmím vhazovat skartovaný papír.
Ne, do modrého kontejneru vhazujte skartovaný papír stejně jako každý jiný papír, který není mokrý, mastný nebo jinak znečištěný. Tím se myslí i biologické nečistoty.

Před vytříděním nápojového kartónu musím odtrhnout umělohmotný uzávěr.
Ne, pokud ve vaší obci probíhá sběr nápojových kartónů, prázdný kartón pouze vypláchněte vodou, stlačte a i s víčkem odhoďte do kontejneru nebo oranžového pytle, který je ve vaší obci pro tento odpad určen.

Nemá cenu odpady třídit, protože svozová firma vše smíchá a odveze na skládku.
Není to stoprocentně nepravda, i takové příklady se občas mohou vyskytnout.
Bohužel se stává, že i dobře vytříděné odpady musí být odvezeny na skládku, pokud do nich někdo vhodí mrtvou kočku, vysype odpadkový koš nebo jinak surovinu znečistí. Naštěstí se tyto případy vyskytují zřídka a množství vytříděné suroviny každoročně narůstá. Svozová firma nemá důvod vytříděné odpady sesypávat. Směsný komunální odpad z popelnic a kontejnerů se odváží a ukládá za určitý poplatek na skládku, což představuje další náklady. Naopak dobře vytříděný využitelný odpad zpracovatelé od svozových firem vykupují.

Čistý jen zdánlivě

Pálíte-li v lokálním topeništi organický odpad, vznikají ve velké míře takové škodliviny, jako je oxid uhelnatý, kyanovodík, benzopyreny (plyny přítomné v cigaretovém kouři způsobující rakovinu), dioxiny, zejména tehdy, je-li odpad vlhký. Dá se z jistotou tvrdit, že domácím spalováním odpadu vždy vznikají škodlivé a nebezpečné látky, a to i v těch případech, když spalujete zdánlivě neškodné, bezpečné a čisté odpadky.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

A co děti?

Bydlíte-li v ulici, kde vás několik „šetrných“ sousedů obšťastňuje hustým štiplavým dýmem z komínů, tak kromě podráždění dýchacích cest nebo podráždění očí zřejmě nepocítíte nijaké zásadní změny. Tedy pokud jste dospělí. Malé děti jsou totiž citlivější, a protože absorbují šestkrát více škodlivin než dospělí, nemusí pobyt v takto zamořeném prostředí zůstat bez následků. Lidský organismus špatně reaguje na chlorovodík, dusíkaté a sirné plyny (při reakci s vodou vytvářejí kyseliny), dále na rtuť, olovo, kadmium a další těžké kovy a jejich sloučeniny obsažené v kouři.

Těhotné ženy, starší osoby a lidé trpící astmatickým či jiným respiračním onemocněním jsou na tom podobně. U zdravého člověka se důsledky častějšího a či dlouhodobějšího kontaktu s kouřovými zplodinami mohou rozvinout až do podoby chronických onemocnění.

Nezapomínejme, že většina druhů rakoviny se vyvíjí déle než dvě desetiletí a možnou příčinou může být dlouhodobá nízká expozice bez okamžitě zjevného poškození organismu.

Domácí kontejnery

Vybavte si domácnost nádobami na ukládání papíru, skla a plastů. Dnes není problém pořídit si sadu tří plastových nádob v barvách kontejnerů. Při nedostatku místa je snadno nahradíte například papírovou krabicí, do které postavíte tři tašky – na papír, na plasty a na sklo.

Dělení odpadů

Využitelné – mohou být dále zpracovány (papír a lepenka, sklo, plasty (PET lahve, fólie, kelímky), kovy (plechovky, hliník), kompostovatelný kuchyňský odpad atd. Ukládáme je do barevných nádob na veřejných prostranstvích

Objemné – nevejdou se do popelnice (starý nábytek, koberce, linolea, umyvadla, toalety, kuchyňské linky, elektrotechnika, drobný stavební odpad atd.) Odvážíme na sběrný dvůr v místě trvalého bydliště, nebo v obcích do velkých přistavených kontejnerů

Nebezpečné – vykazují nebezpečné vlastnosti, nesmí se vyhazovat do popelnice (léky, zářivky, výbojky, akumulátory, galvanické články alias baterie, ledničky a mrazničky, barvy, lepidla, oleje atd.) Léky můžete odevzdat v lékárně, ostatní pouze do pojízdné sběrny nebo na sběrný dvůr

Ostatní – nevyužitelné odpady (mastné obaly od potravin, voskovaný papír, textil, porcelán, žárovky, popel, zbytky masa a kostí apod).

Co patří do popelnice

V uvedeném přehledu odpadů je na posledním místě položka ostatní odpad. Jde o takové materiály, které nesplňují kritéria využitelných, objemných ani nebezpečných odpadů. A právě pouze tento druh odpadu byste měli jako jediný vhazovat do košů na odpadky a následně vynášet do popelnic či kontejnerů před domem. Je nad slunce jasné, že důsledným tříděním tak zredukujete četnost vyvážení popelnice na minimum, navíc tak přispějete k ozdravění životního prostředí.

Kam odložit elektroniku?

Vysloužilé elektrospotřebiče by neměly v žádném případě skončit v komunálním kontejneru, natož ve volné přírodě. Pomineme-li čistotu přírody jako znak kulturní vyspělosti obyvatelstva, tak ještě vážnějším důvodem jsou některé pro lidské zdraví vysoce nebezpečné látky, které může elektronika obsahovat. Elektroniku také sami nerozebírejte, obstarají to školení pracovníci sběrného dvora, kam tento druh odpadu patří. Pokud byste měli pochybnosti, zda konkrétní vysloužilý elektrospotřebič patří, nebo nepatří do popelnice, prohlédněte si dobře výrobek, jeho obal nebo záruční list či návod. Pokud tam objevíte symbol přeškrtnuté popelnice, je věc jasná: spotřebič musí do sběrného dvora. Opatrní buďte také na zářivky, úsporné žárovky apod., protože mohou obsahovat malé množství vysoce jedovaté rtuti.

Pravidla recyklace

Budete-li jednotlivé druhy odpadů správně třídit, umožníte tak jejich další zpracování. Odpady, které vhodíte do barevného kontejneru, odveze velké svozové auto na dotřiďovací linku. Odtud putují do zpracovatelských firem, kde z odpadů vznikají nové výrobky – tento proces se nazývá recyklace odpadu. Ale zpátky na začátek, tedy ke třídění odpadů do známých barevných kontejnerů: modrých, bílých a zelených a žlutých. Chcete-li usnadnit cestu tříděného odpadu k recyklaci, je třeba dodržovat doporučení v tabulce.

BARVY KONTEJNERŮ

Modrý kontejner na papír

ANO: noviny, časopisy, kancelářský papír, reklamní letáky, knihy, sešity, krabice, lepenka, kartón, papírové obaly (např. sáčky)

NE: mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskovaný papír, použité plenky a hygienické potřeby

Zelený kontejner na sklo

ANO: barevné sklo

NE: keramika, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla

Bílý kontejner na sklo

ANO: bílé sklo

NE: do bílého skla nepatří tabulové sklo, to patří do zeleného kontejneru. Ani sem nepatří keramika, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla

Žlutý kontejner na plasty

ANO: PET láhve od nápojů (prosím, nezapomeňte je sešlápnout!), kelímky, sáčky, fólie, výrobky a obaly z plastů, polystyren

NE: novodurové trubky, obaly od nebezpečných látek (motorové oleje, chemikálie, barvy apod.)

Třídění a dotřídění

Dejme tomu, že jste odpady doma roztřídili a vhodili v obci do správných kontejnerů. Barevné kontejnery se pravidelně svážejí na místa, kde se provádí takzvané dotřídění. To se děje na dotřiďovací lince, kde se odpady rozdělují na jednotlivé druhy podle jejich dalšího zpracování (recyklace), a zároveň se odstraňují nežádoucí příměsi, nečistoty a odpady. Například papírové odpady, které odložíte do modrého kontejneru, jsou z mnoha různých druhů papírů. Každý se zpracovává jinak, proto je potřeba sběrový papír dotřídit. Směs papíru se pohybuje po pásu a zaměstnanci linky z něj vybírají jednotlivé druhy, někdy však musí vybírat i odpadky. Práci jim můžete usnadnit pozorným vhazováním do barevných kontejnerů.

Při výrobě bílého skla se zase nikdy nesmí dostat do pece sklo barevné, ani žádná jiná nečistota, kov, keramika, porcelán atd. Skleněné odpady ze zelených kontejnerů se nejprve třídí ručně a přitom jsou odstraněny největší kusy nečistot. Poté střepy putují na speciální automatickou linku, kde vše řídí počítač, který zajistí čistotu a vytříděného skla. Barevné nebo čiré sklo se odváží ke zpracování do skláren. Také z plastů, které jste odhodili do žlutých kontejnerů, se ručně vybírají PET láhve, fólie a pěnový polystyren, které mají speciální samostatné zpracování. Pracovníci z pásu vyhazují i nečistoty, které do plastů nepatří. Dotříděné druhy plastů včetně zbylé směsi plastových odpadů se lisují do balíků a odvážejí ke zpracování na recyklační linky.

text: Adam Krejčík, foto: archiv redakce a autor

Pět klíčů k japonské zahradě

Prvním klíčem bude nejspíš asymetrická koncepce. Ta se může ubírat několika směry – buď v duchu symbolického, zjednodušeného ztvárnění krajiny s kamennými horami, zelenými kopci, štěrkovými toky a moři. Nebo se může ubírat směrem šťavnaté horské vegetace se zákoutím pro meditativní čajový dýchánek. Nebo se také může nová zahrada v japonském duchu pojmout jako vysoce vytříbená kompozice s několika elegantně umístěnými prvky.

Druhým klíčem bude výběr materiálů. Přednost dostanou tradiční materiály jako kámen, dřevo, bambus. Nebo, je-li cílem minimalistická zahrada, mohou v ní najít uplatnění tradiční i zcela nové materiály ve vzájemné kompoziční souhře, například jediná dřevina ve štěrku na pozadí skleněné stěny.

Třetím klíčem může (ale nemusí) být voda. Voda stojící v malé nádržce, proudící mezi kameny či přepadávající z nádržky do nádržky – to vše může najít své místo v nové japonské zahradě. V symbolické podobě se voda v zahradě objeví jako štěrkový či kamenný tok, dojem se znásobí pomocí mostu přes takovouto „suchou vodu“.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Čtvrtým klíčem k úspěchu bude výběr rostlin. Tento bod se již dotýká problému jiných zeměpisných končin, neboť ačkoli se mnoho původních japonských druhů rozšířilo mimo východoasijskou zemi, ne všechny rostliny původem z Japonska jsou ve střední Evropě dostatečně otužilé. Stále však zbývá mnoho těch, které jsou již za desetiletí až staletí ověřené a běžně pěstované. Navíc, ačkoli by se to zdálo žádoucí, není k dosažení japonské kvality zapotřebí použít pouze původní druhy. Podstatná je spíše tvarová a barevná souhra rostlin pro dosažení zamýšleného efektu. Použití typických rostlin podpoří styl, ale jako doplňky mohou figurovat naše domácí druhy.

Tradičními rostlinami jsou javory, azalky, stínomilné kapradiny a hosty, nepostradatelné mohou být trávy a bambusy a v neposlední řadě také jehličnany. Zvláště poslední jmenované a azalky se používají k tvarování. Sezonní změnu přinášejí kvetoucí rostliny, které jsou v Japonsku předmětem každoročního obdivu – sakury, azalky, kosatce. V moderním pojetí mohou být použity další rostliny, které některou svou vlastností zapadají do japonského stylu: velkolistá zmarlika kanadská, prutovitě vzpřímené přesličky, půdopokryvné pachysandry, bohatě kvetoucí vistárie, na podzim se vybarvující muchovníky, jeřáby či skalníky s červenými plody apod.

Pátým klíčem ke krásné zahradě v japonském duchu je použití doplňků. Vše předchozí může být okořeněno drobným předmětem, například japonskou lampičkou, malou koupací stoličkou, dřevěným vědrem, červeným koberečkem svítícím uprostřed přírodních barev. Často je zmiňován duchovní rozměr japonských zahrad – konec konců mnohé byly budovány a jsou do dneška zachovány právě u chrámů. Tento aspekt je ovšem něčím, co vzniká a udržuje se s každou zahradou znovu a znovu. Pokud má majitel chuť a touhu, může se pokusit vnést meditativní rozměr i do své zahrady.

text: Vlastimil Růžička, foto: Danuše Vaňková

Detaily v interiéru dělají celek

V posledních letech si stále více lidí při zařizování bytu dopřává takzvané designové vybavení. Jde většinou o moderně ztvárněné předměty, do jejichž ceny se kromě materiálu a výroby výrazně promítá práce umělců – návrhářů. Čím zvučnější jméno designéra, tím je cena vyšší. Na kompletní designové vybavení interiéru však nemá každý. V nabídce jsou ale naštěstí i drobnější předměty, na které se dá ušetřit. S různými designovými doplňky tak můžeme přetvořit i skromné a jednoduché prostředí v interiér stylový, moderní či avantgardní.

Atypické odsavače par

Řada takzvaných designových předmětů nachází uplatnění např. v kuchyních a jídelnách. Kdo si potrpí na stolování, častěji vymění například tradiční talíře či příbory za moderní typy. Zatímco bohatě dekorovaným nádobám v posledních letech už zřejmě definitivně odzvonilo, na plné čáře vyhrává jednoduše tvarované bílé nádobí nebo jen sety s jemnou moderní kresbou.
Kuchyň mohou barevně oživit také různé spotřebiče, jako jsou kávovary, univerzální roboty, ale také atypické a dominantní odsavače par, svítidla, koše na odpadky, nástěnné hodiny nebo netradičně tvarované dřezové baterie.

Za dvířka skřínky určitě neuložíme zajímavou konvici na čaj a zrovna tak i další předměty, k jejichž koupi nás přiměl hlavně jejich vzhled. Pěknou součástí jídelního stolu jsou různé menážky na sůl, pepř, ocet a olej, stylové cukřenky nebo karafy na vodu a víno.

Nová koupelna?

Proč ne! V koupelnách se totiž dají dělat s drobnými doplňky doslova divy. Základem je jednoduché vybavení. I levné typy bílé sanitární keramiky ozvláštní zajímavé armatury. Chceme-li však udržet určitý styl, volíme ke všem kusům sanity baterie ze stejné kolekce. Koupelnu zcela změní několik drobností – mýdlenka, kalíšky na kartáčky, držáky na ručník, věšáčky či třeba svícny ve stejném barevném provedení nebo minimalisticky tvarované předměty z nerezu. O zbytek se postarají textilie, jako jsou ručníky, předložky nebo též župany. Stylově nudnou jednobarevnou koupelnu tak můžete měnit poměrně často s minimem nákladů.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Záleží na fantazii pána domu

I ostatní části interiéru lze ozvláštnit nejrůznějšími drobnostmi. Předsíni může dominovat elegantní věšák, zaujme třeba i designová klíčenka či ležérně umístěná lžíce na boty. Pokojové květiny se dají přesadit do květináčů s modernějším designem, každý prostor výrazně oživí stylové solitérní vázy. Středobodem sřízlivě řešeného interiéru se tak může stát například barevné křesílko zajímavého tvaru. Záleží jen na fantazii paní či pána domu, čemu dá přednost a jaký kus nábytku nebo který doplněk jej zaujme.

Při každém nákupu designových předmětů bychom ale měli vždy zvážit, zda svým ztvárněním celkový styl zařízení pokoje skutečně podtrhnou či umocní. Jako u všeho i tady totiž platí, že méně je někdy více.

text: Libuše Lhotská, foto: archiv firem a redakce

Cesta k modernímu topení

Rekonstrukce, ať už jakákoli, bývá často náročnější než stavba nového. Důvodem je snaha spojit dvě skutečnosti: staré s novým. Takové snahy vyplývají většinou z faktu, že jsme s něčím nespokojeni nebo nám systém dosluhuje a uvažujeme o jeho nahrazení modernějším.

Náš trh zavdává neustálé důvody pro existenci obou hledisek současně. Na jedné straně sem v oblasti topenářství, kamnářství a dalších příbuzných oborů proudí stále novější a novější technologie. Na druhé straně je pro mnoho majitelů rodinných domků vývoj cen na trhu s palivy velkým zklamáním i problémem, protože ceny se stále zvyšují a odpovídají – na rozdíl od našich příjmů, evropským standardům.

A tak najdete v technologických místnostech řady RD a chalup celou přehlídku zdrojů pro vytápění. Vedle sebe koexistují kotel na tuhá paliva, elektrický kotel a tam, kde je plyn, třeba i starší plynový spotřebič. Naše přizpůsobivost nezná mezí, a tak můžete v podobné galerii vidět i třeba z půdy oprášené padesát let staré piliňáky.

Zemní plyn x Propan-butan

Zemní plyn je přírodním produktem, který zpravidla doprovází výskyt ropy. Obsahuje především metan, kysličník uhličitý a dusík. Neobsahuje jedovaté látky a při úniku nevyvolává otravy. Ve směsi se vzduchem je výbušný.
Propan-butan je směsí plynných uhlovodíků a získává se při zpracování ropy. Významněji jsou zastoupeny propan a butan, dalšími složkami jsou metan a pentan. Stlačená a ochlazená směs plynů zkapalní a kapalina se pak plní do ocelových tlakových nádob. Technicky i ekonomicky je PB vhodný pro vaření a přípravě TUV. Pro účely vytápění se využívá méně. V tlakové nádobě o obsahu 2 kg je asi 1m3 plynu.

Účty chodí dál…

Problém je v tom, že ať přehazujeme páčky systémů střídavě na stranu toho či onoho právě levnějšího vstupu, účty chodí dál v přibližně stejné výši. Důvody mohou být různé: například při topení systémem na tuhá paliva většinou ohříváme teplou užitkovou vodu zvlášť opět tuhými palivy nebo nejlépe v elektrických bojlerech.

Při použití elektrokotle platí totéž, ale s tím, že jeho vysokou účinnost bohatě vyváží strmě rostoucí cena tolik slibované „levné“ elektřiny. Připojíte-li plynový stacionární kotel na oběhovou soustavu, která je stavěná na předchozí dva zdroje, pak účinnost systému nemůže být taková, jaké by bylo možné dosáhnout například moderním kondenzačním kotlem s nuceným oběhem topného media.

Hlavní příčinou může být malá efektivita a celková technologická zastaralost systémů, které k vytápění své nemovitosti využíváme. Soustavu nelze zužovat jenom na výkon kotle a energetickou a ekonomickou výhodnost použitého paliva. Jde také o typ oběhové soustavy, použité radiátory a další materiály. Není to tedy nic jednoduchého ani levného, ale při správné volbě můžeme získat kvalitní tepelnou pohodu za finančně výhodných podmínek.

Zemní plyn a globální oteplování

Zemní plyn je jako každé uhlíkaté palivo také zdrojem oxidu uhličitého (CO2), který je označován za látku, která významnou měrou přispívá ke vzniku tzv. skleníkového efektu. Ve srovnání s ostatními palivy zemní plyn však přesto nemá konkurenci – na uvolněnou jednotku tepla vzniká při spalování zemního plynu
◗ o 40 až 50 % méně CO2 ve srovnání s tuhými palivy
◗ o 30 až 35 % méně CO2 ve srovnání s kapalnými palivy.

Otopné soustavy

Otopnou soustavou nazýváme systém, který obsahuje zdroj tepla, zabezpečovací zařízení, potrubní síť, otopná tělesa a armatury. Zjednodušeně můžeme pro názornost otopný systém rozdělit na tři sekce: kotel, vedení a radiátory. Při rekonstrukci je důležité řešit otopný systém jako celek. Dá se sice namítnout, že když máme potrubní síť a radiátory již rozvedené od stávajícího systému, pak stačí jenom vyměnit zdroj a můžeme „jet dál“. To jistě platí, ale pouze v případě, kdy vyměňujeme „stejné za stejné“. Chceme-li modernizovat, pak se změna typu zdroje a jeho charakteristika odrazí i na distribuci tepla.

Příklad: máme 15 let starý plynový kotel typu Mora, litinové radiátory a ocelové rozvodné trubky. Stojíme před úvahou, zda vyměnit pouze kotel, nebo vše stávající vybourat a nahradit moderním systémem s oceloplechovými radiátory, tenkými měděnými nebo plastovými trubkami a moderním kotlem. Z ekonomického hlediska je pak rozhodující nejenom kolik konkrétně která varianta bude stát, ale také co tím získáme. Nevýhodou stávajícího systému je: nevzhledné, velké a těžké litinové radiátory a trubky o velkém průměru, které rovněž nevypadají v obytných částech příliš hezky. Navíc je v tomto systému obsaženo neuvěřitelně velké množství vody, které spolu s litinou velmi prodlužuje jak čas nutný k zatopení, tak i čas při požadované změně teploty.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Akumulace tepla

Jeho výhodou je velká akumulace tepla. Takový systém pracuje následovně: kotel, který nemá modulaci, topí na plný výkon, než rozehřeje vodu obsaženou v systému a následně tlustostěnné litinové radiátory. Na pokyn čidla kotel vypne a systém začíná chladnout. Po vychladnutí čidlo kotel opět sepne a vše se opakuje. Dnešní moderní soustavy jsou tzv. maloobjemové a pracují s mnohem menším množstvím vody než starší typy. Rozdíl je například 50-60 litrů proti staršímu typu s 200 litry.

Pokud tedy vyměníme soustavu a ponecháme kotel, patrně by se brzy „utrápil“ častým spínáním a vypínáním. Kotel bez modulace by totiž fungoval tak, že by se zapálil a na plný výkon by velmi rychle ohřál 50-60 litrů vody na požadovanou teplotu a vypnul by se. Jakmile by teplota klesla, tak by se znovu rozjel na plný výkon a po chvíli se znovu vypnul.

Fungování maloobjemové soustavy

Oproti vyváženému systému s litinovými radiátory a velkým množstvím vody by se v maloobjemovém systému spínal průměrně 6x až 7x častěji. Z toho je patrné, že starý kotel nemůže v tomto moderním otopném systému řádně fungovat. Nezbude tedy nic jiného, než po nějakém čase kotel vyměnit za model adekvátní k principu fungování maloobjemové soustavy.

Vyvážená maloobjemová soustava je napojená na plynový, nejlépe kondenzační kotel, který dokáže modulovat výkon a předávat soustavě jenom takové množství, kolik je právě zapotřebí. Může to být třeba jen 20 % z jmenovitého výkonu kotle, což v praxi znamená, že kotel, který má výkon 20 kw, poběží na výkonu 2 kW.

Plynulá jízda je úspornější

Voda tak stačí předávat teplo do prostoru a nechladne, protože systém se stále a velmi plynule zahřívá. Plynulost je dosažena právě díky schopnosti modulace výkonu. Díky tomu je také zapotřebí mnohem méně media, které se rozehřívá na nižší teplotu (cca 50 °C oproti 65 °C a výše) a proudí v trubkách mnohem menšího průměru do radiátorů, které rychleji předávají teplo svému okolí. Dochází tak k výrazným úsporám plynu. Je to podobné jako jízda autem: plynulá jízda je vždy mnohem úspornější, než jízda systémem „brzda-plyn“.

Tomuto ekonomickému ukazateli napomáhá také vysoká efektivita plynových kotlů dosahovaná díky kondenzačnímu efektu. Mnohem větší tepelné pohodě zas nahrává lepší a flexibilnější regulace teploty s menšími prodlevami při zatápění a regulaci požadovaných změn teploty. Navíc plynové kotle dokáží kromě ohřívání media současně vyrábět i teplou užitkovou vodu pro domácnost.

Jako opačný příklad může posloužit namontování plynového kondenzačního kotle na soustavu s litinovými radiátory. Je to možná varianta, která sice není optimální, ale nedá se posuzovat jako hrubá chyba. Kondenzačnímu kotli by to příliš nevadilo, protože bude ze soustavy dostávat velmi chladnou zpětnou vodu, která, má-li teplotu do 40 °C, je ideální pro kondenzaci.

Výměna kotle?

Doporučený postup při výměně kotle
◗ vypracování projektové dokumentace nebo technická zpráva
◗ vyvložkování komínu – revizní zpráva na komínové těleso
◗ revize elektro – samostatný elektrický přívod pro kotel
◗ revize na plyn
◗ uvedení kotle do provozu – autorizovaný servis (potvrzení záruky na kotel)

Oběhové soustavy

Nesmíme ovšem zapomínat, že původní soustavy pracují na principu samotíže, což jsou soustavy beztlaké. Výhodou těchto soustav je to, že nepotřebujeme čerpadlo. Když vypadne elektřina, nic se neděje, topí se dál. Při výměně kotle na kondenzační nebo nízkoteplotní je však nutné také tuto soustavu změnit na tzv. nucenou oběhovou soustavu, kdy oběh media zajišťuje čerpadlo. Při takové změně dochází i ke změně tlaků a jejich rozložení v soustavě. U starších litinových radiátorů (a nejenom litinových) se pak mohou projevit například netěsnosti litiny nebo potrubí.

Při modernizaci kotlů na tuhá paliva a jejich osazení elektrickými čerpadly dochází při výpadku elektřiny k zastavení čerpadla. Následně pak hrozí výbuch přetopeného kotle. U plynových kotlů je tento problém vyřešen tak, že se při výpadku elektřiny vypne celý systém a kotel přestane topit.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Kombinovat různé druhy topení

Jak jsme se zmínili v úvodu, je snahou mnohých stavebníků a majitelů kombinovat různé druhy topení a zdrojů bez ohledu na cenu s cílem mít co nejmenší spotřebu. Komplikované a překombinované systémy mají mnohdy za následek, že zařízení jako celek nefunguje a často ani není možné nainstalovaná zařízení zprovoznit tak, aby se chovala ekonomicky a bezpečně. Pokud je navíc každé z těchto zařízení instalované jinou, byť i odbornou firmou, je zcela jasné, co vše se může stát.

Technicky není příliš složité přidat vedle kotle na plyn i paralelně připojený kotel na dřevo. Přepnutím dvou kohoutů pak můžete připojit topný systém na jeden nebo druhý zdroj. Nezapomínejme ovšem, že je třeba mít separátní komínový průduch. Pokud jde o dimenzování, resp. výkon kotle na dřevo, tak je rozhodování poměrně snadné – pokud je dům zaizolován podle současných standardů, tak i ten nejmenší kotel o síle 18 kW je moc velký. Pokud dům řádně zaizolován není, pak je zpravidla vhodnější ho dodatečně izolovat, a tím snížit únik, resp. spotřebu a teprve pak znovu spočítat, zda se vyplatí instalace kotle na dřevo.

Tepelná pohoda

Pokud máte nebo si hodláte pořídit kombinované zdroje vytápění, pak je dobré vědět, kdy topit plynem a kdy dřevem. Kotel na dřevo je nejlepší využívat jen po tu dobu, kdy je spotřeba tepla větší než minimální výkon kotle. Na rozdíl od kotle plynového není totiž možné snižovat výkon kotlů na dřevo pod zhruba 40 % jmenovitého výkonu. Kotel pak ztrácí účinnost a dehtuje.

Další možností je topit přerušovaně, ale vyžaduje to více práce a díky výraznému kolísání teploty v místnostech se snižuje tepelná pohoda. Pokud se rozhodnete pro kotel na dřevo jako pro hlavní zdroj tepla, pak je optimální spolu s kotlem instalovat akumulační nádrž, která převezme přebytečné teplo a předává jej do topného systému po zbytek dne, kdy kotel není v činnosti. Nezapomínejme ale, že na to vše musíme mít dostatek místa a skladovacího prostoru a že nás to také bude stát více práce a času.

text: Stojan Černodrinski, foto: Petr Mach a archiv firem

Venkovní vířivka v zimě

Zapomeňme na chvíli na zimu. V severských zemích bývá dlouho zima, a možná proto mají například Finové téměř v každém domě saunu. A kromě domácí sauny si m můžeme dopřát i venkovní vířivku. Kvalitní vířivka odolá zimě až do – 10ti stupňů Celsia. Přes okolní mrazíky se teplota vody drží na teplotě asi okolo 40°C.

Venkovní vířivka má několik výhod: nepořádek z vířivky si nenanosíme tak snadno po naší domácnosti, údržba je sice trošku náročnější, ale k ochraně vířivky slouží kryt, kterým ji opatříme v době, kdy ji nepoužíváme. Ve venkovní vířivce jsme stále na čerstvém vzduchu, což je samozřejmě pro náš organismus velmi zdravé.

Ve Švédsku se v období dlouhých zim zvýšil počet sebevražd. Lidé nesnesli dlouhé období tmy a zimy. Zima je obdobím, kdy jsou lidé méně odolnější vůči stresu, jsou náchylnější k psychickým onemocněním (neurózy, deprese).

Relaxační místo

Domácí venkovní vířivka slouží jako relaxační místo, kde se uvolníme, odplavíme negativní myšlenky a zbavíme se napětí i stresu. Pravidelnou návštěvou vířivky zvyšujeme svou fyzickou i psychickou odolnost. Je prokázané, že vířivka zmírňuje či uzdravuje různá psychosomatická onemocnění.

Vířivku bychom měli navštívit několikrát týdně (alespoň 3x). Pokud se na to cítíme, můžeme si teplou vodu užívat denně. Tento druh odpočinku je vhodný zejména u fyzicky a psychicky náročných profesí (top manažeři, vrcholoví sportovci, ale i hasiči, policisti, úředníci). Vhodná je i pro obézní osoby.

Při pravidelné návštěvě vířivky si zlepšíme krevní oběh a dýchání (zejména v kombinaci s čerstvým vzduchem), ztuhlé klouby, svaly a šlachy se uvolní, zbavíme se bolesti zad, zmírní se projevy artrózy, zlepší se stav naší pokožky (vířivka se doporučuje při léčbě drobných kožních onemocnění a jako prevence proti celulitidě).

Vířivka z kvalitního akrylu

Venkovní vířivka by měla být kvalitně zpracována – zde platí, že se ekonomicky vyplatí větší investice do pořízení vířivky. Vířivka by měla být vyrobena z kvalitního akrylu, který odolává nízkým teplotám a přitom udržuje požadovanou teplotu vody, měla by být snadno ovladatelná. Součástí exkluzivní vířivky by měl být světelný systém (chromoterapie – léčba barvami) i audiosystém (pro poslech příjemné hudby).

Při výběru bychom měli dbát spíše na rozmístění trysek, nežli na jejich množství – trysky mají být umístěné ergonomicky – tak, aby pozitivně působily přímo na nejvíce zatěžovaná místa našeho těla (například na krční páteř a šíji). Prodejce by měl umožnit vyzkoušení vířivky před nákupem (tuto službu nabízí například dodavatel nadstandardních designových vířivek Ique – Virivka.cz – Prodej vířivek). Zmíněný dodavatel například nabízí i systém Acu Flex Zone – systém rozmístění trysek na dně vířivky, který působí jako reflexní terapie.

Venkovní vířivka může i v zimním období jako designový prvek ozdobit naší zahradu či terasu.

Bude sloužit pro příjemné chvíle ve dvojici i jako příjemné místo pro setkávání přátel. Chvíle ve vířivce jsou velice oblíbené s vychlazeným nápojem (fresh džus, džus s ledem či vyhlazený sekt) v ruce.

(komerční prezentace)

SOUTĚŽ: Známe vítězku svítícího anděla!

Výhercem se stal čtenář(ka), jehož fotografie nás nejvíc zaujala, šanci měl tedy každý!

Fotografie jste mohli zasílat do konce roku 2014 na adresu mujdum@bmczech.cz.

Svítícího anděla do zahrady do soutěže věnovala společnost Bon Jour Illumination, s. r. o.

text a foto: www.mujdum.cz, www.decoled.cz

Zahradní kompozice z barevných trav

Jistou nevýhodou bylo to, že nejdříve vznikla stylová novostavba pro rodinu s dětmi a teprve až poté se zpracovával projekt zahrady. Nový architekt si musel poradit se svažitým terénem porostlým ruderálním plevelem, se starým ovocným sadem a připravit finální úpravu zahrady o celkové ploše téměř 4 000 metrů čtverečních.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Připravit plán prací

U realizace takového rozsahu je třeba pečlivě připravit plán prací. Po komplexní úpravě povrchu, včetně revitalizace půdy, se instalují velké kameny, provádí se vyměření a založení záhonů, a to včetně lišt a hranolů, které drží bylinkový svah. Teprve potom se přistupuje k vlastní výsadbě stromů, keřů, trvalkových směsí, bylinek a cibulovin. „Nejdříve jsme provedli výsadbu stromů (borovice lesní, bříza himálajská, buk lesní), poté jsme přistoupili k výsadbě keřového patra a nakonec květnatých směsí,“ upřesňuje jeden z realizátorů projektu David Horák.

Z výkresů je patrné, že dělení zahrady úzce souvisí s volbou flóry. Vše vychází z dané dispozice domu a z charakteru terénu. Spodní část zahrady tvoří hlavní obytnou zónu; střední část se dá charakterizovat jako rekreační se soustavou terasovitých travnatých parterů doplněných plochami květnatých luk. V horní části zahrady se nachází ovocný sad, vinohrad a zahradní posezení, jež poskytuje nádherný výhled na město Kralupy nad Vltavou a na protější zelené svahy.

Slovo odborníka

„Je třeba brát v úvahu, že architektura domu je moderní, minimalistická, dům má velmi ostré linie, zakusuje se do terénu a ostře kontrastuje s okolní přírodou. Zahrada má za úkol tento kontrast zmírnit a zjemnit ostré linie domu,“ vysvětluje inženýr David Horák, který se podílel na návrhu i realizaci. „Zahrada je věrná napodobenina přírody, kde se travnaté plochy střídají s divokými záhony zarostlými směsmi kvetoucích trvalek, travin a cibulovin. Je to ‚Tanec trav‘ – v tomto případě navíc s impozantní kostrou vzrostlých borovic. Stromy by měly v budoucnu úplně zakrýt přilehlou zástavbu a komunikaci, navodit pocit intimity a ještě více zvýraznit traviny.“

Na procházce zahradou

David Horák nabízí k nahlédnutí nejenom plán prací, ale také promyšlený harmonogram procházky. Tvrdí, že cesty nás musejí postupně zavést na všechna zajímavá místa. Začínáme tedy znova ve vstupní části, v borovicovém háji s převažující výsadbou borovice lesní (Pinus sylvestris) a s podsadbou volných skupin xerofytních trvalek. Máme možnost procházet od vstupu na pozemek pod klenbou borovic a kochat se podrostem trvalek a skupin kamenů, nebo hned vystoupat po dřevěných trámech zapuštěných v trávníku do obytného zahradního prostoru.

Dostaneme se do travnaté centrální části, kde se uprostřed tyčí krásný platan (Platanus acerifolia), který po obou stranách obklopují pestré záhony květin a ovocných druhů keřů. Celá tato část je ohraničena a rozdělena zděnými zídkami, které významně napomáhají k vytvoření přirozené terasovitosti zahrady. Sousední pozemek je oddělen dlouhým habrovým plotem a hustou výsadbou kdouloní, zmarličníku, smrku a jeřábu. Na pečlivě upravený trávník v centrální části navazuje květnatá louka, která nás dovede až do ovocného sadu s převahou okrasných jabloní.

Sad je ze spodní strany lemován výsadbou půdopokryvných růží a dochanů. V louce nás upoutá javor červený (Acer rubrum) a žlutě zbarvený kaštanovník (Castanea sativa) a my se vracíme zpět prosekanou cestou do divoké výsadby drobného ovoce (ostružiník, maliník, rybízy a angrešty) až na horní patro zahrady, kde se bude nacházet vinohrad. „Prozatím se realizovala pouze třetina původního záměru, v dohledné době dále přibude ve střední části aktivní vodní prvek v podobě biotopu s přepadem.

V horní části plánuje architekt, který navrhl dům, moderní zahradní přístřešek s posezením,“ podotýká náš průvodce. Společně s majiteli zahrady si nejvíce cení toho, jakým způsobem se povedlo vypořádat s velkým převýšením pozemku ve prospěch zahradní kompozice a jak se propojil prostor se systémem cest, které nás zavedly až na hranici pozemku, kde se nám v celé své kráse odkryl výhled na město a na protilehlé zelené kopce.

Projekt a realizace zahrady

Kolektiv LandART atelier: Ing. David Horák, Mgr. Miloš Milfait, Ing. Michaela Jarošová, Ing. Branislav Jaroš

Kontakt

www.landart.cz
landart@landart.cz

text: Vlastimil Růžička, foto: autor

Ochrana i dekorace dřeva

Dřevěné obklady na fasádě a ve vnitřních prostorách a také nábytek z přírodního dřeva nám dávají pocit tepla a domova. Dřevo jako přírodní materiál však stárne a je napadáno různými škůdci, proto je ho potřeba chránit.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Impregnace dřeva

Pokud se rozhodnete ošetřovat dřevo proti dřevokazným houbám, hmyzu a plísním, měli byste vědět, že při nátěru, postřiku nebo máčení dřevo nasákne do svého povrchu jen omezené množství impregnačního roztoku. Toto množství závisí zejména na vlhkosti ošetřovaného dřeva. Čím je dřevo vlhčí, tím hůře saje aplikační roztok, proto je důležité nechat natíraný materiál dobře vyschnout.

Před nátěrem

Před vlastním ošetřením je třeba z povrchu dřeva odstranit všechny nečistoty, kůru a staré nátěry, které by mohly zabránit průniku aplikačního roztoku do dřeva. Dřevo také nesmí být na povrchu mokré (např. po dešti).

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Vybíráme nátěr

Mezi základní údaje, které byste měli sledovat při nákupu přípravků na ochranu dřeva, patří rozsah účinnosti, tedy na které biotické škůdce přípravek působí, a dále jeho minimální dávkování v g/m² ošetřovaného dřeva. Některé přípravky např. nejsou účinné proti plísním.

Dalším důležitým faktorem je, zda se ošetřené dřevo může namočit. Jednoznačně platí, že dřevo ošetřené přípravky, které obsahují kyselinu boritou (bor) zmoknout nesmí. Bor je účinná látka, která se nefixuje na dřevní hmotu a snadno se ze dřeva vylouhuje vodou.

Správné ředění

– Vlastní ochranu dřeva zajišťují účinné látky, které jsou obsaženy v impregnačním roztoku. Množství těchto účinných látek určuje ředění přípravku (koncentrátu) vodou např. 1 : 4 = 20 %, 1 : 9 = 10 %, 1 : 19 = 5 %. Každý přípravek má stanoveno minimální množství neředěného přípravku, které zajišťuje deklarovanou ochranu, toto se uvádí v gramech přípravku na m², např.: 20 g/m² nebo 40g/m² apod. Ochrana dřeva je zaručena pouze tehdy, pokud toto minimální množství účinných látek do dřeva dostaneme – nižší hodnoty již dřevo dostatečně nechrání.

Lazury a nátěry

Abychom dosáhli odpovídajícího vzhledu, natíráme povrchy masivního dřeva, dýhovaných i nedýhovaných překližek, dřevovláknitých i dřevotřískových desek lazurovacími nebo krycími barvami. Takto upravené povrchy se dají lépe čistit a udržovat. Praskliny a různá poškození povrchů budou méně viditelné, když je před natíráním vyspravíme vhodným tmelem na dřevo.

Správný postup

Před nátěrem musíme povrch dřeva nejprve dobře připravit, poté nanášíme v jednom nebo dvou nátěrech štětcem nebo stříkáním základní nátěr. Dokonale proschlý základní nátěr nejprve jemně přebrousíme a odstraníme tak odstávající vlákna, následně ve dvou vrstvách nanášíme štětcem nebo stříkáním lazurovací či krycí nátěr.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Nebezpečné spalování

Seznam pověr o třídění odpadu

Čistý jen zdánlivě

A co děti?

Domácí kontejnery

Dělení odpadů

Co patří do popelnice

Kam odložit elektroniku?

Pravidla recyklace

BARVY KONTEJNERŮ

Modrý kontejner na papír

Zelený kontejner na sklo

Bílý kontejner na sklo

Žlutý kontejner na plasty

Třídění a dotřídění

Atypické odsavače par

Nová koupelna?

Záleží na fantazii pána domu

Zemní plyn x Propan-butan

Účty chodí dál…

Zemní plyn a globální oteplování

Otopné soustavy

Akumulace tepla

Fungování maloobjemové soustavy

Plynulá jízda je úspornější

Výměna kotle?

Oběhové soustavy

Kombinovat různé druhy topení

Tepelná pohoda

Relaxační místo

Vířivka z kvalitního akrylu

Připravit plán prací

Slovo odborníka

Na procházce zahradou

Projekt a realizace zahrady

Kontakt

Impregnace dřeva

Před nátěrem

Vybíráme nátěr

Správné ředění

Lazury a nátěry

Správný postup

PARTNEŘI WEBU