Blog

Bezpečný dům v praxi

Bezpečný domov není žádný nadstandard, ale spíš životní nutnost. Bohužel, to, co často laik naivně považuje za vrchol bezpečí, pro „odborníky cechu zlodějského“ nepředstavuje vážnější překážku. Byl by omyl se domnívat, že se dají na trhu koupit opravdu nedobytné dveře a zámky, to bychom si museli do vchodu namontovat trezorové dveře. Jde spíš o to, abychom zloděje amatéra od vloupání odradili a zloděje profesionála vybaveného akumulátorovým nářadím co nejvíce zdrželi a způsobili mu komplikace.

ODBORNÍK RADÍ

Okno a francouzské dveře jsou z hlediska bezpečnosti nejzranitelnější součástí stavby. Jak je vybírat, abyste nezvaným návštěvníkům co nejvíce ztížili proniknutí do domu, radí František Ivaška ze společnosti Slovaktual, která vyrábí plastová a hliníková okna. Abyste co nejvíc zkomplikovali zlodějům přístup do domu, vybírejte vždy okna i francouzské dveře s bezpečnostním kováním a zároveň se zabezpečenou kličkou, ať už zámkem s klíčkem nebo s blokovacím tlačítkem. Jako výplň oken, alespoň v přízemí, zvolte bezpečnostní sklo. Dobrou překážkou pro zloděje jsou také okna s vlepovaným sklem a středovým těsněním, protože skleněnou výplň nelze z křídla vymáčknout, a to ani v případě vypáčení zasklívací lišty. Středové dorazové těsnění vytváří účinnou překážku zabraňující vyplanžetování nebo vyhmatání kování/zámků. Stávající okna alespoň dovybavte bezpečnostní fólií a pokuste se zvýšit jejich bezpečnost namontováním dalších bezpečnostních prvků. Například okna Slovaktual jsou vybavena kováním Maco, které obsahuje nejen prvky pasivní bezpečnosti, jež ztíží vypáčení okna, ale navíc zvyšuje jeho těsnost. Základ systému tvoří i.S. bezpečnostní čep ve tvaru písmena „T“, který při uzavření okna zasune svoji „hlavu“ do bezpečnostního uzávěru v kování na rámu okna. Tím vznikne pevný bezpečnostní bod, takže okno půjde vypáčit běžnými nástroji jen velmi obtížně. Platí zde pravidlo, že čím větším počtem těchto bodů je okno osazeno, tím vyšší je jeho odolnost proti vypáčení. V případě oken Slovaktual si můžete vybrat z výrobků v několika stupních zabezpečení. Na požadavek zákazníka lze okno vybavit bezpečnostní kličkou, varianta klíčku se zámkem přitom funguje i jako dětská pojistka proti nežádoucímu otevření okna dětmi.

Bezpečnostní dveře

Aby se dveře nestaly pro zloděje snadnou překážkou, měly by mít certifikovanou bezpečnostní třídu. Ta ukazuje, jak obtížně se překonávají, a současně je zárukou jejich kvality. Na trhu existuje celkem 6 kategorií dveří, ale správné bezpečnostní dveře by měly splňovat minimálně 3. bezpečnostní třídu. Pojišťovny uznávají bezpečnostní dveře ve 3. a 4. bezpečnostní třídě. Důležité jsou rovněž zámkové vložky, které musí být ve stejné bezpečnostní třídě jako samotné dveře. Protipožární odolnost dveří by měla být 30 minut (s tím také souvisí bezpečnostní a protipožární certifikáty, které musí bezpečnostní dveře mít). Samotnou montáž dveří by měla nejlépe provádět certifikovaná firma, která zároveň garantuje bezúhonnost svých zaměstnanců a která umožňuje nepřetržitý zákaznický servis. Většinu bezpečnostních dveří 3. a 4. bezpečnostní třídy je možné zabudovat do původních kovových zárubní.

PŘÍKLAD ZABEZPEČENÍ DOMU

– Typová instalace je v bezdrátové verzi, takže je šetrná k interiéru domu, což výrazně snižuje čas a tím i cenu montáže v porovnání s drátovým systémem.

– Dům je vybaven ústřednou s GSM komunikátorem umožňujícím spojení s bezpečnostním centrem, mobilními telefony uživatelů a s webovou samoobsluhou.

– Součástí ústředny je i rádiový modul, který zajišťuje komunikaci s bezdrátovými komponenty systému. Hlavní přístupový modul s RFId čtečkou a klávesnicí s velmi snadným ovládáním je opatřen pěti ovládacími segmenty pro snadné zajištění a odjištění systému včetně samostatného hlídání garáže, spouštění zavlažování a přivolání pomoci v tísni. Druhý přístupový modul s RFId čtečkou a klávesnicí je opatřen dvěma ovládacími segmenty pro snadné hlídání přízemí během spánku a přivolání pomoci v tísni.

– Instalace počítá se čtyřmi pohybovými detektory a třemi magnetickými detektory otevření dveří a garážových vrat. Dva kombinované detektory pohybu a tříštění skla jsou umístěny před prosklenými plochami v obývacím pokoji a před terasou v patře a dva požární detektory jsou v obývacím pokoji a nad schodištěm.

– Interní sirény pro signalizaci poplachů jsou v obývacím pokoji a chodbě v patře, venkovní siréna je nainstalována na fasádě směrem k příjezdové cestě.

– Součástí dodávky je ovládání garážových vrat pomocí dvou klíčenek nebo prozvoněním z mobilního telefonu uživatelů. Pro obyvatele domu jsou připraveny též čtyři ovládací identifikační čipy.

– Cena vzorové instalace je 33 704 Kč bez DPH, 38 423 Kč včetně 14% DPH v případě profesionální montáže pro bytové účely.

Problematická okna

I když si pořídíte bytelné vchodové nebo bytové dveře a zámek, nemáte ještě vyhráno, protože zloděje lákají i okna. Nejmenší překážku pro ně představují starší typy plastových oken, které mají profily tvořeny pouze slabým plastem – ten lze hrubou silou zásadně poškodit. Bezpečná plastová okna proto musí obsahovat integrované železné výztuhy. Ale to jsou jen rámy. Bezpečnost všech druhů oken totiž závisí i na kování a zasklení. Kování u oken zahrnuje zamykací mechanismus, panty a systém otevírání a sklápění okna, včetně ovládacích prvků. Nejbezpečnější je tzv. celoobvodové kování, které se dá ještě rozlišit podle provedení i ceny. Toto kování pracuje tak, že v okenním rámu jsou zabudovány otočné čepy, které se při zavření okna vsunou do drážky uzávěru. Vše ještě na závěr zajistí okenní klika s blokovacím tlačítkem či zámkem. Klika současně slouží jako dětská pojistka.

Skleněná výplň

Zasklení je považováno za nejchoulostivější část okna. Obyčejné tabulové sklo by před zloději neobstálo, proto se používá speciální odolné sklo. Je ale třeba rozlišovat mezi sklem certifi kovaným v bezpečnostní třídě proti vloupání a sklem, o které se „jen“ v případě rozbití nepořežete.

Bez elektroniky to nejde

Zabezpečení domu pouze mechanickými prostředky je nedostatečné, ale pokud se doplní elektronickým zabezpečovacím systémem, šance zloděje na úspěch se rapidně zmenšuje. Podmínkou bezchybné funkčnosti ale je kvalitní kvalifi kovaný návrh zabezpečení i jeho racionální instalace. Jinými slovy je třeba vybrat alarm na míru nejen sobě, ale i domu.

Moderní alarmy dnes totiž disponují celou řadu funkcí, které lze využít nejen k zajištění bezpečnosti, ale také ke zpříjemnění života. Proto vybírejte především podle velikosti a uspořádání objektu. Jiný alarm je vhodný pro menší chatu, jiný pak pro vícepatrový dům sloužící k celoročnímu pobytu, kde můžete využít například alarmy umožňující nezávislé střežení různých prostor. Např. zatímco vy spíte v patře, alarm hlídá přízemí a garáž, ve dne pak může střežit například okolí bazénu, který může v době vaší nepřítomnosti představovat nebezpečí pro děti.

Cena vs. kvalita

Při výběru alarmů se nerozhodujte jen podle ceny, ale zajímejte se také o spolehlivost a o záruky, že je výrobek certifikovaný. Pro zabezpečení menšího objektu, například chaty či bytu, postačí alarm certifikovaný na stupeň 1 (např. Jablotron – Azor), pro rozsáhlejší víkendové obydlí nebo rodinný dům využijte spíše zařízení certifikované na stupeň 2 (např. Jablotron – Oasis).

Živly kriminální i přírodní

Zloděj není pro dům zdaleka jediným nebezpečím. Mezi častá rizika patří například požár či zatopení objektu. Pokud chcete jejich následky co nejvíce eliminovat, pořiďte si alarm, který umožňuje využití detektorů kouře, zaplavení či úniku nebezpečného plynu.

Jen SMS nestačí

Moderní alarmy komunikují s majiteli objektu již naprosto běžně prostřednictvím GSM sítě. Pokud tedy dojde k narušení objektu, alarm vás bude informovat zasláním SMS nebo přímo telefonátem. „Jste-li však od chalupy vzdáleni, můžete takovou situaci sami jen těžko řešit. Navíc setkání s pachatelem nebo pokus o záchranu hořícího domu obecně představují velké riziko, a je tedy rozhodně lepší je přenechat profesionálům,“ doporučuje Josef Kroupa z bezpečnostního centra Jablotronu.

Zvolte si tedy alarm, který lze napojit na bezpečnostní centrum s non-stop dispečinkem, který v případě potřeby vyšle na místo zkušené odborníky. Díky stále se zlepšující komunikaci mezi alarmem, majitelem objektu a dispečinkem bezpečnostního centra je riziko planého výjezdu, jehož se řada lidí obává, naprosto zanedbatelné. Pokud jde o finanční náročnost takového střežení, závisí cena například na velikosti objektu a rozsahu poskytnutých služeb. Pro orientaci ale počítejte přibližně s 500 Kč na měsíc. Střežení si u Jablotronu můžete také zdarma vyzkoušet na půl roku, podrobnější informace najdete na stránkách www.hlidanizdarma.cz.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Zpříjemněte si život

Je důležité, abyste se doma cítili v bezpečí a v klidu. Moderní technika představuje pro řadu lidí stres spojený s jejím ovládáním. Vyberte si tedy takový alarm, jehož ovládání vám bude naprosto vyhovovat. Příkladem je alarm Jablotron 100, který se ovládá velmi jednoduše, takže ho zvládne i naprostý elektrotechnický analfabet. Dobrou zprávou také je, že řada alarmů je dnes již bezdrátových, proto je tedy můžete snadno instalovat do již obývaného domu bez rizika sekání do zdí či jakýchkoliv dalších stavebních úprav a nepořádku.

Prostřednictvím některých alarmů můžete mimo jiné na dálku ovládat klimatizaci, vytápění či různé spotřebiče. Místo vymrzlé chalupy můžete tedy přijet přímo do tepla, v létě naopak zloděj nepozná vaši nepřítomnost podle zvadlých záhonků, neboť prostřednictvím alarmu můžete ovládat také zavlažovací systém.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem, redakce a Slovaktual

Komfortní radiátory v koupelně

Koupelna by měla být dostatečně vytápěná a odvětrávaná také proto, aby se zabránilo vzniku plísní. I když se stále více v koupelnách využívá podlahové topení, závěsné radiátory zůstávají praktickým doplňkem. Využívají se k rychlému přitápění, žebříkové typy slouží k sušení ručníků i dosoušení prádla. 2 Na trhu je velké množství rozmanitě tvarovaných radiátorů, do jejichž ceny se promítá velikost, materiál a v neposlední řadě design i značka.

Typy radiátorů

Závěsné radiátory mohou být elektrické, teplovodní připojené k centrální topné soustavě a kombinované. Samostatné elektrické radiátory jsou naplněné vodou, olejem nebo nemrznoucí kapalinou. Uvnitř mají zabudované topné těleso, které po zapnutí zahřívá náplň. Radiátor se zapojuje do běžné elektrické zásuvky nebo je odborně napevno zabudovaný pod omítkou do systému vedení elektrické sítě. Teplota se reguluje manuálně nebo pomocí programovatelného termostatu.

Teplovodní tělesa připojená k otopné soustavě se dodávají bez topného média a připojují se k stávajícímu systému, odkud jsou napájené. Ovládají se stejně jako ostatní radiátory ručně nebo prostřednictvím termostatického ventilu. Výhody obou přechozích typů mají kombinovaná topidla. Tělesa se dodávají bez topného média, protože se připojují k centrálnímu systému. Uvnitř mají zabudované těleso, které umožňuje elektrické vytápění v období mimo topnou sezonu.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.modernibyt.cz nebo www.dumabyt.cz.

Praktické i estetické

Moderní koupelnové radiátory mívají často tvar žebříku. Tento model se velmi osvědčil, protože může sloužit také jako věšák na ručníky nebo jako sušák vlhkého prádla. Tuto praktickou funkci nemají plochá topidla nebo jinak tvarované typy, u kterých je kladen důraz především na design.

V koupelnách se stávají zajímavou dominantou a umocňují jejich styl. Ploché radiátory umístěné v prostoru se dají využít k členění interiéru bez náročných stavebních úprav. Radiátorem je možné například elegantně oddělit intimní prostor s toaletou nebo sprchovým koutem. Jsou efektní i efektivní, protože teplo, které vydávají, nepohlcují stěny.

Od nohou

Již zmíněné podlahové topení je velmi příjemné. Oproti topidlům, která se jednoduše připevní ke stěně nebo podlaze, však vyžadují náročnější instalaci pod podlahovou krytinou. Jednodušší montáž umožňují tenké otopné rohože položené pod krytinou. Jsou silné přibližně 3 mm, takže se podlaha zvýší jen minimálně. Napájejí se z elektrické zásuvky a lze je napojit na termostat. Instalačně náročnější řešení představuje systém trubek položených pod podlahou, které jsou napojené na centrální otopný systém. Praktickým doplňkem je menší nástěnný radiátor.

text: Jana Klímová, foto: archiv

Zahradní ploty a zídky

O výběru vhodného stavebního systému je dobré poradit se s odborníky. U náročných projektů opěrných stěn o výšce dva a více metrů je nutné nechat stavbu posoudit také statikem a geologem. Na nižší zídky lze použít palisády, opěrné úhlové zdi, bednicí a štípané tvárnice, speciální systémy (např. CSB – Naturblok) či svahové tvárnice, takzvané květináče. Obecně lze říci, že s rostoucí výškou stěny a s vyšším zatížením nad ní rostou také nároky na stavební prvek samotný, na uložení a ukotvení stěny.

Než začnete stavět

Před začátkem prací je dobré vědět, jakou funkci bude plnit stěna, plot či zídka. Nejčastěji se rozhodujeme mezi opěrnou, okrasnou a protihlukovou stěnou. Musíme zvážit výšku zdi a také to, zda vzniklá terasa bude sloužit jako pochozí nebo pojezdová. Dobré je znát i podloží v místě výstavby, případně zvážit, zda bude nutné použít pro ukotvení geomříže. Neškodí se též informovat, zda bude možné vybudovat drenážní vrstvu.

Nejčastější variantou pro běžné rodinné zahrady jsou kombinované bezúdržbové ploty a zídky. Základem je téměř vždy klasická podezdívka se sloupky, doplněná buď kovovými či hliníkovými plotovými poli, nebo plastovými výplněmi. Výška plotu by měla odpovídat účelu, u symbolických bariér vymezujících pozemek asi 50 až 60 cm, u bezpečnostních a pohledových zábran se doporučuje plot vysoký 150 až 200 cm od úrovně chodníku či terénu. Je-li dům ve svahu, je třeba volit výšku až 250 cm. Za ideální výšku lze pokládat 150 až 180 cm, což bývá standardní nabídka u nabízených sériově vyráběných plotových polí.

Ploty a zídky na mnoho způsobů

K oblíbeným stavebním prvkům patří plotové tvarovky, které mají vysokou pevnost, jsou mrazuvzdorné a vyskytují se v bezpočtu variant. Umožní realizovat prakticky veškeré tvary plotů a zdí, včetně čistého provedení detailů (zajímavá je například struktura štípaného kamene). Prvky plotu mají přirozený vzhled a nevyžadují žádnou povrchovou úpravu. Při zdění se používá cementová malta, nesmí se zdít na maltu vápenocementovou. Konce plotů zdobí stříšky, které jsou pro odvod dešťových vod ze spodní strany opatřeny speciální okapničkou. K dalším vhodným produktům patří například svahové tvárnice, které nabízejí řešení pro náročný terén. Velmi vhodné jsou k estetickému zpevňování svahů s využitím vegetace či jako dělicí okrasné stěny pro zákoutí v zahradách.

Sladěné pevné plochy

Produktové řady plotových prvků většinou nabízejí také celou škálu souvisejících variant, nejčastěji betonové dlažby, palisády, ztracená bednění, zatravňovací tvárnice, obrubníky či odtokové žlaby. Zajímavá je například barevná a probarvená betonová dlažba v bezpočtu tvarů, barev a povrchových struktur. Za zmínku stojí i krásné dlažby s povrchy z vymývaného drceného kameniva. Odstín dlažby je dán barevností a strukturou vymývaných kamínků. Patří sem nejrůznější skládačky, nejčastěji výšky 60 mm, které se používají pro chodník a terasy, pro veškeré parkové a zahradní úpravy.

Dvouvrstvé vibrolisované vymývané betonové dlažební bloky mají vysokou pevnost, jsou mrazuvzdorné a odolné proti působení vody a chemických rozmrazovacích látek, mají nízkou obrusnost a dobré adhezní vlastnosti. Stejné vlastnosti mají i jednovrstvé vibrolisované betonové bloky. Vyrábějí se speciální technologií úpravy povrchu, který připomíná opracovaný přírodní kámen. Hrubá struktura povrchu i hran se nejlépe hodí k historickým objektům, na úpravy náměstí, k rekreačním objektům i rodinným domům. Vedle atraktivních a moderních dlažeb nechybí také široký výběr standardních plošných a zámkových dlažeb všech tvarů a barev.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

V kompozici s rostlinami

Systémy plotových prvků a dlažeb vynikají samostatně i jako součásti zeleně. Nejlépe „fungují“ společně s živými ploty s menší výškou (po kolena), ale i s ploty v podobě husté dvoumetrové živé stěny, která je důstojným partnerem výše zmíněných stavebních systémů. Někdo má raději jednodruhové ploty, jiný dává přednost volnější výsadbě složené z různých druhů dřevin. Žádané jsou ploty jehličnaté i listnaté, stálezelené i opadavé. K nejběžnějším rodům patří tis (Taxus) a cypřišek (Chamaecyparis), v některých případech i zerav (Thuja) či smrk (Picea).

Zerav nedorůstá příliš velkých rozměrů a stříhání lze zvládnout snadno. Tis je spíše stínomilný, roste pomaleji a pěkný plot začne tvořit až po několika letech. Lze jej tvarovat nejen do pásu plotu, ale i do různých koulí, ornamentů a zvířátek, jak to občas vídáme v zámeckých parcích. Ke stříhání a tvarování se hodí i český habr obecný (Carpinus betulus). Je neprůhledný i v zimě, protože staré listy rezaví, ale na větvičkách vydrží až do jara – opadávají až těsně před rašením listů nových. Daří se mu na slunci i v polostínu, roste v půdách kyselých i zásaditých, spíše sušších, ale toleruje i vysokou spodní vodu.

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv firem

Elegantní řešení pro odpadní vodu

V České republice je stále mnoho míst, kde není vybudována veřejná kanalizační síť. V souladu se současnou legislativou máme dva hlavní způsoby, jak se s odpadními vodami vypořádat, a to buď shromáždit odpadní vodu v jímce a pak ji nechat vyvézt, nebo jít cestou individuálního čištění, např. v domovní čističce odpadních vod (ČOV). Možná, že předchozí věta vzbudí ve znalcích problematiky vlnu nelibosti, protože existuje také možnost třetí, a to vypouštět předčištěnou odpadní vodu do vod povrchových (rybník, potok, vodní nádrž) nebo průsakem do vod podzemních.

Zde je na místě zdůraznit, že jde o řešení krajní a výjimečné, závisející na konkrétních místních podmínkách, které navíc podléhá velmi přísným předpisům a povolovacím řízením. Každopádně nikdy nelze řešit odpadní vody bez přihlédnutí a prověření místních podmínek, strategií rozvoje dané oblasti (zjistíte v územním plánu, který musí být dle zákona veřejně přístupný na příslušném obecním či krajském úřadě) a v neposlední řadě ani bez přihlédnutí k ekonomickým otázkám.

Jímka neboli žumpa

Pod slovem žumpa se ukrývá lidové označení pro jímku ke shromažďování a pravidelnému vyvážení odpadních vod. Obvykle jde o zakopanou nádrž z plastu, betonu či kovu s minimálně jedním kontrolním otvorem o rozměrech 600 x 600 mm. Důležité je vybrat si jímku o dostatečném objemu – počítá se podle počtu osob, které dům obývají. Vzhledem k tomu, že jsou dnešní domácnosti vybaveny vodovodní přípojkou, WC a koupelnou, je třeba počítat se 130 až 150 l na osobu a den, což pro čtyřčlennou rodinu při četnosti vyvážení dvakrát do měsíce představuje žumpu o objemu 10 m³.

Obvyklý objem cisterny fekálního vozu je 5 či 10 m³, ale vzhledem k ceně jednoho vyčerpání žumpy (1 000 až 1 500 Kč) je ideální pro dům s čtyřčlennou rodinou raději vybudovat žumpu o objemu 20 m³. Oceníte to třeba v zimě, když se díky sněhu nemusí fekální vůz k domu vůbec dostat.

Pořizovací cena žumpy není nijak vysoká (10 000 až 30 000 Kč), nákladnější je její provoz. Z dlouhodobého hlediska je mnohem výhodnější domovní čistička odpadních vod. V některých lokalitách se ale do budoucna s výstavbou kanalizace počítá, proto je zbudování žumpy jako dočasného řešení odpadních vod přesto výhodné.

Co je to septik?

Na rozdíl od žumpy, kde se odpadní vody pouze shromažďují, představuje septik pokročilejší zařízení, protože zde dochází k předčištění a odkalení tekutého odpadu. Jde o průtočnou nádrž rozdělenou na dvě nebo tři komory, v nichž dochází k postupnému oddělování a usazování pevných částic odpadu, navíc zde dochází i k částečnému rozkladu splašků. Septik má však poměrně malou účinnost, proto se obvykle kombinuje se zemním pískovým filtrem nebo kořenovou čistírnou. Zemní pískový filtr obsahuje horní rozváděcí drenáž, filtrační lože z vrstvy tříděného písku a dolní sběrnou drenáž. Sběrná drenáž musí být odvětrána potrubím s vyústěním nejméně 50 cm nad terén, těleso zemního filtru se odděluje od okolního terénu vodotěsnou fólií.

Septik je vhodný pro domy bez teplé vody či rekreační objekty, nebo jako dočasné řešení pro domy, které budou v budoucnosti napojeny na centrální čistírnu odpadních vod. Finanční náklady na pořízení septiku jsou podobné jako u jímky, u zemního filtru se cena odvíjí od jeho objemu (1 m3 vyjde cca na 5 000 Kč). Ze septiku je nutné vyvážet kalové usazeniny, a to přibližně jedenkrát za rok či méně často. Stavba septiku i osazení zemního filtru se neobejde bez stavebního povolení a vypouštění odpadních vod vyžaduje povolení příslušného vodoprávního úřadu.

Domovní čistírny odpadních vod

V případě, že se v místě vašeho domu nebo rekreačního objektu s kanalizací nepočítá, vyplatí se zřídit domácí čističku odpadních vod. V porovnání s žumpou nebo septikem jde z dlouhodobého hlediska o bezesporu nejvýhodnější způsob, jak se s odpadní vodou vypořádat. Domovní čistírny, podobně jako velké městské či obecní čističky, využívají schopnosti mikroorganismů rozkládat pomocí kyslíku organickou hmotu, a to vše v kombinaci s mechanickými metodami čištění.

Čištění probíhá v několika stupních. Nejprve se oddělí hrubé nečistoty a odpad se tzv. předčistí, potom následuje druhý stupeň, tzv. aerobní, kdy dojde biologickými procesy k rozkladu odpadní vody a dalšímu oddělení kalů. Nakonec, ve třetí fázi, dochází ke konečné separaci vyčištěné vody od nežádoucích příměsí.

Většina čistíren má místo, kde se ukládá kal (kalojem), a každá má někde zabudované dmychadlo (kompresor), které do nádrže vhání vzduch s tolik potřebným kyslíkem. Podle způsobu čištění dělíme domovní čistírny na tzv. kontinuální, kde se odpadní vody čistí průběžně, a čističky s přerušovaným průtokem (tzv. diskontinuální), ve kterých se zjednodušeně řečeno splašky nejprve provzdušňují, pak se vzduchové dmychadlo zastaví a teprve po následném usazení pevných částic se vyčištěná voda odčerpá. V místech podléhajících přísnějšímu režimu ochrany přírody je třeba zvolit čistírnu, která není připojena na elektrický proud a kde je provzdušňování zajištěno např. samospádem a komínovým efektem. O čistírny domovních odpadů je třeba pečovat a pravidelně odsávat a odvážet kal. Ten buď skončí v obecní čistírně odpadních vod, nebo ho můžete vynést na kompost a následně s ním pohnojit zahradu.

Pečlivý výběr je nutný

Čističku odpadních vod k rodinnému domu dnes pořídíte za 30 až 50 tis. Kč bez DPH. Vyplatí se ale sledovat různé akční nabídky firem, což vám může ušetřit nemalé peníze. V každém případě se však vyvarujte podezřele nízkých cenových nabídek od tzv. „garážových výrobců“ bez záruky kvalitního výrobku i servisu. Čistírna odpadních vod se instaluje do země minimálně na 15–20 roků a jde tedy o dlouhodobou investici.

V rekreačním režimu

Pro trvale neobydlené rekreační objekty je třeba zvolit čistírnu odpadních vod, která nevyžaduje stálý přísun splašků. Aby mikroorganismy plnily své čisticí funkce, musí mít zajištěn stálý přísun čerstvé potravy, což se u chat a chalup řeší dokrmováním kalem z kalojemu. Díky tomu může taková čistírna pracovat i tři měsíce bez přítoku splašků a užitečné bakterie nezahynou.

Cena za provoz

Provozní náklady u domovních čistíren jsou spojeny se spotřebou elektrické energie. Nejnižší spotřebu mají čističky biologické, používající aerobního procesu čištění, kde nejsou žádné dodatečné mechanické rotory, míchadla nebo biodisky. K provozu čistírny je zapotřebí pouze dmychadlo s malou spotřebou energie. Náklady na provoz se tak pohybují v řádu 100–200 Kč/měsíc podle typu dmychadla. Výhodou je, pokud dodavatel nabízí možnost řízení chodu čistírny v závislosti na aktuálním zatížení nějakou vhodnou řídicí jednotkou. Většina dodavatelů používá jednoduché mechanické spínací hodiny, které však nedoporučujeme. Mnohem vhodnější a komfortnější je systém řízení čističky mikroprocesorovou jednotkou.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Montáž svépomocí

Malou čističku kompaktních rozměrů a nízké hmotnosti zvládnete ve dvou až třech lidech osadit sami – ušetříte tak na pořizovacích nákladech. Pokud to konkrétní situace dovolí, lze ji instalovat do prostor po původním septiku. Montáž svépomocí dnes volí velká řada stavebníků, protože jde o skutečně snadnou operaci. V tomto případě vám zároveň doporučujeme vybrat takovou čističku, která má samonosnou nádrž, bez nutnosti obetonování. Pokud je však v místě instalace vysoká hladina spodní vody, pak se bez alespoň částečného obetonování neobejdete.

Ohlašovací proces

Domovní čistírna odpadních vod (ČOV) je podle české legislativy vodním dílem, a proto její povolení vydávají vodoprávní úřady – např. obecní úřady, krajské úřady nebo ministerstva jako ústřední vodoprávní úřad. Konkrétní vodoprávní úřad je nutné zvolit podle místa, kde hodláte domovní čističku stavět. Předtím, než podáte žádost u vodoprávního úřadu, je zapotřebí mít vyřešené tzv. umístění stavby podle stavebního zákona. V praxi to znamená, že musíte absolvovat územní řízení o umístění stavby domovní ČOV. To je nutné absolvovat u místně příslušného stavebního úřadu a postupuje se podle stavebního zákona. Toto řízení může být i součástí územního řízení o umístění novostavby rodinného domu, u kterého bude domovní ČOV postavena.

Jestliže vodoprávní úřad s provedením domovní ČOV souhlasí, má se za povolené i nakládání s vodami, tedy vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Interiérová špalíková podlaha

Dřevěná špalíková dlažba byla původně využívána v průjezdech a nádvořích hradů a zámků. Následně se pro své skvělé vlastnosti rozšířila i do stájí, hospodářských budov, výrobních objektů či jako dlažba pouliční. Pro interiérové použití se však ve své naturální podobě nedala použít. Společnost SILVEKO se proto rozhodla najít způsob, jak přenést výhody venkovní špalíkové dlažby do interiéru. Tato smělá myšlenka vedla ke vzniku unikátní špalíkové parketové lamely z kolmo řezaného dřeva.

Široký rozsah použití

Díky kolmému řezu dřeva je podlaha velice odolná a ve své životnosti se vyrovná i keramické dlažbě. Lze ji použít nejen do libovolných místností vašeho domova, ale i do průmyslových, komerčních a veřejných prostor, jako jsou obchodní centra, kavárny, hotely, restaurace nebo knihovny. Podlahy z kolmo řezaných špalíků navíc vypadají velmi luxusně! Lidská fantazie dovoluje vyrábět z dřevěných kostek prakticky cokoliv. Lamely je možné využít také jako dekorační prvek, například pro obložení stěn. Nespornou výhodou je výrazné zlepšení akustického útlumu při použití různé výšky kostek u obkladů. Lamely z dřevěných kostek vám pomohou splnit i vaše představy o originálním nábytku, jako je např. jídelní či konferenční stolek, skříňka nebo postel.

Pokládka dřevěných bloků v lamelách

Při vývoji nové podlahové krytiny bylo nutné dbát na snadnou a rychlou pokládku. Exteriérová špalíková dlažba se pokládá po jednotlivých kusech s pravidelnou distancí. Také interiérovou špalíkovou podlahu by bylo možné instalovat po jednotlivých špalících, avšak zde jsou distance mezi bloky nežádoucím jevem, proto je vhodnější zvolit instalaci po větších dílcích při zajištění vysoké přesnosti výroby.

Pravidla pokládky

Samotná pokládka špalíkové parketové lamely není nikterak náročná. Vhodným podkladem je hladký, rovný beton nebo dřevěný podklad z OSB desek, zbavený nečistot. Parketové lamely se umístí do vybraného interiéru, s optimální vlhkostí a teplotou, alespoň 48 hodin před vlastní pokládkou. Díky kolmému řezu je dosaženo i menšího rozpínání. Jednotlivé lamely se na sebe napojují systémem pero – drážka a přilepí se k podkladu. U celistvé řady není patrné napojení jednotlivých lamel, podlaha skutečně vypadá jako ze samostatně umístěných špalíků. Položená podlaha se zbrousí, vytmelí a pro dokonalý vzhled a ochranu ošetří přírodním nátěrem na bázi oleje nebo vosku, který zvýrazní prokreslení letokruhů.

Stálý vzhled s minimálním úsilím

Rozměr jedné špalíkové lamely je ve standardu 600 x 80 mm, u prémiového typu 600 x 100 mm, výška parkety se pohybuje od 17 do 25 mm. I minimální výška dovoluje parketu až 6x zbrousit a obnovovat její originální vzhled. Lamela je vhodná i pro podlahové vytápění. Udržování je, jako u každé dřevěné podlahy, velmi snadné, nevyžaduje žádné zvláštní zacházení. Úplně stačí běžné zametání, vysávání či vytírání.

Poznejte krásu dřeva

Dřevěná dlažba se může stát originálním doplňkem vašeho domova, který vnese do vašeho života kus přírody. Každý kus je originál, který dává vyniknout letokruhům kmene, z něhož pochází. Interiérová špalíková podlaha zachovává tradici obnovitelného výrobku, odhaluje prostou krásu dřeva a mění ji do podoby nejexkluzivnější interiérové podlahy, která je v současnosti k dispozici.

Kontakt

www.silveko.cz
www.top-design.cz

(komerční prezentace)

Designový kámen s jiskrou života

Přírodní kámen je po tisíciletí nepřekonaným materiálem. Pevnost, trvanlivost, odolnost, barevnost, přirozená struktura a další jedinečné vlastnosti jsou nadčasové. Moderní technologie umožňují zpracovat jej takovým způsobem, aby tyto vlastnosti ještě více vynikly a umožnily nové využití tohoto ušlechtilého materiálu. Obklady jsou plastické, s výrazným profilováním, střídá se efekt leštěného a matného povrchu a podobně. Druhou cestou je naopak „převlékání kabátu“ – kámen získává novou povrchovou úpravu, na pohled k nerozeznání od dřeva, textilu, betonu či kovu.

Kamenná zahrada

Na letošním mezinárodním nábytkovém veletrhu Salone Internazionale del Mobile představil japonský designér Kengo Kuma svou vizi japonské zahrady Naturescape. Instaloval ji v novém, dosud nedokončeném kancelářském a bytovém komplexu v centru města, v rámci projektu Urban Stories. Jemný reliéf terénu vytvořily pískované desky z šedého florentského travertinu, řezaného do organických profilů. Mezi nimi se leskne hladina malých jezírek, zastíněných bambusovými háji, osvětlená bodovými reflektory.

Kámen a světlo

Mezi hlavní trendy interiérového designu a architektury dnes patří práce se světlem. Chopili se jí také zpracovatelé přírodního kamene a přední světoví designéři. Na trhu se objevují obklady se zvlněnými tvarovkami, za nimiž jsou instalovány refl ektory – zdroje efektního nepřímého osvětlení. Na skleněné desky se nanáší kamenná fólie o tloušťce menší než 0,5 mm. Tento transparentní materiál zvýrazňuje barevnost a kresbu kamene zcela unikátním způsobem, ve srovnání s kamenem při minimální tloušťce a velkých rozměrech obkladové desky. Mezi poslední novinky patří zavěšené plastické mramorové obklady, za nimiž jsou instalovány světelné zdroje. V nejtenčím místě je kámen průsvitný, světlo prozařuje a do detailů vykresluje jeho strukturu.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Nové povrchy, nový luxus

Fólie o tloušťce několika desetin milimetru, digitální tisk, využití laseru a dalších nových technologií a povrchových úprav dává kameni zcela nové dimenze. Řezání a opracovávání laserem umožňuje formovat dosud nevídané plastické a prostorové tvary, a to s nebývalou přesností. Zlaté, stříbrné či jednobarevné povrchové fólie, ale i dokonalé napodobeniny přírodního dřeva, kůže, železa, mědi a dalších materiálů umožňují kameni rafi novaným způsobem „klamat tělem“. Interiér získává autentický vzhled, přičemž jsou eliminovány některé škodlivé vlivy a nežádoucí vlastnosti dřeva či kovu (poškození působením oděru, vlhkosti, slunečního záření, střídání teplot a podobně). Na ukázku jsme vybrali novinky z veletrhů Salone Internazionale del Mobile a Marmomacc.

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Jak postavit dřevostavbu svépomocí

Hlavní výhodou tohoto stupně rozsahu je úspora velkého množství finančních prostředků oproti ostatním stupňům dokončení dřevostaveb (zvenčí dokončená vrchní stavba, vrchní stavba k dodělání vnitřních povrchových úprav a vrchní stavba na klíč). Mezi další výhody tohoto rozsahu dokončení dřevostaveb patří vlastní záštita kvality finálních prací, úprava elektroinstalace, změna vytápění, rozmístění sanitárního vybavení, obkladů, podlah a jejich přizpůsobení aktuálním požadavkům.

Specifikace stupně dřevostavby svépomocí

Vnější stěny dřevostavby zahrnují trubkování a krabičky elektroinstalace dle PD. Stěny jsou vyrobeny z materiálu Fermacell 12,5 mm (připravený pro vymalování, kvalita povrchu odpovídá dle klasifikace jakosti Q2). Dále je součástí vnějších stěn parozábrana (Sd min = 100m, plošná hmotnost min 180 g/m²), dřevěný rám z KVH profilů 140 x 60 mm, vyplněný tepelnou izolací (Lambda = 0,039 W/mK tl. 140 mm), adhezní můstek pro zlepšení přídržnosti fasádního systému, fasádní systém s polystyrenem min. tl. 100 mm, stěrka dvouvrstvá ze stěrkovacího tmelu s výztužnou sklotextilní sítí bez finální omítky (celková tl. cca 270 mm, součinitel prostupu tepla u = 0,18 W/m² K, dle laboratorní vzduchové neprůzvučnosti Rw = 42dB).

Vnitřní stěny zahrnují trubkování, krabičky elektroinstalace a skříně rozvaděče dle PD. Jsou vyrobeny z Fermacellu 12,5 mm připraveného pro vymalování, kvalita povrchu odpovídá dle klasifikace jakosti Q2.

Součástí nosné konstrukce stropu a střechy jsou dřevěné vazníky. Spodní pásnice tvoří současně nosnou konstrukci sádrokartonového podhledu. U domů s možností půdní vestavby jsou součástí nosné konstrukce podlahy v podkroví. Stropní konstrukce z KVH profilů jsou dostupné v požadované dimenzi, jejich minimální výška je 220 mm. Střešní pojistná difúzní a hydroizolační folie je zajištěná kontralatěmi a latěmi.

Bílá plastová okna jsou zasklená izolačním trojsklem (Ug = 0,6W/m² K, Uw = 0,85W/m²). Parapety jsou standardně dodávány v bílém dekoru, ty venkovní jsou hliníkové, vnitřní plastové. Samozřejmostí je možnost výměny oken dle přání zákazníka za eurookna či jakýkoliv jiný druh oken. Vchodové dveře jsou vyráběny ve dvou prosklených variantách – prosklené do tvaru kříže či tři svislé skleněné tabulky, materiál je totožný s materiálem oken. Kování dveří je dodáváno včetně FAB. Posledním krokem tohoto rozsahu dokončení dřevostavby je hrubý úklid staveniště s předáním dokladu o likvidaci odpadů.

Mezi nespornou výhodu dřevostaveb je dlouhá životnost, odolnost vůči povětrnostním vlivům, energetická úspornost, ekologičnost, moderní design, kvalita a nižší pořizovací cena oproti standardním stavbám. Při výstavbě dřevostavby je výhodou manipulace s relativně lehkými prvky, vysoká bezpečnost práce, možnost práce v zimních měsících a okamžitá použitelnost konstrukce.

Společnost MS Haus, s.r.o.

Stavební a projekční společnost MS Haus, s.r.o. se specializuje na dřevostavby s lehkou rámovou konstrukcí s difuzně uzavřeným systémem stěnových panelů. Jedná se o použití lehkých obvodových vnitřních stěn s vazníkovou střechou. Společnost používá digitálně navrhované vazníky s přesně staticky provedenými spoji při zachování maximální úspornosti. Z důvodu vysoké kvality poskytovaných služeb je společnost MS Haus vyhledávaným dodavatelem služeb v oblasti dřevostaveb. Nejčastěji prodávanými domy z její produkce jsou bungalovy MS 04, 05 a 07 z řady Ekonomy.

zdroj: www.ms-haus.cz

(komerční prezentace)

Aktuální téma rekuperace

Jaký je ekonomický přínos rekuperace pro rodinné domy?

Ing. Martin Bažant, MBA, LL.M., projektový manažer, Atrea, s. r. o.

Řízené větrání s rekuperací tepla je plně kontrolované a jeho aktuální výkon je upravován podle aktuálních podmínek uvnitř objektu. Takovýto systém v každém okamžiku, kdy je v provozu, šetří energii. Neřízené větrání okny energii, kterou je možné do objektu vrátit, bez užitku odvádí ven. Moderní systémy pro rovnotlaké větrání dnes pracují s účinností zpětného zisku tepla vyšší než 80 %, nejúčinnější zařízení na trhu pak dosahují účinnosti vyšší než 90 %.

Pojďme si pro názornost vše podrobněji popsat na dvou stavebně stejných domech. První je větrán přirozeně, např. okny s intenzitou větrání 0,3h-1 (objekt A), a druhý je vybaven systémem rovnotlakého větrání s rekuperací tepla s účinností 85 % (objekt B). Z pohledu stavebních konstrukcí jsou oba objekty postaveny jako úsporné s podlahovou plochou 140 m2 a energeticky vztažnou plochou 160 m2. Objekt A má roční spotřebu na vytápění 54 kWh/m2, ale objekt B 42 kWh/m2. Objekt B se tak dostává do tzv. kategorie nízkoenergetických domů. První ekonomická výhoda se tak nabízí hned na začátku – výhodnější zařazení do energetických tříd v PENB (průkaz energetické náročnosti budovy). Jde tedy o zvýšení hodnoty (ceny) nemovitosti. Druhým ekonomickým přínosem systému řízeného větrání je každoroční úspora nákladů na vytápění. Může činit 3 000–3 600 kWh za rok, finančně vyčísleno jde o úspory od 5 000–7 600 Kč/rok. Tyto hodnoty jsou zisk z rekuperace. Abychom dostali čistý přínos řízeného větrání s rekuperací, je nutné od těchto hodnot odečíst náklady na provoz v rozmezí 550–750 Kč/rok.

Posledním ekonomickým ukazatelem je návratnost systémů. Pokud odvozujeme prostou návratnost z čísel uvedených výše, dostáváme se k horizontu přesahujícímu 10 let. Nechám na čtenářích, jak jim tato doba připadá. Osobně si myslím, že zdravé prostředí nelze penězi vyvážit.

Rekuperace vs. vzduchotechnika aneb Jaké rozdíly jsou v těchto systémech?

Ing. Pavel Burian, ředitel projekce, Enbra, a. s.

Rekuperace, obecně, je zpětné získávání tepla. Vzduchotechnika je systém technického zařízení budov, který zajišťuje požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu – odvod odpadního vzduchu z místnosti a přívod vzduchu čerstvého. Samozřejmě můžeme díky vzduchotechnice také ovlivňovat teplotu v místnosti a s ní spojenou tepelnou pohodu. Tady je průsečík a lze říci, že rekuperace je využívána jako součást vzduchotechniky.

Rekuperační výměník je složen z plechových, plastových či keramických lamel, mezi nimiž proudí vzduch. Přes plochu těchto lamel probíhá výměna tepla – vzduch přívodní se ohřívá od odpadního. Odpadní vzduch má teplotu 22 °C a více a přívodní vzduch 20 °C a méně. Pokud jej přivádíme zvenku bez úprav, mívá v zimě i minusové teploty.

Dnešní moderní rekuperační výměníky dosahují účinnosti až 90 %, tedy na ohřev větracího vzduchu nám stačí dodat pouhých 10 % energie. Právě proto jsou rekuperační výměníky velmi využívané v energeticky úsporných systémech, zejména u nízkoenergetických a pasivních domů. Je tím myšlena výměna energie, nikoliv celý systém větrání. Správný název celého
systému by zněl vzduchotechnika s rekuperací.

Jaké druhy rekuperačních jednotek dnes nejvíce využíváme a jak poznáme jejich kvalitu?

Odpovídá Libor Štorc, jednatel firmy Štorc TZB, s. r. o.

Pro větrání bytů jsou u nás dnes nejrozšířenější a nejosvědčenější deskové výměníky, tvořené mnoha k sobě navzájem spojenými deskami, mezi nimiž proudí vzduch. Přívodní a odpadní vzduch jsou od sebe vzduchotěsně odděleny, a tak dochází pouze k přestupu tepla přes tenkou stěnu výměníku. Celková plocha desek současných kvalitních protiproudých výměníků pro běžné rodinné domy je srovnatelná s plochou obývacího pokoje. Tyto výměníky se dnes vyrábějí převážně z plastů, nejkvalitnější výrobky s elektronicky komutovanými motory dosahují reálných účinností až 90 % a velmi nízké spotřeby energie, cca 0,25–0,45 Wh/m3. Nevýhodou deskových výměníků je, že při teplotách cca pod –3 °C začínají zamrzat. Tento problém je u kvalitních jednotek vyřešen inteligentními ochrannými předehřevy.

Zvláštním typem deskových výměníků jsou tzv. entalpické výměníky, kde kromě přestupu tepla dochází i k částečnému přestupu vlhkosti. Jejich desky tvoří speciální paropropustná membrána s antibakteriálním povrchem, jejíž funkce se dá přirovnat k high-tech sportovním bundám (např. ze známého materiálu Gote-tex apod.). To přináší výhodu především v zimních měsících – nedochází k vysoušení vzduchu. Nevýhodou těchto výměníků je vyšší cena.

Pro malé a jednoduché nástěnné větrací jednotky se mnohdy používají akumulační výměníky z keramiky nebo kovu. Odváděný teplý vzduch nahřívá akumulační jádro, následně je přepnut proud vzduchu a přes nahřátý výměník je přiváděn venkovní čerstvý vzduch. Jde o jednoduché řešení, nevýhodou je relativně nízká účinnost.

Další možností je využití tepelného čerpadla. Nedochází k zamrzání výměníku a v létě mohou i ochlazovat přiváděný vzduch. Nevýhodou je vysoká spotřeba energie a fakt, že tyto výměníky mohou jen topit nebo chladit (nikoliv větrat).

Pro vyhodnocení kvality větracích jednotek s rekuperací tepla jsou kromě účinnosti důležité i další faktory: vlastní spotřeba energie, hlučnost větrací jednotky, jednoduchá obsluha, vybavenost funkcemi, jako je ochrana proti zamrzání a letní obtok výměníku apod.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Voňavá náruč kvetoucích dřevin

Rod Cornus (dřín/svída)

Zahrnuje mnoho zajímavých dřevin (ale i bylin) nejrůznějších velikostí a má své zástupce prakticky po celé severní polokouli. U nás je domácí dřín obecný a svída krvavá. Pro zahradníky jsou ale mnohem atraktivnější dříny americké a asijské. Mají nejen krásné a nápadné květy, ale na konci roku i výrazně zbarvené listí.

Svída japonská

Krásné svídy najdeme rovněž na asijském kontinentu (Čína, Japonsko, Korea). Patří sem i tato růžová japonská svída (Cornus kousa ´Satomi´). Dorůstá do výšky 4–5 m. Velké a nápadné květy se otvírají v červnu, na podzim se listí zbarví do ruda. Podobně jako její americký příbuzný potřebuje kyselé a vlhké zeminy, polostín.

Dřín květnatý

Cornus florida ´Rubra´ se jmenuje tento sytě růžový dřín květnatý původem ze Severní Ameriky

Dřín květnatý (Cornus florida)

Původní americký druh kvete bíle. Roste pomalu a tvoří větší keře nebo malé stromky do 2–4 m. Vyžaduje podobné podmínky jako vřesovištní rostliny: kyselou a stále mírně vlhkou, humózní zeminu, polohu v polostínu, v domovině tvoří podrosty ve vlhkých lesích. Díky požadavkům na půdu a světlo ho můžete sázet do skupin s azalkami, rododendrony, hortenziemi, vřesy, japonským javorem, ostřicí, čechravou, hostou a mnoha dalšími. Krásně se bude vyjímat i jako solitéra u terasy nebo před vyššími tmavými jehličinami.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kráska z Číny

Tato krásná svída pochází z Číny a je mohutnější než japonská odrůda. Dorůstá až do 5–6 m. Jmenuje se Cornus kousa var. chinensis. Květy mají až 10 cm v průměru, rozkvétá v druhé polovině května. Na podzim se listy červeně rozzáří. Nároky jsou podobné jako u předchozích, tedy nesnáší vápno v půdě.

Dřín obecný (CORNUS MAS)

Jen pro zajímavost si zde ukážeme i domácí dřín obecný, který je běžnou součástí naší přírody. Najdete ho v teplejších oblastech na okrajích lesa a stráních. Kvete velmi časně, na přelomu března/dubna. Hodí se do zahrad, kde potřebujete vyšší clonu (4–6 m). Velmi dobře snáší řez, proto je vhodný i na živé ploty.

Zmarlika kanadská (Cercis canadensis)

Je to menší stromek nebo větší keř (výška 4–6 m). Přestože se jmenuje kanadská, pochází ze severu USA (je oficiálním symbolem státu Oklahoma). Kvete bohatě ve svazečcích před olistěním od dubna do května. Má ráda teplá a slunečná místa chráněná před mrazivým větrem. Půda by měla být lehká, písčitá a vápnitá (pH 7 a víc).

Mamota širokolistá (Kalmia latifolia)

Tak se jmenuje tento stálezelený keř, který pomalu dorůstá do výšky 1,5 m. Pochází opět ze Severní Ameriky z podrostového patra lesa. V květnu se otvírají růžová poupata do bělostných hroznů květů. Jako ostatním příslušníkům z podobných životních podmínek vlhkých lesů mu nejlépe vyhovují kyselé substráty a polostín.

Odborník doporučuje

Ing. Jiří Prouza

Ing. Jiří Prouza Méně známé kvetoucí dřeviny vnesou do zahrady auru výjimečnosti a exotiky. Pokud budete respektovat jejich nároky (které jsou celkem snadno splnitelné), budou dobře prospívat i ve vašich zahradách. Jak jste si již také jistě všimli, nejlepších výsledků dosahujeme tehdy, když sesazujeme různé rostliny s podobnými nároky na určité vhodné místo. Napodobujeme tím vlastně tak trochu přírodu. Navíc to působí přirozeně, rostliny se lépe rozvíjí, jsou zdravé a tím pádem i odolnější a krásnější.

Kdouloň

Jistě jste již slyšeli o kdouloni, ale stěží tušíte, jak taková rostlina vlastně vypadá. Velmi často se zaměňuje s kdoulovcem (Chaenomeles), což jsou oblíbené zahradní keře kvetoucí ponejvíce v červených tónech. Dokonce mají i velmi podobný plod, žlutou aromatickou malvici podobnou hrušce. Ta se dá v obou případech tepelně zpracovávat na želé a džemy. Pravá kdouloň obecná (Cydonia oblonga) pochází ze střední Asie a zdomácněla v mnoha jiných krajích včetně severní Afriky. Je to prastará kulturní rostlina, u nás se pěstovala hlavně v klášterních a zámeckých zahradách. Tento mohutný keř vysoký 5–6 m je hustě olistěný velkými kožovitými listy, které na podzim žloutnou. Kvete nápadně velkými bělavými květy v květnu až červnu. Polohu má ráda chráněnou, na slunci i polostínu, snáší vedra. Půda by měla být hluboká, propustná s dostatkem živin.

Halézie (Halesia monticola)

Tento atraktivní stromek pochází ze Severní Ameriky. Dorůstá do výšky 8–10 m. Kvete bohatě v květnu, bílé zavěšené zvonky o délce až 3 cm jsou velmi nápadné. Podobně jako americké dříny si žádá kyselou, vlhkou a humózní zeminu. Má ráda chráněné polohy na slunci i v polostínu. Velmi zdravá dřevina.

Kalina japonská (Viburnum plicatum)

Je zástupcem velmi efektních keřů z Dálného východu, které dlouho a krásně kvetou. Na obrázku je odrůda ´Mariesii´, která roste pomalu do výšky 1,5–2 m. Kvete od května do června. Nejspokojenější bude v mírném polostínu a ve vlhké, humózní a na živiny bohaté půdě. Prospívá jak v kyselejších, tak i alkalických podmínkách.

text: Jiří Prouza, foto: autor

Splněný sen o vlastním pokoji

Paní Daniela doslova hltá nápady architektů a designérů a neustále ji jako člověka ze zcela jiného oboru fascinují výsledky jejich práce. Dům, ve kterém paní Daniela společně s manželem a synem bydlí, prodělal před několika lety rekonstrukci, při níž vznikl za kuchyní malý pokoj. Původně měl pokoj sloužit případným návštěvám, ale nakonec se z něho stala šatna a později i pracovna s počítačem. Místnost však nebyla nijak útulná, což dokazoval fakt, že se v něm žádný z členů rodiny nezdržoval déle, než bylo nezbytně nutné.

Paní Daniela často usedá k počítači ve večerních hodinách, a to ji vedlo k nápadu, že by nebylo špatné mít pro sebe pokoj, kde by mohla v klidu nerušeně pracovat a případně se i vyspat, pracuje-li dlouho do noci. Nikdy svůj vlastní pokoj neměla, a proto se jí nápad s dámským pokojem začínal líbit čím dál víc. Realizace a nápady, které paní Daniela našla, přesně odpovídaly jejímu vkusu a doslova ji nadchly.

Paní Daniela tedy oslovila designérku, která jí navrhla, že rovnou přijede. Chtěla si prohlédnout pokoj a zjistit, co se paní Daniele líbí a co už méně. Představy a požadavky zněly takto – vytvořit příjemný pokoj pro odpočinek a práci s pouze minimem nábytku. Společně si prohlédly katalogy různých firem, v nichž vybraly postel, komodu a částečně i doplňky. Pro lepší představivost designérka přenesla celý nápad do 3D rozměru, paní Daniela dala souhlas a mohlo se začít s proměnou.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Barva vytváří příjemnou atmosféru

Nejdříve byl celý pokoj vystěhován a začalo se s malováním. Poněkud netradiční barvy (Primalex S 2010-G 50Y) se paní Daniela nejdříve trochu obávala, ale její obavy brzy zmizely, neboť pokoji barva výborně sedí a vytváří příjemnou atmosféru. Mezi malováním se designérka vydala do obchodů a bazarů vybírat a nakupovat zbytek zařízení a doplňků. Z původního zařízení pokoje zůstal pouze kulatý stůl, který má paní Daniela jako památku na babičku. Své místo na něm má notebook.

KDO TU ŽIJE

Paní Daniela s manželem a synem
Pracuje jako dětská psycholožka, věnuje se převážně dětem s lehkou mozkovou dysfunkcí, ale pracuje také s lidmi, kteří žádají o adopci, maminkami samoživitelkami i celými rodinami. Uspokojení v práci psycholožky zažívá, když vidí pokroky svých klientů. Má ráda jazz, hudbu Ondřeje Havelky, jízdu na kole a svých šest koček. Ráda jezdí na Horňácko.

Pohodlnou postel s úložným prostorem a komodu, která dostala nové kování, si paní Daniela vyhlédla v obchodním domě Ikea. Židli, oválný stolek umístěný před postelí a většinu stylových doplňků objevila designérka ve svém oblíbeném bazaru. Vzhled starého konferenčního stolu paní Danielu trochu vyděsil, ale designérka jí uklidnila, že to není jeho konečná podoba. Stůl prošel úpravou speciální technikou, která se nazývá patinování. Po skončení paní Daniela nevěřila, že se jedná o stejný stůl.

text: Edita Erbsová, foto: Pavel Vítek , Vojtěch Resler