Majitelé zahrady si přáli soukromí a zároveň požadovali návaznost na překrásnou okolní přírodu. Toužili po romantických zákoutích plných květin, po stinných místech se solitérními stromy, po velkém jezírku s potůčkem. Plocha více než 12 000 metrů čtverečních byla pro realizátora výzvou. „Při návrhu a osazování zahrady jsme museli kromě jiného zohlednit i chladnou oblast Českomoravské vrchoviny. Studené zimy s bohatou sněhovou pokrývkou tady nejsou ničím výjimečným, v některých letech se teplota dostane i pod minus 25 °C, při nedostatku sněhu se mohou vyskytnout i holomrazy,“ podotýká Martin Keblovský z firmy Starkl – zahradník.
Přírodní zahrada potřebuje poměrně dlouhý čas, aby vytvořila plně harmonický celek. V tomto případě to trvalo téměř pět let. Zahradu zakládala firma Starkl – zahradník na podzim roku 2001. V následujících letech ji postupně doplňovala a dotvářela hlavně kolem jezírka nejrůznějšími přírodními materiály, jako jsou dřevo a kámen. Zahradní architekti navrhli řešení, které počítá s vysázením takzvané kostry zahrady ze vzrostných stromů, kde se první podrostové patro vytváří z kvetoucích keřů. V dalších obdobích pak následuje rostlinná výsadba okolo rodinného domu a v okolí jezírka, zahradníci zakládají trávník a sázejí různé druhy trvalek.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Nádherný výhled na okolní kopce
„Vše probíhalo podle přísných zákonitostí flóry a také podle toho, jak se
jednotlivým druhům dařilo. Pak se modelovaly konkrétní části zahrady, a to včetně kombinace tvarů a barev,“ upřesňuje Martin Keblovský.
Za páteř zahrady je možné označit vyšší jehličnany a několik listnatých stromů v severní části rozsáhlého pozemku. Najdeme tady například impozantní douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii), jedli bělokorou (Abies alba) a jedli kavkazskou (Abies nordmanniana), borovici lesní (Pinus sylvestris) a borovici blatku (Pinus uncinata subsp. uliginosa, resp. Pinus rotundata), nechybějí ani smrky omorika (Picea omorika). Z listnatých stromů jmenujme alespoň lísku tureckou (Corylus colurna), červenolistý mléčný javor (Acer platanoides Crimson King) či habr obecný (Carpinus betulus).
Z terasy, jež se nachází na jižní straně domu, je nádherný výhled na okolní kopce a lesy, který si přáli majitelé zahrady zachovat.
Pohled na okolní pole a lesy
„Smrky omorika sice vyrostou v těchto podmínkách až do výše okolo dvaceti metrů, ale mají štíhlou korunu, která rozčlenila dlouhý pozemek na dvě části. Ve výhledu rozhodně nepřekážejí, stejně jako další poměrně bujná dřevina borovice blatka. Vše je vysázeno tak, aby svojí konečnou výškou nezakrývalo pohled na okolní pole a lesy,“ vysvětluje Martin Keblovský.
Druhé patro dřevin tvoří skupiny okrasných keřů, které jsou nádherné po celý rok. Za všechny lze zmínit alespoň zlatici prostřední neboli zlatý déšť (Forsythia × intermedia), tavolník van Houtteův (Spiraea × vanhouttei) či keř s názvem vajgélie (Weigela Florida Bristol Ruby), který kvete nádhernými červenými zvonkovými květy v období června až července, ale dokáže i remontovat, takže se květy objevují v průběhu celého léta.
Skupiny rozkvetlých azalek
Z dalších okrasných keřů použil autor zahrady kalinu bodnantskou (Viburnum x bodnantense DAWN), která kvete v únoru až v březnu. Najdeme tu různé druhy trojpuk (Deutzia) nebo svídy (Cornus alba Sibirica Variegata a Cornus alba Aurea) a další druhy keřů, které jsou neméně krásné. Na procházkách zahradou v květnu a v červnu jistě zaujmou i skupiny rozkvetlých azalek a rododendronů. Skupiny keřů doplňují a rozčleňují skupiny nižších jehličnanů kosodřevin (Pinus mugo var. Mughus a Pinus mugo var. Pumilio) společně s jalovcem (Juniperus x media Mint julep).
Nachází se pod terasou v mírném svahu. Ve vodě se odrážejí vysázené stromy, kolem terasy se vine potok rozdělený jezírky na malé části, které se pak vlévají do velkého jezera.
„Kolem potoka vzniklo překrásné místo pro vřesoviště s dominantním menším modřínem opadavým. Jsou tady i zakrslé jehličnany a v dolní části potoka ještě skupina nízkých kosodřevin. Ve vřesovišti se našlo místo i pro kanadské borůvky a japonské azalky,“ uzavírá Martin Keblovský.
text: Vlastimil Růžička, foto: Martin Keblovský
V Superstudiu Hra představili Plecháč a Wielgus instalaci pro Heineken a uvedli zde výroční kolekci k 125 letům existence značky Lee. V Superstudiu Evropa navrhli instalaci pro českou značku Křehký, kde se také objevily jejich produktové novinky a zároveň vystavili vlastní instalaci, jako součást hlavní tematické výstavy Hra. V Openstudiu v Domě U Minuty byla umístěna svítidla navržená Plecháčem a Wielgusem pro Lasvit a Arthouse v Colloredo-Mansfledském paláci ukrýval instalaci pro značku Chanel.
Hlavní cena byla vyhlášena v neděli 12. října 2014 na slavnostním galavečeru Designbloku v kostele sv. Šimona a Judy. Porota složená z šéfredaktorů českých médií, zahraničních novinářů a ředitelů Designbloku vybírala absolutního vítěze mezi všemi účastníky letošní přehlídky. Jan Plecháč a Henry Wielgus si za své vítězství odnesli hlavní cenu, zlaté polínko.
Elektronické digitální váhy, které vládnou současnému trhu, jsou rok od roku „inteligentnější“, ačkoliv jejich cena stejně jako u každé jiné elektroniky drasticky klesá. Nejnověji už disponují elektronickou pamětí s databází nutričních hodnot pro stovky nejběžnějších 
Do jednoho kilogramu váží s přesností jednoho gramu (téměř jako v laboratořích), nad kilogram pak s přesností plus minus 5 gramů. V konkurenčním boji se výrobci předhánějí ohromujícím designem, 
Prakticky všechny digitální váhy se na našem trhu pohybují v cenovém rozpětí od 600 do 2000 Kč a nabízejí vážení do 2 nebo do 5 kg s přesností po 1 nebo 2 gramech. Některé se zapnou automaticky položením potraviny či misky, všechny se ale bez další akce obvykle po 5 minutách vypínají. Všechny mají nulovací (tárovací) tlačítko, takže umožňují v krocích přivažování dalších složek. A nemusí jít jen o sypké či kusové 
V paměti mají uloženu databázi 7 základních hodnot pro 999 nejrozšířenějších potravin: kalorickou hodnotu, obsah sodíku, bílkovin, tuků, sacharidů, cholesterolu a vlákniny. Při postupném přidávání potravin na misku váha načítá tyto 
Kdo má rád příběh o Saturninovi, nemůže si při zmínce o hausbótu nevzpomenout na jednu z úvodních epizod, kdy nevyzpytatelný sluha ubytuje svého pána na Vltavě. Vedla ho k tomu nepřekonatelná celoživotní touha po dobrodružství a zároveň snaha uniknout pověstné tetě Kateřině.
Určitě, hausbót samozřejmě musí splňovat stanovené technické parametry pro konstrukci lodí, ale vyhnuli jsme se nesrovnatelně složitějšímu stavebnímu a kolaudačnímu řízení. Pouze bylo potřeba požádat příslušné povodí o povolení zakotvit. Vybrali jsme si moderně vybavenou marínu s napojením na inženýrské sítě – máme přípojku vody, kanalizace a elektřiny, ale tím podobnost se stavbou rodinného domu končí. S „pevninou“ jsme spojeni dvěma ocelovými táhly s pohyblivými klouby a vstupní lávkou.
Naše obydlí nabízí stejný komfort jako každý moderní rodinný dům. „Plave“ na ocelové vaně, v jejíž dutině jsou uloženy instalace, odpadní nádrž, rezervní nádrž na vodu atd. Tato vana izoluje bydlení od vlhkosti, odpadá izolace spodní stavby proti zemní vlhkosti. Vlastní konstrukci tvoří nosné dřevěné sloupky a difuzně otevřený sendvičový plášť s vnějším dřevěným obložením a tepelněizolační vrstvou, která odpovídá našim tepelným normám pro obytné stavby. Vytápíme elektrickým podlahovým vytápěním, případně krbovými kamny, před přehříváním nás chrání vnější pevné dřevěné slunolamy a okenní rolety na elektrický pohon. Máme velkou koupelnu, šatnu, v horní palubě je zapuštěna vířivka. Spotřeba energie není příliš velká, určitě je možné v budoucnu instalovat na střechu solární kolektory.
Zatím jsme o tom ještě neuvažovali, nelahozeveská marína je opravdu skvěle vybudovaná a je nám tu dobře. Celá konstrukce ale byla záměrně navržena tak, aby bylo možné hausbót převézt po silnici kamkoliv v České republice, případně i jinam po Evropě. Proto je široký jen 4,2 m. Spodní podlaží má výšku stropu 2,3 m, prosklené horní podlaží jen 2 m. Lze ho snadno odmontovat a jako celek sejmout pomocí jeřábu. Tím se sníží výška a můžeme proplouvat po řece pod mosty.
-4ed8e5723b91b_70x99.jpg "Sítina (Juncus effusus Spiralis)")
Sítina (Juncus effusus Spiralis)-4ed8e51dd80ca_97x129.jpg "Tchynin jazyk (Tenura)")
Tchynin jazyk (Tenura)
Sloní noha (Nolina)-4ed8e55c07327_100x135.jpg "Fíkus benjamin")
Fíkus benjamin-4ed8e3c7ce031-54523f60f2e64.jpg)
-4ed8e5723b91b_wm_wm.jpg)
-4ed8e55c07327_wm_wm.jpg)
-4ed8e51dd80ca_wm.jpg)
Netradičně vysoký lesk
Trojdimenzionálně
Ke vzniku rustikálnosti různé intenzity slouží techniky ručního škrábání, řezání a kartáčování. Ruční škrábání i další ruční úpravy dřeviny umocňují její originalitu. Vyškrabování zvýrazňuje a dokresluje přirozenou kresbu dřeva, dodává podlaze na rustikálnosti a celkově podlahu zvýrazňuje. Ke škrábání se většinou používají klasická dláta a jiné tupé předměty.
Kartáčováním se zvýrazňuje přírodní vláknitá struktura, na povrchu vzniká dodatečná textura. Obvykle se doplňuje další povrchovou úpravou, například zkosením hran a aplikací barevného mořidla či lesku. Kromě rustikálního vzhledu podlaha získává na plastičnosti. Ke kartáčování se používají především ocelové kartáče, kterými se z palubky odstraňuje měkká vrchní vrstva dřeviny.
Změn přirozeného odstínu dřeviny se nejčastěji dociluje bělením a mořením. Tyto úpravy jsou nepostradatelné při vytváření výrazných kontrastů, postaršeného vzhledu, dekorů s patinou.
Bělením se dřevo zesvětluje, umožňuje na povrchu vytvářet zajímavé bělavé kresby. Pomáhá také odstraňovat nežádoucí barevné skvrny. Ve výrobě Kährs se k bělení používají zmiňovaná mořidla nebo pigmentované laky a oleje.
Dřevěné kolíky
Důležité je podotknout, že se u dekorů často kombinuje více povrchových úprav dohromady. Oblíbené jsou i zkosené hrany, respektive tzv. „v“ drážka, které zvýrazňují tvar nejčastěji 1lamelových desek. Takováto jednoduchá úprava frézováním vděčně umocňuje rustikální prvky a palubce dodává na „robustnosti“. U hladkých a jemných dekorů naopak podtrhuje krásu čistě opracovaného dřeva.
I když postupem času mnoho němých sluhů skončilo svoji pouť v kamnech nebo na smetišti, každý z jejich majitelů se k nim nezachoval takto macešsky. Mnozí je předali další generaci. Díky tomu jsou tyto pěkné solitérní bytové doplňky stále ještě ozdobou řady domácností. Změnilo se toliko jejich využití: funkce původně ryze praktická se posunula směrem k dekorativní.
S atraktivně vyhlížející terasou, kde zejména v létě strávíte hodně času, pak můžete materiálově sladit i 
Za úvahu stojí stále populárnější 
I mrazuvzdorné dlažby vás potěší variabilním použitím. Stále častěji se instalují také coby obklad budov, důvodem je životnost i vzhledová různorodost. Stále běžnější je také použití dlažeb na obložení soklů 
