Vyjmenované aspekty přímo či nepřímo ovlivňují použitelnost a pochopitelně i funkčnost celého domu. Ukažme si to třeba na příkladu střešního pláště, jehož spolehlivost, daná hydroizolačními a tepelněizolačními schopnosti, garantuje provozuschopnost celého objektu. A naopak. Majitelé nemovitostí se ovšem velmi často dopouštějí chyby, řeší-li problém rekonstrukce nebo opravy střechy pouhou výměnou staré krytiny a zapomínají na ostatní.
Konstrukce jako množina prvků
Nespornou výhodou střešního krovu ze dřeva je, že byl postupně sestaven z prvočinitelů. Šlo-li konstrukci smontovat, neměl by být problém ji podle potřeby částečně rozložit nebo alespoň vyjmout z něj ten či onen nefunkční prvek. To vše pochopitelně při zachování dostatečné pevnosti a únosnosti, což je problém spadající do kompetence statika a jeho odborného posudku. Většinu poruch má na svědomí nedostatečná prostorová tuhost nosné konstrukce, na niž působí vodorovné a svislé síly.
Střecha pak vodorovně „cestuje“, dochází k vybočování příčných vazeb, k postupnému uvolňování spojů a výztužných prvků, plášť se v některých místech deformuje, někdy praskají a bortí se i štítové zdi… Takovýchto závad si zpravidla všimnete, jenže to už může také být pozdě. Důležitá je tudíž prevence a včasná náprava.
Poškozené trámy a další krovové prvky se provizorně dají opravit podložením a podepřením, tzv. protézováním, injektáží, vložením, nejlépe však výměnou poškozené části za novou. Pojďme si nyní připomenout základní typy krovových konstrukcí.
Typy krovů (podle nosného systému) |
| ◗ Vaznicové soustavy: základním nosným prvkem je vaznice – pozednice – uložená na nosné stěně nebo podepřená sloupky. Ve směru spádu střechy jsou na vaznicích položené krokve a podle typu střešní krytiny se konstrukce dále vybavuje latěmi nebo bedněním. Prostorovou pevnost v daném případě jistí v příčném směru kleštiny, v podélném zavětrování (pásky). U rozponů větších než 8 m se konstrukce odlehčuje věšadly nebo vzpěradly, jindy se vazný trám podpírá dalším sloupkem. ◗ Hambálkové soustavy: krokve doplňují horizontální výztuže – hambálky, které vytvářejí trojúhelník. Prostorová pevnost se v podélném směru zabezpečuje různými vyztužovacími prvky v rovině střešního pláště. ◗ Vazníkové soustavy: tvoří je příčně uložené příhradové nebo plnostěnné vazníky, které mohou být lepené; k zabezpečení prostorové pevnosti se v podélném směru používají tzv. ondřejské kříže. ◗ Rámové soustavy: zde se vazníky doplňují stojkami ukotvenými do základů. Rámovou soustavu lze rozdělit stejně jako vazníkovou. |
Tesaři a montéři
Dříve se jednotlivé prvky krovu spojovaly převážně pomocí klasických tesařských spojů (dnes představují estetický prvek například při přiznaných stropních trámech nebo krokvích v interiéru), tedy bez jakýchkoli kovových součástí. Jedním z takových spojů je přeplátování, které lze najít ve starších domech například na styku krokví ve vrcholu krovu. Jinou variantou je osedlání (při spojení krokví s vaznicemi), dlabání apod. Mnohem častěji se však v tesařině setkáte s kovovými svorníky, hřeby, ocelovými úhelníky, skobami, speciálními vruty a šrouby a dalšími pomůckami.
Aby vlivem koroze nedocházelo k zabarvení dřeva či k jeho černání v místech styku kovu se dřevem, používají se spojovací prostředky se speciální a stálou povrchovou úpravou. K moderním spojovacím prvkům pak patří například hřebíkové příložky nebo ocelové desky s prolisovanými hroty (tzv. gang-nail) zalisované přímo do dřeva, ocelové záchytky a jiné. Předchozí i následující řádky je třeba brát spíš jen jako užitečnou informaci a nikoli jako návod jak postupovat. Ten se určitě dozvíte od pracovníků specializované firmy, která se rekonstrukcemi a opravami střech či krovů zabývá.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Nejčastější příčiny poruch
Jednou z příčin poruchy střešní konstrukce může být špatný projekt, případně nedodržení jeho dimenze, tedy únosnosti. Dochází k tomu například v důsledku změny typu střešní krytiny (betonová za pálenou, pálená za plech či šindel), vadou použitých materiálů (nedostatečně vyzrálé dřevo, nekvalitní dřevo z „druhé ruky“), výraznou změnou klimatických podmínek (změna vnitřní teploty a výrazné zvýšení relativní vlhkosti), napadením škůdci a nedostatečnou preventivní ochranou materiálu, vlivem havárie s narušením statiky jiných stavebních konstrukcí (kroupy, tornáda, laviny, vichřice, požár) a vinou zanedbané či zcela opomíjené údržby (nátěry, konzervace, opravy mechanického poškození, utěsnění atd.).
K častým příčinám narušení dřevěných prvků krovu náleží i změna způsobu užívání objektu – realizace půdní vestavby s vikýři, střešními okny či světlíky a střešní nástavby – s nesprávným konstrukčním řešením detailů. K poruchám může dojít i vinou nekvalitní či neodborné řemeslné práce při montáži. A konečně – k atakům na předpokládanou životnost konstrukčních prvků a krovu jako celku může dojít ze strany tzv. okrajových podmínek, tedy vlivem chemického složení exhalací, otřesy v důsledku zprovoznění nedaleké frekventované komunikace, blízkosti letiště apod.
Můj dům doporučuje |
| K vestavbě je nejvhodnější sklon 35 až 55°, tvarem vyhovuje střecha sedlová se strmějším sklonem. Vnitřní prostor na dvou protilehlých stranách omezují dvě skloněné střešní roviny protínající se v hřebenu. A navíc – sedlovou střechu lze postavit prakticky jen nad čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem. Pokud zvýšíme půdní nadezdívku (tedy v podstatě zvedneme střechu), získáme ještě více užitné plochy. Vhodná je i mansardová střecha, naopak valbová střecha bohužel užitnou plochu omezuje čtyřmi zkoseními. Z konstrukcí je pak nejvhodnější krov s prázdnou vazbou, plná vazba ovšem poskytuje možnost netradičního řešení. Třeba když „přiznáte“ sloupy, krokve či vazníky v interiéru. Vestavba je ovšem změnou ve způsobu užívání stavby, proto podléhá stavebnímu povolení. |
Konstrukční a technologické závady
Právě v letním období je čas zkontrolovat stav střechy a v případě potřeby přijmout a hlavně prakticky zrealizovat adekvátní opaření. K problematickým patří především místa, kde byly dřevěné konstrukce předčasně uzavřeny do zdiva. Mokré procesy se dozajista projevily právě na dřevu. Zvlášť ve starších domech se často ukládala stavební suť za pozednice a jak známo, suť je dokonalým rezervoárem vody. V mezipodlaží vlhkých objektů někdy zcela chybí větrací kanálky, jindy dochází k zavátí sněhu, nebo přímo k zatékání dešťové vody a podobných „drobností“ se na každé stavbě najde spousta.
Dřevo jako přírodní materiál může být degradováno abiotickými faktory a biotickými vlivy. Zopakujme si, že k abiotickým faktorům patří světlo, teplo, kyseliny a zásady, v důsledku jejichž působení dochází k chemické korozi a mechanické abrazi. Biotickými vlivy jsou myšleny houby napadající dřevo a dřevokazný hmyz. Ale ať už vaši střechu nad hlavou poškodilo cokoli, je třeba přijmou striktní opatření. Přivolaný statik určí, zda je nezbytně nutné vyměnit celé trámy, nebo „jen“ dílčí prvky.
Platí zde, že všechny nově vkládané prvky musí svojí dimenzí odpovídat stávajícím. Jde o práci vysoce odbornou a proto zde nemá místo amatérizmus a domácí kutilství. Lokálně poškozené trámy (jejich uhnilé konce) je možné opravit zmíněným protézováním, kdy se poškozené části trámů odříznou s dostatečným přesahem pro šikmé přeplátování. Spoj lze zajistit buď dřevěnými kolíky nebo spojovacími prvky. Pokud jsou trámy zatížené na tah, spoj se doplňuje vloženým perem (dřevěným špalíčkem či zaráženým klínem) nebo zámkem, aby nedošlo k uklouznutí staré a nové části trámu v místě nastavení.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Nová střecha na nový krov?
Slabinou většiny starších střech je právě jejich celkový zdravotní stav. Podepsal se na něm nejen fyzický věk, sama příroda a často i neodborné řemeslné zpracování. Uvažujete-li o výměně střešní krytiny, tedy kompletního střešního pláště, pak je žádoucí detailní prohlídka tesařem, pokrývačem, klempířem… Na vás (svěřte to raději také „profíkům“) pak zůstává matematické cvičení. Příklad? Nahradíte-li stařičkou tašku novou, váhový rozdíl může představovat (i při nižším počtu kusů) na 1 m2 zhruba dvojnásobné zatížení. Přesné rozměrové i váhové parametry jednotlivých střešních krytin si snadno zjistíte na internetu, měly by však tvořit součást případné dodávky.
Asi jen málokterá firma bude svolná s tím, že „nahází“ tašky na střechu, aniž by si předem zjistila, kam a na co je vlastně umisťuje. V úvahu je rozhodně třeba brát i tehdejší technologii stavění, kdy se například pozednice často kladli přímo na poslední řadu cihel bez pozedního věnce apod. Stejně jako jinde ve stavařině i zde platí, že rekonstrukce bývá velmi často časově, fyzicky i finančně náročnější než stavba či montáž nového. Než tedy flikovat silně poškozený krov, je ekonomičtější a z hlediska budoucího užití podkrovních prostor i ergonomičtější nechat nařezat a posléze smontovat krov nový.
Můj dům doporučuje |
| Zkontrolujte povrch všech dřevěných prvků – výkvěty, praskliny, uvolnění a výrazná koroze kovových spojovacích prvků (šroubů, skob). Pečlivě prohlédněte dřevěné konstrukce v místech těsného zazdění – pozednice, stropnice, vazní trámy a krokve. Pozornost věnujte místům přímého styku dřeva s chladným kovem – např. s vodovodním potrubím, kde může docházet k dlouhodobé kondenzaci a zvlhčování zdiva i dřeva. Zvláštní pozornost věnujte komínovému tělesu a rozhodně nepodceňujte pravidelné revize – prasklinami mohou odletovat jiskry, či dokonce prošlehnout plameny. |
Byt v holubím království
Půdní prostory ve většině starších stavení sloužili jako skladiště haraburdí, v lepším případě coby sušárna s nataženými šňůrami a ráj dětských dobrodružství. Nutno říct, že zejména v městské zástavbě jsou dnes tato zákoutí vysoce ceněna jako exkluzivní prostory podkrovních bytů. Půdy a nevyužitá podkroví se ovšem staly cennou prostorovou rezervou i v mnoha rodinných domech. Jejich rekonstrukcí s následnou vestavbou lze získat obytnou plochu, zvětšit malý byt nebo, bez značných nákladů na pozemek, vybudovat zcela nové moderní bydlení.
Zmocní-li se vás tedy při kontrole krovu a dalších střešních prvků myšlenka na přestavbu, opět vycházejte z odborného posudku. Tentokrát nechte pozorně prozkoumat i stropní, respektive podlahovou konstrukci, která by měla nový obytný prostor včetně vybavení unést. O tom, zda je stará půda nebo podkroví vhodné pro půdní vestavbu, v podstatě rozhodují tři základní aspekty.
Tvar a sklon střechy (ten ovlivňuje především druh střešní krytiny) a konstrukce krovu. Místnost se zkosenými stropy musí mít výšku nejméně 2 300 mm nad polovinou podlahové plochy, která je vymezena pomyslnou rovinou kolmou k rovině podlahy protínající rovinu zkoseného stropu ve výšce 1 300 mm nad podlahou… Musí se též určit, jak velká musí být celková plocha oken, rozhoduje se o přístupech, o protipožární ochraně a změnách na střeše, o schodišti a mnoha dalších věcech. Obytná místnost, určená pro jednu osobu, má mít objem nejméně 20 m3, pro spaní dvou osob by měla mít minimálně 30 m3.
text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce
Dříve totiž takové zahrady nebyly běžně k vidění a už vůbec ne na venkově.Jak říká paní domu, zahrada představuje hlavně neuvěřitelně moc práce, a už proto ji člověk musí brát jako koníčka. Měl by vzít v úvahu, jak rostliny rostou a jak se přizpůsobují prostředí. Je třeba sledovat, co jim vyhovuje, a co se jim naopak nelíbí, a podle toho se k nim chovat. Uměním není osázet zahradu, ale hlavně ji udržovat. Proto se majitelka zahrady vyhýbá bambusům nebo trávám, které odnožují a nejde je jednoduše dostat ze země.
Je až k podivu, že tak bujná zahrada má problémy s vodou. Protože tu v kopcích nemají studnu, musejí ze všech střech svádět vodu do dvou betonových bazénů (dříve v nich otec košíkář namáčel proutí). Průtrž mračen tak bývá vítanou záchranou. Paní domu má s hospodařením s vodou letité zkušenosti. Už jako malá ji nosila v konvích z místa vzdáleného 200 metrů od domu.
Dominantou zahrady jsou dva velké červené dlanitolisté javory, sázené jako jedny z prvních dřevin. Počátečních deset let se musely chránit v zimě před sněhem a pozdními mrazy, protože natahují brzy mízu. V zahradě rostou vzácné jehličnany, které v této nadmořské výšce běžně nenajdete. Obdiv vzbuzuje pajehličník přeslenatý (Sciadopitys verticillata), jehož domovem jsou horské lesy jižního Japonska, nebo ostrolistec Cunninghamia lanceolata z východní Asie.
Najdete tu buky – Fagus sylvatica ‚Roseomarginata‘ nebo ‚Rohanii‘, krásné a s nádherným olistěním. Shánění dřevin tehdy znamenalo hodně cestování. Nejvíce jich majitelé pořídili ve školkách v Litomyšli, ostatní vzácnější rostliny vždycky jen v amatérských zahradách. V celé zahradě je mnoho druhů rostlin, převážně skalničky, trvalky, cibuloviny. V přední části chalupy se snaží pěstovat rostliny našich babiček tak, jak by to na venkově mělo být. Ozdobou by měly být růže, floxy, fuchsie, muškáty…
Geometrie vznikla ve starověkém Egyptě zhruba 600 let př. n. l. jako nauka o vyměřování země. Pravidelné povodně u řeky Nilu sice zúrodňovaly pole, ale mazaly hranice jednotlivých pozemků. Proto bylo vždy nutné tyto hranice obnovovat a vyměřování se dělo pomocí provazu a tyčí. Nezbytnost geometrie se ukázala také při 
Teoreticky vzato můžeme geometricky definovat jakýkoliv tvar na zemi (např. pomocí bodů a souřadnic), ale geometrii v umění či 
Nejrozšířenějším typem býval jednovrstvý komín, kde je komínový průduch vytvořen dutinou ve zdivu z pálených cihel s vnitřní omítkou. Lze jej však použít pouze pro vytápění tuhými palivy s vyšší teplotou spalin, a to jen do té doby, než dojde například vlivem nedostatečné údržby k nahromadění sazí v komínovém průduchu a jejich následnému vyhoření. Pak může obvodový plášť komína popraskat a ztratit svoji těsnost. Právě toto je důvodem k používání moderních vícevrstvých keramických komínů, kde veškeré působení spalin eliminuje kvalitní šamotová vložka. Její materiál odolává působení kondenzátu spalin a chemikáliím v něm obsaženým i působení vysokých teplot.
Vícevrstvý keramický (šamotový) komín je v současnosti nejčastěji používaný typ samostatného vnitřního komína. Skládá se z více vrstev, zpravidla ze tří. První je šamotová vložka, druhou minerální rohož a třetí tvárnice např. z lehčeného betonu tvořící vnější tělo komínu. Tvárnice mívají kanálky zadního odvětrání k odvodu kondenzované vlhkosti z izolace. Takový komín lze pořídit pro všechny typy paliv. Nesmí však selhat ten, kdo ho staví. Při stavbě komína musí firma dodržet montážní postup a například zámky komínové vložky do sebe musí zapadat tak, aby kondenzáty spalin nepronikaly až na povrch. To znamená, že komínové vložky musí být sestaveny takzvaně po vodě a spojeny speciální spárovací hmotou.
Vzhledem ke zvyšujícím se cenám energií se v tisku stále častěji objevují zprávy, že se lidé začínají vracet ke spalování hnědého uhlí ve starých kotlích. Města a vesnice zahalené čpavým kouřem ale nejsou tím pravým řešením. Když už kotel na pevná paliva, je lepší zvolit zplynovací kotle spalující uhlí nebo dřevo, které pracují na principu přeměny tuhého paliva na dřevoplyn, jaké vyrábějí například společnosti Atmos či Verner. V našem prostředí je možné využít i vytápění peletami. Jde o malé granule vyráběné z dřevního odpadu, jejichž spalování probíhá s minimálními negativními účinky na životní prostředí. Například podle informací Energy Centre České Budějovice dáte za vytápění běžného rodinného domku peletkami něco přes 14 000 korun, což je zhruba o čtvrtinu méně než u plynu. A to jde o současné ceny – v nejbližší době se rozdíly zřejmě ještě zvětší.
Při projektování komínů dnes sotva někdo počítá se stavbou komínu „cihlu po cihle“. Používají se hotové stavebnicové systémy, které se na stavbě rychle sestaví do konečné podoby. Firem vyrábějící komíny je hodně, například EKO komíny, Vacovský nebo Florian nabízejí speciální betonové tvárnice, které se vyvložkují ocelovou rourou a zateplí. 
Mezi jednoznačně nejznámější výrobce patří firma Schiedel, která nabízí vícevrstvý systém vhodný nejen pro topení plynem, ale i pro pevná paliva. Nemusíte ale zvolit betonový komínový systém, čím dál častěji se na stavbách objevují i nerezové systémy například od společností Roka Ráža či Bertrams.
Můžete se ale dostat i do opačné situace. Pokud se přestěhujete do starého bytu, kde se topilo uhlím, budete si určitě chtít odpustit vynášení uhlí ze sklepa a zatoužíte po komfortu plynového topení. Změnu systému vytápění budete muset oznámit nejen majiteli domu, ale i stavebnímu úřadu, který bude požadovat projekt, dohodu s místním plynárenským podnikem a při kolaudaci i revizi od kominické firmy.
Možná budete mít štěstí a zjistíte, že ve stěně vašeho obývacího pokoje vede nepoužívaný komínový průduch. Pak byste mohli uvažovat i o koupi krbových kamen. Vzhledem k tomu, že potřebují nejčastěji komín o průměru 15 cm, často nestačí stávající průřez a je nutné komín vyfrézovat. Specializovaná firma do komínu vloží motor, který pomocí řetězů doslova otluče cihly do kruhového průřezu o potřebném průměru. Pak se komín vyvložkuje podobně jako při připojování plynového kotle.
Bez vložky rozhodně komín nepoužívejte, staré komíny bývají často už poškozené a kouř by mohl pronikat do bytu, navíc hrozí, že budou kondenzáty plynu prosakovat zdí a vytvářet hnědé mapy. Za frézování zaplatíte kolem 900 korun za metr, pokud by to konstrukce komína dovolila, lze se dostat i na průměr 20 cm, což je běžný rozměr pro připojení krbu, za který zaplatíte zhruba o stokorunu víc. Pokud by vám tedy krbová kamna nestačila, máte šanci uspět i s klasickým krbem. Než ho ale objednáte, nechte si raději vypracovat statický posudek – podlahy ve starých domech by nemusely jeho tíhu vydržet!
„Co se týče zahrady,“ pokračuje Petr, „původně to byl jen jednolitý kopec, uprostřed kterého stál dům. Do terénu jsme udělali příjezdovou cestu, ta musela být rovná a pak nás napadali další záseky – terasy, zídky… Všechny kaskády jsme tu udělali především proto, aby nám šetřily práci. Jednak při sekání trávníku a také proto, abychom zabránili splavování zeminy z pozemku při deštích.“ Ze stejného důvodu navršili majitelé okolo celé parcely val ze zeminy, která při zvlášť velkých deštích vodu pobere a svede ji na louku pod zahradou, kde již nemůže další škodu napáchat.
Charakter zahrady jednoznačně určují jehličnany. Jsou stříhané do rozličných tvarů a velikostí, sesazované do skupinek kombinovaných z různých druhů. Kamkoli se podíváme, najdeme mistrovskou práci, spojenou s humorem a hravostí – hloučku podsaditých borovic vévodí štíhlá túje, v plazivých koniferách trůní střapatá juka, z borovicového bochníku vykukuje zahradní sprcha. Pracováno je nejen s tvary, ale i barvami. Majitelé kombinují různé odstíny jehličnanů a oživují je kontrastními listnáči (červený javor, škumpa). Každý kout je jiný, a přesto celá zahrada působí uceleným a příjemným dojmem a nenásilně přechází v okolní přírodu. „Když jsme vykáceli přestárlý sad, začali jsme sem dávat stromky z lesa, z náletů,“ říká Petr. „Nejdříve k chatě, to bylo ovšem špatně, potom už dál. Stromy se rychle rozrůstaly, začaly zarůstat cestičky, a tak jsme je museli začít zastřihovat, abychom se nemuseli ohýbat. Myšlenka tvarovat je vznikla až později.“
Majitel tvrdí, že samotná péče o zahradu je snadná: „Mechanizovaní nejsme, vše stříháme ručně, nůžkami. A náš žebřík vám raději ani neukážu… Nejvíce práce je tu pochopitelně na jaře, když všechno naraší. Například po odkvětu rododendronů se musí vyštípat uschlé květy a hned vyrazí 15cm přírůstky, které stříháme. Kdybychom to nedělali, byly by z nich nejméně čtyři metrové kopce. Jehličnany stříháme také na zimu a s tím, co ostříháme, je přikryjeme. Ani ne tak kvůli mrazu, hlavně kvůli jarnímu slunci, které je příliš ostré a stromky popálí. Na zimu také zabezpečíme větší stromky – svazujeme je, aby jim sníh nepotrhal větve.“
Zahradní úpravy prý ještě zdaleka nekončí, zbývá dodělat některé další zídky a chodníčky: „Kámen je hezká věc, navíc chodníčky nám také šetří práci, na obytné terase i v domě je čisto, nenanášíme žádnou špínu, takže se vůbec nezouváme. Všechny kameny jsou z okolí. Našli jsme tu mezi trnkami v remízkách několik hromad kamenů dříve vybraných z polí a také spoustu malých žulových valounků. Z nich je většina dláždění.“
V zahradě najdeme také vodní prvky, které ji obohacují o další dimenzi – středomořsky působící jehličnany a kamenné zídky se zrcadlí na hladině bazénu i jezírka. „Přáli jsme si tady vodní hladinu, protože pozemek bývá dost rozpálený,“ vysvětluje Petr. „Veškerou vodu z pozemku svádíme do studny (zásobárna na vodu, není tu pramen), odtud je samospádem vedena jak do zahradní sprchy, tak do jezírka a bazénu. Je to takové perpetum mobile, díky tomu bazén nijak nečistíme. Nečistoty vybíráme sítem a plave tu chlórová tableta s aktivním dusíkem.“
Umístění a tvar dřezu
Tvary 
Základní kategorii tvoří nerezová 
Na trhu se znovu začíná objevovat tradiční 
Vlastnosti venkovních nátěrů
Bohatý sortiment výrobků pro použití v interiéru a také v exteriéru nabízí například společnost BASF. Jde o nátěry a povrchové zušlechťovací laky na střechy, stěny a podlahy. Disperze, pigmentové přípravky, pryskyřice a aditiva splňují nejvyšší standardy kvality na stavební nátěry, které by měly mít nízký obsah lehce těkavých částeček laku VOC. To umožňuje dodržovat ekologické normy, vytvářet atraktivní povrchové povlaky méně náchylné ke špinění a lépe odolávající povětrnostním vlivům.
Rekonstrukci předcházelo rozsáhlé podchycení statiky 
Podlahu pokrývá světlá stěrka
Víc než sprcha
Masážní box má dále několik trysek či minisprch, které mohou být zabudované ve stěnách boxu nebo jsou součástí sprchového panelu umístěného v boxu. Trysky by měly být směrově nastavitelné, to aby si každý podle libosti i tělesných proporcí mohl určit směr masážního proudu. Rozmístění trysek záleží na modelu, který si 
O stupínek výš stojí masážní box vybavený vyvíječem páry, díky němuž si můžete dopřávat blahodárnou tureckou parní 
Na trhu je reprezentují značky Dakon, Junkers, Baxi, Viadrus, Protherm, Vaillant, Viessmann nebo Buderus. Prakticky všichni výrobci nabízejí plynové průtokové ohřívače, zajišťující teplou 
Díky nízkoteplotnímu provozu lze ušetřit i na provozních nákladech, neboť u těchto kotlů část tepla (spaliny a horké vodní páry) neuniká bez užitku do atmosféry, ale využívá se pro ohřev otopné 
V rodinných domech lze instalovat a využívat rovněž plynové 
