Jak kdysi zahrada vypadala, vzpomíná dnes nejstarší obyvatelka, paní Alena: „Když jsem se sem v roce 1949 přivdala, vedly po obvodu zahrady pískové cesty, v přední části doplněné rabaty růží, byly tu mohutné smuteční vrby a ovocná část plná třešní. S manželem jsme nejdříve obměnili stromy a keře v ovocné části a také trochu omezili cesty, které byly časově náročné na úpravu. Rozhodující změna přišla v 80. letech, kdy jsme začali měnit okrasnou část na volně pojatou anglickou zahradu. Ta se stále zvětšovala až do dnešní podoby.“
Vila Růže nenese své jméno nadarmo. Po zahradě vonělo plno růží a růžiček, ať už stromkových, keřových nebo pnoucích. Dnes krášlí růže jen středovou část a také úzký pruh za domem, kde vystřídaly rododendrony, jež uplavaly při povodních před sedmi lety. Stromy se během let průběžně doplňovaly hlavně o různé kultivary jehličnanů, především cypřišků (Chamaecyparis), zeravů (Thuja) a jalovců (Juniperus), ale také o nové módní čarověníky (zakrslé mutace) borovic, smrků a jedlí a o další méně vzrostlé jehličiny, které se sázely na nově vzniklá alpina a harmonicky propojily skalkovou část s mohutnějšími stromy lesíčku.
V zadní části zahrady byl dříve jabloňový sad, na jeho místě se pak založila broskvová plantáž. Po velké vodě ji už neobnovili a místo toho udělali z celé zahrady volný malý parčík. V zahradě plují v travnatých plochách ostrůvky s koniferami, keři a květinami. Všechna zeleň se musí prořezávat a prosekávat, aby šlo sekat trávu zahradním traktůrkem. O rostliny tu rozhodně není nouze. „Syn dřív hodně množil a stále kupuje nějaké speciality,“ říká paní Alena. „Zeleninová zahrádka tu byla odjakživa. Teď je hodně zmenšená, rostou tu okurky, saláty, papriky…“
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Hlavně pro pestrost barev
Z letniček sázejí ostálky (Zinnia), ozdobný tabák (Nicotiana), astry (Aster), měsíčky (Calendula), nestařce (Ageratum), gazánie (Gazania), hledíky (Antirrhinum). Z trvalek si nejvíc oblíbili třapatky (Rudbeckia), hlavně pro pestrost barev – od žlutých po hnědé – a také afrikány (Tagetes), i proto, že jsou půdopokryvné a neroste pod nimi plevel. Základem jsou ale trvalky, není s nimi tolik práce.
V zahradě se krásně vyjímají také exotické stromy. Za zmínku stojí pavlovnie (Paulownia) s krásnými velkými listy. Další velkou parkovou záležitostí je katalpa (Catalpa) s rozložitou korunou. Hodný obdivu je také tisovec (Taxodium), jehličnan, který se na podzim odívá nádhernými tóny oranžové až rezaté a na zimu opadává. Upoutá také pět druhů jinanů (Ginkgo). Nepřehlédnutelné jsou konifery, kterých je tu mnoho druhů, zvlášť různé smuteční, převislé formy nebo barevné panašované, zlaté, stříbrné, modré. Za zmínku stojí i dva exempláře metasekvoje (Metasequoia), hlavně solitéra před domem. Jehličiny jsou vždy krásné v kombinaci s rododendrony, tady jich najdete několik desítek.
Připouštění vody a čistění
Zahradu zkrášlují alpina, která jsou výsadou syna paní Aleny. Vypadají, jako by tu byla odnepaměti. Nejsou vysoká, a přesto dokážou i pozemek v rovině zajímavě vytvarovat. Skalky jsou domovem pro drobný hmyz, což přispívá k ekologické rovnováze v zahradě. Zdobí také břehy rybníčku na kraji lesíka. Vyhloubili ho v šedesátých letech paní Alena s manželem, původně jako malý, později ho zvětšovali až do dnešních rozměrů. K pravidelným starostem patří připouštění vody a samozřejmě čistění. Když u něj na jaře rozkvete do růžova kolkwitzie (Kolkwitzia), doslova zapomenete na všechny starosti.
text: Šárka Drbohlavová, foto: majitel zahrady a autorka
Když se chcete rozhodovat opravdu ve prospěch svého zdraví, musíte brát v úvahu, že vzduch v každé místnosti nese elektrický náboj (o iontech se mluví jako o „vitaminech našeho vzduchu“). Lidskému organismu prospívají záporné ionty (anionty). Velké množství je jich v čistém horském vzduchu, v lese či u vodního zdroje. Můžete si je však „vyrobit“ i 
Celá věc má ovšem háček: je-li tepelný zdroj obložen 
Originální 
Správně navržená a odborně postavená kachlová kamna nespotřebovávají vzduch z místnosti ani nesnižují vzdušnou vlhkost, takže uvnitř zůstává přirozené zdravé klima (viz předcházející pasáž o iontech). Ale abyste se „nespálili“, měli byste vědět, že návrh i 
Touhu po „ztraceném ráji“, po přirozeném životě v lůně 
Interiérové rolety zahrnujeme do početné rodiny stínicích prvků. Pro svou účinnost a pohodlné ovládání jsou ideální všude tam, kde potřebujeme chránit vnitřní prostředí místnosti před nadměrným slunečním světlem a teplem, ale také před nežádoucími pohledy zvenčí. Díky elegantnímu a modernímu 
Žhavou novinkou stínicí techniky pro nadcházející sezónu je nová venkovní roleta SunStop, která slouží k ochraně interiéru před nepříjemným přehříváním a ztlumení ostrého slunečního světla na optimální míru. Speciální tkanina rolety zadrží až 90 % tepelného záření, přesto díky cílené perforaci zároveň umožňuje pohodlný průhled ven a propouští dovnitř vyvážené množství denního světla. Roleta se instaluje na okenní či dveřní rám z venkovní strany. Zachytí tak sluneční paprsky ještě před jejich dopadem na skleněnou plochu a zamezí následnému skleníkovému efektu.
Nabídka stínicích tkanin pro rolety je dnes velmi bohatá a to v různých cenových relacích, barvách, materiálech a 
Asi nikdo nepochybuje o tom, že dálkové ovládání motoru pro pohon rolet je velmi pohodlné. Citlivý a šetrný chod motoru však také významně prodlužuje životnost rolety. Pouhým zmáčknutím ovladače, bez toho, že by bylo nutné stále obíhat všechna 
Početný rod rozchodníků zahrnuje kolem pěti set druhů, původem především z Evropy, Asie a Afriky, několik druhů se vyskytuje také v Severní Americe. Botanici řadí rozchodníky do čeledi tlusticovitých – Crassulaceae. Jedná se o jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny, vzácněji nízké keříky. Všechny mají ztloustlé listy, jejichž pletivo slouží jako zásobárna vody, která jim pomáhá přečkat suchá, nepříznivá období. Většinou rostou na chudých, skalnatých místech jak v mírném pásmu, tak i v subtropech a tropech.
Jméno se vztahuje k jeho ostré, palčivé chuti, jíž se liší od zbývajících u nás domácích druhů. Je to drobná bylina dorůstající v květu výšky kolem 10 cm. Má vystoupavé lodyhy dvojího druhu – kratší nekvetoucí, hustě střechovitě listnaté a delší, řídce listnaté a kvetoucí. Listy jsou válcovité, přibližně 3 mm dlouhé, po odumření bělavé. Květenství se skládá ze 2-3 vijanů jasně žlutých květů, kterých bývá kolem pěti. Žlutozelené listy najdeme u kultivarů ‚Aureum‘ a ‚Yellow Queen‘.
Z plazivých rozchodníků s plochými listy se nejčastěji pěstuje rozchodník pochybný (Sedum spurium), pod starším jménem rozchodník kavkazský. Poléhavé lodyhy dole snadno kořenují a v příhodných podmínkách vytvářejí husté půdopokryvné porosty. Listy jsou krátce řapíkaté, kopistovité, na okrajích vroubkované, dlouhé asi 1cm. Květenství je husté, květy růžové až tmavě červené. Do zahrad se hodí především kultivary ‚Purpurteppich‘ a ‚Fuldaglut‘ s výrazně tmavě červeně zbarvenými listy a purpurovými květy. Kultivar ‚Tricolor‘ má pěkně červené listy, které jsou navíc ještě žlutě panašované.
Druhou skupinu rozchodníků představují mohutnější, trsnaté, vzpřímeně rostoucí trvalky s velkými plochými listy. Lodyhy obvykle dorůstají výšky kolem 50-60 cm a nesou husté, většinou ploché květenství. Na zimu usychají a rostliny na jaře obráží ze silných kořenů. Botanici je nyní řadí do samostatného rodu Hylotelephium, pro který se používá občas nepříliš zvučné české jméno rozchodníkovec. Ale zahradníci jsou „národ“ značně konzervativní a tak i my se zde raději přidržíme původního českého názvu rozchodník.
Rozchodník karpatský (Hylotelephium argutum) se pěstuje jen zřídka. Má střídavé, podlouhle kopinaté listy, které jsou výrazně zubaté. Květenství je husté, purpurově zbarvené. Od zbývajících druhů se liší nároky – roste totiž na stinných vlhkých skalách i v podrostu vlhkých stinných horských lesů v Karpatech. I v kultuře se mu proto dobře daří ve stínu a vlhku. Další druh, rozchodník Eversův (Hylotelephium ewersii) má poléhavé či převisající lodyhy se srdčitými přisedlými listy.
Trvalkové rozchodníky jsou oblíbené tradiční zahradní rostliny, které nacházejí v zahradách stále větší využití. Je to především proto, že kvetou na konci sezóny, v srpnu až říjnu, tedy v období na květy značně chudším. Navíc mívají výrazně zbarvené měchýřky, které jakoby kvetení prodlužovaly o další měsíc. Oblíbené jsou také pro značnou nenáročnost. Pokud jim zajistíme dostatek světla a nepřeléváme je, vydrží prakticky vše a dokáží růst mnoho let na jednom místě.
Kvalitu nové povrchové úpravy zásadně ohrožují i staré odlupující se nátěry, jejichž soudržnost už nahlodal zub času nebo jsou podrezivělé. Nejprve zbavte povrch těchto pozůstatků mechanicky nebo opalováním, na větší plochy pak zaútočte přípravkem pro odstraňování starých nátěrů. 
Při volbě nátěrových hmot musíte přihlédnout k tomu, jakým vlivům bude muset nátěrový systém na povrchu kovu odolávat. Také je třeba vzít v potaz, o jaký druh kovu se jedná, aby mu barva nebo jiná nátěrová hmota odpovídala vhodným chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi. Existuje mnoho barev určených na kov, ale řada z nich je univerzálních, jimiž lze stejně dobře ošetřit dřevo nebo třeba i beton.
Nátěrové hmoty můžete na kov nanášet štětcem, válečkem nebo stříkáním. Štětec je zvlášť vhodný pro nanesení první, základní vrstvy, dále pro natírání členitých tvarů, jako jsou radiátory, rámy nebo mříže, a také tam, kde se jedná o přesnost. 
Prostředí 
Počáteční komplikace
Také obývacímu prostoru by se dalo ledacos vytknout, například fakt, že půvab barového pultu za krbem příliš nevynikne. Naopak šikmá stěna je zde vítána, neboť se dá efektivně využít jako výtvarný prvek, jenž ozvláštní prostor. Docílíme toho například umístěním fototapety se zajímavým motivem nebo pomalováním stěny výrazným barevným dekorem, odlišným od ostatního interiéru, jenž však nesmí působit rušivě.
První verzi prostorového řešení nazvala autorka návrhu klasickou. Do západního rohu obývacího prostoru umístila sedací soupravu s konferenčním stolkem, otevřenou směrem ke krbu, okolo rohového jižního okna navrhla rozmístit živé květiny. Prostor před šikmou stěnou se dá velmi dobře využít jako jídelní kout, kam se pohodlně vejde velký jídelní stůl s dostatečným počtem židlí. Jistým rušivým elementem zde bude prostor dveří do pokoje, těsná návaznost na kuchyň však tento nedostatek může plně vyvážit. Jako zajímavý interiérový prvek zde působí umístění pianina, které funguje také jako optický předěl části jídelní a obývací. Na místě pianina však může stát i jiný kus nábytku, například knihovna. U zadní stěny krbu zbude pak dostatek místa pro tzv. skleník, kam si paní majitelka může instalovat spoustu drobných nezbytností, porcelánový servis po babičce a jiné dekorativní předměty.
Kuchyň
Z hlediska dispozičního uspořádání došlo pouze k několika změnám v obývací části. Impulzem bylo rohové okno až k zemi, které opticky spojuje pokoj s vnějším okolím domu. Dovoluje prožívat roční období v klidu a pohodě hezky v teple domácího prostředí. Pokud sem bude umístěn kupříkladu ratanový sedací nábytek se stolkem, může se prostor stát příjemnou klidovou zónou. Centra pozornosti se mohou střídat podle potřeby: dokud slunce nezapadne, mohou se obyvatelé domu kochat výhledem do zahrady, po setmění pak jen lehce natočí křesla směrem ke krbu, kde rozehraje svou barevnou hru plápolající oheň.
Pracovna
Autoři zahrady o ní hovoří jako o „zahradě na způsob čínské“. Nepátrají po důvodech, proč je oslovil právě tento styl, prostě se jim líbí. Takzvané čínské zahrady se u nás vyskytují stále častěji, a stejně jako vaří v čínských restauracích čeští kuchaři, objevují se i „osvícení“ čeští zahradní architekti. Majitelé však nežádali žádný ateliér o projekt, nevyužili ani služeb zahradníků. Vše si zařídili sami. Drobné chyby lze omluvit danými možnostmi a přirozeným nadšením pro věc. To, co nebylo rozhodně porušeno a co k čínské zahradě neodmyslitelně patří, je niterný vztah k danému místu a „improvizace“ na základě vlastních zkušeností a prožitků.
Právě citlivé hledání a využívání existujících scén v okolní přírodě, které se nám líbí nebo k nimž máme nějaký hlubší vztah, je hlavním principem tvorby čínských zahrad. Tento princip často uniká „profesionálům“, kteří stavějí kdekoli a pro kohokoli třeba právě proto, že jeho soused má čínskou zahradu a je to „in“.
Tajemná zahrada „na způsob čínské“ v Pístu u Nymburka nabízí kromě kamenů a vody, které jsou životodárným a esteticky významným elementem všech zahrad, také zajímavý výběr rostlin. Nechybějí přirozeně ani stromy. Na menší ploše dávají majitelé přednost listnatým odrůdám, jsou průhlednější a zabírají méně místa; jsou tady i borovice a další jehličnany. Opěrné zídky lemují živé ploty ze stříhaných smrků, najdeme tu jilmy (převážně Ulmus x hollandica ‚Wredei‘ ) i vrby na kmínku (převážně Salix alpina). Centrum zahrady tvoří nádherný zahradní altán (s některými rušivými prvky uvnitř) a dále dřevěný mostek s bíle kvetoucí japonskou azalkou dosahují až k zábradlí.
Pokud se chcete pustit do tvorby vlastní čínské zahrady, možnosti jsou opravdu nepřeberné, říkají majitelé. Inspirací mohou být kromě časopisů také návštěvy již existujících zahrad, poradí vám v Česko-čínské společnosti, existuje i celá řada dobrých architektů, kteří se na čínské zahrady specializují. Přesto majitelé zahrady v Pístu u Nymburka doporučují vlastní postup založený na partnerské či rodinné imaginaci (někdy pomohou i přátelé). Vše záleží na hravosti, citu pro prostor, fantazii, zručnosti a přirozeně také na penězích.
V praxi to poznáme například podle černajících skel krbové vložky či krbových kamen, ale zda klesne výkon o 10 % či více procent, laik nepozná. Přitom však mohou být 
Kromě černajícího skla u 
Při nižších 
Pokud potřebujete komín vyvložkovat a do stávajícího komínu se rozměr vložky nevejde, používají dnešní kominické firmy technologii tzv. frézování průduchu. Jde sice o účinnou, ale pro majitele 
V menších zahradách využívá architektka především malé a střední keře – dříve na každé zahradě vysazované rybízy, angrešty a josta a nyní také zimolez kamčatský (tzv. kamčatská borůvka), který dozrává již od května. Na slunném místě s možností opory vytváří plůtek z vinné révy a doplňuje ho tradičními růžemi nebo levandulí. Plůtek je tak nejen jedlý, ale i krásný a pohostinný pro hmyz. V případě rozlehlejších zahrad se uplatní i vyšší keře nebo menší stromky, například aronie, mišpule, muchovníky a dříny, které na jaře krásně kvetou, později vytvářejí jedlé plody a na konec té parády na podzim zbarví listy do jasně červenooranžových barev.
Trnité keře, jako jsou rakytníky, růže, hlohy a trnky, kromě toho, že nádherně kvetou a na podzim poskytují zejména pro ptáky zajímavou potravu, vytvoří skvělé místo, kde ptáci mohou hnízdit a jejich hnízda jsou chráněná proti predátorům. Zvláště okrasná bývá růže svraskalá (Rosa rugosa), která kvete tmavě růžovými nebo méně často bílými květy po celé léto a na podzim vytváří veliké dužnaté šípky, vhodné i na čaj. Bobule rakytníku (Hippophae rhamnoides) získáme, pokud vysadíme alespoň dva keře (samčí a samičí, je totiž dvoudomý) a budeme mít odvahu se pustit do jejich sklizně z ostnatých větévek v pozdním podzimu nebo v zimě. Pod hustými většími keři může být místo pro další obyvatele, kteří v přírodě nacházejí svůj prostor čím dál tím obtížněji.
Máte-li velkou zahradu, můžete spojit příjemné s užitečným a vytvořit živé ploty z lísky. Kromě oříšků na podzim nabízejí krásný členitý prolézací prostor jako stvořený pro různé hry a schovávačky. Děti odtud mohou pozorovat veverky, které chtějí, aby se s nimi na podzim o oříšky rozdělily. Dalším živým prvkem v zahradách jsou v posledních letech velmi populární vrbičkové chýše a tunely. Plot ze stejného materiálu pak může zahradu dotvořit ve stejném duchu a nabídnout pohádkové prostředí pro dětské hry, s průhledy a okénky do jiných světů.
Velké zvonkovité květy některých lián (např. povíjnice trojbarvé – Ipomoea tricolor nebo opletníků – Calystegia) se dají utrhnout a lze z nich vytvořit krásné figurky. Výborná a vděčná liána je mrazuvzdorná aktinidie (říká se jí minikiwi), z níž lze od začátku podzimu do mrazů trhat drobné příjemně nakyslé plody. Ale plot může být ozeleněný třeba i chmelem. Jeho křehké výhonky se brzy na jaře dají jíst syrové nebo používat do pokrmů (hned v březnu/dubnu, později začnou být škrablavé), přestože známější jsou jeho plody.
