Skip to content

Blog

Nebojte se použít sádrokarton

Materiál dokáže téměř plnohodnotně nahradit jak zdivo, tak třeba dřevo, lamino apod. Na tuzemském trhu dnes najdete především výrobky předních evropských firem Rigips a Knauf, které nabízející kompletní systémy suché výstavby. Zahrnují desky s protipožární úpravou, impregnované do vlhkých prostorů, perforované pro akustické účely, s tepelněizolační vrstvou polystyrenu nebo s parozábranou, dále desky částečně ohybatelné nebo přímo vyráběné ve tvaru oblouku, s profilem a různým poloměrem. Sádrokarton je zkrátka fenomén.

Universální použití SDK

Práci s materiálem v podstatě zvládne i zručnější kutil, přesto je vhodné používat speciální nářadí a pomůcky. Většina nástrojů je totiž přizpůsobena přirozeným vlastnostem materiálu – tedy křehkosti, snadné opracovatelnosti, jednoduchosti montáže atd.Sádrokartonové desky se montují na kovové (případně na dřevěné) profily. Doplňující sortiment tvoří speciální šrouby, hmoždinky, instalační krabice, tmely, stěrky a hmoty pro povrchovou úpravu. Ze sádrokartonových desek lze relativně snadno vytvořit originální řešení, od přesných replik historických prostor s klenutými stropy až po nejmodernější interiérová řešení. K nejčastějším způsobům uplatnění patří stropní podhledy, zmíněné světelné rampy pro nepřímé osvětlení, vestavný nábytek, předěly, příčky nebo pouzdra posuvných dveří. Na místě přitom nejsou obavy z únosnosti, odolnosti nebo životnosti, neboť sádrokarton už si ve stavebnictví vydobyl své pevné místo a v mnoha ohledech předčí i klasické materiály.

Druhé nebe nad hlavou

Do zavěšených stropních podhledů se vkládají elektrorozvody, osvětlení, vzduchoventilace, klimatizace a dokonce rozvody teplovzdušného topení. Podhledy však zároveň plní roli protipožární izolace. Velmi často se používají při rekonstrukcích starých trámových stropů a stropů z omítnutého rákosu, heraklitu a dalších zastaralých materiálů. Jde o suchou, tedy nejen o poznání čistější, ale především technologicky jednodušší a konstrukčně poměrně rychlou cestu výstavby.

Vytmelený, přebroušený a vymalovaný strop s rozesetými bodovými halogeny i rampa se zářivkami působí velmi dobře, evokuje však otázku – dá se na takový podhled něco pověsit? Dá, ovšem počítejte s tím, že lokální zatížení nesmí přesáhnout 3 kg. Těžší břemena do 10 kg už mohou být umístěna pouze v místě montážních profilů a ve vzdálenosti alespoň 400 mm od sebe. Maximální plošné zatížení podhledu se pohybuje kolem 20 kg/m² (na jedné hmoždince však může viset pouze zmíněných 10 kg.)

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

„Papírové“ předěly

Pomocí konstrukcí z kovových profilů a SDK desek lze vytvořit neuvěřitelné aplikace. Jde o suchý proces montáže, takže stávající vybavení interiéru nijak netrpí a výsledek opravdu stojí za to.Tyto příčky a stěny slouží především k přepažení prostor. Možností je spousta. Od prostých příček mezi místnostmi přes instalační stěny bytových jader a mezibytových stěn s vyššími nároky na požární odolnost a akustické vlastnosti až po speciální konstrukce. V rodinných domech nejčastěji slouží jako dělicí stěny. Konstrukce jsou nenosné, což neznamená, že na stěny nelze nic zavěšovat. Naopak, běžné užitkové a ozdobné předměty se umisťují bez úprav, s nenáročnými úpravami uvnitř stěn lze zavěšovat skříňky nábytku i kotle k ohřevu vody, topná tělesa či bojlery. Běžné stěny mají požární odolnost 30 minut, použitím speciálních skladeb konstrukcí a desek lze docílit až 120 minut. Jednoduché konstrukce mají vzduchovou neprůzvučnost zhruba 40 dB, lze však docílit až 65 i více dB při odpovídající skladbě stěny.

Grácie papundeklu

Mnozí stavebníci a architekti využili předností sádrokartonu (papírová lehkost, tvůrčí tvárnost, čistá geometrie) k tvorbě jednoduchých, účelných a pohodlných interiérových realizací. Šli dokonce tak daleko, že z materiálu vytváří účelný nábytek. Od vestavěných skříní přes knihovny, kuchyňské sestavy, místa pro elektrospotřebiče a hifi techniku. Desky se osvědčily jak v moderních interiérech, tak při rekonstrukcích, často v neuvěřitelných kombinacích historického se supermoderním.

V projektech a interiérových návrzích proto vznikají výklenky, niky s policovými systémy a zabudovaným osvětlením, barové pulty, pódia, sprchové kouty a bezpočet jiných variant, zajímavých kompozic a nápaditých dispozičních řešení, přičemž kombinace sádrokartonu se sklem, kovem a přírodním dřevem pomocí suché montáže dokáže doslova divy.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Stropní podhledy, světelné rampy, šikminy… Předností sádrokartonu je jeho téměř papírová lehkost, čistá geometrie komponentů a tvůrčí tvárnost. Prostor a pole působnosti bytových architektů.Normy versus plameny

K velmi důležitým stavebněfyzikálním údajům patří požární odolnost. Systémové konstrukce ze sádrokartonových a sádrovláknitých desek v tomto smyslu splňují velmi přísné normy (ČSN EN 13501-2 a ČSN 73 0810) i nároky. Konstrukce příček včetně příček s dveřmi, šachtových stěn, podhledů ve funkci samostatných požárních předělů, dřevěných stropů a půdních vestaveb byly ověřeny podle nových zkušebních norem řady EN.

Sádra obsahuje značné množství krystalicky vázané vody, která se v případě požáru postupně odpařuje. Při tomto procesu dochází k dočasnému ochlazování materiálu. I pro tuto vlastnost dnes sádrokarton patří k nejpoužívanějším deskovým protipožárním materiálům ve stavebnictví.

text: Petr Saulich, foto: Rigips a archiv redakce

Zahrada u tajuplného domu

K tajuplnému domu přiléhá zahrada tak pěkně jednoduchá, až se vám zatají dech. V romantickém domě, kde „není ani jedno futro rovné“, dřív bydlel lidový léčitel a na zahradě míval řadu záhonů. Přiléhaly k jedné z vysokých zdí, které pozemek ze všech tří stran oddělují od sousedů. Poslední čtvrtou stranu tvoří samotný dům, takže dovnitř mohou nahlížet snad jen ptáci.

Když kvete jasmín, vysazený před osmi lety, provoní celou zahradu.Vzadu na zahradě stojí špejchar, kde se dřív skladovalo vymlácené obilí. Později se tu čarovalo s bylinami, macerovaly se v lihu a sušily. Pacienti, které bývalý pán domu zaměstnával, spávali na palandách v domě.

Když dnešní majitel, pan Luboš, dům kupoval, byla zahrada plná nevzhledných vyvýšených záhonů, které seděly v podivných vanách. Na protilehlé straně zahrady byla k vysoké zdi přilepená změť několika stavbiček – velká kůlna, chlívky a udírna… Během půl roku je majitel nechal zbořit a všechno harampádí se vyvozilo ručně na kolečkách. Na zahradu totiž vede průjezd domem, kudy projel jen malý bagr. Pán domu si pochvaluje, že své pomocníky, chlapy z vesnice, nemusel ani přemlouvat, aby nechali zdi křivé tak, jak „narostly“.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Zahradu zdobí vzrostlé staré stromy

Zeď zahalují zezdola plané růže, seshora břečťan.V domě se našly i tajuplné prostory, z nichž některé ústí také na zahradu. Patří k nim i nízká chodba, kterou pan Luboš zabydlel popelnicí. Největší místnůstku, přístupnou přímo ze zahrady, využil jako dílnu a garáž pro sekačku.

Zahradu zdobí vzrostlé staré stromy – rozložitý ořešák, panenské jablíčko, hrušeň a bříza. Od sousedů sem nakukuje velká škumpa, další ořešák pamětník ne­bo černý bez. Po vršcích zdí postavených z kamenů a později z cihel se plazí hlavně břečťan, který tu vytváří přirozenou parádu stejně jako zbytky hradeb, které objevíte na straně odvrácené k hradu. Zahradu dotvořil pan Luboš sám.

Skvěle se tu ujaly keříky planých růží. Vyrostly z výhonků, které si odštípl na Šumavě ve Velharticích. Vysadil tu také sakuru, jasmín, ostružiny, i vinná réva je tu už jako doma, a samozřejmě nechybějí byliny jako levandule nebo šalvěj. Meruňku se snažil pět let šlechtit podle odborné literatury, letos, když ji poprvé nechal osudu, přinesla konečně plody. Možná po­dél zdi jednou vysadí jabloně nebo modře kvetoucí keře. Při úctě ke všem rostlinám, květinám a bylinám se snažil, aby v zahradě vynikla hlavně velká zelená plocha trávníku.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Kameny v za­hradě

Neokázalost podtrhují jednoduché nádoby z čirého skla.Ke kamennému domu a kamenným zdem patří samozřejmě i kameny v za­hradě. Majitel je sesbíral z okolí i od sousedů a různě seskupil, takže je na­jdete třeba pod sakurou nebo kolem políčka s cuketami, které tak připomíná ruskou zahrádku.

Když vyjdete malými vrátky zdánlivě ven ze zahrady, objevíte ještě nevelký zahradní koutek. Odstranily se odsud túje, aby se místo uvolnilo a prosvětlilo. Teď se tu hlavně suší prádlo.
Do zahrady, z níž to dýchá minulostí, patří nábytek nahlodaný zubem času. Stůl našel majitel na půdě, stačilo jen očistit bílý nátěr. Židle, natřené na modro, přinesli kamarádi a známí, protože vědí, že má pan domácí v oblibě staré věci. Některé prvky působí, jako by tu byly odjakživa, ale opak je pravdou. Třeba schody ze zahrady na terasu pocházejí z pražského půdního ateliéru. Zábradlí je zase dovezené ze Šumavy.

Na zahradě se občas objeví i hradní pán ze sousedství. Ve zdi, která odděluje zahradu od hradu, totiž sousedé vytvořili kovovou branku. Často zavítá i v do­bě, kdy pan Luboš pořádá ve svém do­mě výstavu, promítá filmy nebo se tu hraje divadlo pro děti. A jistě rád a stylově posedí i na zahradě.

text: Šárka Drbohlavová, foto: Lubomír Fuxa

Svítící kuchyňské baterie

I v době nejrozvinutějších kuchyňských technologií, kdy na téměř každou činnost existuje přístroj, je nutností každé kuchyňské výbavy kvalitní a praktický dřez a vodovodní baterie. Jejich výběr není jednoduchou záležitostí, neboť nabídka je opravdu bohatá.

LED technologie

Použití LED diod je finančně úsporné a současně ekologické. Produkují více světla, navíc mají delší životnost. LED žárovky jsou malé, rychle se rozsvěcují a neobsahují rtuť.

Páková směšovací baterie FN 050, tlaková, v horní části umístěné LED diody, cena 18 960 Kč, FRANKE.Připomeňme, že podle umístění dělíme baterie na nástěnné a stojánkové. Kromě tohoto základního dělení rozlišujeme baterie tlakové a beztlakové. V obchodech se setkáme i s dělením na pákové, růžicové, bezdotykové a oblíbené termostatické baterie. Praktické jsou dřezové baterie se sprškou.

Stojánková páková baterie 10.153.423.000 (KWC), povrchová úprava chrom, cena 29 977 Kč, HANSA ČESKO.Baterie s vkusem

Kromě typu baterie, který z velké části definuje její vzhled, je vnějšek baterie přizpůsoben bezporuchovému provozu. Pestrá je nabídka tvarů. Ke granitovým dřezům se většinou instalují baterie s granitovým povrchem. Jejich výhodou je snadná údržba, na povrchu nezůstávají mapy od kapek vody. Kovový vzhled baterie sluší naopak nerezovým dřezům. Vnitřní část baterií je z kvalitních materiálů, které snáze odolávají působení vody a jsou zárukou dlouhé životnosti baterie.

Rozdíl mezi kuchyňskou a koupelnovou baterií

Princip fungování kuchyňské i koupelnové baterie je obdobný. Odlišnosti lze spíše vidět. Kuchyňská baterie by měla být na rozdíl od koupelnové multifunkční. Aktuálním trendem jsou teleskopické baterie s výsuvnou sprchou, přepínačem proudu vody a s integrovaným LED osvětlením.

Barevná paleta svítÍcí vody

■ zelená – do 32 °C
■ modrá – 32 až 40 °C
■ růžová/fialková — 40 až 45 °C
■ červená – nad 45 °

Baterie 12.151.332.000 s LED osvětlením v ovládací páčce (KWC), mechanická výpusť, povrchová úprava chrom, cena 14 992 Kč, HANSA ČESKO.Svítící voda

Téměř všechny typy kuchyňských baterií se dnes vyrábějí i ve verzi s integrovaným LED osvětlením. Jde o hi-tech technologii, která opticky obarví vodu podle její teploty. Baterie se zbarvuje do čtyř odstínů – do 32 °C teče zeleně zbarvená voda, mezi 32 až 40 °C se voda zbarví domodra, v rozmezí 40 až 45 °C dorůžova a tekoucí voda s teplotou nad 45 °C se jakoby obarví červeně.

Pokud se domníváte, že jde o další zbytečný produkt, nedělejte unáhlené závěry. Samozřejmě jde o designový doplněk, bez kterého lze v kuchyni zcela standardně fungovat. A většina výrobců mu nepředpovídá příliš dlouhé ­trvání, ale ozvláštněním kuchyňského interiéru určitě je.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ najdete na www.dumabyt.cz.

text: Veronika Motyčková, foto: archiv

Střecha jako podlaha nad stropem

Střecha je architektonickým i konstrukčním prvkem, který výrazně ovlivňuje celkový vzhled budovy. Sjednotit její tvar s půdorysem objektu a s použitými materiály tak, aby střešní plášť plnil svoji základní funkci, a přitom ještě ladil nejen s fasádou, ale i s okolním prostředím, to je poměrně nesnadný úkol a snad i výzva pro každého projektanta. Zvláštní kategorii v tomto stavebním segmentu tvoří ploché (nikoli rovné) střechy.

Střecha naplacato

Hned v úvodu je třeba říci, že plochá střecha dokáže to, co šikmá nemá šanci nabídnout. Může totiž rozšířit obytnou plochu rodinného domu o další prostor velikosti podlaží. Z funkčního hlediska se ploché střechy dělí na pochůzné (umožňující dlouhodobější pohyb osob po jejich povrchu) a nepochůzné, kde se pohyb omezuje výhradně na údržbu, pravidelné kontroly a nezbytné opravy. První řešení skýtá prostor k trvalé instalaci nejrůznějších technických zařízení budov, střechy se dají zároveň využít k relaxaci, ke sportovnímu vyžití a k dalším činnostem. Takové koncepci musí logicky odpovídat i konstrukce střešního pláště.

V kontaktu s přírodou

Velkoplošné terasy i obytné střechy musí mít spádování směrem k odtokovému zařízení pro sběr srážkové vody.Soudobým architektonickým trendem jsou obytné budovy s maximálním propojením exteriéru s interiérem. Uživatelům takto dispozičně řešených rodinných domů se střešními terasami, lodžiemi, balkony a obytnými střechami to umožňuje mnohem větší kontakt s okolím. Jednoznačným pozitivem této koncepce je zvětšení obytné plochy a zvýšení komfortu bydlení.

Cenou za takto nabízené „rozkoše“ jsou však větší nároky na projekt, praktickou realizaci a související ochranu nosných konstrukcí stavby a zejména jejího střešního pláště. Všechny jeho vrstvy a celé souvrství totiž musí odpovídat budoucímu provozu. K nejdůležitějším prvkům zde patří únosnost stropní konstrukce, dokonalá hydroizolace, kvalita vrchní nášlapné vrstvy se všemi souvislostmi (např. odtok dešťové vody), zábradlí a další bezpečnostní prvky.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Voda jako největší nepřítel

Plochá střecha je vystavena dešti a sněhu, což má ve společném jmenovateli problém zvaný voda. Stejná voda, jen v jiném skupenství, však ohrožuje střešní plášť i zevnitř. Jde o problém známý z učebnic fyziky – zkondenzovanou a vypařenou vlhkost. Ve vnitřní struktuře pláště se vlhkost projevuje v několika formách. Především jako atmosférická (srážková) voda, která se do střešního souvrství dostala v důsledku poruch vrchní povlakové hydroizolace pod nášlapnou vrstvou.

Dále jde o uzavřenou srážkovou vodu, co třeba dovnitř napršela a zůstala zde v průběhu montáže, o technologickou vodu jako součásti mokrých stavebních procesů (betonování, stěrkování apod.), sorpční vlhkost, která určuje vlhkostní charakteristiku materiálu v daných teplotních a vlhkostních podmínkách, difuzní vlhkost, ovlivněnou celoroční bilancí zkondenzované a vypařené vody ze střešního pláště. Množství difuzní vlhkosti závisí na relativní vlhkosti vnitřního a vnějšího vzduchu a na průběhu teploty a vlhkosti ve střešním plášti.

Jednoplášťové střechy

K výhodám této koncepce patří nižší investiční náklady, vysoká variabilita povrchových úprav (střechy pochůzné vegetační, pojízdné), snadná a časově nenáročná realizace, bezproblémové opravy, menší tloušťka kompletního střešního pláště. Každé plus však má své mínus a v daném případě se jedná hlavně o dokonalost projektu a tepelnětechnického návrhu a zejména striktní dodržení technologických postupů při vlastní montáži. V podstatě existují dva základní typy jednoplášťových střech – s odvětrávacími kanálky a bez nich. Skladba souvrství jednoplášťových střech se různí podle funkčních, konstrukčních a technologických podmínek.

U pochůzných střech tvoří provozní vrstvu většinou venkovní dlažba, násyp, případně vegetační pás. Pod provozní vrstvou leží již zmíněná hydro­izolační vrstva a následují roznášecí, tepelněizolační a spádová vrstva, většinou doplněná systémem odvětrávacích kanálků.

Dvou a víceplášťové střechy

Obvykle se takto označují ploché střechy, tvořené dvěma nebo více plášti vzájemně od sebe oddělenými zpravidla větranými vzduchovými mezerami. Zcela ojediněle se vyskytují i střechy tříplášťové. Horní plášť tvoří ochrannou konstrukci proti atmosférickým srážkám, slunečnímu záření a nárazovému větru, neplní ovšem funkci tepelné izolace. Skladba horního pláště ovlivňuje proudění vzduchu ve vzduchové mezeře, která brání kondenzaci páry. Provětrávání musí být natolik intenzivní, aby co nejrychleji odvedlo vodní páru, která do vzduchové mezery vnikla z vnitřního prostředí. Posláním spodního pláště je nepropouštět vzduch přes tepelněizolační vrstvu a co nejvíce zamezit pronikání páry do vzduchové mezery.

Ochrana ploché střechy

Plochou střechu místo krytiny chrání povlaková krytina. Navzdory moderním řešením i materiálům (především plastům) zde jako favorit už mnoho desítek let působí klasický asfalt. Asfaltované pásy mohou být oxidované a modifikované (ty jsou odolnější proti teplotním výkyvům). Pásy s jemnozrnnou povrchovou úpravou musí být chráněny před UV zářením reflexním nátěrem, pásy určené na vrchní vrstvy povlakových krytin zase hrubozrnným posypem. Plastové fólie se pokládají vždy jen v jedné vrstvě. Předností je menší tloušťka a hmotnost, fólie jsou však choulostivější na mechanické poškození, proto se od ostatních vrstev někdy odděluje tzv. separační geotextilií. Součástí plochých střech je i tepelná izolace.

Záhony nad hlavou

Zeleň v kombinaci s architekturou tvoří velmi harmonický i funkční celek. Příkladem jsou zelené (vegetační) střechy, které používali už staří Římané. I naše historie pamatuje, že si lidé ve středověku osazovali střechy domů skalničkami, které sloužily i jako ochrana proti božímu hněvu, bleskům (zvyk připomíná jméno rostliny netřesk).

Jedno z bezpočtu řešení tzv. vegetační střechy.Ačkoli jsou vegetační střechy spíše záležitostí ekologického stavitelství, nelze pominout ekonomické hledisko. Řešení napomáhá regulaci teploty (v zimě brání promrzání, v létě přehřívání), působí jako termostat konstantní denní a noční teploty, dokáže zadržet 50 až 70 % přirozených vodních srážek v závislosti na typu vegetace a hloubce substrátu (při tloušťce min. 10 cm zabraňuje průniku ultrafialového a elektromagnetického záření), působí na mikroklima v okolí domu. Rostliny fungují jako čistička vzduchu a lapač prachu, souvrství se chová jako zvuková i protipožární izolace.

Sestava zelené střechy

Základní skladbu tvoří hydroizolace, drenáž, filtrační vrstva, substrát a vegetace. K uložení zásoby vody poslouží hydroakumulační vrstva (sypké materiály s dobrou nasákavostí: rašelina, desky z minerálních vláken, geotextilie, profilované plastové fólie nebo pěnové plasty), uložená pod filtrační vrstvu. Nejdůležitější roli opět hraje hydroizolace. Musí být dobře chráněna před prorůstáním kořínků vegetace.

Drenážní vrstva (drenážní desky a rohože, sypké materiály – štěrk, láva, keramzit apod.) musí být odolná proti biologické korozi,  odvádí vodu a současně zvětšuje prostor potřebný pro růst kořenů. Filtrační vrstva zase zabraňuje vyplavování jemných částic ze substrátu do drenážní vrstvy. Nejpoužívanější jsou tkané nebo netkané geotextilie, které neomezují růst rostlin. Mezi vegetací lze pochopitelně vytvořit chodníčky ze štěrku nebo kamenných „šlapáků“, posezení a další zařízení.

text: Petr Saulich, foto: archiv redakce a firem

Hračky pro malé pracanty

Dětské kuchyňské nádobíčko je stálicí na nebi hraček již od dob našich praprababiček.Kdybychom položili na jednu misku vah dětskou hru a na druhou misku práci dospělých, bezesporu by dětská hra měla větší váhu. Dětská hra totiž není nikdy rutinní a je vždy tvůrčí. I když to tak na první pohled nevypadá, na hře si dítě odmalinka tříbí smysly, rozvíjí je a obrazně řečeno skrze hru pomalu vrůstá do světa.

U dítěte je vše nové, fascinující a je to poprvé. Proto je zřejmé, že jakékoliv omezování či znemožňování dětské hry se může nepříznivě odrazit v podobě problémů a různých poruch a defektů. Proto ke hrám svého potomka přistupujte ohleduplně a s pokorou. A pro­tože jsme dětské hračky už dávno vyměnili za dospělácké, neuškodí připomenout, co je ve světě hraček nového.

První hračky

Umožněte svým klukům hrát si na kutila! Truhlářská dílna podporuje dětskou představivost, rozvíjí zručnost a jemnou motoriku. Dílna sestává ze 65 částí, měkkého plastového nářadí a „dřeva“ DURAFORM bez třísek, což umožňuje hru s maximální ochranou proti úrazu. Vhodné pro děti od 3 let (BABYWELT.CZ).Od chvíle, kdy miminka začnou vnímat okolní svět, začínají si hrát. S tím rozdílem, že na úplném začátku pozemské kariéry žádné hračky nepotřebují. Vystačí si s vlastníma ručičkama a bezpečným prostorem v maminčině náručí. Teprve po určité době, kdy se miminko rozkouká, začíná nesměle pronikat, krůček po krůčku, do světa smyslů. V tomto nejranějším období tráví dítko svůj ži­vot většinou na zádech s pohledem ke stropu. A právě tady je prostor pro zá­věsné hračky, které miminko zaujmou, ale zároveň nevyžadují, aby je dítě mu­selo držet.

Každé miminko je osobnost

Jakmile „kolotoč“ nad hlavou miminka už nebude takovým lákadlem, protože se nedá uchopit do ručiček ani vstrčit do pusy, je čas pro lehké, měkké a pratelné plyšové hračky.

Čas plyšáků nastupuje asi po šesti měsících, ale zde co nejdůrazněji připomínáme: každé miminko je osobnost s naprosto svébytným rytmem vývoje, proto příliš matce přírodě nemluvte do řemesla a některé věci nechte na ní. Bylo by chybou hlídat v kalendáři, kdy se vašemu miminku zachce plyšové hračky a vskutku není důvod být nervózní, když to bude o pár týdnů či nějaký ten měsíc jinak.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Od plyše k plastu

Loutkové divadlo Step2 je pevné a stabilní konstrukce, otevírací dvířka mohou sloužit též jako pokladna, nechybí ani osvětlení (STEP2).V životě miminka přijde dříve či později doba, kdy vlídná měkkost plyšáka začne nudit a dítko zatouží vzít do ruky něco reálnějšího a hmotnějšího. Nejprve to mo­hou být látkové či plastové hračky, například v podobě knížky. Důležité je, aby hračka rozvíjela základní smysly, proto má stimulovat hmat různými vý­stupky, sluch pomocí akustických efektů (cinkání, šustění) a svou roli hraje i barva. Mluvíme zde o období zhruba do jednoho roku.

Plast pod dohledem

Kousátko s různými povrchy usnadňuje prořezávání a posilování prvních dětských zoubků (DIFRAX).Další období – zhruba do tří let věku – je v současné době zastoupeno zejména plastovými hračkami. Ty musí splňovat přísné mezinárodní atesty. Dlužno do­dat, že tyto podmínky jsou v USA mnohem „měkčí“ než v Evropě, proto raději nekupujte hračky, které nemají evropský atest. Tato přísnost je na místě, uvá­žíme-li, že si děti hračky strkají do úst. Proto musí být zdravotně nezávadné, což se týká i barev a povrchových úprav. Dalším kritériem je tvar: hračky nesmějí mít ostré části ani hrany, aby nemohly poranit například oči. Většinou jde o měkčené plasty, ale vhodné je třeba i dřevo, ošetřené nezávadným a certifikovaným nátěrem.

Edukativní hračky

Kolem třetího roku dochází ke zlomu, kdy dítě již přemýšlí, vnímá a je šikovné – zde se začíná rozvíjet jemná motorika. Hračky pro toto období by měly rozvíjet šikovnost a přesnost a koordinaci pohybů. Dítě si hraje tak, že se například po­kouší postavit dvě kostičky na sebe. A právě v tomto momentě je ta správná doba pro tzv. edukativní hračky.

Děti rády pomáhají

Kreslicí stolek je určen pro děti, které rády malují. Věž je vyrobena z barevného, odolného a zároveň snadno udržovatelného plastu.Velmi oblíbenými hračkami jsou zmenšeniny reálných dospěláckých věcí, ná­strojů a předmětů denní potřeby. To pochopili výrobci hraček už za Rakouska-Uherska a nabídli holčičkám malé kuchyňské plotny, hrnce, jídelní pomůcky, pračky, žehličky – zkrátka takřka všechno. Pro kluky to zase bylo kovářské či truhlářské nářadí a pro všechny hra na obchod – dokonce vybavená zmenšeninami skutečné měny. Po více než století se sortiment pracovních pomůcek pro děti v principu nezměnil, ale neuvěřitelně se zvýšila nabídka, a to také díky novým materiálům. Hračky jsou v každém případě bezpečnější.

Dům z plastu

Velké novum v nabídce hračkářství jsou domečky pro děti z bezpečných a odolných plastů, které dětem poskytnou prostor pro libovolné hry a dobrodružství. Domečky pro děti mohou být poměrně velké i jednopodlažní. Zajímavé jsou také různé rozšiřující programy, kdy se dá k domku přidělat houpačka, skluzavka či jiné doplňky. Zajímavý je také posun v barvách těchto dětských domků. Ten spočívá v pečlivějším výběru, který se snaží volbou přírodnějších a decentnějších odstínů zachovat estetickou úroveň domu. Dětský domeček pak jedovatými barvami neruší skutečný dům.

Miminka za volantem

Deluxe Action Train – hrací stůl ukrývá pod pracovní deskou úžasnou železniční trať s motoráčkem, funkčním semaforem, nádražím a dalšími doplňky.Pro rozvoj pohybové soustavy, svalů a rovnováhy je vhodná celá skupina hraček, kterou s trochou nadsázky mů­žeme označit vozovým parkem pro nej­menší. Také zde je nutné rozlišovat ka­tegorie obtížnosti řízení miminkovských vozidel. Pro začátek bude pro dítě nejvhodnější odrážedlo, tedy vehikl se dvě­ma kolečky vzadu, nebo tříkolka s vo­dicí tyčí vzadu. S takto vybavenou tří­kolkou můžete bez obav s dítětem vyjet a nechat doma kočárek – díky vodicí tyči je jízda bezpečná a pro dítě určitě záživnější než obligátní jízda v „ojetém“ kočáře.

Menší děti jsou k vo­zítku připoutány, větší děti nemusí. Tří­kolka by měla být vybavena volnoběhem, aby se šlapátka neotáčela současně s převodovaným kolem a dítě si neporanilo nohy. Díky volnoběhu může dítě šlapat, jen když bude chtít. Poslední ka­tegorií jsou odrážedla vybavená pouze dvěma koly, která učí děti rovnováze a jsou posledním stupněm před dětským minibicyklem.

Panenky z reklamy

Zábavné centrum Adventure Lodge – velké hřiště Step2 zabaví děti na několik let (STEP2).Hračkářský sortiment se chová trochu jinak než jiná prodejní odvětví. Například některé typy hraček jsou módní stále, jiné vynese vlna času nebo souvisí s úspěšným dětským filmem. Rozhodující slovo by při nákupu hraček měli mít rodiče, neboť od dítěte v hračkářství lze stěží očekávat pochopení problematiky rodinných financí. Rodiče ovlivňují vý­běr hračky, ale kvůli televizním reklamám, kterými jsou dětské pořady doslova prošpikovány, není tato pozice vždy udržitelná.

Je to na psychologické vynalézavosti a taktu dospělého, aby dítě úplně neošidil, na druhé straně, aby se dítě přemíry hraček nepřejedlo. Každopádně pokud dítě uvidí v hračkářství panenku z reklamy a je přesvědčeno o tom, že se bez ní neobejde, je možné mu ji koupit. Vývoj dítěte ale určitě ne­dozná újmu, když mu k panence nekoupíte šest set různých šatiček, botiček, aut a domů, přátel, nepřátel atd.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Jednoduchá a praktická zahrada

Tuto možná až složitě znějící myšlenku jsem se snažila dodržet v každém detailu. Na podkladech od architekta domu byly již vyřešeny zpevněné plochy. Vydlážděno je možná více, než by si člověk přál, ale nakonec musím uznat, že celkové rozvržení je funkční a pro větší rodinu optimální.

Vstup na pozemek

Pohled na venkovní sprchu za skleněnou stěnou u jezírka.Přímo naproti vjezdu do areálu je navrženo kryté parkování pro auta, které je zároveň situováno blízko vstupu do domu. Se vstupní brankou sousedí přístřešek pro popelnici a dále navazuje zastřešený prostor na sklad dřeva. Velkou zpevněnou plochu v rohu pozemku od vstupu odcloňuje zahradní domek (kůlna), jenž je nezbytný pro uložení nářadí, sekačky a jízdních kol. Z poloviny zastřešené posezení v koutě bude vybaveno venkovní kuchyní a krbem. Z otevřené části plochy je možný průchod do hluboké koupací části jezírka. Velký prostor terasy by se dal rozdělit vhodnými nádobami s rostlinstvem.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Klidová zóna zahrady

Z odpočinkové terasy je možné po nášlapných dlaždicích projít až k venkovní sprše. Jde o zajímavý designový doplněk zahrady, který lze zvolit podle vlastního vkusu. Nabídka na trhu je skutečně široká. Opěrná stěna i strop jsou obloženy řezaným kamenem, bočnici směrem k jezírku tvoří skleněná deska. Celý prvek je zasazen do husté zeleně z travin a bambusů. Vstup do jezírka je možný také z boku od sprchy. Koupací jezírko sestává ze dvou částí – ze středové, pravidelné a hluboké koupací části a nepravidelných mělkých, čisticích zón.

Použité rostliny kolem jezírka

Keře vhodné do živých plotů

Acer palmatum Butterfly – javor dlanitolistý
Astilbe chinensis – čechrava čínská
Alchemilla mollis – kontryhel měkký
Carex grayi – ostřice Grayova
Miscanthus sinensis Gracillimus – ozdobnice čínská jemná
Phyllostachys bissetii – bambus
Carpinus betulus – habr obecný
Ligustrum vulgare Atrovirens – ptačí zob vejčitolistý poloopadavý
Ligustrum vulgare Aureum – ptačí zob vejčitolistý žlutopestrý
Prunus laurocerasus – bobkovišeň lékařská
Pyracantha coccinea – hlohyně šarlatová

 Propojení terasou

Celkový pohled na horní řešení zahrady s koupacím jezírkem a sprchou.Terasa u domu je situována do výklenku obývacího pokoje. Původně na ni měla bezprostředně navazovat opěrná zídka, jež drží celý horní terén zahrady. V návrhu se ale přikláním k minimálnímu odsazení terasy, aby mezi zídkou a terasou vznikl prostor a zídka nemusela být osazena zábradlím. Možnému pádu zabrání půlmetrové odsazení, v němž budou do země kolmo kotvená dřevěná prkna. Prkna je možno barevně natřít. Doplněna budou výsadbou okrasných trav. Opěrná zídka bude po celé délce osázena okrasnými druhy travin a trvalek; kratší část zídky lemována nízkým keřem stříhaným do živého plotu. Ve svahu podél plotu vysázíme tři menší okrasné stromy. Řešení zajistí soukromí na terase a zamezí pohledům kolemjdoucích.

Užitková a produkční část zahrady

Spodní část zahrady je užitková. Umístíme tady kompost, ovocné stromy a keře. Záhon pro zeleninu a bylinky našel své místo na slunci pod opěrnou zídkou. Ve spodním rohu bude ohniště na opékání buřtů a trampolína. Hranici pozemku lemuje stříhaný živý plot. Navrhuji zvolit celý plot jednodruhový – je to jednoduché a čisté řešení. V zadní části zahrady jsou tři sloupovité stromy v řadě. Podsázené kvetoucím kobercem z trvalek poskytují pěkný výhled z okna jídelny.

text: Lenka Musilová, Vlastimil Růžička, vizualizace: Lenka Musilová

Snadné designové řezání

To horní frézky určené prakticky jen pro práci s dřevem nezvládnou a proto Bosch využil amerického patentu „RotoZip“ k nabídce dvou modelů revolučních spirálových pil RotoZip RZ3 s příkonem 500 W a o 100 W výkonnější RotoZip RZ5.

RotozipVřeteno robustního nářadí s litým válcovitým pláštěm koná až 30 000 ot./min a do sklíčidla umožňuje upnutí pěti nástrojů pro řezání sádrokartonu, laminovaných dřevěných desek, dřevotřískových desek a ma­teriálů MDF, nosných dlaždicových desek i měkčích keramických obkládaček.

Nástroje zvládnou i ponorné řezy (zápichy) do nejtvrdších materiálů, jakými jsou porcelán, granit a stavební keramika.

Dražší RotoZip RZ5 s adaptérem kmitací pily a kruhové pily zvyšuje přesnost práce vodicí kolejnicí.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

text: Jan Tůma, foto: archiv

Umění kovářů v designu interiérů

Velký, šestiramenný svícen si zajímavě pohrává s těžištěm (VOJTĚCH LAUŠ).Nejstarší velmi vzácné nálezy z Mezopotámie, dokládající použití kovářských technik, spadají do 3. tisíciletí př. n. l. Tehdejší kováři pravděpodobně zpracovávali náhodně nalezené meteoritické železo. Mnohem větší rozvoj řemesla se objevuje ve 12. století př. n. l. v Asii, kde se začínají vyrábět předměty denní potřeby.

V Evropě se kovářství objevuje v halštatském období (700 až 450 let př. n. l.), kdy postupně dochází k rozvoji řemesla o nové postupy, jako je sekání kovu za tepla, probíjení, pěchování a tepání. Koncem tohoto období bylo používáno dokonce i nýtování a hlazení povrchu. Z předmětů denní potřeby lze usoudit, že byla známa i technika štěpení a ohýbání železných prutů.

Keltští kováři

V mladší době železné, v tzv. laténském období, vynikali v kovářství Keltové. Zde také dochází k oddělení kovářů a hutníků. Tehdejší kováři zpracovávali polotovary a postupně začali vyrábět značné množství nových předmětů, jako byla kování, klíče, jednoduché zámky atd. S nárůstem potřeby ocelových předmětů narůstal i počet kovářů, ti získali výjimečné společenské postavení, a protože ovládali oheň, byli mj. považováni i za znalce magie. To je doloženo řadou mýtů a tyto archaické formy metalurgie přetrvávají u některých kmenů v Africe dodnes.

Venkovní krb s grilem a se zdobeným tepaným sopouchem, materiál ocel a mořená měď (KOVOART).Kovářskou techniku Keltů převzaly postupně germánské kmeny a později tyto znalosti ovlivnily i slovanské kovářství. Také zde bylo povolání kováře velmi ceněno, kovář byl považován nejen za řemeslníka, ale i léčitele a jakéhosi ochránce vesnice od zlých duchů.

Římské kovářství

Na kovářské dovednosti Keltů a Řeků navázalo kovářství Římanů, kteří tyto tradice navíc obohatili o vlivy dalších kultur. Tehdy už byly známy prakticky všechny základní kovářské techniky a dílna římského kováře se příliš nelišila od kovářské dílny v 19. století. V tuto dobu se sortiment kovářských výrobků velmi rozšířil a zasahoval od výroby nářadí přes umělecká díla až po výrobu příborů či psacího náčiní.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Gotika a renesance

Gotická židle s bombírovanými opěráky je stabilní a pohodlná, vhodná do jakéhokoliv interiéru (KOVOART).V období gotiky (12. století) se města dostala na vyšší úroveň, čímž se městské kovářství postupně stále více zabývalo i estetickou hodnotou, a stávalo se tak uměleckým řemeslem. Zadavatelem luxusních děl přestala být pouze církev, ale stala se jimi i aristokracie a časem i bohatí měšťané. V 16. století nastupuje renesance, která ovlivnila celou tehdejší společnost.

Postupně se prosazovaly myšlenky obracející se k antice a navracející životu jeho světský charakter. Tím stoupala i poptávka po kovářské umělecké práci, která se kromě mříží zaměřila i na drobnější předměty.

Barokní kovářství

Kovářství v tomto období dosáhlo svého vrcholu, nároky na umělecké zpracování byly opravdu vysoké a služby kovářů byly velmi žádány. Barokní architektura zvládla využít kovářství prakticky na maximum, dekorativní mříže a kovářské prvky se začaly objevovat v parcích, na balkonech, nádvořích, krbech atp. V tomto období se umělecká práce prosadila mj. i na klepadlech, klíčích, zámcích a dalších předmětech doplňujících architekturu.

Rokokové kovářství

Rokoko se překrývalo s pozdním barokem a jejich prvky se samozřejmě ovlivnily, v kovářství je tento vliv silně patrný především ve Francii. V této době ztratila kovářská díla svoji převážně praktickou funkci a byla zcela podřízena funkci dekorativní, což se nejvýrazněji projevilo na mřížích. V rokoku nastal rozvoj především menší kovářské práce, jejímž výsledkem byly lucerny, zábradlí a podobně. Rychlý konec rokoka byl zapříčiněn i počátkem manufakturní výroby, která výrazně ovlivnila další vývoj všech řemesel.

20. století a kovářství

Dračí svícen je ukázkou spojení kovářství a sochařství, materiál ocel, měď, solný krystal, kartáčovaný a broušený povrch (VOJTĚCH LAUŠ).V první polovině 20. století se objevila celá řada uměleckých stylů, které existovaly současně. Některé z těchto stylů se do kovářské práce promítly, přesto ani moderna, ani funkcionalismus či konstruktivismus nemohly kovářství významně ovlivnit. Po druhé světové válce nastal útlum řemesla, a to jak uměleckého, tak venkovského, zvláště za socialismu bylo kovářství téměř na vymření.

Teprve v 70. letech nastala renesance uměleckého kovářství, kdy znovu začala být ceněna ruční práce. Západní Evropa prošla podobným vývojem, ale zájem o kovářské výrobky započal pod vlivem brazilské a mexické architektury zhruba o deset let dříve. V poslední době se zájem spíše než na mříže soustředí na doplňky interiéru, ale současní architekti se v případě reprezentativnějších projektů na umělecké kováře rádi obracejí.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Obdivujte mystické lilie

Lilie jsou jednoděložné rostliny s charakteristickou cibulí složenou ze šupin, květenstvím ve tvaru hroznu nebo okolíku a především velkými barevnými květy, složenými ze šesti okvětních plátků. Přírodních druhů lilií je popsáno něco okolo stovky.

Enchantment – jeden z komerčně nejúspěšnějších asijských hybridů.Vyskytují se pouze na severní polokouli, v Evropě, Severní Americe, ale především v Asii. Ačkoli je jejich pěstování velmi náročné, je mu věnována značná pozornost, protože mnohé dru­hy jsou v přírodě již velmi vzácné.

Hybridní lilie se dělí do devíti skupin zahradnického třídění, ale zahrádkáři je vět­šinou rozdělují jednodušeji podle tva­ru květů do tří skupin. Na lilie s trubkovitými květy – od masivních širokých po dlouhé s úzkým hrdlem, lilie s miskovitými květy – vyrůstající vzhůru nebo do stran a lilie s turbanovitými květy, které mají okvětní lístky ohrnuty nazpět.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Nároky na pěstování lilií

Asijský hybrid ze skupiny Mid Century.Lilie milují slunce, ale snáší i přechodný polostín. Mezi jejich základní požadavky patří propustná humózní půda s dobrou drenáží, dostatek vláhy na jaře a v létě a naopak sucho v zimě. Jejich cibule jsou velmi choulostivé, proto je vhodné vysadit je poměrně hluboko, alespoň do deseti centimetrů, a to nejlépe ihned po zakoupení, aby příliš nevyschly. Půdu kolem nich je třeba řádně zkypřit, protože jediné, co lilie opravdu nesnesou, jsou „mokré nohy“.

Pro svou rozmanitost a různé požadavky na pěstování mají lilie v zahradě široké možnosti použití. Dorůstají výšky od 15 až do 240 cm, takže nízké druhy se výborně hodí na skalku, vysoké solitérní naopak vyžadují podpěru. Na záhonech mají mít výrazné místo, většinou se jim nevěnuje samostatný záhon, protože ve směsi nevynikne jejich krása.Hybrid Destiny vykvétá už na konci jara.

Proto se kombinují s letničkami, trvalkami, ale i s dřevinami. Praktické jsou hlavně plazivé a nízké trvalky, které nemají „agresivní“ kořeny a půdu mezi jednotlivými trsy lilií pěkně zakryjí. Vhodným doplňkem jsou také traviny nebo romanticky působící kapradiny.

text: Lucie Martínková, foto: Zdeněk Prchlík

Beton a blízké stavební materiály

Pórobeton má výborné tepelné vlastnosti. Umožňuje snadnou výstavbu, stavební prvky jsou velmi lehké a snadno se s nimi manipuluje. Tvárnice obvodového zdiva se vyrábí v šířkách 200, 300, 375 a 499 mm. Pórobeton se stejně jako klasický beton vyrábí z plniva, pojiva a vody. Jako plnivo se používá křemičitý písek nebo elektrárenský popílek, jako pojivo pak cement, vápno nebo jejich směs. Podle složení se pórobeton dělí na plynobeton, plynosilikát a pěnobeton.

A ještě jednou variace na téma beton – zdicí systém Durisol. Aplikované štěpkocementové tvárnice garantují při tloušťce 400 mm součinitel prostupu tepla (U) 0,17 W/m²K.Beton s „bublinkami“

Autoklávovaný pórobeton je v podstatě beton, vyrobený z křemičité jemnozrnné vápenné, cementové nebo cementovápenné malty vylehčené plynem, vzniká chemickou reakcí hliníkové přísady a vytvrzuje se parou pod tlakem. Jde tedy o silikátový kompozit s makropóry (až 80 % objemu tvoří uzavřené mikropóry o průměru 0,5 až 2,5 mm). Z pórobetonu lze vytvořit prakticky celou hrubou stavbu domu, což umožňuje sladěnost všech dílčích prvků do jednoho uceleného systému – tvárnice různých pevnostních tříd, velkoformátové modulové bloky, příčkovky, nosné i nenosné překlady, U-profily, stropní dílce, trámce a vložky, komínové tvárnice, střešní desky, zdicí a výplňové malty (tmely), montážní a doplňkové prvky.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pro obvodové zdivo se používají tvárnice Ytong Multipor a P2-400 PDK (200 x 390 x 599 mm a 300 x 249 x 600 mm) s U = 0,14 W/m2K, dále tepelněizolační tvárnice Ytong Lambda (375 x 249 x 599 mm) s U = 0,23 W/m2K anebo úsporné tvárnice Ytong P2-400 (375 x 249 x 599 mm) se stejnou hodnotou součinitele prostupu tepla. V nabídce existují i další typy zdicích prvků.

Tvárnice Ytong Theta

Prakticky nejlehčí masivní tvárnice (výrobce ji představuje jako prvek s nejlepšími tepelněizolačními parametry na tuzemském trhu). Používá se pro stavbu nízkoenergetických domů bez nutnosti zateplení. Tloušťka nezateplené stěny je 499 mm, součinitel prostupu tepla U = 0,18 W/m2K. Obvodové stěny tak nejsou uzavřené, ale prodyšné, dům si zachovává tolik potřebnou schopnost tradičních zděných staveb „dýchat s interiérem“ a přispívá ke zdravému a příjemnému vnitřnímu klimatu.

Beton v izolovaném obalu

Stěnové dílce Super IZO a IZO plus jsou liaporbetonové sendvičové tvárnice určené pro jednovrstvé obvodové nosné i výplňové zdivo. Základním materiálem pro výrobu dílců je mezerovitý liaporbeton, k němuž se přidává vložka z tvrzeného samozhášivého polystyrenu (styroporu).

Na izolované (hydroizolace š. 500 mm) základové desce se dle projektu vyměří přesné rozměry půdorysu a poloha budoucích obvodových stěn.Spojením uvedených „ingrediencí“ vznikl sendvičový blok, určený pro jednovrstvé obvodové nosné i výplňové zdivo tloušťky 300 mm, určené pro stavby s požadavkem na vysoký tepelný odpor (R = 3,44 m2K/W bez omítek, s tepelněizolačními omítkami R = 3,73 m2K/W) a tepelnou akumulaci stěny při zachování malé tloušťky obvodového zdiva, zajišťující maximální využití obestavěného prostoru. Součinitel prostupu tepla U = 0,268 W/m2K.

Systém ztraceného bednění

Zdivo z dřevoštěpových tvárnic (bednicích desek) vyplněných betonem kombinuje příznivé vlastnosti dřeva a pevnost betonu. Základem je rychlá montáž pomocí distančních spon. Na venkovní straně se používají dvouvrstvé desky WS EPS, které jsou tvořeny jednoduchou deskou tloušťky 35 mm s nalepenou vrstvou bílého nebo šedého pěnového polystyrenu o tloušťce 50 až 200 mm.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Tím se dosahuje vysoké tepelné izolace. Pro stavbu rodinných domů nízkoenergetických parametrů jsou vhodné například desky VELOX WS-EPS-plus s celkovou tloušťkou stěny bez omítky – 270, 300, 320, nebo 340, 370, 400 a 420 mm. S vrstvou betonu v síle 150 mm a s izolací pěnovým polystyrenem s obsahem grafitu od 50 do 200 mm (to vše mezi dvěma dřevoštěpovými deskami tloušťky 35 mm). Součinitel prostupu tepla je právě v případě nejsilnějšího polystyrenu U = 0,14 W/m2K a tepelný odpor R = 6,82 m2K/W.

text: Petr Saulich, foto: Jiří Vaníček a archiv

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025