„Po válce tu měl děda ovocný sad a dřevěnou chatu,“ vypráví Petr. „My jsme sem začali jezdit v sedmdesátých letech a chatku přestavěli v malý domek. Měl jen jednu pořádnou obytnou místnost, dnes nechápu, jak jsme v ní mohli vegetovat. Ale jsme z chatařské rodiny, tak jsme zřejmě byli zvyklí. Teď je po třetí přestavbě už velikost domu pro naše rodiny dostatečná.“ K prostornému domu ovšem přiléhá kouzelná zahrada.
„Co se týče zahrady,“ pokračuje Petr, „původně to byl jen jednolitý kopec, uprostřed kterého stál dům. Do terénu jsme udělali příjezdovou cestu, ta musela být rovná a pak nás napadali další záseky – terasy, zídky… Všechny kaskády jsme tu udělali především proto, aby nám šetřily práci. Jednak při sekání trávníku a také proto, abychom zabránili splavování zeminy z pozemku při deštích.“ Ze stejného důvodu navršili majitelé okolo celé parcely val ze zeminy, která při zvlášť velkých deštích vodu pobere a svede ji na louku pod zahradou, kde již nemůže další škodu napáchat.
Hra s nůžkami
Charakter zahrady jednoznačně určují jehličnany. Jsou stříhané do rozličných tvarů a velikostí, sesazované do skupinek kombinovaných z různých druhů. Kamkoli se podíváme, najdeme mistrovskou práci, spojenou s humorem a hravostí – hloučku podsaditých borovic vévodí štíhlá túje, v plazivých koniferách trůní střapatá juka, z borovicového bochníku vykukuje zahradní sprcha. Pracováno je nejen s tvary, ale i barvami. Majitelé kombinují různé odstíny jehličnanů a oživují je kontrastními listnáči (červený javor, škumpa). Každý kout je jiný, a přesto celá zahrada působí uceleným a příjemným dojmem a nenásilně přechází v okolní přírodu. „Když jsme vykáceli přestárlý sad, začali jsme sem dávat stromky z lesa, z náletů,“ říká Petr. „Nejdříve k chatě, to bylo ovšem špatně, potom už dál. Stromy se rychle rozrůstaly, začaly zarůstat cestičky, a tak jsme je museli začít zastřihovat, abychom se nemuseli ohýbat. Myšlenka tvarovat je vznikla až později.“
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Ruční práce
Majitel tvrdí, že samotná péče o zahradu je snadná: „Mechanizovaní nejsme, vše stříháme ručně, nůžkami. A náš žebřík vám raději ani neukážu… Nejvíce práce je tu pochopitelně na jaře, když všechno naraší. Například po odkvětu rododendronů se musí vyštípat uschlé květy a hned vyrazí 15cm přírůstky, které stříháme. Kdybychom to nedělali, byly by z nich nejméně čtyři metrové kopce. Jehličnany stříháme také na zimu a s tím, co ostříháme, je přikryjeme. Ani ne tak kvůli mrazu, hlavně kvůli jarnímu slunci, které je příliš ostré a stromky popálí. Na zimu také zabezpečíme větší stromky – svazujeme je, aby jim sníh nepotrhal větve.“
Na zahradě rostou především stromky z lesa – borovice, smrky a modříny, šlechtěných je tu jen málo – túje, vejmutovky a zmíněné rododendrony, které byly v posledních letech přece jen doplněny barevnými listnáči pro oživení.
Kámen a voda
Zahradní úpravy prý ještě zdaleka nekončí, zbývá dodělat některé další zídky a chodníčky: „Kámen je hezká věc, navíc chodníčky nám také šetří práci, na obytné terase i v domě je čisto, nenanášíme žádnou špínu, takže se vůbec nezouváme. Všechny kameny jsou z okolí. Našli jsme tu mezi trnkami v remízkách několik hromad kamenů dříve vybraných z polí a také spoustu malých žulových valounků. Z nich je většina dláždění.“
V zahradě najdeme také vodní prvky, které ji obohacují o další dimenzi – středomořsky působící jehličnany a kamenné zídky se zrcadlí na hladině bazénu i jezírka. „Přáli jsme si tady vodní hladinu, protože pozemek bývá dost rozpálený,“ vysvětluje Petr. „Veškerou vodu z pozemku svádíme do studny (zásobárna na vodu, není tu pramen), odtud je samospádem vedena jak do zahradní sprchy, tak do jezírka a bazénu. Je to takové perpetum mobile, díky tomu bazén nijak nečistíme. Nečistoty vybíráme sítem a plave tu chlórová tableta s aktivním dusíkem.“
Ačkoli majitelé tvrdí, že náročné jsou jen stavební úpravy, které tu dělají, kamkoli se podíváme, vše je upravené, trávník posekaný, záhony bez plevele: „Zahrada pořád potřebuje pohyb, práci… Ale kdo to má rád, neříká tomu práce. Po revoluci se říkalo, že chataření skončí, protože lidé budou jezdit ven. Ale nestalo se, a myslím, že nakonec každý skončí rád u chalupy. A v zahradě, kde se dobře odpočívá.“ A to zde lze opravdu skvěle.
text a foto: Lucie Martínková
Umístění a tvar dřezu
Tvary 
Základní kategorii tvoří nerezová 
Na trhu se znovu začíná objevovat tradiční 
Vlastnosti venkovních nátěrů
Bohatý sortiment výrobků pro použití v interiéru a také v exteriéru nabízí například společnost BASF. Jde o nátěry a povrchové zušlechťovací laky na střechy, stěny a podlahy. Disperze, pigmentové přípravky, pryskyřice a aditiva splňují nejvyšší standardy kvality na stavební nátěry, které by měly mít nízký obsah lehce těkavých částeček laku VOC. To umožňuje dodržovat ekologické normy, vytvářet atraktivní povrchové povlaky méně náchylné ke špinění a lépe odolávající povětrnostním vlivům.
Rekonstrukci předcházelo rozsáhlé podchycení statiky 
Podlahu pokrývá světlá stěrka
Víc než sprcha
Masážní box má dále několik trysek či minisprch, které mohou být zabudované ve stěnách boxu nebo jsou součástí sprchového panelu umístěného v boxu. Trysky by měly být směrově nastavitelné, to aby si každý podle libosti i tělesných proporcí mohl určit směr masážního proudu. Rozmístění trysek záleží na modelu, který si 
O stupínek výš stojí masážní box vybavený vyvíječem páry, díky němuž si můžete dopřávat blahodárnou tureckou parní 
Na trhu je reprezentují značky Dakon, Junkers, Baxi, Viadrus, Protherm, Vaillant, Viessmann nebo Buderus. Prakticky všichni výrobci nabízejí plynové průtokové ohřívače, zajišťující teplou 
Díky nízkoteplotnímu provozu lze ušetřit i na provozních nákladech, neboť u těchto kotlů část tepla (spaliny a horké vodní páry) neuniká bez užitku do atmosféry, ale využívá se pro ohřev otopné 
V rodinných domech lze instalovat a využívat rovněž plynové 
Vila Růže nenese své jméno nadarmo. Po zahradě vonělo plno růží a růžiček, ať už 
Z letniček sázejí ostálky (Zinnia), ozdobný tabák (Nicotiana), astry (Aster), měsíčky (Calendula), nestařce (Ageratum), gazánie (Gazania), hledíky (Antirrhinum). Z trvalek si nejvíc oblíbili třapatky (Rudbeckia), hlavně pro pestrost 
Zahradu 
Když se chcete rozhodovat opravdu ve prospěch svého zdraví, musíte brát v úvahu, že vzduch v každé místnosti nese elektrický náboj (o iontech se mluví jako o „vitaminech našeho vzduchu“). Lidskému organismu prospívají záporné ionty (anionty). Velké množství je jich v čistém horském vzduchu, v lese či u vodního zdroje. Můžete si je však „vyrobit“ i 
Celá věc má ovšem háček: je-li tepelný zdroj obložen 
Originální 
Správně navržená a odborně postavená kachlová kamna nespotřebovávají vzduch z místnosti ani nesnižují vzdušnou vlhkost, takže uvnitř zůstává přirozené zdravé klima (viz předcházející pasáž o iontech). Ale abyste se „nespálili“, měli byste vědět, že návrh i 
Touhu po „ztraceném ráji“, po přirozeném životě v lůně 
Interiérové rolety zahrnujeme do početné rodiny stínicích prvků. Pro svou účinnost a pohodlné ovládání jsou ideální všude tam, kde potřebujeme chránit vnitřní prostředí místnosti před nadměrným slunečním světlem a teplem, ale také před nežádoucími pohledy zvenčí. Díky elegantnímu a modernímu 
Žhavou novinkou stínicí techniky pro nadcházející sezónu je nová venkovní roleta SunStop, která slouží k ochraně interiéru před nepříjemným přehříváním a ztlumení ostrého slunečního světla na optimální míru. Speciální tkanina rolety zadrží až 90 % tepelného záření, přesto díky cílené perforaci zároveň umožňuje pohodlný průhled ven a propouští dovnitř vyvážené množství denního světla. Roleta se instaluje na okenní či dveřní rám z venkovní strany. Zachytí tak sluneční paprsky ještě před jejich dopadem na skleněnou plochu a zamezí následnému skleníkovému efektu.
Nabídka stínicích tkanin pro rolety je dnes velmi bohatá a to v různých cenových relacích, barvách, materiálech a 
Asi nikdo nepochybuje o tom, že dálkové ovládání motoru pro pohon rolet je velmi pohodlné. Citlivý a šetrný chod motoru však také významně prodlužuje životnost rolety. Pouhým zmáčknutím ovladače, bez toho, že by bylo nutné stále obíhat všechna 
Početný rod rozchodníků zahrnuje kolem pěti set druhů, původem především z Evropy, Asie a Afriky, několik druhů se vyskytuje také v Severní Americe. Botanici řadí rozchodníky do čeledi tlusticovitých – Crassulaceae. Jedná se o jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny, vzácněji nízké keříky. Všechny mají ztloustlé listy, jejichž pletivo slouží jako zásobárna vody, která jim pomáhá přečkat suchá, nepříznivá období. Většinou rostou na chudých, skalnatých místech jak v mírném pásmu, tak i v subtropech a tropech.
Jméno se vztahuje k jeho ostré, palčivé chuti, jíž se liší od zbývajících u nás domácích druhů. Je to drobná bylina dorůstající v květu výšky kolem 10 cm. Má vystoupavé lodyhy dvojího druhu – kratší nekvetoucí, hustě střechovitě listnaté a delší, řídce listnaté a kvetoucí. Listy jsou válcovité, přibližně 3 mm dlouhé, po odumření bělavé. Květenství se skládá ze 2-3 vijanů jasně žlutých květů, kterých bývá kolem pěti. Žlutozelené listy najdeme u kultivarů ‚Aureum‘ a ‚Yellow Queen‘.
Z plazivých rozchodníků s plochými listy se nejčastěji pěstuje rozchodník pochybný (Sedum spurium), pod starším jménem rozchodník kavkazský. Poléhavé lodyhy dole snadno kořenují a v příhodných podmínkách vytvářejí husté půdopokryvné porosty. Listy jsou krátce řapíkaté, kopistovité, na okrajích vroubkované, dlouhé asi 1cm. Květenství je husté, květy růžové až tmavě červené. Do zahrad se hodí především kultivary ‚Purpurteppich‘ a ‚Fuldaglut‘ s výrazně tmavě červeně zbarvenými listy a purpurovými květy. Kultivar ‚Tricolor‘ má pěkně červené listy, které jsou navíc ještě žlutě panašované.
Druhou skupinu rozchodníků představují mohutnější, trsnaté, vzpřímeně rostoucí trvalky s velkými plochými listy. Lodyhy obvykle dorůstají výšky kolem 50-60 cm a nesou husté, většinou ploché květenství. Na zimu usychají a rostliny na jaře obráží ze silných kořenů. Botanici je nyní řadí do samostatného rodu Hylotelephium, pro který se používá občas nepříliš zvučné české jméno rozchodníkovec. Ale zahradníci jsou „národ“ značně konzervativní a tak i my se zde raději přidržíme původního českého názvu rozchodník.
Rozchodník karpatský (Hylotelephium argutum) se pěstuje jen zřídka. Má střídavé, podlouhle kopinaté listy, které jsou výrazně zubaté. Květenství je husté, purpurově zbarvené. Od zbývajících druhů se liší nároky – roste totiž na stinných vlhkých skalách i v podrostu vlhkých stinných horských lesů v Karpatech. I v kultuře se mu proto dobře daří ve stínu a vlhku. Další druh, rozchodník Eversův (Hylotelephium ewersii) má poléhavé či převisající lodyhy se srdčitými přisedlými listy.
Trvalkové rozchodníky jsou oblíbené tradiční zahradní rostliny, které nacházejí v zahradách stále větší využití. Je to především proto, že kvetou na konci sezóny, v srpnu až říjnu, tedy v období na květy značně chudším. Navíc mívají výrazně zbarvené měchýřky, které jakoby kvetení prodlužovaly o další měsíc. Oblíbené jsou také pro značnou nenáročnost. Pokud jim zajistíme dostatek světla a nepřeléváme je, vydrží prakticky vše a dokáží růst mnoho let na jednom místě.
