Blog

Bojujeme s korozí

Z kovů se často zhotovují konstrukce, které bývají vystaveny intenzivnímu působení povětrnostních vlivů, a ty korozi urychlují. Proto je potřeba kovové prvky staveb chránit vhodnými povrchovými úpravami, z nichž nejvhodnější je ošetření nátěrovými hmotami. Kovové prvky mohou být lakovány už z výroby, ale ve většině případů je musíte opatřit nátěrem sami – buď vlastnoručně, nebo prostřednictvím řemeslníků. Žádný nátěr však není jednou provždy, důležitá je následná pravidelná údržba; ušetří vám čas, námahu, ale především náklady.

Vše má svůj řád

Natírání je tou nejrozšířenější kutilskou prací – vzít do jedné ruky štětku a do druhé pikslu s barvou si troufne i ten, o němž se říkává, že má obě ruce levé. Aby však nátěr plnil správně svoji úlohu a byl také dostatečně trvanlivý, musejí být splněny tři podmínky. Natíraný předmět musíte dokonale očistit, aby nátěr přilnul. Potom je třeba, abyste použili správné nátěrové hmoty nebo správnou kombinaci jednotlivých složek nátěrového systému. Za třetí musí být nátěr zhotoven správným postupem (řiďte se návody od výrobce).

Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku.

Čistota – podmínka úspěchu

Aby nátěr dobře přilnul k povrchu ošetřovaného kovového předmětu, je třeba odstranit různé nečistoty jako okuje (jemný povlak oxidů kovu), rez, mastnotu, mechanické nečistoty, zbytky starých nátěrů apod. V domácích podmínkách budete patrně povrch čistit hlavně mechanicky a chemicky.

Hrubou volnou rez, zbytky starého laku a jinou nečistotu odstraňte ocelovou špachtlí a drátěným kartáčem. Pokud je vaše domácí dílna vybavena bruskou nebo univerzálnější vrtačkou, osaďte nástroj kotoučem s ocelovými štětinami nebo gumovým kotoučem s brusným papírem – takoví elektrifikovaní pomocníci vám práci velmi urychlí. Z větších ploch rez nejlépe odstraníte speciálním přípravkem – odrezovačem.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Častou překážkou je mastnota

Kvalitu nové povrchové úpravy zásadně ohrožují i staré odlupující se nátěry, jejichž soudržnost už nahlodal zub času nebo jsou podrezivělé. Nejprve zbavte povrch těchto pozůstatků mechanicky nebo opalováním, na větší plochy pak zaútočte přípravkem pro odstraňování starých nátěrů.

Velmi častou překážkou je mastnota, ať už pochází z ropných látek, dotyků rukou nebo po použitém odrezovači či odstraňovači starých nátěrů. K odmaštění poslouží roztok detergentu v horké vodě, kterým se pomocí štětky nebo kartáče plocha umyje a následně opláchne. V případě silného znečištění předmětu mastnými látkami použijte speciální odmašťovací prostředky.

Důležité je při přípravě povrchu neodbýt místa svárů, spojů a různé záhyby. Tam bývají větší nánosy nečistot, struktura kovu tam může být narušena a také se v takových místech déle udrží vlhkost. Proto je potřeba, aby v podobných „slabinách“ nátěr držel zvlášť dobře.

ŘEDIT, ČI NEŘEDIT

Barva se často ředí. K tomu použijte zásadně ředidlo, které je určeno v návodu. Vodou ředitelné barvy se pro nanášení štětcem nebo válečkem obvykle neředí, nebo jen velmi málo (max. 2-5 % vody). Pro stříkání závisí poměr zředění na druhu nátěrové hmoty, obvykle se přidává 5 %, nejvýše však 10 % vody. Syntetické nátěrové hmoty se pro stříkání ředí přidáním 15-25 % ředidla, nitrocelulózové dokonce 35-50 % ředidla.

Výběr nátěrových hmot

Při volbě nátěrových hmot musíte přihlédnout k tomu, jakým vlivům bude muset nátěrový systém na povrchu kovu odolávat. Také je třeba vzít v potaz, o jaký druh kovu se jedná, aby mu barva nebo jiná nátěrová hmota odpovídala vhodným chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi. Existuje mnoho barev určených na kov, ale řada z nich je univerzálních, jimiž lze stejně dobře ošetřit dřevo nebo třeba i beton.

Nátěrové hmoty se vyrábějí na široké bázi olejů, alkydových pryskyřic, epoxidových pryskyřic, polyuretanů, akrylátů, chlorkaučuků nebo vinylů, ale také na jejich kombinacích. Přitom se používají organická rozpouštědla a ředidla nebo voda. Sortiment vodou ředitelných barev se stále rozrůstá a díky technologickému pokroku tyto ekologicky příznivější barvy „vyrovnávají krok“ s klasickými ředidlovými nátěrovými hmotami.

Jednotlivé nátěrové hmoty jsou při výrobě komponovány v materiálovém složení, které odpovídá určitému použití. Kombinací je mnoho a na trhu je ohromné množství zboží od četných výrobců. Proto je lépe nechat si poradit ve specializovaném obchodě nebo přímo od výrobce, ať už prostřednictvím návodu, na internetových stránkách, nebo na informační lince.

Rez je nepřítel kovů číslo jedna

Koroze je proces oxidace, kdy se na povrchu kovového předmětu tvoří povlak kysličníku, který postupně prorůstá hlouběji a narušuje strukturu předmětu. Zvláště záludná může být skrytá koroze, například pod starými nebo špatně opravenými (třeba jen pro oko přetřenými) ochrannými nátěry.

Základní postup

Kovový povrch se zpravidla ošetřuje dvěma až třemi různými nátěrovými hmotami. Tou první je základová barva, většinou s antikorozními pigmenty, které případné korozi zabraňují, nebo ji alespoň zásadně zpomalují. Pak se nanáší nátěr podkladovou barvou a nakonec následuje finální vrstva tzv. vrchní barvou. Tolik klasika. Stále častěji se však upouští od podkladové barvy – vrstvu s její funkcí obstará vrchní barva. Nátěrové hmoty se prodávají v ohromném množství odstínů, a tak můžete všechny možné předměty kromě ochrany i zkrášlit, ať už je sladíte tón v tónu, nebo si vytvoříte pestrobarevný svět. Pokud budete natírat starý, ale ještě dobře přilnavý nátěr, použijte jen vrchní barvu. Před její aplikací však odmastěte a broušením zdrsněte povrch stávajícího nátěru. Tyto základní zásady platí obecně o natírání všech kovových předmětů.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Způsob aplikace

Nátěrové hmoty můžete na kov nanášet štětcem, válečkem nebo stříkáním. Štětec je zvlášť vhodný pro nanesení první, základní vrstvy, dále pro natírání členitých tvarů, jako jsou radiátory, rámy nebo mříže, a také tam, kde se jedná o přesnost.

Na složitější tvary a velké plochy je možné barvu nastříkat pomocí stříkací pistole, na rozměrných plochách se uplatní i nanášení nátěru válečkem.

Ať už budete barvu aplikovat jakkoliv, určitě nejprve ošetřete štětcem místa, v nichž hrozí koroze a poškození nátěrů nejvíc, tj. ve spojích, na svárech apod. Nejchoulostivějším místem jsou ovšem hrany. Ty opatřete jednou vrstvou vrchní barvy navíc, a to ještě před zhotovením celkového nátěru.

Prostředí

Zhotovení a zasychání nátěru by mělo probíhat nejlépe v suchém prostředí při teplotách kolem 20-25 °C, přičemž relativní vlhkost vzduchu by neměla činit více než 75 %. Je-li teplota nižší zhruba o 10 stupňů, nátěr zasychá o poznání déle. Vysoká vlhkost pak způsobuje ve vrstvě nátěru poruchy. Také by nemělo být větrno nebo průvan kvůli prachu, který by nátěr znehodnotil. Přívod vzduchu je však potřebný, protože odpařující se ředidlo by zasychání zpomalilo. Nejideálnější pro venkovní nátěry je proto stálé jarní nebo letní počasí bez výrazných výkyvů teplot.

text: Ondřej Vaněček, foto: archiv firem

Oříšek pro bytového architekta

Protože stavba rodinného domu v obci na Mladoboleslavsku se nachází ve fázi hrubé stavby, chtěli by se majitelé poradit o rozvržení interiéru s odborníkem, ještě než přistoupí ke konečné realizaci. Hlavu si lámou především s prostorem vymezeným pro kuchyň a obývací část, jehož předpokládanou podobu načrtli na přiloženém plánku.

Počáteční komplikace

Dispoziční rozvržení jednotlivých místností přináší hned od počátku celou řadu problémů. Například v kuchyni není prostor pro souvislou pracovní plochu, aby se dala dodržet obecně platná pravidla technologických postupů z hlediska ergonomie uspořádání jednotlivých kuchyňských „pracovišť“. Vždy něco tzv. stojí v cestě, ať již je to proluka ve zdi pro barové sezení či okno neumožňující osazení varné plochy. Dřez pod okno lze umístit pouze za předpokladu instalování speciální sklopné vodovodní baterie. Pracovní linku dále přerušuje vestavěný sloup spíže, který též naruší plynulý chod v navazujících pracovních postupech.

Pro prohlížení fotografií bez vodoznaku je třeba se přihlásit.

Šikmá stěna

Jednoduše pravoúhlý nábytek, charakteristický pro prostor pracoven, reprezentuje kolekce Master: dřevěný stůl potažený kůží se prodává od 64 400 Kč, policová knihovna Wally v bílém, černém nebo červeném laku stojí od 57 200 Kč (Vyrábí CATTELAN ITALIA, dodává ABITARE).

Také obývacímu prostoru by se dalo ledacos vytknout, například fakt, že půvab barového pultu za krbem příliš nevynikne. Naopak šikmá stěna je zde vítána, neboť se dá efektivně využít jako výtvarný prvek, jenž ozvláštní prostor. Docílíme toho například umístěním fototapety se zajímavým motivem nebo pomalováním stěny výrazným barevným dekorem, odlišným od ostatního interiéru, jenž však nesmí působit rušivě.

PŘÁNÍ MAJITELŮ

Majitelé si přáli zabudovat v kuchyňské lince vestavnou troubu do výšky, lednici pak ponechat volně stojící. Jídelní stůl hodlají umístit mimo prostor kuchyně, kde jim postačí malé posezení pro dva. Vyzděné okénko mezi kuchyní a obývacím pokojem mělo původně sloužit jako bar, spíž měla vyplnit kuchyňský roh orientovaný na sever.

VARIANTA PRVNÍ

První varianta klade důraz především na nezastavěný obývací prostor.

První verzi prostorového řešení nazvala autorka návrhu klasickou. Do západního rohu obývacího prostoru umístila sedací soupravu s konferenčním stolkem, otevřenou směrem ke krbu, okolo rohového jižního okna navrhla rozmístit živé květiny. Prostor před šikmou stěnou se dá velmi dobře využít jako jídelní kout, kam se pohodlně vejde velký jídelní stůl s dostatečným počtem židlí. Jistým rušivým elementem zde bude prostor dveří do pokoje, těsná návaznost na kuchyň však tento nedostatek může plně vyvážit. Jako zajímavý interiérový prvek zde působí umístění pianina, které funguje také jako optický předěl části jídelní a obývací. Na místě pianina však může stát i jiný kus nábytku, například knihovna. U zadní stěny krbu zbude pak dostatek místa pro tzv. skleník, kam si paní majitelka může instalovat spoustu drobných nezbytností, porcelánový servis po babičce a jiné dekorativní předměty.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Kuchyň

Kuchyňská místnost může být uspořádána následujícím způsobem: hned vedle dveří bude do sloupu umístěna mikrovlnná a horkovzdušná trouba, vedle spíže bude instalována lednice. Od spíže se pak potáhne pod oknem i po celé délce stěny s barovým okénkem pracovní plocha se zabudovaným dřezem a varným prostorem. Zmiňované okénko může sloužit jako bar nebo jako komunikační prostor mezi kuchyní a obývací částí. Jako předěl mezi jídelnou a kuchyní poslouží nízký obdélníkový stolek, kam lze pohodlně odkládat talíře při úklidu stolu po obědě, nebo si sem během dne sednout se šálkem kávy. Stolek může dále sloužit jako pult pro rychlé občerstvení, obyvatelé domu tu mohou také pohodlně posnídat.

VARIANTA ČÍSLO DVĚ

V druhé variantě se počítá také s prostorem pro pracovní kout.

Z hlediska dispozičního uspořádání došlo pouze k několika změnám v obývací části. Impulzem bylo rohové okno až k zemi, které opticky spojuje pokoj s vnějším okolím domu. Dovoluje prožívat roční období v klidu a pohodě hezky v teple domácího prostředí. Pokud sem bude umístěn kupříkladu ratanový sedací nábytek se stolkem, může se prostor stát příjemnou klidovou zónou. Centra pozornosti se mohou střídat podle potřeby: dokud slunce nezapadne, mohou se obyvatelé domu kochat výhledem do zahrady, po setmění pak jen lehce natočí křesla směrem ke krbu, kde rozehraje svou barevnou hru plápolající oheň.

Pracovna

Ve druhé alternativě zbyl i dostatek prostoru pro pracovní kout s příruční knihovnou. Jelikož bude situován do poměrně tmavého koutu, nabídla bytová architektka umístění psacího stolu do otevřeného prostoru pokoje, aby studijní prostředí pracovny nepůsobilo stísněným dojmem, ale naopak odlehčeně. Knihovna nacházející se za zády bude pak vítanou pracovní pomůckou na dosah ruky.

text: Dobromila Doubková, Naděžda Vondrášková, návrh: Dobromila Doubková

Zahrada na čínský způsob

Autoři zahrady o ní hovoří jako o „zahradě na způsob čínské“. Nepátrají po důvodech, proč je oslovil právě tento styl, prostě se jim líbí. Takzvané čínské zahrady se u nás vyskytují stále častěji, a stejně jako vaří v čínských restauracích čeští kuchaři, objevují se i „osvícení“ čeští zahradní architekti. Majitelé však nežádali žádný ateliér o projekt, nevyužili ani služeb zahradníků. Vše si zařídili sami. Drobné chyby lze omluvit danými možnostmi a přirozeným nadšením pro věc. To, co nebylo rozhodně porušeno a co k čínské zahradě neodmyslitelně patří, je niterný vztah k danému místu a „improvizace“ na základě vlastních zkušeností a prožitků.

Niterný vztah

Právě citlivé hledání a využívání existujících scén v okolní přírodě, které se nám líbí nebo k nimž máme nějaký hlubší vztah, je hlavním principem tvorby čínských zahrad. Tento princip často uniká „profesionálům“, kteří stavějí kdekoli a pro kohokoli třeba právě proto, že jeho soused má čínskou zahradu a je to „in“.

Znalci čínských zahrad vědí, že je třeba soustředit pozornost na zalesněná pohoří na horizontu, na skály, skupiny existujících stromů, solitérní stromy, řeku, jezero či malý vodopád. Do čínské zahrady patří přirozeně i budovy, altány, nejrůznější předěly, zdi a pagody.

Nepostradatelnými komponenty v projektu jsou ve zmenšeném měřítku hory a voda. Hory pokládají Číňané za kostru světa, spojují ji principem jang, jsou pro ně esencí mužnosti a vznešenosti. Kamenům se podle tvarů připisují nejrůznější vlastnosti, jejich linie má rytmus, jsou sochařská díla přírody. Posláním vody je zase propojení zahradních zákoutí, voda je nositelkou pohybu a zvuku. Jako opravdové drahokamy se pak jeví hladiny jezer a vodních toků a zdůrazňují ženské kouzlo (jin).

Rady pro začátečníky

- Vyberte správné místo, které je pro vás něčím zajímavé, oddělené od městského ruchu.
- Plně využijte stávající scenérie.
- Respektujte přírodní tvary a maximálně jich využijte. Lze vytvořit třeba kamenný stůl a sedačky z balvanů.
- Nakupte rostliny, zasaďte stromy a keře. Zde je dobré poradit se s odborníky – vše má svůj čas a jisté zákonitosti.
- Vysazujte s rozumem tak, aby mělo vše dostatek místa. Nezapomeňte na bambusy! Bambusy a vertikálními štíhlé kameny tvoří nádherné kompozice, také obnažené kořeny stromů jsou velmi působivé.
- Zakomponujte jezírka, vodní rostliny a kameny, jsou nosnou částí čínské zahrady.
- Kompozice z volně rozestavěných kamenů rozšiřuje prostor.
- Dřevené stavby a pagody by neměly chybět, stejně jako spletité cestičky z kamenů.
- Jako osvětlení lze použít tradiční čínské lampiony.

Zeleň všech barev

Tajemná zahrada „na způsob čínské“ v Pístu u Nymburka nabízí kromě kamenů a vody, které jsou životodárným a esteticky významným elementem všech zahrad, také zajímavý výběr rostlin. Nechybějí přirozeně ani stromy. Na menší ploše dávají majitelé přednost listnatým odrůdám, jsou průhlednější a zabírají méně místa; jsou tady i borovice a další jehličnany. Opěrné zídky lemují živé ploty ze stříhaných smrků, najdeme tu jilmy (převážně Ulmus x hollandica ‚Wredei‘ ) i vrby na kmínku (převážně Salix alpina). Centrum zahrady tvoří nádherný zahradní altán (s některými rušivými prvky uvnitř) a dále dřevěný mostek s bíle kvetoucí japonskou azalkou dosahují až k zábradlí.

Obě zahradní dominanty jsou obklopeny vzrostlou zelení. Uprostřed se tyčí stříbrný smrk (Picea pungens) a červený javor (Acer rubrum), vše doplněno hojně se vyskytujícím zimostrázem zeleným (Buxus sempervirens) a žlutozeleným brslenem (zvláště brslen Fortuneův Euonymus fortunei). Mezi stavbami se vinou stezky porostlé mechem nebo vydlážděné mozaikami z kamínků, často lemované rují vlasatou (Cotinus coggygria Scop., syn. Rhus cotinus L.) nebo panašovaným břečťanem (Marginata Elegantissima). Vše ve snaze o jednotu a estetickou střídmost, prvky vytvářejí intuitivní kombinaci s jinými a představují originální kompozice.

Historie

Čínský styl ovlivnil zahradní tvorbu na celém světě. První písemné dokumenty zmiňují toto umění už ve 2. tisíciletí před naším letopočtem. Na konci 19. století hovoří svět o 15 000 druzích rostlin, divoce rostoucích v čínské přírodě. Potenciál pro zahrady tedy více než úctyhodný. Každý chrám byl obklopen kvetoucí zahradou, objevovaly se napodobeniny přírodních výtvorů, hor a údolí, potoků, vodních ploch a stromů.

Jako příklady spojení dokonalosti přírody a člověka lze uvést krásnou zahradu Jichang Yuan ve Wuxi, která prý sloužila jako předloha pro podobnou zahradu v pekingském Letním paláci, nebo Yu Yuan, komorní zahradu v historickém jádru města Šanghaj, či překrásnou zrekonstruovanou Guovu vilu na břehu Západního jezera v Hangzhou s charakteristickým tzv. vypůjčeným pohledem, který zahrnuje do svého vnímatelného prostoru i rozsáhlé panorama přilehlého Západního jezera s řadou různě velkých ostrovů.

Kde hledat inspiraci

Pokud se chcete pustit do tvorby vlastní čínské zahrady, možnosti jsou opravdu nepřeberné, říkají majitelé. Inspirací mohou být kromě časopisů také návštěvy již existujících zahrad, poradí vám v Česko-čínské společnosti, existuje i celá řada dobrých architektů, kteří se na čínské zahrady specializují. Přesto majitelé zahrady v Pístu u Nymburka doporučují vlastní postup založený na partnerské či rodinné imaginaci (někdy pomohou i přátelé). Vše záleží na hravosti, citu pro prostor, fantazii, zručnosti a přirozeně také na penězích.

Originální prvky, které čínská zahrada vyžaduje, nebývají levné. Vyjádření vlastních pocitů lze podpořit četbou knih, čínskou filozofií či individuální meditací, tak jak tomu bylo v Pístech u Nymburka. Dílo se sice nepodobá legendárním zahradám v Jichang Yuan ve Wuxi, ale je ve svém výsledku stejně inspirující jako zahrady velkých mistrů.

Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz.

text: Vlastimil Růžička, foto: Lubomír O. Fuxa

Správný komín šetří teplo

Obzvlášť v dnešní době, která kromě technologického pokroku přináší i stále přísnější normy na ekologický provoz spotřebičů spalujících fosilní paliva, je důležité si na pojem „systém“ co nejrychleji zvyknout. Proto se při výběru kamen, kotle či krbu nemůžeme nechat uchlácholit štítkovými hodnotami spotřebiče. I když například výrobce uvádí u krbových kamen účinnost 86 % při topení dřevem s vlhkostí do 20 %, předpokládá, že máme v pořádku takovou „drobnost“, jako je komín. Ani technologicky sebelepší kamna naložená špičkově připraveným topivem nezastoupí roli komínu, který může být rozhodujícím pro činnost a výkon celé otopné soustavy.

V praxi to poznáme například podle černajících skel krbové vložky či krbových kamen, ale zda klesne výkon o 10 % či více procent, laik nepozná. Přitom však mohou být tepelné ztráty poměrně velké, což se samozřejmě odráží na ekonomice provozu, již zmíněné estetice a atmosféře, ale velmi výrazně i na ekologii – z komína nám jde kouř plný škodlivých exhalátů. Není totiž „automatickou“ pravdou, že topit dřevem je ekologické.

Účinnost kotle

Ekologickým se tento proces stává při spalování správně vysušeného dřeva moderní technologii spalování, do níž patří i komín, a která zaručí, že do ovzduší přijde minimum exhalátů. Například poměrně častou praxí majitelů kotlů na spalování dřeva je topit čerstvým, nevyzrálým dřevem. I když to „není vidět“, snižuje podobný postup účinnost kotle, zvyšuje nároky na množství paliva a zanáší komín.

Takže tratíme hned na třech frontách. Principiálně podobné je to i se spalováním fosilních paliv, kde moderní technologie v plně automatizovaném režimu dokáží vypustit do ovzduší minimum škodlivin. Podobná technologie je ovšem poměrně drahá a svou roli tu hraje také fakt, že například uhlí nepatří do skupiny paliv z obnovitelných zdrojů.

Správný tah

Aby měl komín správný tah, měl by splňovat následující předpoklady

■ správně zvolený průměr komínové vložky: podle výkonu spotřebiče a účinné výšky komínu
■ dodržení minimální účinné výšky 5 metrů od zapojení spotřebiče do komínu po jeho vyústění
■ nadstřešní výška: pokud je komín umístěn do 2 metrů od hřebene střechy, musí být ve výšce 65 cm nad hřeben střechy
■ pro tuhá paliva se používají následující průměry komínových vložek: 160 mm, 180 mm, 200 mm a více. Doporučení pro krby je například 200 mm

Rozdělení stavebnicových komínových systémů podle použitých materiálů

■ kombinace beton + keramika
■ kombinace tvárnice + keramika
■ kovové – většinou jíž výhradně nerezové
■ specifické komíny a spalinovody určené pro průmysl

Univerzální komín

Mezi komínovými systémy, které jsou dnes optimálním východiskem při pořizování nového komínu, vedou produkty firmy Schiedel, které patří mezi nejprodávanější v Evropě. Pro krby a krbová kamna je obzvláště vhodný systém UNI Plus a Absolout.
Systém UNI Plus je třísložkový komínový systém se zadním odvětráním a vnitřní keramickou vložkou. Je vhodný pro odvod spalin od běžných spotřebičů na tuhá, kapalná a plynná paliva.
Univerzálnost systému ABSOLUT umožňuje použít tento systém pro spotřebiče jak s vysokou, tak i nízkou teplotou spalin, a to i se zárukou, která se týká připojení kondenzačních spotřebičů. Systém ABSOLUT lze využít současně pro přívod spalovacího vzduchu, a to jak k uzavřeným plynovým spotřebičům (Typ C – TURBO), tak i k na vzduchu v místnosti nezávislýcm spotřebičům na tuhá paliva.

Spaliny a kondenzáty

Kromě černajícího skla u krbů a kamen jsou dalším varovným signálem nedostatečného řešení komínu například velké výkyvy tahu při změnách teplot, resp. tlaku. Dnešní komínové systémy a k nim dodávané vybavení si dokážou poradit i s těmito eventualitami. Pravda, žádný z moderních komínových systémů není levnou záležitostí, ale přesto se vyplatí.

Zapomeňte na představu komínu jako jednoduché roury, kterou odchází kouř z našich topidel. V současnosti je to složitý systém, který svou kvalitou musí odpovídat úrovni dnešních moderních spotřebičů. Klasický komín z počátku minulého století byl většinou z cihel a byl určen téměř výhradně pro odvod spalin z tuhých paliv, kterými bylo uhlí či dřevo. Pro spalování moderních druhů paliv, především zemního plynu či topného oleje, už ale tyto jednoduché komíny nevyhovují.

Při nižších teplotách spalování se v nich totiž tvoří vlhkost, kterou klasické komíny nestačí odvádět, a která je postupně poškozuje. Naproti tomu moderní komínové systémy, například od předního výrobce firmy Schiedel, mají zabudovaný ventilační systém, díky němuž vlhkosti odolávají.

Otvory ve stropech a střeše

Na stavbu komínu je třeba myslet už před započetím stavby. Dodatečná vestavba komínu je samozřejmě možná, ovšem musíme počítat s vyššími náklady, které mohou dosáhnout i trojnásobku oproti komínu, který byl již od počátku součástí projektu a stavebních prací. Navíc se při takovém „opomenutí“ dům promění opět na staveniště, protože pro dodatečnou stavbu komínu je nutné složitě provést otvory ve stropech a střeše.

Proto je ideální variantou postavit komín rovnou s hrubou stavbou. Určitě je to moudré rozhodnutí a dobrá, i když nemalá investice. Pokud, jak to bývá poměrně časté, dojdou v důsledku stavebních prací peníze, pak lze nákup a instalaci krbu, krbových či kachlových kamen odložit na pozdější dobu. Opačný postup, tzn. vestavět komín dodatečně, se opravdu prodraží.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Třísložkový nerezový komínový systém

Dodatečnou instalaci komínu můžeme řešit i formou kouřovodu s funkcí komína. Tato varianta spočívá v tom, že na krbové vložky lze přímo na hrdlo připojit třísložkový nerezový komínový systém, který je ukotven buď ve zdi, nebo ve stropu. Přitom odpadá potřebná 45° odbočka nebo základový čisticí otvor. Tento způsob se nejvíce využívá pro starší rodinné domy, kde je komín ještě klasický vymazávaný, nebo spotřebič daleko od komínu.

Nové komínové systémy lze instalovat jak uvnitř domu, tak i po fasádě domu. Také pokud je u starších domů problém s nosným základem, lze ho řešit pomocí lehkého nerezového třísložkového (nerez/izolace/nerez) komínového systému, který lze ukotvit jak do zdi, tak i do stropu. Rozdíl v hmotnosti oproti zděnému je asi 1 : 10.

Vyvložkování komínu

Pokud potřebujete komín vyvložkovat a do stávajícího komínu se rozměr vložky nevejde, používají dnešní kominické firmy technologii tzv. frézování průduchu. Jde sice o účinnou, ale pro majitele domu náročnou technologii. Silně točící se řetězy, které otvor frézují, způsobují malé „zemětřesení“, spoustu prachu a dalšího stavebního „utrpení“.

Otevřené krby

Pokud chcete budovat otevřený interiérový či zahradní krb, pak byste měli počítat s průměrem 250 mm nebo dokonce 300 mm. Je to dané tím, že u uzavřených (většinou interiérových) krbů a kamen, je přívod vzduchu regulovaný a regulovatelný. Přísun vzduchové masy tedy není spontánní, nýbrž již výrobcem vymezený, proto nám stačí menší průměry komínových vložek. Pro otevřené krby je pak charakteristický velký přísun vzduchu, který se smíchává se spalinami a musí být odváděn pryč.

Dodejme, že zaústění do komínu se u krbů doporučuje pod úhlem 45° a u zbytku spotřebičů pak pod úhlem 90°.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Oživení zahrady živými ploty

Pokud máte zahradu v čistém prostředí a ne zrovna vedle rušné silnice, může být živý plot tvořen druhy s jedlými plody, listy nebo květy. „Je něco jiného koupit si kelímek rybízu nebo jeřabin na trhu nebo v supermarketu a něco jiného obírat bobule přímo z keře, vidět je růst…,“ vysvětluje Jana Nováková.

Živé ploty k nakousnutí

V menších zahradách využívá architektka především malé a střední keře – dříve na každé zahradě vysazované rybízy, angrešty a josta a nyní také zimolez kamčatský (tzv. kamčatská borůvka), který dozrává již od května. Na slunném místě s možností opory vytváří plůtek z vinné révy a doplňuje ho tradičními růžemi nebo levandulí. Plůtek je tak nejen jedlý, ale i krásný a pohostinný pro hmyz. V případě rozlehlejších zahrad se uplatní i vyšší keře nebo menší stromky, například aronie, mišpule, muchovníky a dříny, které na jaře krásně kvetou, později vytvářejí jedlé plody a na konec té parády na podzim zbarví listy do jasně červenooranžových barev.

Z květů černého bezu se dají připravit oblíbené nápoje nebo v těstíčku smažené pochoutky, z bobulí na podzim kromě marmelády a sirupu také výborný a léčivý likér. Živé ploty Jany Novákové jsou nejen krásné a jedlé, ale také léčivé – třeba ty z vilínu viržinského (Hamamelis virginiana) nebo šípkové růže. Mohou být i lákavé pro dětská dobrodružství a zajímavé při pozorování přírody v její rozmanitosti.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Trnitá náruč

Trnité keře, jako jsou rakytníky, růže, hlohy a trnky, kromě toho, že nádherně kvetou a na podzim poskytují zejména pro ptáky zajímavou potravu, vytvoří skvělé místo, kde ptáci mohou hnízdit a jejich hnízda jsou chráněná proti predátorům. Zvláště okrasná bývá růže svraskalá (Rosa rugosa), která kvete tmavě růžovými nebo méně často bílými květy po celé léto a na podzim vytváří veliké dužnaté šípky, vhodné i na čaj. Bobule rakytníku (Hippophae rhamnoides) získáme, pokud vysadíme alespoň dva keře (samčí a samičí, je totiž dvoudomý) a budeme mít odvahu se pustit do jejich sklizně z ostnatých větévek v pozdním podzimu nebo v zimě. Pod hustými většími keři může být místo pro další obyvatele, kteří v přírodě nacházejí svůj prostor čím dál tím obtížněji.

KRÁSNÉ OD JARA AŽ DO ZIMY

Na zahradách rozkvétají na jaře kaliny – nejčastěji bodnanská (Viburnum × bodnatense) a vonná (V. farreri), skimie japonské (Skimmia japonica), různé zimolezy (Lonicera sp.), vonná meruzalka zlatá (Ribes aureum) a nádherně růžově kvetoucí meruzalky krvavé (R. sanguineum) nebo různé odrůdy šeříků. Na podzim vytváří mnoho druhů plody, které chutnají ptákům. Třeba ptačí zob (Ligustrum vulgare), aronie (Aronia melanocarpa), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), hlohy (Crataegus), brsleny (Euonymus sp.) – ale pozor, ty jsou jedovaté. Některé keře plody zdobí až do zimy, než je ptáci ozobají.

Hry pro děti i pro dospělé

Máte-li velkou zahradu, můžete spojit příjemné s užitečným a vytvořit živé ploty z lísky. Kromě oříšků na podzim nabízejí krásný členitý prolézací prostor jako stvořený pro různé hry a schovávačky. Děti odtud mohou pozorovat veverky, které chtějí, aby se s nimi na podzim o oříšky rozdělily. Dalším živým prvkem v zahradách jsou v posledních letech velmi populární vrbičkové chýše a tunely. Plot ze stejného materiálu pak může zahradu dotvořit ve stejném duchu a nabídnout pohádkové prostředí pro dětské hry, s průhledy a okénky do jiných světů.

Ale ze živých plotů se můžete radovat, i když máte málo prostoru. I obyčejné drátěné pletivo je možné nechat popnout, takže vytvoří nejen soukromí, ale třeba i v různém ročním období krásně barevnou zeď. Opletka Aubertova (Fallopia aubertii) na ni přiláká mnoho hmyzu, hlavně včel a čmeláků, loubinec popínavý a trojlaločný (Parthenocissus inserta, P. tricuspidata) na podzim kromě nádherného červeného listí udělá radost ptákům svými plody.

Můj dům doporučuje

Pokud máte na zahradě opravdu hodně místa, z druhů používaných pro živé ploty (snad kromě těch trnitých) lze vytvořit úžasná bludiště a labyrinty po vzoru anglických zahrad.

Velké zvonkovité květy některých lián (např. povíjnice trojbarvé – Ipomoea tricolor nebo opletníků – Calystegia) se dají utrhnout a lze z nich vytvořit krásné figurky. Výborná a vděčná liána je mrazuvzdorná aktinidie (říká se jí minikiwi), z níž lze od začátku podzimu do mrazů trhat drobné příjemně nakyslé plody. Ale plot může být ozeleněný třeba i chmelem. Jeho křehké výhonky se brzy na jaře dají jíst syrové nebo používat do pokrmů (hned v březnu/dubnu, později začnou být škrablavé), přestože známější jsou jeho plody.

text: Vlastimil Růžička, foto: Jana Nováková

Izolace obvodové stěny domu

Primárně slouží tepelná izolace samozřejmě k tomu, aby dům neměl tak velké tepelné ztráty, neméně důležitá je však i ochrana před nadměrnými tepelnými zisky a také zajištění akustické pohody. Je z čeho vybírat, jenže volba izolačních materiálů výhradně podle jejich původu nebo očekávaných parametrů je v daném případě pouze jednou stranou mince. Tou druhou, možná ještě podstatnější, je kvalitní (v souladu s normami a předpisy) a hlavně konstrukčně správné provedení praktických izolačních prací. Existují v podstatě dvě základní varianty zateplení: zevnitř a zvenčí.

Mezi košilí a kabátem

Záměrně teď přeskočíme poměrně obsáhlou kapitolu kontaktního zateplování a budeme se věnovat izolačním materiálům, používaným právě v provětrávaných (setkáte se i s termínem odvětraných) fasádních konstrukcích, které mohou zcela radikálně změnit vzhled i vlastnosti zateplovaného domu. Tajenku celkové ochrany objektu totiž řeší právě obvodová konstrukce budovy, tvořená více plášti vzájemně od sebe oddělenými zpravidla větranou vzduchovou mezerou.

Horní plášť (onen pomyslný kabát) z lamel nebo fasádních panelů a desek tvoří ochrannou slupku proti atmosférickým srážkám a nárazovému větru. Pod ním se nachází (pomyslná) košile obvodového zdiva či jiného konstrukčního řešení. A tak jak si v chladném počasí na košili, tedy pod kabát, zcela spontánně obléknete svetr, případně do kabátu připnete zimní vložku, tak je nutné tepelně izolovat i domovní fasádu. Nejčastěji se tak děje pomocí komponentů z přírodních surovin a materiálů (minerální vlna, konopí, ovčí rouno, celulóza…).

Existuje spousta výrobců, produkujících kompletní fasádní systémy včetně zateplení (např. Dombau, DeKoHe, GTrade, Cembrit atd.). Vsadit lze konkrétně třeba na izolaci Paroc ve formátovaných fasádních deskách, které se vkládají mezi nosné konstrukční (kovové nebo dřevěné) prvky roštů pro obklady fasády suchým způsobem. Odvětrání vlhkosti musí být vždy umožněno ventilační mezerou pod finálním obkladem. Neprohloupíte ani sázkou na produkty Rockwool (Airrock LD, ND a jiné), ale jsou i další možnosti (viz rámeček Kromě jiného…).

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Alternativy bezkontaktního zateplení

Stavebníci se často ptají, zda existují i jiné možnosti než „jen“ minerální vata či pěnový polystyren. Pravda, zmíněné izolace z homogenního materiálu představují tuzemský fenomén, ale i u nás už se objevují další, účinnější alternativy. K těm nejzajímavějším patří například voštinové panely (zdroje uvádí průměrnou hodnotu U menší než 0,1 W/m2K, což je srovnatelné se zhruba 40cm vrstvou polystyrenu). Vzduch v malých dutinách voštinového panelu (v řezu připomíná obalový karton nebo vlnitou lepenku) prakticky nemůže proudit, a tudíž odvádět teplo směrem ven. Pokud jde o tepelné vyzařování (dlouhovlnné infračervené záření), ven se dostanou jen ty paprsky, které vychází v ose dutiny, mezi voštinami. Vlastní materiál voštin (většinou papír, ale i plast) je rovněž málo tepelně vodivý.

V kombinaci se skleněnými obklady v plášti budovy toto řešení funguje spolehlivě a efektivně. Praktické užití v tuzemském stavebnictví však přece jen má jeden háček. Zatím totiž neexistuje žádný tuzemský výrobce, a tak by se musely izolační komponenty dovážet. Což by samozřejmě celou záležitost prodražilo…

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Feng-šuej: Škola formy

Škola formy neboli tvaru je nejstarší školou ve feng-šuej vůbec a je vždy nadřazena ostatním školám. Zprvu bylo jejím cílem určovat správnou orientaci hrobů, neboť v Číně byla velká úcta k předkům nedílnou součástí každodenního života. Časem se tato metoda začala využívat ke správné orientaci budov podle geografických podmínek, klimatu a výskytu vody. Někdy se škola formy také nazývá metodou země, protože pomocí ní zjišťujeme, co nám dává země v daném místě k dispozici a co zde vyjadřuje.

S každým typem krajiny je spjato pět posvátných zvířat z čínské mytologie. Hlavním úkolem mistrů feng-šuej dříve bylo hledání místa, které by bylo v souladu s těmito zvířaty a které by pak bylo možné prohlásit za místo „Nebes na Zemi“. Dnes se staletími ověřené poznatky využívají především ke zkvalitnění bydlení v moderním stylu.

Dispozice a indispozice interiéru

Lidé se často soustřeďují na interiér, ale zapomínají se dívat na informace, které poskytuje venkovní prostor. Patří k tomu samozřejmě i zvážení dispozic a indispozic, které konkrétní místo poskytuje. Z hlediska školy formy i kvality života bude mít samozřejmě lepší dispozici domek se zahradou poblíž lesa než byt v pátém patře panelového domu na sídlišti. Zároveň však musíme vzít v úvahu rušivé vlivy z okolí, což je např. blízkost továrny, vysílače, geopatogenní zóny, rušné komunikace, hřbitova, ale také konfliktních sousedů nebo věčně štěkajícího psa. Společně s „jedovatými šípy“, což představují např. ostré rohy okolních domů, jsou zdrojem negativní energie, před kterou je třeba se chránit. Všechny problémy, které z této chybné dispozice mohou vzniknout, bývají chronické – přicházejí pomalu a mohou se projevit až po několika letech.

O nápravu nevhodného stavu se lze pokusit když už ne v exteriéru, tak alespoň v interiéru.

Pět pilířů školy formy

Černá želva je symbolem spolehlivé a vytrvalé síly na severu. Je statická a má pevný krunýř, kterým chrání před klimatickými podmínkami – větrem, deštěm, sněhem atd. Zároveň poskytuje zázemí a ochranu energie uvnitř domu. Měla by být za domem, ideální je přírodní svah, uměle ji můžeme vytvořit pomocí zídky nebo vysázením vzrostlejších stromů. Kvalitu želvy může narušit tekoucí voda. Želvu chápeme jako oporu, kterou je důležité dodržet nejen při umístění domu, ale i při rozmisťování některého nábytku u pevné zdi – lůžka, pracovní židle, sedací soupravy atd. Pokud opora u domu chybí nebo je nedostatečná, může to vést k pocitu, že jsme na všechno sami, obtížně získáváme pomoc a chybí nám energie. O to více bychom se pak měli snažit dodržet tento princip v interiéru.

Zelený drak je symbolizován vysokým masivem nebo větší lidskou stavbou na východní straně. Určuje svou velikostí a kvalitou, jaká bude velkorysost, naivita, vzdělanost a inteligence. Velikost „dračích hor“ by měla proporčně odpovídat stavbě, kterou posuzujeme. Pokud je drak příliš malý, chybí zde nadhled a je tendence k malichernostem a hypochondrii. U příliš vysokého nebo naopak úplně chybějícího principu draka se může stát, že dojde k úniku z reality (drak vylétne příliš vysoko).

Bílého tygra na západě reprezentuje protáhlý horský hřeben nebo stavba.
Tygří hory by měly být nižší než dračí. Pokud je tygr nedostatečný, chybí ochrana ve zdraví a dochází k oslabování imunity. Pak je potřeba vytvořit si tygří oporu v interiéru. U nadbytku vzniká potřeba neustálé ochrany a sklony k nesamostatnosti.

Červený fénix patří k jihu – je to oblast výhledu, který by měl být volný, nejlépe s vodním prvkem nebo jiným energetickým tokem (například cesta nebo silnice). Jak víme, fénix vstává z popela, aby žil naplno, měl by být obnovován, tak jako cesta slunce a s ní související proměna dne. Slunce zapadne a fénix shoří, na konci však čeká nový den – nový fénix. Je potřeba vidět horizont, mít jasnou cestu. Fénixe si můžeme vytvořit i uměle na zahradě či balkonu. Prakticky je to místo, kam se budeme rádi dívat a které poskytuje dostatek energie a inspirace. Pokud fénix chybí, nebo je narušený, může docházet k dezorientaci v životě – člověk nemá jasné cíle a vize, což vede k mnoha dalším problémům. Vhodným nápravným prostředkem pro zajištění fénixe v interiéru,
je zavěšení dominantního obrazu, který poskytuje motivaci či inspiraci, do oblasti výhledu od posezení, lůžka a psacího stolu.
(Ke ztrátě fénixe, tedy výhledu, dochází u satelitních městeček, což vede ke ztrátě svébytnosti – lidé se zde nesdružují, protože nemají kde – chybí komunikační centra – kostel, obchod, náves nebo náměstí, hospoda, škola, obchod atd.. Lidé se zde cítí vykořeněni, nevědí, kam patří. Vede to k těžkému narušení vztahů a zdravotním i psychickým problémům.)

Žlutý had představuje střed. Značí se spirálou, což symbolizuje hada v klubíčku. Zároveň je to člověk v prostoru, podle kterého posuzuje všechna ostatní zvířata, a je spojován se zemí. Jinými slovy je to energetický střed obydlí, kterému také říkáme tai ti. Měl by být vždy volný, nezastavěný nábytkem, aby zde mohla energie volně cirkulovat. Kvalita této energie pak ovlivňuje celý zbývající prostor. Velkou chybou je, pokud se ve středu vyskytuje komín, stoupačky, toaleta, výtah nebo schodiště, což vede k velkým ztrátám energie a opět ke zdravotním potížím.

Individuální potřeby řeší astrologický rozbor

Tento systém vznikl později a je poněkud složitější. Bere v potaz světové strany a zároveň potřeby jednotlivce. Název získal podle své nejdůležitější pomůcky – kompasu. Čínští mistři jej používali od samých počátků a dnes je znám pod názvem Lo Pan. Kompasová škola svým významem přesahuje hranice feng-šuej. Její matematické teorie byly hojně přejímány a upravovány taoisty, takže oba tyto směry jsou si velice blízké. Pojmy jako I-ťing, Bagua, Letící hvězda nebo Pět prvků patří právě tak do taoismu jako do feng-šuej. Individuální potřeby řeší astrologický rozbor „Čtyři pilíře“, který na základě roku, měsíce, dne a hodiny narození zkoumá dispozice jedince pro život a napoví mu, jaké jsou jeho silné a slabé stránky.

Další astrologií je Ming Kua, což je stanovení západní nebo východní životní skupiny na základě data narození a s tím souvisejících příslušných šťastných a nešťastných směrů pro každou životní skupinu. Ty pak můžeme využít při směrování hlavního vchodu do domu, vchodů do jednotlivých místností, umístění sporáku, lůžka, pracovní židle nebo oblíbeného křesla. Ale pozor – platí zde to, co jsme si říkali na začátku – pokud chceme pracovat se směry, musí být v první řadě dodržená škola formy.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Energetické očištění domu

Existuje samozřejmě více škol feng-šuej, nedílnou součástí je však i škola intuitivní, která je při práci s prostorem nepostradatelná. Intuice je naším nejlepším spojencem, pomáhá nám vyciťovat energie a poznat, co který prostor potřebuje a také to, co nám vedle slov sdělují jeho obyvatelé. Společně s psychologickými a odbornými znalostmi tvoří základ pro dobrou práci na profesionální úrovni. Intuice je zároveň potřebná při rituálech, které jsou nedílnou součástí feng-šuej – například při zakládání domu, po změnách v interiéru nebo dokončení stavby či rekonstrukce, když očekáváme ve svém životě něco nového, pokud chceme prostor energeticky očistit atd.

Rituály jsou velice důležité, protože nás vracejí k naší podstatě a nutí nás na chvíli se v této uspěchané době zastavit, zamyslet se nad svým životem a uvědomit si vize do budoucna. Přitom nejde o nic jiného, než aby se energie prostoru a lidí v něm spojila a naprogramovala pozitivně k dosažení štěstí, rovnováhy a všeho, co si přejeme a co je nám příjemné.

Škola formy a škola kompasu

Jak je však možné, že existuje více škol, každá postupuje jinak a všechny jsou účinné? Pro vysvětlení nám poslouží příklad s nemocnou rukou – můžeme použít mast, akupunkturu, masáž nebo přikládat bylinné obklady. Co je z toho nejlepší? To nelze jednoznačně určit, ale cílem všech postupů je ruku vyléčit. A tak je to i s metodami feng-šuej. Většinou se kombinuje škola formy a škola kompasu, ale každý konzultant nebo mistr feng-šuej má svůj systém, který se určitě liší od těch ostatních. Všichni mají však jeden cíl – pomoci svým klientům vnést do života harmonii s jejich prostředím, a tím tento život zkvalitnit ve všech oblastech podle jejich individuálních přání a potřeb.

text: Markéta Petříková, foto: archiv autorky

Oleandr ozdobí terasu i balkon

Stálezelený keř oleandr obecný (Nerium oleander) roste v oblastech od Středozemí přes severní Indii a Barmu až po Čínu. V pokojových podmínkách dorůstá výšky až 2 m a pyšní se různými barvami květů od bílé přes růžovou po červenou, existují i žluté varianty či kombinované. Má rád teplé, jasné a vzdušné prostředí. Latinský název má základ v řeckém slově neros (mokřina).

Divoké oleandry totiž rostly u řek a říček, v jejich záplavových územích, asi jako naše vrby. Že se vzhledem (keř s pružnými, ale lámavými větvemi, se značnou schopností ulomených větví zakořenit) oleandr některým vrbám nápadně podobá, tedy není náhodou. Při zalévání oleandru proto nešetřete vodou a dopřejte mu hnojení, které nahradí živinami bohaté náplavy bahna.

V létě venku, v zimě doma

Oleandr výborně prospívá v zimní zahradě, protože potřebuje chladné zimoviště a hodně světla. V létě se mu daří na slunných terasách a balkonech, dobře obstojí i na výslunném parapetu zahřívaném přes sklo. Ve střední Evropě je nutné oleandry ukládat na zimu do světlého sklepa, studeného skleníku nebo zimní zahrady s teplotou 8 až 12 °C, ale snese i krátkodobé mrazy do -7 °C. Při nedostatku světla a při vysokých teplotách v zimních měsících můžou opadávat listy. V létě potřebuje vydatnou zálivku, kterou v zimě omezíme s ohledem na teplotu v místnosti.

POZOR

Všechny části oleandru, listy, stonky i květy, jsou jedovaté. Otrava se projevuje zvracením, závratěmi, arytmií, křečemi a horečkami. Šťáva z rostliny může vyvolat také záněty na pokožce.

Nepřáteli oleandrů jsou štítenky

Od dubna do srpna používáme kombinovaná nebo organická hnojiva. Má rád rosení, zejména je-li pěstován u ústředního topení. V prvních 3 letech přesazujeme každý rok, poté po 2 až 3 letech do zeminy namíchané ze čtyř dílů těžké drnovky, dvou dílů hnoje a jednoho dílu písku. Na podzim je dobré seříznout větve, které kvetly. Největšími nepřáteli oleandrů jsou štítenky a puklice, proti nimž se nejúčinněji bojuje speciálními prostředky.

text a foto: Šárka Drbohlavová, foto: Šárka Drbohlavová

Měřidla v domácí dílně

Většině prací v dílně předchází používání měřidel, ať už jde o dělení materiálu, nebo rozměřování otvorů. Pro měřidla je kromě jejich účelu (měření délky, průměru, závitů, rovinnosti) podstatný také tzv. stupeň přesnosti. Čím je stupnice měřidla jemnější (tj. nejmenší dílek je co možná nejmenší), tím přesněji můžeme měřit. Je ovšem pochopitelné, že v domácí dílně nebudeme měřit s přesností na tisíciny milimetru, jako např. ve strojírenské výrobě. Doma nám postačí měřidla s přesností na desetiny milimetru (u lepších měřidel).

Posuvná měřidla

Pro přesné měření se v dílně používají posuvná měřítka (známá také pod označením posuvky nebo šuplery). Klasická posuvná měřítka jsou vyrobená z kvalitní oceli a mají na sobě vyryty nebo vyleptány dílky stupnice. Jedná se o měřidla víceúčelová, protože umožňují měřit vnější i vnitřní průměry. Většina posuvek je vybavena i hloubkoměrem, který kutilům postačí (ve strojírenské výrobě se používá samostatných hloubkoměrů).

Také v sortimentu posuvných měřítek přicházejí ke slovu digitální měřidla, která zrychlují i usnadňují odečítání naměřených hodnot.

Úhloměry a úhelníky

V kutilské dílně určitě využijete úhelník s pravým úhlem, nejlépe kovový (ocel či dural). Úhelníky jsou buď ploché, nebo s příložkou, která usnadňuje kolmost orýsování materiálu. Úhloměry umožňují nastavení jakéhokoliv úhlu (po nastavení velikosti úhlu se zaaretují šroubem). I zde platí, že si můžete kromě klasiky opatřit i digitální verzi s displejem.

Metry a pravítka

V domácí dílně si většinou vystačíme se svinovacími metry, skládacími délkovými měřidly, popřípadě dřevěnými, ocelovými či hliníkovými pravítky. Tato měřidla se liší délkou a profilem. Některá mají z každé strany jinou stupnici, metrickou a palcovou. Svinovací měřidla se také liší délkou, od malých kapesních metrů až po dlouhá pásma. V posledních letech přicházejí ke slovu měřidla laserová nebo ultrazvuková, která se spíše využívají pro měření větších vzdáleností nebo při měření v interiérech. Oproti pásmům je práce s laserovými měřidly velmi pohodlná a rychlá. Výhodou je také minimalizace chyb při odečítání vzdáleností, k nimž snadno dochází při práci s pásmem.

Mikrometry

Zařízení pro přesné měření vnitřních či vnějších průměrů a délek, takzvané mikrometry, dělíme na třmenové a odpichovací. Základem mikrometru je šroub s velmi přesným závitem, který je zakončen na jedné straně dorazem z velmi tvrdé oceli (doraz pohyblivý) a „momentovým“ zakončením se stupnicí po obvodě. Měření probíhá tak, že se mezi pevný a pohyblivý doraz umístí měřený kus a jemným dotažením se sevře mezi dorazy.

Momentová část se v určité chvíli začne protáčet, čímž se zajistí pokaždé stejné sevření měřeného obrobku. Na stupnici potom odečteme přesný údaj. Také v oblasti mikrometrů jsou k dispozici moderní digitální verze. Dlužno dodat, že v domácí dílně prakticky mikrometr nevyužijete, tedy pokud nevlastníte frézku nebo soustruh.

Měření rovinnosti

Pro měření přímosti či rovinnosti povrchů se používají vlasová či nožová pravítka. Jedná se o přesně vybroušená pravítka, která po přiložení na povrch odhalí pohledem proti světlu odchylky roviny (výstupky či prohlubně). Kutilovi však podobným způsobem dobře poslouží i hrana ocelového úhelníku nebo pravítka.

Jako v bavlnce!

Aby měřidla dlouhodobě a přesně plnila svůj účel, vyžadují šetrné zacházení a náležitou péči. Znamená to, že je hned po měření šetrně otřeme a vrátíme do pouzdra. Je nemyslitelné, aby byla měřidla ukládána např. mezi pilníky a kladiva. Také by se neměla povalovat na pracovním stole ve skrumáži ostatních nástrojů a nářadí. Některá ocelová měřidla je vhodné občas otřít hadříkem napuštěným jemným olejem, aby se předešlo případné korozi.

text: Adam Krejčík, foto: archiv