Milovníci zahrad vědí, že Provence ukrývá za kamennými zdmi poklady nesmírné hodnoty, nepřístupné veřejnosti. Mnohé jsou známé z knih a kalendářů, ale málokdo tuší, kde vlastně jsou. Pozveme vás do jedné, do níž se dá dostat jen na písemnou žádost a s velkou dávkou štěstí.
Design opsaný z krajiny
Zahrada La Louve je skrytá za zdmi domu městečka Bonnieux, vystavěného z okrových kamenů na svahu „Malých Alp“ (Les Alpilles). V roce 1986 tu koupila dům na jižním svahu Nicole de Vesian, významná návrhářka módní značky Hermès. Díky svému neuvěřitelnému vkusu a vrozenému citu pro rostliny vybudovala během deseti let dokonalé dílo. Dům stojí nad zahradou a nabízí výhled do údolí a na okolní kopce. Nicole o své zahradě říkala, že je to „vypůjčená krajina“.
Dokázala přenést barvy a klid okolní krajiny do zahrady. Hlavním motivem jsou kameny z okolí a rostliny, které jsou součástí „garrigue“ (křovitá středozemní vegetace, vesměs stálezelená, často voňavá). Převládají odstíny stříbřitě šedé a modré, běží po terasách od vesnice dolů do údolí. Nicole Vesian milovala oblé tvary místních kamenů a podle nich začala stříhat husté, nízko rostoucí keříky do podobných forem. Nakonec se tvary neživých a živých prvků prolnuly.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Jak voní tymián
Šalvěj, rozmarýn, tymián, levanduli a svantolínu si zakladatelka oblíbila pro jejich rozličné olistění – ráda kombinovala rostliny s lesklými a plstnatými listy. Květy v zahradě roli v podstatě nehrály, ačkoli zde jsou, objevují se a zase mizí – jako by připomínaly proměnlivost v průběhu ročních období.
S blížícími osmdesátinami se Nicole rozhodla postavit nový jednopodlažní dům se zahradou nahoře ve vsi. Prodala La Louve velké milovnici zahrad Judith Pillsbury, obchodnici s rytinami v Paříži.
Judith se považuje za ochránkyni této zahrady. Udržuje její charakter se vzpomínkou na Nicole, která před pár lety zemřela. Nic významného nemění, spíše doplňuje, co uhyne. Všechny změny probíhají s ohledem na původní plány.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Reprezentativní terasa
Skalnaté podloží a strmý svah pro mnohé představují nepřekonatelnou překážku při budování zahrady. Pro Nicole de Vesian znamenal obtížně dostupný pozemek s nádherným výhledem naopak výzvu. Na svahu porostlém divokými křovinami nechala vybudovat několik teras, na nichž vznikly zahradní prostory osobitého charakteru.
Ať už je to obytná a reprezentativní terasa u zadního vchodu domu, prostřední terasa s „balvany“ z levandulí nebo třeba klidné zákoutí s krásným bazénem, všechny jsou útulné a trochu jiné než ostatní. Přestože tu vládne přísný design, neuvědomujete si to: měkké linie, kamenné zdi, staré dřevo a skalní výstupky činí zahradu neskutečně nadčasovou. Celé léto se topí v oparu a záplavě rozptýleného světla, a tak má návštěvník pocit, že se zde zastavil čas.
text: Jana Pyšková, foto: autorka
Soňa Bartošová z Drásova na Tišnovsku začíná vyprávět celý příběh rekonstrukce od začátku: „V mlýně bydlím od narození. Prožila jsem tu dětství v podmínkách z dnešního pohledu velmi nekomfortních, běžných spíš v 19. století. Přesto, nebo možná právě proto, na mě atmosféra starého, tajemného a tehdy hodně zchátralého domu zapůsobila. Dětství prožité ve mlýně ovlivnilo moje další směřování a celý můj život,“ říká Soňa, dnes profesí architektka.
Prováděli jsme je kontinuálně a za běžného chodu rodiny. S domem jsme se naprosto sžili, poznali jeho ducha, jeho stav, jeho potřeby. Když jsme žádali o stavební povolení, projekt jsme kreslili jen kvůli úřadům. Sami bychom ho byli nepotřebovali,“ shrnuje Soňa Bartošová období, které předcházelo celkové obnově mlýna. Do té se Bartošovi pustili v roce 2003. Čekalo je statické zajištění, dispoziční úpravy, kompletní výměna rozvodů, výměna oken, částečné výměny podlah, oprava fasády a vybudování venkovní terasy. Ve všech etapách obnovy se majitelé mlýna snažili v maximální možné míře používat dobové stavební materiály a uplatňovat dobové technologie.
Pokoj jejich desetileté sestry se nachází v patře, spolu s pokoji rodičů, pracovnou a prostory pro rodinný život. „Velké prostory jsou jednou z největších výhod toho, že bydlíme ve mlýně. Mimo jiné se například neobtěžujeme vzájemně hlukem, i když si synové rádi pouští velmi nahlas hudbu. Další výhody spatřujeme třeba v tom, že v přízemí je i v létě příjemný chládek, nebo v tom, že dům ladí se svým okolím, protože na svém místě stojí už tak dlouho. Před domem máme 400 let starou lípu, ta pamatuje ještě ten původní dřevěný mlýn,“ vyjmenovává Tomáš Bartoš pozitiva, kterých si rodina díky zdařilé obnově mlýna užívá.
Výhodnou funkcí je také naviják kabelu v podstavci, který umožňuje nastavit délku přívodního kabelu, a tedy i jednoduchou skladovatelnost – kabel vám na kuchyňské lince nebude překážet. Pozor na objem Vybírat můžete mezi konvicemi s menším nebo větším objemem (většinou od 0,8 po 2 litry). Před nákupem si proto zkuste odpovědět na otázku, jaké množství vody a k jakému účelu nejčastěji potřebujete.
Celou zahradu si majitelka navrhovala sama, realizovala ji pak za přispění svého manžela, který dělá některé údržbové a stavební práce. „Na tuhle chalupu jezdím od dětství, ale zahradu jsme začali budovat až v roce 1990. Kvůli probíhající rekonstrukci se nedal upravovat prostor okolo domu či dvůr, se zahradou jsem proto začínala v zadní části, a teprve když byla dokončena úprava celého domu, jsme dodělávali dvorek.“
S vistárií je to podobné
Po dokončení stavby došlo i na úpravu dvorku. „Po čase jsme zkoušeli pěstovat i zeleninu, ale to nemělo smysl, protože jsme sem jezdili pouze jednou týdně. Nakonec jsme všechno vzdali, zatravnili a nechali jsme jen kousek jahod a ve skleníku okurky. A rajčata pěstuji ve kbelících.“ Nechybí tu však ovoce pro chuť – jablka, hrušky, švestky, třešně, z keřů rybíz, angrešt či maliny a beztrnné ostružiny.
Kvetoucí rostliny vybírá majitelka tak, aby v zahradě pořád něco kvetlo, základem jsou tedy trvalky – okrasné traviny, kapradiny, pivoňky klasické i dřevité, lilie, šrucha, čechrava, kosatce, popínavé růže či juky, z letniček pak astrám podobné barevné ostálky či měsíčky a pro dokreslení a dobarvení jsou všude truhlíky a závěsy s převislými muškáty a petúniemi. Zahrada už má svou tvář, nechybí jezírko s lekníny a rybičkami, rumpál, který je dílem pána i paní domu, krmítko pro ptáky, nejen na chodnících je hojně využit kámen. 
Sprchujte se naplno
Změňte dispozici
Zakryjte to!
A co záchod?
Prakticky v žádné odborné literatuře tuto definici nenajdete, neboť jde o tzv. pojem zvykový, přetrvávající z dob plánovaného hospodářství (stavební činnosti se členily na hlavní stavební výrobu HSV a přidruženou stavební výrobu PSV). Lze tedy říci, že hrubá stavba se týká prací HSV, zahrnující základy, vertikální a horizontální nosné konstrukce a nosné prvky zastřešení, konkrétně krovy nebo vazníkové soustavy. Hranici mezi hrubou stavbou a následnými pracemi neurčuje ani projektová dokumentace, proto se někdy vedou „odborné“ diskuse o tom, zda do hrubé stavby začlenit či z ní vyjmout i kompletní hydroa další důležité izolace spodní stavby, vnitřní příčky (zděné zpravidla ano, sádrokartonové ale už ne), komíny (zděné obvykle ano, zavěšené kovové obvykle ne) a schodiště (železobetonové obvykle ano, kovové někdy, dřevěné obvykle ne).
Přísně sledovaná kritéria
Rodinný dům je z konstrukčního hlediska poměrně jednoduchou stavbou. Volba vhodné stavební technologie a od ní se odvíjejících materiálů však významně ovlivňuje nejen samotný stavební proces, jeho rychlost a tím i úsporu času, práce, energií a prostředků (včetně dopravného, strojů atd.), ale také následné užitné vlastnosti novostavby. Z hlediska funkce se nosné konstrukce domu dělí na svislé nosné konstrukce – stěny, sloupy, pilíře, a dále na vodorovné stropní nosné konstrukce – přenášející zatížení z vodorovných konstrukcí a ztužující stavbu.
Máme-li však šanci využít úložný prostor v nikách a vytvořit tak skříně vestavěné, je vyhráno. „Zmizí“ z očí i z plochy, a ze dveří – posuvných či shrnovacích – můžete udělat z nouze ctnost: lze na ně umístit třeba zrcadlo nebo z jednoho křídla vytvořit nástěnku na vzkazy. Nejlepší řešení je, mají-li stejnou barvu jako stěny, pak je téměř nevnímáme.
V každém bytě najdeme provozní trasy, což jsou bytové „chodníčky“, jimiž přecházíme z místnosti do místnosti, od dveří k oknům a k jednotlivým kusům nábytku. Správná a racionální dispozice (půdorys) bytu jasně vymezuje i bezkonfliktní provozní trasy. Špatně vymyšlené dispozice bytů a domů, s nimiž se bohužel setkáváme i na stránkách našeho časopisu, mohou vést k nečekaným střetům členů rodiny mezi sebou i s nábytkem, který je často nevědomky umístěn na křižovatkách provozních tras, kam samozřejmě nepatří.
Věřte tomu nebo ne, ale i do jednopokojového bytu můžete vměstnat všechny tyto funkce, aniž byste se v něm museli cítit stísněně. Tentokrát se nebudeme zabývat kuchyní, ale zaměříme se na ostatní činnosti. Vycházíme však z předpokladu, že je v místnosti zajištěno dokonalé odsávání a čištění vzduchu!
K pasivnímu odpočinku v podobě povalování, polehávání a dálkového přepínání televizoru nemusíte vlastnit objemnou sedací soupravu s několika mohutnými křesly. K lůžkové pohovce se hodí odpočivné křeslo, lehátko chaise longue, pohupovadlo nebo houpací křeslo. Příjemně se také sedí na polštářích na podlaze (jednou na to budete s láskou vzpomínat a radit to vnukům).
Početná návštěva v jednopokojovém bytě – to je někdy opravdu moc štěstí najednou… Pro takovou příležitost je vhodné vlastnit několik skládacích židlí, nafukovacích polštářů a matrací. Lehké plastové židle nabízené v atraktivních barvách je možno po složení pověsit na stěnu jako zajímavý výtvarný prvek, jiné se dají stohovat do téměř sochařských objektů. Různé servírovací tácy lze ukotvit do jednoduchých podstavců (známe je z ateliérů nebo truhlářských dílen, kde se obvykle nazývají „kozami“). Využijeme-li různých podstavců opatřených kolečky, může pak i sebemenší interiér měnit neustále podobu podle toho, kolik přátel dorazilo a jakým činnostem se chtějí věnovat – kulinářskému umění, diskusím, popíjení, hrám či sledování videa.
Využijte patro
Snad každé dítě se bojí tmy. Proto nezapomeňte na vhodné osvětlení i v pokoji pro malé akční hrdiny. Na strop tak můžete umístit svítidlo ve tvaru obláčku či stěny polepit hvězdičkami, které přes den načerpají světelnou energii a v noci vytvářejí příjemné prostředí. Ideální je, pokud má každé dítě svůj vlastní pokoj. V mnoha případech to ale není možné a v jednom pokoji spolu bydlí třeba i bratr se sestrou. Je proto důležité vytvořit pro každé dítě vlastní kout, který by měl zahrnovat především vlastní postel s nočním stolkem a lampičkou, stůl, židli, skříňku a box na hračky. V případě předškolního věku je možné některé prvky vynechat, přesto je důležité, aby mělo každé dítě svou zónu opticky rozdělenou. Skvěle nám k tomu poslouží např. paraván.
Co na zeď
