Možná vás překvapí, že existují židle, které bude vaše dítě moci používat celý život a pak je ještě předat další generaci. Jedním z takových věčných designů je židlička Tripp Trapp navržená norským designérem Peterem Opsvikem v roce 1972 pro značku Stokke. Jednoduchý vtip spočívá v soustavě pravidelných zářezů na nosné konstrukci židle, v nichž se podle potřeby posouvá sedák a opěrka nohou. Za více než čtyřicet let vylepšil výrobce základní model o řadu doplňků.
Pro nejmenší děti je určená skořápka New Born, pro batolata od 6 měsíců do tří let kapsa Baby Set. Svobodu a bezpečnost malých parašutistů zaručují popruhy s čtyřbodovým jištěním. Od narození dítěte můžete používat také nejvyšší dětskou židli na světě nazvanou Fresco značky Bloom. Pohodlné vajíčko, v němž bude vaše novorozeně působit, jako by se právě vylíhlo, potěší řadou praktických funkcí.
Skořápka má tři pozice náklonu a slouží tak dětem až do hmotnosti 36 kg. Výška sedu se přitom může pohybovat od 78 do 91 cm, takže dítě s vámi může stolovat i u barového pultu. Další dlouhodobou investici představuje židle Zaaz značky Nuna. Je testovaná pro použití v extrémních podmínkách, vydrží zatížení až 900 kg a více než milion cyklů použití.
| Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Design pro začátečníky
Většina renomovaných výrobců designových ikon myslí i na děti. Tak například Kartell vyrábí menší variantu Starckova křesla Louis Ghost nazvanou Lou Lou Ghost, Fritz Hansen dělá zmenšenou Series 7 a od roku 1999 je k dostání i dětská miniatura pantonky. Na trhu najdete miniverzi křesílka Butterfly, repliky židlí Eames DSR i DSW, český Ton i německý Thonet vyrábějí zmenšeninu slavné židle No 14. Thonet navíc nabízí elegantní design Marta Stama z roku 1931 – S 43. Za pozornost stojí také koncept s vtipným názvem Mee Too, který pro malé zákazníky průběžně rozšiřuje italská značka Magis.
Jednoduchá řešení
Úkol, jak dostat samostatně sedící děti na úroveň „dospělého“ stolu, má také snadná, mobilní řešení. Skvělým počinem jsou ergonomicky tvarované podsedáky americké značky Baby Smart. Vyrobené jsou ze speciální neklouzavé, hřejivé a antialergenní pěnové hmoty Cooshee. Jiný, ale překvapivě funkční způsob řešení nabízí i regulátor a stabilizátor výšky židle Kaboost. Je vhodný k nastavení všech typů židlí vyjma kolečkových. Zvyšuje stabilitu židle a drží i při přenášení, dovoluje nastavit dva stupně regulace výšky.
text: Hana Doležalová, foto: archiv
Z informací Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB) při ČVUT v Praze vyplývá, že ročně na jižní fasádu dopadne asi o 30 % méně sluneční energie než na střechu s optimálním sklonem. Solární zařízení vestavěná do svislé obálky budovy proto vyžadují pečlivou projekční přípravu s ohledem na situaci, stavební perspektivu a dlouhodobější urbanistické záměry v okolí (vysoké budovy, blízko postavené budovy, vysoká zeleň či jiné konstrukce mohou vytvořit nežádoucí stín).
K základním materiálům v moderní fasádní technice patří sklo. Jednou z forem jeho využití jsou dvojité prosklené fasády, označované také jako provětrávané dvouplášťové fasády. Jde o solární systém s odvětrávaným nárazovým meziprostorem, jehož úkolem je zajištění maximálního denního osvětlení a zároveň zisk energie.
A jak systém pracuje? Optika zajišťuje přísun dopadajícího světla na fotovoltaické články přesně podle posunu slunce na obloze. U většiny oken směřujících k jihu dosahuje nejnižší bod, kterým slunce putuje na obloze, o zhruba 25° více, než je obvyklý úhel světla procházejícího okny. Veškeré světlo, které dopadá pod větším sklonem, než je uvedený úhel, je přesměrováno na fotovoltaické články a světlo dopadající pod menším sklonem (difuzní světlo) vstupuje do budovy.
Princip chaise longue
Historický a designový vývoj
Nekonečné možnosti
Po vstupu do domu Vás uvítá prostorný vstup, kde je možné oblékání do kabátů i většího počtu jeho obyvatel. Dále je ze zádveří přístupná i technická místnost a garáž propojená s malou, ale praktickou dílnou pro běžného kutila, nebo zázemí pro zahradní nábytek a zahradní nářadí. Páteřní komunikaci v domě tvoří přes obývací pokoj dobře prosvětlená chodba, ze které zpřístupněny všechny pokoje, koupelna a WC.
Hlavní obytnou část domu tvoří prostorný obývací pokoj, který je spojen s kuchyňským koutem a jídelnou. Z obývacího pokoje umožněn přístup na částečně krytou terasu, která je nedaleko již dříve zmíněné dílny a garáže. Vše je tedy vždy při pruce.
Benzinové rotační sekačky se dělí podle toho, zda jsou či nejsou vybaveny vlastním pohonem kol, tedy pojezdem. Sekačka bez pojezdu je vhodná na pozemky mezi záhonky, keři, stromky, cestičkami. Pokud je na pozemku souvislá travní plocha, měli bychom volit sekačku s pojezdem, která výrazně sníží náročnost práce a zpříjemní nám údržbu naší zahrady.
Stavební předpisy praví, že každé schodiště o více než 3 stupních musí být opatřeno zábradlím, stanoví jeho minimální výšku a další parametry. Přestože zábradlí má poslání především bezpečnostní, při pohledu do moderních interiérů nabýváme dojmu, že jeho hlavním úkolem je krášlit, nebo naopak stát se neviditelným. Nejmarkantněji se to projevuje především tam, kde je schodiště v centru pozornosti – ve společné obývací části domu nebo v ústřední hale. Vhodně spojit konstrukci schodiště a technické požadavky zábradlí s estetickými je vizitkou architekta.
Dva přístupy K nejjednodušším a nejlevnějším řešením patří plné zábradlí zděné nebo betonové, které často provází plné betonové či zděné schodiště. Může být hladce omítnuté, obložené kamenem, keramikou, dřevem či jiným materiálem. Zídka o výšce požadovaných 90 cm, nebo nižší, „nastavená“ subtilním madlem, elegantně zvýrazní obloukový či lomený tvar schodiště, masivní konstrukce vynikne zejména ve velkém otevřeném prostoru.
Třetí alternativu, jak si poradit s „nutným zlem“, které pro mnohé zábradlí v obývacím pokoji představuje, je přeměnit jej ve výtvarnou dominantu interiéru. Ocel – nerezová či kovaná, dřevo, kompozitní materiály i sklo nabízejí široké pole působnosti pro výtvarnou invenci všeho druhu.
Zábradlí může zajímavým způsobem zvýraznit „zubatý“ profil schodnice, křivku točitého schodiště, či se naopak oprostit od konstrukce a zaujmout atypický tvar. Cena přitom nemusí vždy výrazně převýšit cenu standardního provedení, záleží především na nápadu. Aby výtvarný efekt vynikl, potřebuje samozřejmě světlo a prostor a také koncept, v němž ostatní části vybavení interiéru přenechají tomuto prvku dominantní roli.
Babička s dědou mě kdysi naučili pěstovat zeleninu sice klasickou metodou, ale celkem snadno, nedělali z toho velkou vědu. V šesti letech jsem měl vlastní mrkve, cukety i plevel. Ale viděl jsem zároveň jiné lidi, kteří to strašně dramaticky prožívali, trávili na záhonech celé dny, zároveň je to bavilo, ale i pořád na něco nadávali. Jejich potomci to sledovali a nechtěli takový scénář opakovat ani náhodou. Proč někde lézt s motyčkou mezi řádky po kolenou? Vždyť se to dá všechno koupit v krámě a není to ani drahé. Bohužel je to i bez pořádné chuti, plné chemie a dovezené často přes půl světa. Můžeme si tedy někde objednat pravidelné biobedýnky od místních ekofarmářů, nebo si pěstovat zeleninu vlastní. A ta je stejně nejlepší! Ale jak?
To, co nadchlo mne, je polykultura, která, i když má svá pevná pravidla, vypadá jako překrásný zeleninový prales. V polykultuře vysejeme do čisté uhrabané půdy semena několika druhů zelenin na jeden záhon, plošně, bez řádků, necháme pouze místa na cestičky, abychom nešlapali na půdu. Z cestiček musíme všude dosáhnout. Semena pak hrabičkami lehce zapravíme do půdy. Zeleniny vybereme tak, aby se celý rok na záhoně střídaly, nikde nebylo volné místo. Například ředkvičky vylezou a dozrají jako první. Jak je sklízíme, už se pod nimi klube rukola, mrkve a jiné druhy. V řádku by po ředkvičce zbylo volné místo, náchylné k zaplevelení a vysychání.
Díky tomu jedno zelí má na sobě housenku běláska a druhé o kousek dál, rostoucí mezi jinými druhy, nemá. V monokultuře na poli je mají na sobě všechny najednou a musí se stříkat. Říká se, že zdravý ekosystém (i zahrádka) má obsahovat úplně všechny škůdce, ale nenajdete od nich žádné větší škody. To je přírodní harmonie. Každý tvor má v systému své místo, právo na život a vymkne se nám to jenom, když sami vytvoříme disharmonický systém. Škůdce vlastně neexistuje, je to metaforicky jen varovný prst přírody namířený na naše chyby a omyly.
