Třípokojový byt koupili manželé ve stadiu hrubé stavby. Zamlouvalo se jim celkové uspořádání dispozice i rohová poloha, obývací pokoj s hezkým výhledem na dvě strany a balkonem po celém obvodě je velký a dobře prosvětlený. Nevyhovovalo jim, že kuchyň s jídelnou byly odděleny příčkou, navíc jediný přístup do kuchyně vedl právě přes obývák. „Klienti mají rádi velké otevřené prostory, a proto se rozhodli tyto dvě místnosti propojit v jeden celek, částečně předělený krbovým tělesem,“ vysvětluje architekt Adam Fröhlich, který dostal za úkol navrhnout úpravu dispozice a také vybavení celého interiéru nábytkem na míru.
Zbouráním příčky mezi obývacím pokojem a kuchyní vznikl prostor o celkové délce 12 m a šířce 5,5 m (v kuchyni 4,7 m). Střední část, u vstupních dveří z chodby, po úpravě zaujímá velký komunikační prostor. V tomto ústředním bodě, kde se kříží průchody a průhledy, je umístěn jídelní stůl pro 8 osob – srdce rodinného života. Napravo od vstupní části, částečně ukryto za nově postaveným krbovým tělesem, se nachází relaxační zóna – rohové sezení a atypická sestava nástěnných polic s televizorem.
Nalevo se volně prochází do kuchyňské části. Linka ve tvaru písmene U je vzhledem k poloze přívodů vody a odpadů umístěna podle původního projektu. Od obývacího pokoje ji odděluje polopříčka s vestavěnou skříní, na opačné straně ji uzavírá malý barový pult se dvěma židlemi. Uspořádání interiéru zůstává i po úpravě přehledně rozdělené do jasných funkčních úseků, neztrácí logické návaznosti a komunikační linie vedou přímými a co nejkratšími cestami.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Bílá a ořech
Rozlehlý prostor spojuje jednotný design a výběr přírodních materiálů a barev v jeden sladěný celek. Základní kombinaci tvoří bílá barva, světlé a tmavé ořechové dřevo a doplňky z nerez oceli a skla. Na podlaze ze světlého ořechu vynikají tmavší ořechové židle, jídelní stůl a konferenční stolek. Tyto nábytkové kusy korespondují s atypickou obývací stěnou, vyrobenou z ořechového dřeva a bíle lakovaných MDF desek. Tyto materiály se objevují i na vestavěné skříni v jídelně a na kuchyňské lince. Kontrast struktury dřeva a nerezových doplňků vytváří luxusní dojem. Klidný interiér provedený v tlumených přírodních barvách je nadčasově krásný a také praktický.
text: Jitka Pálková, foto: Adam Fröhlich
Nejjednodušším, ale i nejrizikovějším a nejméně šetrným typem komínu jsou jednovrstvé konstrukce, v nichž jsou spaliny odváděny pouze zděným průduchem. Podle platných norem do takových konstrukcí mohou být připojena pouze kamna na tuhá paliva. Zaústění spotřebičů na plyn nebo na kapalná paliva do komínů bez vyvložkování současné bezpečnostní předpisy zakazují.
Vzduchotěsnost se pak dostává do kolize s funkcí klasického komínu, který pro svůj provoz potřebuje, aby spotřebič „nasával“ vzduch z místnosti, kde pracuje. V běžných domech k tomu stačí infiltrace vzduchu menšími netěsnostmi stavebních otvorů oken a dveří, v dokonale utěsněném pasivním domě ale není možné takto zajistit pro spotřebič dost vzduchu. Komín staršího typu může mít navíc problém s tepelnými ztrátami – např. v místě prostupu střešní izolací může vznikat tepelný most. V pasivních domech je proto nutné jít na věc jinak.
Zároveň vytváří jistotu pro případy výpadku dodávky dálkových energií. Zřizovat komín dodatečně je možné, je ale nutné počítat s tím, že může jít o větší investici než při stavbě komínu během hrubé stavby. Každý, kdo se k takovému kroku odhodlá, stojí navíc před problémem, jak dodatečnou stavbu zajistit a přitom co nejméně omezit každodenní provoz domu.
Tyto blátivé cesty a cestičky nejenom znepříjemňují majitelům život v průběhu valné části roku, ale také představují pro trávník takové poškození, se kterým se jen pracně vyrovnává v průběhu pozdního jara a léta. Z druhé strany pohlédnuto, k zažitým omylům patří názor, že stavební úpravy pozemku v podobě cest a cestiček zmenšují jeho využitelnou plochu. Pravdou je opak – rozšiřují ji. Umožňují totiž jedinečné sepětí architektury domu se specifi kou daného terénu a zvyšují tak nejen užitnou, ale i estetickou hodnotu celku.
Na trhu vede betonová dlažba, ve srovnání s přírodními materiály je mnohem levnější. Od doby, kdy se beton začal barvit a různě upravovat, se stal mnohem atraktivnějším. Moderní barvy dlažbě propůjčují přírodní odstíny. Většina materiálů je odolná proti obrusu a vlivu počasí. Kromě kvality zvoleného materiálu je třeba myslet na kvalitní úpravu podloží i samotné pokládky včetně dokončovacích prací.
Keramické dlaždice mají výhodu dlouhé životnosti, snadné údržby i estetického vzhledu. Při nákupu je však třeba rozlišovat mezi dlažbou vnitřní a venkovní. Venkovní dlažba by měla mít nízkou nasákavost – do 0,1 %, zato vysokou mrazuvzdornost, otěruvzdornost a protiskluznost. Venku lépe vypadají a také se lépe udržují dlaždice větších formátů, menší se používají spíš jen na zdobné detaily. Díky využití bordur a kombinací barev i směru pokládky mohou vznikat nápadité plochy. Při tvorbě plochy z jedné barvy je dobré brát dlaždice z více palet najednou, abyste předešli případnému nechtěnému pruhování. Na zahradní cestičky se dají použít i tvrdě pálené cihly, pokud ladí s exteriérem.
Přírodní kámen je trvanlivý a nadčasový materiál s kouzlem daným rozdíly v barvě, tvaru, struktuře i textuře jednoho druhu. Rozhodnete-li se použít na zpevněné plochy kámen, vycházejte vždy z materiálů, které jsou v dané lokalitě obvyklé (stejný požadavek platí i pro tvorbu skalky). Z kamene se vyrábějí desky, kostky a mozaiky. K nejpoužívanějším přírodním materiálům patří žula, andezit, čedič, mramor i pískovec, jehož nevýhodou však někdy bývá značná rozpadavost. Kamenné desky se řežou do různých tvarů, jejich povrch bývá rovně lámaný, broušený nebo leštěný. Levnější jsou lomové ořezy s nerovnoměrnou tloušťkou, rovné pouze z jedné strany, jejich pokládka je poněkud pracnější. Velikost kamenných kostek se pohybuje od mozaiky – 4 x 6 cm přes malou 9 x 11 cm až po velkou dlažbu 15 x 17cm. Čím větší kostka, tím pohodlnější je povrch, mozaika slouží jen jako zdobný prvek. Kameny je třeba impregnovat hydrofobizačními roztoky a pod terasou raději udělat drenáž. Kámen se může pokládat do štěrkopísku, větší zatížení snese kámen položený do suchého betonu.
Moderní a mnohostranný materiál vyrobený z přírodních surovin připomíná svým vzhledem přírodní kámen, díky menší nasákavosti je však odolnější vůči povětrnostním vlivům. Snadno se udržuje a kombinuje s dalšími materiály. V porovnání dejme tomu umělého pískovce s přírodním jsou všechna pozitiva včetně ceny na straně toho umělého.
Se sklopnými postelemi se nejvíc pojí pojem úspory místa. Je logické, že když má někdo garsonku či malý byt a hledá maximální úsporu místa, dříve či později dojde na úvahy o pořízení sklopné postele. Použití sklápěcí postele – ať už pro jednu či dvě osoby, ušetří nejenom místo, resp. plochu postele, ale například i peřiňáku. A rázem je o dva kusy masivního nábytku méně.
Na výrobu sklopných postelí se používají jak přírodní materiály – masivní dřevo, jako je smrk, buk, dub, javor a jasan, v různých variantách moření – anebo levnější laminové desky v různých odstínech dřevodekorů či barev. Nabídka je stejně jako u klasických postelí široká a určitě si vybere každý. Je tu ale ještě jeden prvek, který má pro funkci a životnost sklopné postele rozhodující význam, a to je kování. Například firma Dan nabízí sklopný mechanismus, který je konstruován pro všechny váhové kategorie.
Výplně stavebních otvorů (týká se zejména fasádních oken) představují výrobky, či přesněji komplex dílčích výrobků, na něž se jako na celek v rámci stavebního díla klade značné množství požadavků. Z oblasti stavební fyziky jsou to především tepelnětechnické a zvukově (vzduchově) izolační vlastnosti. Dnes se do oken integrují prakticky výhradně ditermální skla. Dvě, povětšinou tři tabule skla, vzduchotěsně spojené distančním rámečkem. Dutiny se vyplňují argonem, kryptonem, případně jinou směsí plynů.
Ačkoliv okna mají „pouštět“ světlo i teplo dovnitř, musí zvládnout i eliminaci nadbytečné tepelné i světlené energie. K tomu účelu slouží stínicí prvky – roletové skříně (Veka), venkovní, interiérové i meziokenní žaluzie a rolety, markýzy, speciální fólie… Pokud je obloha bez mráčku, výkon slunečního záření představuje asi 1 kW/m2 (při zatažené obloze tato intenzita klesne až 10×).
Vděčnou, odolnou a nápadně kvetoucí liánou je plamének (Clematis). Pěstují se nejen velkokvěté barevné hybridy, ale také původní druhy, třeba fialově kvetoucí plamének alpský (C. alpina) nebo plamének vlašský (C. viticella); žlutě kvete například plamének východní (C. orientalis). Pro většinu druhů a odrůd platí staré zahradnické pravidlo – na hlavu slunce a na nohy chlad.
Lián z rodu Actinidia (čeleď Actinidiaceae) rozeznáváme 36 druhů, plodí velkými protáhlými chlupatými bobulemi, známými pod jménem kiwi. Několik druhů je dostatečně mrazuvzdorných a pěstují se i u nás. Jako okrasná se pěstuje aktinidie kolomikta (A. kolomikta) pocházející z východní Sibiře a severní Číny. Část listů je výrazně barevná – má bílou až narůžovělou špičku, ostře ohraničenou, barevná plocha někdy sahá až do poloviny listu. Plody jsou angreštovité, malé, velmi aromatické. Východoasijská aktinidie význačná (A. arguta) dorůstá délky až 25 metrů, plody má 2 až 3 centimetry dlouhé, příjemně nakyslé.
Z celkem patnácti lián rodu Parthenocissus z čeledi révovitých (Vitaceae) se uplatnily v Evropě pouze dva, zato však zcela obecně. Loubinec pětilistý, lidově nazývaný „psí víno“ (P. quinquefolia) ze Severní Ameriky, který má pětičetné listy, najdeme na kdejakém plotě, na pergole či skále, hůře se však přichytává na kolmé stěny. Asijský loubinec trojlaločný (P. tricuspidata) je ideální ke krytí svislých stěn, k nimž se bez problémů přichytí. Květy loubinců jsou nenápadné, nazelenalé, mnohem nápadnější jsou temně modré až modročerné ojíněné plody.
Je třeba říci, že spárovací hmoty plní několik důležitých funkcí. Především zamezují vzniku rizikových míst, brání vsakování vody a tím tvoří účinnou bariéru množení bakterií, plísní i řas a tvorbě výkvětu. Jejich rovina, návaznost, šířka, ale i barva a kvalita – tedy úroveň řemeslného provedení – pak významně esteticky dotvářejí celek. Spára tudíž kromě vizuálního efektu plní hlavně nezanedbatelnou roli důležitého konstrukčního detailu.
Spáry vždy musí probíhat bez zlomů, dbát je třeba na průběžnost spár v rozích a koutech a při přechodech z horizontálních plochy do vertikály, tedy z podlahy na stěnu. Právě tyto geometrické detaily jsou totiž důkazem kvality promyšleného vypracování spárořezu, ale hlavně praktické pokládky. Těžko najít kutila, který by alespoň jedenkrát nezafušoval do řemesla obkladačům. Výsledek možná předčil všechna očekávání, přesto je k téhle činnosti lepší přizvat mistra.
Kosmetické „maličkosti“
Další kvalitní značkou daného sortimentu je Ceresit CE 35 Super. Jde o hmotu určenou ke spárování obkladů a dlažeb z keramiky, skla a kameniny (vyjma mramoru), všude tam, kde není nezbytně nutná vodotěsnost ani chemická odolnost spár. V případě zhotovení spár do 4mm šířky lze použít i spárovací hmoty pro úzké spáry CE 33 nebo CE 40.
Pro zpevnění svahu poslouží suché kamenné zídky. Přístup na horní rovinu zahrady vede po mírně se svažujícím travnatém svahu, který vznikl mezi zídkami. Na konci horní roviny, jež je lemována keřovými výsadbami a linií okrasných 
Na severní straně, kde na pozemek zasahuje březový háj, je částečně ponechán volný prostor, aby byl zachován dojem nerušeného přechodu 
Pro jacuzzi si majitelé vybrali místo mezi 
Fakta o padajících učených
Některé nedostatky, mimo jiné právě nekvalitní vnitřní klima, navíc nelze prakticky reklamovat. Jsou těžko měřitelné a nelze je zakotvit do smlouvy o dílo. Rozdíl mezi „běžnou“ a kvalitně provedenou stavbou skutečně nemusí být na první pohled vidět. Přestože jejich rozpočet se bude rozhodně lišit. „Nízká průměrná kvalita stavebních prací je důvodem, proč jsou u nás moderní nízkoenergetické nebo pasivní 
Snad vůbec největším problémem (mimo dodržování smluvních termínů) současného stavebnictví je přetrvávající nízká kvalita neodpovídající dohodnuté a reálně vynaložené ceně. Vinou hektické výstavby a pod tlakem výrazného převisu poptávky nad nabídkou bohužel není drobný investor tím, kdo by 
Hledání a licitování se stavebními firmami je podle Dudákových slov pravděpodobně nejsložitější a časově nejnáročnější částí stavebního procesu. „Nakonec se nám přece jen podařilo najít vynikajícího 
Moderní zdicí materiály striktně vyžadují přesnost. Pokud tedy řemeslník hodlá maximálně využít tohoto nabízeného potenciálu, musí zapomenout na centimetry a počítat v milimetrech. Dosažení tepelnětechnických, akustických a dalších 
Správně navrhnout, vhodně umístit a samozřejmě i prakticky zrealizovat kvalitní, funkční a bezpečné schodiště je zdánlivě ryze projekční a následně stavbařská záležitost. Určitě. Přesto by projektant a také dodavatel měli kromě respektování platných norem velmi prozíravě uvažovat do budoucna. Schodiště totiž bude stárnout s domem i s jeho obyvateli. A pak se z původního pěkného řešení může stát poměrně složitá překážka.
Norma ČSN 74 3001 kromě jiného stanoví pro jednotlivé prvky schodišťové konstrukce přesné názvosloví. Spodnímu rameni se říká nástupní, hornímu výstupní schodišťové rameno. Rovná plocha mezi nimi se nazývá mezipodlažní podesta, v úrovni patra podlažní podesta. První stupeň v rameni je jalový (slepý), výškově zůstává na úrovni spodní podesty. U schodiště bez jalového stupně se první zvýšený stupeň jmenuje nástupní. Výstupní stupeň je poslední ve vlastním rameni, ukončující stupeň má stejnou výškovou úroveň jako horní podesta. Jalový a ukončující stupeň mohou mít odlišnou šířku než ostatní schody (nemají vliv na chůzi), jinak všechny stupně v rameni musí mít stejnou výšku a šířku (mimo schodů do sklepa a na půdu). Jakákoli odchylka naruší rytmus kroků, hrozí klopýtnutí.
Podle počtu ramen se schodiště dělí na jedno-, dvou-, tří- a čtyřramenná, podle tvaru ramen na přímočará a křivočará, případně kombinovaná. Přímočaré schodiště nabízí nejpohodlnější chůzi, další dva typy zase zkracují půdorysnou délku schodiště. U víceramenných schodišť, kde se mezi ramena vkládá rohová podesta, by se neměly v jednom bodě setkat tři výšky stupňů.
Pohodlné schody mají výšku stupně od 15 do 18 cm (šířka stupně pak podle vzorce vychází kolem 33–27 cm). Šířka schodišťového ramene se odvozuje od pohodlného průchodu dospělého člověka, to je 60 cm (minimální šířka je 90 cm – jeden člověk procházející, druhý stojící bokem). Podchodná výška mezi rameny nad sebou vychází z úhlu sklonu schodišťového ramene. Minimální podchodná výška je 200 cm a průchodný rozměr v žádném místě schodiště nesmí klesnout pod 190 cm.
