Blog

Nová malta ušetří teplo i náklady

Nová zakládací vysokopevnostní a vysoce tepelněizolační malta HELUZ Trend má až 8x lepší tepelněizolační vlastnosti než klasické cementové malty a ušetří teplo. Vykazuje tedy nízkou tepelnou vodivost, která bývá u ostatních běžných malt problémem, a zároveň disponuje vysokou pevností, srovnatelnou s cementovými maltami. Zhruba 2x nižší tepelná vodivost než u keramického střepu tepelněizolačních cihel také zamezuje vzniku tepelných mostů v místě vyplněných spár v obvodovém zdivu. Díky velké vydatnosti (cca 2,5x větší než je u klasických cementových směsí běžné) je navíc pro zhotovení stejného objemu malty potřeba výrazně nižší počet pytlů, což také šetří náklady.

Malta HELUZ Trend se používá jak pro zakládání první řady obvodového zdiva z broušených cihel, tak i pro založení zdiva vyšších podlaží na stropní desce. Dále se používá pro podmaltování překladů v obvodovém zdivu, vyplnění spár, vyrovnávání nerovností a výspravy v obvodovém zdivu. Tvoří také i vhodný podklad pro vnější omítku.

Nová malta je vhodná pro ucelený systém obvodového zdiva z cihel HELUZ Family a HELUZ Family 2in1 a dokonale doplňuje zdicí systém HELUZ vhodný pro energeticky úsporné domy.

Kontakt

HELUZ cihlářský průmysl v.o.s., 373 65 Dolní Bukovsko 295, tel.: 385 793 030, zákaznická linka: 800 212 213, www.heluz.cz

(komerční prezentace)

Jarní revize střechy a okapů

Jak na to, abyste předešli starostem v budoucnu, radí Marek Dítě – produktový manažer společnosti Lindab, výrobce a prodejce lehkých střešních krytin z prvotřídní švédské oceli a také okapových systémů, v nichž je lídrem na českém trhu.

Obecná rada zní: pokud se rozhodnete revizi střechy provést sami, pamatujte na vaši bezpečnost. Mnohdy jsou právě ta místa střechy, kde je nutné kontrolu provést, nejhůře přístupná. Provést například kontrolu oplechování komínu u střechy s velkým sklonem může být bez zabezpečení velmi riskantní. Lepší je proto takovou činnost přenechat odborné firmě. Doporučuji spíše vizuální kontrolu střešní krytiny, například z bezpečí střešního okna.

Stejně tak lze provést kontrolu lemování střešního okna a jeho případného vyčištění, aby nic nebránilo plynulému odtoku vody. Zda je vše v pořádku, můžeme zjistit také kontrolou podstřeší. Pokud prostor slouží například jako nezateplená půda, snadno zjistíme případné zatékání, které se projeví jako vlhké mapy v prkenném bednění. Toto doporučuji zkontrolovat především v místě komínového tělesa a střešních oken. Překontrolujte, zda kvůli náporu sněhu nedošlo k utržení hromosvodu, případně k uvolnění střešních tašek v místě úžlabí.

DESATERO LINDABU PRO JARNÍ REVIZI STŘECHY A OKAPŮ

1. Zjistit stav střešní krytiny.
2. Prověřit oplechování střešních prvků a prostupů (komínů, světlíků, vikýřů, odvětrávacích prvků).
3. Vyčistit lemování za komínem, vikýřem nebo střešním oknem (pokud je třeba), aby mohla voda    dobře odtékat.
4. Prohlédnout okapy a odtokové roury. Dát při tom pozor zejména na prohnuté žlaby, pokřivené      nosné háky či těsnost jednotlivých dílů.
5. Vyčistit okapy.
6. U starších pozinkovaných okapů dát pozor na korozi. U plastových okapů prověřit možné      popraskání vlivem mrazu.
7. Zkontrolovat těsnění a kvalitu nátěrů střešních oken.
8. Důkladně projít podkroví, zda někde nezatéká, nebo dokonce jestli se na částech dřevěných       krovů netvoří houba a plíseň.
9. Shrnout množství poškození všech výše uvedených částí. Malé závady můžete odstranit sami,       na ty větší je třeba zavolat odborníky.
10. Revizi střechy a okapů byste měli dělat nejméně jedenkrát do roka, optimální je však dvakrát:       před zimou a po ní.

Při jarní kontrole se důkladně podívejte na okapy. Na první pohled zjistíte, zda nedošlo k jejich poškození vlivem sjíždějícího sněhu. Pokud si troufnete zkontrolovat a vyčistit podokapní žlab a průchodnost svodové roury například pomocí proudu vody, nepřekvapí Vás první přívalové deště, které by mohly v případě ucpaného žlabu napáchat škody. Zároveň také zkontrolujte, zda jsou všechny spoje těsné a okapový systém nikde neprotéká. Pokud si chcete ušetřit každoroční dřinu s natíráním nebo problémy se zkroucenými a popraskanými plastovými okapy, můžete si pořídit okapy bezúdržbové, např. Lindab Rainline, který už je rovnou opatřen ochrannou vrstvou laku. Jeho hlavní výhodou jsou minimální požadavky na údržbu.

Barevná povrchová vrstva mu poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, stálost barvy a perfektní vzhled. Díky kvalitní povrchové úpravě nebudete muset okapy natírat nejméně 40 let. Švédská ocel zaručuje vysokou pevnost výrobku. Volit můžete ze široké škály barev, aby okapy dobře ladily se střechou vašeho domu. A to nejlepší nakonec: okapový systém Lindab Rainline můžete od 1. března pořídit výrazně levněji. Lindab se totiž rozhodl zpřístupnit své výrobky co největšímu počtu zájemců, takže Lindab Rainline můžete pořídit za cenu až o 35 % nižší než dříve. Například u rodinného domu o půdorysu do písmene L se sedlovou střechou o celkové ploše 130 m² činí nová cena okapového systému Lindab Rainline 18.722 Kč oproti dřívějším 27.325 Kč.

Poškození, které se po zimě může objevit, často souvisí se špatným výběrem střešní krytiny podle zátěžové oblasti nebo nedodržením technologického postupu při samotné montáži. Pro správnou funkčnost střechy jsou vedle střešní krytiny důležité i další její části – od izolace přes různé doplňky až po okapové systémy. Pokud zjistíte, že poškození vaší střechy po zimě je většího rozsahu, je nejlepší zavolat odborníka. Ze zákona je záruka na práci dva roky. Jsou však i firmy, které nabízejí pozáruční servis v délce až 3, 5 či dokonce 10 let. Na ně byste se měli zaměřit především.

Když už oprava střechy nestačí a rozhodnete se pořídit si novou, poradí vám se správným výběrem krytiny, okapového systému a souvisejících doplňků přímo výrobci nebo certifikovaná montážní firma. Zvolit, správně postavit střechu a bezchybně namontovat střešní krytinu je nezbytné nejen pro vaše bezproblémové bydlení, ale i pro bezpečnost vašeho majetku a zdraví. Velmi důležité je zvolit k danému typu střechy vhodnou krytinu. Podstatnou roli při výběru krytiny hraje sklon střešních ploch, sněhová oblast, členitost a tvar střechy a také únosnost krovu. Nejnáročnější podmínky jsou v horských oblastech.

Právě zde se jako nejspolehlivější ukazuje staletími prověřená drážkovaná (falcovaná) krytina z pozinkovaného lakovaného plechu, např. Lindab Seamline. Ta bezpečně chrání nejen proti dešti, ale také proti sněhu, vzlínání vlhkosti a hlavně větrem hnaným srážkám, které bývají zpravidla největším testem střešních krytin. Díky jejímu hladkému povrchu se na krytině v zimě nehromadí sníh. V ostatních ročních obdobích pak střecha Lindab Seamline zamezuje zachytávání prachu a nečistot, proto na ní nerostou mechy jako u tvrdých krytin.

Pokud máte starší dům, může být vhodným řešením profilovaná střešní krytina, která má tvar klasických skládaných tašek s výraznou nebo naopak nenápadnou vlnou. Tím napodobuje tvar, vzhled i barevnost klasické skládané krytiny. Plechové profilované krytiny Lindab jsou od ní vzhledově prakticky k nerozeznání, a přitom dosahují pouhé desetiny její hmotnosti. Takový váhový rozdíl je důležitý právě při rekonstrukcích starších objektů, kdy je potřeba ulehčit krovu. Díky rychlé montáži až 6 metrů dlouhých pásů stačí na pokládku nové střechy pro středně velký rodinný dům jen pár dnů.

Pokud zjistíte, že je právě nyní na opravu nebo nákup nové střechy ten správný čas, může vám být užitečným pomocníkem portál www.stresniasistent.cz, který společnost Lindab pro zákazníky, architekty, projektanty a montážní firmy spustila v minulém roce. Fundovanou pomoc pro realizaci střechy bez starostí vám prostřednictvím tohoto portálu poskytnou odborníci z Lindabu. Ti zajistí vše od poradenství při koupi nové střechy, její opravě či rekonstrukci přes návrh technického řešení až po doporučení prověřené firmy na následnou montáž. Postup je velmi snadný: vy si jen zvolíte barvu a provedení, Lindab pak na základě dodaných podkladů (např. výkresové dokumentace nebo zaměření) připraví a dodá vše v potřebných délkách – samozřejmě s kompletní řadou doplňků, lemovacích prvků i kotvícího materiálu.

(komerční prezentace)

Betonová krytina má tradici

Betonovou střešní krytinu od té pálené na první pohled těžko rozeznáte. Tato krytina se stejně jako pálená hodí na všechny typy šikmých střech. Vyniká vysokou pevností a velkou odolností proti mrazu, čemuž napomáhá i její nízká nasákavost. Z těchto důvodů je poslední dobou velmi oblíbena ve vyšších polohách s extrémními zimními sněhovými podmínkami.

U betonové tašky je potřeba…

Výrobci betonové střešní krytiny mají neustále na talíři, že betonová taška je příliš těžká. Pokud budeme srovnávat větší betonku s menší pálenou taškou, tak pak je betonka opravdu těžší než pálená. Ovšem při srovnání stejných ploch můžeme dostat výsledek právě opačný a některá betonová střecha může být ve výsledku o 300 až 1 000 kg lehčí. U pálené tašky je její spotřeba na jeden metr 10 až 20 kusů podle druhu, váha se pak pohybuje kolem 40 až 50 kg (u bobrovek až 70 kg při použití 36 tašek – pokládají se totiž dvojitě). U betonové tašky je potřeba zhruba 10 ks na jeden metr, jejich váha se pak pohybuje kolem 45 až 48 kg. Navíc hmotnost jedné tašky ve chvíli, kdy na střeše leží půlmetrová vrstva sněhu, není tím nejpodstatnějším údajem.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Písek a cement

Betonové tašky se vyrábějí ze směsi kvalitních křemičitých písků o speciální hrubosti (nesmí být ani příliš malá, ani příliš velká), velmi kvalitního portlandského cementu a vody. Základní variantu barevných tašek představují ty, které jsou vyrobené pouze z probarveného betonu, bez dalších úprav. Mnohem větší část trhu zabírají výrobky ošetřené jednou až třemi vrstvami laku (většinou jde o akrylátový lak), který nejenže vylepšuje vzhled tašky, ale v některých případech i zajišťuje ochranu barev proti degradujícím účinkům UV záření.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Úprava povrchu betonové tašky

Úprava betonových tašek spočívá v nanesení několika vrstev na povrch tašky, ta pak vykazuje oproti většině konkurenčních výrobků vysokou samočisticí schopnost. První vrstvou je tzv. vyrovnávací nástřik na cementové bázi, jímž se povrch tašky vyhladí. Druhý, tzv. suchý nástřik, je ztužovací nástřik na akrylátové bázi s velikostí pigmentu cca 100 mm. Tento krok pak dodá povrchu mechanickou odolnost, hedvábný lesk a stálobarevnost. Vznikne výrazně tvrdší povrchová vrstva, odolná vůči oděru a mechanickému poškození (krupobití, námraza atd.). Třetí nástřik je vlastní ochranná vrstva, která spočívá v nanesení vysoce reaktivního oxidu křemičitého. Po této vrstvě se dešťová kapka rychle rozteče, odplaví prach, nečistoty a zárodky mechů. Takto vyrobená betonová taška má životnost až 100 let.

Vlastnosti a použití betonky

Betonová střecha se skládá z profilovaných střešních tašek, které se kryjí v jedné vrstvě. Jejich spotřeba se pohybuje v závislosti na typu tašky cca od 7,5 do 10 ks na m². Hmotnost se pohybuje v rozmezí od 37,5 do 47 kg/m². Doporučený sklon pro použití betonových tašek je od 22°. Tašku lze pokládat už od 12°, ale jen při dodržení určitých doplňkových opatření. Tuto střešní krytinu můžete použít téměř na všechny typy střech, v závislosti na statice celého objektu a zejména nosnosti krovů a pozednice, na jejich stáří, kvalitě, délce, rozteči, způsobu uchycení a podepření. V každém případě se doporučuje posouzení statika či odborníka z oblasti šikmých střech.

V současné době se tento typ krytiny často používá nejen při pokrývání novostaveb, ale i při rekonstrukci starších střech. Výhodou je velký výběr barev, tvarů, vysoká odolnost a nepřeberné množství střešních doplňků, které lze snadno zakomponovat do všech typů střešních konstrukcí. Zejména velká paleta tvarů, barev a samotná členitost střechy dopomáhá vytvořit celkový vzhled celé stavby.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Pestrý svět interiérových barev

Po pár letech užívání se může stát, že se povrch bytových doplňků a vybavení mechanicky poškodí. Aby se náš lakýrnický zásah neminul účinkem, je dobré si před vlastním zahájením renovace zjistit, o jaký rozsah prací vlastně půjde. Jinými slovy provedeme průzkum, v jakém stavu se nacházejí povrchy, které se chystáme rekonstruovat a natírat.

Dřevo a kov

Interiérové povrchové úpravy dřeva a kovu považujeme spíše za dekorativní, protože zde většinou převládá požadavek na estetickou kvalitu povrchu a ochranná funkce nátěru je spíše druhotná. Proto pro udržení zdravého prostředí v domě nepoužíváme při ošetřování dřeva napouštědla. Také základovou antikorozní barvu použijeme pouze v jedné vrstvě a jako vrchní volíme spíše vodou ředitelné barvy, které jsou vhodné i pro nátěry dětského nábytku a hraček. Důvody jsou zřejmé: jde nám o co nejpohodlnější a hygienicky nejméně rizikový způsob práce i výsledek. Při aplikaci vodou ředitelných barev totiž není nutné zajišťovat intenzivní větrání. Je nutné se vyvarovat nátěrům vlhkého nevysušeného dřeva, vlhkých kovových povrchů, nebo chladných povrchů, na kterých může docházet ke kondenzaci vody.

Pozor na rozměry

Před rozhodnutím, že na starý kvalitní nátěr nanesete další vrstvy nové barvy, prověřte, že nově natřené okno, které bude o vrstvu barvy větší, se vejde do nově natřeného rámu, který bude o vrstvu barvy menší. (Například vložením malé kuličky plastelíny do spáry a zavřením okna zjistíte velikost spáry.

Volba štětce

Na mnoha plechovkách s vodou ředitelnými barvami se často dočtete, že je máte nanášet štětci z umělých štětin. Zkušení lakýrníci ale dávají přednost obyčejným štětcům z prasečích štětin za pár korun. Konečky štětin jsou totiž roztřepené, navíc jsou na rozdíl od umělých vláken měkčí. Pro vrchní vrstvu vám doporučujeme použít místo štětce molitanový váleček.

Praktické desatero

1) Před zahájením prací si ujasněte, v jakém stavu jsou povrchy, které chcete opravovat, jaké barvy a nářadí budete potřebovat. Nejprve očistěte část povrchu, abyste upřesnili množství potřebných ředidel, tmelů a barev.

2) Barvy a nářadí nakupujte v odborných prodejnách, kde vám poradí zkušení prodavači.

3) Popraskané staré nátěry na dřevěných konstrukcích pokud možno zcela odstraňte, pevné soudržné přebruste.

4) Při práci s barvami se řiďte návodem uvedeným na etiketě.

5) Při opravách venkovních nátěrů věnujte zvýšenou péči místům, která byla navíc poškozena. Dbejte na dokonalé napouštění proti hnilobě a škůdcům, nanesení dostatečných ochranných vrstev, zvláště vrchních nátěrů.

6) U kovových konstrukcí zcela odstraňte poškozené nátěry a korozi, povrchy pak co nejdříve natřete základní antikorozní barvou.

7) Pro zvýšení životnosti ve venkovním prostředí volte dva základní antikorozní nátěry a dva vrchní nátěry.

8) Kovové povrchy chráněné proti korozi pozinkováním přetírejte pouze vrchní barvou vodou ředitelnou matnou.

9) V interiérových dekorativních nátěrech nepoužívejte napouštědla, omezte antikorozní barvy a volte spíše vodou ředitelné barvy, které jsou vhodné i pro nátěr dětského nábytku a hraček.

10) Natírejte za teplého, suchého a stálého počasí, při práci v interiéru větrejte.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Barva na radiátory

Pro znovuoživení radiátorů můžete použít Primalex Barvu na radiátory, která je lesklá. S úspěchem ji můžete použít také na ohřívače vody a teplovodní vedení. Barva má velmi dobrou přilnavost, pružnost, rychle schne, nežloutne a je vysoce odolná proti nárazům. Příjemné je, že nátěr můžete aplikovat i za chodu vytápěcího systému, protože nátěr je určen pro povrchy s maximální teplotou do 100 °C. Kovové povrchy je nutné zbavit rzi a očistit od případné mastnoty. Staré vrstvy nesoudržných nátěrů odstraňte.

Primalex Barvu na radiátory lze přímo použít na očištěný povrch. Pro zvýšení životnosti doporučujeme nejprve povrch natřít 1-2 vrstvami Primalex Základní barvou antikorozní syntetickou.

Primalex Barvu na radiátory nanášejte v 1-2 vrstvách, interval mezi jednotlivými vrstvami v případě způsobu „mokrý na mokrý“ do 3 hodin, nebo po dokonalém zaschnutí, tj. 24 hodin. Barvu před aplikací důkladně promíchejte. Ředění výrobce nedoporučuje. Pro nanášení nátěru použijte štětec nebo stříkací pistoli.

Natíráme okna

Dřevěná okna jsou krásná a elegantní, ale potřebují pravidelnou péči. Dodržením doporučeného pracovního postupu a použitím kvalitních barev dosáhnete prvotřídního výsledku.

Očištění podkladu

Starší, souvislé, celistvé a dobře přídržné nátěry na povrchu obrousíte smirkovým papírem č. 80-100 a povrch odmastíte. Dbejte při tom, abyste starší nátěr zcela neprobrousili na hranách.
Staré poškozené, nesouvislé nátěry odstraníte škrábáním při použití horkovzdušného fénu nebo plynového hořáku, kdy staré nátěry změknou a nechají se snáze odstranit. Oškrábaný povrch dočistíte broušením smirkovým papírem.

Po broušení odstraňte prach a jiné nečistoty.

Napouštění

Očištěný povrch ošetřete napouštědlem na dřevo, které chrání dřevo před houbami a dřevokazným hmyzem a zvyšuje jeho trvanlivost. Možnost opětovného nátěru je po 24 hodinách. Pro dokonalou ochranu je doporučeno nanesení 200 ml impregnačního roztoku na 1 m2. Ošetřený povrch nepřebrušujte. Primalex Napouštědlo na dřevo je vhodné pod syntetické i vodou ředitelné barvy Primalex.

Tmelení

K docílení dokonalého podkladu doporučujeme nerovnosti povrchu přetmelit tmelem pod syntetické barvy, nebo univerzálním tmelem. Po 2 hodinách tmel přebruste smirkovým papírem č. 100-120 a povrch důkladně očistěte od prachu a jiných nečistot.

Základní nátěr

Na dokonale vybroušený a důkladně očištěný povrch naneste jednu až dvě vrstvy základní barvy, pokud možno v podobném odstínu, v jakém bude vrchní barva. Nanášení další vrstvy je možné u syntetické barvy po 8-12 hodinách. U vodou ředitelné barvy je možné již po 2 hodinách nanášet další nátěr, přebroušení až po 5 hodinách. K lehkému přebroušení povrchu základové barvy používejte smirkový papír č. 100-120. Před každým použitím barvu důkladně promíchejte.

Vrchní nátěr

Na zaschlou, v případě potřeby lehce přebroušenou základní barvu naneste Primalex Vrchní barvu na okna v 1-2 vrstvách. Nanesení 2 vrstev garantuje vyšší odolnost a dlouhodobější ochranu dřevěných rámů oken. Interval mezi jednotlivými vrstvami je u syntetické barvy na okna 24 hodin. U vodou ředitelné Primalex Barvy na okna je doba pro možnost nanášení další vrstvy minimálně 5 hodin, dokonalé tvrdosti barva dosáhne po 3-4 dnech. Před použitím je nutné barvu důkladně promíchat.

Proměna nábytku

Již ve starověku se vědělo, že obraz, na němž je nanesena slabá vrstva transparentního nátěru, má intenzivnější tóny. Lazura – jak se jejich speciální přípravek jmenoval – totiž ovlivňuje svítivost barevných tónů.

Používání lazur se později přeneslo do nábytkářského průmyslu, protože nanesením na dřevo se zvýrazňuje kresba a současně zvyšuje odolnost povrchu.

Dnešní trh s barvami vám nabízí tři typy vysoce kvalitních lazur – syntetickou lazuru tenkovrstvou a syntetickou i vodou ředitelnou lazuru silnovrstvou.

Lazury jsou určeny pro dekorativní vnitřní i venkovní nátěry dřeva, jež chrání proti vodě a povětrnostním vlivům včetně UV záření.

Vedle bezbarvé lazury, která se jako jediná hodí pouze pro interiér, je možné vybírat z osmi odstínů, napodobujících charakteristický vzhled jednotlivých dřevin: teaku, kaštanu, ořechu, palisandru, dubu, pinie, borovice a mahagonu.

Povrch dřeva, které chcete natírat, musí být dokonale vybroušený, zbavený prachu a starých nátěrů. Poté je vhodné pro zvýšení životnosti nátěru napustit dřevo jednou až dvěma vrstvami napouštědla na dřevo, ochraňujícím před zamodráním, plísněmi, dřevokazným hmyzem a houbami.

Po zaschnutí napouštědla naneste 2-3 nátěry tenkovrstvé nebo 2 nátěry silnovrstvé lazury (interval mezi jednotlivými vrstvami syntetických lazur je 24 hodiny, u vodou ředitelné lazury 6 hodin). U některých tropických dřev je vhodné provést předběžnou zkoušku a zjistit, zda aplikace nerozpouští barevný pigment.

Odstranění starých nátěrů

Valnou většinu starých nátěrů je možné odstranit vcelku snadno. Problémy mohou nastat v případě gumovitých latexů a vůbec nátěrů na latexové bázi, které se při mechanickém odstraňování spečou a kladou velký odpor. Pro tyto případy jsou vhodnější chemické přípravky. Obecně máte k dispozici k odstranění starých nátěrů tři metody: mechanickou, tepelnou a chemickou.Na očištění rovných povrchů můžete použít vibrační brusku.

Ceny nejlevnějších modelů se pohybují od sedmi set korun, kvalitnější pořídíte od patnácti set korun a výše. Starých nátěrů ve spárách, kam bruska nedosáhne, se zbavíte pomocí škrabky nebo drátěného kartáče. Je třeba ale jisté opatrnosti, abyste nepoškodili dřevo. Tloušťku brusného papíru zvolte podle vrstvy nátěru, který chcete odstranit. Pozor si dejte na jemný prach, který broušením vzniká. Zde je na místě použít respirátor.

Horkovzdušná pistole

Dříve lakýrníci k odstraňování starých nátěrů používali benzinové letlampy, dnes dávají přednost pohodlnějším horkovzdušným pistolím. Jednotlivé modely se liší cenou, možností regulace a maximální dosaženou teplotou vzduchu. Nižšími teplotami (180-200 °C) nejlépe odstraníte syntetické olejové, nitrokombinační a epoxidové barvy a laky. Vyšší teploty jsou vhodné na barvy latexové, akrylátové nebo polyuretanové. Každopádně dodržujte bezpečnostní pravidla, dávejte pozor na popáleniny a chraňte si ruce pracovními rukavicemi.

Chemické prostředky

Poslední metodou vedoucí k odstranění starých nátěrů je použití speciálních chemických preparátů. Chemické odstranění nátěrů je vhodné pouze v těch případech, kdy přesně víte, jaký nátěr odstraňujete. V opačném případě se raději obraťte na odborníky. Pokud byste použili nevhodný prostředek, hrozí poškození dřeva.

Stříkací pistole

Pro nanášení barvy na větší plochy můžete použít stříkací pistoli. Aby tento skvělý pomocník bezproblémově pracoval, je nutné dodržet několik zásad. Podmínkou je například použití vhodných barev a ředidel, barva samotná musí mít odpovídající hustotu. S pistolí zacházejte opatrně, součástky stříkacího mechanismu jsou jemné a mohly by se poškodit.

Používejte přiměřený tlak vzduchu. Na výtlaku kompresoru používejte filtr a odlučovač oleje. Udržujte pistoli čistou. Pro správnou funkci pistole je nutný konstantní tlak vzduchu.

Při stříkání držte pistoli v konstantní vzdálenosti od stříkané plochy. Stříkání začněte mimo ošetřovanou plochu a mimo plochu také ukončete. Podobně jako při ruční natírání dodržujte pravidla bezpečnosti práce. Uvědomte si, že barvy a zejména ředidla a rozpouštědla jsou většinou těkavé látky, vysoce hořlavé a toxické, dráždící oči a sliznice. Při práci proto nejezte, nepijte, nekuřte.

Nepracujte v blízkosti otevřeného ohně. Pracujete v dobře větrané a dobře osvětlené místnosti. Chraňte pistoli i nátěrové hmoty a ředidla před dětmi.

Potíže s pistolí

Pokud se na povrchu stříkané plochy objeví krupicovitá konzistence, máte příliš hustou barvu, nebo příliš velký tlak vzduchu. Barvu proto více nařeďte, případně upravte tlak vzduchu. Zkontrolujte, zda jehla nebo hrot trysky nejsou zaneseny zaschlou barvou. Je-li barva příliš naředěna, tvoří se na povrchu stříkané plochy louže. Proto snižte ředění barvy a stříkejte pomaleji.

Na konci nebo na počátku stříkání se může stát, že pistole dělá kaňky (tzv. plive). Někdy za to může malý tlak vzduchu, jindy špatně průchozí tryska. Šmouhy (tzv. flary) na okrajích plochy bývají způsobeny pohybem zápěstí při stříkání. Celá ruka s pistolí by se totiž měla pohybovat rovnoběžně a rovnoměrně nad stříkanou plochou. Rozmazané kaňky po okrajích plochy bývají zapříčiněny přílišným množstvím barvy stříkané z příliš malé vzdálenosti. Buď budete stříkání provádět z větší vzdálenosti, nebo snížíte množství barvy a tlak. Příliš rychlé puštění (uvolnění) spouště může mít za následek cákance. Proto pouštějte spoušť jemně a plynule. Bublinky v nádobce na barvu může mít na svědomí nedotažená korunka trysky, uvolněná tryska nebo chybějící těsnění.

Silnovrstvá syntetická lazura se ředí pro stříkání ředidlem S 6001, pro natírání štětcem nebo válečkem použijte ředidlo S 6006. Silnovrstvá vodou ředitelná lazura se ředí vodou. Tenkovrstvá lazura se neředí a nanáší se štětcem nebo ponořením předmětu do přípravku.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Božské květy na vaši zahradě

Rostliny v některých případech rázem přebírají nejlepší vlastnosti jména, které si vypůjčí. Příkladem mohou být dva druhy ibišků. Název ibišek čínská růže signalizuje, že jde o královský květ výrazné krásy. Gombo znamená ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe nejen ibišek jedlý neboli okru, ale je především pojmenováním chutného pokrmu z jeho plodů.

Vědecký název Hibiscus vychází podle některých autorů z řeckého Ibis (egyptský bůh) a iskó (ctím). Podle jiných autorů starořecké slovo hibiscus znamená sléz – a ibišek patří do čeledi slézovitých – Malvaceae. Rod ibišek má asi 200 druhů, mnohé jsou užitkovými rostlinami: poskytují vlákno, olej, jedlé hlízy a květy, chutné plody nebo se pěstují jako zelenina či léčivé rostliny. Velkou skupinu tvoří okrasné druhy a jejich odrůdy.

Čarodějný keř subtropických parků

V subtropech se můžete v zahradách a parcích setkat s ibiškem měnivým (Hibiscus mutabilis) z Číny. Neopadavý keř má výšku 2 až 5 m. Do plné krásy se rozvine spíše v tropech, ale snese pokles teplot i k + 5 °C. Plodem je chlupatá tobolka. Zajímavostí jsou jednoduché, dvojité nebo plné květy o průměru až 10 cm. Jedna skupina odrůd rozkvétá ráno v čistě bílé barvě, která se postupně během dne mění přes světle růžovou až po tmavě růžovou navečer. Druhá skupina rozkvétá ráno v bílé, která se během dne mění přes světle fialovou až po večerní sytě fialovou.

Růže ze Šaronu pro vaši zahradu

Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) se množí řízkováním. Odrůdy roubováním, podnoží je původní druh.

Nemáte-li chuť a čas pěstovat ibišek v nádobě, potom vysaďte na zahradu ibišek syrský (H. syriacus) – růži ze Šaronu (kraj v Palestině). Pochází z Východní Asie a nejlépe prospívá ve vinohradnických oblastech. Ve vyšších polohách jej vysazujte na chráněná místa a kořeny namulčujte vysokou vrstvou listí. Po zmrznutí nadzemních částí se snadno obnoví od kořenů. Květ prošlechtěných odrůd se rovněž vyznačuje širokou barevnou paletou od bílé přes růžovou, karmínově červenou, fialovou a modrou s různými kresbami květu. Některé odrůdy jsou plnokvěté nebo panašované. Opadavý keř dosahuje výšky okolo dvou metrů. Zahradníci rozlišují dva růstové typy: široký až polokulovitý a úzký, sloupovitý typ. Nejlépe roste ve výživné teplé propustné půdě na plném slunci. U nás nesnáší vyšší polohy a mokré půdy (zde v zimě hyne) a pozdní prořezávání (mladé, nevyzrálé výhony zmrznou). V Číně je využíván v lidovém léčitelství a farmacii.

Pole zlatožlutých ibišků

Ano, ve Středozemí, ale i jinde v subtropech uvidíte pole osázená teplomilnou zeleninou – ibiškem jedlým neboli okrou, gombem, bamií (Hibiscus esculentus). Jednoletá bylina s dlanitými listy kvete zlatožlutými květy s velkými karmínovými skvrnami naspodu kališních lístků. Plodem je až 20 cm dlouhá, rýhovaná tobolka. Sklízejí se jak malé plody do 6 cm již čtvrtý až pátý den po odkvětu, tak i mladé listy. Vyžaduje kyprou výživnou půdu a slunce.

U nás se pěstuje ve fóliovnících, pařeništích a sklenících. Používá se jako zelenina pro teplou i studenou kuchyni, před rozkrájením je však lépe ji namočit do vody s citrónovou šťávou, a odstranit tak lepkavost povrchu plodu. Nezralá semena se upravují jako hrášek, zralá se praží jako kávovina. Poskytuje vlákna (okra fiber) a je také léčivkou a olejninou. Sliz z plodů se využívá při zpracování krevní plazmy. Začátek pěstování okry se klade již do roku 2000 před naším letopočtem.

text a foto: Marie Musilová

Domy v dřevěném plášti

Dřevo hraje ve stavebnictví významnou roli. Odnepaměti se využívá jako konstrukční i obkladový prvek, a to v exteriéru i v interiéru. Zdivo s přidanou vrstvou dřeva získává na tepelněizolačních vlastnostech, palubky umí zamaskovat případné nerovnosti a vady, v dutinách pod předstěnami a podbitými stropy lze skrytě umístit energetické rozvody a tepelnou izolaci. Sendvičové konstrukce dřevostaveb se oplášťují dřevotřískovými nebo dřevoštěpkovými komponenty.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

O rostoucí oblibě dřeva svědčí i to, že kromě návratu masivního materiálu (např. v podobě parket, dřevěných mozaik apod.) se množí jeho imitace – „trendy“ jevem jsou dřevěné dekory keramických obkladů, dlažeb, marmolea, PVC, pracovních desek kuchyňských linek, fólií rámů plastových oken…

Jakou roli však hraje a jak se v exteriéru stavby chová ryze přírodní materiál?

Dřevo jako symbol tepla a realita

Dřevěné stavby mají poměrně malou teplotní setrvačnost, proto se vytápějí nesrovnatelně rychleji než třeba cihelné, pórobetonové nebo jiné zdivo. Patří-li však ke každému plusu jedno minus, pak v případě dřevostaveb je s nízkou akumulací spojena rychlá ztráta získaného tepla. Řešením jsou dostatečné izolace obvodového pláště, podlah a střešní konstrukce. Konstrukce stěn má většinou i vzduchovou mezeru (tzv. provětrávaný zateplovací systém), která výrazně zlepšuje její tepelně technické parametry.

Od latí až po hranoly

– Není třeba skládat přímo tovaryšské zkoušky, stačí naučit se rozumět několika málo základním termínům. Patří k nim kupříkladu řezivo, což je v podstatě stavební materiál získaný podélným rozřezáním pilařských výřezů (zakrácených kulatin). Zpravidla má alespoň dvě protilehlé plochy rovnoběžné a je tlusté nejméně 10 mm. Po rozřezání se řezivo obvykle suší (přirozeně a uměle). Podle tvarů a rozměrů průřezu se řezivo dělí na deskové, hraněné, polohraněné, podle způsobu opracování pak na omítané, neomítané, kapované a nekapované, standardně pak na měkké a tvrdé.

Jaké dřevo je to pravé?

Chcete-li si dřevem obložit zděnou fasádu, platí, že čím měkčí dřevo použijete, tím musíte vynaložit více péče na jeho ochranu. Lze vsadit na smrk, borovici, méně často se aplikuje modřín. V posledních letech se pak prosazují exotické dřeviny s tvrdostí nad 1 500 kg/cm² (bangkirai, ipe, tatajuba, massaranduba nebo angelim pedra), které vynikají značnou tvrdostí, odolností a tím i „bezúdržbovostí“.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Montáž dřevěných obkladů

Dřevěný obklad se nejčastěji zhotovuje ze svisle, vodorovně nebo diagonálně montovaných (přišroubovaných nebo přibitých) palubek. Palubkový obklad se většinou prakticky realizuje jako zavěšená fasáda, kdy se na stěnu nejprve připevní nosný rošt (říká se i rastr). Následně se připevní palubky (vhodný je systém pero/drážka). Rošt však slouží nejen k připevnění palubek, ale s jeho montáží se právě mezi stěnou a palubkou vytvoří žádoucí vzduchová mezera, sloužící k cirkulaci vzduchu a bránící hnití dřeva.

Pokud se palubky vzájemně překrývají, každá palubka musí být na rošt přitlučena zvlášť (jeden hřebík nesmí procházet přes dvě palubky), neboť dřevo i po namontování pracuje a mohlo by dojít k popraskání obkladových prvků. V současnosti se ale od tzv. plastických (překrývajících se) obkladů upouští a aplikují se spíše obklady hladké. Horní hrana palubek se překrývá ochrannou lištou, která se na několika místech provrtá, aby byla umožněna lepší cirkulace ve vzduchové mezeře. Palubkové obklady se výborně hodí k fasádě zcela nebo částečně provedené z režného zdiva.

Dřevo pod mikroskopem

– Dřevo (xylém, ze starořeckého xúlom) je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které označujeme jako dřeviny. Chemickou analýzou v surovině odhalíte 40-50 % celulózy, 20-30 % ligninu, stejné množství hemicelulózy a ve zbytku pak organické látky (tuky, vosky, pryskyřice, třísloviny) a anorganické látky (ty po spálení tvoří popel). A pochopitelně vodu. Základní druhy dřevin tvoří jehličnaté a listnaté dřeviny.

Důležitost povrchové úpravy

Dřevo, ostatně jako všechny organické materiály, podléhá rozkladu. To se týká právě a především venkovních obkladů, vystavených působení klimatických vlivů. Zejména vlhkost ovšem může destruktivně působit i na dřevo instalované v interiéru. Kromě vlhkosti a jejím následkům je třeba materiály účinně chránit také před napadením dřevokazným hmyzem. Proto se dřevo povrchově ošetřuje nejrůznějšími speciálními nátěry a laky, případně se napouští olejem nebo voskem.

Uzavřením pórů dochází ke zpevnění struktury dřevěné hmoty i k uchování nezbytné optimální vlhkosti (pro obytné interiéry zhruba 10 %). Tím se ochrání i pevnost konstrukce. Povrchová úprava, která by se měla udržovat a obnovovat, také ochrání povrch dřeva před opotřebováním a proniknutím nečistot do jeho struktury. Dřevo se také „umrtvuje“ ve speciálních pecích, takže se po instalaci nekroutí. Někdy se palubkové obklady povrchově neupravují a nechává se jejich přirozená patina.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Jídelní stůl, základ rodinné pohody

Samostatnou jídelnu dnes najdeme v málokterém domě, jednoznačným trendem je stolování spojené s obývacím pokojem, případně i s kuchyní v jeden celek. Jídelní kout se doporučuje umístit co nejblíže kuchyni tak, aby obsluha a úklid použitého nádobí stály co nejméně času a námahy. Nejčastěji tvoří jídelna předěl mezi kuchyní a sezením, případně nachází své místo v zákoutí blízko kuchyně nebo v zimní zahradě. Kromě vzdálenosti od kuchyně je určitě důležité mít při stolování dostatek světla, pěkný výhled a nepřekážet provozu domácnosti (nedívat se do zdi sousedovy garáže či do tmavé chodby, ani nezasahovat do hlavního průchodu ke schodišti a podobně).

Dimenze jídelního stolu

Malé stolování: domácí barový pult má hloubku 35–40 cm, na jedno místo se počítá s šířkou 60 cm. Malý jídelní stůl pro 4 osoby by neměl být menší než 120 x 70/80 cm.

Velké stolování: hloubka tabule 90 cm a více, doporučená šířka 70–80 cm na osobu. Pohodlná tabule pro 4 osoby má rozměry 160 x 90 cm, pro 6 osob 180 x 90 cm (sedí se podél všech 4 stran stolu) nebo 200 x 90 cm (sedí se po 2 stranách stolu). Kruhový jídelní stůl pro 4 osoby má průměr 100–110 cm, na trhu jsou také stoly oválné a atypických tvarů.

Až najdete optimální místo, důstojné pro srdce rodinného života, zvažte, zda se tam jídelní stůl pohodlně vejde i s usazenou společností, kudy se bude ke stolu přicházet, kudy se budou přinášet pokrmy atd. Záleží nejen na tvaru a rozměrech stolu, ale i na typu a velikosti židlí. Polokřesílka a těžké masivní židle vyžadují větší plochu než běžné výrobky. Také vaši rodiče a prarodiče budou potřebovat více místa, aby se mohli cítit pohodlně.

Plně obsazený obdélníkový stůl pro čtyři osoby zabere prostor nejméně 160 x 200 cm (+ volný průchod o šířce 80 cm alespoň z jedné strany). Kruhový jídelní stůl pro čtyři osoby zabere 200 x 200 cm, u rozkládacího stolu ponechte navíc odpovídající volnou plochu. Součástí jídelny může být také příborník, skříň na sklo či bílé nádobí. I ty si žádají dostatečný prostor a volný přístup.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Vybíráme nábytek

Základním pravidlem výběru jsou pohodlí, dobrá stabilita a trvanlivost jak stolu, tak židle. Vždy zvažte vlastní potřeby a vyzkoušejte na vlastní kůži. Katalogové fotky ušlechtilého skleněného stolu vás jistě nadchnou, ale až se o něj opře vaše osmdesátiletá tchyně, možná budete jiného názoru. Ještě větší nebezpečí, že „narazíte“, hrozí u židlí (vybrat židli správné výšky a tvaru, a navíc pěknou, je doslova věda). Samostatnou kapitolu tvoří stolování s malými dětmi – k požadavkům na pohodlí a stabilitu se přidává ještě bezpečnost a snadná údržba, takže skleněný nábytek či čalounění z bílé kůže si dobře rozmyslete. Aktuálními trendy v designu nábytku jsou jednoduché tvary a čisté linie, přírodní dřevo, případně MDF desky opatřené lakem s vysokým leskem či dezénem dřeva.

Malé a velké stolování

K vhodným řešením patří možnost využívat dvojí stolování. Pro rychlou snídani či menší občerstvení a kávu se hodí „malé stolování“ přímo v kuchyni (ve formě barového pultu či jídelní plochy přímo navazující na varné centrum), zatímco společné rodinné obědy, večeře a hostiny s přáteli se odehrávají u velkého jídelního stolu, kde se nemusíte tísnit a pohodlné židle či polokřesla „unesou“ i několikahodinové hodování.

Dobré užitné vlastnosti i krásný vzhled nabízejí stoly s masivními deskami, opět se začínají vyrábět typy s jednou centrální nohou, které pamatujeme z dob našich babiček. Rodinná večeře v šeru stínů možná vypadá dobře na obrazech starých mistrů, na stolování je však třeba dobře si posvítit. Kromě dostatečně velkého okna proto nezapomeňte na osvětlení přímo nad stolem, nejlépe stahovací lustr uprostřed tabule či podélné svítidlo nad dlouhou tabulí. Dobrou chuť!

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Výstava ze světa dopisů

Pisatelé v nich osobitým způsobem definovali význam, jaký dopisy v jejich životě měly či mají. Návštěvníky čekají také mnohdy překvapivé a málo známé informace ze světa korespondence či tematicky laděná knihovnička. Expozice je přístupná od úterý do pátku: 10 – 18 hodin. Po dobu konání výstavy papelote:carta v galerii CzechDesign bude stylově upraven i nedaleký obchod papelote ve Vojtěšské ulici 9.

Na nevšední výstavě papelote:carta v galerii CzechDesign se určitě nebude nikdo nudit, ani děti. Pro ně je v neděli 27. 4. od 14 do 16 hodin připraven odpolední workshop s lektorkou Annou Pleštilovou. Děti budou vyrábět, malovat a psát kouzelné dopisy mamince, kamarádce, mazlíčkovi nebo třeba pohádkové bytosti, oblíbenému zpěvákovi, dávnému vladaři… Od 17 do 19 hodin naváže workshop pro dospělé s Kateřinou a Filipem Šachovými, na němž si zájemci vyzkoušejí netradiční umění skládání dopisů (výroba obálek, skládání dopisů, origami, razítka).

Kolekce papelote:carta je vyústěním dlouhodobějších snah o oživení fenoménu korespondence. Papelote již dříve vydalo sady pohledů od českých ilustrátorů, vyzývalo k dopisním soutěžím, připravilo netradiční fotografickou dopisní sadu Tabula rasa. Nyní přichází s ucelenou produktovou řadou, obsahující vše potřebné pro psaní dopisů: od obálek, dopisních papírů, pohledů a jejich hravých kombinací přes přání a sady komplimentek (kartičky na vzkazy skryté v decentním pouzdru) až k doplňkům jako blok na koncepty, tužky, nůž na dopisy, razítka či pouzdro na došlou korespondenci. K dispozici budou i různé dopisní sady a box s deseti fotoobálkami.

Grafické prvky doplňují fotografické motivy

Papelote:carta je inspirována možným trojím překladem slova carta: dopis, papír, mapa a propojuje tak dopisní tematiku s tematikou kartografickou. Užité motivy poeticky parafrázují značení geografických entit – polárních hlubin, mezí ledu, izoterm, měřítek, cest, míst, tras lodí, městské sítě, pole stínu, tvaru ostrova, postavení planet, vzdálenosti, dráhy či fáze měsíce…

Grafické prvky organicky doplňují fotografické motivy, které jsou obrazy skutečných míst, zároveň však svojí náladovou nekonkrétností a množstvím sdílených symbolů (les, déšť, sníh, moře, měsíc, dort či stůl s vázou) vyvolávají vzpomínky a zasuté pocity. Materiálové a barevné provedení kolekce odkazuje k přírodním zdrojům (zeleň vegetace, hněď kmenů a půdy, šeď a modř vod, par a oblaků), které doplňuje propojující červený akcent. Tvarově pak části kolekce čerpají z názvosloví map, ať už typem skládání či umístěním v ochranném pouzdru s vykrojením pro snadné vyjmutí.

Autorkou koncepce kolekce papelote:carta je respektovaná grafická designérka a ilustrátorka, spoluzakladatelka papírnictví papelote Kateřina Šachová, která mimo jiné vytvořila několik osobitých autorských knih pro děti i dospělé. Výstava papelote:carta v galerii CzechDesign je dílem Kateřiny Šachové, Štěpánky Bláhovcové, Táni Martincové a Filipa Šacha.

text a foto: www.czechdesign.cz

Obklady od mini po maxi

Mozaika: z nouze ctnost

Mozaika je stálicí mezi obklady. Vždy tu byla a bude. Nerovnosti a obliny obkládačkou neobložíte, zatímco mozaika si s nimi poradí hravě. Díky ní se vám ale může podařit povýšit komplikaci na záměr. Celoplošné použití mozaiky nicméně nebývá v soukromých interiérech běžné. Je vhodné spíš pro veřejné sauny, bazény a podobně. V běžných domácnostech mozaika nejlépe vynikne jako doplňující estetický detail. K velkému efektu stačí málo, třeba jen trochu lesku či měňavého efektu, plasticity a někdy není třeba ani to – a stěna obložená mozaikou hned ožije.

Zdání klame

Mohlo by se zdát, že je mozaika nepraktická vzhledem k počtu spár. To je ale omyl! Tento problém vyřešila dvousložková epoxidová spárovací hmota. Moderní spárovací hmoty jsou odolné vůči působení chemických látek a nepropouštějí vodu. Aplikace je poněkud pracnější a jsou i dražší než běžné cementové spárovací hmoty, ale neztrácejí barvu.

Efektní obrazy

Mimořádného efektu docílíte použitím mozaiky, z níž můžete vytvářet originální obrazy, které lze uplatnit nejen v koupelně. Obzvlášť krásně vypadají mozaiky s tapetovými vzory, které se také skvěle kombinují s velkoformátovými obklady.

Elegantní kombinace

S mozaikou můžete doslova kouzlit. Může být rafi novaně řezaná ze stejné kolekce, sestavená tón v tónu s okolním obkladem, kdy docílíte nenápadného a jemného dekoru, nebo naopak můžete využít kontrastu barev, povrchu či použitého materiálu.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Rozličné materiály

K mání je klasická mozaika keramická, ale i skleněná (například s prvky zlata i stříbra) či kamenná (například z mramoru, travertinu či žuly). Pořídit si můžete také mozaiku dřevěnou, nerezovou, chromovou či sestavenou z kamenných oblázků i říčních perel. A vybírat si můžete i z mnoha různých tvarů.

Čím větší, tím lepší

Možná namítnete, že předchozí informace o tom, že mozaika je módní záležitostí, je zcela v rozporu s tvrzením o rostoucí oblibě stále se zvětšujících formátů. Ve skutečnosti se to nijak nevylučuje. V případě mozaiky jde sice rozměrově o droboučké kostičky (v současnosti má nejmenší mozaika pouhých 5 × 5 mm), ale při jejich aplikaci na větší plochu dosáhnete podobného výsledku jako s velkoplošnými formáty obkladů.

Megaformáty

Donedávna byly za velkoformátové označovány jen obklady a dlažby o rozměrech 30 × 60 cm a 60 × 60 cm. Díky moderním technologiím se ale rozměry zvětšují – 40 × 95 cm, 60 × 120 cm, 100 × 100 cm, a dokonce i 100 × 300 cm. Hlavní předností velkoformátových obkladů je menší počet spár mezi obkládačkami a efektně působící jednolité plochy. Dokonale tak imitují i betonovou stěrku.

Více řemeslníků

Mozaika se prodává nalepená na síťce nebo na papíru. Kompromis představuje obklad, který svým reliéfem mozaiku napodobuje. Při detailním pohledu však zjistíte, že jde o obkládačky. Ty však nedokážou kopírovat obliny. V porovnání s pravou mozaikou jsou ale cenově dostupnější.

Více řemeslníků

Přece jen je tu ale jedna nevýhoda: velkoformátové obklady jsou sice krásné, ale nemůže s nimi pracovat jeden řemeslník. Například dlaždici formátu 75 × 75 cm o tloušťce 1 cm unese jeden člověk, ale se stejnou tloušťkou a formátem 100 × 100 cm už musí pracovat dva lidé, a velkoformátové obklady (například Laminam) 100 × 300 cm s tloušťkou pouhé 3 mm vyžadují k manipulaci hned několika osob.

text: Lenka Saulichová, foto: archiv firem

Taje malé fotovoltaiky

Každému je známo, že základem solární výroby elektřiny jsou solární panely, a každý ví, že jde o zařízení, které vlivem slunečního záření vyrábí elektrický proud. Mezi lidmi pak panuje představa, že se koupí panely, instalační firma je připevní na střechu, zapojí je a pak už se těšíte z vyrobeného vlastního proudu. Takhle by to být mohlo, ale nemusí, protože věc je mnohem složitější.

Poznej svého instalátora

Chleba se začíná lámat při výběru firmy, která vám fotovoltaický systém instaluje a dimenzuje. Do hry totiž může zasáhnout jeden velmi nepříjemný fenomén, který známe ze stavebnictví a dalších řemesel, a tím je nemístné kutilství. Můžete totiž natrefit na partu řemeslníků, kteří se před dvěma roky zabývali například zateplováním nebo pokládkou asfaltových šindelů a pak si řekli, že zkusí instalovat fotovoltaické panely.

Výsledek práce takových „odborníků“ však bývá žalostný a zmínění „vykukové“ hřeší na to, že obor fotovoltaiky je poměrně nový a většina lidí má o něm jen mlhavé představy. Velkou nadějí je nedávné založení Cechu malé fotovoltaiky (CAFT.CZ), který by měl kvalitu práce v oboru hlídat a zastřešovat prověřené a vyzkoušené firmy.

Slovo odborníka

Aleš Hradecký (1972)

Energetikou se aktivně zabývá od roku 2008. Dlouhou dobu působil v představenstvu České fotovoltaické průmyslové asociace, nyní působí v Komoře obnovitelných zdrojů energie ČR a je členem představenstva oborového Cechu aplikovaných fotovoltaických technologií. Tento cech má hlídat kvalitu práce firem instalujících malé fotovoltaické elektrárny a podílet se na udržitelném rozvoji fotovoltaického sektoru. Zároveň je společníkem a jednatelem firmy Solarinvest.cz, která se zabývá projektováním a instalací malých domácích solárních elektráren na klíč.

Na co se podle vás při instalaci malých fotovoltaických elektráren často zapomíná?

Mnoho instalátorů fotovoltaiky nepoužívá přepěťové ochrany, což je velmi důležitý prvek správně instalovaného systému. Důvodem neinstalace přepěťové ochrany je nemístná snaha ušetřit peníze, přitom tato ochrana je velmi podstatná. Vy, pokud si fotovoltaiku necháte nainstalovat, tak investujete spoustu peněz, ale jsou tu přírodní vlivy, které mohou spolehlivě a trvale zničit celou vaši střešní elektrárnu.

Tato ochrana musí být dvojí. Na jedné straně vás chrání v situaci, kdyby přišlo přepětí z distribuční sítě, což je reálný problém, který se nedá nijak jinak eliminovat. Nebo do hromosvodu na domě souseda udeří blesk a sjede do jeho jímací soustavy. Bude-li země po dešti dostatečně promáčená, může se dostat přes jímací soustavu vašeho domu do vašeho elektrorozvodu a váš systém totálně zničit. Na panelech se také při bouřce může indukovat statické napětí, které je třeba odvést. Jakmile by přesáhlo určitou mez, tak přejde po kabelech do střídače a spálí ho. A to nemluvíme o přímém úderu blesku, kdy je ohrožen celý systém, včetně panelů, které pak nenávratně odcházejí. Na přepěťové ochraně bych zkrátka nešetřil. Přitom jde o částku kolem deseti tisíc korun, což je vzhledem k celkové ceně systému minimální investice. Navíc je třeba vzít v potaz i pojišťovnu, která by se v případě plnění pojistné události na takto neochráněném systému mohla zdráhat vyplatit vám plné pojistné. Fotovoltaika je zkrátka natolik drahé zařízení, že

Zapojení panelů

Pro fungování fotovoltaických panelů je velmi důležité, jak a jaké panely budou mezi sebou propojeny. Zhruba řečeno se panely na střeše nebo na fasádě instalují do sériového zapojení, do tzv. stringů, a to tak, aby se v panelech zvyšovalo napětí. Uvědomíme-li si, že každý jednotlivý panel vyrobí průměrně napětí 35 až 40 voltů a proud o velikosti zhruba 6 ampérů. Když se tyto panely zapojí za sebe do řetězu, jejich napětí se sčítá. (Ve skutečnosti jsou panely na střeše umístěny vedle sebe, ale řetězové je jejich zapojení.) A na konci propojek, na plusu a mínusu, se tzv. stringovými kabely vyrobený stejnosměrný proud odvádí k dalšímu prvku fotovoltaického systému – tím je střídač.

Pečlivá sestava

Každý střídač počítá s tzv. efektivním napětím, se kterým je schopen pracovat – např. od 150 do 800 voltů, nebo od 300 V do 1 000 voltů – záleží na výrobci. Aby fotovoltaický systém co nejlépe pracoval, panely je třeba sestavit právě do takového řetězce, aby bylo dosaženo napětí (voltáže), které střídač potřebuje. Každý panel kromě napětí vyrábí také proud, který je však v každém řetězci panelů stejný. Ale protože řetězců máme na střeše několik, např. tři, vyrobený proud se sčítá. Díky tomu je do střídače přiváděn proud např. 18 či 20 ampérů a ve střídači se tento stejnosměrný proud mění na proud střídavý.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Rodný list panelu

Ale zůstaňme ještě na střeše, protože teprve teď se dostáváme k podstatě věci. Každý panel by měl totiž mít tzv. flash list – což můžeme chápat jako rodný list panelu. A tento rodný list získává panel ve výrobě. Vypadá to tak, že solidní a renomovaný výrobce hotový panel na jednu sekundu osvítí světlem a změří hodnoty energie, které takto osvícený panel vyrobí. Tyto hodnoty jsou zároveň pomocí počítače zapsány do excelové tabulky a každý instalátor fotovoltaiky tento flash list k panelu dostane. V tomto rodném listě je tedy kromě výrobního čísla panelu napsáno, jaké hodnoty při továrním testu panel skutečně vyrobil.

U kvalitních výrobců jsou tyto hodnoty pouze plusové, tedy nad uvedenými parametry, s nimiž se panel prodává. Méně seriózní výrobci dodávají i panely s tolerancí zápornou, to znamená, že panel může vyrobit menší hodnoty, než jsou deklarovány (například minus tři procenta). Co to znamená v praxi? Představíme-li si panel o výkonu 250 wattů, po odečtení tří procent v záporné toleranci zůstává jen 242 wattů. A ve výsledku si tak v řetězovém zapojení na střeše přesně podle pravidla, že řetěz je silný jako jeho nejslabší článek, instalací takového panelu zdegradujeme celý fotovoltaický systém.

Tím se však kutilští instalátoři nezabývají, a možná to ani nevědí. Na druhé straně u lepších výrobců, kteří vyrábějí panely pouze v plusové toleranci, se může stát, že nezískáte jenom 250 wattů, ale např. 257 wattů, což je výrazný rozdíl. A jaké z toho plyne poučení? Například takové, že zodpovědný instalátor na základě flash listů sestavuje panely do stejně dimenzovaných řetězců, což může mít vliv na efektivitu celého systému. Celkově může jít o dvě procenta navíc. Mohlo by se to zdát málo, ale pokud si uvědomíme, že systém bude fungovat čtyřicet let, tak je to opravdu hodně.

text: Adam Krejčík, foto: archiv SolarInvest

Kontakt

DESATERO LINDABU PRO JARNÍ REVIZI STŘECHY A OKAPŮ

U betonové tašky je potřeba…

Písek a cement

Úprava povrchu betonové tašky

Vlastnosti a použití betonky

Dřevo a kov

Pozor na rozměry

Volba štětce

Praktické desatero

Barva na radiátory

Natíráme okna

Očištění podkladu

Napouštění

Tmelení

Základní nátěr

Vrchní nátěr

Proměna nábytku

Odstranění starých nátěrů

Horkovzdušná pistole

Chemické prostředky

Stříkací pistole

Potíže s pistolí

Čarodějný keř subtropických parků

Růže ze Šaronu pro vaši zahradu

Pole zlatožlutých ibišků

Dřevo jako symbol tepla a realita

Od latí až po hranoly

Jaké dřevo je to pravé?

Montáž dřevěných obkladů

Dřevo pod mikroskopem

Důležitost povrchové úpravy

Dimenze jídelního stolu

Vybíráme nábytek

Malé a velké stolování

Grafické prvky doplňují fotografické motivy

Mozaika: z nouze ctnost

Zdání klame

Efektní obrazy

Elegantní kombinace

Rozličné materiály

Čím větší, tím lepší

Megaformáty

Více řemeslníků

Více řemeslníků

Poznej svého instalátora

Slovo odborníka

Zapojení panelů

Pečlivá sestava

Rodný list panelu

PARTNEŘI WEBU