Ještě nedávno jsme takové problémy vůbec neřešili. Zašli jsme prostě do obchodu a vybrali si jednoduše žárovku – podle výkonu, který jsme potřebovali v koupelně či třeba pracovně. Do předsíně jsme dali zářivku. Do obývacího pokoje třeba žárovky s mléčným zabarvením – tím bylo velké procento dostupných efektů prakticky vyčerpáno. Měli jsme jeden typ teplého světla (žárovky) a jeden typ studeného (zářivky).
Velkou výhodou tohoto zjednodušeného výběru však byl nesporný fakt, že jsme věděli, jak to světlo bude v interiéru „vypadat“, jak se bude chovat a jaký z toho budeme mít pocit. Jinak řečeno, jak bude ovlivňovat atmosféru a vzhled interiéru. To se ovšem o současné nabídce říci nedá: charakteristickou vlastností moderních zdrojů světla není jen jejich primárně zdůrazňovaná úspornost a delší životnost. Nabízejí také celou škálu světelných barev a efektů, které při vhodném výběru a využití dokážou z fádního interiéru udělat atraktivní a neotřelý prostor.
Úspora ano, ale…
Tendence zvyšování energetické účinnosti a snižování spotřeby elektrické energie umožňuje při celkově nižší spotřebě elektřiny navýšit počet světelných zdrojů v domácnostech. Dnešní trendy interiérového osvětlování se tímto směrem ubírají. V místnostech je instalováno více světelných zdrojů s nižším příkonem, a to v místech, kde jsou nejvíce potřeba. Pokud jednu klasickou 60W žárovku nahradíme LED světelným zdrojem Parathom Pro Classic A 80 s příkonem 12 W, zcela jednoduchým počtem se dobereme k tomu, že místo jedné žárovky můžeme mít pět stejně výkonných LED zdrojů (zároveň ale nic neušetříme). Nízká spotřeba energie a dlouhá životnost způsobuje, že jejich používání je navzdory vysoké pořizovací ceně hospodárné.
Přesto bychom pro domácí použití neměli při zvyšování počtu světelných zdrojů ignorovat jejich celkovou energetickou náročnost. Sebekrásněji nasvícený interiér totiž bude hezký pouze do té doby, než se podíváte na účet za elektrickou energii. Krása by proto měla jít ruku v ruce s funkčností. V době úspor, ekologie a šetrného přístupu k přírodě by bylo bezhlavé navyšování počtu světelných zdrojů nelogické. Místo centrálního nasvětlení celého prostoru je proto lépe uvažovat o zónovém svícení tam, kde to zrovna potřebujeme.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Záleží i na rozměrech
Dalším faktorem ovlivňujícím využití nových technologií v osvětlování jsou rozměry. V dnešní době se vyrábějí LED světelné diody již ve tvaru většiny klasických reflektorových žárovek, a to s paticemi E14, E27, GU10 nebo GU5.3. Z důvodu omezených prostorových možností je nelze použít pro nasvícení polic, nik a vitrín. Samotné LED čipy jsou přitom doslova miniaturní a zabírají sotva pár milimetrů. Proto se začínají implementovat do hotových svítidel.
Lépe řečeno, LED světelný zdroj se stává současně i svítidlem, bez nutnosti výměny světelného zdroje po celou dobu jeho životnosti. Tato miniaturní svítidla – LED Disc, LED Cone, Tresol, už není problém vtěsnat například pod poličku s knihami, do soklu kuchyňské linky nebo schovat na hranu zrcadla. Jejich využití je stejně snadné jako jejich uplatnění pro zajímavé světelné efekty, pokrokové designérské návrhy nebo moderní světelná řešení.
Není barva jako barva
LED jsou klasickým světelným zdrojům v mnoha směrech nadřazeny a lze je využívat rozmanitým způsobem. Imponují mimo jiné širokou škálou barev a jejich vynikající sytostí. Samozřejmostí je možnost jejich stmívání nebo dálkového ovládání. Jako ideální příklad použití můžeme jmenovat ohebné Osram LEDs Decoflex pásky s dynamickými barvami v modelu RGB. Jejich barevnými světelnými akcenty lze náladově osvětlit jakýkoliv prostor v obývací stěně, knihovně nebo za televizí, ale nedají se použít jako hlavní zdroj světla.
Zdroje teplotní, výbojové a emitující
Pro každý druh osvětlení je vhodné použít jiný typ svítidla. Pro celkové osvětlení svítidlo s difuzorem, tedy rozptylným krytem, pro akcentové osvětlení se hodí reflektor. Je poměrně snadné od sebe rozeznat svítidlo s difuzorem a reflektor, horší je to s otázkou, jaký světelný zdroj má to které svítidlo mít, aby vyhovovalo našim požadavkům. V současnosti jsou pro běžné osvětlování používány světelné zdroje, které můžeme rozdělit podle způsobu vzniku světelného záření.
Jde o světelné zdroje teplotní, výbojové a zdroje světlo přímo emitující – LED. Teplotní zdroje světla jsou stále nejrozšířenějším zdrojem používaným pro osvětlení domácností. Všichni je dobře známe – jsou to běžné žárovky nebo modernější halogenové žárovky. Principem se příliš od sebe neliší, pouze halogenové žárovky mají díky principu regenerace vlákna o trochu lepší účinnost – vyšší množství světla při stejné spotřebě než obyčejné žárovky. I tak jsou teplotní zdroje světla málo účinné, a proto jsou obyčejné žárovky na území EU postupně stahovány z výroby.
Žárovky nejsou vhodné pro použití tam, kde je požadovaný vysoký světelný výkon a dlouhá provozní doba. Například ve svítidle, které má plnit funkci centrálního a často jediného osvětlovacího tělesa v místnosti. Pokud použijeme žárovku ve svítidle umístěném například ve spíži, kde svítíme minimální dobu, určitě to na účtu za elektřinu nepoznáme. Abychom ale žárovky jenom neodsuzovali, mají i dobré vlastnosti.
Je to zejména jejich nízká pořizovací cena – i svítidla pro žárovky jsou jednoduchá a levná, příjemná. Výhodou je i teplá barva světla – vyjadřuje se pojmem „teplota chromatičnosti“, a výborné podmínky pro rozlišování barev. Halogenové žárovky mohou být díky malým rozměrům vybaveny reflektorem, takže je lze přímo používat pro akcentové osvětlení.
Světlo v rukou designérů
Jaké tedy má být správné osvětlení v místnostech pro bydlení? Jde jen o dostatek světla, nebo bychom se měli zamyslet také nad jeho charakterem? Rozptýlené světlo, které doslova „zaplní“ prostor, je ideální pro běžnou zrakovou činnost, čili pro většinu prací, které v domácnosti provádíme, jeho nevýhodou ale je, že je bez „výrazu“, nevytváří atmosféru a tím nevyvolává žádné emoce. Pokud chceme zdůraznit určitou atmosféru i za cenu zhoršených zrakových podmínek, potřebujeme mít možnost dramatického osvětlení, které vytvoří výraznější kontrasty světla a stínů.
Dramatické osvětlení nám navíc umožní vytvářet v místnosti zóny s různou intenzitou osvětlení, a tím je zdůraznit, nebo potlačit vůči celku. Obvykle jde např. o jídelní stůl, sezení se stolkem, nasvícení obrazu apod. Když se zamyslíme například nad způsobem užívání obývacího prostoru, kde je obvykle obývací část, jídelna a kuchyně, je zřejmé, že oba uvedené typy osvětlení jsou zde nezbytné. V dětském pokoji nebo v ložnici to není již tak jednoznačné a záleží pouze na individuálních požadavcích každého z nás.
Nasvícení obývacího prostoru
Vraťme se ale do obývacího prostoru. Jak ho v průběhu dne používáme? Přijdeme z práce domů, schází se celá rodina a pohybujeme se v celém prostoru. Je zřejmé, že pro náš komfort je ideální, když máme vše dobře osvětleno a nemusíme řešit, zda máme dostatečné osvětlení pro jakoukoliv běžnou činnost. Pak nastává čas večeře. Pro svolání rodiny k stolu změníme celkové osvětlení na místní osvětlení pouze stolu a pro dokreslení celkového prostoru můžeme nechat svítit osvětlení např. pracovního pultu v kuchyni a několika obrazů pověšených v obývací části.
Vzniklá atmosféra dramaticky změní vnímání prostoru, vytvoří intimní atmosféru s důrazem na jídelní stůl a při posezení kolem něj potlačí rozptylující vliv okolí. Takto bychom mohli pokračovat s vytvářením dalších „scén“, které nám umožní prostor dělit na jednotlivé části. Současně můžeme světlem ovlivnit naši psychiku, ať již jde o odpočinek, zábavu nebo práci.
Svítidla a nové nároky
Svítidla patří neodmyslitelně k doplňkům současných interiérů. Už neplní jen svou funkci, ale je na ně kladen i estetický důraz. A stále důležitějším kritériem při jejich výběru se stává originalita a design. Design LED svítidel lze díky malým rozměrům LED diod přizpůsobit žádanému minimalistickému designu. Je však nutné si uvědomit že obecně opakované heslo „LED nevyzařují teplo, pouze světlo“ není tak docela pravdivé, resp. není pravda, že při provozu nevzniká na LED nežádoucí teplo. Vzniká, a je ho poměrně dost – cca 60–75 % spotřebované energie, pro správný provoz LED musí být proto toto teplo bezpodmínečně odvedeno.
Pokud tomu tak není a polovodičový přechod je provozován na vyšší teplotu, než je doporučeno, dramaticky se zkracuje životnost, snižuje se světelný výkon a není zaručena stálost barvy vyzařovaného světelného záření. Budete-li si tedy pořizovat svítidlo s LED, byť o výkonu řádově v jednotkách wattů, musíte sledovat, zda je svítidlo – resp. LED – vybaveno dostatečným a nejlépe již na první pohled patrným masivním chladičem.
text: Stojan Černodrinski, foto: archiv
Při výběru betonových opěrných stěn ve svažitém terénu máme širokou škálu možností. Palisády se nabízejí v nejrůznějších variantách, barvách a velikostech od čtyřiceti centimetrů až do dvou metrů. Kromě zahradních stěn lze stavět i různě vysoké terasy a opěrné zídky, je však třeba počítat s nutností zabetonování 1/3 výšky palisády do betonového základu.
Výběr rostlin závisí hlavně na tom, jaké jsme schopni vytvořit podmínky pro jejich růst. Zajímavé jistě budou samopnoucí popínavé rostliny typu břečťan (Hedera) nebo přísavník (Parthenocissus), které si poradí i bez dodatečné opory. Mezi rostliny šplhající pomocí úponek nebo ovíjivých částí listu patří například některé druhy plaménků (Clematis). Z každodenní zahradnické praxe je patrné, že mezi nejoblíbenější popínavky patří plamének Jackmanův (Clematis x jackmanii).
Pokud právě řešíte stěhování do většího z důvodu radostného očekávání nebo plánování prvního potomka, myslete nejen na to, že potřebujete víc prostoru, ale přemýšlejte také nad tím, jak se změní váš denní režim. Berte přitom v úvahu, že vaše dítě bude vyžadovat stále více aktivit. První, pro co se musíte rozhodnout, je lokalita.
Nejvíce zajímavých pracovních příležitostí je samozřejmě ve městech. Z toho důvodu je už několik let trendem stěhování lidí z vesnic a malých měst do velkoměst. Také pro rodinný život může být bydlení ve velkém městě pohodlné. Děti mají na výběr z mnoha škol a kroužků, je zde dostatek kulturního vyžití, které si někteří z nás nechtějí odepřít ani s dětmi a naopak ho považují za důležitou součást výchovy, jsou zde nemocnice i výborná dopravní infrastruktura.
Pokud se rozhodnete postavit či koupit dům dále od města s vidinou většího soukromí a klidu, vlastní zahrady, čerstvého vzduchu a denních procházek do blízkého lesa, nezapomeňte, že vaše práce zřejmě zůstane ve městě a vy budete muset dojíždět. Spočítejte si, kolik času vám cesta do města zabere, a nezapomeňte přitom na nepříjemná překvapení silničního provozu. Nevýhodou také může být omezené množství služeb.
Je zřejmé, že na otázku, jestli je lepší byt nebo dům, neexistuje jednoznačná odpověď. Všechny vyjmenované klady a zápory zvažte s ohledem na vlastní priority a představte si sami sebe, jak trávíte v novém bytě nebo domě běžný den. Záleží totiž především na zvyklostech a povaze každého. S příchodem miminka je sice zcela jistě budete muset do nějaké míry upravit, ale jestli jste městský člověk, budete šťastnější ve městě, i když nějakou dobu budete obcházet spíš parky než galerie.
Finský srubový dům ze severské borovice, který jsme navštívili, můžeme označit jako „second house,“ tedy druhé bydlení. Pod tímto pojmem si ale nepředstavujte klasickou víkendovou chatu či chalupu, nýbrž plnohodnotný komfortní dům. Druhé bydlení si často pořizují lidé, kteří bydlí primárně v bytě ve městě, ve volném čase však chtějí město opustit a trávit čas v přírodě. Je pro ně podstatné, aby jim „second house“ poskytoval stejné pohodlí, na jaké jsou zvyklí z městského bytu, ale zároveň je pro ně důležitý i důraz na zdravé životní prostředí.
Když Lukáš s Lucií přemýšleli o podobě budoucího domu, chtěli s ohledem na zdravé bydlení dřevostavbu, nejlépe srubovou. Bohužel je žádný srub z nabídky tuzemských firem příliš nenadchnul. Sruby kanadského typu zavrhli ihned, protože se do české krajiny vůbec nehodí, u moderní roubenky jim zase nevyhovovaly tepelněizolační vlastnosti anebo příliš mnoho izolací a sádrokartonu. Problém nakonec pomohl rozlousknout koníček hlavy rodiny – rybaření. Lukáš totiž často jezdí na ryby do Skandinávie, a právě zde se setkal s domy KONTIO.
Hlavní rozdíl, který odlišuje finské sruby od tuzemských srubových staveb, je materiál. Společnost Kontio totiž pro stavbu používá výhradně jemnoletou severskou borovici, která potřebuje pro svůj růst správné klimatické podmínky včetně čistého životního prostředí. Drsné podmínky mrazivých zim a krátkého léta formují pomalu rostoucí dřevo do unikátní struktury, která se vyznačuje hustými a těsnými letokruhy.
„Vybrali jsme si dům v katalogu, ale chtěli jsme upravit velikost domu i dispozice. To nebyl problém, a tak jsme během chvíle odsouhlasili konečnou podobu domu a pustili se do stavby základové desky. Pak jsme už jen čekali na jaro, až zmizí sníh. Na konci dubna na staveniště přivezli pečlivě připravené dřevěné komponenty a v září jsme se nastěhovali do hotového a zařízeného domu,“ popisuje paní Lucie cestu od projektu až k nastěhování.
V prvním podlaží se nachází hlavní obytná místnost propojená s kuchyní a jídelnou, dále předsíň, chodba a nakonec sauna, spojená s odpočívací místností se sprchou, a další koupelna s vanou. Podlahu v hlavní místnosti pokrývá velkoformátová keramická dlažba s dekorem imitujícím dřevo. Do druhého podlaží vedou dřevěné schody, které ústí do prostoru definovaného krokvemi obloženými palubkami. Tak vzniká zajímavý otevřený prostor, který je umocněn nástěnnými svítidly vyrobenými na zakázku. Odtud se vstupuje do čtyř místností, konkrétně do ložnice, pracovny s ateliérem a dvou dětských pokojů.
Exteriér domu
I devátý ročník soutěže o Nejhezčí zahradu již zná svého vítěze. Odborná komise složená z architektů a zástupců vedení společnosti vybrala z několika stovek soutěžních příspěvků zahradu manželů Pavla a Marie Sedlákových z Brna, kteří získali hlavní cenu – poukaz pro dvě osoby na jarní pětidenní poznávací zájezd do Holandska spojený s návštěvou světoznámého Květinového korza. U příležitosti slavnostního předávání cen, které proběhlo na sklonku roku, jsme požádali vítěze o krátký rozhovor.
„Rozhodování bylo poměrně jednoduché. Díky oboru, ve kterém podnikám, tedy geodézii, mám informací o stavebních firmách a jejich přístupu k zákazníkovi více než dost. A my chtěli jistotu, že náš dům bude hotov rychle, včas a za dohodnutou cenu. A protože jsme zároveň chtěli dům, který bude moci sloužit i našim dcerám i jejich potomkům, zvolili jsme masivní materiál, tedy beton a osvědčenou technologii. Své samozřejmě udělal i fakt, že jsme si mohli kvalitu provedení prohlédnout na vlastní oči, a to díky vzorovému domu, který byl navíc nedaleko v Brně,“ vysvětluje Ing. Pavel Sedlák.
„V první řadě jsme museli upravit projekt. Tento typ domu byl nabízen jen s dvougaráží, ale my jsme chtěli garáže tři a navíc ještě podsklepení. Ale projektanti si i s atypickým řešením poradili. I díky pomoci a přístupu Ing. Beneše, zástupce pro Brno, proběhla příprava projektu i stavby bez problémů. A samotná stavba? Ta je jako ve veškerém podnikání o lidech a o jejich vedení. Se stavbyvedoucím Ing. Kuklou jsme našli záhy společnou řeč. Nejenže to byl profesionál, ale snažil se nám i lidsky vyjít ve všem vstříc. Díky zkušeným řemeslníkům nebylo v zásadě ani co kontrolovat, byť jsme nevynechali jedinou volnou chvíli, abychom stavbu nenavštívili. Stavba začala na podzim 2002 a v červenci 2003 jsme si dům převzali dokončený a bez závad,“ shrnuje majitel.
„Jsme spokojeni, žádné zásadní problémy se nevyskytly. Provozní drobnosti vlastní každé stavbě se odstranily. Na domě bychom nic asi ani po té době neměnili. Nedáme dopustit na fasádu. Kamínkový povrch nestárne, vypadá stále jako nový, ale hlavně nevyžaduje žádné opravy a nemusíme se o ni nijak starat. A kvitujeme volbu materiálu. Betonová konstrukce je tepelně skvěle odizolovaná,“ popisuje pan Sedlák. „V domě je v létě příjemný chládek a v zimě útulné teploučko, přitom náklady na topení nejsou nijak horentní. A protože jsme zvolili klasickou architekturu, dům nestárne. I po těch letech se nám líbí. A jak léty roste zahrada a přibyla terasa s krbem a bazén, je tu stále útulněji. Jsme tady zkrátka doma a rádi,“ dodává paní Sedláková.
„Přála jsem si velkou barevnou zahradu s mnoha keři a vzrostlými stromy, se skalkami a spoustou květin. Věděla jsem, co bych všechno ráda na zahradě měla, ale neuměla jsem dát věcem finální podobu hned napoprvé. Současná podoba je již několikátou variantou. Zahrada se vlastně stále trochu mění, tak jak mě napadne nebo jak si vegetace žádá. Je barevná od jara do zimy. Je taková, jakou jsem si přála. O soutěži jsme věděli léta, ale odvahu přihlásit se si dodali až letos.
Základem chemické sanace staveb napadených vlhkostí je vytvoření účinné bariéry ve zdivu proti vzlínající vodě. Chemické clony si můžeme rozdělit podle technologie plnění, a to na beztlaké a tlakové. Způsob se volí podle použitého materiálu infuzního roztoku a podle nasákavosti materiálu, stupně vlhkosti a stupně nasycení struktury materiálu vlhkostí. Při beztlakém plnění se účinná látka do otvorů ve zdivu nalévá. Naproti tomu při tlakových injektážích se do vyvrtaných otvorů vhání pomocí tlakového čerpadla polyuretanové nebo epoxidové pryskyřice.
V přírodě rostou tulipány především v západní a střední Asii, hojně se vyskytují od turecké Anatolie až po Írán, Irák a Sýrii, na východ zasahují do daleké severovýchodní Číny. Centrem jejich vývoje jsou pohoří Pamír a Hindúkuš a stepi Kazachstánu. V Evropě roste několik druhů na Balkáně, v Řecku, na Krétě a na Kypru. V teplejších oblastech České republiky najdeme zplanělý žlutokvětý Tulipa sylvestris, který lze spatřit třeba i v Průhonickém parku nebo na svazích Petřína.
Národní květina Holandska zažila cestou do evropských zahrad téměř legendární dobrodružství. První tulipány přivezl roku 1554 z Cařihradu do pražské královské zahrady vyslanec rakouského císaře. Zde se s nimi setkal vlámský doktor Carolus Clusius, který v Praze působil jako vážený prefekt královské medicínské zahrady. V roce 1590 ho požádalo vedení univerzity v holandském Leidenu, aby založil medicínskou zahradu (Hortus medicus) pro výuku studentů.
K překvapení všech však vytvořil zahradu botanickou (Hortus botanicus) a stal se jejím prvním ředitelem, čímž také zahájil výuku botaniky v Holandsku. Carolus Clusius žil v letech 1526 až 1609, v době návratu do Leidenu tedy byl již šestašedesátiletým šedivým a (podle dobových drbů) značně nevrlým mužem. Z Prahy si přivezl velkou vzácnost – svou sbírku více než 600 kusů tulipánových cibulí.
Amsterdamští obchodníci bohatli na obchodu se Starým i Novým světem a ve třicátých letech 17. století si mohli dovolit téměř všechno. Tulipány se staly módou a prostředkem k rychlému získání jmění, ceny cibulí se vyšplhaly do neuvěřitelných výšek a dům na amsterdamském grachtu se dal koupit za tři tulipánové cibulky.
Tulipány mají v zemi cibuli složenou ze čtyř až šesti silných suknic. Cibule je jednoletá – uprostřed mezi suknicemi je růstový vrchol, z něhož vyrůstá rostlina a u jeho základu vzniká nová cibule, zatímco stará se spotřebovává. V úžlabí ostatních suknic se vytvářejí dceřiné cibulky. Při pěstování šlechtěných odrůd (i některých botanických druhů) je důležité cibule po odkvětu vyndat ze země a na podzim je opět vysadit.
Cibule sázíme koncem září nebo v říjnu tak, aby nad špičkou větších cibulí bylo 15 až 20 cm zeminy. Osvědčilo se sázení ve skupinkách do řídkých plastových košíčků (lze je koupit v zahrádkářských prodejnách), které cibule jednak částečně ochraňují před drobnými hlodavci, jednak se na jaře po zatažení mnohem lépe sklízejí. Tulipány vyžadují neutrální až slabě alkalické, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají.
Napomáhá i hluboké zrytí a urovnání půdy před výsadbou, pohnojení plnými minerálními hnojivy a zálivka po výsadbě. Po odkvětu a zatažení cibule vyndáme ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby. Tulipány se hodí do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy výborně působí ve skalkách. Speciální kultivary byly vyšlechtěné k rychlení do bytů, jiné k řezu. V Praze si můžete prohlédnout velmi dobrou sbírku planých i šlechtěných tulipánů v botanické zahradě v Troji.
Chcete-li vařit poctivé domácí jídlo a na kvalitě vašeho jídla vám opravdu záleží, pak by v kuchyni měla převládat energie země s podporou energie ohně. Zemitou energii můžete podpořit barvou žlutou, hnědou, béžovou, medovou apod. Z materiálů pak můžete využít keramiku a porcelán. Vše kovové ale schovejte do šuplíků či skříněk, protože kovová energie vyčerpává energii země. Tu naopak podpořte ohnivými doplňky. Mohou to být červené či oranžové hrníčky, utěrky, kořenky apod. Rozhodně dbejte na to, aby vše vypadalo stabilně, bytelně, pevně a spolehlivě.
Pozemek přiléhající k rušné komunikaci
Jedním z častých problémů nových pozemků je jejich těsné sousedství s polem. Dnešní zemědělství se neobejde bez chemie a těžké mechanizace. Scelené lány neposkytují v krajině dostatečnou ochranu před nepříjemným větrem. Často se stává, že nás na takovém místě trápí neutuchající vítr, prach, případně zanášené chemikálie. Abychom tyto nepříjemné vlivy co nejvíce eliminovali, navrhl jsem hustou zelenou bariéru vysazenou v širokém pásu podél strany sousedící s polem. Tento pás zeleně sice částečně vítr propouští, ale zároveň jej fi ltruje, zeslabuje a tím zabraňuje tvoření vírů za touto bariérou. Je orientován diagonálně od okraje pozemku podél zpevněné příjezdové komunikace s parkovištěm a chrání tak zahradu ze směru, který je nejvíce ohrožován nepříjemným větrem.
Bydlení v městské obytné čtvrti bývá častým snem, ale má to svá rizika. Může se stát, že okolní výstavba poněkud přeroste a z naší zahrady se stane nechtěná výkladní skříň pro obyvatele blízkého bytového domu. Základem navrhovaného řešení je vytvoření několika pohledových clon. Ta nejdůležitější je přímo podél hranice pozemku sousedící s místní komunikací. Vzhledem k výšce bytového domu je nutné tuto bariéru vytvořit co nejvyšší a zároveň tak, aby nevytvářela dojem mohutné hradby. Namísto plotu je navržena kamenná nebo betonová zeď, která vytvoří oporu pro zemní val navršený do výše cca 2,5 metru.
Uvnitř valu je možno vybudovat sklep pro uskladnění ovoce a brambor, nebo dokonce vinný sklípek. Na tento val navazuje zastřešené parkování a posezení, jehož stěny navazují na opěrnou zeď u cesty. Střecha je rovněž ozeleněna a přechází do vegetace na valu. Samotný val bude osázen vyššími stromy, které odolávají dobře suchu (borovice) a jsou i v zimě zelené. Tímto řešením vytvoříte na zahradě prostor dobře skrytý před zraky obyvatel sousedního domu. Je to také místo vhodné pro umístění bazénu, neboť umožní nerušený odpočinek a pohodlné zázemí pro vodní radovánky. Rovněž terasy u domu jsou pohledově chráněny vyššími stromy.
Architektonický ateliér OFIS ARHITEKTI založili v roce 1996 Rok Oman (1970) a Špela Videčnik (1971), kteří absolvovali fakulty architektury Lublaňské univerzity a prestižní Architectural Association School of Architecture v Londýně. Již v roce 1998 vyhráli několik architektonických soutěží, například na stavbu fotbalového stadionu v Mariboru a Městské muzeum v Lublani. Mnoho jejich projektů bylo nominováno na evropskou cenu Mies van der Rohe Award za současnou architekturu. V roce 2000 jim bylo v Londýně uděleno prestižní ocenění “Mladý architekt roku” a roku 2005 získala jejich Vila čestné uznání na Bienále v Miami. V roce 2009 obdrželi Stříbrnou medaili IOC/IAKS a roku 2006 jim byla udělena European Grand Prix for Innovation Award.
“Přestože se ateliér nachází v Lublani, jeho architekti pracují a komunikují na mezinárodní úrovni, účastní se soutěží a odborných diskuzí po celém světě. Vyhráli kupříkladu soutěž na přestavbu části benátského průmyslového předměsti Marghera a výstavbu bytového komplexu v rakouském Grazu. K otevření francouzské pobočky v roce 2007 vedlo vítězství jejich projektu v soutěži na výstavbu 180 bytových jednotek v pařížském Petit Ponts, prvního velkého projektu bytové výstavby pro zahraničí. Nedlouho poté následoval druhý velký projekt – výstavba fotbalového stadionu v běloruském Borisovu, který má být dokončen v roce 2012,” říká Gabriel Kurtis z Galerie Architektury Brno.
Tadeáš Goryczka z ostravského Kabinetu architektury dodává: „Mezinárodní tým pracuje v ateliérech v Lublani, Paříži, Londýně a Moskvě. Začátky aktivit OFISu sahají do 90.let, která byla pro republiky bývalé Jugoslávie zvlášť vzrušující. Slovisnko procházelo intenzivním hledáním vlastní ekonomické i kulturní identity, v mnoha oblastech začínající od nuly. V architektuře to znamenalo, že většina větších architektonických kanceláří se musela zmenšit, nebo dokonce zkrachovala, čímž se vytvářel prostor pro mladší týmy či jednotlivce, aby se mohli účastnit architektonických soutěží. V té době se ateliéru OFIS dařilo ohromovat hodnotitele originálním myšlením a čistým pojetím.”
