Blog

Položili jsme jim čtyři otázky:

1) Jaké trendy budou provázet letošní rok v oblasti rodinných zahrad?

2) Lze hovořit o typické české zahradě v závislosti na klimatických podmínkách či dostupnosti rostlinného materiálu?

3) Co považujete za nejdůležitější při navrhování a budování zahrad u novostaveb?

4) Můžete uvést nějaký významný zahradnický počin v minulém roce?

1. Bude pokračovat trend příklonu k tradiční zahradě, respektující místní podmínky a okolí, a trend k zahradě, která je během roku velmi proměnlivá a barevná, stejně jako naše příroda.

2. Do jisté míry ano, nicméně kvalitních současných zahrad u nás ještě příliš mnoho není.

3. Určitě doporučuji vycházet ze stanovištních podmínek. Je snazší a levnější je respektovat než s nimi neustále bojovat. Dále považuji za zásadní úkon profesionální provedení zemních prací, podstatně to ovlivňuje zahradu z dlouhodobého hlediska.

4. Za důležité počiny považuji ty akce, které přispívají k zájmu veřejnosti o architekturu a urbanismus, například reSITE Architecture Week. Dále jsem velmi ráda, že vznikají oborové standardy (péče o přírodu a krajinu). Je to sice počin veřejnosti nejspíš známý, nicméně nesmírně potřebný. Doufám, že sjednocení postupů přispěje ke zlepšení kvality všech zahradnických prací včetně těch domácích. 

1. Dobře si pamatuji na časy před dvaceti lety, kdy jsem se snažil svými články vzbudit zájem o kvetoucí rostliny, především o trvalky a růže, které tehdy na našich zahradách nebyly téměř k vidění. Od té doby se hodně změnilo! Konečně máme zahrady, které kvetou, plodí, voní a mění barvu spolu s rytmem přírody. Už nevidíme jen „fotbalová hřiště“, lemovaná strnulými a neměnnými jehličnany nebo posmutnělé zakrslé solitéry uprostřed štěrkového pole. I pro tento rok tedy platí, co věděli již staří Římané: zahrada má být lákavým prostorem k životu a radosti, má potěšit všechny smysly – zrak, čich, sluch, chuť i hmat.

2. Typická česká zahrada je trochu mýtus. Nemáme nijak zvlášť vyhraněný zahradní styl a samotné klimatické podmínky nás až tolik neomezují. Největším omezením našeho klimatu jsou extrémní zimy, rizikové pro choulostivější rostliny. Ale přesto máme téměř nepřeberný výběr vhodných rostlin a je škoda, že se stále zbytečně omezujeme. Možností je více, než tušíme, a to už proto, že lze sehnat v podstatě jakoukoliv rostlinu. Možná bychom měli přestat snít o „bezúdržbové zahradě“ a raději se ponořit do tvorby a údržby vlastního kousku zeleně. Věřte, že objevíte zcela nový svět, který vás trvale naplní. Je to nekonečné dobrodružství. Lze uplatnit i ryze konceptuální zahradní styl, který vynikne především tam, kde je šance oslovit širší veřejnost. Volné fantazijní prvky v krajině či veřejném prostoru provokují, vzbuzují emoce a posouvají hranice lidské fantazie. Je to hledání nových možností, jak propojit netradiční materiály a formy s přírodními prvky. To vše může inspirovat k nalezení nových netušených možností i v tak tradičním oboru, jakým je zahradní architektura. Rozhodně nás takový styl nikdy nenechá chladnými.

3. Novostavby trpí celou řadou nedostatků, které je nutno uspokojivě vyřešit. Za základní myšlenku, a tedy i řešení považuji „optimální propojení domu a zahrady“. To je nejvyšší kánon zahradního umění už po celá staletí. Čím lépe propojíte, tím vyšší kvalitu bydlení dosáhnete. Začíná to výškou terénu vzhledem k podlaze domu a pokračuje celkovým řešením venkovního prostoru. Ten musí být praktický a komfortní, ale i estetický, musí mít styl a směr. Celé je to o rostlinách, materiálech, barvách, osvětlení, vodě a mnoha dalších prvcích. Některé jsou praktické, jiné estetické. Je důležité mít velmi dobře promyšlený koncept (vědět, co na zahradě chci a co potřebuji) a při budování postupovat tak, aby jednotlivé práce na sebe navazovaly.

4. Jakožto milovník růží oceňuji zpřístupnění rozária Průhonické botanické zahrady na Chotobuzi. Tato ojedinělá sbírka růží byla založena již v roce 1963 a přesně 50 let poté došlo k jejímu rozšíření. Kromě tradiční sbírky historických a botanických růží zde byly vysázeny novinky, včetně těch nejatraktivnějších. Naleznete tu i růži, která byla pokřtěna v roce 2013 na počest vynikající slovenské „růžařky“ z rodu Chotků. Nese jméno Rosengräfin Marie Henriette a vyniká romantickým květem s intenzivní vůní. 

1. Trendem je přírodní řešení zahrad postavené na společenstvech rostlin, doplněné o jedlé rostliny. Téma jedlých rostlin bylo loni mottem hlavní výstavy v Královské botanické zahradě v Kew na předměstí Londýna. Myslím, že se objeví nové či „staronové“ druhy zelenin a bylin společně s recepty pro jejich použití v našem jídelníčku.

2. Jistě existuje typ české zahrady, bohužel v drtivé většině v nepochopeném pojetí jehličnanů na skalce. Použití rostlin se vyvíjí a mění v cyklech o délce asi 20 let. Po válce se používaly stálezelené rostliny, které se později zredukovaly na jehličnany. Dnes jsou módním trendem trvalky a vracejí se zeleninové zahrady, které jsme po roce 1989 rádi opustili. Dnes mají nový rozměr – vím, co jím… 

3. Rádi u novostaveb používáme vzrůstné keře typu šeřík japonský (Syringa reticulata), muchovník (Amelanchier), zimolez Maackův (Lonicera maackii), které rychle rostou a v omezených prostorech novodobých zahrad rychle plní funkci stromu. Dalším zajímavým prvkem jsou záhony trvalek kombinované s bylinkami.

4. Víkend otevřených zahrad, kterého se zúčastnilo přes 7 500 návštěvníků ve 103 zahradách. Myšlenka pochází z obdobné akce z britských ostrovů. Příští akce víkend otevřených zahrad se bude konat 14. a 15. června 2014. Akce se můžete zúčastnit jako návštěvník zahrad nebo otevřít svoji vlastní zahradu.

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv autorů

Cibuloviny a hlíznaté rostliny najdete snad na všech typech přírodních stanovišť celého světa. Jsou skvěle přizpůsobené životu v extrémních podmínkách. Rostliny s podzemní zásobárnou živin ve formě cibule, hlízy nebo ztloustlého oddenku přežívají v nejsušších pouštích, ve vysokých horách, kde zima trvá po většinu roku, i v sezonně zaplavovaných oblastech, kde se ocitají na nějakou dobu v bažině či pod vodní hladinou.

Chladná krása v bílé a modré

První sněženku vyhlíží skoro každý; spolu s talovíny, čemeřicemi a křivatci patří mezi nejčasnější květiny jara. Pokud si je chcete pořídit na zahradu, vyberte jim místo pod stromy, kde je i v létě příjemný stín a svěží vlhká půda. Sněženky a bledule jsou totiž obyvatelkami lužních lesů, které bývají v předjaří i zaplavené, po odkvětu jarních květin zarostou neprostupným porostem vysokých bylin a často i kopřiv a stávají se nelákavým královstvím komárů. Sněženky určitě nevysazujte na sušší místa zahrady či do skalek. Nezapomeňte, že sněženka podsněžník je druh v přírodě zákonem chráněný.

Naprosto nenáročnou a velmi hezkou cibulovinou do jarních trávníků a pod keře je také ladonička Luciliina (Chionodoxa luciliae). Pochází z pohoří turecké Anatolie. Drobné rostlinky jsou vysoké pouze 10 až 15 cm, mají krásné hvězdičkovité květy, nejčastěji modré s bílým středem, někdy bílé nebo růžové. Rozkvétají velmi brzo koncem února a v březnu, často společně s ladoňkami a krokusy. Ladonička je velmi přizpůsobivá a spolehlivě kvete v polostínu i na slunci. Daří se jí v lehčí půdě bohaté na živiny.

Často se množí samovýsevem, vytváří i velké množství dceřiných cibulek a v trávníku se časem sama namnoží do velkých ploch. Hodí se i k přirychlování v miskách. Krokusy neboli šafrány patří k nejoblíbenějším jarním rostlinám. Ale málokdo ví, že šafránů je známo přes 80 druhů, divoce rostou v jižní Evropě, severní Africe, západní Asii až po Afghánistán a dva druhy můžeme najít i v naší přírodě. Ty plané druhy uvidíte spíše jen ve specializovaných sbírkách, v zahradách se pěstují především hybridy šafránu zlatého a šafránu jarního. Stále častěji je vidíme také v mísách na balkonech a terasách.

Král tulipán

Králem jarních zahrad je a jistě dlouho zůstane tulipán. Planých druhů byla popsána asi stovka, rostou od jihovýchodu Evropy až po Malou a Střední Asii. V přírodě jsou to obyvatelé stepí a hor (až do výšky 3 500 m nad mořem), najdeme je na extrémních stanovištích s tvrdými zimními mrazy a horkými, suchými léty. Pěstují se jak původní, botanické druhy, tak i tisíce hybridů. Hodí se do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy skvěle působí ve skalkách. Speciální kultivary byly vyšlechtěny k rychlení do bytů, jiné k řezu. K úspěšnému pěstování je nutné pochopit jejich životní cyklus. Tulipánová cibule, složená z několika suknic, je jednoletá. Uprostřed má růstový vrchol, z něhož vyrůstá rostlina, u jeho základu vzniká nová cibule, zatímco stará se spotřebovává.

V úžlabí ostatních suknic se vytvářejí dceřiné cibulky. Při pěstování šlechtěných odrůd (i některých botanických druhů) je důležité cibule po odkvětu vyndat ze země a na podzim je opět vysadit. Pokud zůstane cibule tulipánu mnoho let na svém místě, neustále se bude zvyšovat počet malých dceřiných cibulek, které však nepokvetou a budou mít jen jeden list. Tento cyklus zeslabuje rostlinu a vyčerpává živiny z půdy. Tulipány vyžadují neutrální, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají. Přesazujeme je každoročně, po odkvětu a zatažení cibule vyndáme ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby.

Žlutá romantika

Sytým pestrým barvám tulipánů konkurují narcisy všemi odstíny žlutě. Plané narcisy jsou rozšířené hlavně kolem Středozemního moře v Evropě i v severní Africe, na východ sahají do Asie; nejvíce původních narcisů však nalezneme ve Španělsku a Portugalsku. Rostou v listnatých a smíšených lesích, na kamenitých a skalnatých stráních a na horských loukách. Popsáno bylo asi 50 až 70 druhů, důležitější jsou ovšem hybridy – bylo jich vyšlechtěno již k deseti tisícům.

Na rozdíl od tulipánů není cibule narcisů každý rok spotřebována, ale vytváří si nové suknice, můžeme je tedy ponechat na místě 3 až 4 roky. Narcisy jsou také o něco teplomilnější, na zakořenění potřebují teplotu kolem 12 °C. Proto je vysazujeme v srpnu, nejpozději začátkem září, pěkně vypadá více rostlin jediné odrůdy ve skupině. Pokud potřebujeme narcisy přesadit, cibule vyjmeme z půdy po zatažení listů v červnu. Pozor, narcisy jsou jedovaté, častá je i alergická reakce vyvolaná kontaktem s cibulemi!

text a foto: Romana Rybková