Často se nás ptáte, zda má za těchto turbulentních podmínek vůbec smysl fotovoltaickou elektrárnu na střeše budovat. Navíc se málokdo v tomto propletenci vyzná. Snad vám následující stručný přehled pomůže v rozhodování. Všechno začalo v roce 2005, kdy stát přijal zákon O podpoře obnovitelných zdrojů energie. Stručně řečeno, tento zákon hovořil o tom, že stát bude podporovat obnovitelné zdroje energie, ale nijak nespecifikoval, jestli jde o malé solární elektrárny na střechách rodinných domů, bylo to obecné vyjádření.
Následně Energetický regulační úřad vydal vyhlášku, která se zabývala každým obnovitelným zdrojem zvlášť a vydala cenový výměr, který byl poplatný tehdejší době a situaci. O rok později byla tato podpora prodloužena na 20 let a u malých vodních elektráren na 30 let. Tyto podmínky přitom nebyly pro majitele solárních elektráren na rodinných domech nijak zvlášť příznivé, protože tehdy byla návratnost systému poměrně dlouhá. Někdy v roce 2008 se totiž účtovalo za jeden instalovaný kilowatt zhruba 148 000 Kč bez DPH a návratnost solární elektrárny na střeše byla i s podporou státu cca 15 let.
Od boomu po stop stav
Jenomže jak produkce panelů celosvětově stoupala, stoupala i poptávka a spolu s ní i nabídka, což vyústilo v lítý konkurenční boj. Výsledkem bylo, že na konci roku 2009 cena za instalovaný kilowatt klesla z 148 000 Kč už jen na 90 000 Kč bez DPH. A to už začínalo být zajímavé, navíc s podporou kolem 12 Kč za kW se to začalo vyplácet. V roce 2009 to také odstartovalo první vlnu rozvoje fotovoltaických elektráren na střechách domů.
Pořizovací ceny stále klesaly, když v únoru 2010 přišel jako blesk z čistého nebe takzvaný stop stav ze strany distribučních společností. Ministerstvo průmyslu a obchodu – tenkrát se schovalo za ČEPS (Česká přenosová soustava) – vyhlásilo stav ohrožení nebo nestability sítě. Stop stav znamenal, že se přestaly připojovat jakékoliv výrobny elektřiny ze slunce a větru do distribučních sítí, přestala se vydávat povolení. Takže, byť by tehdejších 78 000 Kč za instalovaný kW bylo pro majitele rodinných domů zajímavé, všechno se přerušilo.
Slovo odborníka |
| Aleš Hradecký (1972) |
|
Dlouhou dobu působil v představenstvu České fotovoltaické průmyslové asociace, nyní působí v Komoře obnovitelných zdrojů energie ČR a je členem představenstva oborového Cechu aplikovaných fotovoltaických technologií. Tento cech má hlídat kvalitu práce firem instalujících malé fotovoltaické elektrárny a podílet se na udržitelném rozvoji fotovoltaického sektoru. Zároveň je společníkem a jednatelem firmy Solarinvest.cz, která se zabývá projektováním a instalací malých domácích solárních elektráren na klíč. Jak funguje připojení domácí fotovoltaické elektrárny do distribuční sítě? Z panelů jde vodiči proud do střídače, který vytváří ze stejnosměrného proudu proud střídavý, 230 V do každé fáze. Elektřinu si můžeme představit jako vodu, která musí někam odtékat. To znamená, že vodiči teče elektřina, přijde do rozvaděče a snaží se dotéci do spotřebičů, kde je menší odpor, a tyto spotřebiče proud spolykají. Platí zde, že v momentě, kdy spotřebiče začnou polykat vaši elektřinu, kterou jste si vyrobili na střeše, nebudou ji brát ze sítě. A v případě, když proudu vyrobíte víc, než spotřebiče spolykají, tak vzniknou přebytky, které odcházejí do distribuční soustavy. Elektroměr, který máte od distributora instalovaný v kapličce před domem, pak zaznamenává množství proudu, který jde dovnitř, i množství jdoucí ven. Vy pak dostanete účet za proud, který šel dovnitř, a peníze za proud, který šel do sítě. Do konce roku to fungovalo ještě tak, že za proud, co protekl přes váš střídač, tedy za všechen proud, který jste vyrobil, jste dostal v rámci podpory zaplaceno. A to byl ten zelený bonus. Ale i po skončení zeleného bonusu svým majitelům fotovoltaika významně šetří peněženku. Podle toho, jak máte nastavenu vlastní výrobu a spotřebu, může být návratnost fotovoltaického systému deset až patnáct let. |
Odnesli to „baráčníci“
Stop stav trval od roku 2010 až do února 2011, kdy vznikla aktualizovaná pravidla pro provoz distribučních sítí. V zásadě byl stop stav vytvořen prvotně pro zastavení velkých solárních elektráren, které začaly být nekontrolovatelné. Zkrátka stát předtím absolutně podcenil rozvoj solárních parků, ale pak si to uvědomil, ale s vaničkou vylil i dítě v podobě malých střešních instalací.
Pokrok nezastavíš
Znovu se pak začalo připojovat až na začátku roku 2012, kdy byl ideální poměr ceny za instalaci (cca 45 000 Kč za kW) a podpory (5,08 Kč za 1 vyrobený kilowatt). V kombinaci těchto dvou aspektů to bylo opět pro majitele rodinného domu nebo malé firmy výhodné a za rok 2012 se na střechy nainstalovalo celkem 120 MW. V celkovém mixu obnovitelných zdrojů to nebylo sice zásadní, ale bylo to podstatné z hlediska rozšíření malých elektráren na střechách – panely si tehdy nechalo nainstalovat dalších 9 000 domácností a 3 000 malých provozoven. Roku 2012 došlo také k velkému posunu technologií, což prakticky znamenalo skutečný start malé fotovoltaiky v ČR.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Návratnost i bez podpory
Ale loňský rok 2013 měl také svá specifika. Státní podpora klesla na minimum: u elektráren o výkonu více než 5 kW činila 1,88 Kč za vyrobený 1 kW a u těch menších do 5 kW to bylo něco kolem 2,20 Kč za vyrobený kilowatt. Instalace malých elektráren o výkonu do 5 kW dnes stojí kolem 40 000 Kč/kW bez DPH, u těch větších cena začíná cca na 34 000 Kč/kW, podle velikosti a obtížnosti. Návratnost se pohybuje mezi 12 a 15 lety, podle toho, jakou má rodina spotřebu, ale pořád je to zajímavé. Energetický regulační úřad teď slibuje slevu, která může být významnější pro podniky s velkým odběrem; pro rodiny to nějakou úsporu přinese, ale nijak zásadní.
Výhled do budoucnosti
Ale takovéto utlumení ceny může vydržet řádově dva tři roky, pak cena silové elektřiny začne růst. Nemluvě o tom, že pokud by se přistavěl Temelín, cenu elektřiny by to razantně zvýšilo. Je to logické, protože pokud stát investuje miliardy do Temelína, bude si je chtít vybrat někde jinde, a to se mu na běžné ceně elektřiny nepodaří. Cena silové elektřiny je navíc určována na středoevropské burze, což je čistě tržní prostředí.
Závěrem je třeba zdůraznit, že ačkoliv předchozí řádky působí velmi dramaticky a jsou plné zvratů, fotovoltaika je stále velmi perspektivní a progresivní odvětví. Navíc pokud si vyberete kvalitní komponenty, tak vás díky současným cenám a schopnostem fotovoltaických prvků z ceny elektřiny hlava opravdu bolet nemusí. A to i navzdory nulové podpoře ze strany státu.
text: Adam Krejčík, foto: archiv
Sanace staré eternitové střechy a výměna krytiny za vysoce kvalitní ocelovou značky Finnera Ruukki nedávno proběhla na tradiční vícegenerační vile z první poloviny 20. století v Jablonci nad Nisou. Strmou a velkou plochu střechy s několika střešními okny doplňuje vikýř z jedné a arkýř z druhé strany.
Po vzájemné konzultaci s majitelkou vily a volbě vhodné střešní krytiny následoval výběr realizační firmy. Zvolili jsme osvědčené pokrývačství Habest. U Ruukki starost o zákazníka nekončí prodejem střešní krytiny a doporučením realizační firmy. Střešní konzultant Ruukki tak s klientkou absolvoval celý proces realizace. Stejně jako jinde i u plechových střech platí, že na funkčnost a životnost má zásadní vliv správné provedení. Specialista Ruukki prováděl kontrolu kvality prací pravidelně během tří týdnů, kdy rekonstrukce trvala.
Majitel nepochybuje o tom, že skalní útes v Olešku u Prahy nad soutokem řek je magický a přímo stvořený pro vybudování tradiční japonské zahrady. Hovoří o přítomnosti božských sil zvaných kami, o šintoismu, tradicích, historii i umění. „V minulém životě jsem byl nejspíš japonský zahradník,“ podotýká Václav Wiesner, který si vysněnou zahradu navrhl zcela sám a udržuje ji se svou manželkou již více než dvacet let.
S aktivním pěstováním bonsají začali manželé Wiesnerovi v osmdesátých letech minulého století a vydrželo jim to dodnes. „Láska jako trám,“ říkají. Základy první velké zahrady (350 m2) nesoucí název Zahrada tří bran položili v roce 1994. Je ztvárněna v duchu tradičních symbolů dávné čínské filozofie, dvou opačných, vzájemně se doplňujících sil, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru – prastarý a dobře známý jin a jang (ženský a mužský princip).
„Naše zahrada má přirozeně i svůj filozofický odkaz, já sám se stále častěji obracím k původnímu náboženství Japonska, k šintoismu, tedy k významu něčeho, co člověka výrazně přesahuje a učí ho úctě k přírodě a pokoře,“ vysvětluje majitel japonské zahrady v Olešku a ukazuje na živé oblouky z tvarovaných dřevin, které daly Zahradě tří bran její jméno. „Pokud pod nimi procházíte, musíte se sklonit. Je to záměr, evokující nevědomý pocit úcty a pokory,“ dodává.
Druhým velkým dílem byla výstavba Zahrady nad řekou, kde je možné plně vychutnat krásný výhled na soutok Vltavy a Sázavy a kochat se potůčky a důmyslně vedenými vodními plochami, které kopírují tajemné záhyby velkých řek. Na zahradě se začalo pracovat v roce 2000, vznikala dlouhých sedm let, v současné době zaujímá plochu 1 100 m2 a zdejší procházka je opravdovým estetickým i duchovním zážitkem. Vcházíme velkou branou s japonskými motivy, která je strážena přísně vyhlížejícími kamennými lvy. Ve studánce s bambusovou naběračkou, do níž stéká proud pramenité vody, ze sebe smýváme nepříznivé vlivy, abychom mohli vstoupit do zahrady „čistí“ a plně soustředění pro vnímání přírodní energie.
Procházka by měla začínat vždy od východu, tedy vstupní branou, která se otevírá vždy s prvními paprsky slunce a zavírá při jeho západu. První nášlapný kámen má vyvýšenou hranu a stezka vedoucí zahradou je pořádně klikatá. Podle japonské tradice zabraňuje takovéto uspořádání vstupu démonům a nečistým silám. Pozvolné schodiště za branou nás vede ke kamenné stezce, zeď lemují azalky, japonské javory, jalovce a nejrůznější druhy tisů. Cesty provázejí i přátelští kamenní buddhové (jeden z nich má u sebe dokonce lahev whisky a šálu), jsou to strážci naší cesty, a my máme na výběr, jakou zvolíme trasu. Můžeme se zastavit u historické čajové chýše, nebo se jen tak kochat krásou květin a stromů, které svými tvary a vůněmi výrazně přispívají k celkovému naplnění vnitřního obsahu zahrady.
U čajové chýše se tyčí pozoruhodný menhir a vysoká třináctiposchoďová pagoda 1 ze žuly, poblikávají tady lucerny a lampy, jež nám ukazují cestu dál k jezírku, přes potůček a vodopád ústící do velkého jezera s průzračnou vodou a mnoha barevnými koi kapry (symboly štěstí). Břehy potůčku zpevňují kameny, roste tu hebe (některé z nich připomínají cypřišovité jehličnany, jsou uspořádány v malých květenstvích a jsou karmínové až modré), různé kultivary papyru, netřesků a dalších druhů skalniček. Najdeme tady i pěknou mozaiku z kamenných dlaždic, v níž roste hebe, jablůňka, javor, netřesky, mochna křovitá, jalovec a skalník.
Voní tady máta, tyčí se tu Ficus ‚Panda‘, pokojová oliva, bohyška (funkie), hortenzie, tvarované borovice dovezené z Japonska a další impozantní květena. V nice prostorného rodinného domu, v těsné blízkosti velkého jezera s koi kapry, se nachází tokonoma – výstavní a meditační místo, které tvoří japonský svitek a několik přírodnin, nechybí ani kameny a malé bonsaje. Pokojové bonsaje se „letní“ také u zdi s průzorem a na zimu se stěhují do přilehlé zimní zahrady.
Soutěžící z řad studentů či absolventů oborů architektury, urbanismu, krajinářské a zahradní architektury, ale i autodidakti praktikující v oboru mohou své projekty přihlásit do kategorie Ideové studie. Na výběr mají lokality, které označili zástupci dotčených měst a obcí společně s územními odbornými pracovišti Národního památkového ústavu. Jedná se o objekty či areály nádražní, vojenské, dopravní, zemědělské, důlní šachty, ale i o prostředí, v němž se pomalu „degradovala struktura zástavby“, jde např. o bývalou elektrárnu a teplárnu v Holešovicích a budovu Žižkovského nádraží v Praze, Brněnskou přehradu nebo lokalitu autobusového nádraží v Liberci. Účastníci si však mohou také zvolit vlastní místo, které považují za problémové a které splňuje kritéria soutěže.
„V českých zemích většinou hledíme na opuštěná průmyslová území rozpačitě, bez nápadu a vůle k využití dochovaných industriálních stop, identifikujících místo i kontext. V tomto ohledu bude i soutěžní přehlídka pozitivní,“ uvádí k soutěži předseda poroty, Tomáš Šenberger z FSv ČVUT v Praze. Na hodnocení se bude dále podílet generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková, Jiří Janďourek z FUA TU v Liberci, ATAK architekti a Hana Ryšavá. Dále pak za Nadaci „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ Josef Pechar a Benjamin Fragner z VCPD FA ČVUT v Praze.
Architektura je v této oblasti různorodá, lze tu nalézt jak původní statky, tak celou škálu domů z doby nedávno minulé až po typové novostavby. Majitelé se nebrání modernějšímu pojetí domu při respektování okolní zástavby. Přejí si starou část zbourat a novější část zakomponovat do navrhovaného 
Nový dům je situován na místě původního objektu z 20. let. Zachovává stávající uliční frontu, výšku hřebene i původní sklon střechy. Část z 80. let je součástí nového domu, projde ale dispozičními změnami i úpravami vnějšího vzhledu.Objekt je řešen jako hmotově jednoduchá přízemní část s prostornou obytnou 
Nové podkroví
Výběr materiálů
Šlapáky v osázeném svahu
Svah navršený k terase zkrášlí pravidelné výsadby do pruhů a trojúhelníků z trvalek a travin. Motiv rovného schodiště sestupujícího k trávníku je zopakován v rovných štěrkových pásech. Ty navazují na rozvržení oken na domě. Dominantou schodiště jsou pravidelné koule ze stříhaného zimostrázu (buxusu).
Nejvíce místa v multifunkční místnosti zabere lůžko, které je zkrátka nepřehlédnutelné a neskladné, pokud se tedy nerozhodneme pro zasouvací nebo skládací. Chceme-li se opravdu dobře vyspat, potřebujeme 
Postel umístěná uprostřed místnosti se nazývá plovoucí a tomu odpovídá i atmosféra, kterou svému uživateli vytváří během spánku. V ložnici, a to ani v té, která je součástí obytného 
Jednu matraci, a to i na letiště velikosti půldruhého nebo dvou lůžek, bychom si měli pořídit jen v případě, že žijeme singl. Jedinou celistvou matraci na dvojlůžku lze tolerovat ještě tak v případě, že jsme mladý pár přibližně stejné váhové kategorie. V opačném případě budeme už první noc proklínat nejprve postel a hned vzápětí svého těžšího spolunocležníka. S jistotou totiž budeme vědět o jeho sebemenším pohybu, o každém otočení, pohlídat můžeme, i kolikrát za noc si odskočil, neboť nás to bezpečně probudí. Dvě 
Co ale dělat, když máme rádi široké lůžko, ale prostory bytu nám podobný luxus neumožňují? Řešit podobnou situaci můžeme čtyřmi způsoby. Jednou z nich je rozkládací pohovka, která při správné volbě dokáže splnit obě funkce. Variantou jsou i dvě postele, které je možné zasunout přes den pod sebe, ale volte jen ty, které jsou v rozloženém stavu vodorovné. Existují totiž i takové, které jsou i po rozložení v různých výškách, což není příliš praktické. Spací plochu je možné získat i pomocí sklápěcích lůžek, které se přes den zaklopí do 
Mobilní nábytek
1. Poloha, tvar a výkopové práce
Po vyhloubení jámy se na dno položí ocelové sítě a sestaví se jednotlivé panely ztraceného bednění. Jejich délka bývá od 25 cm do dvou metrů, což umožňuje vytvarovat bazén přesně podle individuálních představ. Povrch panelů z vnitřní strany bazénu musí být dokonale vyhlazen. Pomocí třmínků umístěných ve vnějších žebrech bednění se spojí horní a dolní věnec betonářské výztuže.
Připravená konstrukce se poté uvnitř vybetonuje. To je největší předností tohoto typu bazénů – bazénová vana tvoří jeden železobetonový celek a díky tomu má prakticky neomezenou životnost. Po vyschnutí betonu se do cementové směsi ukládají obrubníky. Ty kromě estetické funkce plní zejména funkci bezpečnostní: jsou opatřeny zaoblenými hranami s protiskluzovým povrchem.
Vnitřní plochu bazénu pak vytvoří tzv. „liner“. Jde o speciální vodotěsnou fólii z PVC dodávanou přímo na míru daného bazénu. Je možné volit z řady odstínů, včetně oblíbené imitace mozaiky. Liner se jednoduše upevní ke ztracenému bednění pod obrubní kameny. Velkou výhodou je i jednoduchá výměna lineru, umožňující po letech používání udělat ze starého bazénu nový během jednoho dne.
Významnou předností bazénů Desjoyaux je integrovaná filtrační jednotka. Ta se výrazně liší od technologie používané v běžných bazénech, protože nevyžaduje umístění v technologickém zázemí mimo bazén. Bazén tak nemá žádné vpustě a výpustě ani složitá potrubí pod zemí. Eliminací těchto problematických míst je Po dokončení stavebních prací a úprav, které netrvají déle než dva týdny, je možné bazén uvést do provozu. Na bazénovou konstrukci je poskytována desetiletá záruka.
