Širší okolí rodinného domu plní řadu funkcí těmi estetickými počínaje, praktickými konče – mělo by ulehčovat přístup k jednotlivým částem nemovitosti. V praxi to znamená pohodlně se dostat v jakémkoli ročním období ke vchodovým dveřím, garáži, stodole atd. Zkrátka tam, kam potřebujete, aniž byste přitom riskovali zapadnutí do bláta či uklouznutí na náledí. Totéž platí i při vjezdu či výjezdu auta z garáže. Tento problém je obzvláště palčivý v zimních měsících, protože louži se můžete vyhnout, náledí či přívalu sněhu nikoli.
A odklízet ráno hodinu čerstvě napadaný sníh z pozemku jen proto, abyste mohli vyjet do práce, kam kvůli tomu stejně přijedete pozdě, to nepotěší žádného majitele nemovitosti. Tato situace je pak mnohem nepříjemnější, pokud odklízecí práce musí zvládnout žena či starší osoba. Pro takové osoby může být čistění přístupových cest kvůli tvořícím se ledovkám, námrazám či ledu skrytému pod nánosy sněhu často nebezpečnou záležitostí. Větší přívaly sněhu pak mohou obyvatele domu uvěznit a ohrozit poskytnutí nutné lékařské pomoci apod.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Už od projektu
Řešení není nikterak složité a jeho návrh bychom měli požadovat už při zpracování projektové dokumentace nového rodinného domu. Stejně vhodným okamžikem pro realizaci technických opatření proti hromadícímu se sněhu a tvorbě náledí je rekonstrukce domu. Tím řešením v obou případech je pokládka elektrických odporových kabelů. Odborníci tvrdí, že přesto, že nejde o žádná složitá zařízení a jejich instalace nepředstavuje stavební ani jiný technický problém, zájem o jejich instalaci roste v našich zeměpisných šířkách jen velmi pozvolna. V zemích na západ od nás jsou vyhřívané chodníky a přístupové cesty standardem.
V našich zeměpisných šířkách stále u mnohých majitelů rodinných domů převládá pocit, že jde o drahý nadstandard s drahým provozem. V obou případech se však tyto domněnky nezakládají na pravdě. Jednoduchost řešení, v podstatě nulové požadavky na údržbu a velmi dlouhá životnost staví elektrické topné kabely (jiné topné systémy se pro protimrazovou ochranu nepoužívají) do ekonomicky velmi příznivého světla. Navíc moderní způsoby řízení provozu minimalizují provozní náklady, takže žádný dramatický nárůst spotřeby elektrické energie nehrozí.
| Velmi důležité je dodržení technologického hlediska pro jednotlivé typy komunikací. Na ukázce je znázorněna skladba materiálu a uložení topného kabelu pro pojízdnou komunikaci s betonovou dlažbou (FENIX). |
| 1) dlažba 2) čidlo vlhkosti 3) pískové lože 4) betonová deska 5) topný kabel 6) pevný štěrkový podklad |
 |
Topné kabely
Elektrické topné kabely pro venkovní aplikace se od kabelů elektrického podlahového vytápění či ochrany střech a okapů principiálně moc neliší. Přece jen ale mají nějaké zvláštnosti vyplývající ze způsobu aplikace. Patří k nim především robustní konstrukce se slaněnou rezistencí a vyšší příkony kolem 20–30 W/m. Pokud má být například kabel umístěn do tmelu těsně pod dlažbu, je důležité, aby byl tenký a v příkonu cca 10 W/m. Půjde-li o vyhřívání příjezdové cesty, pak na průměru kabelu nezáleží. Mnohem důležitější je, aby byl mechanicky odolný a bylo ho možné zatížit příkonem až 30 W/m. Vyhřívání lze pak provést z topného okruhu i topné rohože.
Aplikace v praxi
U pochozích komunikací se topný prvek umisťuje do pískového lože nebo do betonové desky. U schodů a teras do lepicího tmelu. U pojízdných komunikací se doporučuje umístit topný prvek do betonové desky, která ochrání topný kabel před poškozením při zatížení projíždějícím automobilem. Právě v těchto případech hraje roli především robustnost kabelu, která zaručuje dobrou ochranu, a tudíž i dlouhou životnost. Pokud použijeme jako povrch asfalt, který se klade při vysokých teplotách, pak musí mít topný kabel zvláštní ochranu, aby vydržel vysoké teploty.
Kabel s minerální izolací EM2-MI od Raychemu pro uložení do asfaltového lože se dá použít při teplotách až do 250 °C, takže ho lze instalovat přímo. Předností tohoto kabelu je také to, že vydrží i vysoké tlaky při válcování. Lze po něm pojíždět fi nišerem s gumovými koly. Robustní samoregulační kabel s označením EM2-XR od téhož výrobce je natolik mechanicky odolný, že ho v podstatě lze jen stěží poškodit a oproti odporové technologii se instaluje méně než třetina délky. Úspora provozních nákladů je pak oproti běžné odporové technologii pět procent.
Ovládání a programování
V případě, že je systém ovládán ručně a je spuštěn až v době, kdy je vyhřívaná plocha zakryta vrstvou sněhu, může jeho odtávání trvat i více než dvanáct hodin. To záleží na výšce vrstvy sněhu, jeho hustotě apod. Při ručním způsobu ovládání tedy hrozí reálné nebezpečí, že pokud nebude topný systém uveden v činnost v době, kdy námraza vzniká, dodatečné zapnutí už nemusí mít požadovaný efekt. Obráceně také hrozí nebezpečí, že kabel bude nedopatřením v provozu i v době, kdy je to naprosto zbytečné.
Z tohoto hlediska je nutné si uvědomit, že topný kabel je umístěn v zemi, která má obrovskou schopnost jímat teplo, a zároveň je k přeměně sněhu na vodu také potřeba velké množství energie. Pro vyhřívání venkovních ploch se proto instaluje plošný příkon 300 W/ m². Takto vysoký výkon je nutný, aby systém mohl správně fungovat i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Z hlediska úspory energie a zkvalitnění provozu je pak vhodné použít některou ze dvou druhů automatických regulací. Nejspolehlivější a nejekonomičtější na provoz je regulace, která snímá nejen venkovní teplotu, ale také přítomnost sněhu, ledu nebo vody.
Regulátor je umístěn v rozvaděči a pomocí kabelové teplotní sondy snímá venkovní teplotu. Pokud teplota klesne pod nastavenou hodnotu – obvykle +1 °C, sepne proud do vlhkostního čidla, které začne hřát. Sníh nebo led, který je na vlhkostním čidle, roztaje a vzniklá vlhkost vodivě propojí dva kovové snímače. Regulátor pozná, že hrozí nebezpečí vzniku námrazy a sepne připojený topný kabel. Mezi špičkové technologie například patří inteligentní ovládací a monitorovací jednotka VIA-DU-20, která za pomoci teplotně vlhkostních senzorů řídí činnost systému.
Další, o poznání levnější možností jsou tzv. diferenční termostaty, u kterých lze nastavit zapínací i vypínací teplotu. Tento systém je méně přesný a spolehlivý. Nedokáže tedy například reagovat na situaci, kdy mrzne, ale přitom nenapadne žádný sníh a topný kabel je tudíž v provozu zbytečně. Na druhou stranu alespoň zajistí, že vyhřívání topným kabelem nebude spuštěno při teplotách nad bodem mrazu.
text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem
Zahradní architektka Pavlína Elfová ze společnosti Living in Green je velkou příznivkyní mostů a lávek v zahradě – a nemusí jít pouze o zahrady japonské. „Most je jedním z nejkrásnějších symbolů, který k zahradám vždycky patřil. Ať už se klene mezi dvěma břehy, nebo je chápán jako spojnice mezi rozdílnými kulturami, vždy znázorňuje propojení. Mosty se objevují na obrazech starých mistrů – jak barokních krajinářů, tak i slavných impresionistů. Ne náhodou je most klenoucí se přes vodní hladinu hlavním tématem Monetových obrazů z Giverny.
Nejčastějším materiálem na zahradní lávky a mosty je bezpochyby dřevo. Používají se buď exotické dřeviny (massaranduba, jatoba, bangkirai), případně pak modřín, akát, dub nebo tlakově impregnované jehličnaté dřevo. Spojovacím materiálem bývá obvykle nerez. Dekorativnější můstky se stavějí spíše k jezírku, skromnější lávka odpovídá potůčku. Důležité je dbát na správné uložení na okraji vodní plochy – většinou se staví betonové sokly, na které se nosníky lávky připevní svorníky.
První (a častější) variantou je zakoupení hotového díla od solidního prodejce. Výběr velikostí a tvarů je na trhu poměrně široký, menší dřevěné můstky se dají pořídit i za pár tisíc korun. Vytvoření můstku na míru je druhá varianta, která navíc umožní maximální sladění stylů s domem a zahradou. Zde se cena liší podle použitých materiálů, rozměrů a pracnosti. Pokud je můstek vytvářen na míru, je třeba najít zkušeného řemeslníka a projektanta, statika, který určí materiál potřebné pevnosti a tloušťky.
Cesty přes vodu nemusejí mít vždy podobu klasického klenutého oblouku. Pavlína Elfová používá pro napodobení přírodního potoka několik větších valounů a pokládá je do mělké vody. Kameny vytvoří přirozený přechod a voda mezi nimi volně proudí. Pro snadný přechod je nutné volit vhodnou vzdálenost (na délku kroku) a uložení kamenů musí být stabilní. „Tam, kde lidská noha překoná dostatečnou šířku vodní hladiny, není nutné užít mostovku.
Pokud patříte mezi milovníky domácích večírků a rádi hostíte své přátele, budete potřebovat víc místa k sezení. Nemůžete ale zbylý prostor zaplnit další pohovkou. Možnou alternativou mohou být drobné pufy, podnožky, případně i samostatné sedáky. Ty můžete uložit do skříně nebo je úhledně vyskládat do výšky a nechat na místě, kde nebudou překážet. Ráz pokoje zaručeně nenaruší. Také pufy a taburety mohou mít své místo v předsíni či ložnici, a teprve v případě návštěvy se přenesou na dané místo. Inovativním řešením jsou také sestavy fungující na principu puzzle – pohovku skládající se z několika dílů zaklesnutých do sebe lze podle potřeby rozdělit tak, aby nezabírala širokou plochu.
Pohovka může plnit kromě sezení i několik vedlejších funkcí, které v malém bytě oceníte. Tou nejčastější je plnohodnotné lůžko pro případné nocležníky (v krajním případě i pro vás). Pamatujte na to, že manipulace s pohovkou by měla být co nejjednodušší. A také si ověřte, jak velký prostor pohovka zabere po rozložení, jen tak se vyhnete pozdějším prostorovým problémům. Rozkládací pohovky si dobře vyzkoušejte. Pomůže vám také hrubý nákres pokoje se zanesenými rozměry, včetně stávajícího nábytku a pohovky v pevném i rozloženém stavu.
Stoly a stolky
Měli byste zapomenout na široké i dlouhé stoly, v úvahu nepřipadá ani kruhový stůl s velkým průměrem. Do malého obývacího pokoje volte stolky rozkládací. Výrobci navrhli hned několik důmyslně řešených stolů, které lze rozložit do všech stran, případně i do výšky. Kromě dobře promyšleného stolu získáte i další úložný prostor, ideální pro uschovávání časopisů, CD a DVD disků či televizních komponentů. Není také na škodu pořídit si stolek opatřený kolečky, umožní vám tak snadný přesun, bude-li potřeba přizpůsobit prostor jiným účelům. Nabízí se také alternativa v podobě několika menších stolků o různé výšce, tzv. hnízdové stolky. Ty se jednoduše zasunou pod sebe a podle potřeby později rozmístí.
Úložný prostor
K ukládání jsou ovšem zdaleka nejvhodnější závěsné skříňky a policové systémy. Zbytečně nezabírají drahocenné místo na podlaze a nepřekážejí v pohybu. Ve stísněném prostoru je vhodné maximálně využít jeho výšku, je-li to nutné i v několika řadách. Při návrhu rozmístění polic a skříněk přemýšlejte také o tom, co do nich budete ukládat. Věci každodenní potřeby neukládejte do těch nejvyšších míst a naopak. Disponujete-li stropy o výšce kolem 3 m i více, vybavte se pomocnými schůdky či štaflemi, které můžete uložit do šatní skříně. Věřte, že je budete potřebovat.
Ekonomický provoz se pohybuje kolem 50 °C s tím, že tato voda se ještě míchá v baterii se studenou na chladnější. Z tohoto zdroje lze pak odebírat TUV z několika míst, aniž bychom pocítili pokles teploty. Zásobník s teplou vodou se pak automaticky doplňuje. Ovšem vzhledem k velikosti zásobníků (například jen 60 l), má i tato varianta určitá omezení. Nemůže se rovnat externím zásobníkům na 160, 180 nebo třeba i 200 litrů TUV.
– relaxační zahrada hotelového typu vhodná pro rodinu s dětmi a psem
„Úprava pozemku nebyla vůbec snadná, byla však nezbytná. Na celé ploše se tvořily velké kaluže a nic tady nerostlo,“ vysvětluje Michal Nováček. Po pečlivě provedené drenáži se v současné době voda přirozeným způsobem shromažďuje na nejníže položeném místě, kde byla vytvořena speciální jímka s přepadem do kanalizace. Odvodnění prospělo i půdě, zlepšila se její kvalita, na zahradu se vrátily užitečné půdní bakterie a nezbytní drobní živočichové (zejména žížaly, členovci a hmyz). Dalším důležitým a neméně složitým úkonem bylo založení trávníku, který zabírá největší část relaxační zahrady v Babicích u Prahy (téměř 200 m2). Prováděla jej specializovaná firma a majitel se s nebývalým úsilím věnuje jeho běžné údržbě.
O trávníku to platí dvojnásob,“ dodává Michal Nováček. Pozorným majitelem intenzivně sečený trávník se rovněž pravidelně hnojí a zavlažuje. Podle potřeby (zvláště na jaře a na podzim) zasahuje profesionální zahradnická firma. „Přestože je zahrada projektována jako relaxační a bezúdržbová, je důležité dohodnout se na rozvojové a udržovací péči. Drobnou údržbu ovšem chápe její majitel jako sportovní relaxaci a velmi rychle si osvojuje veškeré zahradnické znalosti,“ dodává s úsměvem autor konceptu.
Kouzlo minimalistických relaxačních „hotelových“ zahrad spočívá především v nápadité, netradiční koncepci. V Babicích u Prahy dokázal zahradní architekt mistrně navrhnout další originální obytný prostor pro rodinu s dětmi. Interiér moderního rodinného domu propojil se zahradou prostornou dřevěnou terasou, ozdobil ji rostlinami v nádobách a voňavými bylinkami v závěsných koších. Trávník v bezprostředním okolí domu citlivě rozdělil několika gabiony, které zakryl popínavými rostlinami; sportovní část s bazénem umístil do rohu zahrady pod mírnou terénní vlnu.
Osázení horní části zahrady nad gabiony působí více divoce a rozevlátě a vytváří zajímavý kontrast k formální „ukázněné“ trávníkové části. Najdeme tu divoké růže, tamaryšky či tavolníky. „Skladba rostlinného materiálu v horní části je koncipována tak, aby byla zajímavá po celý rok. Zvláště krásná je na podzim. Vybarví se do červenofialova a láká do zahrady veškeré ptactvo,“ vysvětluje Michal Nováček. Výsadbu podél plotu na okraji trávníku popisuje jako standardní proces, kde musela být půda před sázením stínomilných rostlin upravena.
Zapomeňte na dveře ve standardní výšce dvou metrů. Italští výrobci, kteří určují nejnovější trendy, volí průchozí výšku od 210 až po 230 cm. Tomuto trendu postupně přizpůsobují svoji nabídku i čeští výrobci. Nemusíte se bát velkého příplatku za atypickou výšku, většina výrobců navyšuje cenu pouze o množství spotřebovaného materiálu.
Dveře by měly ladit s podlahou. Světlá podlaha stejně jako světlé dveře interiér opticky zvětší a prosvětlí, proto jsou vhodné do menších prostor. Tmavší design dveří působí sice luxusně a zajímavě, avšak kvůli optickému zmenšení prostoru se doporučuje do větších místností. Tyto vlastnosti ještě zdůrazníme, použijeme-li jednotnou podlahu v celém interiéru.
3) VCHODOVÉ DVEŘE
Ačkoliv zrcadlo dokáže prostor opticky rozšířit a prosvětlit, není vhodné, aby tvořilo součást dveří, a to nejen podle učení feng-šuej. Působením měnícího se světla vnímáme často prostor zkresleně a špatně se v něm orientujeme.
9) KLIKY
„Důvodů ke vzájemnému propojení bylo několik. Stejně jako je Bára Špotáková jedničkou v českém sportu, jsou cihly HELUZ špičkou v českém stavebnictví. Bára je držitelkou světového rekordu v hodu oštěpem – 72, 28 m, HELUZ uvedl na trh cihly řady Family, které posouvají rekordy ve stavebnictví,“ říká obchodní ředitel společnosti Jan Krampl.
Další novinkou na rok 2014 je slogan, který koresponduje s kampaní – Stavte s těmi nejlepšími. HELUZ uvedl na trh novou generaci cihel pod názvem HELUZ Family, která má nejlepší tepelněizolační vlastnosti na českém trhu v porovnání s ostatními materiály. Jsou určené pro výstavbu domů s nízkou spotřebou tepla na vytápění, tedy pro nízkoenergetické a pasivní domy. 
Bára se atletice věnuje od páté třídy základní školy, HELUZ úspěšně pokračuje ve výrobě cihel, které mají v Dolním Bukovsku více než stotřicetiletou tradici. Bára Špotáková zvítězila na olympijských hrách v Pekingu (2008) a v Londýně (2012). Ve stejných letech, kdy Bára triumfovala na olympiádě, získala společnost HELUZ ocenění Nejlepší výrobce stavebnin roku. V anketě Atlet roku zvítězila Bára šestkrát v řadě a po šesté převzala Zlatou cihličku. HELUZ je nositelem několika zlatých medailí za zdivo, překlady, komíny a cihly.
Třípokojový byt koupili manželé ve stadiu hrubé stavby. Zamlouvalo se jim celkové uspořádání dispozice i rohová poloha, obývací pokoj s hezkým výhledem na dvě strany a balkonem po celém obvodě je velký a dobře prosvětlený. Nevyhovovalo jim, že kuchyň s jídelnou byly odděleny příčkou, navíc jediný přístup do kuchyně vedl právě přes obývák. „Klienti mají rádi velké otevřené prostory, a proto se rozhodli tyto dvě místnosti propojit v jeden celek, částečně předělený krbovým tělesem,“ vysvětluje architekt Adam Fröhlich, který dostal za úkol navrhnout úpravu dispozice a také vybavení celého interiéru nábytkem na míru.
Zbouráním příčky mezi obývacím pokojem a kuchyní vznikl prostor o celkové délce 12 m a šířce 5,5 m (v kuchyni 4,7 m). Střední část, u vstupních dveří z chodby, po úpravě zaujímá velký komunikační prostor. V tomto ústředním bodě, kde se kříží průchody a průhledy, je umístěn jídelní stůl pro 8 osob – srdce rodinného života. Napravo od vstupní části, částečně ukryto za nově postaveným krbovým tělesem, se nachází relaxační zóna – rohové sezení a atypická sestava nástěnných polic s televizorem.
Bílá a ořech
Nejjednodušším, ale i nejrizikovějším a nejméně šetrným typem komínu jsou jednovrstvé konstrukce, v nichž jsou spaliny odváděny pouze zděným průduchem. Podle platných norem do takových konstrukcí mohou být připojena pouze kamna na tuhá paliva. Zaústění spotřebičů na plyn nebo na kapalná paliva do komínů bez vyvložkování současné bezpečnostní předpisy zakazují.
Vzduchotěsnost se pak dostává do kolize s funkcí klasického komínu, který pro svůj provoz potřebuje, aby spotřebič „nasával“ vzduch z místnosti, kde pracuje. V běžných domech k tomu stačí infiltrace vzduchu menšími netěsnostmi stavebních otvorů oken a dveří, v dokonale utěsněném pasivním domě ale není možné takto zajistit pro spotřebič dost vzduchu. Komín staršího typu může mít navíc problém s tepelnými ztrátami – např. v místě prostupu střešní izolací může vznikat tepelný most. V pasivních domech je proto nutné jít na věc jinak.
Zároveň vytváří jistotu pro případy výpadku dodávky dálkových energií. Zřizovat komín dodatečně je možné, je ale nutné počítat s tím, že může jít o větší investici než při stavbě komínu během hrubé stavby. Každý, kdo se k takovému kroku odhodlá, stojí navíc před problémem, jak dodatečnou stavbu zajistit a přitom co nejméně omezit každodenní provoz domu.
Tyto blátivé cesty a cestičky nejenom znepříjemňují majitelům život v průběhu valné části roku, ale také představují pro trávník takové poškození, se kterým se jen pracně vyrovnává v průběhu pozdního jara a léta. Z druhé strany pohlédnuto, k zažitým omylům patří názor, že stavební úpravy pozemku v podobě cest a cestiček zmenšují jeho využitelnou plochu. Pravdou je opak – rozšiřují ji. Umožňují totiž jedinečné sepětí architektury domu se specifi kou daného terénu a zvyšují tak nejen užitnou, ale i estetickou hodnotu celku.
Na trhu vede betonová dlažba, ve srovnání s přírodními materiály je mnohem levnější. Od doby, kdy se beton začal barvit a různě upravovat, se stal mnohem atraktivnějším. Moderní barvy dlažbě propůjčují přírodní odstíny. Většina materiálů je odolná proti obrusu a vlivu počasí. Kromě kvality zvoleného materiálu je třeba myslet na kvalitní úpravu podloží i samotné pokládky včetně dokončovacích prací.
Keramické dlaždice mají výhodu dlouhé životnosti, snadné údržby i estetického vzhledu. Při nákupu je však třeba rozlišovat mezi dlažbou vnitřní a venkovní. Venkovní dlažba by měla mít nízkou nasákavost – do 0,1 %, zato vysokou mrazuvzdornost, otěruvzdornost a protiskluznost. Venku lépe vypadají a také se lépe udržují dlaždice větších formátů, menší se používají spíš jen na zdobné detaily. Díky využití bordur a kombinací barev i směru pokládky mohou vznikat nápadité plochy. Při tvorbě plochy z jedné barvy je dobré brát dlaždice z více palet najednou, abyste předešli případnému nechtěnému pruhování. Na zahradní cestičky se dají použít i tvrdě pálené cihly, pokud ladí s exteriérem.
Přírodní kámen je trvanlivý a nadčasový materiál s kouzlem daným rozdíly v barvě, tvaru, struktuře i textuře jednoho druhu. Rozhodnete-li se použít na zpevněné plochy kámen, vycházejte vždy z materiálů, které jsou v dané lokalitě obvyklé (stejný požadavek platí i pro tvorbu skalky). Z kamene se vyrábějí desky, kostky a mozaiky. K nejpoužívanějším přírodním materiálům patří žula, andezit, čedič, mramor i pískovec, jehož nevýhodou však někdy bývá značná rozpadavost. Kamenné desky se řežou do různých tvarů, jejich povrch bývá rovně lámaný, broušený nebo leštěný. Levnější jsou lomové ořezy s nerovnoměrnou tloušťkou, rovné pouze z jedné strany, jejich pokládka je poněkud pracnější. Velikost kamenných kostek se pohybuje od mozaiky – 4 x 6 cm přes malou 9 x 11 cm až po velkou dlažbu 15 x 17cm. Čím větší kostka, tím pohodlnější je povrch, mozaika slouží jen jako zdobný prvek. Kameny je třeba impregnovat hydrofobizačními roztoky a pod terasou raději udělat drenáž. Kámen se může pokládat do štěrkopísku, větší zatížení snese kámen položený do suchého betonu.
Moderní a mnohostranný materiál vyrobený z přírodních surovin připomíná svým vzhledem přírodní kámen, díky menší nasákavosti je však odolnější vůči povětrnostním vlivům. Snadno se udržuje a kombinuje s dalšími materiály. V porovnání dejme tomu umělého pískovce s přírodním jsou všechna pozitiva včetně ceny na straně toho umělého.
